95 Co 160/2023

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jméno zainteresované osoby 1/0 a soudců JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D., a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: TORSION Invest a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 :

1. Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO 44208642 sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Kochovice 2. Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená dne 27. 10. 1966 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 , Kochovice oba zastoupení advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení původně 2 343 100 Kč s příslušenstvím, nyní o zaplacení 389 688 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 25. 5. 2023, č. j. 15 C 82/2021-223, I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II. mění potud, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v tomto výroku potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku , částka, a žalované částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, advokátky.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud řízení proti žalovanému č., hodnota, zcela zastavil, proti žalované č. , hodnota, zastavil částečně, a to v rozsahu částky ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a zaplacených úroků z prodlení (výrok I.), žalobu na uložení povinnosti žalované č. , hodnota, zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítl (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit oběma žalovaným náhradu nákladů řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných (výrok III.).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , dále jen „společnost , právnická osoba, .“, jako věřitelem a žalovaným č. , hodnota, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, na částku , částka, , se splácením na dobu 240 měsíců za sjednaný úrok 11 % z jistiny za každý rok a poplatek za uzavření smlouvy ve výši , částka, . Jednalo se o podnikatelský úvěr. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli celkovou částku , částka, , z toho , částka, ve 240 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, a poplatek za uzavření smlouvy v hotovosti při podpisu smlouvy, to vše se splatností každé splátky 22. dne v měsíci, počínaje se říjnem 2017 zaplacení. Žalovaná č. , hodnota, prohlásila v prohlášení ručitele ze dne , datum, , že pohledávku ze smlouvy, případně též budoucí pohledávky ze smluvní pokuty, uspokojí do 10 dnů od dne doručení jejich výzvy k úhradě, jestliže žalovaný č. , hodnota, neuspokojí žalobkyni ani po její písemné výzvě, ručení přijala dne , datum, . K vyplacení úvěru došlo tak, že částka , částka, byla vyplacena v hotovosti , datum, .3. , adresa, 901 Kč byla vyplacena vkladem na účet téhož dne. , adresa, 000 Kč poštovní poukázkou , datum, . , adresa, 000 Kč bankovním převodem dne , datum, . , adresa, 000 Kč bankovním převodem dne , datum, . , adresa, 099 Kč poštovní poukázkou dne , datum, . Celkem tak byla vyplacena částka , částka, . Žalovaný uhradil poplatek za uzavření smlouvy ve výši , částka, a dále uhradil částku , částka, na úhradu úvěru. Z toho před zesplatněním bylo uhrazeno , částka, a , částka, bylo uhrazeno po zesplatnění úvěru, ke kterému došlo ke dni , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou již od samého počátku a společností , právnická osoba, . byl úvěr za tzv. zesplatněn, neboť 1. žalovaný neplnil splátky řádně a včas, aktuálně zbývá k úhradě , částka, , a to částka , částka, jako smluvní pokuta a úroky , částka, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ZNVO , adresa, dne , datum, se vším příslušenstvím.

4. Žalovaní s žalobou nesouhlasili, namítali, že právní jednání žalobkyně odporovalo zákonu, od samého počátku bylo nepoctivé, poškozovalo žalované, dále tvrdili, že došlo k zániku závazku splněním. Smlouva o úvěru byla uzavřena s prvním žalovaným a bylo dohodnuto, že úvěr bude poskytnut částečně bezhotovostně a převážně hotovostně, nebyla splněna výše výplaty úvěrové částky, žalobkyně a její zaměstnanci si ponechali větší podíl z částek, které měly být vyplaceny prvnímu žalovanému. Společnost si ponechala dále , částka, z částky, která měla být vyplacena prvnímu žalovanému. Navíc , právnická osoba, . podle složenek vyplatila druhé žalované částku , částka, a částku , částka, ve dnech , datum, a , datum, , celkem , částka, . Oba žalovaní na úvěr plnili a pokládají úvěr za zcela splacený.

5. Žalobkyně v průběhu řízení změnila svá tvrzení, uvedla, že na základě smlouvy byl úvěr vyplacen prvnímu žalovanému jako žadateli o úvěr pouze částečně v rozsahu částky , částka, , nikoliv v rozsahu , částka, a další částka , částka, byla vyplacena žalované č. , hodnota, , která nebyla účastníkem úvěrového vztahu. Úvěr byl vyplacen na jistině platně co do částky , částka, spolu se základními podmínkami úvěru, sjednanou výší úrokové sazby, poplatku za poskytnutí úvěru výše pravidelných měsíčních úvěrových splátek, sjednaný způsob započítávání splátek i sankcí. Měsíční úrok tak byl , částka, a v případě 40 měsíců trvání takovéhoto úvěrového vztahu, se pak žalovaný zavázal uhradit na úrocích , částka, (, částka, měsíční úrok násobeno 40 měsíců splácení), tedy včetně jistiny v částce , částka, se jedná o částku , částka, , která měla být uhrazena částkou , částka, měsíčně za 40,52 měsíců splátek. Poslední splátka měla být tedy pouhých , částka, .

6. Žalobkyně tedy vzala vůči žalovanému č. , hodnota, žalobu v plném rozsahu zpět, okresní soud proto dle § 96 o. s. ř. vůči žalovanému č. , hodnota, řízení zcela zastavil. Dále žalobce vzal žalobu částečně zpět vůči žalované č. , hodnota, rozsahu částky ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a zaplacených úroků z prodlení. V tomto rozsahu okresní soud řízení vůči žalované č. , hodnota, zastavil.

7. Žalobkyně se dále domáhala vůči 2. žalované vydání bezdůvodného obohacení, které jí mělo vzniknou přijetím částky , částka, .

8. Okresní soud při jednání konaném dne , datum, usnesením vyhlášeném při tomto jednání rozhodl, že nepřipouští navrhovanou změnu žaloby vůči druhé žalované. Dále tak pokračoval v řízení o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s žalobním tvrzením, že se jednalo o ručitelský závazek druhé žalované, a to na základě ručitelského prohlášení ze dne , datum, , ve vztahu k úvěrové smlouvě uzavřené mezi prvním žalovaným a společností VITACREDIT dne , datum, . Žalovaná č. , hodnota, v rámci své obrany namítala, že není dána aktivní legitimace žalobkyně, neboť nedošlo k řádnému postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.

