84 Co 190/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Pavla Suchého a Mgr. Radka Pavelky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 796 446,09 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. ledna 2025, č. j. 37 C 279/2024-81,

I. Rozsudek okresního soudu sea) v napadené části výroku I. mění tak, že přiznanou částku 499 780 Kč je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku,b) v napadené části výroku II., jakož i ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 499 780 Kč, a to do dvou let od právní moci tohoto rozsudku. (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu částky 296 666,09 Kč, smluvního úroku ve výši 5,40 % ročně z částky 565 633,57 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 632 977,99 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného plnění podle smlouvy o úvěru ze dne 5. 8. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . a žalovanou. Dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo „z. s. ú.“) absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovené v § 86 téhož zákona, a proto je žalovaná povinna vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o již učiněné splátky úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem, ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení z přiznané jistiny. Jeho nepřiznání odůvodnil tím, že se nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „o. z.“), neboť úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně tako nemá nárok na úrok z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z., když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022) splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 z. s. ú., spočívající v nesplacené jistině úvěru, má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou, nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu okresní soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, kdy jejich úspěch, resp. neúspěch byl přibližně shodný.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej napadla toliko v části výroku I. a II., kdy jednak nesouhlasila se lhůtou splatnosti přiznané částky 499 780 Kč do dvou let od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud prvního stupně své rozhodnutí o prodloužení lhůty splatnosti blíže nezdůvodnil a dále v části výroku II. nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o tom, že dosud nenastalo prodlení žalované s vrácením zbytku poskytnuté jistiny. Nikterak nebrojila proti závěru okresního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru. Dle žalobkyně žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru na základě výzvy k vrácení peněžitého dluhu, k čemuž došlo již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy žalobkyni. Nejpozději 4. 5. 2024 se tak žalovaná dostala do prodlení se zaplacením částky 499 780 Kč. Poukázala na to, že je to žalovaná, kdo má v řízení povinnost tvrdit a prokazovat, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která jí byla ze strany žalobkyně poskytnuta. Poukázala na rozhodnutí jiných krajských soudů, v nichž jí byl v obdobných věcech úrok z prodlení přiznán.

4. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k projednání odvolání nařídil jednání, k němuž se řádně a včas předvolaný žalovaný bez omluvy nedostavil, aniž požádal o odročení jednání. Odvolací soud proto za použití § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. odvolání projednal a rozhodl o něm v nepřítomnosti žalované, vycházeje při tom z obsahu spisu, a z provedených důkazů.

6. Odvolací soud podle § 212, 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek toliko v mezích, ve kterých se odvolatelka domáhala jeho přezkumu, tj. v části výroku I. ve lhůtě splatnosti a v části zamítavého výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 499 780 Kč od 4. 5. 2024 do zaplacení, a v závislém nákladovém výroku III. Dospěl při tom k následujícím závěrům.

7. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí; žádná takováto vada řízení ostatně ani nebyla odvolatelkou namítána.

8. V odvoláním nenapadené části výroku II. již rozsudek samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a v tomto rozsahu je závazný jak pro účastníky (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), tak i pro odvolací soud (§ 159a o. s. ř.), který proto není oprávněn v tomto rozsahu správnost napadeného rozsudku přezkoumávat. I odvolací soud proto při svém rozhodnutí vychází z toho závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 5. 8. 2019 uzavřena úvěrová smlouva, která je neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a že žalovaná z poskytnutého úvěru dosud nevrátila 499 780 Kč (žalovaná, jenž v tomto směru nese břemeno tvrzení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a břemeno důkazní ve smyslu § 120 o. s. ř., netvrdí, že by po vydání napadeného rozsudku na úhradu dlužné jistiny cokoli žalobkyni zaplatila; tím, že se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavila, aniž požádala o jeho odročení, se přitom zřekla možnosti být o své povinnosti tvrzení a případné povinnosti důkazní odvolacím soudem poučena).

9. Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je nejprve proto třeba zodpovědět otázku, zda v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího předem řádně posoudit úvěruschopnost úvěrovaného může splatnost dluhu spočívajícího v nesplacené části podle takové smlouvy poskytnuté jistiny nastat na základě výzvy k jeho zaplacení.

10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 12. 2023 (tj. ve znění účinném v době uzavření posuzované úvěrové smlouvy) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

20. Z citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit toliko získané bezdůvodné obohacení v podobě dosud nesplacené jistiny úvěru. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení získaného plněním na základě smlouvy o úvěru neplatné pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, obsahuje ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. zvláštní úpravu, podle které je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu k v době přiměřené jeho možnostem. V takovém případě proto nelze použít obecná ustanovení občanského zákoníku (zásada lex specialis derogat legi generali) a splatnost dluhu vyvolat výzvou věřitele k plnění, jak dovozuje odvolatelka, nýbrž dlužník je povinen plnit v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, rozhodne o časových podmínkách zaplacení soud (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). V takovém případě tudíž platí, že žalovaný se dostává do prodlení se zaplacením dlužné jistiny úvěru až marným uplynutím lhůty k plnění stanovené v soudním rozhodnutí ukládajícím mu dlužnou jistinu vrátit, bez ohledu na to, že byl již dříve k jejímu vrácení žalobkyní vyzván. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny, nese žalovaný, neboť jde okolnosti, které mu prospívají, a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem je právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti [§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a označit k jejich prokázání důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025).

21. Na tomto místě odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně, dle kterého byla lhůta k plnění stanovena v délce dvou let od právní moci rozsudku soudu prvního stupně.

22. To, že žalovaná zůstala v řízení pasivní, dle odvolacího soudu vede k závěru, že je třeba lhůtu k plnění stanovit v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a uložit žalované povinnost vrátit poskytnuté plnění do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

23. Jelikož prodlení žalované mohlo nastat až uplynutím lhůty k plnění, jež v době vydání napadeného rozsudku ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, nebyla v té době žalovaná v prodlení, a okresní soud tak správně žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z přisouzené částky nepřiznal (§ 1970 o. z.).

24. I pro odvolací řízení platí, že pro odvolací soud je rozhodující stav v době vyhlášení jeho rozhodnutí, nikoli stav, jaký tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za použití § 211 o. s ř.). Zde však právě s ohledem na shora rozvedené je třeba dospět k závěru, že ani v rámci odvolacího řízení neuplynula okresním soudem určená lhůta k plnění v délce dvou let od právní moci rozsudku a žalovaná se tak nemohla ocitnout v prodlení s úhradou částky 499 780 Kč, kdy do prodlení se případně žalovaná dostane až nesplněním povinnosti k úhradě částky 499 780 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

25. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v odvoláním napadené části výroku I. změnil lhůtu splatnosti tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 499 780 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a v napadené části výroku II., jakož i ve výroku III. (o nákladech řízení před soudem prvního stupně) rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

26. Po změně napadeného rozsudku, toliko ve lhůtě splatnosti a potvrzení rozsudku v napadeného rozsahu lze uzavřít, že žalovaná měla v odvolacím řízení úspěch, ale žádné prokazatelné náklady odvolacího řízení jí nevznikly a tomu odpovídá výrok o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.