95 Co 342/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Novákové a soudců JUDr. Ing. Václava Beneše a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 17 307,54 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. ledna 2025, č. j. 20 C 135/2024-67,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 4 998,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Jméno advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 6 473,18 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Jméno advokáta.

1. V záhlaví specifikovaným rozsudkem okresní soud (dále také jako „soud prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 7 707,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše ve splátkách po nejméně 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek (výrok I.), žalobu zamítl do částky 9 600 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, ve které se žalobkyně zavázala umožnit žalované odběr elektřiny v odběrném místě adresa a žalovaná se zavázala za realizovaný odběr elektřiny zaplatit kupní cenu dle platného ceníku. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou Anonymizováno měsíců ode dne datum s možností automatické prolongace. Byly smluveny zálohy ve výši částka měsíčně s tím, že produktem je elektřina Anonymizováno a plánovaná spotřeba je Anonymizováno. V části Anonymizováno sankce je stanoveno, že pokud zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoliv povinnost vyplývající ze Anonymizováno, uhradí smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši částka pro kategorii Anonymizováno a částka pro Anonymizováno, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od Anonymizováno do konce doby trvání smlouvy. Zákazník je povinen zaplatit Anonymizováno pokutu ve výši částka pro každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této smlouvy přesahující Anonymizováno Anonymizováno dní. Žalovaná opakovaně neplnila své povinnosti z uzavřené smlouvy, když neuhradila zálohy za měsíc Anonymizováno a Anonymizováno splatné dne datum a datum. Žalobkyně v souladu s energetickým zákonem dne datum ukončila dodávku elektřiny, kdy na možnost ukončení dodávky byla žalovaná upozorněna upomínkou ze dne datum. Dne datum žalobkyně odstoupila od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností. Žalobkyně vyúčtovala žalované dne datum fakturou var. symbol částku částka splatnou dne datum, se sestávající z částky částka jako ceny odebrané elektřiny a souvisejících služeb za Anonymizováno odebrané elektřiny ve fakturačním období od datum do datum. Fakturou var. symbol za zúčtovací období od datum do datum žalobkyně vyúčtovala žalované za celkově odebranou elektřinu Anonymizováno částku částka, se sestávající z ceny odebrané elektřiny částka a smluvní pokuty částka za prodlení se zaplacením záloh na dodávku elektřiny, splatnou dne datum. Žalobkyně dále žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši částka fakturou var. symbol ze dne datum splatnou dne datum. Jedná se o smluvní pokutu za každý měsíc od měsíce Anonymizováno do měsíce Anonymizováno, tedy za Anonymizováno měsíců po částka.

3. Okresní soud, ač velmi kriticky hodnotil grafickou úpravu i obsah uzavřené smlouvy (Anonymizováno.), včetně průběhu kontraktace (nedostatku času na prostudování obsahu smlouvy), přesto dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako podnikatelkou a žalovanou jako spotřebitelem byla platně uzavřena smlouva o dodávce elektřiny, kterou žalobkyně žalované dodávala do shora uvedeného odběrného místa, avšak žalovaná své povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně a včas nesplnila, když neuhradila výše uvedené vyfakturované částky za energii. Okresní soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužných částek za spotřebovanou elektřinu, a to včetně úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Stejně tak okresní soud vyhověl i nároku na smluvní pokutu za opožděné platby ve výši částka za každý jednotlivý případ, tuto smluvní pokutu považoval za přiměřenou, plnící sankční, reparační i preventivní účel.