9. Okresní soud uvedl, že sjednaná úvěrová smlouva je konsensuálním kontraktem, je platným právním jednáním, a navíc podle smluvních ujednání byla vyplacena správně částka , částka, na základě exekuce Exekutorskému úřadu , adresa, soudní exekutorka , tituly před jménem, , jméno FO, a částka , částka, byla vyplacena v hotovosti, což stvrdil žalovaný č. , hodnota, vlastnoručním podpisem na smlouvě a na výdajovém platebním dokladu ze dne , datum, , dále další částky byly vyplaceny na závazky žalovaného vůči Všeobecné , podezřelý výraz, pojišťovně na základě vyúčtování pojistného na veřejném , podezřelý výraz, pojištění ze strany VZP dne , datum, , což prokazuje i shodným číslem účtu a variabilním symbolem. Dále byla vyplacena částka , částka, poštovní poukázkou ze dne , datum, žalované č. , hodnota, a částka , částka, poštovní poukázku s označením adresáta , Jméno zainteresované osoby 1/0, , jednalo se dle okresního soudu pouze o změnu platebního místa, nikoliv o plnění odlišné od podmínek sjednaných smlouvou o úvěru a o způsobu vyplacení peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru dlužníkovi. Druhá žalovaná nebyla v postavení úvěrového dlužníka, ale ručitelkou ze závazku ze smlouvy o podnikatelském úvěru prvého žalovaného sjednaného mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným č. , hodnota, , ručením byl zajištěn závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, . Dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, . s právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . smlouvu o postoupení pohledávek č. V 0202019, když byla postoupena mimo jiné pohledávka za žalovanými, což vyplývá z článku II. smlouvy a z přílohy č. , hodnota, bod 10 a přílohy č. , hodnota, bod 10., kde je uvedeno konkrétní číslo smlouvy, včetně specifikace žalovaných a také zajištění pohledávky za žalovanými. Žalovaným bylo toto oznámeno prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , čímž právní předchůdce žalobkyně dle soudu splnil svou notifikační povinnost dle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku. Při zániku právního předchůdce vznikla společnost , právnická osoba, ., žalobkyně tedy vstoupila do veškerých práv a povinností. Podle potvrzení o zániku zástavního práva ze dne , datum, bylo zjištěno, že s ohledem na zápis zástavního práva smluvního ze dne , datum, , potvrzuje žalobkyně, že má být vymazán zákaz ztížení a zatížení a že uvedené zajištěné dluhy byly v plné výši uhrazeny a došlo k zániku zástavního práva v souladu s občanským zákoníkem a zástavní věřitel se vzdává zástavního práva k uvedeným nemovitostem, k zajištění nároku na případné budoucí pohledávky a smluvní pokuty, které byly zástavním právem taktéž zajištěny.

10. Právně okresní soud věc posoudil tak, že pokud byla dne , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávky č. V 042021 mezi společností VITACREDIT a žalobkyní, v níž má být údajně postoupena pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení druhé žalované ve výši , částka, , s tím, že má být toto postoupení bezúplatné a pohledávka má přejít dnem podpisu smlouvy, což bylo nemožné, když společnost , právnická osoba, . zanikla na základě fúze sloučením zanikajících společností s nástupnickou společností žalobkyně, okresní soud, tedy považoval tuto smlouvu za absolutně neplatné právní jednání, účelové a antidatované, které mělo být podkladem pro případné rozhodování o tvrzeném nároku žalobkyně vůči druhé žalované z titulu bezdůvodného obohacení.. Žaloba byla podána , datum, s tvrzením, že se jedná vůči druhé žalované o ručitelský závazek vztahující se ke smlouvě o úvěru a aktivní legitimace žalobkyně měla být dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek. Nemohla být tedy platně uzavřena následně další smlouva o postoupení pohledávek, kde je pohledávka neurčitě nezřetelně popsána. Dále okresní soud uvedl, že je zřejmé, že uzavření tvrzené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a prvním žalovaným a ručitelským závazkem druhé žalované se zajištěným zástavním právem k nemovitostem bylo zcela v rozporu s dobrými mravy a samotná ujednání ohledně dalších náležitostí smlouvy o úvěru zejména příslušenství a smluvní pokuty lze jednoznačně považovat za ujednání neplatná, k nimž soud nemůže přihlížet. V daném případě došlo k zániku závazku z úvěrové smlouvy, což účastníci učinili nesporným. V ručitelském prohlášení žalovaná č. , hodnota, prohlásila, že ručí za včasné a úplné vyrovnání pohledávky žalovaného č. , hodnota, s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, . Vzhledem k tomu, že pohledávka z úvěrové smlouvy byla zcela uhrazena, zanikl i ručitelský závazek žalované č., hodnota, , proto byla žaloba zamítnuta.

11. O nákladech řízení okresní soud rozhodl s ohledem na plný úspěch žalovaných v řízení a těmto přiznal náklady řízení v částce , částka, .

12. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výrokům II. a III. podala včas odvolání žalobkyně. Uvedla, že původně nárok žalobou uplatněný žalobkyně postavila jako nárok vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, kdy vůči žalovanému č., hodnota, požadovala uhradit žalovanou částku jako po dlužníku z úvěrové smlouvy, kterou nevrátil z poskytnutého úvěru, a to včetně příslušných sankcí a vůči žalované č. , hodnota, požadovala žalované plnění jakožto po ručiteli z této smlouvy. Až v průběhu řízení vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně sama nedodržela podmínky úvěrové smlouvy, kdy část poskytnutého úvěru v rozsahu , částka, vyplatila manželce dlužníka, tedy žalované č. , hodnota, . Po celou dobu trvání úvěrového vztahu toto nebylo žalovanými nikterak namítáno. Žalobkyně po tomto zjištění změnila svůj nárok vůči žalované č. , hodnota, , to z původního nároku na zaplacení dlužné částky ze smlouvy, na nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Co se týče nároků vůči žalovanému č. , hodnota, , ty vyplývaly ze smluvních podmínek uvedené úvěrové smlouvy, kdy došlo jen ke změně délky splácení z 240 měsíců na 41 měsíců, co do dluhu byla upravena též výše smluvní pokuty za neplnění povinností, když tyto parametry žalobkyně přizpůsobila skutkovému stavu tak, aby uvedené reflektovalo výši skutečně vyplaceného úvěru s tím, aby zůstal zachován model nastavený ve smlouvě, který byl výsledkem autonomie vůle obou smluvních stran. Na to pak navazovalo částečné zpětvzetí žaloby ze dne , datum, , v němž provedla zápočet všech přijatých plateb dlužníka a ručitele na dlužnou částku ze smlouvy o úvěru. Po žalované č. , hodnota, pak žalobkyně požadovala jen vydání bezdůvodného obohacení v podobě skutečně vyplacené částky. Jelikož žalovaná č. , hodnota, byla vyzvána výzvou ze dne , datum, k plnění, tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, k níž se váže vznik zákonného úroku z prodlení. V daném případě se jednalo jen o změnu právní kvalifikace nároku vůči žalované č. , hodnota, , když zůstal zachován skutkový stav tvrzení žalobkyní, tudíž nebylo třeba o tomto návrhu jako o změně žaloby rozhodovat. Tato rekvalifikace/změna proběhla ještě před prvním jednáním ve věci samé, a to podáním ze dne , datum, . Přesto při jednání dne , datum, okresní soud rozhodl, že změnu žaloby nepřipouští. V daném případě došlo k oné údajné změně žaloby (dle názoru žalobkyně se o změnu žaloby nejednalo) před tím, než vůbec nějaké výsledky v řízení byly a o změně žaloby se tak rozhodovalo bezprostředně po zahájení prvního jednání ve věci samé. ,,Změněná žaloba“ tak byla v naprosto stejném režimu, jako by byla nově podaná žaloba, k dokazování totiž dosud nebylo přistoupeno. Žalobkyně v daném případě jen upřesnila skutkové okolnosti tvrzené v žalobě a odpovídajícím způsobem k uvedenému změnila i právní kvalifikaci nároku. Ze strany soudu tak nebyl žádný důvod změnu žaloby (pokud by o změnu žaloby skutečno šlo) nepřipustit. V tomto směru žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Okresní soud své rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby ani řádně neodůvodnil, odkazoval jen na příslušný text zákona. V tomto směru žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16. Postup okresního soudu, který nepřipustil změnu žaloby a dál rozhodoval o původně uplatněném nároku, jako nároku smluvním, je tak nesprávný, kdy navíc tímto postupem docílil, že nemusel protahovat řízení způsobem, kdy bylo několikráte odročeno jednání zcela bezdůvodně, když šlo o věci rozhodnout v rámci prvního jednání po částečném zpětvzetí žaloby ve vztahu k žalovanému č. , hodnota, z důvodu zániku smluvního závazku ze smlouvy. Dále odvolatelka namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Zvláště pokud jde o posouzení platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , kdy okresní soud uvádí, že tato ,,druhá“ v pořadí postupní smlouva by založila ,,nemožném“ plnění, neboť společnost , právnická osoba, . již zanikla fúzi sloučením se žalobkyní jako nástupnickou společností, kdy taková skutková okolnost je naprosto irelevantní, neboť účastníkem této ,,druhé“ postupní smlouvy společnost , právnická osoba, . vůbec nebyla, ale byla jí existující společnost původního věřitele a žalobkyně. Stejně tak skutečnost, že mělo jít o postoupení bezúplatné je irelevantní, když naopak i úprava občanského zákoníku výslovně s bezúplatným postoupením počítá. Ve vztahu k úvěrové smlouvě okresní soud v bodě 40. odůvodnění rozsudku konstatuje, že smlouva je platným právním jednáním, aby ihned v bodě 42. odůvodnění rozsudku konstatoval, že ,,je zřejmé od samého počátku, že uzavření tvrzené smlouvy o úvěru bylo zcela v rozporu s dobrými mravy a samotná ujednání lze jednoznačně považovat ze ujednání neplatná k nimž soud nemůže přihlížet“. Není tedy zřejmé, zda okresní soud považuje smlouvu o úvěru za platnou či nikoliv, a pokud ano, z jakého důvodu. Co se týče výroku o nákladech řízení, tak předně okresní soud měl o nároku žalovaných rozhodnout samostatným výrokem ve vztahu ke každému z nich, když tito jsou věřiteli samostatnými, kdy vůči každému z nich by bylo nutno vyčíslit a stanovit výši přiznané náhrady nákladů řízení samostatně. Z odůvodnění rozsudku ani neplyne, jaké úkony právního zástupce žalovaných byly uskutečněny. Navíc okresní soud nereflektoval ust. § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., i v této části je tak rozsudek okresního soudu nepřezkoumatelný. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadených výrocích II. a III. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

