95 Co 324/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Václava Beneše a soudců Mgr. Michala Drobílka a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 123 281,20 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 30. 6. 2025, č. j. 48 C 101/2025-32,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku I., v rozsahu, kterým byla žaloba zamítnuta co do částky 4 275 Kč, a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Mostě (dále jen „okresní soud“) zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 761,40 Kč s úrokem z prodlení v částce 3 416,22 Kč, s úrokem v částce 1 336,24 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 111,20 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26 111,20 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a dále částky 41 997,80 Kč s úrokem z prodlení v částce 4 089,10 Kč, s úrokem v částce 3 597,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 254,24 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 31 254,24 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a částky 17 128 Kč s úrokem z prodlení v částce 847,26 Kč, s úrokem v částce 1 870,35 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 659,24 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 10 659,24 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 217 Kč a částku 14 177 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . tři úvěrové smlouvy, a to, Anonymizováno, , datum, na částku 17 000 Kč, dne , datum, na částku 38 000 Kč a dne , datum, na částku 28 000 Kč. Úvěry ve výši 17 000 Kč a 28 000 Kč byly žalované vyplaceny v hotovosti, úvěr ve výši 38 000 Kč byl žalované dle smlouvy poskytnut ve výši 33 725 Kč v hotovosti, částka 4 275 Kč byla použita na refinancování předchozího úvěru žalované. Žalovaná na první úvěr splatila částku 5 783 Kč na druhý úvěr 19 548 Kč a na třetí úvěr uhradila 18 607 Kč. Na základě prohlášení původní věřitelky měla být úvěruschopnost žalované posouzena na základě prohlášení žalované, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, má partnera, jednu vyživovací povinnost, že příjmem žalované je invalidní důchod s příjmem 11 487 Kč (při druhém úvěru 13 932 Kč, při třetím úvěru 14 194 Kč) s výdaji ve výši 3 000 Kč. V případě prvního úvěru žalovaná tvrdila splátky dluhů ve výši 1 280 Kč, při druhém úvěru již tvrdila splátky dluhů ve výši 3 300 Kč, při třetím již splátky 5 636 Kč). Okresní soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, když vycházela toliko z tvrzení žalované, aniž tyto ověřila, čímž porušila povinnost jí uloženou § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v důsledku čehož jsou uzavřené úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatné pro porušení povinnosti posoudit řádně úvěruschopnost žalované – dlužníka. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. V předmětné věci proto okresní soud uložil žalované povinnost žalobkyni, která pohledávky za žalovanou nabyla postupní smlouvou, částky odpovídající částkám žalované vyplacených snížených o výši splátek žalovanou uhrazených, tj. žalované poskytnutých, z úvěru 38 000 Kč toliko částku 14 177 Kč (rozdíl mezi žalované vyplacené částky 33 725 Kč a žalovanou zaplacené částky 19 548 Kč), z úvěru ve výši 28 000 Kč částku 22 217 Kč (započtena uhrazená částka 5 783 Kč), z úvěru ve výši 17 000 Kč neuložil okresní soud žalované zaplatit ničeho, když z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že na tento bylo žalovanou uhrazeno celkem 18 607 Kč. Okresní soud uzavřel, že částka 4 275 Kč, která měla být v rámci druhého úvěru v celkové výši 38 000 Kč poskytnuta žalované formou započtení na dluh žalované u právní předchůdkyně žalobkyně z jiné (dříve uzavřené) úvěrové smlouvy, nepředstavuje bezdůvodné obohacení žalované, neboť nebyla žalované vyplacena, a ani nedošlo k účinnému započtení pohledávky žalované v tomto rozsahu na pohledávku žalobkyně. V této souvislosti okresní soud odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 84 Co 264/2023-43 a č. j. 84 Co 236/2023-71. Jelikož je splatnost poskytnuté jistiny v takovém případě určena buď dohodou účastníků, nebo až rozhodnutím soudu, kdy teprve marným uplynutím této lhůty se dluh stane splatným a dlužník se dostane do prodlení, okresní soud uzavřel, že žalobkyni právo na úrok z prodlení nevzniklo a žalobu v tomto rozsahu zamítl. Okresní soud s ohledem na to, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila, nezjišťoval její možnosti a uložil jí povinnost zaplati do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádné z účastnic, když žalované, které byla v řízení převážně úspěšná (s ohledem na rozsah, v němž byla žaloba zamítnuta), žádné náklady řízení nevznikly.

3. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním, a to pouze v části výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba v rozsahu částky 4 275 Kč a výroku III. o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně namítala, že částka 4 275 Kč byla žalované poskytnuta na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi , právnická osoba, dne , datum, , dle které byla žalované poskytnuta celkem částka 38 000 Kč, z toho 33 725 Kč v, Anonymizováno, hotovosti a částka 4 275 Kč byla použita v souladu se zněním úvěrové smlouvy „na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky Zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “. Žalobkyně namítala, že částka 4 275 Kč byla žalované poskytnuta ve formě jejího započtení vůči pohledávce původního věřitele. Žalobkyně tvrdila, že za bezdůvodného obohacení je třeba považovat celkově poskytnutou částku po odečtení úhrad žalované. Z uvedeného důvodu žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil ve výroku I. tak, že žalované uloží zaplatit žalobkyni dalších 4 275 Kč a uloží ji povinnost zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)], bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku I. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání nedůvodným. Vyhovující výrok II. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku I., jež nejsou výroky na napadené části výroku I. závislými, již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nejsou předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.

6. Odvolací soud zejména zjistil nesprávný procesní postup okresního soudu, který o žalobě rozhodl bez nařízeného jednání, když žalobkyně výslovně nesouhlasila s rozhodnutím bez jednání. Vydání rozhodnutí o věci samé bez nařízení jednání, v případě nesouhlasu účastníků, představuje vadu řízení, která by za určitých podmínek mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebrojila proti závěrům okresního soudu o nedostatečnosti zkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, nepovažoval odvolací soud výše uvedenou vadu, za vadu, pro kterou by bylo na místě rozsudek okresního soudu ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit a současně věc podle § 221 odst. 1 písm. a) a okresnímu soudu vrátit k dalšímu řízení. Odvolací soud vycházel z toho, že žalobkyně svým odvoláním brojí toliko proti nepřiznání částky 4 275 Kč, která měla být její právní předchůdkyní poskytnuta žalované na základě neplatné úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , formou započtení na pohledávku vzniklou z dříve s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřené úvěrové smlouvy, přičemž žalobkyni bylo v rámci jednání před odvolacím soudem umožněno, aby se k této otázce vyjádřila a označila důkazy, když byla k jednání řádně předvolána a současně předem písemně k vyjádření resp. označení důkazů odvolacím soudem vyzvána.

7. Odvolací soud při jednání dne , datum, doplnil skutkový stav zjištěný okresním soudem, když provedl důkaz listinami, a to Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi , právnická osoba, , a žalovanou dne , datum, , jejímž předmětem byl úvěr ve výši 38 000 Kč, který měla žalovaná čerpat tak, že „...bude spotřebitelský úvěr, resp. jeho část, podle Smlouvy použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky Zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která činí celkem 4 275 Kč. Zákazníkovi je tak vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky Zákazníka podle předchozí věty, tedy částka ve výši 33 725 Kč.“ Ze zákaznické karty - Žádosti o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, odvolací soud zjistil, že žalovaná žádala o úvěr 40 000 Kč, ke svým poměrům v žádosti uvedla, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, má partnera, má jednu vyživovací povinnost, je , Anonymizováno, důchodce, její jediný příjem činí 13 932 Kč a další příjmy její domácnosti činí 19 600 Kč. Dále uvedla, že splácí tzv. interní splátky poskytnutého úvěru ve výši 3 300 Kč měsíčně a má další výdaje ve výši 3 000 Kč. Jako důvod čerpání úvěru žalovaná uvedla „refinancování“. Z přehledu plateb na úvěr vyplývá, že žalovaná na tento uhradila celkem 19 548 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek odvolací soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni.

