95 Co 452/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D., a soudců Mgr. Gabriely Vršanské a JUDr. Václava Beneše ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce , Anonymizováno zastoupený obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného doručovací adresa Anonymizováno pro zvýšení výživného, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 30. října 2025, č. j. 11 C 167/2025-99,

I. Rozsudek okresního soudu se:a) ve výroku I. potvrzuje,b) ve výroku II. mění tak, že dluh na výživném za období od 1. 9. 2024 do 28. 2. 2026 činí 33 669,57 Kč; jinak se, pokud jde o platební povinnost a lhůtu k plnění, v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl o žalobě na zvýšení výživného tak, že výživné dosud stanovené žalovanému v částce 2 300 Kč měsíčně se počínaje od 1. 9. 2024 do 30. 6. 2025 zvyšuje na částku 3 100 Kč měsíčně a za období od 1. 7. 2025 se zvyšuje na částku 4 700 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy k 15. dni kalendářního měsíce k rukám žalobce. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Chomutově č. j. 14 P 95/2014-20 ze dne 27. 11. 2018 (výrok I.); nedoplatek výživného za období od 1. 9. 2024 do 30. 10. 2025 v částce 17 600 Kč je žalovaný povinen splácet žalobci spolu s běžným výživným v částce 1 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok II.); žaloba, podle které by bylo výživné zvýšeno počínaje od 1. 9. 2024 do 30. 6. 2025 o další částku 2 900 Kč měsíčně a za období od 1. 7. 2025 zvýšeno o další částku 1 300 Kč měsíčně, se zamítá (výrok II.), a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Skutkově vycházel z toho, že výživné bylo určeno naposledy rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 11. 2018, č. j. 14 P 95/2014-20. Výživné pro žalobce ve výši 1 900 Kč měsíčně počínaje 1. 8. 2016 zvýšeno na částku 2 300 Kč (dále bylo zvýšeno výživné pro nezletilého , Anonymizováno, , narozeného , datum, , ve výši 1 000 Kč měsíčně na částku 2 000 Kč měsíčně). V té době byl žalobce studentem prvního ročníku gymnázia a příjmy žalovaného činily 16 000 Kč měsíčně u posledního zaměstnavatele, kde žalovaný ukončil pracovní poměr dohodou bez vážného důvodu. U matky žalobce příjem činil 23 000 Kč (do února 2018 měla příjem 14 000 Kč měsíčně čistého). Žalovaný měl další vyživovací povinnost k nezletilému , jméno FO, , narozenému , datum, . Žalobce od září 2025 studuje ve 2. ročníku bakalářského prezenčního studia Západočeské univerzity v Plzni. Když je v Plzni, bydlí na koleji, která stojí 3 490 Kč měsíčně. Přes víkendy bydlí v domě, který má jeho matka ve společném jmění manželů. Na domě vázne hypotéka s měsíční splátkou cca 22 000 Kč měsíčně. Matka má vyživovací povinnost pouze k žalobci. Žalobce do školy dojíždí s náklady 2 000 Kč měsíčně, náklady na telefon činí cca 653 Kč měsíčně, dále má náklady se zájmovou činností 180 Kč a náklady na víkendovou akci jednou za měsíc 700 až 800 Kč. Jednou za dva roky u žalobce vznikají náklady za brýle, které činí 4 000 Kč až 6 000 Kč. Náklady na pořízení tabletu v listopadu 2024 činily 6 228 Kč, náklady na zimní oblečení a boty celkem 4 498 Kč. Žalobce má brigádu mimo zkouškové období v oblasti gastronomie, výdělek je nepravidelný cca 3 600 Kč měsíčně.