13. K podanému odvolání se vyjádřili žalovaní. Uvedli, že odvolání žalobkyně považují za snahu změny skutkových tvrzení, která před okresním soudem uplatnila zmatečně, účelově a bez potřebných důkazů, odůvodňujících uplatnění žalobního nároku, zejména vůči druhé žalované. Žalobní návrh žalobkyně skutkově vymezila jako nárok z úvěru vůči žalovanému č. , hodnota, a závazku z ručení vůči žalované č. , hodnota, . Smlouva o úvěru byla uzavřena pouze se žalovaným č. , právnická osoba, úvěr) a společností , právnická osoba, . V řízení nebylo žalobkyní skutkově popsáno ani prokázáno, že by nedošlo k převodu celé výše pohledávky z původního věřitele na společnost , právnická osoba, ., a proto je v rozporu s faktickým i právním stavem věci nově podepsaná účelová smlouva z , datum, , uzavřená až po uplatnění žalobního návrhu. Nebylo žalobkyní tvrzeno ani prokázáno, že se jedná o platné právní jednání, když nebylo prokázáno žádným důkazem, že vlastníkem pohledávky k datu , datum, byla společnost , právnická osoba, ., která může nějakou pohledávku postoupit. Jde o jednání absolutně neplatné. V daném případě se jednalo skutečně o změnu žaloby, která ale nebyla okresním soudem připuštěna. Pokud došlo k fúzi, pak nebyla prokázána existence pohledávky společnosti , právnická osoba, . žádným důkazem ke dni fúze. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní, že jde pouze a jen o jinou právní kvalifikaci, nikoliv o změnu žaloby, ačkoli sama změnu žaloby navrhovala, a s ohledem na skutkové okolnosti tomu nemohlo být jinak. K procesním pochybením okresního soudu tedy nedošlo. Pokud žalobkyně odkazuje na smlouvu o postoupení pohledávky ze dne , datum, , jíž prokazuje svou aktivní legitimaci ve vztahu k nároku uplatněnému vůči žalované č. , hodnota, z titulu bezdůvodného obohacení, pak s ohledem na to, že žaloba byla podána , datum, , tak tento nárok byl žalobkyní uplatněn předčasně. A uvedený stav nemůže zhojit skutečnost později uzavřené smlouvy, kterou žalovaná sporuje co do obsahu, ale i absolutní neplatnosti pro rozpor s ust. § 8 o. z. Procesně žalobkyně ke dni podání žaloby nedisponovala žádnými právy k údajné pohledávce z titulu nyní tvrzeného bezdůvodného obohacení, když tvrdila, že pohledávka z úvěru byla společností , právnická osoba, . posouzena jako soubor více pohledávek z úvěrových smluv, nikoliv zahrnující údajné bezdůvodné obohacení. Navíc se jednalo o pohledávku zajištěnou zástavním právem smluvním, a to k celé její částce. Žalobkyně nepostupovala při uzavření smlouvy v souladu s ust.§ 1883 o. z., a protože o posouzení pohledávky nevyrozuměla žalovanou č. , hodnota, , nedisponuje titulem, jehož zaplacení se může domáhat soudní cestou, pro nesplnění hmotněprávních předpokladů. V průběhu procesního sporu si nelze opatřovat chybějící titul k uplatnění nároku, který při podání žaloby žalobce neměl a nebyl oprávněn žalobu proti žalované uplatnit. Žalobkyně tedy jí tvrzené právní nástupnictví neprokázala, peníze měla poskytnout společnost , právnická osoba, ., nikoliv žalobkyně. K tvrzenému zápočtu žalobkyně uvádějí, že žádný vzájemný zápočet neobdrželi. Pokud tímto zápočtem žalobkyně míní propočet z , datum, , pak uvedený propočet žalovaní rozporovaly a nesouhlasí s ním, protože žalobkyně neprokázala ani zesplatnění úvěru, tedy zápočet není možný k smluvním pokutám ani k dalšímu příslušenství, a to i s přihlédnutím k osobě uvedené v příjmových pokladních dokladech, kterou je druhá žalovaná. Nesouhlasí s tvrzením, že odůvodnění okresního soudu je zmatečné, když zmatečný byl žalobní návrh, shodně i odvolání. Nová bezúplatná smlouva o postoupení pohledávky od společnosti , právnická osoba, . vznikla až po podání žaloby, a proto žalovaní poukázali na účelovost takto vzniklého důkazu v průběhu řízení, zejména údajné bezúplatnosti postoupení s přihlédnutím k § 8 o. z. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části potvrdil.

14. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo v rozsahu podaného odvolání, tj. ve výrocích II. a III. (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), k projednání odvolání nařídil jednání a odvolání žalobkyně shledal zčásti důvodným. Výrok I. napadeného rozsudku, který nebyl odvoláním dotčen, nabyl již samostatně právní moci a nebyl předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 3, § 212 o. s. ř.).

15. V obecné rovině lze souhlasit se žalobkyní potud, že rozsudek soudu prvního stupně je zčásti nepřezkoumatelný (pokud na jedné straně uvádí- bod 40, že úvěrová smlouva je platná, aby dále-bod 42 uvedl, že ji považuje za absolutně neplatnou), rozsudek trpí určitými nedostatky, nicméně odvolací soud má za to, že lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat, když důvody, které soud prvního stupně k jeho vydání vedly, lze v odůvodnění rozsudku vysledovat.

16. Odvolací soud zopakoval dle § 213 odst.2 o. s. ř. listinné důkazy a zjistil:

17. Ze Smlouvou o úvěru (podnikatelském) uzavřené dne , datum, , č. , hodnota, , že měl být žalovanému č. , hodnota, poskytnut úvěr v celkové částce , částka, , který měl splatit ve splátkách , částka, měsíčně, po dobu 240 měsíců, přičemž úvěr měl být čerpán ve třech fázích a v částkách:- , částka, z této částky měl být vyplacen na výslovnou žádost dlužníka jeho dluh, který byl vymáhám u Exekutorského úřadu , adresa, a dále částka , částka, měla být vyplacena v hotovosti dlužníku v den podpisu smlouvy - , částka, z této částky měl být uhrazen dluh dlužníka vůči VZP a zbylých , částka, mělo být vyplaceno dlužníkovi poštovní složenkou - , částka, mělo být vyplaceno dlužníkovi složenkou dne , datum18. Byly sjednány úroky ve výši 11 % ročně z jistiny, za každý kalendářní rok sjednaného trvání této smlouvy, s tím, že úroky jsou pevné po celou dobu sjednané délky trvání úvěru nezohledňují se splátky jistiny, v případě zesplatnění jistiny přirůstá část úroků k jistině. Za uzavření smlouvy byl sjednán poplatek , částka, . Dlužník se zavázal věřiteli zaplatit celkem , částka, , z toho , částka, poplatek, , částka, (240 splátek po , částka, do roku 2037), splátky byly splatné vždy ke každému 22. dni v měsíci počínaje říjnem 2017. Bylo ujednáno, že nejprve budou hrazeny úroky a následně jistina, dojednáno zesplatnění úvěru při nedodržení každé jednotlivé splátky. V článku VI. smlouvy bylo pod bodem 1. ujednáno, že v případě prodlení věřitele se splněním kterékoli povinnosti vyplývající z čl. I. a čl. II této smlouvy, sjednávají strany smluvní pokutu 0,2 % z jistiny za každý den prodlení do splnění uvedené povinnosti. Podle bodu 2. téhož článku pro případ prodlení dlužníka s úhradou jistiny bylo dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,2 % z dlužné částky, kterou je dlužník povinen uhradit věřiteli za každý započatý den prodlení do úplného zaplacení zesplatněné jistiny.

19. Z poštovních poukázek založených ve spise na č. l. 74 bylo zjištěno, že žalované č. , hodnota, byla dne , datum, zaslána právní předchůdkyni žalobkyně částka , částka, a dne , datum, částka , částka, .

