95 Co 125/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Beneše a soudkyň JUDr. Jany Novákové a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 31 464,97 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 6. listopadu 2024, č. j. 45 C 73/2024-32,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II. mění potud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 040 Kč od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a jinak se v napadené části potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud svým rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 040 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu ohledně zaplacení částky 14 424,97 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně, z částky 28 626,79 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně, z částky 28 756,79 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 464,97 Kč spolu s příslušenstvím z titulu nevráceného úvěru. Podle žaloby došlo dne , datum, k fúzi sloučením žalobkyně jako nástupnické společnosti se společností , právnická osoba, jako zanikající společností. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku dne , datum, Smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky. Žalovanému byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč, bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Za poskytnutý úvěr byl žalovanému účtován poplatek ve výši 700 Kč, který byl započten na první splátku. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 78 měsíčních splátkách ve výši 733 Kč. Ve splátce byla zahrnuta část úvěru a úroky. První splátka byla splatná , datum, . Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 15,49 %. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu vrátil celkem 17 960 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek. Za prodlení s úhradou tří splátek byla žalovanému žalobkyní účtována smluvní pokuta, a to za každé jedno prodlení ve výši 500 Kč, tj. celkem 1 500 Kč. Žalovaný na smluvních pokutách neuhradil ničeho. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, dluh neuhradil ani po upozornění na prodlení, žalobkyně proto dne , datum, přistoupila k zesplatnění úvěru. Pohledávka za žalovaným ve výši 31 464,97 Kč dle žaloby sestává z neuhrazené jistiny 28 626,79 Kč, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění 1 208,18 Kč, smluvních pokut 1 500 Kč a neuhrazeného pojistného ve výši 130 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného, které ověřovala z nezávislých zdrojů. Žalovaný předložil doklady totožnosti, výpisy z bankovního účtu č. , č. účtu, , deklaroval hlavní měsíční čistý příjem 20 000 Kč u zaměstnavatele , právnická osoba, , měsíční výdaje 18 000 Kč, rodinný stav ženatý, dvě vyživované děti, bydlení ve vlastním bytě nebo domě s hypotékou. Příjmy byly ověřeny z bankovního účtu. Předchůdkyně žalobkyně dále prověřila databáze NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenční rejstřík. Na základě zjištěných údajů nebylo identifikováno riziko exekuce. Dle úvěrových registrů měl žalovaný v době poskytnutí úvěru kontokorent od , datum, se zbývající jistinou 5 056 Kč, s úvěrovým limitem 5 000 Kč; úvěr ze stavebního spoření od , datum, se zbývající jistinou 794 933 Kč, s úvěrovým limitem 800 000 Kč a výší splátky 5 644 Kč; spotřebitelský úvěr od , datum, se zbývající jistinou 287 576 Kč, s úvěrovým limitem 300 000 Kč a výší splátky 4 752 Kč; revolvingový úvěr od , datum, se zbývající jistinou 14 382 Kč, s úvěrovým limitem 10 000 Kč a výší splátky 500 Kč; osobní úvěr od , datum, se zbývající jistinou 16 196 Kč, s limitem 20 000 Kč a výší splátky 1 091 Kč. Po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmu 20 000 Kč byl vypočten disponibilní čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 6 589 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování okresní soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne , datum, s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy čerpal žalovaný dne , datum, bezhotovostní úvěr na svůj bankovní účet 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 15,49 % ročně v pravidelných 78 měsíčních splátkách ve výši 733 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a úvěrové zprávy, příjem a výdaje ověřila z výpisů z bankovního účtu žalovaného za měsíce únor , rok, až duben , rok, . Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce předcházející poskytnutí předmětného úvěru činil 20 007 Kč. Žalovaný měl v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy závazky celkovým měsíčním splátkovým zatížením ve výši minimálně 11 987 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky předmětného úvěru řádně a včas, žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni , datum, . Žalovaný na úvěr vrátil celkem 17 960 Kč. Žalobkyně zaslala dne , datum, žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Na základě projektu fúze ze dne , datum, došlo k fúzi sloučením žalobkyně, jakožto nástupnické společnosti se společností , právnická osoba, . jakožto zanikající společnosti. Jmění zanikající společnosti přešlo na žalobkyni jako nástupnickou společnost.

4. Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování podle okresního soudu vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně měla s žalovaným uzavřít dne , datum, smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., na jejímž základě žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně bezhotovostně částku ve výši 35 000 Kč. Okresní soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru shledal okresní soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalobkyně zjišťovala příjmy i výdaje žalovaného, a to z výpisu z jeho běžného účtu za období od února , rok, do dubna , rok, . Z výpisů pak vyplynulo, že na počátku i na konci uvedených období byl na účtu zůstatek v záporné výši, lehce přesahující poskytnutý úvěrový rámec kontokorentu, žalovaný zde tedy neměl žádnou finanční rezervu. Z výpisu z účtu byly okresním soudem zjištěny pravidelné měsíční příjmy žalovaného v průměrné výši 20 007 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný měl dvě nezaopatřené děti a vlastnil byt nebo dům s hypotékou. Žalovaný měl dále již jiné závazky, kdy splácel osobní úvěr s měsíční splátkou 1 091 Kč, spotřební úvěr s měsíční splátkou 4 752 Kč, kontokorentní úvěr s přečerpáním 56 Kč, revolvingový úvěr s měsíční splátkou 500 Kč a úvěr na stavební spoření s měsíční splátkou 5 644 Kč. Z výpisu z účtu je zřejmé, že měsíční výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy. Žalobkyně nedoložila žádné jiné důkazy, prokazující další příjmy žalovaného, další příjmy domácnosti, ani skutečné nezbytné výdaje žalovaného související s bydlením, energiemi apod., když tyto ze samotných výpisů z účtu nevyplývají, pouze je zřejmé, že žalovaný hradí energie, když mu byly na účet vráceny finanční prostředky od společností , právnická osoba, a , právnická osoba, Z předložených důkazů je zřejmé, že žalovaný nedisponoval finančními prostředky, kdy by mu měsíčně zbývala částka ve výši splátky předmětného úvěru. Žalobkyni se tak nepodařilo prokázat, že by předchůdkyně žalobkyně zjistila veškeré potřebné údaje k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a především, že by zjištěné informace správně vyhodnotila a učinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 35 000 Kč a žalovaný vrátil 17 960 Kč, na rozdíl v těchto částkách ve výši 17 040 Kč je třeba pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 o. z.). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

5. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být podle okresního soudu žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Vzhledem k výše uvedenému shledal okresní soud žalobu důvodnou co do zaplacení 17 040 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku, nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

6. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to proti jeho výroku II. v rozsahu, v němž okresní soud zamítl žalobu v rozsahu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 756,79 Kč od , datum, do zaplacení. Podle žalobkyně okresní soud nesprávně právně aplikoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle tohoto ustanovení platí, že v případě neplatné smlouvy o úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem a s odkazem na toto ustanovení okresní soud zamítl i nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasí. Okresní soud prohlásil smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, plnění žalobkyně na základě této smlouvy je tak plněním bez právního důvodu. Na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, na které dopadá obecná úprava času dle § 1958 odst. 2 o. z. Dle tohoto ustanovení platí, že neujednají-li si strany, kdy má dlužník plnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu. Zvláštní úprava pak uvádí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalobkyně si je vědoma obecného kolizního pravidla lex specialis derogat legi generali. Žalobkyně má však za to, že pravidlo o času plnění zakotvené v z. s. ú., vyjadřující odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení, se použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele jako dlužníka splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele a toto musí spotřebitel prokázat. Vztah mezi obecnou a zvláštní právní úpravou času plnění lze proto vyjádřit tak, že obecná právní úprava se podpůrně použije tam, kde zvláštní právní úprava nestanoví něco jiného. Zvláštní právní úprava však otázku času plnění nevyčerpává do té míry, že by použití obecné právní úpravy zcela vyloučila. Obecná a zvláštní úprava mají společné to, že splatnost pohledávky nemůže předcházet výzvě věřitele. Pokud však možnostem spotřebitele odpovídá splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele bez zbytečného odkladu, resp. spotřebitel netvrdí a neprokáže, že to není v jeho možnostech, má žalobkyně za to, že zvláštní právní úprava nevylučuje použití obecné úpravy a jejich aplikace vede ke stejnému výsledku. Určení možností spotřebitele splnit věřiteli dluh prodlužuje splatnost pohledávky, a tím prospívá postavení spotřebitele. Jde o skutečnosti, kterých se spotřebitel má dovolávat jako pro sebe příznivých a přinášejících výhodu. Žalobkyně tak má za to, že je to právě spotřebitel, kdo je nositelem procesní povinnosti tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh. Skutkové zjištění, že nebylo a není v možnostech spotřebitele splnit dluh bez zbytečného odkladu, musí vyplývat z výsledků provedeného dokazování. Podle žalobkyně není na soudu, aby bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu, hodnotil možnosti spotřebitele splnit dluh na základě vlastních domněnek. Žalobkyně proto spatřuje pochybení okresního soudu v neúplném zjištění skutkového stavu věci, neboť žalovaným nebyly navrhnuty a nebyly provedeny žádné důkazy, na jejichž základě by okresní soud mohl dospět k závěru, že skutečně nebylo v možnostech žalovaného splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele ze dne , datum, , když žalovaný zůstává po celou dobu zcela pasivní. Žalobkyně má za to, že žalovaný nesplnil svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně prokázání skutečností o svých možnostech splatit požadovanou částku. I přesto soud rozhodl tak, že žalobkyni nebyl přiznán nárok na zákonný úrok z prodlení, když soud automaticky presumoval neschopnost žalovaného bezdůvodné obohacení vrátit. Ze skutečnosti, že žalovaný na svůj dluh od , datum, neplnil ničeho, neplyne automaticky, že to nebylo v jeho možnostech. Takovou presumpci považuje žalobkyně za nepřípustnou, neboť jde o neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Žalobkyně má za to, že okresní soud v daném případě měl přiznat žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, z částky určené jako bezdůvodné obohacení, když žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu prokazatelně vyzvala přípisem ze dne , datum, . Žalobkyně navrhuje, aby krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku II. změnil potud, že žalovanému uloží zaplatit úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 756,79 Kč od , datum, do zaplacení.

7. Krajský soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém II. výroku i ve výroku o náhradě nákladů řízení dle ust. § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je částečně opodstatněné.

8. Krajský soud předně plně odkazuje na řádně zjištěná skutková zjištění a na správné právní posouzení provedené okresním soudem. Krajský soud plně souhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že Smlouva o hotovostním úvěru č. , hodnota, je neplatná podle § 86 z. s. ú., neboť úvěrující nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Plnění bez právního důvodu dopadá na absolutně neplatné smlouvy. Tam, kde si strany mají navzájem vracet peněžitá plnění nebo peněžitou náhradu ve smyslu § 2999 o. z., přizná soud žalobkyni pouze nárok na vrácení částky, o kterou peněžité plnění poskytnuté žalobkyní žalovanému (peněžitá náhrada) přesahuje peněžité plnění (peněžitou náhradu) poskytnuté žalovaným žalobkyni [srov. obdobně Petrov, J. in: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1919-1921, dále též Bílková, J.: Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 293294, nebo Eliáš, J., Adamová, H., Brim, L. in: Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol.: Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI, (§ 2521-3081). Systém ASPI, Wolters Kluwer, komentář k § 2993; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ].

11. Výši bezdůvodného obohacení zjistil okresní soud správně.

12. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ve vztahu k ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. Samotný z. s. ú., byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů a konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

13. Právní moc výroku I. rozsudku okresního soudu, jíž byla určena splatnost dlužné jistiny bezdůvodného obohacení, nastala dne , datum, , přičemž žalovaný byl povinen uloženou povinnost splnit nejpozději do , datum, . Počínaje dnem , datum, je tak žalovaný v prodlení a krajský soud proto přiznal za toto období úrok z prodlení. Ve vztahu k sazbě úroku z prodlení byl přitom krajský soud vázán jeho zákonnou výší.

14. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu změnil (§ 220 o. s. ř.) potud, že žalobkyni přiznal nárok na úrok z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení, a jinak rozsudek v napadené části jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

15. O náhradě nákladů před soudy obou stupňů rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když jak před okresním soudem, tak v odvolacím řízení byla žalobkyně převážně neúspěšná, přičemž žalovanému procesní náklady řízení nevznikly.