84 Co 173/2020

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Radka Pavelky a Mgr. Pavla Suchého ve Anonymizováno žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Martiněves 91, 405 02 Martiněves zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyklizení nemovitosti, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. září 2019, č. j. 20 C 117/2016-209,

I. Rozsudek okresního soudu se ve vztahu k žalovanému a) ve výrocích I. a III. potvrzuje; b) ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně, představované odměnou a náhradou hotových výdajů ustanoveného zástupce žalovaného ve výši Anonymizováno 89 782 Kč, a to k rukám státu České republiky, na účet Okresního soudu v Děčíně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku;

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému v plném rozsahu náklady odvolacího řízení představované odměnou a náhradou hotových výdajů ustanoveného zástupce žalovaného, jejichž výše bude vyčíslena v samostatném usnesení odvolacího soudu poté, kdy o těchto nákladech bude rozhodnuto soudem prvního stupně, a to k rukám státu České republiky, na účet Okresního soudu v Děčíně, do tří dnů od právní moci usnesení, jímž bude výše nákladů odvolacího řízení vyčíslena.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na vyklizení pozemku parcelní číslo Anonymizováno jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno v katastrálním území adresa (výrok I.), uložil žalovanému povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 89 782 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce žalovaného a jméno FO, narozené datum, zemřelé datum (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že vlastníkem pozemku parcelní číslo st. Anonymizováno jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno v katastrálním území adresa (dále jen „předmětná nemovitost“) je žalobce, který vlastnické právo nabyl na základě usnesení o příklepu vydaného soudním exekutorem Exekutorského úřadu adresa tituly před jménem jméno FO dne datum, č.j. spisová značka/Anonymizováno, a to za nejvyšší podání ve výši částka.

3. Finanční prostředky na koupi předmětné nemovitosti poskytli žalobci v plné výši žalovaný (otčím žalobce) a jméno FO (matka žalobce), kteří tyto prostředky získali z prodeje jiné své nemovitosti. Toto tvrzení žalovaného a jméno FO, které bylo mezi účastníky sporné, měl okresní soud za prokázané jednak z kupní smlouvy uzavřené žalovaným a jméno FO dne datum a rovněž výpovědi svědka jméno FO, kupujícího z této kupní smlouvy. K otázce poskytnutí peněžních prostředků na koupi předmětné nemovitosti žalobcem se vyjádřili i svědci jméno FO, syn žalovaného a jméno FO, který uvedl, že rodiče získali peníze na koupi předmětné nemovitosti prodejem své jiné nemovitosti a jméno FO (bratr žalovaného), který uvedl, že žalobce se na koupi domu nepodílel, protože žalovaný a jméno FO prodali svůj dům a přidali k tomu nějaké peníze na koupi předmětné nemovitosti. Okresní soud konstatoval, že žalovaný a jméno FO prokázali, že poskytli žalobci finanční prostředky na koupi předmětné nemovitosti.

4. Následně podle zjištění okresního soudu, založeného na svědeckých výpovědích, žalovaný a jméno FO, s pomocí členů své rodiny, vlastními silami předmětnou nemovitost zrekonstruovali a uvedli ji do obyvatelného stavu.

5. Žalovaný podle zjištění okresního soudu užívá předmětnou nemovitost na základě ústní dohody uzavřené mezi žalobcem na straně jedné a žalovaným a jméno FO na straně druhé o tom, že předmětnou nemovitost, žalobcem koupenou pouze formálně, budou ke svému bydlení užívat žalovaný a matka žalobce. K tomuto tvrzení žalovaného a jméno FO provedl okresní soud výslechy svědků. jméno FO vypověděl, že důvodem, pro který měla být předmětná nemovitost „napsána“ na žalobce bylo, že v té době neměl žádné dluhy. Podle dohody v rodině měl být později celý dům převeden na svědka, když žalobce o dům neměl zájem, nikdy v něm nebydlel a odstěhoval se ke své přítelkyni. V domě měli žít rodiče, dům měl být jako jejich a měli v domě dožít. Rodiče se svědkem také financovali rekonstrukci nemovitosti. Svědek jméno FO, bratr žalovaného, vypověděl, že pomáhal žalovanému finančně s rekonstrukcí předmětné nemovitosti, kterou bratr koupil.