20. Z dokladů o zaplacení jednotlivých splátek žalovanými, založených na č. l. 100 až 109 spisu, bylo zjištěno, že na celkový dluh , částka, uhradili celkem , částka, .

21. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem a přílohy k této smlouvě č. , hodnota, k V022019, bylo zjištěno, že došlo k postoupení krom jiného pohledávky postupitele za žalovanými ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, v celkové výši , částka, .

22. Podle § 1881 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen ,,o. z.“) postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučují, nelze postoupit pohledávku, jejíž obsah se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil.

23. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí penz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

25. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

26. Podle § 2399 odst.1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán podle odstavce druhého téhož ustanovení úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce druhého téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

29. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Předně je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že žalobkyně před prvním jednáním ve věci samé změnila svá tvrzení ohledně nároku uplatněného žalobou vůči druhé žalované, a to tak, že vůči ní již nepožaduje plnění z titulu ručitelského závazku, ale požaduje vrácení jí omylem vyplacené částky , částka, , ponížené o žalovanou uhrazenou částku , částka, , tedy částky , částka, , tak dle názoru odvolacího soudu v tomto případě došlo ke změně vylíčeného skutkového stavu, když žalobkyně nejprve tvrdila, že žalovaný nárok, resp. jeho jistina byla jako dlužníku z úvěrové smlouvy vyplacena žalovanému č. , hodnota, a následně tvrdila, že vlastně část tohoto plnění, jež učinila předmětem žaloby, byla vyplacena její právní předchůdkyní přímo žalované č. , hodnota, , aniž by k tomu byl dán právní důvod, tedy fakticky požadovala stejné, tedy finanční plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než jak ho vylíčila v žalobě(doplněného o další rozhodné skutečnosti), jedná se tedy o návrh na změnu žaloby, o kterémžto návrhu bylo třeba rozhodnout. Okresní soud tuto změnu žaloby nepřipustil, aniž by blíže rozvedl důvody tohoto svého rozhodnutí. Jelikož návrh na změnu žaloby žalobkyně uplatnila dříve, než okresní soud ve věci začal jednat a provádět dokazování, nebyl zde žádný důvod pro to, aby soud tuto změnu žaloby nepřipustil, neboť zde ještě nebyly žádné výsledky dosavadního řízení, které by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Odvolací soud proto při jednání konaném dne , datum, tuto změnu žaloby připustil, když dle rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS -st. 43/16 odvolací soud v rámci řízení o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé není vázán unesením soudu prvního stupně podle § 95 odst. 2 o. s. ř. (byť formálně nezrušeným) a je oprávněn, resp. v případě uplatnění relevantní námitky (§ 205 odst. 2 písm. c), g) o. s. ř.) povinen, rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby v plném rozsahu přezkoumat. Žalobkyně v podaném odvolání krom jiného uplatnila námitku uvedeného nesprávného postupu soudu prvního stupně, proto odvolací soud musel přezkoumat i rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřipuštění změny žaloby. Jelikož soud prvního stupně se okolnostmi, které jsou významné pro rozhodnutí o připuštění změny žaloby, nezabýval, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jednání odvolacího soud byla žalovaná přítomna, nebylo tedy třeba usnesení o připuštění změny žaloby vyhotovit písemně a doručit jej žalované. Po vyhlášení tohoto usnesení bylo tedy možné dále pokračovat v řízení o změněné žalobě.

31. Co se týče aktivní legitimace žalobkyně v této věci, tak tato vyplývá již ze smlouvy o postoupení pohledávky č. VO22019 ze dne , datum, , podle níž původní věřitel - společnost , právnická osoba, . jako postupitel- postoupila na právní předchůdkyni žalobkyně jako postupníka, krom jiného i pohledávku za žalovanými ze smlouvy č. , hodnota, v celkové částce , částka, . Lze mít proto za to, že již touto smlouvou byla postoupena i změněnou žalobou uplatněná pohledávka, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou, neboť nebylo rozhodné, z jakého právního důvodu daná pohledávka vznikla, ale to, že pohledávka v době postoupení existovala. V rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 27/2012 Nejvyšší soudu dovodil, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce.

32. K námitce žalované, že nelze postoupit pohledávku z bezdůvodného obohacení je třeba uvést, že zákon (§ 1881 odst. 2 o. z.) vylučuje postoupení pohledávky jen v případech, kdy pohledávka zanikla smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil. Obecně lze postoupit jakoukoliv pohledávku, nevylučuje-li to zákon či dohoda stran. Nelze postoupit pohledávku, která zanikla, která neexistovala. Postoupení zásadně nic nemění na právní kvalitě pohledávky. Má-li být pohledávka plněna u věřitele, nepředstavuje změna v osobě věřitele automaticky změnu k tíži dlužníka, protože dlužník je chráněn analogickou aplikací § 1956 o. z. a dále ust. § 1884 odst. 1 o. z. V daném případě zákon, tj. ust. § 2991 a násl. o. z. nevylučuje postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení, ani mezi stranami nebyl tento zákaz dohodnut. Nejedná se o pohledávku zaniklou a ani neexistující. Postoupení takové pohledávky tedy možné bylo.

