84 Co 359/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radka Pavelky a soudců JUDr. Leony Výborné a Mgr. Pavla Suchého ve věci manželky: Jméno manželky , narozená dne datum bytem Adresa manželky zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A a manžela: Jméno manžela , narozený dne datum bytem Adresa manžela zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o rozvod manželství, k odvolání manžela proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. září 2025, č. j. 37 C 45/2025-67,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozvedl manželství účastníků uzavřené dne , datum, před Úřadem městského obvodu , adresa, – město a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení2. Okresní soud na základě zjištění čerpaných z výslechů účastníků řízení dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení ve smyslu § 755 odst. 1 občanského zákoníku, kdy zejména z výpovědi manželky vyplynulo, že se v manželství necítí delší dobu komfortně a v posledních zhruba pěti letech její city k manželovi ochladly, resp. úplně vymizely. Tato nespokojenost následně vyústila v to, že si našla nového partnera, s nímž plánuje společnou budoucnost. Okresní soud se v průběhu řízení snažil mezi manželi najít smírné řešení (např. formou párové terapie), ovšem manželka kategoricky odmítla jakoukoliv formu cizí intervence včetně navrhované mediace, když podle svých slov nemá k manželovi žádné citové vazby a nemá žádnou vůli v manželství setrvávat. Tuto skutečnost okresní soud vnímal jako zásadní, protože k fungování manželství jako zdravého a partnersky vyspělého svazku je potřeba, aby o něj stáli oba jeho aktéři. Současné počínání manželky je důsledkem dlouhodobé nespokojenosti ve vztahu (posledních přibližně pět let) a především rozhodnutím dospělého a svéprávného člověka, o jehož přesvědčivosti neměl okresní soud pochybnosti. Zdůraznil, že nelze nikoho nutit setrvávat ve svazku, v němž být nechce. Zároveň měl okresní soud za prokázané, že nejde o manželčino jednorázové poblouznění, jak se snaží naznačit manžel. S novým partnerem se manželka stýká již více než rok a jde o důsledek předchozího dlouhodobého ochlazení vztahu mezi manželi, což připustil i sám manžel. Navíc ani on sám nebyl schopný jasně odpovědět na dotaz, zdali považuje manželství za funkční. Okresní soud proto vzal za prokázané, že ze strany manželky tato vůle k partnerskému soužití již pominula, manželství již nenaplňuje funkce, které ze zákona má (zejména vzájemná podpora a pomoc manželů), když tuto skutečnost okresní soud považoval za hlavní příčinu rozvratu manželství účastníků.

3. Okresní soud nepřisvědčil argumentaci manžela, z níž dovozoval naplnění podmínek pro aplikaci tzv. tvrdostní klauzule podle § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku, resp. dospěl k závěru, že nebyla splněna žádná z kumulativně (současně) tímto zákonným ustanovením stanovených podmínek – aby nastaly účinky tvrdostní klauzule (nerozvedení manželství) musí být rozvod manželství v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel, tomuto manželu musí být rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, a to dále při existenci mimořádných okolností svědčících ve prospěch zachování manželství.

4. Okresní soud dospěl k závěru, že jednak nebyla naplněna podmínka způsobení zvlášť závažné újmy na straně manžela, když tvrdil, že by měla mít povahu psychické újmy, která se projevuje tím, že je mu celá situace lidsky nepříjemná, a dále povahu majetkové újmy v podobě toho, že by přišel o obydlí a ranč, který společně s manželkou 20 let budovali. Popsaný psychický diskomfort okresní soud nepovažoval za zvlášť závažnou újmu ve smyslu citovaného ustanovení, neboť měl za přirozené, že rozvod manželství je z povahy věci lidsky nepříjemný a psychicky vysilující a sám manžel popřel, že by jeho psychický stav nabýval rozměru psychické nemoci či že by situaci svého duševního zdraví musel řešit s odborníkem. Rovněž tvrzená majetková újma nepředstavuje zvlášť závažnou újmu, neboť společné nabývání majetku, péče o něj a jeho rozvíjení je přirozenou součástí manželství. Navíc společné obydlí účastníků je výlučným majetkem otce manželky. Dělení společně nabytého majetku a případná otázka zhodnocení domu v majetku otce manželky by měla být řešena mezi účastníky těchto vztahů, a nikoliv v rámci rozvodového řízení. Zvlášť závažnou majetkovou újmu je nutné v kontextu tohoto ustanovení vnímat zejména tak, kdy je jeden z manželů materiálně či jinak zcela či z velké části závislý na druhém manželovi, manžel však uvedl, že v poslední době omezil výpomoc na ranči na nezbytné práce a začal se převážně živit jako podnikatel (živnostník) v autodopravě, což je činnost, které se věnoval před založením ranče. Z uvedeného je zřejmé, že je ekonomicky soběstačný a schopný se vlastními silami živit i si případně obstarat nové vlastní bydlení.

