9 C 362/2018

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o 400 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 12. 11. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 120 361,12 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně podala dne 30. 10. 2018 k Okresnímu soudu v Litoměřicích, žalobu proti žalované o zaplacení částky ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 10. 2018, (označený rok v žalobě je jednoznačně písařskou chybou a správně muselo jít o rok 2015), uzavřela se žalovanou ústní smlouvu o zápůjčce. Na základě této ústní smlouvy, žalobkyně tvrdila, že půjčila žalované částku 400 000 Kč, když tuto částku uvedeného dne převedla ze svého účtu číslo [bankovní účet] na účet žalované číslo [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 11. 11. 2015, což se však nestalo. Žalobkyně popsala obsah svých dopisů ze dne 8. 2. 2016 a ze dne 12. 2. 2018, ve kterých vyzvala žalovanou o vrácení finančních prostředků. Žalovaná odmítla splnit tyto výzvy s tím, že zápůjčka měla být ve skutečnosti poskytnuta [celé jméno svědka], narozenému [datum]. Žalobkyně tvrdí, že při jednání o poskytnutí zápůjčky, jmenovaný žalovanou zastupoval, vystupoval tedy u tohoto jednání jako zástupce žalované a z tohoto důvodu žalobkyně zápůjčku žalované poskytnula. Účet, na který finanční prostředky převedla, je účtem žalované. [celé jméno svědka] žalobkyni, v době před podáním žaloby, ode dne převodu žalované částky na účet žalované, ubezpečoval, že peníze budou vráceny a navíc vystavil žalobkyni zajišťovací směnku vlastní, na základě plné moci, která mu byla udělena společností [právnická osoba], zároveň tuto směnku avaloval. Splatnost půjčené částky byla dohodnuta do 11. 11. 2015.

2. Žalovaná v reakci na výzvu k vrácení finančních prostředků uvedla, že je sice majitelkou bankovního účtu číslo [bankovní účet], ale tyto finanční prostředky nikdy nečerpala. Bankovní účet je využíván jako platební místo, jehož prostřednictvím jsou finanční prostředky poukazovány panu [celé jméno svědka].

3. Žalobkyně pak v dalším podání, doručeném soudu dne 26. 9. 2012 znovu potvrdila, že trvá na výslechu svědka, [jméno] [příjmení], narozeného [datum] a dále poukazovala na judikaturu Nejvyššího soudu, jakožto i na judikaturu Ústavního soudu. Dále zdůraznila, že žalovaná a její blízcí příbuzní byli v přátelském obchodním vztahu s [celé jméno svědka] a žalovaná byla předsedkyní představenstva společnosti [právnická osoba] do 28. 11. 2012, její manžel byl členem správní rady až do 18. 1. 2018, tedy v době, kdy k převodu financí došlo. Poukázala na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19C 269/2018 a zdůraznila, že i v tomto případě žalovaná argumentuje tím, že o ničem nevěděla, nikoho nepověřila a nemohla se ani obohatit.

4. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl platebním rozkazem, ze dne 12. 12. 2018, když odpor se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu zrušen a ve věci bylo pokračováno prováděním podrobného dokazování u všech nařízených ústních jednání před soudem.

5. Žalovaná se písemně k věci vyjádřila v podání, doručeném soudu dne 8. 3. 2019 tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává ani z části. Žalovaná žalobkyni nezná, nikdy se s ní nesetkala, jinak s ní nejednala a nikdy s ní neuzavřela žádnou smlouvu, tím méně smlouvu o zápůjčce. Žalovaná nikdy nikoho nezmocnila ani nepověřila, aby za ni s kýmkoliv uzavřel smlouvu o zápůjčce. Žádnou zápůjčku či jiné plnění nepřijala ani neobdržela. Je pravdou, že na její účet byla připsána částka 400 000 Kč, na základě platby žalobkyně, uskutečněné dne 30. 10. 2015, avšak tato peněžní transakce se žalované nijak netýkala a tyto finanční prostředky žalovaná neinkasovala. Bankovní účet žalované byl pouhým platebním místem pro [celé jméno svědka], který žalobkyni také vystavil směnku a tuto podepsal jako aval. [celé jméno svědka] účet žalované opakovaně používal jako své platební místo v rámci vlastních obchodních transakcí a přijímal na něj, jemu určené platby. Tvrzení žalobkyně považuje žalovaná za lživé tvrzení a účelovou smyšlenku vylákat od ní uvedenou částku. Dále poukázala na údaj žalobkyně v její výzvě, ze dne 8. 2. 2016, kdy tato uvedla, že kontrolou její účetní společnost zjistila, že z jejího účtu byla na účet žalované omylem poukázána částka 400 000 Kč.

6. V dalším vyjádření žalované, doručeném soudu dne 30. 9. 2019, jmenovaná uvedla, že činí nesporným tvrzení žalobkyně, že byla uzavřena smlouva o půjčce, která byla právním titulem platby peněžních prostředků 400 000 Kč na účet žalované, ale že taková smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a [celé jméno svědka], který žalobkyni tvrdil, že jedná v zastoupení žalované. Jestliže žalobkyně s [celé jméno svědka] uzavřela smlouvu o půjčce, pak je tento zavázán plnění žalobkyni vrátit. Jinak již opakovala všechny skutečnosti tak, jak jsou uvedeny v jejím původním vyjádření a vznesla námitku nedostatku své pasivní legitimace v tomto řízení. V tomto podání navrhla všechny důkazy k prokázání její obrany proti podané žalobě.

7. Soud provedl důkaz potvrzením o provedení platby z účtu [bankovní účet], ze dne 30. 10. 2015, podnětem k prošetření skutečností, nasvědčujících spáchání trestného činu, vypracovaným žalobkyní dne 3. 10. 2018, zprávou PČR, obvodním ředitelstvím policie [obec a číslo], ze dne 11. 12. 2018, zprávou Obvodního ředitelství policie [obec] [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne 13. 12. 2018, kopií směnky, vystavené [celé jméno svědka] žalobkyni, ze dne 30. 10. 2015, dopisem právní zástupkyně žalované na výzvu žalobkyně ze dne 6. 4. 2016, vyrozuměním poškozeného o hlavním líčení, v trestní věci, vedené Okresním soudem v Kladně, č. j. 26 T 65/2019, výpisem z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], o zápisu obchodní společnosti [právnická osoba], [IČO] a úplným výpisem z obchodního rejstříku uvedené společnosti, rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 1. 2019, č. j. 17 C 509/2015-347, usnesením Okresního soudu v Litoměřicích, ze dne 10. 6. 2016, ve věci vedené pod sp. zn. 19 C 3/2016 o spojení věcí 19 C 3/2016 a 17 C 509/2015 když tyto věci budou projednány pod sp. zn. 17 C 509/2015, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2016, který nabyl právní moci ohledně [celé jméno svědka], narozeného [datum], dne 5. 10. 2016, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze, ze dne 5. 10. 2016 sp. zn. 9 Co 40/2018, který se stal vykonatelným dne 5. 10. 2016, kdy z těchto rozsudků byla čtena k důkazu celá výroková část a z odůvodnění rozsudku bylo přečteno celé znění druhého odstavce strany č. 21, týkající se podrobných údajů o osobě obžalovaného [celé jméno svědka], s tím, že byl přečten datum vydání tohoto rozsudku i doložka právní moci, z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2016, ve věci vedené pod sp. zn. 9 To 40/2016, pak k důkazu byla čtena celá výroková část tohoto rozsudku, datum jeho vydání, uvedený na straně 9 označeného rozsudku. Soud provedl důkaz žalobou [právnická osoba] a. s., [IČO], podanou u zdejšího soudu proti žalované ve věci 19 C 269/2018, vyjádřením žalované ve věci 19 C 269/2018 ze dne 1. 11. 2018, protokolem o jednání ze dne 10. 6. 2019, ve shora označené právní věci. Soud provedl rovněž důkaz sdělením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 4. 7. 2018, zprávou [bankovní ústav] doručenou soudu dne 10. 7. 2019, zprávou [bankovní ústav], doručenou soudu dne 12. 8. 2019, výpisem z účtu žalované, číslo [bankovní účet] za období od 29. 10. 2015 do 30. 12. 2015 a za období od 1. 1. 2016 do 18. 7. 2016, zprávou [bankovní ústav] doručenou soudu dne 3. 9. 2019, výdajovými pokladními doklady k účtu žalované číslo [bankovní účet], ze dne 30. 10. 2015, 30. 12. 2015, 2. 11. 2015, 3. 11. 2015, výpovědí [celé jméno svědka], narozeného [datum], přečtenou z protokolu o provedení důkazu před dožádaným soudem, Okresním soudem v Příbrami, ze dne 12. 4. 2019, č. j. 12 Cd 3/2018-4, usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 18. 7. 2019, č. j. 95 Co 55/2019-366 o zrušení rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích, č. j. 17 C 509/2015-347, úředním záznamem Policie České republiky, ze dne 15. 5. 2020 o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], narozeným [datum], výrokovou částí rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 11. 2019, [číslo jednací], podstatným obsahem rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 6. 2020, č. j. 8 Co 47/2020-487, č. j. 8 Co 48/2020-487, sdělením [bankovní ústav], doručeným dne 7. 10. 2020, smlouvou uzavřenou mezi žalovanou a [právnická osoba], [IČO], ze dne 23. 10. 2013, sdělením ČSSZ [obec], doručeným 8. 10. 2020, usnesením ze dne 2. 12. 2020, Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, [číslo jednací].

