95 Co 452/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D. a soudců JUDr. Ing. Václava Beneše a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 41 829,91 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 15. května 2024, č. j. 1 C 41/2024-53,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Lounech (dále také jako „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 530 Kč s úrokem z prodlení vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 35 530 Kč od 30. 6. 2023 do 16. 10. 2023 ve výši 1 606,15 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 530 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 6 299,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vzniklého zákonnou sazbou ročně za dobu od 30. 6. 2023 do 16. 10. 2023 ve výši 267,60 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 6 299,91 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 7 915,86 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 39 129,91 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 428,32 Kč, k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , Anonymizováno, , do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozsudek odůvodnil tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a žalobkyně přes upozornění ze strany soudu, pokud jde o úvěruschopnost žalované, nepředložila žádné důkazy o tom, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím každého jednotlivého úvěru žalobkyně postupovala s odbornou péčí. V takovém případě je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaná vyčerpala částku 40 926 Kč a uhradila částku 5 396 Kč, okresní soud na straně žalované shledal bezdůvodné obohacení ve výši 35 530 Kč a dále žalobkyni přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť žalovaná byla vyzvána k zaplacení písemným oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 15. 6. 2023 odeslaným dne 16. 6. 2023, výzva byla doručena žalované dne 18. 6. 2023, lhůta k plnění byla stanovena v délce 14 dnů, žalovaná je tedy s plněním částky 35 530 Kč v prodlení od 30. 6. 2023. Žalobkyni okresní soud přiznal část uplatněného nároku na kapitalizovaný úrok z prodlení vzniklý zákonnou sazbou z částky 35 530 Kč za dobu od 30. 6. 2023 do 16. 10. 2023 v částce 1 606,15 Kč a dále úrok z prodlení v zákonné výši z částky 35 530 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

3. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že okresní soud nepřihlédl k odvolatelkou tvrzeným skutečnostem a důkazům ohledně úvěruschopnosti žalované a dále, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, když v rozhodnutí uvedl, že žalobkyně nereagovala na výzvu soudu ze dne 23. 2. 2024 a nepředložila žádné důkazy o prověřování úvěruschopnosti žalované. Na základě výše uvedeného byla úvěrová smlouva shledána absolutně neplatnou a nárok z ní byl vypořádán jako nárok z bezdůvodného obohacení. Uvedla, že její podání ze dne 5. 3. 2024 nebylo okresním soudem žádným způsobem posouzeno a nebylo to ani nikterak odůvodněno. Z tohoto důvodu je podle žalobkyně předmětné rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelným. Doplnila, že v rámci uzavírání smlouvy č. , hodnota, provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Dále poukazovala na Výpis z účtu žalované za období od 16. 8. 2022 do 15. 9. 2022, žalovaná při kontraktačním procesu se žalobkyní uvedla, že jejím zaměstnavatelem je , Anonymizováno, , jméno FO, , , adresa, , od této společnosti žalovaná obdržela v předmětné době Výpisu platbu z titulu mzdy ve výši 25 120 Kč, výše této platby tedy převyšovala tu, jež byla uvedená žalovanou v žádosti o úvěr, a dále poté v úvěrové smlouvě. Z výpisu je rovněž patrné, že žalovaná obdržela dne 13. 9. 2022 příspěvek na dítě ve výši 5 000 Kč od Úřadu práce ČR a dále obdržela další platby na účet v souhrnné výši 4 500 Kč, přičemž dvě úhrady, a to ze dne 16. 8. 2022 a 9. 9. 2022 v souhrnné výši 2 000 Kč obsahovaly poznámku „alimenty“. Tyto prostředky jsou využitelné primárně na potřeby nezaopatřeného dítěte, nicméně rodič s těmito prostředky disponuje a hradí jimi nutné výdaje. Prostřednictvím Výpisu si žalobkyně ověřila výdaje žalované, mezi nimi například výdaje na energie (ČEZ), stravu (např. Potraviny CBA, Penny), drogerii (CBA drogerie) či telekomunikační služby (T-Mobile). Pokud jde o výdaje, žalovaná značnou část svých výdajů nehradila přímo placením z účtu, ale jiným způsobem (zřejmě hotovostními platbami), když velkou část svých příjmů z účtu vybírala prostřednictvím bankomatu. Žalobkyně tak nemá žádnou možnost, jak zjistit či prověřit způsob nakládání s těmito z účtu vybíranými finančními prostředky. Samotný výběr finančních prostředků z účtu je tak nutno klasifikovat jako výdaje žalované, ať už je jimi v dalším kroku hrazeno cokoliv. Lze tedy předpokládat, že žalovaná, která uzavírá smlouvy o spotřebitelském úvěru, bude muset uzpůsobit výběry z účtu tak, aby svým závazkům dostála, když toto vyplývá také z rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 17 Co 152/2019. Tvrzení, že žalobkyně nijak neověřovala a dále nezkoumala tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů tedy není založeno na pravdě, když si žalobkyně vyžádala od žalované Výpis z bankovního účtu, dále nahlížela do registrů, disponuje Úvěrovou zprávou z Nebankovního registru klientských informací a výdaje žalované navýšila o 11 952 Kč na základě statistických a normativních údajů, a dále na základě údajů získaných z Úvěrové zprávy z Nebankovního registru klientských informací. Odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, a uvedla, že splnila požadavky Nejvyššího soudu, tedy ověřit tvrzení žalované a nespoléhat se jen na její prohlášení (k předmětnému si žalobkyně vyžádala Výpis z bankovního účtu) a dále využít různé registry a státem publikované údaje (žalobkyně porovnávala existenční minimum a průměrné náklady na bydlení v místě bydliště žalované s údaji uvedenými žalovanou, přičemž nakonec použila ty vyšší, vycházející ze statistických údajů). Soud prvního stupně tedy podle odvolatelky pochybil, když nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem nebo k označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem, dále soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy, tedy listinné důkazy obsažené v doplnění ze dne 5. 3. 2024, potřebné k prokázání rozhodných skutečností a dále, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když v souvislosti s výše uvedeným soud prvního stupně posuzoval nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení a ne jako nárok z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Navrhovala k důkazu doplnění žalobního návrhu ze dne 5. 3. 2024, úvěrovou zprávu z Nebankovního registru klientských informací, Výpis z účtu za období od 16. 8. 2022 do 15. 9. 2022 a důkazu v podobě dotazu na příslušného poskytovatele služeb elektronických komunikací ke zjištění uživatele předmětného telefonního čísla ke dni 18. 10. 2022. Dožadovala se změny rozsudku okresního soudu tak, že odvolací soud ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

