9 C 80/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Andělové a soudců JUDr. Martina Vícha a JUDr. Viléma Šetka ve věci žalobkyně; innogy právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované; celé jméno žalované, narozené dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 3 201,75 Kč s příslušenstvím a o zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 800 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. června 2021, č. j. 9 C 80/2021 – 49

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 2 847,13 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul jméno příjmení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 026 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul jméno příjmení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen„ okresní soud“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 709,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 30. 10. 2019 a částku 1 491,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 12. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I. písm. a) a písm. b)), žalobu o 10 800 Kč zamítl (výrok II.) a dále rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Okresní soud ve svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 13. 8. 2019 s účinností od 2. 9. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 13. 8. 2019 (dále již jen„ smlouva“) ulice a číslo, obec Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. V případě porušení svých povinností ze smlouvy byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Pro případ, že by žalovaná učinila úkon směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou tím, že by vícekrát porušila kteroukoliv platební povinnost a způsobila tím žalobkyni nemožnost elektřinu dodávat, byla povinna hradit smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc. Spolu se smlouvou žalovaná podepsala dne 13. 8. 2019 listinu„ Informace pro zákazníka – spotřebitele“ (dále jen„ informace“), ve které byl produkt (dodávky elektřiny) popsán jako dočasný, neboť smlouva mezi účastnicemi byla smlouvou uzavíranou na dobu určitou, informace pro zákazníka samostatně nebyla návrhem smlouvy. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila, nehradila zálohy na spotřebovanou elektřinu ani vyúčtovanou spotřebovanou elektřinu, za období od 2. 9. 2019 do 8. 10. 2019 jí vznikl dluh ve výši 1 709,78 Kč, za období od 9. 10. 2019 do 12. 12. 2019 ve výši 1 594,97 Kč. Z důvodu její platební nekázně žalobkyně od smlouvy odstoupila, vyčíslila jí smluvní pokutu částkou 10 800 Kč, což odpovídalo porušení povinností za období od prosince 2019 do března 2019 a odeslala jí dne 7. 1. 2020 výzvu k zaplacení smluvní pokuty. Okresní soud věc posoudil podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona a § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen o. z.) a uzavřel, že žalované na základě smlouvy o dodávkách elektřiny vznikla povinnost platit (kupní) cenu za odebranou elektřinu. Tuto svou povinnost porušila, když vyúčtovanou elektřinu nezaplatila a tím se dostala do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z., a proto žalobě v rozsahu ceny dodané elektřiny a smluvních pokut za prodlení s úhradou ve výši 100 Kč jednorázově, tedy částek uvedených ve výroku I. rozsudku, vyhověl. Žalobě nevyhověl v požadavku na zaplacení částky 10 800 Kč, která představuje smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy. Vyšel z právního názoru, že účastnice neuzavřely smlouvu na dobu určitou, smluvní pokuta byla zmíněna toliko v informacích, které však nejsou smlouvou. I kdyby však ve smlouvě ujednání o smluvní pokutě pro případ porušení povinnosti žalované platit řádně spotřebovanou energii bylo, šlo by o neplatné ujednání. Žalobkyně tvrdí, že smluvní pokuta by byla vázána na odstoupení od smlouvy, kumulativní vázanost povinnosti platit smluvní pokutu na porušení smluvní povinnosti i na následné odstoupení od smlouvy představující výkon práva přitom brání tomu, aby na smluvní pokutu bylo pohlíženo jako na sankci za porušení povinnosti; takové její sjednání nemůže obstát jako platné (okresní soud citoval z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3894/2015).

3. Proti výrokům II. a III. rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, neboť ve smlouvě bylo zcela zřetelně ujednáno, že je uzavírána na dobu 30 měsíců ode dne účinnosti smlouvy. Smluvní pokuta ve výši 400 Kč měsíčně pro sankcionování jednání žalované, kterým by žalobkyni znemožnila dodávky elektřiny, byla sjednána platně. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 10. 2019, č. j. 23 Cdo 1192/2019 – 121, judikoval, že současná právní úprava smluvní pokuty, jež je obsažena v § 2048 a násl. o. z., nevylučuje ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení právní povinnosti na odstoupení od smlouvy věřitelem či porušení povinnosti dlužníkem, opačný závěr by odporoval i obecné zásadě smluvní volnosti smluvních stran. Navrhla, aby odvolací soud změnil výroky II. a III. tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná jí náklady řízení před okresním i odvolacím soudem.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), že jde o výroky rozhodnutí, proti kterým je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal je spolu s řízením, které jejich vydání předcházelo podle § 212, § 212a o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je zcela důvodné.

6. Okresní soud provedl dokazování všemi listinami, které byly jako důkaz žalobkyní označeny, odvolací soud však má za to, že z obsahu smlouvy je možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než ke kterému dospěl okresní soud, proto níže popsaný důkaz zopakoval (§ 213 odst. 2 o. s. ř.).