4. Pokud se týká smluvních pokut za neodebranou elektřinu, okresní soud dospěl k závěru, že k těmto nelze přihlížet. Podle okresního soudu žalobkyně v řízení neprokázala, že by ujednání o tom, že se jedná o smlouvu na dobu určitou s významnou smluvní pokutou pro případ předčasného ukončení závazku z důvodů přičitatelných zavinění žalované jako spotřebiteli, sjednala nepřekvapivým, jasným a srozumitelným způsobem. Toto ujednání okresní soud považoval za neplatné dle § 1800 odst. 1 o. z. a neúčinné dle § 1812 odst. 2 o. z. Žalovaná byla s jednotlivými ujednáními smlouvy seznámena pouze prostřednictvím pracovníka žalobkyně a byla tak plně odkázána na informace, které jí byly sdělovány. Byla tedy zcela odkázána na žalobkyni, jakým způsobem odprezentuje svoji nabídku na dodávku elektřiny. Okresní soud dospěl k závěru, že se jedná o ujednání v neprospěch žalované (spotřebitele). Komplex smluvních pokut obsažených v předmětném ujednání stíhá a utvrzuje závazek odběratele, tedy spotřebitele, je ve významném nepoměru k ujednání, jež by postihovala žalobkyni, a to jak ohledně výše smluvní pokuty za neodebranou elektřinu, tak i povinnosti tuto smluvní pokutu uhradit. Ujednání o výši sankce i způsob kontraktace se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu § 588 o. z., a je tak absolutně neplatné. Jednání žalobkyně okresní soud v tomto směru považoval za nepřehledné, nesrozumitelné, překvapivé, nečestné. Žalobkyně odběratele na existenci smluvní pokuty výslovně neupozorňuje, její existenci skrývá. Pokud žalobkyně odkazuje na řadu rozhodnutí různých soudů, kde její žalobě bylo zcela vyhověno, okresní soud naproti tomu odkazuje rovněž na rozhodnutí jiných soudů, ve kterých žaloba žalobkyně na přiznání smluvní pokuty byla zamítnuta.

5. Proti výrokům II. a III. označeného rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž napadenému rozsudku vytýkala, že je nesprávný, neboť okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při posuzování práv a povinností je třeba nahlížet na právní vztah mezi smluvními stranami vcelku, jakékoliv ujednání o smluvní pokutě, bude-li posuzováno odtrženě od celku, bude logicky zakládat nerovnováhu práv a povinností. Okresní soud při svém právním hodnocení však neposuzuje smluvní ujednání jako celek. Pokud soud prvního stupně uvádí, že žalobkyni má smluvní pokuta nahradit ušlý zisk, tak odvolatelka odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které je zcela korektní, pokud smluvní pokuta zahrnuje veškeré škody, které v důsledku porušení smluvní povinnosti zajištěné smluvní pokutou vzniknou, odkázala konkrétně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4908/2014. Skutečnou výši škody, která žalobkyni v důsledku porušení smluvních povinností vzniká, nelze kvalifikovaně určit, proto žalobkyně přistoupila k paušalizaci výše škody smluvní pokutou. Současně se maximálně snaží přiblížit výší smluvní pokuty skutečné škodě, když je výše smluvní pokuty určována nikoliv pevnou částkou, ale je závislá na počtu měsíců, ve kterých se odběr neuskutečnil. Pokud jde o soudem prvního stupně aplikované ust. § 1813 o. z. tak soud prvního stupně se naplněním podmínek tohoto ustanovení nezabýval. Zatímco smluvní pokuta představuje sankční mechanismus, který je latentní a je uveden v život teprve a pouze z důvodů na straně žalované, výhoda pro žalovanou spočívající v nižší ceně a její neměnnost po dobu trvání smlouvy je žalovanou konzumována po celou dobu trvání smluvního vztahu. Soud prvního stupně bez zjevného důvodu odmítá objektivní důvody, které s ujednáním o vzniku smluvní pokuty souvisí. Aby mohla žalobkyně poskytnout svému zákazníkovi neměnnou cenu dodávky elektřiny na celé smluvní období, musí se zajistit proti pohybu cen energií a směnného kurzu nákupem množství energie odpovídající tzv. důvodně očekávané spotřebě zákazníka předem na celé období trvání smlouvy na velkoobchodním trhu na základě těchto forwardových nákupů. Vzhledem k tomu, že nákupy probíhají v EUR a zákazníkům v ČR je energie prodávána v CZK, musí zároveň žalobkyně uzavřít na derivátovém finančním trhu měnový swap na zajištění měnového rizika dle aktuální hodnoty směnného kurzu CZK/EUR. Tento systém nákupu umožňuje pak oběma stranám smlouvy - dodavateli i zákazníkovi dohodnout relativní jistoty neměnné v důsledku dlouhodobého nákupu předem. Pokud jde o výši smluvní pokuty, sjednaná výše částka za každý měsíc do sjednaného ukončení smlouvy není zjevně nepřiměřená. Dle Anonymizováno byla sjednána měsíční záloha odpovídající předpokládanému odběru ve výši částka. Žalobkyně přitom odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005, kterým nebyla jako nepřiměřená posouzena smluvní pokuta v případě prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. cca 182,5 % ročně. Struktura smlouvy je logická, přehledná a pro zákazníky srozumitelná a je zcela v dispozici žalobkyně. Žádný právní předpis takovou strukturu smlouvy nezakazuje. Anonymizováno. S odkazem na ust. § 13 o. z. poukázala na případy shodující se v podstatných bodech s projednávanou věcí, ve kterých soudy jejímu požadavku na zaplacení smluvní pokuty vyhověly. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení nebo aby rozsudek okresního soudu v napadené části změnil a podané žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal náklady řízení před soudy obou stupňů.