3. Průměrný měsíční čistý příjem matky žalobce za období od září 2024 do července 2025 činil 41 366 Kč.

4. Pokud jde o žalovaného, okresní soud zjistil, že od 1. 7. 2024 byl zaměstnán jako operátor logistiky – řidič VZV, od 2. 9. 2024 byl v pracovní neschopnosti do 31. 3. 2025. Po návratu z nemoci s ním byl ukončen ve zkušební době pracovní poměr ke dni 4. 4. 2025, jeho hrubá měsíční mzda činila 33 000 Kč. Od 7. 7. 2025 byl zaměstnán jako pekař-mísič se základní časovou mzdou 135 Kč/hod. Pracovní poměr byl ukončen žalovaným ve zkušební době ke dni 31. 8. 2025. Za období července a srpna 2025 činila průměrná mzda žalovaného 28 580 Kč. Od 1. 9. 2025 byl v evidenci úřadu práce, předchozí zaměstnání ukončil sám, podpora v nezaměstnanosti mu byla přiznána po dobu 8 měsíců a výše podpory v nezaměstnanosti byla stanovena z průměrného měsíčního čistého výdělku, který činil 26 582 Kč. Od 4. 3. 2024 je vedeno u Krajského soudu v , adresa, insolvenční řízení žalovaného, dne 7. 3. 2024 byl zjištěn úpadek a povoleno řešení úpadku oddlužením. Oddlužení žalovaného probíhá zčásti standardním způsobem, žalovaný s insolvenčním správcem plně nespolupracuje. V insolvenčním řízení hradí běžné výživné ve výši 2 300 Kč na žalobce. Nezletilý , jméno FO, , byl svěřen do péče žalovaného jako otce a matce , jméno FO, byla stanovena povinnost přispívat na nezletilého částkou 500 Kč měsíčně. V říjnu 2024 podstoupil operaci pupeční kýly, pooperačně bez komplikací, dva měsíce má být bez větší fyzické zátěže, nezvedat břemena, kouří až 20 cigaret denně.

5. Vzhledem k tomu, že žalobce není schopen sám se živit, když se připravuje na výkon budoucího povolání v denním studiu na vysoké škole, došlo ke změně poměrů na straně žalobce, náklady spojené se studiem na vysoké škole se zvýšily, a zvýšily se i jeho potřeby s věkem, průměrný příjem žalovaného činil od září 2024 do května 2025 měsíčně 17 664 Kč, v červnu 2025 pobíral podporu v nezaměstnanosti cca ve stejné výši, od července 2025 mohl dosahovat příjmu 26 582 Kč, z něhož vycházel i úřad práce při výpočtu podpory v nezaměstnanosti, nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by žalovanému bránila v dosažení tohoto příjmu, žalovaný má další vyživovací povinnost, zvýšil okresní soud výživné na žalobce od září 2024 do června 2025 na částku 3 100 Kč měsíčně a od července 2025 na částku 4 700 Kč. Dle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti pro sjednocení praxe soudů v otázkách výživného pro zletilé dítě při existenci dvou vyživovacích povinností činí doporučené výživné 18 % z příjmu rodiče. Ke zletilému žalobci má ve stejném rozsahu vyživovací povinnost též jeho matka, které se zvýšil její příjem (41 366 Kč měsíčně) a již nemá vyživovací povinnost k synovi , Anonymizováno, . Dále bylo rozhodnuto o dlužném výživném ve výši celkem 17 600 Kč a povinnosti žalovaného splácet dlužné výživné v měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Žádnému z účastníků nepřiznal okresní soud právo na náhradu nákladů řízení.

6. Proti rozsudku (dle obsahu odvolání proti výrokům I., II. a závislému výroku IV.) podal žalovaný včasné odvolání, v němž namítal, že plná moc matky žalobce coby jeho zástupkyně byla doložena soudu až dodatečně, a protože nebyl o dodatečném doložení plné moci informován, považuje to za procesní pochybení. Dále namítal, že výživné ve výši 4 700 Kč přesahuje jeho reálné možnosti, neboť jeho příjem činí 11 900 Kč (podpora v nezaměstnanosti), pečuje o mladšího syna, na kterého jeho matka přispívá částkou 500 Kč měsíčně a stanovené výživné je pro něj likvidační. Jeho zdravotní stav mu neumožňuje najít si stabilní a dlouhodobé zaměstnání, je po operaci kýl, není schopen vykonávat fyzicky náročnou činnost, k níž byl vyučen (pekař). Žádal, aby další jednání probíhala u Okresního soudu v Chomutově a navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a sám rozhodl o tom, že se ponechává výživné ve výši 2 300 Kč měsíčně, upravil výši splátek nebo aby vrátil věc soudu prvního stupně.