5. Okresní soud neměl za splněnou ani další podmínku, tj. že by manžel byl tím, kdo se na rozvratu manželství převážně nepodílel. Poukázal na to, že z výpovědí obou manželů je zřejmé, že v posledním roce se manželka stýká s novým partnerem, nicméně tomuto předcházelo přibližně pět let, kdy city manželky a vůle setrvat v manželství postupně uvadaly. Sám manžel souhlasil, že z důvodu pracovního vytížení na ranči neměli možnost si věci pořádně vyříkat a rovněž jejich intimní život strádal. Zároveň uvedl, že zřejmě nepřikládal některým projevům manželky patřičnou váhu. Okresní soud proto za příčinu rozvratu manželství považoval, že ze strany manželky tato vůle k partnerskému soužití již pominula a manželství již nenaplňuje funkce, které ze zákona má, když do tohoto stadia manželství dospělo přičiněním obou manželů a pouze ze skutečnosti, že si manželka po zhruba pěti letech nespokojenosti našla nového partnera, nelze dovozovat, že se převážně podílela na rozvratu manželství (resp. že manžel se na něm převážně nepodílel).

6. Rovněž podmínka mimořádných okolností svědčících ve prospěch zachování manželství v řízení dle okresního soudu nevyšla najevo. Okresní soud zdůraznil, že mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství mohou spočívat např. v délce trvání manželského soužití, zdravotním stavu druhého manžela, ale i v mnoha jiných skutečnostech, příp. výjimečně i majetkového charakteru, avšak z tvrzení manželů ani z jejich výpovědí nevyplynula existence žádné podobně závažné okolnosti.

7. Z těchto důvodů okresní soud návrhu manželky na rozvod manželství vyhověl. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl podle § 23 z. ř. s.

8. Proti tomuto rozsudku podal manžel odvolání, v němž s uvedenými závěry okresního soudu nesouhlasil. Uvedl, že nebyly splněny podmínky pro rozvod manželství účastníků, protože není hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Mezi účastníky i nadále trvají citové vztahy, pouze jsou v manželství tři. Manželka na dotaz, zda vidí, že je manželství rozvrácené, neodpověděla, že ano, nýbrž pouze, že nevidí možnost obnovy. Manžel na to uvedl, že on možnost obnovy manželství nevylučuje, byť by to bylo náročné. Manžel se snaží stále manželství zachránit, nového přítele manželky dlouhou dobu považoval pouze za nového kamaráda. Pokud by manželka chtěla vztah účastníků zachránit, dokázal by manžel nad vším tzv. mávnout rukou, dle jeho názoru by to vztah dokonce posílilo. Má za to, že manželka je svým nynějším přítelem manipulována, resp. ovládána, dostává od něj značné dary, přítel manželku nenechá delší dobu bez zavolání a neustále ji kontroluje. Manžel se nechce vzdát toho, co s manželkou společně vybudovali, znamenalo by to pro něj psychickou újmu, rovněž ztratí bydlení a tím i „kus sebe“. Stále bydlí v bytě, který je součástí domu rodičů manželky, byt přitom společně vybudovali. Požádal odvolací soud, aby dal ještě manželství účastníků šanci a nerozváděl je, když by mu rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma a rozvod je v rozporu se zájmem manžela, který se na manželkou tvrzeném rozvratu nijak nepodílel. Manžel rozvodem ztratí bydlení, což by vedlo ke zvýšení jeho životních nákladů, neboť by musel tzv. jít do pronájmu, dále ztratí vše, co spolu společně s manželkou prožili a vybudovali, mají společné (zletilé) dítě, ztratil by milující osobu a láskyplný vztah, a to bez ohledu na to, že jej v současné době narušuje třetí osoba. Manžel na manželce „vidí“, že ho stále má ráda, byť to již navenek moc nechce dávat najevo. Manžel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a návrh na rozvod manželství zamítl.