6. K odvolání žalobkyně se žalovaná nevyjádřila.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí okresního soudu (soudu prvního stupně ) oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal označený rozsudek v napadeném zamítavém výroku ve věci samé (výrok II.), jakož i ve výroku III., vše spolu s řízením jejich vydání předcházejícím podle § 212, § 212a o. s. ř., nařídil jednání, přičemž shledal odvolání žalobkyně důvodným.

8. Vyhovující výrok ve věci samé (výrok I.), který nebyl odvoláním napaden, nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu, nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

9. V posuzované věci odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, a proto na ně pro stručnost odkazuje. Pro odvolací řízení jsou pak s ohledem na rozsah vymezený odvoláním podstatná zjištění učiněná soudem prvního stupně ke smluvní pokutě za neodebrání elektřiny, k jejímuž odběru se žalovaná smluvně zavázala, a to v tom směru, že mezi účastníky byla s účinností ke dni datum uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou Anonymizováno měsíců od účinnosti smlouvy, tj. od data datum. Smlouva tak měla platit až do Anonymizováno. Podle smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu, za kterou se žalovaná zavázala hradit cenu dle ceníku, a to formou měsíčních záloh ve výši částka. Smluvní strany si dále ve smlouvě v odstavci ,,SMLUNÍ SANKCE“ pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající pro něho ze smlouvy, dohodly smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklou neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného plynu ve výši částka pro Anonymizováno, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni skončení dodávky od Anonymizováno do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). Žalovaná opakovaně neplnila své povinnosti vzniklé jí z uzavřené smlouvy, když nehradila zálohy a následně neuhradila vyúčtovanou cenu elektřiny za spotřebu v období od datum do datum v částce částka a za období od datum do datum v částce částka včetně dvou smluvních pokut za pozdní platbu, přičemž za toto období byla dodána elektřina v množství Anonymizováno. Žalobkyně tak byla nucena ukončit dodávku elektřiny ke dni datum a následně odstoupit od předmětné smlouvy, a to na základě písemného odstoupení od smlouvy ze dne datum. Poté žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu za nedodržení sjednané doby trvání smlouvy ve výši částka, tj. částka za každý Anonymizováno, kdy měla smlouva podle původního smluvního ujednání skončit.

10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Ustanovení § 1814 o. z. pak obsahuje demonstrativní výčet zakázaných ujednání.

12. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Podle § 2048 věta první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

14. Z § 1814 o. z. vyplývá, že nepřípustná jsou zejména taková ujednání, která omezují nebo vylučují odpovědnost podnikatele za jednání, z nichž vznikne spotřebiteli újma na životě nebo na zdraví, kterými se omezují nebo vylučují práva spotřebitele pro případ, že bude plněno vadně nebo že bude spotřebiteli způsobena škoda. Nepřípustná jsou i ujednání, že smlouva zavazuje spotřebitele bez dalšího, zatímco podnikatele až po splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na jeho vůli, nebo ujednání, která podnikateli umožní, aby si ponechal, co mu spotřebitel poskytl, v případě, že s podnikatelem smlouvu neuzavře nebo od ní odstoupí, jakož i ujednání opravňující podnikatele odstoupit od smlouvy bez ujednaného či zákonného důvodu, zatímco spotřebitele nikoli, nebo vypovědět závazek ujednaný na neurčitou dobu bez přiměřené výpovědní doby. Rovněž jsou nepřípustná ujednání zavazující spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy, která umožňují podnikateli jednostranně a bez ujednaného důvodu smluvní podmínky změnit, nebo ujednání, podle nichž má být cena určena až v době splnění, aniž bude mít spotřebitel právo od smlouvy odstoupit, dojde-li při splnění k podstatnému překročení ujednané ceny za zboží nebo službu. Z obecné formulace § 1814 o. z. vyplývá i zákaz takových doložek, které spotřebitele zaváží, aby splnil všechny své povinnosti ze smlouvy i v případě, že je podnikatel nesplní, nebo podle které vznikne podnikateli právo postoupit smlouvu bez spotřebitelova souhlasu, i když se v důsledku převodu zhorší dobytnost spotřebitelovy pohledávky nebo její zajištění. Tato a jim podobná nepřiměřená ujednání jsou zakázána – při porušení zákazu nastane právní následek stanovený v § 1815 o. z., tj. nepřihlíží se k nim, hledí se na ně jako na právně bezvýznamné.