7. Žalobce nepovažoval odvolání žalovaného za důvodné. K námitce ohledně zastoupení uvedl, že plná moc žalobce byla doložena dne 27. 7. 2025 prostřednictvím datové schránky a soud s ní v řízení pracoval. Dotaz soudu při zahájení jednání, zda má zástupkyně žalobce u sebe originál plné moci, byl pouze formální povahy a neměl žádný vliv na průběh řízení ani na možnost žalovaného uplatňovat jeho procesní práva. Nejedná se o procesní vadu, která by mohla mít vliv na zákonnost či správnost napadeného rozsudku. K tvrzení o neúnosnosti stanoveného výživného uvedl, že skutečnosti týkající se finanční situace žalovaného byly soudem prvního stupně podrobně zkoumány a vyhodnoceny. Okresní soud vycházel nejen z aktuálních příjmů žalovaného, ale především z jeho výdělečných schopností a možností, které soud stanovil ve výši cca 26 500 Kč měsíčně. Okresní soud rovněž zohlednil existenci další vyživovací povinnosti žalovaného. Žalovaný v odvolání nepředložil žádné nové skutečnosti ani důkazy, které by zpochybňovaly závěry soudu prvního stupně. Ani námitky týkající se zdravotního stavu nejsou podle žalobce nové. Zdravotní dokumentace byla v řízení provedena a okresní soud dospěl k závěru, že zdravotní stav žalovaného mu nebrání v dlouhodobém výkonu výdělečné činnosti. Tento závěr žalovaný v odvolání nijak relevantně nevyvrací. Požadavek žalovaného, aby věc byla projednávána jiným soudem, nemá oporu v právních předpisech a je zcela irelevantní pro odvolací řízení. Dále uvedl, že rozsudek okresního soudu byl vyhlášen dne 30. 10. 2025 a v písemné podobě doručen do datové schránky dne 7. 11. 2025. Po vyhlášení rozsudku okresního soudu byly žalobci z insolvenčního řízení žalovaného poukázány pouze tyto částky do dnešního dne: -v prosinci 2025 částka 2 300 Kč (s označením v poznámce „výživné 10/2025“), -v prosinci 2025 částka 430,43 Kč (s označením v poznámce „výživné 11/2025“). Stanovené zvýšené výživné tedy nebylo ze strany žalovaného po vyhlášení rozsudku plně hrazeno, a to ani prostřednictvím insolvenčního řízení. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v rozsahu podaného odvolání, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. Krajský soud sdílí skutkový stav, k němuž dospěl okresní soud a pro stručnost odkazuje na důvodovou část písemného vyhotovení napadeného rozsudku (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Jde zejména o skutková zjištění okresního soudu týkající se poměrů žalobce, jeho matky a žalovaného v rozhodném období, včetně výdělkových a majetkových poměrů a jejich osobních poměrů. Z nich vyplývá, že v rozhodném období, tj. 1. 9. 2024 – 30. 10. 2025, žalobce nežil u žalovaného, ale v domě u své matky, v této době byl již zletilý, dle Potvrzení o studiu studoval od 1. 9. 2024 na vysoké škole v denním studiu, od 1. 9. 2025 ve studiu pokračuje ve 2. ročníku, a nebyl tedy schopen se sám živit. Pokud jde o příjmy a výdaje žalovaného, ve sledovaném období tento dosahoval příjmu 17 664 Kč měsíčně, resp. od července 2025 mohl dosahovat příjmu 26 582 Kč měsíčně. Mezi jeho výdaje náleží zejm. plnění vyživovací povinnosti k nezletilému , jméno FO, , narozenému , datum, , a náklady na bydlení.

