84 Co 21/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radka Pavelky a soudců Mgr. Pavla Suchého a JUDr. Leony Výborné ve věci žalobců: a) jméno FO , narozená dne datum b) jméno FO , narozený dne datum oba bytem adresa oba zastoupení obecným zmocněncem jméno FO bytem adresa proti žalovanému: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupený advokátem jméno FO sídlem adresa o určení vlastnictví obkladní zdi v havarijním stavu, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. října 2024, č. j. 10 C 176/2023-151,

I. Rozsudek okresního soudu sea) ve výroku I. potvrzuje,b) ve výroku II. mění potud, že výše náhrady nákladů řízení činí částku 28 314 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 15 676 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného , jméno FO, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen okresní soud či soud prvního stupně) zamítl žalobu na určení, že vlastníkem havarované zdi stojící na stavebním pozemku číslo , hodnota, v katastrálním území , adresa, je žalovaný, tedy , právnická osoba, (výrok I.) a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení žalovanému částku 23 958 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.).

2. V daném případě se žalobci domáhali určení, že vlastníkem havarované obkladní zdi stojící na stavebním pozemku číslo , hodnota, v katastrálním území , adresa, je žalovaný , právnická osoba, . Uvedli, že předmětná zeď stojí na pozemku ve vlastnictví žalobců p. p. stavební číslo , hodnota, , k. ú. , adresa, , zapsaném na listu vlastnictví číslo , číslo listu vlastnictví, v katastru nemovitostí. Podle žalobců však předmětná zeď přiléhající k silnici není součástí stavebního pozemku číslo , hodnota, , neboť nedošlo k jejímu převedení na nové přídělce přídělovou listinou ze dne , datum, , když nabyli tohoto vlastnictví dnem převzetí půdy do držby na podkladě dekretu o vlastnictví vydaných Ministerstvem zemědělství podle § 5 dekretu prezidenta republiky ze dne 20. 7. 1945, číslo 28 Sb. o osídlení půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu. Na přídělce však nemovitosti přejdou jenom ty z nich, které uzná Národní pozemkový fond za potřebné pro hospodaření na přidělené půdě a budovách s příslušenstvím. Úhrada za příděl zahrnuje v sobě dílčí úhrady za půdu, stromy, budovy, živý a mrtvý inventář, zásoby, náklady na novou úrodu a bytové zařízení, nikoliv opěrnou či obkladní zeď, která podle zákona č. 147/1949 Sb. § 2 je součástí silnic, jako například mosty, přívozy, propustky, svahy silničního tělesa, a tedy opěrné, zárubní a obkladové zdi, příkopy a jiná zařízení. Stáří obkladní zdi nelze ze samotné stavby určit. Vzhledem k existenci dekretu prezidenta republiky ze dne 20. 7. 1945 však není rozhodující, kdo obkladní zeď postavil, neboť vlastníkem zdi se stal stát, který obkladní zeď nikdy prokazatelně na přídělce nepřivedl; majetek státu nelze převádět na fyzické osoby a pokud je poskytnut organizaci (kraje, národní výbory), je jim dán do správy. V českých zemích převzal stát podle vládního nařízení číslo 174/1941 Sb. do správy a udržování asi 15 000 km okresních silnic, které jsou v roce 1949 označovány jako státní silnice II. třídy. Tyto pak stát spravuje prostřednictvím krajských a okresních národních výborů. Podle silničního zákona číslo 135/1961 Sb., který zrušuje v § 25 zákon 147/1949 Sb. se pak určuje, že součástmi silnic jsou všechna zařízení, stavby, objekty a díla, jichž je třeba k úplnosti zabezpečení a ochraně silnic a k zajištění bezpečného, rychlého, plynulého a hospodářského provozu na nich, stejně jako předmětná opěrná a obkladní zeď na pozemku číslo , hodnota, . Bez její existence by nebyl zajištěn bezpečný provoz. Gravitační obkladní zeď sloužila k stabilizaci silnice svou statickou vahou cca 60 tun po celou dobu k zabezpečení a ochraně silnice, jejíž výstavba byla vyvolána zvyšováním nivelity vozovky , Anonymizováno, , namísto nereálné možnosti dosypávání svahu. Nadzemní část opěrné a obkladní zdi vymezila ohraničení tělesa silnice korunou obkladní zdi, včetně nadzemní částí. V době vydání majetkové restituce, respektive schválení dohody o vydání věci Okresním úřadem , oblast působnosti, rozhodnutím ze dne , datum, , které nabylo právní moci , datum, , uzavřené mezi , právnická osoba, , Obecním úřadem , adresa, a , jméno FO, a , jméno FO, , zůstala předmětná obkladní zeď v majetku státu, neboť nikdy nebyla součástí přídělu. Tato skutečnost se promítla do znaleckého posudku, který obkladní zeď do posudku nezahrnul a nebyla proto součástí kupní smlouvy uzavřené dne , datum, mezi prodávajícími manželi , jméno FO, a nabývajícími manželi , jméno FO, s právními účinky vkladu dnem , datum, . Zeď je částečně destruována a hrozí další destrukce, což vede k pokračujícímu omezení vlastnického práva žalobců nečinností žalovaného. Sesuv části zdi brání užívání p. st. č. , hodnota, v rozsahu cca , hodnota, m² a nelze realizovat opravu kolmo navazujícího zděného oplocení, které brání konečnému zhroucení obkladní zdi a důsledku trvalého tlaku dochází k jeho trvalému poškozování, projevující se v rozšiřujících se trhlinách narušujících jeho stabilitu. Naléhavým právním zájmem je obnovení zaručených vlastnických základních práv vlastníků pozemku číslo stavební , hodnota, a jeho majetku ve smyslu článku 11 Listiny základních práv svobod, nezbytné odvrácení trvalého nebezpečí vyvolané pokračujícím možným sesuvem vozovky a reálně možnou destrukcí protilehlého domu k obkladní zdi. Dále bylo ještě v žalobě poznamenáno, že předmětná kamenná zeď chránící silnici , hodnota, , nemohla být postavena chudými přídělci, z čehož lze dovozovat, že byla postavena před rokem 1945, pokud je nepostavil vlastník silnic a nemovitostí stát prostřednictvím socialistické organizace. Opěrná zeď namísto kamenné obkladní zdi byla postavena , Anonymizováno, pravděpodobně v roce 1995–96. Že vlastníkem předmětné zdi je žalovaný, vyplývá už z toho, že Okresní správou silnic v , oblast působnosti, byla v roce 1995–1996 postavená po havárii zeď nová. Vybouraná kamenná zeď byla využita tehdejším majitelem p. č. stavební , hodnota, , panem , jméno FO, , ke stavbě nadzemní části opěrné a obkladní zdi. Neexistuje žádný doklad, který by potvrdil a prokázal převod vlastnictví státu předmětné zdi na majitele stavebního pozemku stavební číslo , hodnota, . Tato zeď je dle žalobců součástí silnice , hodnota, .