15. V daném případě byla smluvní pokuta ve výši částka za každý měsíc po ukončení dodávky sjednána pro případ opakovaného porušení kterékoliv platební povinnosti, popř. pro případ způsobení nemožnosti dodávky žalovanou. Nemožnost dodávky v této věci žalovaná jednoznačně způsobila tím, že opakovaně porušila svou platební povinnost vyplývající ze smlouvy, čímž založila jak důvod pro odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně, tak její nárok na zaplacení smluvní pokuty. Jinými slovy, opakované porušování platebních povinností vyplývajících ze smlouvy žalovanou bylo jak sjednaným důvodem pro odstoupení žalobkyně od smlouvy, tak pro vznik povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu. Odstoupení od smlouvy se přitom podle § 2005 odst. 2 o. z. práva na zaplacení smluvní pokuty nedotýká.

16. Ujednání o smluvní pokutě není ve spotřebitelské smlouvě ujednáním výslovně zakázaným podle § 1814 o. z. Aby takovéto ujednání mohlo být posouzeno jako ujednání zakázané ve smyslu § 1813 o. z., k němuž by se i bez námitky nesmělo přihlížet (§ 1815 o. z.), muselo by zakládat v rozporu s požadavkem přiměřenosti nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a to nerovnováhu „významnou“, tj. nerovnováhu vysoké intenzity. Odvolací soud se ztotožňuje s odvolatelkou, že posuzované ujednání o smluvní pokutě sice je sjednáno v neprospěch žalované jakožto spotřebitele, avšak nejde o ujednání, které by zakládalo významnou nerovnováhu práv a povinností stran. Závazek spotřebitele odebírat elektřinu po sjednanou dobu a platit sjednané úhrady, jehož nesplnění je sankcionováno smluvní pokutou, je totiž v daném případě kompenzován sjednáním nižší ceny oproti smlouvám uzavíraným na dobu neurčitou. Žalovaná při sjednání smlouvy nebyla postavena před volbu „ber, nebo nech být“, neboť, i když reálně nemohla obsah uzavřené smlouvy ovlivnit, měla minimálně možnost namísto smlouvy na dobu určitou uzavřít smlouvu o dodávce na dobu neurčitou, která by jí umožňovala odběr kdykoli výpovědí bez sankcí ukončit. Smlouva na dobu neurčitou je však zpravidla vyvážena vyšší cenou elektřiny. Obchodník s elektřinou Anonymizováno má možnost na základě uzavřených smluv na dobu určitou lépe posoudit množství elektřiny, které v daném období potřebuje pro své zákazníky, a odběr daného množství elektřiny s jejími distributory smluvně zajistit. Pokud však dojde k předčasnému ukončení dodávky podle smlouvy uzavřené s konečným odběratelem (tj. v daném případě se žalovanou) na dobu určitou v důsledku opakovaného porušování jejích platebních povinností, zůstane obchodníku s elektřinou nasmlouvané množství elektřiny nevyužito, čímž mu vznikne škoda. Žalovaná jako spotřebitel ovšem má i v takovém případě jistotu (s ohledem na výslovné smluvní ujednání, že tato smluvní pokuta zahrnuje též případnou náhradu škody, ve spojení s již citovaným ustanovením § 2050 o. z.), že vzhledem ke sjednané smluvní pokutě po ní žalobkyně nemůže požadovat náhradu této škody, a to ani kdyby sjednanou smluvní pokutu přesahovala. Smluvní pokutu ve výši částka za každý měsíc, po který nebyla elektřina žalobkyní žalované v období, na něž byla smlouva uzavřená na dobu určitou sjednána, z příčin na straně žalované dodávána, nepovažuje odvolací soud za nepřiměřeně vysokou, a to za situace, kdy je nižší, nežli předpokládaná cena odebraného množství elektřiny vyplývající z dohodnutých záloh (částka měsíčně). Takto sjednaná smluvní pokuta není nepřiměřená ani v porovnání k žalovanou skutečně realizované spotřebě, když žalobkyní účtovaná cena za odběr elektřiny žalovanou za období od datum do datum činila částka (tj. cca částka/měsíc).

17. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně při uzavření smlouvy o dodávce elektřiny obsahující ujednání o smluvní pokutě nejednala s žalovanou jako spotřebitelem nepoctivě ani nepřiměřeně, přičemž bylo možno rozumně očekávat, že by žalovaná jako spotřebitel se sjednanou smluvní pokutou s ohledem na výhody, které jí smlouva přináší ve srovnání se smlouvami uzavíranými na dobu neurčitou (výhodnější cena elektřiny, vyloučení odpovědnosti za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti smluvní pokutou zajištěné) souhlasila i v případě, že by obsah smlouvy byl vyjednáván individuálně. Tomuto závěru nasvědčuje i postoj žalované v tomto řízení, v němž proti žalobou uplatněným nárokům, včetně nároku na zaplacení předmětné smluvní pokuty, nikterak nebrojila, ani sama neplatnost či nevýhodnost ujednání o smluvní pokutě nenamítala a ani se nedomáhala snížení smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. Smluvní pokutu za nedodržení sjednané doby trvání smlouvy proto odvolací soud posoudil jako platné ujednání (§ 574 o. z.). Je třeba vycházet z toho, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.), že daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny [§ 3 odst. 2 písm. d) o. z.], se zásadou smluvní volnosti a možnosti ujednat si smluvní pokutu odchylně od dispozitivního ustanovení § 2048 o. z. (§ 1 odst. 2 o. z.).

18. Z vyložených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že zde není dán důvod zakládající neplatnost posuzovaných ujednání o smluvní pokutě, pro který by soud byl oprávněn a povinen k jejich neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Posuzované ujednání odvolací soud naopak shledal platným, neboť není ve zjevném rozporu s dobrými mravy či zákonem ani nenarušuje veřejný pořádek a jeho předmětem není plnění nemožné. Nejedná se ani o ujednání, které by v rozporu s požadavkem přiměřenosti zakládalo významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a tedy o ujednání, k němuž by nebylo možno přihlížet ve smyslu § 1815 o. z.

19. Odvolací soud dále uvádí, že nepřehlédl recentní rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. června 2025 ve věci C-749/23 (Anonymizováno.), z něhož vyplývá, že článek 3 odst. 1 a článek 5 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách ve spojení s bodem 1 písm. e) přílohy této směrnice a jejím článkem 7 musí být vykládány v tom smyslu, že ujednání smlouvy na dodávky elektřiny za pevnou cenu uzavřené na dobu určitou, jež dodavateli, který ji ukončil z důvodu neuhrazení platby před uplynutím její platnosti, umožňuje, aby vůči spotřebiteli automaticky uplatnil paušální pokutu bez ohledu na přímou hospodářskou ztrátu, kterou tento dodavatel skutečně utrpěl, může mít zneužívající povahu. Toto ujednání splňuje požadavky transparentnosti uvedené v článku 5 směrnice 93/13, pokud struktura a umístění uvedeného ujednání ve smlouvě, jakož i okolnosti jejího elektronického uzavření, včetně informací, které prodávající nebo poskytovatel sdělil spotřebiteli, jsou takové povahy, že umožňují průměrnému, běžně informovanému a přiměřeně pozornému a obezřetnému spotřebiteli seznámit se s obsahem a fungováním ujednání, jímž je mu uloženo zaplacení paušální pokuty, a vyhodnotit ekonomické důsledky, které pro něj z tohoto ujednání vyplývají.

20. V daném případě jde taktéž o automatickou paušální smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o dodávkách elektřiny uzavřené na dobu určitou za pevnou cenu uplatněnou bez ohledu na přímou hospodářskou ztrátu. Podle závěru odvolacího soudu nelze shora uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU vykládat v tom smyslu, že tento druh smluvní pokuty je apriori zneužívajícím ujednáním v neprospěch spotřebitele. Jak vyplývá i z odůvodnění rozhodnutí, je vždy na vnitrostátním soudě, aby provedl posouzení případné zneužívající povahy smluvního ujednání, a to s ohledem na všechny konkrétní okolnosti daného případu, kdy nejprve je třeba posoudit možné nedodržení požadavku poctivosti a poté existenci případné významné nerovnováhy v neprospěch spotřebitele.