5. Krajský soud jako soud odvolací ve věci nařídil jednání, při kterém přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu napadeném odvoláním, tj. v napadených výrocích II. a III., a to podle § 212, § 212a o. s. ř., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Podané odvolání přitom shledal nedůvodným.

6. Výrok I. rozsudku okresního soudu, který nebyl odvoláním napaden, nabyl samostatně právní moci.

7. V řízení byla podstatnou otázka, zda úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena v písemné formě a je tedy platná, a v případě kladného závěru, jestli žalobkyně jako poskytovatel úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované anebo tuto povinnost nesplnila, a smlouva je neplatná.

8. Odvolací soud provedl k důkazu podstatný obsah úvěrové smlouvy a výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, . za období 9/2022. Z nich zjistil, že úvěrová smlouva měla být uzavřena dne 18. 10. 2022, žalovaná měla podepsat smlouvu SMS kódem, číslo účtu, na který měla být částka úvěru poskytnuta byl účet č. , č. účtu, . Z výpisu z účtu žalované za období 9/2022 č. , č. účtu, vyplývá, že příjmy žalované činily v září 2022 celkem 27 620 Kč (z toho 25 120 Kč od zaměstnavatele), další příjem na účtu činila částka na alimenty 2x 1 000 Kč a 5 000 Kč jako jednorázový příspěvek na dítě od Úřadu práce. Výdaje na účtu byly v souhrnné výši 27 138,72 Kč.

9. Podle § 561 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

10. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Občanský zákoník, pokud jde o jednání elektronickými prostředky, odkazuje na jiný právní předpis, kterým byl do 18. 9. 2016 zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Od 1. 7. 2016 je tímto předpisem Nařízení (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu („nařízení eIDAS“), resp. od 19. 9. 2016 také zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Nařízení eIDAS rozeznává v čl. 3 odst. 11 zaručený elektronický podpis a v čl. 3 odst. 12 kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon č. 297/2016 Sb. definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

12. Judikatura Nejvyššího soudu dospěla při řešení otázky elektronického způsobu uzavírání smluv (byť za účinnosti předchozího občanského zákoníku) k následujícím závěrům. V rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1230/2007 ze dne 29. 1. 2009 Nejvyšší soud uzavřel, že „písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky. (…) V posuzované věci odvolací soud vycházel ze zjištění, že žalobce dne 10. března 2003 zaslaným e-mailem navrhl původnímu věřiteli uzavření smlouvy o postoupení pohledávky vůči žalovanému; návrh však nebyl opatřen elektronickým podpisem. Již z toho důvodu je třeba uvedenou smlouvu posuzovat jako neplatnou, takže s ní nelze spojovat následek spočívající ve změně v osobě věřitele žalovaného, kdy nový věřitel (postupník) by nabyl nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění“. Tento závěr byl potvrzen a vztáhnut na aktuální úpravu o. z. v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1741/2017 ze dne 1. 6. 2017.