9. Manželka s odvoláním manžela nesouhlasila, souhlasila se závěry okresního soudu. Zdůraznila, že manželství účastníků považuje za nefunkční, došlo u ní k vymizení veškerých citových vazeb vůči manželovi, v manželství nadále nechce setrvat a manželství považuje za trvale rozvrácené. Již několik měsíců žije s novým partnerem, kterého miluje a se kterým chce začít nový život, a na této situaci nechce ničeho měnit. Již sama tato tvrzení manželky prokazují, že minimálně z její strany lze manželství považovat za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, a že manželka rozhodně nehodlá manželství obnovit, a vzhledem ke skutečnosti, že k dalšímu trvání manželství je třeba vůle obou manželů, je nasnadě, že manželku nelze k setrvání v manželství jakkoli nutit. Manželka je přesvědčena o tom, že manžel si je velmi dobře vědom skutečného stavu věci a rozvod manželství účelově protahuje výlučně z důvodu, aby mohl s manželkou setrvat co nejdéle ve společné domácnosti a současně, aby mohl manželce škodit a psychicky ji deptat. K tvrzení manžela, že by mu rozvodem byla způsobena duševní a materiální újma, manželka uvedla, že tato tvrzení manžela jsou nekonkrétní, ani nebyla prokázána. Manželka odmítla, že by byla svým partnerem či jinou osobou manipulována, naopak o manipulaci se pokouší toliko manžel, který vědomě uvádí nepravdy o vzájemném vztahu manžela a manželky a absolutně nerespektuje rozhodnutí manželky o ukončení manželského soužití. Manželka skutečnosti uváděné v odvolání považuje za výraz neúcty a nedostatečného respektu manžela vůči jejímu svobodnému rozhodnutí ukončit manželství a vést nadále život bez něj. Doplnila, že manžel v odvolání neuvádí žádnou právně relevantní zvlášť závažnou újmu, která by mu údajně rozvodem měla být způsobena. To, že je rozvod v rozporu se zájmem manžela, rozhodně není zákonem předpokládanou zvlášť závažnou újmou, která by soudu umožňovala manželství účastníků nerozvést. Skutečnost, že rozvodem manželství manžel ztratí právo bydlení v rodinném domě rodičů manželky, je pro odvolání právně nevýznamné a nadto se jedná o zcela běžný důsledek rozvodu manželství. Je nasnadě, že rozvedení manželé nadále nebudou sdílet společnou domácnost a bydlení. V této souvislosti podotkla, že kdyby se rodiče manželky, ať už z jakéhokoli důvodu, rozhodli, že si nadále bydlení manželů ve své nemovitosti nepřejí, potom by bydlení manželů ve stávajícím bydlišti taktéž nebylo možné. Manžel se tak nemůže domáhat práva bydlení vůči rodičům své manželky, která usiluje o rozvod manželství. Rovněž skutečnost, že se rozvodem manželství zvýší životní náklady manžela, je pro odvolání zcela irelevantní a nemůže představovat závažnou újmu, nadto toto tvrzení manžela vzbuzuje dojem, že se rozvodu manželství brání spíše z ekonomických důvodů, kdy by rád nadále využíval dobrodiní rodičů své manželky, kteří manželům umožnili bezplatné bydlení. Doplnila, že manžel je mladého věku, zcela zdráv a ekonomicky plně soběstačný, pro což není důvodu, aby nemohl vést samostatný život bez manželky a mimo rodinný dům jejích rodičů. Taktéž za irelevantní manželka považuje tvrzení manžela, že rozvodem ztratí milující osobu a láskyplný vztah, neboť manželku už manžel dávno ztratil. Manželka navrhla, aby napadený rozsudek okresního soudu byl odvolacím soudem potvrzen.

10. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění – dále již jen „o. s. ř.“, za užití § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších změn a doplnění – dále již jen „z. ř. s.“), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. za užití § 1 odst. 3 z. ř. s.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř. za užití § 1 odst. 3 z. ř. s.), přezkoumal podle § 397 z. ř. s. a § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek okresního soudu, i řízení předcházející jeho vydání a dospěl k následujícím závěrům.

11. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

12. Podle § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku, přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

13. Oproti dřívější úpravě (účinné do , datum, ), kdy musely soudy zkoumat, zda manželství v důsledku rozvratu plní či neplní svůj „společenský účel“ (k rozvodu manželství rozvodem mohlo dojít jen ve společensky odůvodněných případech, resp. rozvod musel být nejenom v zájmu manželů, ale i celé společnosti), nyní účinná právní úprava koncentruje pozornost na vztah mezi manželi a zdůrazňuje nemožnost obnovení jejich manželského soužití. Rozvod se tak z celospolečenské záležitosti stal soukromou otázkou rozvádějících se manželů. Z dikce ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku vyplývá, že kvalifikovanost rozvratu je dána nejenom jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu některý z manželů odmítá soužití s manželem druhým.