21. Posouzení případné nerovnováhy smluvního ujednání v neprospěch spotřebitele již odvolací soud učinil výše a dospěl k závěru, že smluvní pokuta sjednaná v daném případě není v rozporu s tímto požadavkem. K tomu je třeba zdůraznit, že důvodem ukončení dodávky elektřiny bylo opakované porušení platebních povinností žalovanou, a nešlo kupříkladu o ukončení smlouvy z důvodu změny dodavatele elektřiny, což právní předpisy zakazují sankcionovat (viz § 62 odst. 1 písm. b) energetického zákona).

22. Pokud jde o požadavek poctivosti (transparentnosti) zakotvený v čl. 5 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 je třeba ho ve smyslu shora uvedeného rozsudku vykládat tak, že smluvní ujednání musí být vždy sepsáno jasným a srozumitelným jazykem a musí umožňovat průměrnému, běžně informovanému a přiměřeně pozornému a obezřetnému spotřebiteli seznámit se s obsahem a fungováním ujednání, jímž je mu uloženo zaplacení paušální pokuty, a vyhodnotit ekonomické důsledky, které pro něj z tohoto ujednání vyplývají. Dle odvolacího soudu není důvodná argumentace okresního soudu, pakliže tento žalobkyni z hlediska požadavku poctivosti vytýkal, že smlouva byla vyplněna pracovníky žalobkyně v elektronickém prostředí, žalovaná měla možnost do smlouvy nahlédnout prostřednictvím monitoru před jejím podpisem na tabletu a ohledně smluvní pokuty bylo v předsmluvních informacích uvedena pouze obecná informace, že tyto budou obsahem smlouvy. Daná smlouva je totiž z hlediska její grafické úpravy a přehlednosti velice stručná, je obsažena na dvou stranách a obsahuje opravdu ty nejdůležitější body smluvního vztahu a ve zbytku odkazuje na obchodní podmínky. Ujednání o smluvních pokutách je ve smlouvě přímo uvedeno, a to v odstavci výslovně nazvaném „smluvní sankce“ (nikoli, jak tomu bylo dříve, v odstavci nazvaném „ostatní ujednání“). Slovní vyjádření smluvní sankce není nijak matoucí či nepřehledné. Podle odvolacího soudu není zjevně nepřiměřený požadavek na spotřebitele, aby se seznámil, a to i v elektronickém prostředí prostřednictvím tabletu, se smlouvou sestávající ze dvou stran textu, která je rozčleněna do přehledných a poměrně stručných ujednání o právech a povinnostech účastníků.

23. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalovaná měla bezpochyby možnost se s obsahem podepisované smlouvy předem seznámit (a to i ve formě elektronického dokumentu – smluvních podmínek zveřejňovaných žalobkyní), a pokud tak snad neučinila, jde tato okolnost k její tíži. Jelikož však žalovaná netvrdila nic jiného, je třeba vycházet z právní domněnky zakotvené v § 4 odst. 1 o. z., že žalovaná má, a i v době uzavření předmětné smlouvy měla, rozum průměrného člověka, jakož i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností. Průměrně rozumný a běžně opatrný člověk – a to, i když je to spotřebitel – si v písemné formě předložený návrh smlouvy před jeho přijetím (podpisem smlouvy) přečte. Jak konstatoval i Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11, „i když je spotřebitelům přiznána vyšší právní ochrana pro jejich fakticky slabší postavení, nedochází tím k úplnému potlačení starořímské zásady vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým)“. Odvolací soud tak uzavřel, že předmětné smluvní ujednání o smluvní pokutě splňuje požadavky transparentnosti uvedené v čl. 5 směrnice 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993.

24. Pro úplnost pak odvolací soud uvádí, že s účinností od 1. 8. 2025 český zákonodárce výslovně připustil možnost sjednání smluvní pokuty v neprospěch spotřebitele v daných smluvních vztazích – tj. u smluv sjednaných na dobu určitou s pevnou cenou, přičemž výše této smluvní pokuty je nově přímo zákonem limitována 40 % součinu ceny elektřiny a průměrné denní spotřeby. Konkrétně se jedná o ustanovení § 11cc odst. 2 energetického zákona, které do energetického zákona zavedla novela provedená zákonem č. 87/2025 Sb. Důvodová zpráva k tomuto zákonu výslovně hovoří o tom, že zákonodárce se při implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. 6. 2019 rozhodl využít možnost odchýlení se od čl. 12 odst. 3 této směrnice. Článek 12 odst. 2 této směrnice zakazuje účtování poplatků souvisejících se změnou dodavatele, což bylo v českém vnitrostátním právu implantováno v již citovaném § 62 odst. 1 písm. b) energetického zákona. Odstavec 3 uvedeného článku však dává možnost členským státům umožnit sjednávání poplatků za ukončení smlouvy zákazníkům, kteří z vlastní vůle ukončí smlouvu na dodávky elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou před uplynutím sjednané doby, pokud jsou tyto poplatky součástí smlouvy, již zákazník z vlastní vůle uzavřel, a zákazník je před uzavřením smlouvy o těchto poplatcích jasně informován.