7. Ze smlouvy ze dne 13. 2. 2019 o sdružených službách dodávky elektřiny vyplývá, že pod rubrikou„ uzavření a trvání smlouvy“ je uvedeno, že smlouva je uzavřena na dobu určitou 30 měsíců a nelze ji předčasně vypovědět, pokud zákon nestanoví jinak.

8. Po takto doplněném dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že účastnice spolu dne 13. 8. 2019 uzavřely smlouvu na dobu určitou 30 měsíců ode dne účinnosti smlouvy, na základě které se žalobkyně zavázala k dodávkám elektřiny a dalším službám s ní spojeným pro žalovanou na adresu odběrného místa ulice a číslo, PSČ obec, smlouva nabyla účinnosti dne 3. 9. 2019, její součástí byly informace, ve kterých bylo znovu uvedeno, že smlouva je uzavírána na dobu 30 měsíců s automatickou prolongací o další dva roky. Žalovaná od počátku neplatila zálohy a ani vyúčtování spotřebovaných služeb, žalobkyně proto přistoupila jednak k vymáhání dlužných poplatků za elektřinu a dále od smlouvy odstoupila a žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 10 800 Kč, jež byla účastnicemi sjednána pro případ předčasného ukončení smlouvy žalobkyní z důvodu platební nekázně žalované.

9. Podle § 13 o. z., každý kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 4 odst. 1 o. z., se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Podle § 574 o. z., na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 1814 o. z., se zvláště zakazují ujednání, která a) vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy, b) spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli, c) umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí, d) zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli, e) zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštního zřetele bez přiměřené výpovědní doby, f) zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy, g) dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran, h) odkládají určení ceny až na dobu plnění, i) umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit, j) zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele, k ) přenášejí na spotřebitele povinnost prokázat splnění povinnosti podnikatele, kterou mu ukládají ustanovení o smlouvě o finanční službě, nebo l) zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen. Podle § 1815 o. z., se k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 2005 odst. 2 o. z., se odstoupení od smlouvy nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2050 o. z., je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 o. z., nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

10. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že mezi žalobkyní, jakožto obchodnicí s elektřinou (§ 22 odst. 1 písm. e) energetického zákona), a žalovanou, jakožto zákaznicí (§ 22 odst. 1 písm. f) energetického zákona), byla platně a v souladu s § 50 energetického zákona sjednána smlouva na dodávku elektřiny a poskytování služeb s ní spojených. Zásadně však pochybil v závěru, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, kvůli čemuž žalobkyně nemá nárok na smluvní pokutu, která byla sjednána pro případ platební nekázně žalované. Odvolací soud již shora uvedl, že smlouva byla nepochybně uzavřena na dobu určitou, byť s automatickou prolongací, proto došlo odstoupením žalobkyně od smlouvy k předčasnému ukončení smlouvy uzavřené na dobu určitou, jak to předvídala smlouva v odstavci uvozeném rubrikou„ ostatní ujednání“.