14. Předpokladem povolení rozvodu manželství je též nenaplnění okolností bránících rozvodu, vyplývajících z ust. § 755 odst. 2 občanského zákoníku, které jsou ve své podstatě ztížením rozvodu v situaci, kdy je rozvod v rozporu se zájmy nezletilého dítěte manželů [§ 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku; toto zákonné ustanovení se v projednávané věci nemůže uplatnit, neboť jediná dcera účastníků je v současné době již zletilá] či se rozvod jeví pro jednoho z manželů jako nespravedlivá tvrdost [§ 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku]. K tomu, aby se tvrdostní klauzule vyplývající z ust. § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku mohla uplatnit, musí být tam podmínky uvedené naplněny kumulativně (současně). V prvé řadě zde musí být „mimořádné okolnosti” svědčící pro zachování manželství. Tyto mimořádné okolnosti mohou spočívat zejména ve zdravotním stavu druhého manžela, kdy zdravotní stav tohoto manžela vyžaduje podporu manžela prvního, a to podporu (péči) osobně vykonávanou či podporu finanční (tak aby si druhý manžel, jehož příjmové a majetkové poměry mu to neumožňují, mohl potřebnou péči za strany třetí osoby případně zajistit za úplatu). Dále manžel, který se rozvodu brání, musí být současně ten z manželů, který „převážně nezapříčinil” rozvrat manželství porušováním svých manželských povinností. Další kumulativní podmínkou je skutečnost, že manželovi, který se rozvodu brání, by byla rozvodem způsobena „zvlášť závažná újma”. Zvlášť závažná újma může spočívat například v tom, že bránící se manžel je invalidní, odkázaný na (faktickou či finanční) pomoc druhého manžela, resp. rozvodem manželství by na straně druhého manžela nastala existenční nouze. Konečně poslední podmínkou je, že od ukončení společného soužití účastníků neuplynula v okamžiku rozhodování soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) o návrhu na rozvod manželství doba tří roků. Za splnění všech výše uvedených podmínek, třebaže mezi manželi existuje kvalifikovaný rozvrat (§ 755 odst. 1 občanského zákoníku), je namístě zamítnutí návrhu na rozvod manželství, když s ohledem na formulaci tvrdostní klauzule je zřejmé, že jde o zákonné ustanovení v praxi aplikovatelné jen výjimečně, kdy smyslem této tvrdostní klauzule je především finanční zabezpečení bránícího se a zpravidla i ekonomicky slabšího partnera (srov. Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo /§ 655−975/. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 449–452 s.).

15. Odvolací soud z přednesů účastníků, podaných při odvolacím jednání prostřednictvím jejich zástupců a v případě manžela též osobně, zjistil, že od vyhlášení napadeného rozsudku nedošlo k žádné pozitivní změně v jejich vztazích, manželka i nadále odmítá soužití s manželem. Vzhledem k tomu a rovněž vycházejíc ze skutečností zjištěných z výpovědí účastníků okresním soudem dospěl odvolací soud k závěru, že okresní soud dospěl ke správnému závěru, že manželství účastníků je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení soužití účastníků, a proto jsou splněny podmínky pro rozvod manželství účastníků plynoucí z ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se závěrem okresního soudu stran nenaplnění podmínek pro nerozvedení manželství účastníků plynoucích z ust. § 755 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, resp. odvolací soud souhlasí s okresním soudem, že ve skutečnostech tvrzených manželem nelze naplnění podmínek tzv. tvrdostní klauzule v žádném případě spatřovat (srov. skutečnosti uvedené v předchozím odstavci, v nichž takové podmínky spatřovat lze, a skutečnosti tvrzené manželem), okresní soud též správně zjistil příčiny rozvratu manželství účastníků. Odvolací soud proto na tomto místě (pro stručnost) odkazuje na správné, přezkoumatelné a vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu (zejm. body 9., 11., 15. až 17. odůvodnění), s nímž se zcela ztotožňuje.

16. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. za použití § 1 odst. 3 z. ř. s. potvrdil, a to včetně rovněž správného výroku o náhradě nákladů řízení.

17. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., neboť přiznání náhrady nákladů některému z účastníků řízení neodůvodňují okolnosti případu a (nadto) žádný z účastníků náhradu nákladů odvolacího řízení nepožadoval.