8. Soud provedl důkaz výpovědí svědka, [celé jméno svědka], narozeného [datum] u jednání před soudem, konaným dne 11. 11. 2019, který po výslovném poučení o následcích křivé svědecké výpovědi, podle § 126 o. s. ř. uvedl, že poučení porozuměl a že bude vypovídat. Svědek uvedl, že ta částka, o kterou tady jde, je věc, dohodnutá mezi žalobkyní a svědkem, když na tomto se společně domlouvali. Žalovaná je v tom nevinně, její účet měl i podúčet, který byl využíván k účelům svědka. Majitelkou účtu byla žalovaná. K účtu žalované měl dispoziční právo, což znamená právo podpisové a měl i platební kartu. Výpisy z účtu dostávala žalovaná. Svědek uvedl, že mohl dávat příkazy k platbám, vybírat z účtu žalované a používat její platební kartu. Popsal dlouholeté přátelství se žalovanou, trvající asi 25 let. Měl se žalovanou určité soukromé a finanční vztahy, které blíže nerozvedl. Každopádně byl se žalovanou v každodenním kontaktu a byli si velmi blízcí. Žalovaná mu půjčovala nějaké peníze a naopak, když žalovaná potřebovala, tak jí svědek také vypomáhal. Dále svědek uvedl, že si nepamatuje, proč mu žalovaná udělila dispoziční právo k jejímu účtu a ani nevěděl, z jakého důvodu se domluvil se žalobkyní na půjčce 400 000 Kč. Se žalobkyní se stýkali intenzivně v její kanceláři v [obec]. Adresu kanceláře nevěděl, ale uvedl, že to bylo poblíž [ulice]. Dále se setkávali v různých restauracích. Nevěděl, kde se dohodli na půjčce 400 000 Kč, dále uvedl, že si nepamatuje ani to, kdy k takové dohodě došlo. Peníze mu žalobkyně poskytla v souvislosti s případy, které spolu řešili. Ve chvíli, kdy žalobkyně ty peníze poslala, se to od ní dozvěděl. O této skutečnosti se tedy nedozvěděl od žalované. Nevzpomněl si, že by podepisoval nějakou směnku. Po nahlédnutí do směnky, založené na čísle listu 54 v její kopii uvedl, že si nevzpomíná na tuto směnku, ale tak jak je na směnce jeho podpis zachycen, se opravdu podepisuje. U dohody se žalobkyní, že mu tato poskytne 400 000 Kč, nikdo nebyl přítomen. Myslel si, že žalobkyně žalovanou neznala. Nedovedl vysvětlit konkrétní důvod, na základě kterého mu žalobkyně poskytla 400 000 Kč. V době, kdy se žalobkyní jednal o částce 400 000 Kč, měl nějaké závazky k žalované. Ve vztahu k částce 400 000 Kč od žalobkyně, šlo o svědkovi pracovní aktivity a tento uvedl, že neví, jestli tu částku má někde zaúčtovanou. K žalované má stále pozitivní vztah. Nedovedl vysvětlit důvod, pro který si od žalobkyně nenechal poslat 400 000 Kč na svůj účet, když potvrdil, že asi v té době měl u banky účet na své jméno. Žalobkyni sdělil číslo účtu, na který měla poslat 400 000 Kč. Číslo účtu jí buď sdělil ústně, nebo textovou zprávou. Účet žalované využíval výhradně sám. Žalovaná mu půjčovala různé částky, byly to statisíce až miliony a obráceně to fungovalo stejně. V závěru své výpovědi tvrdil, že žalovaná částka nesouvisí se žalovanou. Nevzpomínal si, že by obdržel plnou moc od žalované, aby za ni v jakékoliv věci jednal. Žádný úvěr ani půjčku pro žalovanou nesjednával. Uvedl, že si nevzpomíná, že se dohodnul se žalobkyní na způsobu vrácení 400 000 Kč a dále tvrdil, že žalobkyně věděla o tom, že účet, na který platbu zasílá, není účtem svědka. Nevzpomínal si na to, že žalobkyni sdělil, že 400 000 Kč si vybere a použije je pro své účely ať již pracovní anebo osobní. To se žalobkyní neřešili.

9. Soud provedl důkaz rovněž účastnickou výpovědí žalobkyně, u jednání konaného dne 29. 9. 2020, která po výslovném poučení soudu, podle § 131 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. uvedla, že poučení porozuměla a že vypovídat bude. Žalobkyně uvedla, že peníze půjčovala žalované, a proto chtěla od pana [celé jméno svědka] předložit listiny od bankovního účtu. Již z minulých období měla informace o paní [celé jméno žalované], o jejích bonitních aktivitách, a proto byla přesvědčena o tom, že jí v důsledku krátkodobé půjčky peníze vrátí. Věděla o době delší než půl roku pobytu žalované na [země]. Panu [celé jméno svědka] peníze nepůjčila a podrobně se vyjadřovala tak, že peníze půjčila žalované na základě její lsti, která takto peníze na svůj účet získala. Žalovaná se vyskytovala po boku pana [celé jméno svědka] a měli společnou firmu. V této figurovali i rodiče žalované a pana [celé jméno svědka] Pan [celé jméno svědka] jí tvrdil, že půjčka bude vypořádána. Potvrdila, že peníze půjčila žalované 30. 10. 2015 převodem ze svého účtu na účet žalované. Již někdy 14 dnů předtím mluvila s panem [celé jméno svědka], který hovořil o tom, že paní [příjmení] potřebuje peníze na dokončení jisté akvizice na 15 000 000 Kč, kdy jí chybí 750 000 Kč. Žalobkyně zjistila od pana [celé jméno svědka], že tedy žalovaná potřebuje půjčku, aby dali dohromady těch 15 milionů Kč. Smyslem její půjčky, poskytnuté žalované, bylo pomoci jí. Měla k dispozici listiny z banky, takže věděla, že peníze posílá na účet žalované. Na zajištění návratnosti půjčených peněz požadovala směnku, která byla vystavena na společnost, kterou vlastnila dohromady paní [celé jméno žalované] s rodiči a pan [celé jméno svědka] s rodiči. Písemnou smlouvu se žalovanou nemohla sjednat, protože tato byla na [země]. Pan [celé jméno svědka] jí sdělil, že se vrátí 2. 11. 2015, a že jí žalovaná peníze obratem vrátí. Žalobkyně pak uvedla, že neví, jestli tehdy byla nebo nebyla žalovaná na [země]. Toto jí tvrdil pan [celé jméno svědka]. Úroky neřešila, protože peníze žalované půjčovala na období v jednotkách dnů. Formulář směnky, podepsaný panem [celé jméno svědka], vytiskla ze svého počítače, kde tuto směnku vyplnila a pan [celé jméno svědka] ji jenom podepsal. Údaje ve směnce vypisovala sama a vycházela přitom z údajů v obchodním rejstříku. Uvedla, že se nedokáže vyjádřit k identifikačnímu číslu společnosti, ve směnce uvedenému. Je možné, že došlo k administrativnímu překlepu a možná jí to IČO diktoval pan [celé jméno svědka]. Je také možné, že to poslala nejprve e-mailem panu [celé jméno svědka], tedy formulář směnky, pan [celé jméno svědka] formulář vyplnil a přinesl jí ho na [ulice] [anonymizováno] v [obec]. V každém případě směnku před ní pan [celé jméno svědka] podepisoval. Žalobkyně potvrdila, že žalovanou neznala a nezná osobně. [příjmení] [celé jméno svědka] viděla poprvé v létě 2015 a setkala se s ním před 30. 10. 2015 tak pětkrát až sedmkrát. Nejpozději 15. 11. 2015 se telefonicky kontaktovala s panem [celé jméno svědka], za účelem jednání o vrácení půjčky 400 000 Kč Pan [celé jméno svědka] uváděl, že byl zadán příkaz bance k vrácení, sjednal žalobkyni 3 nebo 4 schůzky s paní [celé jméno žalované], která měla kancelář v [anonymizováno]. Žádná ze schůzek se neuskutečnila, ačkoliv jednou byla žalobkyně za žalovanou v Palladiu. Výzvu k vrácení peněz ze dne 8. 2. 2016, sepsala se záhlavím její advokátní kanceláře a insolvenčního správce s tím, že účet, ze kterého půjčila žalované částku 400 000 Kč, je účtem jejím, a to osoby podnikající. Paní [celé jméno žalované] jí jednou zvedla telefon, když ji žalobkyně takto kontaktovala a sdělila jí, že celou věc má řešit s panem [celé jméno svědka]. Žalobkyně, vysvětlila údaj o mylné platbě na účet žalované, jak je tento uveden v dopise žalobkyně žalované ze dne 8. 2. 2016 tak, že musela učinit nějaký formální krok, aby s ní žalovaná začala komunikovat. Předtím se totiž žalovaná před ní skrývala. V té době již tušila, že buď žalovaná, nebo pan [celé jméno svědka] ji uvedli v omyl, tak proto takto formulovala tuto část své výzvy. Nerozlišuje prostředky na účtu osoby podnikající a osoby nepodnikající. Nerozlišuje, jestli posílá dopisy s hlavičkou anebo bez hlavičky advokátní kanceláře nebo insolvenčního správce. Pan [celé jméno svědka] jí řekl, že nemá písemnou plnou moc od paní [celé jméno žalované], neboť tato je na [země], takže mu ji nemůže udělit. Ujišťoval žalobkyni a popisoval ji situace, kdy žalovanou opakovaně zastupuje. Pan [celé jméno svědka] rovněž poukázal na společnost [právnická osoba], kde oba i se svými rodinami jsou zúčastněnými osobami. Slíbil jí plnou moc doplnit později. Žalobkyně tvrdila, že e-mailem plnou moc urgovala. Půjčku s panem [celé jméno svědka], jakožto zástupcem žalované, neuzavřela písemně, protože k tomu necítila žádnou potřebu. Není si vědoma toho, že v bankovních listinách k účtu žalované bylo uvedeno jméno pana [celé jméno svědka] jako disponenta účtu žalované. Listiny nečetla od začátku až do konce, přečetla si jen číslo bankovního účtu, na který posílá finance a kdo je jeho majitelem. Poukázala na směnku, která pro ni byla dostatečná, protože uvedená společnost byla ve vlastnictví žalované a navíc [celé jméno svědka] je tam uveden a podepsán jako osoba ručitele, takže jí osobně ručil za vrácení peněz. Půjčku poskytovala podle směnky jako osoba podnikající. Směnku neuplatnila ani u výstavce ani u avala, [celé jméno svědka]. V dnešní době je divné někomu pomáhat, ale v jejím případě to tak bylo. Do telefonu jí žalovaná sdělila, že má řešit uvedenou záležitost s panem [celé jméno svědka]. Posléze se opravila tak, že vlastně neví, jestli tuto větu žalovaná opravdu pronesla. Žalobkyně se zajímala jenom o to, jestli jde o účet žalované, když viděla smlouvu o účtu a všimla si, že to nebyl účet, zřízený bezprostředně před 30. 10. 2015, byl to účet zřízený před několika lety.