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že celá zeď se nachází na pozemku stavební parcely číslo , hodnota, , k. ú. , adresa, , který je ve vlastnictví žalobců. Zeď nepřiléhá k pozemku p. č. , hodnota, , na kterém se nachází silnice, ale je od něho vzdálena 0,5–2 m. Ve zdi se skutečně nacházejí trhliny a v části zdi došlo k sesutí části zdiva. Zeď tvoří hranici výškového rozdílu mezi částí pozemku stavební parcela číslo , hodnota, , přiléhajícího k uvedené silnici a části téhož pozemku, který slouží jako nádvoří vlastníkům pozemku, přičemž současně slouží jako oplocení vnitřní části pozemku a ve své spodní, tedy východní části plynule navazuje na vjezdová vrata do objektu žalobců. Tvrzení žalobců, že zeď je zdí opěrnou ve vztahu k silnici číslo , hodnota, , pak zcela jasně vyvrací situace v reálu, kdy silnice plní svoje funkce i po dobu několik let poté, co se část obkladní zdi sesunula. Navíc, vzhledem k její konstrukci, ani nemůže být schopna, jakkoliv sloužit k zabezpečení a ochraně silnice, popřípadě k zajištění bezpečnosti provozu. Zeď zjevně chrání uvedený stavebné p. č. , hodnota, , nikoliv komunikaci.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci jsou vlastníky pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , na němž se nachází sporná zeď.

5. Okresní soud po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobci jsou vlastníky pozemku p. č. stavební , hodnota, , zapsaném na listu vlastnictví číslo , číslo listu vlastnictví, pro katastrální území , adresa, a obec , adresa, , vedeném Katastrálním úřadem pro , oblast působnosti, , Katastrální pracoviště , obec, . Na pozemku žalobců se nachází stavba zdi opticky oddělující pozemek žalobců od silnice číslo , hodnota, , která je postavena na pozemku p. č. , hodnota, zapsaném na listu vlastnictví číslo , číslo listu vlastnictví, pro katastrální území , adresa, , obec , obec, , vedeném Katastrálním úřadem pro , oblast působnosti, , Katastrální pracoviště , obec, . Zeď nepřiléhá přímo k vozovce. Vlastníkem pozemku číslo , hodnota, je žalovaný. V roce 2017 došlo ke zborcení části zdi stojící na pozemku žalobců, a to směrem od silnice na pozemek žalobců p. č. stavební , hodnota, . Žalobci v minulosti k zabezpečení havarijního stavu této zdi podali žalobu proti , právnická osoba, aby tato zeď byla zabezpečena, neboť je součástí silničního pozemku. Tato žaloba však byla zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace.