13. K nutnosti „vyššího ověření“ u elektronického podpisu se za účinnosti zákona o elektronickém podpisu přikláněla např. i komentářová literatura, dle níž se u běžného uvedení jména na konci datové zprávy (např. e-mailu, SMS apod.) nebude jednat o elektronický podpis a až zaručený elektronický podpis splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. Praha: C.H. Beck, 2015. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-529-9, komentář k § 561 o. z.).

14. Pokud jde o podpis a právní úpravu účinnou ke dni, k němuž měla být uzavřena úvěrová smlouva - podpisem lze identifikovat (právně) jednající subjekt. Zatímco listinné dokumenty se nejčastěji opatřují vlastnoručním podpisem (uvedení jména a příjmení, potažmo jen příjmením apod.), elektronické dokumenty je třeba podepsat pomocí podpisu v elektronické podobě (zaručený, kvalifikovaný, založený na kvalifikovaném certifikátu nebo tzv. prostý elektronický podpis). Prostý elektronický podpis (bez vyššího ověření) odpovídá nahrazení vlastnoručního podpisu mechanickými prostředky. V případech právního jednání, které může znamenat pro podepisující osobu negativní důsledky (např. úvěrová smlouva), a není-li ověřena identita podepisující osoby, není obvyklé, aby byl podpis nahrazen mechanickými prostředky.

15. V posuzovaném případě žalobkyně měla uzavřít se žalovanou dne 18. 10. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , která namísto podpisu žalované obsahuje kód , Anonymizováno, . Přílohou smlouvy byly Úvěrové podmínky upravující vzájemná práva a povinnosti stran, vlastnoručně nepodepsané žalovanou. K uzavření úvěrové smlouvy mělo dojít v prostředí internetové aplikace, která obsahovala osobní údaje žalované. Žalobkyně nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně údaje zadal (zda žalovaná, jejíž údaje byly použity, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila). Žalobkyně nemohla proto vědět, komu zasílá SMS kód, který měl sloužit jako prostý elektronický podpis žalované, tj. elektronický prostředek sloužící určení osoby dlužníka. Proto nemohla vědět ani to, kdo heslo použil k „uzavření“ úvěrové smlouvy a nebyly tak splněny podmínky uvedené v § 561 odst. 1 o. z., ani § 562 odst. 1 o. z. (podpis konkrétní určené osoby). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobkyně měla k dispozici doklad totožnosti žalované a výpis z účtu žalované, neboť tyto mohla použít při uzavírání smlouvy jiná osoba než žalovaná.

16. Žalobkyně namítala, že úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím Správce financí, webového rozhraní, jenž je obdobou internetového bankovnictví, využívaného bankovními ústavy a jako taková je ve smyslu ust. § 561 odst. 1, ust. § 562 o. z. a ve smyslu ust. § 7 zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, opatřena elektronickým podpisem. Uvedené by platilo, jestliže by v určitém okamžiku byla totožnost klienta skutečně ověřena. Obdobně jako je totožnost osobně ověřena např. při zřízení datové schránky a následné elektronické úkony majitele datové schránky se považují za úkony provedené v písemné formě anebo prostřednictvím tzv. elektronické bankovní identity, u níž dochází k osobnímu ověření totožnosti klienta při zřízení bankovního účtu. Uvedenou vlastnost, tj. osobní ověření klienta, však předmětné webové rozhraní nemá, a proto žalobkyně nemohla spolehlivě vědět, zda smlouvu uzavřela žalovaná.

17. Pokud dále namítala, že žalovaná dle smlouvy zaplatila alespoň jednu splátku, a musela tedy o existenci smlouvy vědět, odvolací soud konstatuje, že z prosté skutečnosti, že bylo na úvěrovou smlouvu plněno a o smlouvě žalovaná tedy věděla, ještě nelze spolehlivě dovodit, že smlouvu také uzavřela.

18. V odvolacím řízení žalobkyně k otázce uzavření smlouvy žalovanou navrhla důkaz v podobě dotazu na příslušného poskytovatele služeb elektronických komunikací ke zjištění uživatele předmětného telefonního čísla ke dni 18. 10. 2022. Odvolací soud tento důkaz neprovedl. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. nálezy ÚS III. ÚS 61/94, III. ÚS 95/97, III. ÚS 173/02, III. ÚS 569/03, III. ÚS 139/05, III. ÚS 359/05 a další). Navrhovaný důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost (nedisponuje vypovídací potencí), protože i kdyby bylo prokázáno, že telefonní číslo patřilo žalované, nelze z této skutečnosti dovodit, že smlouvu uzavřela žalovaná.

19. Žalobkyně tedy v řízení neprokázala (ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. v odvolacím řízení), že by úvěrovou smlouvu uzavřela žalovaná.

20. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jako „z. s. ú.“), smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Úvěrová smlouva uzavíraná se spotřebitelem má ze zákona písemnou formu. Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Účastníci tedy při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem a tato smlouva je tedy absolutně neplatná (§ 104 z. s. ú. ve spojení s § 588 o. z.).

23. Okresní soud se zabýval splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka a jeho závěr (za předpokladu prokázání uzavření smlouvy) v odvolacím přezkumu obstojí.

24. Jednou ze stěžejních povinností, která musí být poskytovatelem úvěru podle z. s. ú. splněna, aby sjednaná úvěrová smlouva mohla být považována za platnou, je povinnost zkoumat a řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (dlužníka – spotřebitele), tedy jeho schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet. Nesplnění této povinnosti je sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. K otázce neplatnosti úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, dle něhož ,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

29. V dané věci z výpisu z účtu žalované u , právnická osoba, . za období 9/2022 vyplývá, že příjmy žalované byly celkem 27 620 Kč (z toho 25 120 Kč od zaměstnavatele a 2 500 Kč od paní , jméno FO, – bez bližší identifikace, další příjem 2x výživné po 1 000 Kč a jednorázový příspěvek na dítě od Úřadu práce ve výši 5 000 Kč není příjmem žalované, ale jde o finanční příspěvky určené k zajištění výživy dítěte), výdaje celkem 27 138,72 Kč (1 068 Kč, 816,90 Kč, 5 000 Kč, 66 Kč, 39 Kč, 606 Kč, 1 000 Kč, 840 Kč, 135 Kč, 800 Kč, 881 Kč, 1 225 Kč, 12 000 Kč, 935,15 Kč, 326,67 Kč - úvěrová splátka, 400 Kč, 1 000 Kč).

30. Žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalované splatit sjednaný úvěr, neboť z jejího výpisu z účtu vyplývá, že příjmy a výdaje žalované byly v období před uzavřením úvěrové smlouvy vyrovnané. Žalovaná neměla přebytečné finanční prostředky na úhradu ani minimálních úvěrových splátek ve výši 1 324 Kč (naopak byla zatížena jinou úvěrovou splátkou).

31. K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu ustanovení § 86 z. s. ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného).

32. Ve shodě s okresním soudem tak lze dospět k závěru, že žalobkyně poskytla finanční prostředky, aniž před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřila schopnost žalované dlužnou částku řádně splácet. V dané věci věřitel pouze s jistotou věděl, jaké částky jsou žalované poukazovány, případně jaké částky jsou z účtu odepisovány, ale z čeho se skládají konkrétní a nezbytné měsíční výdaje žalované již ověřeno (doloženo, postaveno najisto) neměl. To navíc za situace, kdy příjmy a výdaje žalované byly před uzavřením úvěrové smlouvy vyrovnané.

33. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti řádně zkoumat, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, byla by úvěrová smlouva i v případě prokázání tvrzené skutečnosti, že byla sjednána žalovanou, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (§ 580 odst. 1 o. z., § 588 o. z.).

34. Předmětem odvolacího řízení byly již toliko nároky vyplývající z uzavřené smlouvy, neboť nárok z bezdůvodného obohacení již byl žalobkyni okresním soudem přiznán. Proto se odvolací soud otázkou, zda úvěrové prostředky obdržela žalovaná, nezabýval (zde lze odkázat na odlišná čísla bankovních účtů – účet uvedený v úvěrové smlouvě a ve výpisu za období 9/2022).

35. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů tedy rozsudek okresního soudu ve výrocích II. a III. podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně nákladového výroku, přičemž pro stručnost odkazuje na písemné odůvodnění jeho rozsudku.

36. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s ohledem na skutečnost, že v řízení před odvolacím soudem úspěšné žalované rovněž žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.).