10. Soud dále provedl důkaz účastnickou výpovědí žalované, u jednání konaného dne 13. 10. 2020, která po výslovném poučení soudu, podle § 131 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. uvedla, že poučení porozuměla a že vypovídat bude. Žalovaná uvedla, že žalobkyni vůbec nezná a nikdy jí neviděla. Nepůjčila si žalovanou částku a neudělila plnou moc panu [celé jméno svědka] v žádné věci, tedy ani ke sjednání půjčky. O paní žalobkyni se dozvěděla, až když ji poslala v roce 2016 dopis o mylné platbě, který ihned předala právním zástupcům. Poté, za 3 roky, podala tuto věc na soud, a to byla pro ni první informace o tvrzené půjčce peněz. Žalovaná sdělila, že ví o tom, že žalobkyně s ní nejednala v této věci a ani se nezkontaktovala s jejími právními zástupci. Nevěděla nic o vztahu mezi panem [celé jméno svědka] a paní [celé jméno žalobkyně]. Teprve na policii zjistila údaje o směnce. Poukázala na to, že si myslí, že asi byla pro žalobkyni jednodušší osobou k vymáhání peněz než pan [celé jméno svědka], anebo jeho společnost. S penězi od paní [celé jméno žalobkyně] nedisponovala. Podrobně popsala mnohaletý vztah s panem [celé jméno svědka], s nímž se znají skoro 20 let, a byl to její nejlepší kamarád. Půjčovala mu v minulosti peníze, které nesplácel a dodnes jí dluží několik milionů. Navrhl jí, aby založila účet, na který jí bude, podle jeho možností, dlužné částky splácet. Tento účet založila, je to účet, na který žalobkyně poukázala žalovanou částku a k účtu udělila panu [celé jméno svědka] dispoziční právo s tím, že k účtu měl i kartu ve své dispozici. Sama účet nepoužívala. Paní [celé jméno žalobkyně] ji mohla kdykoliv zavolat, ale telefonicky s ní nejednala. Dne 30. 10. 2015 nebyla v cizině, ani na [země] a zdržovala se v ČR. Poukázala na to, že žije sama s dítětem, které chodí v České republice do školy, takže pokud jezdí do ciziny, je to pouze v prázdninových měsících. Žalobkyně ji nikdy v [anonymizováno] v její kanceláři nevyhledala. Nevěděla, zda pan [celé jméno svědka] měl smlouvu o bankovním účtu žalované, ale uvedla, že měl jistě kartičku vystavenou bankou s číslem účtu. [jméno] vlastní holdingovou společnost a byla dobře zajištěna. Peníze od žalobkyně nepotřebovala. Žádné investice v té době nerealizovala a ani neplánovala. Nevěděla o tom, jestli si pan [celé jméno svědka] z jejího účtu vybírá nějaké peníze, nesledovala stav tohoto účtu. Když jí říkal, že nemá provozní peníze, tak ji vždy umluvil anebo alespoň v některých případech, takže mu tam v některých případech peníze vložila. Pan [celé jméno svědka] ji neinformoval o tom, že na účet přišlo 400 000 Kč. Jiný účet, jako platební místo pro pana [celé jméno svědka], nezřídila. Nepamatovala si, kdy udělila panu [celé jméno svědka] dispoziční právo k účtu, na který žalobkyně poukázala žalovanou částku. Když v únoru 2016 obdržela od žalobkyně dopis o mylné platbě, takto řešila s panem [celé jméno svědka] a ten jí řekl, že je to jeho záležitost a že ji řeší. Žalobkyně mohla najít na žalovanou kontakt na přelomu let 2015 a 2016 přes Google, neboť žalovaná má několik firem a zaměstnává asi 2 000 lidí. Kontakty do firmy je možné získat tímto způsobem a bylo to možné i v inkriminovaném období. Společnost [právnická osoba] nic nedělala, neboť byla založena na určitý projekt, který se tam neuskutečnil. Pan [celé jméno svědka] si tu společnost koupil a provozoval ji sám. Nevěděla nic o trestních problémech pana [celé jméno svědka], dozvěděla se o tom asi až před třemi lety.

11. Soud provedl důkaz výpovědí svědka, [jméno] [příjmení], narozeného [datum], u jednání konaného dne 5. 1. 2021, který po výslovném poučení soudu, podle § 126 o. s. ř. uvedl, že poučení porozuměl a že vypovídat bude. Svědek uvedl, že zná žalobkyni velmi dobře, neboť jsou obchodní partneři a mají provázaný obchod. Zná také pana [celé jméno svědka] a ví o tom, že došlo kdysi dávno k jednání o finanční půjčce. Pan [celé jméno svědka] navštívil žalobkyni jedenkrát nebo dvakrát v kanceláři a sám byl k jedné z těch schůzek přizvaný. Žalobkyně s ním chtěla zkonzultovat možnost půjčky. Vyslechl si pana [celé jméno svědka], tento byl hodně upovídaný, mluvil o akciích. Popisoval komu, a jak jsou peníze určeny, že je shání pro jiného investora, který má nakoupit za několik milionů akcie a k tomu mu již chybí malá částka. Říkal, že investor je mimo republiku, a protože se mu pan [celé jméno svědka] nelíbil, z jednání odešel. Ve stejný den za ním přišla žalobkyně, která mu sdělila, že se dotazovala na dotyčného, pro kterého mají být peníze určeny. Tenkrát nevěděl, o koho ve vztahu k investorovi v zahraničí jde. Žalobkyně mu říkala, že je to pro nějakou paní, která se zdržuje mimo republiku. Dále říkala, že příběh pana [celé jméno svědka] zní uvěřitelně, a že s ním zařídila zajištění pohledávky. Dále sdělila, že peníze nedává přímo panu [celé jméno svědka], ale dává je investorovi na účet. Svědek jí řekl, že se mu to nelíbí.

12. Svědek rovněž uvedl, že pana [celé jméno svědka] viděl ještě jednou po dlouhé době, když od žalobkyně zjistil, že peníze nebudou. Sešel se s ním v restauraci, přičemž schůzku domluvila žalobkyně. Pan [celé jméno svědka] ohledně vrácení peněz sděloval neurčité odpovědi s tím, že peníze vrátit nemůže, protože investor je v zahraničí. Rovněž uváděl, že pan [celé jméno svědka] říkal, že paní [celé jméno žalované] nemůže peníze poslat, protože je pracovně zatížená. Pan [celé jméno svědka] mu říkal, že paní [celé jméno žalované] je připravená dopodepsat nějaké úroky a sankce.

13. Na výslovný dotaz právní zástupkyně žalobkyně pak uváděl, že si nevybavuje tvrzení pana [celé jméno svědka] o jeho vazbách s uváděným investorem, ženou. Rozuměl tomu tak, že ji zastupuje, říkal to na těch jednáních s tím, že investora zastupuje a shání pro něj peníze. Neví, jakým způsobem celou věc dala žalobkyně se [celé jméno svědka] technicky dohromady. Nakonec k dotazům právního zástupce žalované svědek uvedl, že neví, kdo si půjčil peníze od paní [celé jméno žalobkyně]. Ví, že paní [celé jméno žalobkyně] peníze půjčila, ale neví komu. Neviděl nikdy plnou moc nebo pověření od kohokoli pro pana [celé jméno svědka] Tyto věci vůbec řešit neměl v rámci jeho mandátu, který od žalobkyně dostal. K samotné půjčce mu žalobkyně řekla, že jednak má směnku, ale nevěděl, jaká to byla firma. Žalobkyně mu k dotazované půjčce sdělila, že peníze jdou na účet přímo investorovi a ne panu [celé jméno svědka]. Sám s investorem o té půjčce nikdy nejednal.

14. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2390 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2391 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.

16. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

17. Podle § 2393 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

18. Nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.

19. Podle § 2394 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

20. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 1973 občanského zákoníku dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

23. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

25. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

26. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že žalobkyně, se záhlavím advokátní kanceláře a insolvenčního správce, vypracovala dne 8. 2. 2016, písemnou výzvu k navrácení finančních prostředků, kterou adresovala žalované. Ve výzvě uvedla, že kontrolou její účetní společnost zjistila, že z jejího běžného účtu číslo [bankovní účet] byla na běžný účet žalované číslo [bankovní účet] omylem poukázána částka ve výši 400 000 Kč, dne 30. 10. 2015, dle přiloženého potvrzení [bankovní ústav] Žalobkyně uvedla, že si dovoluje požádat žalovanou o vrácení finančních prostředků do 5 pracovních dnů od doručení této výzvy, na účet číslo [bankovní účet], s variabilním symbolem [číslo] 2015. Tato zásilka byla doručena žalované dle dodejky, číslo [anonymizováno], dne 10. 2. 2016, prostřednictvím obchodní společnosti, [IČO], která je razítkem na této dodejce vyznačena. Tento skutkový závěr vyplývá z výzvy k navrácení finančních prostředků žalobkyně žalované ze dne 8. 2. 2016.