6. Svědci jméno FO, bratr žalovaného, jméno FO, bratr žalovaného, jméno FO, synovec žalovaného, jméno FO, synovec žalovaného, jméno FO, manžel neteře žalovaného, vypověděli, že pomáhali při rekonstrukci předmětné nemovitosti, kterou vykonával žalovaný. Žalobce se na rekonstrukci nepodílel. Sousedé žalovaného, Anonymizováno a jméno FO, vypověděli, že předmětná nemovitost byla původně neobyvatelná, žalovaný ji zrekonstruoval.

7. Po právní stránce okresní soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 1040 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Konstatoval, že žalobce je vlastníkem předmětné nemovitosti a v zásadě mu náleží právo na vydání věci vůči tomu, kdo mu ji neprávem zadržuje. Zároveň však zdůraznil, že výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (§ 2 odst. 3 o. z.). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99, rozsudek ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3692/2012) judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97), jakož i komentářovou literaturu (ŠVESTKA, Jiří, jméno FO, právnická osoba aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, (§ 1-654) [jméno FO]. Wolters Kluwer [cit. 2019-12-27]), poukázal na vymezení pojmu a význam hlediska dobrých mravů v soukromoprávních vztazích. V souvislosti s tím pak okresní soud nepominul ani povinnost dětí zajistit svým rodičům slušnou výživu (§ 915 odst. 2 o. z.) a přihlédl i k nepříznivému zdravotnímu stavu žalovaného, který odpovídá tomu, že žalovaný prodělal Anonymizováno 8. Vzhledem k uvedeným hodnotám dospěl okresní soud k závěru, že žalovaným uplatněná námitka rozporu výkonu práva žalobce s dobrými mravy, byla vznesena oprávněně. Vzal přitom v úvahu, že předmětná nemovitost byla nabyta za finanční prostředky poskytnuté žalobci žalovaným a jméno FO, přičemž žalovaný a jeho rodinní příslušníci vlastními silami a vlastním nákladem předmětnou nemovitost rozsáhle zrekonstruovali, žalobce se na této rekonstrukci nepodílel. Žalobce se podle soudu prvního stupně pak domáhá vyklizení předmětné nemovitosti nikoli pro uspokojení své vlastní bytové potřeby, když má ve společném jmění rodinný dům, ale z důvodů zištných. Vyhověním žalobě by došlo ke ztrátě bydlení žalovaného. Proto okresní soud aplikoval § 2 odst. 3 o. z. a žalobu zamítl.

9. K námitce žalobce, že mu jméno FO a žalovaný vyhrožovali prostřednictvím sms zpráv a vyvolali u žalobce obavu o vlastní zdraví, okresní soud uvedl, že matka žalobce, která především žalovanému dané zprávy zasílala, své zprávy dostatečně vysvětlila tím, že se jednalo o aktuální reakci na postoj žalobce, který se odmítl se žalovaným a svou matkou setkat a situaci vysvětlit. V žádném případě pak uvedené zprávy podle okresního soudu nemohly vést k obavám žalovaného o své zdraví či život.

10. O nákladech řízení rozhodl okresní soud na základě principu úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“). S odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobci povinnost nahradit náklady státu představované odměnou a náhradou hotových výdajů ustanoveného zástupce žalovaného a jméno FO, jemuž zároveň vůči státu přiznal právo na zaplacení odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 89 782 Kč.

11. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, jímž jej napadl v celém rozsahu. Okresnímu soudu především vytýkal, že nesprávně zjistil skutkový stav. Rozporoval, že by finanční prostředky na pořízení předmětné nemovitosti získal od žalovaného a své matky, jakož i to, že by žalovaný a jméno FO předmětnou nemovitost významně zrekonstruovali, přičemž žalobce se na rekonstrukci nepodílel. Tyto závěry označil za pouhá účelová tvrzení, ohledně nichž žalovaný neunesl důkazní břemeno. Namítal dále, že uplatněním svého vlastnického práva nemohl jednat v rozporu s dobrými mravy. Je to podle žalobce právě žalovaný, kdo v rozporu s dobrými mravy a zákony užívá cizí věc bez právního důvodu. Žalobce uvedl, že návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem prodaným žalovaným a jméno FO do katastru nemovitostí byl podán až dne datum, přičemž podle článku III. kupní smlouvy byla povinnost kupujícího uhradit kupní cenu vázána lhůtou 14 dnů od předložení vkladového návrhu. Žalovaní, kteří v době prodeje své nemovitosti byli zatíženi exekucemi, tedy podle žalobce nedisponovali finančními prostředky, které by mohli žalobci půjčit na koupi předmětné nemovitosti či které by mohli investovat do její rekonstrukce. Zopakoval, že žalovaný a jméno FO mu dlouhodobě a opakovaně vyhrožovali újmou na zdraví a likvidací. Poukázal také na to, že žalovaný užívá předmětnou nemovitost, aniž by za její užívání žalobci hradil jakoukoli finanční částku. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.

