84 Co 179/2023

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radka Pavelky a soudců Mgr. Pavla Suchého a JUDr. Leony Výborné ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 : Jméno zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 1 350 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 28. dubna 2023, č. j. 9 C 276/2021-327,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje a ve výroku II. mění potud, že náhradu nákladů řízení je povinen žalobce zaplatit k rukám žalované, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám žalované.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen okresní soud nebo soud prvního stupně) zamítl žalobu na zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Litoměřicích na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. V posuzovaném případě se žalobce žalobou podanou u okresního soudu dne , datum, domáhal po žalované zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od , datum, do zaplacení s tvrzením, že spolu se žalovanou žili v družském poměru, vedli společnou domácnost a vychovávali jejich společného syna. Ve dnech , datum, a , datum, předal žalobce žalované v hotovosti částku , částka, jako bezúročnou zápůjčku zajištěnou směnkou vlastní na dostavbu rodinného domu ve vlastnictví žalované na adrese , adresa, . Následně žalobce poskytl žalované ze stejného titulu na její bankovní účet další částky, konkrétně dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . V součtu jde o žalobou uplatněných , částka, . Žalovaná se v roce 2019 rozhodla ukončit společné soužití se žalobcem a žalobce donutila, aby se ke konci měsíce května 2019 odstěhoval ze společné domácnosti. Z důvodu absence písemné smlouvy o zápůjčce požadoval žalobce částku , částka, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že dle ustanovení § 646 o. z. počala běžet tříletá promlčecí doba až od konce května 2019.

3. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby a vznesla námitku promlčení. Údajné půjčky z roku 2014 jsou dle žalované promlčeny, neboť účastníci nebyli manželé ani osoby žijící ve společné domácnosti. Účastníci dle žalované udržovali nepravidelný partnerský vztah, nešlo o trvalé soužití, v němž by oba přispívali k úhradě a obstarávání společných potřeb, a rovněž se svými příjmy nehospodařili společně.

4. Okresní soud s poukazem na výše uvedené zaměřil dokazování primárně na včasnost uplatnění žalobního nároku a dále na otázku existence společné domácnosti účastníků. Dle ustanovení § 646 o. z. j třeba posoudit a vyhodnotit, zda zde společná domácnost účastníků existovala a pokud ano, k jakému relevantnímu období a zda tedy došlo ke stavení promlčení lhůty.

5. Po provedeném dokazování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že dne , datum, byla žalovanou jako výstavcem podepsána listina označená jako „Směnka vlastní“, kdy tato byla vystavena na řad žalobce na částku , částka, se splatností na viděnou, dne , datum, odešla z účtu žalobce na účet žalované částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a téhož dne , datum, další částka , částka, . Vzhledem k námitce promlčení vznesené žalovanou a požadovanému vrácení těchto plateb z titulu bezdůvodného obohacení okresní soud učinil závěr, že tříletá promlčecí lhůta (§ 629 o. z.) počala žalobci plynout u platby , částka, dne , datum, , u platby , částka, dne , datum, a u zbývající plateb , částka, a , částka, dne , datum, . Žaloba byla podána dne , datum, a nebýt tvrzené existence společné domácnosti účastníků žalobcem, byl by nárok žalobce promlčen.

6. Okresní soud tedy zaměřil dokazování na spornou otázku existence společné domácnosti účastníků v období od , datum, do , datum, , neb jiné období nebylo z hlediska skutkového stavu potřebného pro posouzení důvodnosti namítnutého promlčení relevantní.

7. Okresní soud vyslechl účastníky navržené svědky, kdy z jejich výpovědí v zásadě nezjistil relevantní skutečnosti pro posouzení ukončení či trvání společné domácnosti. Okresní soud dále hodnotil věrohodnost jednotlivých svědků, kdy v zásadě měl pochybnosti o věrohodnosti svědků, kdy tito byli v kamarádském vztahu, až k žalobci či žalované nebo se jednalo o jejich blízké příbuzné. V zásadě však dospěl k závěru, že z jejich výpovědí nelze zjistit konkrétní skutečnosti k trvání společné domácnosti, kdy všichni měli tyto informace zprostředkované účastníky nebo z jejich výpovědí nebylo možné dovodit existenci společné domácnosti. Z jejich výpovědí bylo dle okresního soud zjištěno toliko to, že žalobce se definitivně odstěhoval z domu žalované v , adresa, v dubnu 2019.