33. V projednávané věci shrnuto, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným č. , hodnota, (dále jen ,,žalovaný“) byla dne , datum, uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, na částku , částka, . Tato částka byla zapůjčena tak, že dne , datum, byla v hotovosti vyplacena žalovanému částka , částka, , dne , datum, částka , částka, byla zaplacena vkladem na účet soudní exekutorky , tituly před jménem, , jméno FO, Exekutorský úřad , adresa, , dne , datum, byla bankovním převodem zaplacena částka , částka, (dluh žalovaného vůči VZP), dne , datum, byla bankovním převodem zaplacena částka , částka, (dluh žalovaného vůči VZP). Dne , datum, byla poštovní poukázkou vyplacena na místo žalovanému žalované č. , hodnota, (dále jen ,,žalovaná“) částka , částka, a dne , datum, byla poštovní poukázkou, rovněž na místo žalovanému, vyplacena žalované částka , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaní až v tomto řízení v rámci své obrany, krom jiného namítali, že částky zaslané poštovní poukázkou nebyly žalovanému půjčeny vůbec, neboť on nebyl příjemcem těchto plateb, přičemž žalovaná si žádné peníze dle úvěrové smlouvy nepůjčila (viz vyjádření žalovaných k žalobě doručené soud dne , datum, ), a že ,, zápůjčka nebyla půjčena tak, jak bylo smluvně uvedeno a slíbeno“ (viz vyjádření žalovaných ze dne , datum, ), přičemž na tomto tvrzení žalovaní setrvali, proto žalobkyně v reakci na tuto obranu žalovaných podáním ze dne , datum, vzala žalobu vůči žalovanému v celém rozsahu zpět s tvrzením, že žalovanému její právní předchůdkyně zapůjčila podle smlouvy o úvěru pouze celkově částku , částka, ( , částka, + , částka, + , částka, + , částka, ), kterou tak měl žalovaný úvěrujícímu vrátit, a to včetně smluvního úroku v částce , částka, ( dluh splácel 41 měsíců od , datum, do , datum, , tj. 1 252 dnů x denní úrok , částka, ), dále včetně poplatku za zřízení smlouvy , částka, a smluvní pokuty dle čl. IV. bodu 5 smlouvy , celkem se mělo jednat o částku , částka, , kterou žalovaný dle žalobkyně i uhradil. Vůči žalované vzala žalobkyně zpět žalobu v jen zčásti, a to v rozsahu požadavku na úhradu dluhu plynoucího z ručitelské smlouvy. Nadále po žalované požadovala zaplacení částky , částka, , tvrdíc, že její právní předchůdkyně žalované omylem vyplatila celkem částku , částka, , na kterou již žalovaná uhradila 15 411, zbývá tedy k vrácení částka , částka, .

34. Pokud okresní soud uzavřel, že došlo-li k vyplacení částek , částka, a , částka, poštovní poukázkou na jméno žalované, jednalo se pouze o změnu platebního místa, nikoliv o plnění odlišné od podmínek sjednaných smlouvou o úvěru, tak tento jeho závěr odvolací soud nesdílí. Platební místo je údaj, který určuje, kde má dojít ke splnění určité povinnosti, např. povinnosti dle smlouvy. Smluvní strany mají přitom širokou volnost při sjednávání parametrů plnění, avšak sjednané podmínky pak musí dodržovat. , adresa, plnění může vyplývat přímo ze smlouvy samotné, nebo je stanoveno zákonem, nebo může vyplývat přímo z povahy závazku. V daném případě ze smlouvy nevyplývá, že bylo ujednání místo plnění do rukou žalované, ze zákona ani z povahy závazku toto rovněž nevyplývá, navíc žalovaní sami uvádí, že plnění, které se dostalo žalované, nebylo plněním ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně.

35. Podle dokladů založených ve spise lze tedy uzavřít, že žalovaní (manželé) celkem společně obdrželi od právní předchůdkyně žalobkyně částku , částka, (žalovaný , částka, a žalovaná , částka, ), v tomto směru odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně. Nutno přitom zdůraznit, že po celou dobu trvání úvěrového vztahu žalovaní nikdy úvěrující nesdělili, že nesplnila svou povinnost z úvěrové smlouvy, když žalovanému částky , částka, a , částka, nezaslala a nevyzvali jí k tomuto plnění a žalovaná částku , částka, , která jí byla zaslána, jak sama uvádí, bez právního důvodu, nevrátila. Na uvedený dluh pak žalovaní průběžně zasílali splátky a uhradili celkem částku , částka, (splátky podle údajů na dokladech o zaplacení hradila žalovaná). K úhradě dluhu žalovaného v částce , částka, s příslušenstvím, tak docházelo nepravidelně v období od , datum, do , datum, , tj. po dobu 41 měsíců, což činí 1 252 dnů (v úvěrové smlouvě byl sjedná úrok 11 % z půjčené částky ročně, tj. úrok , částka, denně), při denním úroku , částka, z uvedené částky se tak jedná za rozhodnou dobu o kapitalizované úroky v částce , částka, , což je částka přiměřená ve vztahu k výši zapůjčených peněz a doby zapůjčení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně předmětnou smlouvu o podnikatelském úvěru nepovažuje za absolutně neplatnou, neboť žalovaný v tomto smluvním vztahu nevystupoval jako spotřebitel (jak sami žalovaní v průběhu řízení uvedli, úvěr potřebovali na zajištění svého podnikání), tudíž se na žalovaného zákonná ochrana poskytnutá spotřebitelům nevztahuje. Smluvní ujednání smlouvy o úvěru ve vztahu k rozsahu a výši jednotlivých závazků žalovaného je třeba pokládat za přehledné, dostatečně určité a pro běžného občana srozumitelné, když tyto jsou vyjádřeny jednak konkrétními částkami, kdy je ve smlouvě výslovně uvedena výše úvěru (, částka, ), počet splátek, ve kterých má být úvěr splacen (240), je uvedena výše měsíční splátky (, částka, ) i výše celkové částky, kterou žalovaný po uplynutí 20 leté výpůjční doby uhradí (, částka, ), rovněž je uvedeno kolik v procentech činí výpůjční sazba úroku (11 % ročně), jasně je uvedena i smluvní pokuta (0,2 % denně z dlužné částky). Pro běžného občana by tak v rámci standardního sjednávání smlouvy (žádné zvláštní okolnosti sjednávání smlouvy v předmětné věci tvrzeny žalovaným nebyly, když finanční tíseň nelze za zvláštní okolnost považovat) neměl být problém vytvořit si dostatečně určitou představu o výši jím přebíraných základních závazků a v návaznosti na to odpovědně posoudit svou schopnost těmto závazkům dostát. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost ze závazkového právního vztahu, jak bylo zjištěno, splnila jen částečně (zapůjčila žalovanému jen částku , částka, ), přičemž v rozsahu tohoto plnění byl tak povinen splnit povinnosti pro něho ze smlouvy o úvěru plynoucí i žalovaný. Je totiž nutno respektovat autonomii vůle smluvních stran. Podle obecných ustanovení soukromého práva přitom na právní jednání je třeba pohlížet nejprve jako na platné, pokud není prokázán opak. Tedy bez konkrétního tvrzení ohledně důležitých a zcela mimořádných okolností, které by naznačovaly či poukazovaly na to, že proces sjednávání smlouvy o úvěru, jakož i obsah této smlouvy, není v souladu s dobrými mravy, nelze automaticky shledat předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou. I ochrana v rámci nalézacího soudního řízení má bezpochyby své meze a nelze ji pojímat jako ochranu lehkovážnosti a neodpovědnosti dlužníků, kteří svůj zájem soustředí pouze a jen na získání potřebných finančních prostředků a dalšímu s tím spojenému (smlouvě a jejímu obsahu) nevěnují vůbec žádnou pozornost. Nelze totiž přehlédnout, že v daném případě se jednalo, jak shora uvedeno, o úvěr podnikatelský.

