95 Co 157/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D., a soudkyň JUDr. Jany Novákové a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 8. prosince 2023, č. j. 20 C 219/2023-81,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , k rukám zástupce žalovaného , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen okresní soud či soud prvního stupně) rozhodl, že se řízení co do částky , částka, částečně zastavuje (výrok I.), dále, že se žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , zamítá (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud vycházel z toho, že dne , datum, žalobkyně se žalovaným uzavřela dne smlouvu o půjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku účelově určenou na nákup nemovitosti ve výši , částka, s úrokem 3 % p. a. a žalovaný se jej zavázal splatit do , datum, . Dále byla dle čl. 4 smlouvy o půjčce sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové výše půjčky. Žalovaný neuhradil částku , částka, z jistiny. Žalobkyně se domnívala, že vedle zbylé části jistiny má též právo na částku , částka, , neboť tato částka představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z celkové částky ve výši , částka, . Výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalovaný dluh neuhradil. Žalobkyně se tedy žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši , částka, a náhrady nákladů řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když po podání žaloby uhradil částku , částka, a též částku , částka, , která představuje úrok. V rozsahu smluvní pokuty měl žalovaný smlouvu za uzavřenou v rozporu o spotřebitelském úvěru. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně svou žalobu co do částky , částka, částečně zpět. O částečném zpětvzetí bylo pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne , datum, . Následně vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět podáním ze dne , datum, co do částky , částka, , když po podání žaloby žalovaný částku uhradil. K jednání, které se konalo dne , datum, , se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti.

3. Smlouvu o půjčce ze dne , datum, vyhodnotil okresní soud jako spotřebitelský úvěr na zakoupení ve smlouvě specifikované nemovitosti. Zabýval se platností úvěrové smlouvy, zejména s ohledem na to, zda je v souladu s evropským právem a jeho transpozicí do ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Okresní soud postrádal na straně žalobkyně důkazy ve smyslu § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, potřebné k prokázání tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru, eventuelně další skutečnosti, proč by na předmětnou smlouvu zákon o spotřebitelském úvěru nedopadal. V důsledku neúčasti žalobkyně na jednání nedošlo v tomto směru v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. k poučení žalobkyně, přičemž okresní soud uzavřel, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno.

4. Na takto zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se závěrem, že smlouva označená jako smlouva o půjčce ze dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. Smluvní pokutu ve výši , částka, tedy zamítl, neboť jde o nárok akcesorický, který se váže k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl sjednán neplatně. Co do částky , částka, řízení částečně zastavil.

5. Žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, z důvodu částečného zastavení řízení pro chování žalovaného, naproti tomu žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.

6. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání (do výroků II. a III.), a namítala v něm, že rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dle žalobkyně na vztah nedopadá zákon o spotřebitelském úvěru, neboť spotřebitelský úvěr nikdy neposkytla. Hlavní, ani vedlejší činností žalobkyně, není poskytování spotřebitelských úvěrů, vymáhá pohledávky a v daném případě se jednalo o ojedinělou záležitost. Považovala rozsudek okresního soudu za nezákonný a nespravedlivý. Nárok na smluvní pokutu byl sjednán podle žalobkyně řádně, v daném případě byl uplatněn velmi nízký úrok z prodlení, a nebyly uplatňovány jiné zajišťovací instrumenty. Podle žalobkyně je výše smluvní pokuty přiměřená s ohledem na její funkce. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí prvního stupně změnil, přiznal žalobkyni předmětnou smluvní pokutu a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. K odvolání žalobkyně se žalovaný vyjádřil tak, že mu není jasné, co je podle žalobkyně nespravedlivé, když svůj dluh splatil. Pokuta , částka, mu přijde za opožděné vrácení části jistiny ve výši , částka, jako amorální, dokládající skutečné úmysly a druh podnikání žalobkyně. Uváděl, že včasné nevrácení úvěru bylo zaviněno na straně žalobkyně, resp. osobami s ním propojenými. Podle žalovaného se žalobkyně skutečně věnuje půjčkám, kdy jejím cílem není získat zpět vrácení jistiny, ale smluvní pokutu, přičemž toto naznačuje i slovo „inkaso“ v názvu žalobkyně. Souhlasil s posouzením věci jako spotřebitelského úvěru, přičemž uvedl, že byl úvěr již vrácen i s úrokem. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

8. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201, 203 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání v mezích uvedených v § 212 a 212a o. s. ř., po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1, 3 o. s. ř.), a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

9. Předmětem odvolacího přezkumu nebyl výrok I. rozsudku okresního soudu, který samostatně nabyl právní moci.

10. Ze spisu vyplývá, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, , úroku ve výši 3 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a poplatku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 1 promile za každý den prodlení, nejméně však , částka, za každý i započatý měsíc prodlení. Dále se domáhala náhrady nákladů řízení ve výši , částka, . Následně byl v tomto smyslu dne , datum, vydán Okresním soudem v Litoměřicích, č. j. , číslo, , elektronický platební rozkaz, proti kterému byl dne , datum, podán žalovaným odpor. Dne , datum, byl na výzvu soudu upřesněn žalobní petit a to tak, že kromě výše uvedeného, žalobkyně specifikovala poplatek z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 1 promile za každý den prodlení, kdy uvedla, že požaduje , částka, denně při prodlení 494 dní ke dni podání žaloby, což činí celkem , částka, . Z vyjádření žalovaného a z článku I. odst. 2 smlouvy o půjčce ze dne , datum, (č. l. 62) vyplynulo, že si žalovaný od žalobkyně půjčil částku , částka, na koupi nemovitosti. Žalovaný ve svém vyjádření dále uvedl, že mu bylo prostřednictvím osoby , jméno FO, poskytnuto finanční poradenství a půjčky, v návaznosti na které byl prostřednictvím společnosti , právnická osoba, žalovanému zajištěn prodej jeho bytu v , Anonymizováno, . Žalovaný dne , datum, na popud , jméno FO, uzavřel , jméno FO, , jednatelem , právnická osoba, , kupní smlouvu na svůj byt. Dále si žalovaný na popud , jméno FO, vzal od žalobkyně půjčku, na její splacení měl mít peníze z prodeje bytu. Peníze za prodej bytu však neobdržel a neměl tedy na vrácení půjčky. Povedlo se mu alespoň zvrátit přepis na katastru, neboť nedostal zaplacenou kupní cenu. Dne , datum, bylo oběma stranami podepsáno Prohlášení o nenaplnění kupní smlouvy bytové jednotky s příslušenstvím (č. l. 28), které bylo podkladem pro zvrácení přepisu vlastnického práva k nemovitosti na katastru. Žalovaný uvedl, že na půjčku , částka, vrátil dne , datum, a , datum, pokaždé po , částka, , skutečně tedy ke dni splatnosti půjčky dlužil žalobkyni částku , částka, . Žalovaný namítal povahu smlouvy, přičemž se domníval, že se jednalo o spotřebitelský úvěr na bydlení a vzhledem k tomu považoval smluvní pokutu za neplatnou. Podle něj za nezaplacení půjčky řádně a včas není odpovědný pouze on sám, ale podíl viny na tom měl též žalobkyně, neboť toto bylo způsobeno jednáním , jméno FO, , který jednal za společnost, která nezaplatila žalovanému kupní cenu za nemovitost. V návaznosti na uhrazení zbývající části jistiny a zpětvzetí žaloby následně došlo v tomto rozsahu dne , datum, k částečnému zastavení řízení co do částky , částka, . Žalovaný dále dne , datum, uhradil též částku , částka, , která představovala úrok ve výši 3 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně opět vzala v rozsahu částky žalobu zpět.

11. Odvolací soud souhlasí s právními závěry soudu prvního stupně, pokud jde o posouzení smlouvy jako spotřebitelského úvěru na zakoupení ve smlouvě specifikované nemovitosti, neboť byla poskytnuta žalobkyní jako podnikatelem žalovanému jako spotřebiteli.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem je ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku.

16. Mezi základní definiční znaky spotřebitelského úvěru patří financování, ať už aktivně ve formě poskytnutí peněz, které mají být vráceny, nebo pasivně ve formě odložení, resp. časového rozložení plateb za věc nebo službu, která je poskytnuta nyní, dále jeho poskytování či zprostředkování a spotřebitel (SLANINA, J. a kol. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017. s. 4–26.).

17. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyplývá, že regulace zákona nemíní postihovat „přátelské“ půjčování v rámci výpomoci mezi osobami blízkými a přáteli, současně však nemíní umožnit obcházení zákona osobami vymlouvajícími se, že nejsou podnikateli nebo neposkytují úvěr v rámci či v souvislosti se svým podnikáním, ač jejich činnost sleduje dosažení zisku. „Přátelskost“ půjčování by se měla posuzovat individuálně mj. na základě podmínek úvěrové smlouvy a vztahu mezi osobou věřitele a dlužníka.

18. V projednávaném případě byla smlouva o půjčce ze dne , datum, uzavřena mezi žalovaným jako nepodnikatelem a mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 421 o. z.). Žalobkyně při uzavírání smlouvy vystupovala v postavení podnikatele (zapsaného do obchodního rejstříku), žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Z obsahu smlouvy vyplývá, že se nejedná o „přátelskou“ peněžitou zápůjčku, ale o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 z. s. ú. Charakter „přátelské“ peněžité zápůjčky je zcela vyloučen již pro sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové částky půjčky , částka, , která byla žalobkyní v soudním řízení vymáhána.

19. Okresní soud se zabýval splněním povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného a jeho zjištění ohledně porušení této povinnosti a důsledky z toho plynoucí jsou správné.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. K otázce neplatnosti úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, dle něhož ,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

23. Jak vyplývá z řízení před soudem prvního stupně, v dané věci žalobkyně netvrdila, ani neprokazovala, že s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně okresnímu soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank, apod.

24. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem a – ve shodě s ním – uzavřel, že žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalovaného splatit sjednaný úvěr.

25. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti řádně zkoumat, zda žalovaný bude schopna úvěr splácet, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (§ 580 odst. 1 o. z., § 588 o. z.), a to včetně sjednané smluvní pokuty jakožto závazku akcesorického k závazku hlavnímu.

26. Nad rámec uvedeného odvolací soud konstatuje, že i v případě, pokud by shora uvedenou povinnost žalobkyně splnila a úvěrová smlouva byla platná, žalobkyně nedisponovala ke dni uzavření smlouvy oprávněním poskytovat spotřebitelský úvěr (viz veřejný výpis ze živnostenského rejstříku žalobkyně (https://ares.gov.cz/), a ani nebyla k tomuto dni uvedena v Seznamu ČNB nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru (https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/seznamy/).

27. Podle § 161 z. s. ú. je-li spotřebitelský úvěr poskytnut osobou, která není oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr, platí, že spotřebitelský úvěr není úročen a k jiným ujednáním o platbách na spotřebitelský úvěr se nepřihlíží.

28. Právní úprava z. s. ú. s poskytnutím úvěru spotřebiteli podnikatelem bez licence počítá (ve shora citovaném ustanovení § 161 z. s. ú.). Dojde-li k poskytnutí úvěru spotřebiteli podnikatelem bez příslušného oprávnění, je tento úvěr bezúročný a ke sjednaným sankcím se nepřihlíží. Žalobkyně domáhající se zaplacení smluvní pokuty (tedy plnění nad platby úvěru) tedy nemůže být v řízení úspěšná.

29. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. ve výrocích II. a III. potvrdil, když neshledal žádné pochybení ani v nákladovém výroku a odkazuje zde pro stručnost na písemné odůvodnění jeho rozsudku.

30. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, a procesně úspěšným byl žalovaný. Žalovanému v řízení před odvolacím soudem vznikly náklady ve výši odměny za zastoupení advokátem dle a. t. 2 x , částka, /úkon (písemné vyjádření k odvolání a účast při jednání u odvolacího soudu dne , datum, ), náhrady hotových výdajů 2 x , částka, /úkon, náhrady cestovného ze sídla advokátní kanceláře zástupce žalovaného k odvolacímu soudu a zpět (dle www.mapy.cz vzdálenost 2 x 118 km, kombinovaná spotřeba dle TP 5,6 l/100km) podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši , částka, , náhrady za promeškaný čas (dle www.mapy.cz čas strávený na cestě 2 x 1,17 hod.) celkem , hodnota, půlhodin po , částka, ve výši , částka, , a DPH z odměny a náhrad ve výši , částka, , celkem tedy , částka, . Tuto náhradu je povinna žalobkyně zaplatit žalovanému, k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).