25. Možnosti čl. 12 odst. 3 obou výše uvedených směrnic český zákonodárce využil a zákonem č. 87/2025 Sb. do energetického zákona vložil nové ustanovení § 11cc odst. 2, podle kterého je-li se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou sjednána smluvní pokuta utvrzující jejich povinnost po určitou dobu odebírat elektřinu nebo plyn podle odstavce 1, má dodavatel elektřiny nebo plynu při porušení utvrzené povinnosti právo na zaplacení smluvní pokuty za každý den porušení utvrzené povinnosti, která by bez zaplacení smluvní pokuty trvala, rovnající se nejvýše 40 % součinu ceny elektřiny nebo ceny plynu bez daně z přidané hodnoty, daně z elektřiny a daně ze zemního plynu a některých dalších plynů a průměrné denní spotřeby. Průměrná denní spotřeba se určí z plánované roční spotřeby evidované operátorem trhu, a není-li známa, potom ze skutečné spotřeby za předchozích 12 měsíců. Nelze-li zjistit ani skutečnou spotřebu, určí se průměrná denní spotřeba z předpokládané roční spotřeby sjednané ve smlouvě. Zaplacením smluvní pokuty zaniká závazek s účinky do budoucna. Podle dalšího nového ustanovení § 11cc odst. 3 energetického zákona pak ustanovením odstavce 2 není dotčeno právo soudu snížit výši smluvní pokuty až do výše vzniklé škody podle § 2051 občanského zákoníku.

26. V důvodové zprávě k zákonu č. 87/2025 Sb. ve vztahu k § 11cc odst. 2 se uvádí, že: „sjednání smluvní pokuty je praktickým nástrojem na utvrzení povinnosti zákazníka odebírat elektřinu či plyn od dodavatele, se kterým sjednal smlouvu, a že absolutní zákaz by byl i v neprospěch zákazníků, protože by nemotivoval dodavatele nabízet produkty s garantovanou cenou na určitou dobu, resp. tyto produkty by v sobě musely odrážet vyšší riziko nedodržení odběru elektřiny po sjednanou dobu dodávky elektřiny. V takovém případě je však třeba ex lege upravit, v jaké výši má dodavateli elektřiny nebo plynu vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty, aby transpoziční právní úprava byla v souladu s požadavky směrnice (EU) 2019/944. Výslovná limitace výše smluvní pokuty, na kterou má dodavatel nárok v případě porušení smluvní pokutou utvrzené povinnosti ze strany spotřebitele nebo malého podniku, nicméně nikterak nezasahuje do hodnocení přiměřenosti smluvní pokuty sjednané se spotřebitelem v kontextu zneužívajících ujednání podle § 1813 občanského zákoníku. Posouzení přiměřenosti smluvní pokuty není v tomto smyslu nijak dotčeno, projde-li smluvní pokuta jako taková tímto testem a spotřebitel poruší jí utvrzenou povinnost, má dodavatel nicméně nárok na zaplacení smluvní pokuty maximálně ve výši 30 % (tato výše byla následně v legislativním procesu zvýšena na 40 % - pozn. soudu) součinu ceny elektřiny nebo ceny plynu bez nepřímých daní a průměrné denní spotřeby.“.

27. Nicméně § 11cc odst. 2 energetického zákona v dané věci aplikovat nelze, a to s ohledem na přechodné ustanovení v čl. II bod 4, podle něhož § 11cc odst. 2 až 8 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí i na smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právo na zaplacení smluvní pokuty vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. V projednávané věci byla předmětná smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právo na smluvní pokutu vzniklo již také přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a proto se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

28. Jelikož ujednání o smluvní pokutě v daném případě prošlo testem přiměřenosti i transparentnosti, jak je výše podrobně popsáno, a současně použitelné právní předpisy nestanoví žádný limit výše smluvní pokuty, neshledal odvolací soud žádný důvod pro odepření uplatněného nároku na smluvní pokutu žalobkyni.