8. Na základě provedeného dokazování odvolací soud zjistil, že žalované byla na základě úvěrové smlouvy vyplacena částka 33 725 Kč a žalovaná na úvěr uhradila celkem 19 548 Kč. Odvolací soud vyzval žalobkyni písemně, aby označila (předložila listiny) důkazy k prokázání tvrzení, že žalované byla dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, plněna i částka 4 275 Kč, resp. aby označila (předložila) důkazy k prokázání zaplacení dluhu žalované ve výši 4 275 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . K výzvě odvolacího soudu žalobkyně písemným podáním ze dne , datum, zopakovala, že částka z úvěru č. , hodnota, ve výši 4 275 Kč byla použita na splacení celkové dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy č. , hodnota, , a to formou dohodnutého započtení na nesplacené úvěry žalované. Žalobkyně současně předložila tabulku (č.l. 48 spisu), ze které má vyplývat, že smlouva č. , hodnota, byla doplacena, kdy z této vyplývá datum doplacení (čtvrtý sloupec od konce) dne , datum, . Z předložené tabulky odvolací soud zjistil, že v této je vedle úvěrových smluv, kterých se týká předmětné řízení i smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, s úvěrem ve výši 7 000 Kč, na který měla být celkem uhrazena částka 13 054 Kč, kdy u této smlouvy je uvedeno datum celkového doplacení (paid up date) , datum, .

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 256/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 256/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále již jen „o. z.“), je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Ze shora citovaných ustanovení zákona č. 256/2016 Sb. vyplývá, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu.

14. Odvolací soud sdílí právní názor okresního soudu stran neplatnosti úvěrových smluv, který žalobkyně ani nijak nezpochybňuje. Lze proto jen stručně shrnout, že rovněž úvěrová smlouva č. , hodnota, je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením prakticky rezignovala na svou zákonnou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované, čímž porušila povinnost jí stanovenou § 86 zákona. Vzájemný vztah účastnic je proto třeba vypořádat podle zásad bezdůvodného obohacení vyplývajících ze speciální úpravy zákona č. 256/206 Sb. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1992/2024), jehož důsledkem je uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni toliko jí na základě neplatných smluv poskytnuté a dosud nesplacené prostředky. V případě smlouvy o úvěru č. , hodnota, jde o částku 33 725 Kč sníženou o žalovanou uhrazenou částku 19 548 Kč, tj. 14 177 Kč.

15. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalobkyně o nesprávnosti rozhodnutí okresního soudu v rozsahu zamítnutí žaloby co do částky 4 275 Kč, když důsledkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, je neexistence pohledávky žalované na vyplacení úvěru a neplatnost ujednání o započtení obsažené v úvěrové smlouvě. Nelze tak uzavřít, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (částku určenou v neplatné úvěrové smlouvě k započtení nelze považovat za finanční prostředky, o které se obohatila), neboť nenastaly účinky započtení (nelze uzavřít, že pohledávka věřitele vůči žalované v rozsahu částky 4 275 Kč zanikla), předpokladem započtení je, že účastníci dohody o započtení mají vzájemné pohledávky stejného druhu (tj. existují vzájemné pohledávky), které k okamžiku stanovenému zákonem zaniknou v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí (§ 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). V předmětné věci nemohlo dojít k zániku pohledávky žalované vůči právní předchůdkyni žalobkyně, když tato neměla ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vůči žalobkyni pohledávku, byla-li uzavřená úvěrová smlouva absolutně neplatná. Jinými slovy, ač právní předchůdkyně žalobkyně měla ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, vůči žalované pohledávku ve výši 4 275 Kč, žalované nevznikla z neplatné úvěrové smlouvy č. , hodnota, žádná pohledávka (nárok na vyplacení finančních prostředků), což logicky vylučuje možnost zániku dluhu žalované započtením. Vyplatila-li právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě neplatné úvěrové smlouvy finanční prostředky, učinila tak na základě neplatného právního důvodu – viz § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tj. plnila, aniž by k tomu byla povinna.

16. Z výše uvedeného vyplývá, že bezdůvodné obohacení na straně žalované představují pouze finanční prostředky, které jí právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy č. , hodnota, skutečně vyplatila, nikoliv finanční prostředky, které měly být použity k započtení. Odvolací soud v této souvislosti doplňuje, že ujednání o započtení obsažené v neplatné úvěrové smlouvě není ujednáním oddělitelným ve smyslu § 576 občanského zákoníku, neboť bez platné úvěrové smlouvy se nelze platně dohodnout o účelu, na který mají být úvěrované prostředky úvěrujícím poskytnuty.

17. Ze shora vyložených závěrů vyplývá, že napadený rozsudek je v přezkoumávané části výroku I. věcně správný, a proto jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně rovněž správného nákladového výroku III.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalované žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.