36. Žalovaný tedy měl žalobkyni uhradit jistinu , částka, a kapitalizovaný smluvní úrok , částka, , tj. celkově částku , částka, . Pokud žalobkyně požadovala od žalovaného zaplacení další částky , částka, , jakožto poplatku za uzavření úvěrové smlouvy, tak ten byl, dle potvrzení společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, , již žalovaným uhrazen. Pokud jde dále o požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty žalovaným, tak tento nárok žalobkyni nenáleží, neboť právo na smluvní pokutu by měla jen tehdy, pokud by se její právní předchůdkyně sama nedostala do prodlení se splněním kterékoli povinnosti vyplývající z čl. I. a čl. II. smlouvy o úvěru. Jak bylo zjištěno, právní předchůdkyně žalobkyně nevyplatila žalovanému úvěrovou částku , částka, , když tuto vyplatila, zřejmě omylem, žalované. Smluvní pokuta tak žalobkyni nenáleží.

37. Za popsané situace lze proto uzavřít, že žalovaný měl žalobkyni zaplatit půjčenou jistinu včetně úroků v celkové částce , částka, . Pokud tedy žalovaní uhradili žalobkyni celkem částku , částka, , tak po odečtení dluhu žalovaného zůstala částka , částka, , která tak byla žalovanou uhrazena na její dluh vůči žalobkyni v částce , částka, . Tedy zbývá k úhradě částka , částka, (, částka, – , částka, = , částka, ), kterou je žalovaná povinna žalobkyni jako bezdůvodné obohacení vrátit.

38. Nelze přehlédnout to, že žalovaná v době, kdy na její jméno byla právní předchůdkyní žalobkyně zaslaná celkově částka , částka, , si tuto částku bez dalšího ponechala, aniž by právní předchůdkyni žalobkyně tuto vrátila se sdělením, že jí tato částka nenáleží, neb podle úvěrové smlouvy, jejíž obsah jí musel být znám (přijala ručitelský závazek), měla být zaslána žalovanému (jejímu manželovi). Žalovaní na jedné straně namítají neplatnost úvěrové smlouvy, a to z řady důvodů, např. že byla uzavřena v tísni, za nápadně nevýhodných podmínek, že její obsah odporuje dobrým mravům, že se jedná o lichevní smlouvu atd., žalovaná navíc zpochybňovala i podpis na ručitelském závazku, na druhé straně žalovaná žádným způsobem nevysvětlila, z jakého důvodu si částku , částka, ponechala a s touto nadále nakládala ve svůj prospěch a na tuto částku navíc i žalobkyni hradila splátky, kdy identifikovala i důvod zaslaných splátek. Zaslanými splátkami přitom plnila jak na dluh žalovaného, tak i na dluh svůj. Jak shora uvedeno, žalovaní nikdy nevyzvali úvěrující k doplacení úvěru, žalovaná nikdy nerozporovala, že jí peníze právní předchůdkyně žalobkyně zaslala. I ve světle toho, kdy žalovaní právní důvod zapůjčení částky , částka, začali zpochybňovat až v tomto řízení, je podle odvolacího soudu spravedlivé, aby žalovaný žalobkyni uhradil nejen to, co od právní předchůdkyně žalobkyně skutečně obdržel, ale aby za dispozici s finančními prostředky de facto ve výši , částka, ve svůj prospěch, uhradil i cenu za ,,zapůjčení“ těchto finančních prostředků. , adresa, 951,14 Kč (kapitalizovaný úrok za zapůjčení peněz žalovanému, jak žalobkyně požadovala) a částka , částka, (poplatek za uzavření smlouvy) se proto jeví odvolacímu soudu jako zcela přiměřená. Pokud žalovaní doposud vrátili žalobkyni pouze částku , částka, , což nedosahuje ani výše ,,zapůjčené“ částky , částka, , a další část dluhu odmítají uhradit, jedná se o nespravedlnost v jejich prospěch, která by v obecné rovině znamenala, že ti, kdo mají potřebu si od druhých peníze půjčovat, nejenže nemusí za půjčení peněz ničeho hradit, ale dokonce nemusí uhradit ani půjčenou jistinu v celém rozsahu.

39. K námitce promlčení práva žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení, uplatněné žalovanou, je třeba uvést, že platný občanský zákoník v případě bezdůvodného obohacení stanoví dvojí promlčecí lhůtu, a to tříletou subjektivní (§ 621) a desetiletou objektivní (§ 638). Tyto dvě lhůty počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Jakmile uplyne jedna z nich, nelze požadavku na vydání bezdůvodného obohacení vyhovět, uplatní-li žalovaný během soudního řízení námitku promlčení. Pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení je rozhodný okamžik, kdy se ochuzený dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání konkrétního bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Dále občanský zákoník upravuje tři způsoby uznání dluhu, a to výslovné uznání dluhu v obligatorní písemné formě dle § 2053, uznání dluhu placením úroků dle § 2054 odst. 1 a uznání dluhu částečným plněním dle § 2054 odst. 2.