27. Žalovaná, prostřednictvím [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky, odpověděla písemně na výzvu žalobkyně, dopisem ze dne 6. 4. 2016 tak, že finanční prostředky z uvedeného účtu, nikdy nečerpala a jiným způsobem s nimi nenaložila. Bankovní účet je využíván jako platební místo, jehož prostřednictvím jsou poukazovány dohodnuté peněžní prostředky [celé jméno svědka], bytem Národní [číslo], [obec a číslo]. Žalovaná je věřitelkou pana [celé jméno svědka] a po vzájemné dohodě byl její účet použit jako platební místo pro platbu částky 400 000 Kč, poukázané [celé jméno svědka]. K nakládání s prostředky na účtu žalované je oprávněn [celé jméno svědka]. Tento skutkový závěr vyplývá z odpovědi žalované na výzvu žalobkyně k navrácení finančních prostředků, ze dne 6. 4. 2016. 28. [celé jméno svědka], [rodné číslo], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], je uveden jako výstavce na fotokopii směnky, ze dne 30. 10. 2015. V této fotokopii směnky je uvedeno, že jmenovaný za tuto směnku zaplatí bez protestu dne 11. 11. 2015, na řad [titul] [titul] [celé jméno žalobkyně], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], 400 000 Kč. Je zde údaj o tom, že částka je splatná v [obec], u [titul] [titul] [celé jméno žalobkyně], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] nebo na účet číslo [bankovní účet], vedený u [bankovní ústav] Jako výstavce je označena obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] s adresou sídla [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]. Tento skutkový závěr vyplývá z kopie směnky, ze dne 30. 10. 2015.

29. Ve výpisu v obchodním rejstříku, vedeným Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], je od 19. 12. 2007, zapsána obchodní firma [právnická osoba], se sídlem [ulice a číslo], [obec a číslo], s identifikačním [číslo]. Jako statutární ředitel je od 30. 5. 2014, uvedena [titul]. [jméno] [příjmení], narozena [datum]. Společnost má v obchodním rejstříku zapsán základní kapitál 2 000 000 Kč. Tento skutkový závěr vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo] ze dne 25. 6. 2019.

30. V úplném výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo] vyplývá, že jako statutární orgán – představenstvo, byla předsedkyní představenstva, od 19. 12. 2007 do 22. 8. 2012, zapsána [titul] [celé jméno žalované], narozena [datum].

31. Jako člen představenstva byl zapsán [jméno] [příjmení], narozen [datum], ode dne 19. 12. 2007 do 22. 8. 2012. Jako předseda představenstva byla zapsána od 22. 8. 2012 do 30. 5. 2014, [jméno] [celé jméno žalované], bez uvedení data jejího narození a jejího bydliště. [jméno] [příjmení], narozen [datum], byl ode dne 30. 5. 2014 do 19. 6. 2014, zapsán jako člen správní rady a dále pak od 19. 12. 2007 do 19. 3. 2009, jako předseda dozorčí rady. [jméno] [celé jméno žalované], narozena 5. 5. 1947, byla od 19. 12. 2007 do 19. 3. 2009, zapsána jako členka dozorčí rady a [jméno] [příjmení], narozen [datum], byl zapsán také jako předseda dozorčí rady od 22. 8. 2012 do 30. 5. 2014. [jméno] [celé jméno žalované], narozena [datum], byla zapsána jako členka dozorčí rady v době od 22. 8. 2012 do 30. 5. 2014. Tento skutkový závěr vyplývá z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo] ze dne 25. 6. 2019.

32. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích, ze dne 18. 1. 2019, č. j. 17 C 509/2015-347, ve věci žalobce, [jméno] [příjmení], narozeného [datum] a žalované, [titul] [celé jméno žalované], narozené [datum], byla ve výroku I. uvedeného rozsudku, žaloba o uložení povinnosti žalované, zaplatit žalobci 1 130 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení, v sazbě 8,05% p. a. z částky 390 000 Kč od 17. 12. 2015 do zaplacení a z částky 740 000 Kč od 22. 10. 2016 do zaplacení zamítnuta. Žalobce byl uznán povinným zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 276 841,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokátky, [titul]. [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo]. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích, ze dne 14. 8. 2020, č. j. 17 C 509/2015-395, bylo toto řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení o prověřování ve věci trestného činu podvodu, dle § 209, odst. 1, odst. 4, písm. d) trestního zákoníku, prověřovaná osoba [celé jméno svědka], narozen 11. 5. 1973, věc je vedená u Obvodního oddělení Policie [obec a číslo], SKPaV, odbor obecné kriminality, pod [číslo jednací]. Tento skutkový závěr vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích, ze dne 18. 1. 2019, č. j. 17 C 509/2015-347 a z usnesení Okresního soudu v Litoměřicích, ze dne 14. 8. 2020, č. j. 17 C 509/2015-395.

33. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích, ze dne 10. 6. 2016, č. j. 19 C 3/2016, bylo rozhodnuto ve věci žalobce, [jméno] [příjmení], narozeného [datum], proti žalované, [celé jméno žalované], narozené [datum], o zaplacení 390 000 Kč tak, že řízení, ve věcech vedených u podepsaného soudu, pod sp. zn. 19 C 3/2016 a pod sp. zn. 17 C 509/2015, se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod sp. zn. 17 C 509/2015. Tento skutkový závěr vyplývá z usnesení Okresního soudu v Litoměřicích, ze dne 10. 6. 2017 vydaného ve věci vedené pod sp. zn. 19 C 3/2016.

34. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích, ze dne 13. 11. 2019, č. j. 7 C 79/2017-442, ve věci žalobkyně [právnická osoba], [IČO] proti žalované, [titul] [celé jméno žalované], narozené [datum], byla žaloba o 1 200 000 Kč s příslušenstvím, zamítnuta. Žalobkyně byla uznána povinna zaplatit státu České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích státem zálohované náklady řízení, jejichž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením.

35. Žalobkyně byla uznána povinnou zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 187 270,76 Kč k rukám právní zástupkyně žalované, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

36. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 6. 2020, č. j. 8 Co 47/2020-487, č. j. 8 Co 48/2020-487, byly rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 11. 2019, č. j. 7 C 79/2017-442 a usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 12. 2019, č. j. 7 C 79/2017-452 potvrzeny a žalobkyně byla uznána povinnou uhradit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 34 527 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované. Tato věc nabyla právní moci dne 23. 7. 2020.

37. Rozsudkem Městského soudu v Praze, ze dne 18. 3. 2016, č. j. 1T 10/2015, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze, ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 9TO 40/2016, který nabyl právní moci ohledně [celé jméno svědka], narozeného [datum], dne 5. 10. 2016 a stal se vykonatelným dne 5. 10. 2016, byl obžalovaný, [celé jméno svědka], narozen [datum] uznán vinným zločinem padělání a pozměňování peněz, podle § 233 odst. 2, alinea druhá trestního zákoníku, ve spojení s § 238 trestního zákoníku a přečinem úvěrového podvodu, podle § 211 odst. 1, dále byl uznán vinným zločinem úvěrového podvodu, podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku a zločinem padělání a pozměňování peněz, podle § 233 odst. 2 alinea druhá trestního zákoníku, ve spojení s § 238 trestního zákoníku a zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5, písm. a) trestního zákoníku. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen, podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku, za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou a rovněž mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací na dobu 5 let. Dále byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to 102 kusů nepravých akcií, založených v trestním spise Městského soudu v Praze, sp. zn. 1T 10/2015, ve svazku číslo 5. Rovněž byly zrušeny výroky o trestech z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1, ze dne 12. 6. 2015, sp. zn. 67 T 33/2015 a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 46 T 119/2013, jakož i všechna další rozhodnutí, na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obžalovaného, [celé jméno svědka], bylo podle § 256 trestního řádu zamítnuto. Tento skutkový závěr vyplývá z rozsudků Městského soudu v Praze, ve věci vedené pod sp. zn. 1T 10/2015, ze dne 18. 3. 2016 a z rozsudku Vrchního soudu v Praze, ze dne 5. 10. 2016, ve věci vedené pod sp. zn. 9 TO 40/2016.

38. Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] dopise, ze dne 4. 7. 2018 sdělilo, že dne 6. 2. 2018 bylo oznamovatelkou, [titul] [titul] [celé jméno žalobkyně], podáno trestní oznámení na [celé jméno svědka] a na [titul] [celé jméno žalované]. Policejním orgánem bylo toto podání vyhodnoceno tak, že se jedná o opakované podání, kdy na [obec a číslo] byla tato věc uzavřena jako občanskoprávní spor. V současné době je pokračováno v šetření, na základě pokynu Městského státního zastupitelství s tím, že se skutečně může jednat o podezření z trestného činu, kterého se mohl dopustit primárně [celé jméno svědka]. Ve věci budou zřejmě v dohledné době zahájeny úkony trestního řízení a vyslechnuty další osoby, obstarány listinné důkazy. Věc je teprve v počátku šetření a je vedena pod [číslo jednací]. Šetření je vedeno na základě trestního oznámení [jméno] [příjmení], narozeného 5. 8. 1975, které s podáním jmenované oznamovatelky souvisí. Tento skutkový závěr vyplývá ze sdělení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 4. 7. 2018. 39. [právnická osoba], [IČO], potvrdila dne 10. 7. 2019, že majitelkou účtu číslo [bankovní účet] je [titul] [celé jméno žalované], [rodné číslo], [adresa žalované]. Tento účet byl otevřen dne 23. 10. 2013 a uzavřen dne 18. 7. 2016. Dispoziční oprávnění k tomuto účtu, od 29. 10. 2015 do zrušení účtu měl [celé jméno svědka], [rodné číslo]. Částka 400 000 Kč byla odepsána z účtu [číslo] na účet [číslo] dne 30. 10. 2015. Dispoziční oprávnění k účtu [číslo] měla [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], která byla majitelkou uvedeného účtu s identifikačním [číslo]. Tento skutkový závěr vyplývá ze zprávy [bankovní ústav], ze dne 10. 7. 2019.

40. Ve výpise z účtu žalované, číslo [bankovní účet], za období od 29. 10. 2015 do 31. 12. 2015 je poznamenána dne 30. 10. 2015, došlá úhrada z účtu číslo [bankovní účet], s názvem [titul] [titul] [celé jméno žalobkyně], kdy na tento účet žalované byla připsána částka 400 000 Kč.

41. Dne 30. 10. 2015 byl proveden výběr v hotovosti z účtu žalované ve výši 200 000 Kč, dne 2. 11. 2015 byl proveden výběr hotovosti z účtu žalované ve výši 100 000 Kč, dne 3. 11. 2015 byl proveden výběr hotovosti z účtu žalované ve výši 50 000 Kč a dne 30. 12. 2015 byl proveden výběr hotovosti z účtu žalované ve výši 50 000 Kč. Z uvedených důvodů byla tímto způsobem z účtu žalované, odepsána celková částka, ve výši 400 000 Kč. Tento skutkový závěr vyplývá z výpisu z účtu žalované číslo [bankovní účet] za období od 29. 10. 2015 do 31. 12. 2015. 42. [právnická osoba], [IČO], potvrdila soudu ve zprávě, doručené dne 3. 9. 2019, že majitelkou čísla účtu [bankovní účet] je [titul] [titul] [celé jméno žalobkyně], advokátní kancelář, [rodné číslo], [IČO], adresa [adresa žalobkyně].

43. Majitelkou účtu číslo [bankovní účet] je [titul]. [jméno] [příjmení], [rodné číslo], s adresou [adresa žalované], když tento účet byl zrušen dne 18. 7. 2016. Tento skutkový závěr vyplývá ze zprávy [bankovní ústav], ze dne 3. 9. 2019.

44. Dne 30. 10. 2015, vybral [celé jméno svědka], narozen [datum], [rodné číslo], s dokladem totožnosti [číslo], vydaným ÚMČ [obec a číslo], platným od 4. 10. 2016, s adresou [adresa svědka], částku ve výši 200 000 Kč z účtu žalované číslo [bankovní účet]. Tento skutkový závěr vyplývá z výdajového dokladu, vystaveného [bankovní ústav], ze dne 30. 10. 2015.

45. Dne 31. 12. 2015, vybral [celé jméno svědka], narozen [datum], [rodné číslo], s dokladem totožnosti [číslo], vydaným ÚMČ [obec a číslo], platným od 4. 10. 2016 s adresou [adresa svědka], částku ve výši 50 000 Kč, účtu žalované číslo [bankovní účet]. Tento skutkový závěr vyplývá z výdajového dokladu vystaveného [bankovní ústav], ze dne 30. 10. 2015.

46. Dne 2. 11. 2015, vybral [celé jméno svědka], narozen [datum], [rodné číslo], s dokladem totožnosti [číslo], vydaným ÚMČ [obec a číslo], platným od 4. 10. 2016 s adresou [adresa svědka], částku ve výši 100 000 Kč, z účtu žalované číslo [bankovní účet]. Tento skutkový závěr vyplývá z výdajového dokladu vystaveného [bankovní ústav], ze dne 30. 10. 2015.

47. Dne 3. 11. 2015, vybral [celé jméno svědka], narozen [datum], [rodné číslo], s dokladem totožnosti [číslo], vydaným ÚMČ [obec a číslo], platným od 4. 10. 2016 s adresou [adresa svědka], částku výši 50 000 Kč, účtu žalované číslo [bankovní účet]. Tento skutkový závěr vyplývá z výdajového dokladu vystaveného [bankovní ústav], ze dne 30. 10. 2015.

48. Žalovaná uzavřela dne 23. 10. 2013 s [bankovní ústav], [IČO], smlouvu o aktivním kontu, a to o běžném účtu číslo [bankovní účet] v měně CZK, s periodicitou výpisů z účtu měsíčně, elektronicky. Tento údaj je uveden na první stránce shora specifikované smlouvy pod bodem I, 1. Pod bodem I, 3 je uvedeno, že [bankovní ústav] a majitel účtu sjednávají, že s peněžními prostředky na účtu, který je předmětem smlouvy, jsou kromě majitele účtu oprávněny nakládat jedině osoby, zmocněné k tomu majitelem účtu, jejich uvedením na formuláři. Zmocnění k nakládání s peněžními prostředky mají tyto osoby, které jsou na základě zmocnění majitele účtu držiteli platební karty k účtu nebo mají na základě zmocnění majitele účtu přístup k účtu, prostřednictvím elektronických kanálů. V bodu II citované smlouvy se [bankovní ústav] zavázala, že vydá majiteli účtu platební kartu na základě uzavřené příslušné smlouvy. Dále se účastníci smlouvy v bodu III dohodli na uzavření smlouvy o elektronickém bankovnictví. Datum uzavření této smlouvy je uveden na jejím samém konci, a to na straně druhé, kde je vyznačeno datum 23. 10. 2013. Tento skutkový závěr vyplývá ze smlouvy, uzavřené mezi žalovanou s [bankovní ústav] o aktivním kontu ze dne 23. 10. 2013. 49. [jméno] [příjmení], [rodné číslo], má otevřený pojistný vztah u zaměstnavatele pro odvody dávek sociálního pojištění České správě sociálního zabezpečení, u bytového družstva [adresa], [obec a číslo], [IČO], se sídlem [adresa] 22. 9. 2016. [jméno] [příjmení] není Českou správou sociálního zabezpečení v [obec] evidován jako osoba samostatně výdělečně činná. Tento skutkový závěr vyplývá ze zprávy České správy sociálního zabezpečení v [obec] ze dne 8. 10. 2020.

50. Usnesením ze dne 2. 12. 2020, Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, [číslo jednací] bylo, podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání [celé jméno svědka], narozeného [datum] jako obviněného ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 4, písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit dvěma skutky, které jsou specifikovány v označeném usnesení. Ve vztahu k projednávané věci v tomto soudním řízení, je obvinění [celé jméno svědka] vyjádřeno ve výrokové části II. tak, že [celé jméno svědka], dne 30. 10. 2015 od počátku s podvodným úmyslem obohatit se, využil situace, že je blízkou osobou paní [titul] [celé jméno žalované], narozené [datum], která je osoba vysoce bonitní a bez jejího vědomí, jejím jménem, přesvědčil poškozenou, [titul] [titul] [celé jméno žalobkyně], narozenou [datum], na základě smyšlených a nepravdivých informací o možnosti investování do akcií, načež na základě takto sdělených informací a v domnění, že finanční prostředky poskytuje jako krátkodobou půjčku paní [titul] [celé jméno žalované], narozené [datum], poškozená zaslala na bankovní účet číslo [bankovní účet], vedeného u [bankovní ústav], majitelky paní [celé jméno žalované], ze svého bankovního účtu číslo [bankovní účet], vedeného u [bankovní ústav], částku 400 000 Kč, kdy jako formu ručení této půjčky jí obviněný podepsal směnku, vystavenou jménem společnosti [právnická osoba], [IČO], avšak k žádné domluvené investici nedošlo a obviněný [celé jméno svědka], narozen [datum], poskytnuté finanční prostředky z bankovního účtu osobně vybral, neboť k tomuto účtu měl zřízeno dispoziční právo, tyto poškozené nikdy nevrátil a použil je pro svou vlastní potřebu, čímž způsobil poškozené, [titul] [titul] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], škodu v celkové výši 400 000 Kč.

51. Soud při svém rozhodování vycházel ze shora uvedených skutkových zjištění, když vzal za prokázáno, ze shodných tvrzení obou účastníků tohoto řízení, že žalobkyně převedla v den 30. 10. 2015, ze svého účtu číslo [bankovní účet] na účet žalované číslo [bankovní účet], částku ve výši 400 000 Kč.

52. Tato tvrzení byla prokázána zprávami [bankovní ústav], doručenými soudu dne 10. 7. 2019, 9. 9. 2019, když těmito zprávami bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně, [titul] [titul] [celé jméno žalobkyně], advokátní kancelář, [rodné číslo], podnikajícím s identifikačním [číslo] byla ke dni 30. 10. 2015, vlastnicí běžného účtu číslo [bankovní účet]. Těmito zprávami bylo rovněž prokázáno, že žalovaná, [titul] [celé jméno žalované], [rodné číslo] byla ke dni 30. 10. 2015 vlastnicí běžného účtu, nepodnikatelského, číslo [bankovní účet].

53. Ze smlouvy o aktivním kontu, uzavřené mezi žalovanou a [bankovní ústav] dne 23. 10. 2013 bylo prokázáno, že žalovaná se vlastnicí shora specifikovaného účtu, stala dne 23. 10. 2013 s tím, že tento účet byl zrušen dne 18. 7. 2016.

54. Ze zprávy [bankovní ústav], ze dne 10. 7. 2019 bylo rovněž prokázáno, že dispoziční oprávnění k účtu žalované, číslo [bankovní účet], měl od 29. 10. 2015 až do zrušení účtu žalované, [celé jméno svědka], narozen 11. 5. 1973, [rodné číslo], bytem [adresa svědka].

55. Žalobkyně převedla ze svého účtu číslo [bankovní účet] na účet žalované číslo [bankovní účet] dne 30. 10. 2015 žalovanou částku z toho důvodu, že v blíže nezjištěném dni, který předcházel dni 30. 10. 2015, v blíže nezjištěném místě, uzavřela žalobkyně s [celé jméno svědka], narozeným 11. 5. 1973, smlouvu o půjčce peněz ve výši 400 000 Kč. Tento závěr byl, podle názoru soudu, prokázán z účastnické výpovědi žalobkyně, realizované u Okresního soudu v Litoměřicích, dne 13. 10. 2020, ze svědecké výpovědi. [celé jméno svědka], realizované u Okresního soudu v Litoměřicích, u jednání konaného dne 11. 11. 2019, jakožto i z dalších důkazů, níže v tomto rozsudku specifikovaných.

56. Žalovaná po poučení soudu podle § 131 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. uvedla, že žalobkyni nezná, nikdy ji neviděla, nikdy se s ní nesetkala a nikdy si od ní nevypůjčila částku 400 000 Kč. Uvedla, že skutečně účet číslo [bankovní účet], přenechala do užívání dlouholetému příteli, [celé jméno svědka], který účet využíval výhradně pro své potřeby. Stav na účtu průběžně nesledovala a účet poskytla [celé jméno svědka] proto, že jí z minulých let dlužil vysoké finanční částky a zavázal se tyto částky postupně, dle svých možností, splácet právě na uvedený účet, kam žalobkyně převedla částku ve výši 400 000 Kč. Potvrdila, že [celé jméno svědka] udělila dispoziční oprávnění ke svému účtu, avšak již si nepamatovala přesné datum, kdy k tomu došlo. Nevěděla o tom, že na její účet žalobkyně zaslala částku ve výši 400 000 Kč a o směnce, kterou žalobkyně předložila PČR, se dozvěděla u policie.

57. Žalovaná vypovídala spontánně a v jejích údajích, které uváděla v účastnické výpovědi před soudem, nebyly žádné rozpory, které by zpochybňovaly pravdivost její výpovědi. Žalovaná poukázala na to, že je vlastnicí několika firem, zaměstnává asi 2 000 osob, je a byla v inkriminovanou dobu dobře finančně zajištěna a vůbec nepotřebovala od žalobkyně půjčku peněz ve výši 400 000 Kč.

58. Této výpovědi žalované koresponduje i výpověď svědka [celé jméno svědka] u jednání, konaného dne 11. 11. 2019, který byl soudem řádně poučen podle § 126 o. s. ř. o následcích nepravdivé svědecké výpovědi. Svědek potvrdil, že částka, o kterou v tomto řízení jde, je věc dohodnutá mezi ním a paní [celé jméno žalobkyně], se kterou se na tom domlouvali. Paní [celé jméno žalované] je v tom nevinně, neboť její účet měl i podúčet a ten podúčet byl využíván k účelům ve prospěch svědka. Rovněž potvrdil tvrzení žalované o tom, že k jejímu účtu měl dispoziční právo, což znamená právo podpisové a měl i platební kartu. Výpisy z účtu dostávala pouze žalovaná. Potvrdil rovněž tvrzení žalované o tom, že s ní kamarádí asi tak 25 let a že s ní měl, jak soukromé tak finanční vztahy. Pokud byl v tísni, tak mu žalovaná finančně pomohla, a to platilo v minulosti i naopak. Nedokázal vysvětlit důvod, pro který mu žalovaná udělila dispoziční právo k jejímu účtu, avšak trval na tom, že si půjčil od žalobkyně částku 400 000 Kč. Nedovedl vysvětlit důvod půjčky a poukázal na velmi intenzivní styky mezi ním a mezi žalobkyní, jak v [obec] v kanceláři žalobkyně, tak v různých restauracích. Nevěděl, kde se dohodl se žalobkyni na půjčce částky 400 000 Kč a nedokázal uvést ani datum této dohody. Potvrdil, že žalobkyně mu peníze poskytla v souvislosti s případy, které spolu řešili a kterých bylo větší množství. Ve chvíli, kdy mu žalobkyně peníze poslala, tak se to od ní dozvěděl. Na směnku si nevzpomínal, avšak po nahlédnutí do směnky, založené na čísle listu 54 soudního spisu potvrdil, že podpis na směnce je takový, kterým se podepisuje. Nevyvrátil to, že směnku opravdu podepsal. Dále svědek uvedl, že u dohody mezi ním a žalobkyní o poskytnutí částky 400 000 Kč, nikdo nebyl přítomen s tím, že vždycky jednali o věcech pouze sami. Shodně jako žalovaná, uváděl, že se účastnice tohoto řízení neznaly. V kanceláři žalobkyně vždy vše řešil sám, avšak ve vedlejší místnosti byly vždycky přítomni nějací zaměstnanci, kteří však nebyli přítomni u jejich jednání. Ve vztahu k částce 400 000 Kč od žalobkyně šlo o svědkovy pracovní aktivity a vyloučil, že žalobkyni předkládal výpisy z účtu u [bankovní ústav] na jméno žalované. Rovněž uvedl, že si vzpomíná, že od přítele paní žalobkyně slyšel, že tato má nějaké výpisy z účtu žalované, v nichž je zaznamenána částka 400 000 Kč. Partnera žalobkyně viděl možná dvakrát v životě. Číslo účtu pro platbu 400 000 Kč se žalobkyně dozvěděla od svědka, a to buď ústně, nebo textovou zprávou. Uvedl, že si nevzpomíná, že obdržel v minulosti plnou moc od žalované, aby za ni v jakékoliv věci jednal. Potvrdil, že žádný úvěr ani půjčku pro paní žalovanou nikdy nesjednával. Nevzpomínal si na to, jak dohodnul se žalobkyní způsob vrácení 400 000 Kč. O této částce nejednal se žalovanou, neboť se jí to netýkalo.

59. Obě tyto výpovědi, tedy výpověď svědka [celé jméno svědka] a výpověď žalované, jsou zcela v rozporu s výpovědí žalobkyně, realizované u Okresního soudu v Litoměřicích dne 29. 9. 2020. Žalobkyně teprve ve své účastnické výpovědi poprvé v rámci tohoto řízení uvedla, že peníze z ní byly vylákány lstí žalované, avšak žádné rozumné důvody tohoto svého nového tvrzení neuvedla. V její výpovědi jsou závažná rozporuplná tvrzení, kterými se soud podrobně zabýval a které velmi pečlivě zhodnotil.

60. Žalobkyně především potvrdila, že žalovanou v den 30. 10. 2015 vůbec neznala, což je tvrzení, které se shoduje s tvrzeními žalované a svědka [celé jméno svědka]. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi ani v předložených listinných důkazech, relevantním způsobem nedokázala vysvětlit, z jakého důvodu, úplně cizí osobě, v dané věci tedy žalované, půjčila tak vysoký finanční obnos ve výši 400 000 Kč. Žalobkyně to vysvětlila pouze tak, že smyslem její půjčky žalované, byla snaha jí pomoci. Sama sice uvedla, že v dnešní době je divné někomu pomáhat, ale v jejím případě to tak bylo. Tuto část jejího tvrzení soud považuje za zcela nepravdivé, protože je nelogické a nerozumné, aby kdokoliv půjčoval bez bližšího důvodu cizí osobě tak vysoký finanční obnos, jako je částka 400 000 Kč, a navíc ještě bezúročně.

61. Žalobkyně nevysvětlila důvod, pro který nepožadovala úroky, neboť uvedla, že úroky neřešila, peníze žalované půjčovala na období v jednotkách dnů. Je však všeobecně známo, že banky a jiní poskytovatelé úvěrů a zápůjček, požadují i za krátkodobé půjčky peněz, někdy i více, než 100% úroky.

62. Soud tedy považuje tvrzení žalobkyně o tom, že žalované půjčila bezúročně částku ve výši 400 000 Kč, neboť jí nezištně chtěla pomoci, jako ryze nepravdivé tvrzení, navíc za situace, kdy žalovanou vůbec neznala a neměla na ni dokonce žádný kontakt.

63. Konkrétní důvod půjčky peněz, poskytnuté žalobkyní [celé jméno svědka], nebyl v tomto řízení prokázán. [celé jméno svědka] tvrdil ve své svědecké výpovědi, že na tento důvod si již nevzpomíná. Poukazoval na to, že to byly nějaké jeho pracovní aktivity. Žalobkyně uváděla, že důvodem půjčky ve výši 400 000 Kč, poskytnuté žalované, byla potřeba žalované, získat tuto částku na dokončení akvizice na 15 000 000 Kč. Takové tvrzení však nebylo žádným důkazem prokázáno, žalovaná toto výslovně popřela ve své účastnické výpovědi před soudem a žalobkyně k prokázání této skutečnosti, nenavrhovala soudu žádné důkazy.

64. Žalobkyně věrohodným způsobem nevysvětlila důvod, vedoucí ji k tomu, že neuzavřela se žalovanou nebo s [celé jméno svědka], jakožto jejím zástupcem, písemnou smlouvu. Vysvětlovala to tím, že žalovaná byla v té době na [země], což ovšem žalovaná výslovně popřela a toto tvrzení rovněž žalobkyně neprokázala. K prokázání pravdivosti tohoto údaje nenavrhovala provedení důkazů 65. Ke shora uvedené části tvrzení žalobkyně, soud považuje za nutné uvést, že i kdyby žalovaná byla na Maltě nebo kdekoliv jinde v cizině, tak v současné době existují a existovaly již v říjnu 2015, prostředky komunikace na dálku. Jejich použitím žalobkyně mohla kontaktovat žalovanou, zdržující se kdekoliv na světě. Mohla si alespoň ústně, tedy telefonicky anebo e-mailem nebo SMS zprávou, ověřit přímo od žalované, zda zmocnila [celé jméno svědka] k uzavření půjčky se žalobkyní, v tak vysoké výši částky, která je předmětem tohoto řízení. Žalobkyně ani neuvedla vážné důvody, pro které neučinila takové prověření údajů [celé jméno svědka] o tom, že s ní sjednává půjčku peněz pro žalovanou a že jmenovaný má od žalované plnou moc pro uzavření půjčky. Tuto část tvrzení žalobkyně, tedy soud hodnotí rovněž jako nevěrohodnou a ryze účelovou, ve snaze zajistit si návratnost částky 400 000 Kč od žalované, která je mnohem solventnější než [celé jméno svědka], toho času ve výkonu trestu odnětí svobody.

66. Soud má za to, že důkazem o uzavřené smlouvě o zápůjčce je nepochybně směnka, vystavená dne 30. 10. 2015, založená na čísle listu 54 soudního spisu. Z tohoto listinného důkazu jednoznačně vyplývá, že [celé jméno svědka], který potvrdil, že podpis na této směnce je podpisem, který běžně pro své podepisování používá, se zavázal, že za tuto směnku zaplatí bez protestu dne 11. 11. 2015 žalobkyni, [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], částku 400 000 Kč. Částka byla splatná právě na shora uvedené adrese, anebo byla splatná na účet číslo [bankovní účet]. Výstavcem byla firma [právnická osoba], když IČO této společnosti není ve směnce správně uvedeno, avšak je tam správně uvedeno sídlo [obec a číslo], [ulice a číslo].

67. Žalobkyně věrohodným a logickým způsobem nevysvětlila, proč sama tuto směnku vypracovala, požádala [celé jméno svědka], aby směnku podepsal, neboť žalobkyně ve své účastnické výpovědi před soudem dne 29. 9. 2020 uvedla, že údaje ve směnce sama vypsala. Při vypisování údajů vycházela z toho, co bylo uvedeno v obchodním rejstříku a dále potvrdila, že [celé jméno svědka] tuto směnku pouze podepsal. Připustila, že ve vztahu k nesprávnému identifikačnímu číslu uvedené obchodní společnosti, došlo k administrativnímu překlepu. Uvedla, že možná jí to IČO diktoval pan [celé jméno svědka], připustila však, že je možné, že nejprve vyplněnou směnku poslala e-mailem panu [celé jméno svědka] a teprve poté pan [celé jméno svědka] směnku před žalobkyní podepsal.

68. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná s [celé jméno svědka] a se svými rodinami jsou zúčastněnými osobami ve společnosti [právnická osoba], takže právě z tohoto důvodu, se spokojila s tímto způsobem zajištění návratnosti žalované částky.

69. Toto tvrzení žalobkyně je zcela nepravdivé, neboť z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo] vyplývá, že obchodní společnost [právnická osoba], vznikla a byla zapsána do obchodního rejstříku dne 19. 12. 2007, když změna názvu obchodní firmy byla zapsána dne 30. 5. 2014. Jedná se o akciovou společnost, se sídlem [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO]. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku uvedené společnosti vzal soud za prokázáno, že od 30. 5. 2014, tedy v době delší než 1 rok přede dnem 30. 10. 2015, kdy žalobkyně převedla na účet žalované částku ve výši 400 000 Kč, již v této obchodní společnosti figuruje jako statutární ředitel, [titul]. [jméno] [příjmení], [datum narození], která společnost zastupuje samostatně. Společnost má jednoho člena správní rady, základní kapitál 2 miliony Kč, které jsou ve 100 % splaceny. Předmětem činnosti je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Ke dni 30. 10. 2015, tedy žalovaná ani členové její rodiny, již nebyli osobami, jakýmkoliv způsobem zúčastněnými v obchodní společnosti [právnická osoba], takže žalobkyně tvrdila skutečnosti, shora uvedené, které jsou jednoznačně vyvráceny výpisem z obchodního rejstříku označené společnosti, uvedené ve směnce, vystavené dne 30. 10. 2015. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že žalovaná byla informována o směnce, ze dne 30. 10. 2015 dříve, než se toto dozvěděla od Policie České republiky.

70. Tvrzení žalobkyně o tom, že se s [celé jméno svědka] setkala asi tak 14 dnů před 30. 10. 2015, a to asi pětkrát až sedmkrát, nebylo vyvráceno žádným důkazem. Z tohoto důvodu tedy vzal soud za prokázáno, že v rámci těchto osobních kontaktů [celé jméno svědka] a žalobkyně, došlo ke sjednání půjčky peněz, tedy ke sjednání ústní smlouvy o zápůjčce dne 30. 10. 2015. Na základě této ústní smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní a [celé jméno svědka], pak žalobkyně na účet žalované, který byl pouze platebním místem pro [celé jméno svědka], převedla půjčenou finanční částku ve výši 400 000 Kč, kterou byl povinen [celé jméno svědka] žalobkyni vrátit dne 11. 11. 2015. Tento závěr vyplývá ze směnky, ze dne 30. 10. 2015, podepsané [celé jméno svědka].

71. V tomto řízení nebylo rozhodně prokázáno, že žalovaná uzavřela se žalobkyní, prostřednictvím [celé jméno svědka], ústní smlouvu o zápůjčce částky 400 000 Kč, ani to že žalovaná anebo [celé jméno svědka], uvedli žalobkyni v omyl. Žalobkyně přistoupila teprve po několika měsících k tomu, že v dopise ze dne 8. 2. 2016, vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky. V tomto dopise žalobkyně jako fyzická osoba, podnikající podle zvláštních právních předpisů, tedy jako advokátka a jako insolvenční správce, uvedla zcela jednoznačně, že dne 30. 10. 2015 omylem poukázala na účet žalované [číslo] částku ve výši 400 000 Kč.

72. Podle názoru soudu prvého stupně je logické to, že kdyby žalobkyně, v den 8. 2. 2016 dospěla k závěru o tom, že [celé jméno svědka], v zastoupení žalované, sjednal pro žalovanou půjčku peněz, a tudíž byla přesvědčena, že v den 30. 10. 2015 půjčuje částku 400 000 Kč žalované, tak by přece tím spíše musela žalované, tuto skutečnost do výzvy k vrácení žalované částky, jasně specifikovat a následně s ní pak vstoupit do příslušného jednání. Z výzvy k vrácení finančních prostředků ze dne 8. 2. 2016, však žádné takové skutečnosti nevyplývají, ačkoliv jsou pro právní posouzení věci a pro případný výsledek sporného řízení před soudem naprosto rozhodující. Žalobkyně je navíc ještě advokátkou, takže si musela být vědoma důležitosti údajů, uvedených ve výzvě k navrácení finančních prostředků, ze dne 8. 2. 2016.

73. Dalším, nepřímým důkazem o sjednané ústní smlouvě o zápůjčce, mezi žalobkyní a [celé jméno svědka] je i to, že [celé jméno svědka], je na směnce podepsán jako ručitel. Žalobkyně sama poukázala na to, že v důsledku toho jí tedy [celé jméno svědka] osobně ručil za vrácení částky, která je předmětem tohoto řízení. Potvrdila, že směnku neuplatnila ani u výstavce, ani u avala [celé jméno svědka], bez bližšího a logického vysvětlení.

74. Dalším důkazem toho, že ústní smlouva o zápůjčce, sjednaná mezi žalobkyní a [celé jméno svědka] dne 30. 10. 2015, byla skutečně uzavřena pouze mezi těmito osobami, je i výpis z účtu žalované, číslo [bankovní účet], za období od 29. 10. 2015 do 31. 10. 2015, jakožto i výdajové doklady [bankovní ústav], ze dne 30. 10. 2015, 30. 12. 2015, 2. 11. 2015 a 3. 11. 2015. Z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázáno, že to byl právě [celé jméno svědka], který z účtu žalované číslo [bankovní účet], vybral v hotovosti dne 30. 10. 2015 částku ve výši 200 000 Kč, dne 30. 12. 2015 částku ve výši 50 000 Kč, dne 2. 11. 2015 částku ve výši 100 000 Kč a dne 3. 11. 2015 částku ve výši 50 000 Kč Celkem tak [celé jméno svědka] získal do své dispozice částku ve výši 400 000 Kč, kterou žalobkyně poukázala na shora specifikovaný účet žalované dne 30. 10. 2015.

75. V tomto řízení nebylo prokázáno, že částku ve výši 400 000 Kč vybrala ze svého účtu žalovaná a ponechala si ji pro vlastní potřeby. Proto tedy nemůže jít o bezdůvodné obohacení žalované na účet žalobkyně.

76. V tomto řízení nebylo také prokázáno, že žalobkyně uzavřela, tvrzenou smlouvu o půjčce peněz se žalovanou, neboť tato rozhodující skutečnost nebyla prokázána ani z výpovědi svědka, [jméno] [příjmení], narozeného 16. 5. 1972. Tento svědek k žalobkyni tvrzené půjčce peněz žalované, neuváděl žádné podstatné a rozhodné skutečnosti, a to i přesto, že tvrdil, že se zná se žalobkyní velmi dobře, neboť jsou obchodní partneři a mají dobře provázaný obchod. Svědek v závěru své výpovědi výslovně uvedl, že mu není známo, kdo si půjčil peníze od žalobkyně, neboť je informován o tom, že tato někomu půjčila peníze, ale nevěděl komu. Dále potvrdil, že neviděl nikdy plnou moc nebo pověření od kohokoliv pro pana [celé jméno svědka], takže svědek nepotvrdil, že [celé jméno svědka] při sjednávání půjčky ve výši 400 000 Kč zastupoval právě žalovanou. Jmenovaný jednoznačně potvrdil pouze tolik, že zjistil od žalobkyně informaci, že peníze jdou na účet přímo investorovi a ne panu [celé jméno svědka]. Svědek nikdy nejednal s investorem a z jeho výpovědi vyplývá, že žalovanou nezná.

77. Svědek v určité části jeho výpovědi před soudem uváděl rozporná tvrzení, spočívající v tom, že nejprve na dotaz soudu tvrdil, že pan [celé jméno svědka] mu říkal ohledně vrácení peněz, samé neurčité odpovědi s tím, že peníze vrátit nemůže, protože investor je v zahraničí. Bezprostředně poté však tvrdil, že pan [celé jméno svědka] říkal, že paní [celé jméno žalované] nemůže peníze poslat, protože je pracovně zatížená. Dokonce uváděl, že paní [celé jméno žalované] podle pana [celé jméno svědka], se kterým jednal v restauraci o vrácení peněz žalobkyni, je připravená dopodepsat nějaké úroky a sankce. O této skutečnosti se však ani samotná žalobkyně vůbec nezmiňovala a [jméno] [příjmení] se o tom nezmínil ani při podání vysvětlení, dne 15. 5. 2020, před Policí České republiky, jak je jeho vysvětlení zapsáno v úředním záznamu, [číslo jednací]. Svědek před PČR rovněž uváděl, že [celé jméno svědka] mu tehdy sdělil v kanceláři žalobkyně, že půjčka je pro nějakou paní a že tuto zastupuje i v jiných věcech. [celé jméno svědka] mu tehdy sdělil i jméno té paní, pro kterou tu půjčku na akcie vyřizoval, ale její jméno si již nepamatoval. Jméno paní, pro kterou půjčka měla být, žalobkyně znala a věděla, o koho jde. Rovněž před Policí České republiky svědek tvrdil, na rozdíl od výpovědi před soudem v den 5. 1. 2021, že u tohoto jednání v kanceláři žalobkyně [celé jméno svědka] předkládal žalobkyni nějaké výpisy z bankovního účtu, ale že neví, u jaké banky tento účet byl. Výslovně uvedl, že papíry, co předkládal [celé jméno svědka] k tomu účtu, sám podrobně nečetl a pročítala si je žalobkyně. Dále svědek, v rozporu se svojí výpovědí před soudem, u Policie České republiky vypovídal tak, že nevěděl, jak byla půjčka v té době zajištěna, o tom se dozvěděl až po několika měsících, kdy půjčka nebyla splacena. Teprve poté se dozvěděl, že byla vystavena nějaká směnka.

78. Soud tedy vyhodnocuje výpověď svědka jako neurčitou, rozporuplnou a takovou, která nepotvrdila žalobní tvrzení žalobkyně o půjčce peněz, uzavřené se žalovanou, prostřednictvím jejího zmocněnce, [celé jméno svědka]. Konečně, soud nemůže v žádném případě ignorovat ani usnesení PČR ze dne 2. 12. 2020, o zahájení trestního stíhání [celé jméno svědka], pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku pro skutek, který odpovídá všem skutkovým okolnostem této právní věci. Policie České republiky v uvedeném usnesení v závěru poukázala na to, že trestná činnost obviněnému byla prověřováním přesvědčivým způsobem prokázána, bylo prokázáno, že od počátku jednal s podvodným úmyslem obohatit se, že uvedl uvedené osoby (tedy i žalobkyni) v omyl, zamlčel podstatné skutečnosti, jednal s úmyslem nedostát svým závazkům a společenská škodlivost jednání [celé jméno svědka] byla plně naplněna. Žalobkyně je v trestním řízení nově vedeném proti [celé jméno svědka], rovněž policejním orgánem označena jako osoba poškozená ze skutku, uvedeného ve výroku II. citovaného usnesení, ze dne 2. 12. 2020.

79. Soud prvního stupně při rozhodování o této právní věci vycházel jednak z právního posouzení, které je shora v odůvodnění tohoto rozsudku specifikováno, jakožto i z komentáře k jednotlivým, shora uvedeným ustanovením občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. Soud pro úplnost ještě připomíná, že vycházel i z dostupné judikatury a věc hodnotil a posuzoval v souladu s názory Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřenými například v jeho rozhodnutích, ve věcech vedených pod sp. zn. 28 Cdo 575/2015, 28 Cdo 1889/2015, 28 Cdo 2771/2009, 28 Cdo 2771/2009.

80. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uzavřela ústní smlouvu o zápůjčce finanční částky, kterou učinila předmětem tohoto řízení, musí se žalobkyně obrátit na svého smluvního partnera, který je jediným, kdo je povinen vrátit žalobkyni půjčenou finanční částku.

81. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti tedy soud ve výroku I. žalobu zamítl jako nedůvodnou.

82. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

83. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, byla zastoupena advokátem, takže z tohoto důvodu jí soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 400 000 Kč částku 9 900 Kč, tedy za 9 úkonů advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé, a to za vyjádření doručená dne 8. 3. 2019 a další vyjádření doručená dne 30. 9. 2019 (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za účast u jednání před soudem dne 6. 8. 2019, 11. 11. 2019, 23. 6. 2020, 29. 9. 2020, 13. 10. 2020, 5. 1. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) citované vyhlášky), celkem tedy částku 89 100 Kč.

84. Dále soud přiznal 9 režijních paušálů ke shora označeným úkonům právní služby po á 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, za 2 x písemný návrh ve věci samé a za 6 x účast na jednání před soudem, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 2 700 Kč. Soud tedy přiznal žalované za odměnu advokáta a režijní paušály částku 91 800 Kč.

85. Soud přiznal také podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění novely č. 276/2006 Sb. náhradu za promeškaný čas advokáta, stráveným jízdou z [obec] k Okresnímu soudu v Litoměřicích a zpět, za každou započatou půlhodinu 100 Kč, celkem za 24 půlhodin částku 2 400 Kč.

86. Dále soud přiznal jízdné advokáta podle § 7 zák. č. 119/92 Sb. o cestovních náhradách a to základní náhradu za používání silničních motorových vozidel za každý km jízdy (amortizace vozu), která činí ve spojení s § 1 písm. b vyhl. Ministerstva práce a sociálních věcí č. 333/2018 Sb. 4,10 Kč za každý ujetý km, takže za celkem ujetých 140 km činí tato náhrada 574 Kč, a to za zastoupení ujednání před soudem dne 6. 8. 2019.

87. Dále soud přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty podle shora citovaného ustanovení zákona ve spojení s § 4 vyhl. Ministerstva práce a sociálních věcí č. 333/2018, a to náhradu za naftu, částku 33,60 Kč za 1 litr nafty.

88. Právní zástupkyně žalované prokázala, že k jízdě použila služební motorové vozidlo Volvo, [registrační značka] s průměrnou spotřebou 5,76 litrů motorové nafty na 100 ujetých km, takže za celkem ujetých 140 km spotřebovala 8,064 litrů motorové nafty, když za jeden litr požadovala částku 33,60 Kč, a to za jízdu ke zdejšímu soudu v den 6. 8. 2019, soud tedy přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty 270, 9504 Kč a náhradu za amortizaci vozu ve výši 574 Kč, jízdné advokáta zaokrouhleno celkem 845 Kč.

89. Dále soud přiznal jízdné advokáta podle § 7 zák. č. 119/92 Sb. o cestovních náhradách a to základní náhradu za používání silničních motorových vozidel za každý km jízdy (amortizace vozu), která činí ve spojení s § 1 písm. b vyhl. Ministerstva práce a sociálních věcí č. 333/2018 Sb. 4,10 Kč za každý ujetý km, takže za celkem ujetých 140 km činí tato náhrada 574 Kč, a to za zastoupení ujednání před soudem dne 11. 11. 2019.

90. Dále soud přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty podle shora citovaného ustanovení zákona ve spojení s § 4 vyhl. Ministerstva práce a sociálních věcí č. 333/2018, a to náhradu za naftu, částku 33,60 Kč za 1 litr nafty.

91. Právní zástupce žalované prokázal, že k jízdě použil služební motorové vozidlo Volvo, [registrační značka] s průměrnou spotřebou 6,73 litrů motorové nafty na 100 ujetých km, takže za celkem ujetých 140 km spotřeboval 9,422 litrů motorové nafty, když za jeden litr požadoval částku 33,60 Kč, a to za jízdu ke zdejšímu soudu v den 11. 11. 2019, soud tedy přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty 316, 5792 Kč a náhradu za amortizaci vozu ve výši 574 Kč, jízdné advokáta zaokrouhleno celkem 891 Kč.

92. Dále soud přiznal jízdné advokáta podle § 7 zák. č. 119/92 Sb. o cestovních náhradách a to základní náhradu za používání silničních motorových vozidel za každý km jízdy (amortizace vozu), která činí ve spojení s § 1 písm. b vyhl. Ministerstva práce a sociálních věcí č. 358/2019 Sb. 4,20 Kč za každý ujetý km, takže za celkem ujetých 140 km činí tato náhrada 588 Kč. Dále soud přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty podle shora citovaného ustanovení zákona ve spojení s § 4 vyhl. Ministerstva práce a sociálních věcí č. 358/2019, a to náhradu za naftu, částku 31,80 Kč za 1 litr nafty.

93. Právní zástupce žalované prokázal, že k jízdě použil služební motorové vozidlo Volvo, [registrační značka] s průměrnou spotřebou 6,73 litrů motorové nafty na 100 ujetých km, takže za celkem ujetých 140 km spotřeboval 9,422 litrů motorové nafty, když za jeden litr požadoval částku 31,80 Kč, soud tedy přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty 299, 6196 Kč a náhradu za amortizaci vozu ve výši 588 Kč, jízdné advokáta zaokrouhleno celkem 888 Kč. Tuto částku soud přiznal žalované za zastoupení advokátem u jednání konaných dne 23. 6. 2020, 29. 9. 2020 a 13. 10. 2020, kdy z těchto důvodů za zastoupení žalované u celkem třech jednání, konaných ve dnech shora uvedených, v kalendářním roce 2020 přiznal tedy soud jízdné advokáta celkem 2 664 Kč.

94. Dále soud přiznal jízdné advokáta podle § 157, odstavec 3 zákoníku práce, zákona číslo 262/2006 Sb., v platném znění, a to základní náhradu za používání silničních motorových vozidel za každý km jízdy (amortizace vozu), která činí ve spojení s § 1 písm. b), vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/ 2020 Sb. 4,40 Kč za každý ujetý km, takže za celkem ujetých 140 km činí tato náhrada 616 Kč, a to za zastoupení ujednání před soudem dne 5. 1. 2021.

95. Dále soud přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty podle shora citovaného ustanovení zákona ve spojení s § 4, písmeno c), vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/ 2020, a to náhradu za naftu, částku 27,20 Kč za 1 litr nafty.

96. Právní zástupce žalované prokázal, že k jízdě použil služební motorové vozidlo Volvo, [registrační značka] s průměrnou spotřebou 6,73 litrů motorové nafty na 100 ujetých km, takže za celkem ujetých 140 km spotřeboval 9,422 litrů motorové nafty, když za jeden litr požadoval částku 27,20 Kč, a to za jízdu ke zdejšímu soudu, soud tedy přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty 256, 2784 Kč a náhradu za amortizaci vozu ve výši 616 Kč, jízdné advokáta zaokrouhleno celkem 872 Kč za zastoupení žalované u jednání před soudem, konaným dne 5. 1. 2021.

97. Právní zástupce žalované prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalované další částku ve výši 20 889,12 Kč a celkem tedy náklady řízení ve výši 120 361,12 Kč tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.