10. Ze spisu odvolací soud zjistil, že řízení bylo zahájeno u Okresního soudu v Chomutově dne 6. 11. 2024, dne 8. 11. 2024 udělil žalobce své matce k zastupování (na č. l. 11), podáním doručeným soudu dne 31. 12. 2024 byl návrh k výzvě soudu doplněn. Usnesením ze dne 24. 3. 2025 Okresní soud v Chomutově vyslovil místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Lounech jako soudu místně příslušnému (dle místa bydliště žalovaného). Po provedeném dokazování v rámci ústního jednání okresní soud dne 30. 10. 2025 vyhlásil odvoláním napadený rozsudek.

11. Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

12. Podle § 911 o. z. lze výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Podle § 913 odst. 1, 2 o. z. (ve znění do 31. 12. 2025) jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

14. Podle § 913 odst. 3 o. z. (ve znění od 1. 1. 2026) je při hodnocení schopností a možností povinného třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

15. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

16. Podle § 921 odst. 1 o. z. se výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

17. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

18. Odvolací soud konstatuje, že pokud okresní soud na podkladě zjištěného skutkového stavu učinil závěr o přiměřeném výživném od 1. 9. 2024 do 30. 6. 2025 ve výši 3 100 Kč měsíčně, resp. od 1. 7. 2025 ve výši 4 700 Kč měsíčně, tato výše odpovídá možnostem a schopnostem povinného rodiče na straně jedné a odůvodněným potřebám oprávněného zletilého na straně druhé. Okresní soud ve svém rozhodnutí nijak nevybočil z rozhodovací soudní praxe, když při posuzování přiměřenosti výživného je třeba vzít do úvahy zejména aktualizovanou doporučenou tabulku MSp k určování výživného dětí a dále celkové (majetkové) poměry povinného rodiče. Pokud jde o doporučenou tabulku MSp, ta u zletilých ve věku 16 a více let při 2 vyživovacích povinnostech stanoví podíl výživného na příjmu povinného rodiče v rozsahu 18 %.

19. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného lze vycházet ze zjištění okresního soudu, že v období od září 2024 do května 2025 činil průměrný příjem žalovaného měsíčně 17 664 Kč, přičemž proti uvedený skutkový závěr nebyl napaden ani žalobcem, ani ho nerozporoval žalovaný ve svém odvolání (ten pouze obecně uvedl, že výživné 4 700 Kč přesahuje jeho možnosti a dále uváděl aktuální příjem ve výši 11 900 Kč). Jestliže v předmětném období činil příjem žalovaného 17 664 Kč měsíčně, odpovídá tomu zvýšená výše výživného v rozsahu 18 %, tj. 3 100 Kč měsíčně. Pokud jde o období červen–srpen 2025, odvolací soud dále souhlasí s výší výživného 3 100 Kč měsíčně, neboť ze spisu (ze mzdového výměru) vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán se základní měsíční mzdou od 1. 1. 2025 ve výši 33 000 Kč hrubého. Jestliže v možnostech žalovaného bylo dosahovat uvedený příjem, je zvýšené výživné 3 100 Kč měsíčně pod procentuální hranicí, která je doporučena Ministerstvem spravedlnosti. V období červenec – srpen 2025 dosahoval žalovaný skutečný průměrný čistý příjem ve výši 28 580 Kč, jak vyplývá z Potvrzení zaměstnavatele , právnická osoba, . Tomuto čistému příjmu pak zcela odpovídá stanovené výživné ve výši 4 700 Kč měsíčně (resp. je dokonce pod procentuální doporučenou hranicí). Od 1. 9. 2025 byl žalovaný v evidenci uchazečů o zaměstnání, přičemž zaměstnání u , právnická osoba, . ukončil sám bez vážného důvodu s rozhodným výdělkem ve výši 26 582 Kč měsíčně (viz sdělení Úřadu práce ze dne 15. 9. 2025). Tomuto rozhodnému výdělku rovněž odpovídá stanovené výživné ve výši 4 700 Kč měsíčně. Jestliže okresní soud nezjistil žádnou skutečnost, která by žalovanému bránila v dosahování příjmů (dle sdělení Úřadu práce ze dne 23. 9. 2025 žalovaný nepobírá dávky pro osoby se zdravotním postižením), žalovaný – pokud jde o jeho zdravotní stav – toliko obecně tvrdil (a nijak nedoložil), že není schopen vykonávat pracovní činnost, ohledně které je vyučen, ale netvrdil překážky pro výkon jiné pracovní činnosti (např. v jiném oboru). Navíc u okresního soudu tvrdil, že je práceschopný, rád by pracoval, jen je unavený, a okresní soud postupoval správně, pokud rozhodl o zvýšení výživného od září 2024 do června 2025 na částku 3 100 Kč měsíčně a od července 2025 na částku 4 700 Kč měsíčně.

20. Jestliže žalovaný namítal, že plná moc udělená matce žalobce byla soudu doložena dodatečně, což způsobuje vadu řízení, ze spisu vyplývá, že plnou moc udělil žalobce matce dne 8. 11. 2024 a řádně ji doložil na počátku řízení. Postup žalobce je v souladu s § 24 o. s. ř. a řízení není stiženo žádnou procesní vadou, která by měla za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně.

21. Pokud namítal, že výživné 4 700 Kč je nad jeho reálné možnosti a odkazoval na příjem ve výši 11 900 Kč, úvaha žalovaného není v souladu s právní úpravou, když tato vyžaduje zkoumat schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče, nikoliv aktuální skutečný příjem. Dále je třeba zkoumat, zda se povinný rodič nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání. Uvedená zákonná kritéria okresní soud řádně zkoumal a jeho závěr o tom, že schopnostem a možnostem žalovaného odpovídá stanovená výše výživného, je správný a v souladu s ustanovením § 913 o. z.

22. Jestliže žalovaný žádal, aby další jednání probíhala u Okresního soudu v Chomutově, odvolací soud konstatuje, že u zmíněného soudu bylo řízení zahájeno, avšak řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný (§ 11 odst. 1 o. s. ř.), k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak (§ 84 o. s. ř.) a obecným soudem fyzické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje (§ 85 o. s. ř.). Jestliže má žalovaný bydliště v obvodu Okresního soudu v Lounech, postupoval Okresní soud v Chomutově správně, pokud vyslovil svoji místní nepříslušnost.

23. Po zhodnocení všech podstatných okolností na straně žalobce, jeho matky a žalovaného dospěl tedy odvolací soud k závěru, že rozhodnutí okresního soudu, pokud jde o stanovení výživného žalovanému za rozhodné období v uvedené výši, je správné.

24. S ohledem na shora uvedené odvolací soud potvrdil výrok I. rozsudku okresního soudu podle § 219 o. s. ř. a výrok II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil co do výše dluhu na výživném za období od 1. 9. 2024 do 28. 2. 2026 v částce 33 669,57 Kč, neboť v období od 1. 9. 2024 do 30. 10. 2025 žalovanému v řízení před soudem prvního stupně vznikl dluh na výživném ve výši 17 600 Kč, v následujícím období od 1. 11. 2025 do 28. 2. 2026 v řízení před soudem odvolacím dluh ve výši 16 069,57 Kč (žalovaný měl uhradit 4 x 4 700 Kč = 18 800 Kč, uhradil však toliko 2 730,43 Kč – viz sdělení žalobce ze dne 29. 1. 2026, rozdíl činí 16 069,57 Kč), celkem tedy 17 600 Kč + 16 069,57 Kč = 33 669,57 Kč. Jinak co do platební povinnosti žalovaného a lhůty k plnění (ve splátkách, pod ztrátou výhody splátek), odvolací soud podle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř. rozsudek potvrdil.

25. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť žalobce náhradu nákladů řízení nežádal.