40. V daném případě žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně bez právního důvodu částku , částka, dne , datum, a částku , částka, dne , datum, . Od vyplacení uvedených částek tak začala plynout tříletá subjektivní promlčecí lhůta, když právní předchůdkyni žalobkyně muselo být od této doby známo, kdo se na její úkor obohatil, jakož i znala výši tohoto obohacení. Tříletá promlčecí doba pro vydání tohoto bezdůvodného by tak uplynula v roce 2020, přičemž žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnila až v prosinci 2021. Nelze ale přehlédnout, že žalovaná na svůj dluh z bezdůvodného obohacení plnila, a to jednotlivými splátkami, naposledy splátkou v červnu 2021. Podle závěru Nejvyššího soudu zaujatém v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ,,plní-li dlužník bez dalšího částečně na svůj dluh, je jeho úmyslem plnit na existující dluh, jestliže výslovně neuvede, že částečným plněním dluh plně neuznává“. Ač žalovaní namítali neplatnost úvěrové smlouvy, a to, že žalovanému nebyla vyplacena celá úvěrová suma, přesto na svůj dluh k měsíci červnu 2021 uhradili ve splátkách celkem , částka, . Tedy, jak shora uvedeno, na svůj dluh žalovaná uhradila částku , částka, . V řízení nebylo tvrzeno, že by mezi žalobkyní a žalovanou existoval nějaký jiný neuhrazený závazek z jiného právního jednání. Za této situace lze tedy dospět k závěru, že žalovaná částečným plněním uznala konkludentně celý závazek, a že tak bylo možno aplikovat ust. § 2054 odst. 2 o. z., podle něhož plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. V dané věci je namístě vyložit ustanovení zákona o uznání závazku částečným plněním zejména ve smyslu § 2 a § 6 o. z. Smyslem a účelem ustanovení zákona o uznání závazku částečným plněním bylo zakotvit zásadu, že pokud osoba bez dalšího částečně plní na svůj dluh, je jejím úmyslem plnit na existující dluh, jestliže výslovně neuvede, že částečným plněním dluh plně neuznává. Takového prohlášení žalovaná neučinila. Právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení žalovanou tedy promlčeno není.

41. Z vyložených důvodů odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil potud, jak ve výroku I. tohoto rozsudku je uvedeno, jinak jej v tomto výroku, co se týče zamítnutí žaloby na zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do , datum, , a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Pokud jde o úroky z prodlení, změna žaloby, z níž byl seznatelný požadavek žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení, byla žalované doručena dne , datum, , tedy od , datum, se žalovaná dostala do prodlení s placením dluhu. Pokud žalobkyně ze žalované částky požadovala přiznat zákonný úrok z prodlení, který v rozhodné době dle § 2 nařízení vlády č.351/2013 Sb. činil 8,5 % ročně, bylo možné tomuto požadavku žalobkyně dle § 1970 o. z. vyhovět.

42. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil, byť jen z části rozsudek soudu prvního stupně, musel nově rozhodnout i o nákladech řízení před tímto soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Původně předmětem řízení bylo do doby, než došlo ke zpětvzetí žaloby vůči prvému žalovanému zcela a částečnému zpětvzetí žaloby vůči druhé žalované, zaplacení částky , částka, . Okresní soud o zpětvzetí a částečném zpětvzetí žaloby rozhodl usnesením ze dne , datum, . Ke zpětvzetí žaloby došlo zaviněním ze strany žalobkyně, proto je povinna uhradit žalovaným účelně vynaložené náklady řízení dle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Oba žalované v řízení zastupovala advokátka , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, . Tedy mimosmluvní odměna advokátky bude dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) -dále jen ,, AT“, snížena o 20 %. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty , částka, částku , částka, sníženou o 20 %, tedy částku , částka, . (§ 7 bod 6., § 124 AT). Zástupkyně žalovaných učinila do , datum, (do doby zastavení řízení) celkem , hodnota, úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne , datum, , účast při přípravném jednání soudu dne , datum, a účast u jednání soudu dne , datum, ), násobeno dvěma, tj. 8 úkonů právní služby, proto jí náležení odměna v celkové výši , částka, . Dále jí náleží náhrada hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po , částka, dle § 13 odst. 1, 3 AT v celkové částce , částka, a cestovné z Prahy do Litoměřic a zpět za cesty k okresnímu soudu (dne , datum, nahlížení do spisu, dne , datum, jednání u soudu, dne , datum, jednání u soudu), a to v částkách , částka, , , částka, a , částka, , v celkové výši , částka, náhrada za ztrátu času, a to za účast u soudu 12 půlhodin po , částka, dle § 14 odst. 1, 3 AT v celkové částce , částka, . Celkem se tak jedná o částku , částka, + 21% DHP z této částky ve výši , částka, , tedy jde o částku , částka, , kterou je žalobkyně povinna žalovaným uhradit, a to každému z nich v částce , částka, , neboť žalovaní v tomto sporu nejsou nerozlučnými společníky. Pokud žalovaní požadovali úhradu nákladů řízení v podstatně vyšší částce, než která jim byla přiznána, a to s tím, že v řízení před soudem prvního stupně jejich zástupkyně učinila celkem , hodnota, úkonů právní služby, tak odvolací soud všechny tyto úkony, nad rámec přiznaných 8 úkonů právní služby, považuje za neúčelně vynaložené, když se jednalo o opakovaná vyjádření k žalobě před prvním jednání soudu, přičemž žalovaným nic nebránilo, tato vyjádření shrnout a přednést přímo při prvém jednání před soudem. Nejedná se tedy o náklady účelně vynaložené, proto odměna za tyto úkony nebyla odvolacím soudem přiznána.

43. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, vyplývá, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne , datum, , pak plyne, že soud vezme v úvahu výši úroků z prodlení ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

44. Co se týče nákladů řízení před soudem prvního stupně za dobu po zpětvzetí žaloby a zastavení řízení, kdy účastníkem tohoto řízení již nebyl prvý žalovaný a předmětem řízení zůstal jen požadavek na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím vůči druhé žalované, tak v tomto řízení byla žalobkyně úspěšná co do částky , částka, včetně přiznaných úroků se jednalo o částku , částka, a žalovaná byla úspěšná co do částky , částka, včetně požadovaných úroků z prodlení šlo o částku , částka, , tedy ve vztahu k žalobnímu požadavku v částce , částka, včetně požadovaných úroků z prodlení , částka, , byl úspěch žalobkyně 47 % a úspěch žalované 53 %, rozdíl tak činí 6 %. Za této situace lze považovat úspěch a neúspěch účastníků v tomto řízení za poměrný, proto žádné z účastnic odvolací soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 dost. 2 o. s. ř.).

45. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl s ohledem na skutečnost, že v tomto řízení, stejně jako v části řízení před soudem prvního stupně, kdy bylo rozhodováno jen o částce , částka, s příslušenstvím, byly obě účastnice úspěšné poměrně, proto i zde odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 2, § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.