6. Při provedeném místním šetření bylo zjištěno, že zeď vede kolem celého pozemku žalobců, kde je přerušena pouze vraty do dvora. Předmětná zeď po celé délce je zbudována z kamenů a malty. Předmětná zeď pak neodděluje přesně na hranici parcelu stavební číslo , hodnota, a silnici, tyto části mezi sebou odděluje travnatý pás o různé šíři vzhledem k „odskočení“ průběhu zdi.

7. Při právním posouzení soud prvního stupně uvedl, že pro závěr o vlastnickém právu je základem prokázání toho, kdy byla sporná zeď postavena, kdy z toho by bylo možné následně dovodit, dle jakého zákona má být vznik vlastnictví ke zdi posouzen (například zákonu číslo 946/1811 Sb. z.s. obecnému zákoníku občanskému ze dne 1. 6. 1811, tedy ABGB či předpisům pozdějším). Protože tuto skutečnost žalobci netvrdili (a tedy ani neprokázali), a to ani přes podrobné poučení okresním soudem podle § 118a o. s. ř. nezbylo než žalobu zamítnout, když žalovaný své vlastnictví ke zdi odmítl. Z provedených důkazů se nepodařilo zjistit, kdy sporná zeď byla postavena.

8. Pokud žalobci vlastnictví zdi žalovaným dovozovali z toho, že v roce 1995 či 1996 , právnická osoba, , zeď opravovala betonovými injektážemi, a že by toto jistě nečinila, pokud by zeď nebyla v jejich vlastnictví, respektive ve vlastnictví , právnická osoba, , se jde o skutečnost, ze které nelze dospět k závěru, že žalovaný je vlastníkem zdi. Skutečnost, že zeď nebyla označena ani v přídělové listině z , datum, , dále pak výslovně uvedena ani ve znaleckém posudku určeném pro převod vlastnictví z původních vlastníků na , jméno FO, , rovněž nemůže bez dalšího vést k závěru o vlastnictví žalovaného, kdy okresní soud zdůraznil, že v přídělových listinách byla vždy uváděna pouze konkrétní usedlost (tedy čp. domu) a nebyly vyjmenovány její součásti (včetně stodol, drobných hospodářských staveb, natož pak zdí). Ve zmíněném znaleckém posudku pak byly uvedeny kamenné plotové zdi, když však v kupní smlouvě nejsou jednotlivé součásti nemovitosti uváděny.

9. Okresní soud žalobu na určení vlastnictví k ,,havarované zdi“ stojící na pozemku číslo , hodnota, v katastrálním území , kat. území, a neúspěšným žalobcům uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému.

10. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, které následně podáním ze dne 1. 12. 2024 doplnili. V něm opětovně vyjádřili svůj názor, že ,,obkladní a opěrná“ zeď je součástí silnice. Vytkli okresnímu soudu, že ,,nenařídil nový znalecký posudek“ a rozhodl o žalobě podle své fikce. Zdůraznili, že část poškozené zdi opravilo , Anonymizováno, , a to nikoliv jak uvedl svěděk , jméno FO, , z kamenů, ale betonem. Vyjádřili pochybnost, že by tuto činnost provádělo , Anonymizováno, kvůli dobrým vztahům se sousedy. Dle žalobců se okresní soud nevypořádal se závěry znaleckého posudku o statice silnice. V části svého odvolání zpochybnili správnost závěrů soudů v jiném sporném řízení, kde stranou žalovanou byla , právnická osoba, a žaloba žalobců byla zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace tohoto subjektu. Poukázali na zákon č. 13/1997 Sb., dle kterého je vlastníkem obkladních a opěrných zdí žalovaný. Do 1. 1. 2001 byla zeď ve vlastnictví státu a následně přešla do vlastnictví žalovaného. Dle žalobců není pro právní posouzení věci rozhodné, kdy byla zeď postavena (dle jejich názoru před rokem 1945), neboť ,,změna režimu po uchopení moci , právnická osoba, majetkové poměry radikálně změnila“. Žalobci dále uvedli, že napadené rozhodnutí nerespektuje nutnost zabezpečení silničního provozu, což je veřejný zájem. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

11. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

12. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění – dále jen „o. s. ř.“), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

13. Podle § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

14. Dle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

15. V daném případě odvolací soud při jednání dne , datum, vyzval žalobce k upřesnění jejich žalobního návrhu, který zněl „určuje se, že vlastníkem havarované zdi, stojící na stavebním pozemku č. , hodnota, , v katastrálním území , kat. území, , je žalovaný, , právnická osoba, “. Ti na listině čl. 184 oranžovou barvou zvýraznili havarovanou zeď, jejíhož určení vlastnictví se domáhali. Žalovaný vzal toto upřesnění na vědomí.

16. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných okresním soudem dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jednak lze souhlasit s názorem soudu prvního stupně, že pro posouzení důvodnosti uplatněného určení je podstatné tvrzení o době výstavby zdi, kdy je třeba mít postavenou najisto, dle jakého zákonného předpisu je třeba otázku vlastnického práva posuzovat. Nelze tak vycházet toliko z citace zákonných ustanovení žalobci, kdy bez potřebných skutkových tvrzení nelze posoudit důvodnost žaloby. Dne 20. 3. 2024 při jednání před okresním soudem se žalobcům dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., které odvolací soud shledává podrobným a přiléhavým a žalobci byli poučeni o následcích nesplnění této výzvy. Žalobci ani přes toto poučení netvrdili a nenavrhli důkazy k prokázání skutečnosti, kdy byla zeď vystavěna, kdy toliko uvedli, že zeď byla postavena někdy před rokem 1945 a v letech 1995 -1996 byla , Anonymizováno, část zdi opravena. Lze tak uzavřít, že žalobcům se nepodařilo unést povinnost důkazní a nemohli být se svou žalobou úspěšní. Okresní soud při shora uvedeném jednání žalobce poučil rovněž o nutnosti tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem, kdy k tomuto žalobci uvedli, že je jejich snahou určovací žalobou eliminovat v nastalém stavu ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu (nemožnost užívání vlastního majetku, trvalá majetková újma, apod.) a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak (žaloba na zajištění obkladní zdi a následná realizace opěrní zdi byla soudy zamítnuta). Zde pro úplnost odvolací soud uvádí, že žalobci zmiňovaná zamítnutá žaloba byla v řízení mezi jinými účastníky.

17. Odvolací soud v daném případě na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení. V daném případě nejde o určení vlastnictví k nemovitosti, která by se zapisovala do katastru nemovitostí a byl by zde dán rozpor mezi skutečným stavem a zápisem v katastru nemovitostí. Jak vyplynulo z upřesnění provedeném žalobci při odvolacím jednání, jedná se žalobcům o určení toliko k části zdi, která jinak tvoří celek a ze záznamu o místním šetření a fotodokumentace vyplývá, že tato zeď ohraničuje žalobci užívaný dvůr, kdy tato zeď byla vystavena jako celek nejen podélně se silnicí, ale ve tvaru písmene L i při hranici s jiným pozemkem.

18. Odvolací soud pak nemohl dospět k závěru, že v žalobci vymezeném rozsahu může určení vlastnictví řešit jiné sporné otázky mezi žalobci a žalovaným. Z obsahu žaloby a podání žalobců je současně zřejmé, že se hodlají po žalovaném domáhat nápravy havarijního stavu a nelze tak tuto určovací žalobu považovat za žalobu účinnější než jiné právní prostředky. Určením vlastnictví k části zdi vymezené žalobci by nemohlo ani do budoucna zajistit odvrácení sporů mezi účastníky.

19. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), ve výroku II. změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) potud, že výše náhrady nákladů řízení činí částku 28 314 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Důvodem změny výše částky náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně je skutečnost, že tarifní hodnota v posuzovaném případě činí 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a/ advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni provedení úkonu) a odměna za jeden úkon právní služby činí částku 3 100 Kč, tedy za celkem šest úkonů právní služby, šest režijních paušálů (§ 13 odst. 1, 3 AT), náhrady za ztrátu času v rozsahu 12 půlhodin (§ 14 AT), cestovného ve výši 1 800 Kč a DPH, náleží žalovanému částka 28 314 Kč, kdy okresní soud správně na základě principu úspěchu účastníka ve sporu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) uložil žalobcům povinnost k úhradě nákladů řízení zcela úspěšnému žalovanému.

20. Žalobci byli neúspěšní i v odvolacím řízení a proto jim byla uložena povinnost (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.) k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému ve výši 15 676 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného, kdy tyto náklady sestávají ze dvou úkonů právní služby po 5 620 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) AT (tj. vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu), dvou režijních paušálů po 450 Kč, cestovného na trase , obec, – , obec, a zpět, ve výši 415 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 400 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 1 914 Kč.