29. Je sice pravdou, že čl. 12 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. 6. 2019, stejně jako směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1788 ze dne 13. 6. 2024, dále hovoří o tom, že poplatky (smluvní pokuta) nesmí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu, kterou dodavatel nebo účastník trhu vykonávající služby agregace utrpěl v důsledku vypovězení smlouvy zákazníkem a že důkazní břemeno týkající se výše přímé hospodářské ztráty nese dodavatel, přičemž v dané věci žalobkyně výši přímé hospodářské ztráty nesdělila a neprokázala. Avšak, jak již bylo uvedeno výše, čl. 12 odst. 3 těchto směrnic umožňuje odchýlení se od čl. 12 odst. 2, který zakazuje sjednání poplatků za ukončení smlouvy ze strany zákazníka v případě změny dodavatele, nikoli v případě ukončení smlouvy ze strany dodavatele pro porušení platebních povinností ze strany zákazníka. I samotný text čl. 12 odst. 3 uvádí, že poplatek (pokuta) nesmí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu pouze při vypovězení smlouvy zákazníkem nikoli (též) dodavatelem. To potvrzuje i již citované rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. června 2025 ve věci C-749/23, které bylo učiněno v poměrech ukončení smlouvy ze strany dodavatele. Toto rozhodnutí neuvádí, že ujednání o smluvní pokutě, které umožňuje dodavateli uplatnění paušální pokuty bez ohledu na přímou hospodářskou ztrátu při skončení smlouvy ze strany dodavatele, je ujednáním apriori zakázaným (zneužívajícím), ale toliko, že takové ujednání může být ujednáním zneužívajícím, pokud vzhledem ke konkrétním skutečnostem neprojde testem transparentnosti a přiměřenosti. Z toho důvodu odvolací soud považuje za irelevantní, že v tomto případě nebyla zjištěna (žalobkyní prokázána) výše přímé hospodářské ztráty žalobkyně, neboť je postačující, že ujednání o smluvní pokutě, jakož i samotný uplatněný nárok na smluvní pokutu, není vzhledem ke konkrétním skutkovým zjištěním nepřiměřený.

30. Ze všech vyložených důvodů odvolací soud za použití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přezkoumávaný rozsudek změnil v napadeném rozsahu ve věci samé tak, že žalované (nad rámec povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím odvolacího soudu nedotčeným výrokem I. rozsudku okresního soudu) uložil povinnost zaplatit žalobkyni sjednanou smluvní pokutu ve výši 9 600 Kč (Anonymizováno x částka), a to ve lhůtě tří dnů počítané od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když v řízení nevyplynuly žádné okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší nebo povolení splátek.

31. S ohledem na, byť jen částečnou, změnu rozsudku okresního soudu ve věci samé neobstojí ani jeho nákladový výrok. Odvolací soud proto za použití § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodl i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Plně úspěšnou v tomto řízení byla žalobkyně, a proto jí odvolací soud přiznal proti neúspěšné žalované za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši částka, které sestávají ze soudního poplatku za řízení v prvním stupni ve výši částka, nákladů právního zastoupení, jež tvoří mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu , podání žaloby) dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do datum (dále jen „s. a. t.“) po částka, tří paušálních náhrad hotových výdajů po částka dle § 14b odst. 5 s. a. t. a náhrady, jednoho úkonu právní služby (účast u jednání soudu dne datum) po částka dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od datum (dále jen „a. t.“), jedné paušální náhrady po částka dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), ve výši částka. Při stanovení výše nákladů právního zastoupení bylo zčásti postupováno podle § 14b a. t. proto, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž bylo předmětem řízení peněžité plnění nepřevyšující částku částka.

32. V odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni přiznal odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši částka, sestávajících ze soudního poplatku za odvolání ve výši částka, mimosmluvní odměny za dva úkony právní služby (podání odvolání, účast u odvolacího jednání) dle § 7 bodu 5. a. t. za použití § 14b odst. 4 a. t. po částka za úkon, paušální náhrady hotových výdajů ve výši částka za úkon dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. a náhrady cestovného z adresa a zpět osobním automobilem v částce částka, náhrady za ztrátu času Anonymizováno půlhodiny po částka dle § 14 odst. 3 a. t v částce částka a. za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Jedná se celkové o částku částka.

33. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce jako advokátka dle § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích.