9 C 362/2018

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viléma Šetka a soudců Mgr. Martiny Andělové a JUDr. Martina Vícha ve věci žalobkyně: ; titul titul celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; titul celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 1. 2021, č. j. 9 C 362/2018 – 282

I. Rozsudek okresního soudu se v nákladovém výroku II. mění potud, že výše nákladů řízení činí částku 144 319,12 Kč, jinak se v tomto výroku, jakož i ve výroku I., potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 42 157,61 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 400 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 12. 11. 2015 do zaplacení (výrok I.), žalobkyni současně bylo uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 120 361,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II.). Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 10. 2018 domáhala po žalované vrácení nesplacené zápůjčky ve výši 400 000 Kč, poskytnuté na účet žalované dne 30. 10. 2015 na základě ústní smlouvy o zápůjčce, jejímž zprostředkovatelem byl dlouholetý přítel a známý žalované [celé jméno svědka]. Účelem zápůjčky měla být investice do nákupu cenných papírů a částka 400 000 Kč měla být vrácena 11. 11. 2015. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovanou vznikl jakýkoliv závazek a byla uzavřena smlouva o zápůjčce, a to ani na základě zmocnění uděleného [celé jméno svědka]. Pokud žalobkyně převedla na účet žalované částku 400 000 Kč, šlo pouze o platební místo pro [celé jméno svědka], který bezprostředně po převodu částku 400 000 Kč na základě dispozičního oprávnění z účtu žalované vyčerpal. Pokud byla smlouva o zápůjčce uzavřena a částka 400 000 Kč poskytnuta, šlo o vztah mezi žalobkyní a [celé jméno svědka], o čemž svědčí směnka vystavená dne 30. 10. 2015 na částku 400 000 Kč, podepsaná [celé jméno svědka] za výstavce a současně jako ručitelem směnky. Okresní soud tak uzavřel, že pokud žalobkyně uzavřela ústní smlouvu o zápůjčce finanční částky, kterou poskytla, musí se obrátit na svého smluvního partnera, kterého nepřímo označil jako [celé jméno svědka]. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. Úspěšné žalované s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náklady řízení, které představují náklady za právní zastoupení advokátem.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítá, že okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a učinil nesprávné právní posouzení věci. Namítala, že okresní soud nebyl vázán právní kvalifikací původně vzneseného žalobního nároku ve vztahu k tvrzené zápůjčce, jež měla být poskytnuta žalované a na základě předložených důkazů měl správně kvalifikovat, zda k předání peněz došlo z titulu zápůjčky, či možného bezdůvodného obohacení. Argumentuje, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, že aby plnění poskytnuté na účet žalované nebylo považováno za bezdůvodné obohacení, je třeba přesvědčivě doložit, že šlo o plnění ze smlouvy mezi žalobkyní a dlužníkem – [celé jméno svědka]. Důkazní břemeno v tomto směru bylo však zcela na žalované, tento závěr okresního soudu však nebyl prokázán. Nesouhlasí s tím, že okresní soud označil chování žalobkyně za lehkovážné, naopak vznáší výhrady k postupům žalované, která ačkoliv věděla o finančních problémech [celé jméno svědka], zřídila mu dispoziční právo k účtu, přičemž již v letech 2013 a 2014 se na žalovanou obraceli další věřitelé ([právnická osoba] a [jméno] [příjmení]), kteří na její účet zaslali finanční prostředky a tyto peníze chtěli vrátit zpět. Žalovaná tak neučinila žádné preventivní opatření, například v podobě zrušení dispozičního práva [celé jméno svědka] a její jednání označuje odvolatelka minimálně jako pomoc v nepoctivém jednání [celé jméno svědka]. Nesprávně okresní soud věc posuzoval pouze z hlediska právní úpravy smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o. z. a násl., aniž by v dané věci posoudil skutkové okolnosti dle ustanovení týkající se právní úpravy institutu bezdůvodného obohacení. V odvolání současně připomněla možnost posouzení věci dle ustanovení § 2995 o. z., které považuje za nejpříhodnější. V souladu s tímto ustanovením pak platí, že vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je příjemce ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou, či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. Z rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stíhání jednoznačně pak vyplývá, že žalobkyně byla k plnění přivedena lstí [celé jméno svědka]. Dále namítala, že pokud okresní soud dovodil, že mezi účastnicemi sporu neexistuje žádný právní vztah, měl být žalobní nárok žalobkyně posouzen jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení a v takovém případě okresní soud měl žalovanou poučit v tom směru, aby prokázala, že mezi žalobkyní a [celé jméno svědka] existoval reálný právní vztah, na základě kterého poskytla žalobkyně finanční sumu 400 000 Kč a [celé jméno svědka] byl oprávněn tuto sumu přijmout. Odvolatelka navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, eventuálně změnu napadeného rozsudku tak, aby žalobě bylo zcela vyhověno.

3. Proti tomuto rozsudku, výlučně proti nákladovému výroku, podala rovněž odvolání žalovaná. Namítala, že úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení za právní zastoupení advokátem v nesprávné výši, neboť za účast na jednání dne 29. 9. 2020 a 5. 1. 2021 byla přiznána žalované za každé z těchto jednání odměna advokáta pouze za jeden úkon právní služby, ačkoliv v obou případech jednání přesáhlo dvě hodiny a žalované tak náleží náhrada za další dva úkony právní služby za každé započaté dvě hodiny, včetně náhrady dalších dvou režijních paušálů. V tomto smyslu se domáhala změny nákladového výroku rozsudku.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které mu předcházelo, odvolání žalobkyně neshledal důvodným, odvolání žalované je důvodné částečně.

5. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle § 2391 odst. 1 o. z., má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Odvolací soud zcela sdílí závěr soudu o tom, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by mezi ní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, nebo že by tato smlouva byla zprostředkována činností a jednáním [celé jméno svědka], eventuálně, že by [celé jméno svědka] jednal na základě zmocnění uděleného žalovanou. Podle zjištění okresního soudu existenci smlouvy o zápůjčce nelze dovodit ani z výpovědi svědků [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení], k tomu odvolací soud dodává, že naopak svědek [celé jméno svědka] potvrdil, že poskytnuté finanční plnění ze strany žalobkyně je zcela záležitostí mezi ní a jeho osobou a rovněž svědek [příjmení] se vyjadřoval zcela neurčitě ohledně konkrétních ujednání o tvrzené smlouvě o zápůjčce včetně určení těchto finančních prostředků jako investice na nákup cenných papírů. Závěr o tom, že mezi účastnicemi nedošlo k sjednání smluvního vztahu, odpovídá i obsah prvotní výzvy žalobkyně ze dne 8. 2. 2016, adresované žalované, ve které vyzývá k vrácení finanční částky 400 000 Kč, poskytnuté,,omylem“, aniž by v této výzvě byl řádně definován titul vrácení finančních prostředků z důvodu nevrácené zápůjčky.

9. V předmětné věci je bezpochyby, že žalobkyně ze svého bankovního účtu dne 30. 10. 2015 převedla na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem byla žalovaná, částku 400 000 Kč a je rovněž bezpochyby, dle zjištění okresního soudu, že k tomuto účtu měl dispoziční právo [celé jméno svědka] disponoval rovněž platební kartou. Dle potvrzení banky byl účet založen 23. 10. 2013, dispoziční právo pro [celé jméno svědka] bylo sjednáno dne 29. 10. 2015 a účet byl zrušen 18. 7. 2016. Jak dále zjistil okresní soud z potvrzení banky, po převodu částky 400 000 Kč na účet žalované dne 30. 10. 2015 provedl ještě téhož dne [celé jméno svědka] osobní výběr z předmětného účtu ve výši 200 000 Kč, dále dne 2. 11. 2015 provedl osobní výběr ve výši 100 000 Kč, dne 3. 11. 2015 osobní výběr ve výši 50 000 Kč a dne 31. 12. 2015 osobní výběr ve výši 50 000 Kč. Dle výpisu příslušného účtu přitom vyplývá, že počáteční zůstatek (ke dni 29. 10. 2015) činil 770,26 Kč Odvolací soud se tak ztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně, že částka 400 000 Kč poskytnutá žalobkyní na účet žalované souvisela s finančním plněním, jež bylo ujednáno mezi žalobkyní a [celé jméno svědka] a jako zajišťující institut tohoto plnění byla vystavena směnka podepsaná za výstavcem [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] směnku současně podepsal jako aval – ručitel. Účet žalované, k němuž měl dispoziční právo [celé jméno svědka], byl použit pouze jako výplatní místo, bylo současně prokázáno, že poskytnuté finanční plnění z předmětného účtu vyčerpal [celé jméno svědka] právě v rozsahu částky 400 000 Kč, a to bezprostředně po převodu finančních prostředků na tento účet. Vzhledem k tomu, že finanční prostředky nebyly čerpány samotnou žalovanou, nelze dovodit, že by žalované vzniklo bezdůvodného obohacení a je tak nepřípadný odkaz odvolatelky na ustanovení § 2995 o. z. Žalovanou nelze činit odpovědnou za obsah a výsledek ujednání mezi žalobkyní a [celé jméno svědka] ze dne 30. 10. 2015 a pokud došlo k připsání částky 400 000 Kč na její účet, nebyla to žalovaná, komu by vzniklo bezdůvodné obohacení, nýbrž tuto finanční částku vyčerpal [celé jméno svědka]. Z rozhodovací činnosti odvolacího soudu je známo, že [celé jméno svědka] využil bankovní účet žalované opakovaně jako platební místo, žalovaná však reagovala tak, že bankovní účet ke dni 18. 7. 2016 zrušila. Okresní soud na závěr přiléhavě naznačil, že osobou, po které lze požadovat vrácení finanční částky, je právě [celé jméno svědka], a to na základě smluvního ujednání, s největší pravděpodobností z titulu nevrácené zápůjčky, případně z titulu vzniku bezdůvodného obohacení na straně [celé jméno svědka] dle § 2991 odst. 2 o. z., s tím ostatně souvisí postup policejního orgánu, který rozhodnutím ze dne 2. 12. 2020 zahájil v této souvislosti vůči [celé jméno svědka] trestní stíhání. Okresní soud proto rozhodl věcně správně, pokud žalobu vůči žalované jako nedůvodnou zamítl.

10. Okresní soud rozhodl rovněž správně, pokud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal úspěšné žalované náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Je však třeba souhlasit s odvolacími argumenty žalované, že v souvislosti s účastí zástupce žalované na jednání před soudem dne 29. 9. 2020 přesáhlo dvě hodiny (počátek v 8:30 – konec jednání v 10:45) a dne 5. 1. 2021 taktéž přesáhlo dvě hodiny (začátek v 9:15 hodin – konec jednání v 12:08) a žalovaná má tak právo na náhradu dalších dvou úkonů právní služby za každé započaté dvě hodiny dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu Odvolací soud se však neztotožnil s požadavkem na úhradu dalších dvou režijních paušálů, neboť každou započatou dvouhodinu pokrývá původní režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkové náklady za právní zastoupení žalované řízení před soudem prvého stupně tak představují náhradu za jedenáct úkonů právní služby po 9 900 Kč (§ 7 bod 6, § 18 odst. 1 advokátního tarifu), a to za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k věci ze dne 8. 3. 2019 a ze dne 30. 9. 2019, za účast na jednání před soudem dne 6. 8. 2019, 11. 11. 2019, 23. 6. 2020, 29. 9. 2020 (dva úkony), dne 13. 10. 2020 a dne 5. 1. 2021 (dva úkony), celkem 108 900 Kč, náhradu devíti režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem 2 700 Kč, náhradu za ztrátu času v celkové výši 2 400 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), náklady na cestovné v celkové výši 5 272 Kč, náhrada 21 % DPH ve výši 25 047,12 Kč, celkem náklady prvostupňového řízení úspěšné žalované představují částku 144 319,12 Kč.

11. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil v nákladovém výroku potud, že určil správnou výši nákladů řízení částkou 144 319,12 Kč, jinak dle § 219 o. s. ř. ve zbývající části nákladového výroku (povinnosti žalobkyně hradit náklady, ve lhůtě a místu splatnosti) včetně zamítavého výroku ve věci samé, potvrdil.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši a rovněž tyto náklady představují náklady za právní zastoupení advokátem. Jedná se o náhradu dvou úkonů právní služby po 9 900 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu), za písemné vyjádření k odvolání žalobkyně, účast u odvolacího soudu, náhradu dvou úkonů právní služby zkrácené na jednu polovinu (§ 7 bod 6, § 11 odst. 2 písm. c), f) advokátního tarifu) za odvolání žalované do výroku o nákladech řízení, účast zástupce žalované při vyhlášení rozsudku u odvolacího soudu po 4 950 Kč, celkem 29 700 Kč, náhradu čtyř režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem 1 200 Kč, náhradu za ztrátu času 12 půlhodin po 100 Kč, celkem 1 200 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), náklady na cestovné z [obec] do [obec] a zpět, dvě cesty, celkem 2 741 Kč, náhrada 21 % DPH ve výši 7 316,61 Kč, celkem náklady odvolacího řízení činí částku 42 157,61 Kč.