11. K samotné smluvní pokutě odvolací soud uvádí, že její ujednání není ve spotřebitelské smlouvě, kterou smlouva mezi účastnicemi nepochybně je, zakázané ve smyslu § 1814 o. z., aby takovéto ujednání mohlo být posouzeno jako ujednání zakázané ve smyslu § 1813 o. z., k němuž by se i bez námitky nesmělo přihlížet (§ 1815 o. z.), muselo by zakládat v rozporu s požadavkem přiměřenosti nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a to nerovnováhu„ významnou“, tj. nerovnováhu vysoké intenzity, což v daném případě splněno není. Závazek spotřebitele odebírat elektřinu po sjednanou dobu a platit za ni sjednané úhrady, jehož nesplnění je sankcionováno smluvní pokutou, je totiž v daném případě kompenzován sjednáním nižší ceny oproti smlouvám uzavíraným na dobu neurčitou. Obchodník s elektřinou (tj. v daném případě žalobkyně) má možnost na základě uzavřených smluv na dobu určitou lépe posoudit množství elektřiny, které v daném období potřebuje pro své zákazníky, a odběr daného množství elektřiny s jejími distributory smluvně zajistit. Pokud však dojde k předčasnému ukončení dodávky podle smlouvy uzavřené s konečným odběratelem (tj. v daném případě se žalovanou) na dobu určitou v důsledku opakovaného porušování jeho platebních povinností, zůstane obchodníku s elektřinou nasmlouvané množství elektřiny nevyužito, čímž mu vznikne škoda. Žalovaná jako spotřebitelka ovšem má i v takovém případě jistotu (s ohledem na výslovné smluvní ujednání, že tato smluvní pokuta zahrnuje též případnou náhradu škody, ve spojení s již citovaným ustanovením § 2050 o. z.), že vzhledem ke sjednané smluvní pokutě po ní žalobkyně nemůže požadovat náhradu této škody, a to ani kdy by sjednanou smluvní pokutu přesahovala. Smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý měsíc, po který nebyla elektřina žalobkyní žalované v období, na něž byla smlouva sjednána, z příčin na straně žalované (z důvodu jejího porušení smluvních povinností) dodávána, nepovažuje odvolací soud – s ohledem na předpokládanou cenu odebrané elektřiny vyplývající ze sjednaných záloh – za nepřiměřenou, neboť dosahuje poloviny výše těchto měsíčních záloh. Žalovaná přitom nebyla při uzavírání smlouvy postavena před volbu„ ber, nebo nech být“, neboť sice reálně nemohla obsah uzavřené smlouvy ovlivnit, měla však možnost namísto uzavřené smlouvy na dobu určitou uzavřít smlouvu o dodávce elektřiny na dobu neurčitou, která by jí umožňovala odběr kdykoli výpovědí bez sankcí ukončit. Odvolací soud uzavírá, že žalobkyně při uzavření smlouvy o dodávce elektřiny, obsahující ujednání o smluvní pokutě, nejednala se žalovanou jako spotřebitelkou nepoctivě ani nepřiměřeně, přičemž bylo lze rozumně očekávat, že by žalovaná jako spotřebitelka se sjednanou smluvní pokutou s ohledem na výhody, které jí smlouva přináší ve srovnání se smlouvami uzavíranými na dobu neurčitou (výhodnější cena elektřiny, vyloučení odpovědnosti za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti smluvní pokutou zajištěné) souhlasila i v případě, že by obsah smlouvy byl vyjednáván individuálně. Tomuto závěru nasvědčuje i postoj žalované v tomto řízení, v němž žalovaná proti žalobou uplatněným nárokům, včetně nároku na zaplacení předmětné smluvní pokuty, nikterak nebrojila, ani sama neplatnost či nevýhodnost ujednání o smluvní pokutě nenamítala a ani se nedomáhala snížení smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. V daném případě bylo důvodem k odstoupení žalobkyně od smlouvy o dodávce elektřiny opakované porušení platebních povinností souvisejících s dodávkou žalovanou. Smluvní pokuta sice byla sjednána v souvislosti s ujednáním o možnosti žalobkyně při takovémto porušení smluvních povinností žalovanou od smlouvy odstoupit (což žalobkyně učinila), avšak její zaplacení nebylo vázáno na toto odstoupení (na výkon práva žalobkyně ze smlouvy), nýbrž podle výslovného smluvního ujednání na to, že zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky. Nemožnost dodávky přitom žalovaná jednoznačně způsobila tím, že opakovaně porušila svou platební povinnost vyplývající ze smlouvy, čímž založila jak důvod pro odstoupení od smlouvy ze strany žalobce, tak jeho nárok na zaplacení smluvní pokuty. Jinými slovy, opakované porušování platebních povinností vyplývajících ze smlouvy žalovanou tu bylo jak sjednaným důvodem pro odstoupení žalobce od smlouvy, tak i pro vznik povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu. Odstoupení od smlouvy se přitom podle výše citovaného § 2005 odst. 2 o. z., práva na zaplacení smluvní pokuty, nedotýká.

12. Okresní soud argumentoval dále tím, že informace pro zákazníka – spotřebitele, ve které byla uvedena výslovně délka smlouvy, nebyly smlouvou. Tento závěr je sice správný, pro danou věc však nikoliv relevantní, neboť ujednání o délce smlouvy, jak odvolací soud rozebral výše, obsahuje i samotná smlouva. Informace pro zákazníka jsou zjevně listinou, která má zákazníku – spotřebiteli ulehčit orientaci ve smluvním vztahu, podstatné náležitosti a podmínky jsou obsaženy v samotné smlouvě.

13. Ze všech vyložených důvodů odvolací soud za použití § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přezkoumávaný výrok II. rozsudku změnil tak, že žalované (nad rámec povinnosti uložené jí nedotčeným výrokem I. rozsudku) uložil povinnost zaplatit žalobkyni sjednanou smluvní pokutu ve výši 10 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. V důsledku změny části napadeného rozsudku rozhodl odvolací soud znovu o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) O těchto nákladech bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, jež tvoří úhrada za soudní poplatek ve výši 800 Kč, náhrada nákladů za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby dle § 14b odst. 1, bod 2 vyhl. č. 177/2001 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále již jen advokátní tarif) 3 x 300 Kč a dále náhrada tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, náhrada 300 Kč za účast na jednání okresního soudu (účastnila se pověřená zaměstnankyně, viz § 1 odst. 3 písm. c), § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.), cestovní výdaje ve výši 853 Kč za cestu k jednání okresního soudu podle vyhl. č. 589/2020 Sb. a náhrada 21 % DPH v částce 494,13 Kč, celkem 3 647,13 Kč.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež tvoří náklady za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby ve výši 1 540 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu (odvolání, účast na jednání), náhrada dvou režijního paušálu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné ve výši 274,21 Kč podle § 13 odst. 1,4 advokátního tarifu a náhrada za promeškaný čas ve výši 200 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, náhrada 21 % DPH ve výši 386,40 Kč, celkem 5 026 Kč a náhrada za soudní poplatek z odvolání ve výši 1 000 Kč, celkem náklady odvolacího řízení představují částku 6 026 Kč Náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.