8. Za stěžejní okresní soud považoval skutečnosti zjištěné z opatrovnického spisu ohledně společného dítěte účastníků, ze kterého zjistil, že dne , datum, došel okresnímu soudu návrh žalované na úpravu péče a výživy nezletilého syna , Jméno zainteresované osoby 0/0, , narozeného , datum, , v němž žalovaná jako matka nezletilého uvedla, že s otcem dítěte (žalobcem), nesdílí již několik měsíců společnou domácnost cca od počátku roku 2018 a žádá o svěření syna do své péče. Při soudním jednání, jež se konalo dne , datum, , byl žalobce jako otec nezletilého vyslechnut a ve své účastnické výpovědi mimo jiné uvedl, že na chod společné domácnosti přispíval do léta 2017, nyní se do chodu domácnosti nezapojuje, protože to matka (žalovaná) nechce. Dále uvedl, že se doma nestravuje, pere mu jeho matka a domů přichází kolem 17-18 hodiny. Do pronajatého bytu se zatím nepřestěhoval, nechtěl odejít bez syna a rovněž čeká, až mu matka splní její závazek v řádech statisíců.

9. Okresní soud pak uvedl, že společná domácnost je spotřebním společenstvím trvalé povahy, které představuje skutečné a trvalé soužití fyzických osob, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb a společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy, kdy jen příležitostná výpomoc v domácnosti či občasné společné trávení víkendů, svátků, dovolené apod. nepostačuje. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení. Hovoříme-li o tzv. spotřebním společenství, pak toto zcela zjevně vyžaduje dohodu (konsensus) zainteresovaných osob na tom, že budou společně a bez rozlišování svých příjmů hospodařit. Dohoda může být samozřejmě i konkludentní.

10. V posuzovaném případě byla provedenými důkazy dle okresního soudu jakákoli dohoda účastníků o společném hospodaření jednoznačně vyvrácena. Byť účastníci až do konce měsíce dubna 2019, kdy se žalobce definitivně odstěhoval do svého pronajatého bytu, společně bydleli spolu s jejich synem v domě žalované v , adresa, , tak v zájmovém období srpen 2018 až květen 2019 spolu již společně nehospodařili. Sám žalobce před opatrovnickým soudem výslovně uvedl, že na chod společné domácnosti přispíval do léta 2017. Žalobce tak sám potvrdil absenci, respektive ukončení dohody o společném hospodaření k létu 2017. Od té doby hospodařili dle okresního soudu účastníci odděleně, což dle okresního soudu prokázaly i výpisy z účtu žalobce, který, jak rovněž i sám před opatrovnickým soudem výslovně uvedl, žalované přispívá od února 2018 na výživu syna, na jeho školku a na bydlení, když nemovitost žalované užívá. V případě společného hospodaření dvou osob takového platby dle okresního soudu z povahy věci neprobíhají, neb se příjmy ani výdaje společně hospodařících osob z povahy věci nerozlišují a vše se hradí „z jedné společné hromady finančních prostředků“. Příspěvek žalobce na bydlení pak nelze chápat jako společné hospodaření, ale toliko jako úhradu části nákladů spojených s užíváním domu, když bylo prokázáno, žalobce nemovitost žalované až do konce dubna 2019 užíval. Pokud by žalobce za této situace žalované, jejíž majetek užíval, ničeho nehradil, vznikalo by žalovanému na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení. Skutečnost, že žalovaný platil v domě žalované internetové připojení, pak nemá vůbec žádnou relevanci, neb takové služby si z povahy věci obvyklé hradí ten, kdo nemovitost užívá, a internetové připojení není vázáno, například jako vodné a stočné, na vlastnictví nemovitosti.

11. Okresní soud proto žalobu pro promlčení uplatněného nároku zamítl, když v řízení bylo provedenými důkazy prokázáno, že účastníci v období rozhodném pro stavení promlčení lhůty již nežili ve společné domácnosti. Ve svém rozhodnutí rozhodl o nákladech řízení vycházeje z principu úspěchu účastníka ve sporu a žalobci uložil povinnost k jejich náhradě žalované a současně zavázal žalobce povinností uhradit náklady státu na svědečné.

12. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Žalobce poukázal zejména na to, že společnou domácnost účastníci dle provedeného dokazování vedli do konce března 2019, od března 2019 si žalobce začal vybavovat svůj nový byt a postupně odvážet své věci od žalované. Žalovaná mu začala v dubnu 2019 vracet platby ve výši , částka, měsíčně a dle žalobce se jednalo přesně o polovinu nákladů na společnou domácnost. Dle žalobce lze z výpovědí jím jmenovaných svědků učinit závěr o vedení společné domácnosti účastníky do dubna 2019. Poukázal na rozpornost tvrzení žalované a v zásadě i závěru okresního soudu, kdy podle účastnické výpovědi žalované v opatrovnickém řízení partnerské soužití skončilo někdy v létě 2017, v návrhu na svěření dítěte do péče uvádí, že společnou domácnost ukončili počátkem roku 2018 a v nyní probíhajícím řízení popírá její existenci. Poukázal rovněž na jím předloženou mobilní komunikaci, ze které žalobce citoval a dovodil, že tato komunikace svědčí o vedené společné domácnosti účastníky. Pokud pak okresní soud vycházel zejména z účastnické výpovědi žalobce v opatrovnickém řízení, pak zdůraznil, že zde byl konsensus na vedení společné domácnosti do konce března 2019 a do té doby žalobce platil polovinu záloh na služby. Pokud žalobce uvedl, že ,,nyní se do chodu domácnosti nezapojuji, matka to nechce“ je třeba vzít v úvahu, že toto uvedl při jednání soudu dne , datum, a k té době je třeba jeho vyjádření vykládat. Navíc dle žalobce nelze směšovat opatrovnické řízení a nyní projednávanou věc a posuzovat vedení společné domácnosti. Zpochybnil to, že před opatrovnickým soudem uvedl, že na chod společné domácnosti přispíval do léta 2017, kdy i poté fakticky přispíval v letech 2018 a 2019. Žalobce nesouhlasil se závěrem okresního soudu o tom, že pro společnou domácnost je třeba mít pouze jeden účet a z něj hradit chod domácnosti. Odkázal na několik rozhodnutí vyšších soudů, kdy z nich dovozoval v konkrétním případě vedení společné domácnosti. Závěrem pak namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a opomenuté důkazy, kdy sice okresní soud provedl důkaz komunikací mezi žalobcem a žalovanou, ale dovodil z ní toliko konfliktní vztahy, ale neuvedl, že v této komunikaci se řešilo vedení společné domácnosti.

13. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, kdy opětovně vysvětlila, že částky žalobcem uvedené jako ,,zápůjčka“ a s ohledem na nemožnost jejího prokázání bezdůvodného obohacení byly v zásadě splátkami dluhu, který měl žalobce vůči žalované, která mu na jeho podnikání poskytla bezhotovostní půjčky, ale on jí je prostřednictvím plateb na účet vracel. Partnerské soužití skončilo v květnu 2017 a žalobce vždy zastával názor, že pokud je dům můj, není třeba společně hradit potřeby domácnosti.

14. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

15. Vzhledem k tomu, že k předání peněžních prostředků do dispozice žalované mělo dojít v roce 2014, okresní soud správně aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.).

16. Dle § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

17. Dle § 610 odst. 1 o. z, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu (18. Dle § 611 o. z., promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

19. Dle § 619 odst. 1, 2 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

20. Dle § 629 odst. 1, 2 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu21. Dle § 646 o. z., mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem.

22. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných okresním soudem dospěl k závěru, že je správným závěr okresního soudu o tom, že nárok uplatněný žalobou je promlčen. Byť v odvolání žalobce vysvětluje svou účastnickou výpověď učiněnou před opatrovnickým soudem, má odvolací soud shodně jako soud prvního stupně za prokázané, že na chod společné domácnosti přispíval žalobce do léta 2017. Za takového stavu pak uplynula promlčecí doba před datem podání žaloby, tj. dnem , datum, . Odvolací soud na tomto místě uvádí, že právě výpověď žalobce před opatrovnickým soudem považuje za věrohodnou a v nyní projednávané věci jím logicky zpochybňovanou. Ani jedna z žalobcových námitek však není způsobilá na závěru soudu ničeho změnit. Okresní soud sice nesprávně podmínil vedení společné domácnosti jedním společným účtem, ale ani toto pochybení nezpůsobuje věcnou nesprávnost napadeného rozsudku. Pokud okresní soud v napadeném rozsudku blíže nepopisuje obsah společné komunikace mezi účastníky nejde o opomenutí důkazů namítané žalobcem. V situaci, kdy okresní soud má za prokázané ukončení společné domácnosti v létě 2017, potvrzené žalobcem před opatrovnickým soudem k datu , datum, , bez jediného náznaku, že by od léta 2017 došlo ke změně a konstatování, že se se žalovanou není schopen na výchově syna domluvit, je vzájemná komunikace mezi účastníky pro posouzení doby vedení a ukončení společné domácnosti nepodstatná (komunikace žalobcem zmiňovaná pochází z období od , datum, do , datum, ). Závěr okresního soudu o ukončení společné domácnosti v létě 2017 je správný a promlčení peněžitých nároku žalobce nastalo v roce 2020.

23. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené napadený rozsudek ve výrocích I. a III. potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a ve výroku II. o nákladech řízení změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) potud, že náhradu nákladů řízení je žalobce povinen hradit k rukám žalované, neboť v meziobdobí došlo k ukončení činnosti právní zástupkyně žalované.

24. S ohledem na výsledek odvolacího řízení, ve kterém měla žalovaná plný úspěch (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.) uložil odvolací soud žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , částka, , sestávající se z odměny advokáta (vyjádření k odvolání) ve výši , částka, dle § 7 bod 6 advokátního tarifu, režijního paušálu ve výši , částka, dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu a , částka, paušální náhrada nezastoupeného účastníka (účast při jednání odvolacího soudu) dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalobce povinen zaplatit v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.