12. Žalovaný ve vyjádření k podanému odvolání navrhl, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen s tím, že se s ním zcela ztotožňuje.

13. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. V průběhu odvolacího řízení druhá žalovaná jméno FO zemřela a okresní soud řízení vůči ní zastavil (usnesení ze dne 3. 9. 2025, č. j. 20 C 117/2016-259). Odvolací soud proto již ve vztahu k jméno FO nemohl rozsudek okresního soudu přezkoumat.

15. Okresní soud v posuzovaném případě podrobně zkoumal všechny sporné skutkové otázky na základě dokazování provedeného v souladu s § 120 a násl. o. s. ř., provedené důkazy hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a své skutkové závěry v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně, přehledně a přesvědčivě odůvodnil. Na základě takto přijatých správných skutkových závěrů okresní soud věc rovněž správně posoudil z právního hlediska. Odvolací soud proto pro stručnost odkazuje na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně uvedené v napadeném rozsudku a dodává následující.

16. Podle § 3028 odst. 2 o. z. platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

17. Podle § 1040 odst. 1 o. z. platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

18. Podle § 2 odst. 3 o. z. nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

19. V posuzovaném případě je důvodem, pro který soud prvního stupně odepřel ochranu vlastnickému právu žalobce, uplatnění tohoto práva v rozporu s dobrými mravy. Tento závěr přijal okresní soud na základě skutkových zjištění, že žalovaný je pouhým formálním vlastníkem předmětné nemovitosti, která byla koupena pro žalovaného a matku žalobce, za jejich finanční prostředky, která pro ně byla za pomoci široké rodiny (vyjma žalobce) zrekonstruována a kterou měli podle dohody s žalobcem užívat ke svému doživotnímu bydlení.

20. K těmto skutkovým závěrům dospěl okresní soud na základě provedeného dokazování, přičemž při hodnocení provedených důkazů postupoval v souladu s § 132 o. s. ř., podle nějž soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně tohoto, co uvedli účastníci. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou soud provedené důkazy hodnotí z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, zákonnosti, pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování tehdy, jestliže soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly jinak za řízení najevo, popřípadě jestliže v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo je – z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo pokud výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř. Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jakým k němu soud dospěl.

21. Okresní soud své úvahy vztahující se k hodnocení provedených důkazů z hlediska jejich pravdivosti a věrohodnosti v odůvodnění napadeného rozsudku řádně odůvodnil. Vzal v úvahu pouze ty skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů, nepominul žádné rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány či vyšly v řízení najevo jinak, v hodnocení důkazů provedeném soudem prvního stupně neshledává odvolací soud logický rozpor. Vzhledem k tomu pokládá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně za správná.

22. Pokud odvolatel namítal, že okresní soud nepřihlédl ke skutečnosti, že žalovaný a jeho matka mohli prodejem svých nemovitostí získat finanční prostředky potřebné ke koupi předmětné nemovitosti nejdříve ve lhůtě 14 dní plynoucí od datum, kdy došlo k podání návrhu na vklad vlastnického práva k nemovitostem prodaným žalovaným a jméno FO do katastru nemovitostí, pak pomíjí, že v řízení bylo prokázáno, že kupující právnická osoba poskytl žalovanému a matce žalobce částku 300 000 Kč již dne datum, jak vyplývá z výdajového pokladního dokladu z uvedeného dne, jímž odvolací soud zopakoval důkaz. Lhůta v délce 14 dnů k zaplacení nejvyššího podání při dražbě předmětné nemovitosti pak plynula od vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o příklepu (usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu adresa tituly před jménem jméno FO ze dne datum, č. j. spisová značka/Anonymizováno), přičemž právní moc usnesení o příklepu nastala dne datum. Námitka žalobce, že jeho matka a žalovaný nemohli prodejem svých nemovitostí včas získat finanční prostředky ke koupi předmětné nemovitosti tak není důvodná.

23. Skutečnost, že žalovaný a matka žalobce předmětnou nemovitost zrekonstruovali vlastními silami za pomoci svých rodinných příslušníků, byla v řízení prokázána řadou svědeckých výpovědí, které okresní soud, jak bylo uvedeno, správně hodnotil. Existence dohody o tom, že předmětná nemovitost bude zakoupena za účelem doživotního bydlení žalovaného a matky žalobce byla rovněž prokázána shora uvedenými svědeckými výpověďmi.

24. Odvolací soud se ztotožňuje i s právním hodnocením zjištěného skutkového stavu provedeným okresním soudem.

25. Jak vysvětlil Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. I. ÚS 1479/23[footnoteRef:1], korektiv dobrých mravů podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (nyní § 2 odst. 3, § 8 o. z.) v odůvodněných případech dovoluje zmírnit tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti; je třeba jej chápat až jako příkaz soudci rozhodovat praeter legem či dokonce contra legem, jde-li o reprobaci jednání příčícího se dobrým mravům. Význam institutu dobrých mravů nabývá ústavně právní dimenze jako projev ústavní povinností soudce vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vycházet v každé věci z jejích konkrétních jednotlivých okolností, snažit se v každé věci nalézt její spravedlivé řešení a své rozhodnutí náležitě odůvodnit. [1: Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz. ]

26. V dané situaci by bylo použití § 1040 odst. 1 o. z. a uložení povinnosti žalovanému vyklidit předmětnou nemovitost v rozporu s dobrými mravy, a to z důvodů, které vyložil okresní soud v odůvodnění svého rozsudku. Žalobce porušil dohodu uzavřenou se svou matkou a žalovaným jako svým otčímem, spočívající především v tom, že žalobce bude toliko formálním vlastníkem předmětné nemovitosti, kterou budou k bydlení užívat žalovaný a matka žalobce a v níž tito dožijí, aniž by z řízení vyplynulo, že žalovaný či jméno FO dali k takovému porušení žalobci důvod. Nyní se žalobce domáhá vyklizení předmětné nemovitosti, kterou však na základě rodinné dohody nabyl pro žalovaného a svou matku, za jejich prostředky, a která byla do obyvatelného stavu uvedena rovněž žalovaným a matkou žalobce, s pomocí slyšených svědků. Za zjištěného skutkového stavu nelze za porušení dobrých mravů žalovaným považovat skutečnost, že žalobci za užívání předmětné nemovitosti nehradí žádnou finanční částku.

27. Okresní soud správně přihlédl i ke značně nepříznivému zdravotnímu stavu žalovaného pro nějž by jakákoli životní změna byla pro žalovaného značně obtížná.

28. Dostatečně a přiléhavě se soud prvního stupně vypořádal i s poukazem žalobce na zprávy sms, v nichž mu především jméno FO ostrými vyjádřeními jeho jednání vytýkala, avšak tyto zprávy nemířily ke způsobení významné újmy na zdraví žalobce či ohrožení jeho života a byly naopak vyvolány jednáním žalobce.

29. Ze shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že okresní soud rozhodl ve věci samé správně, proto jeho rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

30. Nesprávnosti neshledal odvolací soud ani ve výroku III. týkajícím se přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ustanovenému zástupci žalovaného. Tyto náklady byly správně vyčísleny z tarifní hodnoty věci představované hodnotou předmětné nemovitosti, ve výši, za niž byla žalobcem vydražena, když hodnota předmětné nemovitosti po rekonstrukci nebyla zjištěna a její zjištění by bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi. Tarifní hodnotou věci je proto částka 491 255 Kč. Výše nákladů, které je stát povinen ustanovenému zástupci žalovaného zaplatit podle § 140 odst. 2 o. s. ř. tak činí částku odměny ve výši 10 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „a. t.“, za sedm úkonů právní služby tedy 72 100 Kč, dále sedm paušálních částek náhrady výdajů v celkové výši 2 100 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a náhrada 21% daně z přidané hodnoty ve výši 15 582 Kč, celkem 89 782 Kč.

31. Jelikož byl žalovaný v řízení úspěšný, náleží mu právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Tyto náklady jsou tvořeny odměnou a náhradou hotových výdajů ustanoveného zástupce žalovaného, které je ve smyslu ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. žalobce povinen žalovanému uhradit k rukám státu. Proto odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku podle § 220 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

32. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný jako úspěšný účastník této části řízení má právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, představovaných odměnou a náhradou hotových výdajů ustanoveného zástupce žalovaného. Tyto náklady je žalobce povinen nahradit státu (§ 149 odst. 2 o. s. ř.), tedy na účet Okresního soudu v Děčíně. Výši těchto nákladů určí odvolací soud v samostatném usnesení poté, kdy bude pravomocně rozhodnuto o nárocích ustanoveného zástupce žalovaného vůči státu; do té doby lze o právu žalovaného, potažmo státu na tuto náhradu nákladů řízení rozhodnout jen co do základu. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.