95 Co 519/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Beneše a soudců Mgr. Jana Zdražila a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovaným: 1) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 2) Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 obě zastoupené advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o určení neplatnosti výpovědi z nájmu, k odvolání žalobkyně a žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 14. června 2024, č. j. 16 C 67/2022-87

I. Rozsudek okresního soudu sea) ve výroku I. potvrzuje,b) ve výroku II. mění potud, že výše náhrady nákladů řízení před okresním soudem, které je žalobkyně povinna nahradit žalovaným činí 29 782,94 Kč; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovaným k rukám jejich právního zástupce , Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0, advokáta se sídlem v , Anonymizováno, , náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 260 Kč.

1. Okresní soud svým rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor umístěných na adrese , adresa, , vážící se ke smlouvě o nájmu uzavřené dne , datum, mezi , jméno FO, , narozeným , datum, , bytem , adresa, , tehdejším vlastníkem nemovité věci, a žalobkyní, jako podnikající fyzickou osobou, jejímž předmětem je pronájem nebytových prostor restaurace , Anonymizováno, v přízemí budovy čp. , Anonymizováno, stojící na pozemku p. č. , hodnota, zapsané v k. ú. , adresa, I, LV , Anonymizováno, (výrok I.) a žalobkyni uložil uhradit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 39 584 Kč k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0, AK , adresa, , , datum, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z nájmu nebytových prostor umístěných na adrese , adresa, , vážící se ke smlouvě o nájmu uzavřené dne , datum, mezi , jméno FO, , tehdejším vlastníkem nemovité věci a žalobkyní, jako podnikající fyzickou osobou, jejímž předmětem pronájem nebytových prostor restaurace , Anonymizováno, v přízemí budovy čp. , Anonymizováno, , stojící na pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , je neplatná. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, obdržela od žalovaných výpověď z nájmu výše uvedených nebytových prostor, přičemž výpověď se má vázat ke smlouvě o nájmu uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a tehdejším vlastníkem nemovité věci , jméno FO, . Žalobkyně s výpovědí nesouhlasila a uplatnila vůči každé z žalovaných námitky, v nichž vyjevila svůj nesouhlas s doručenou výpovědí. Na námitky žalované nereagovaly. Stěžejním důvodem, proč žalobkyně výpověď danou žalovanými neakceptuje, je fakt, že k ukončení výše uvedeného smluvního vztahu došlo již dříve výpovědí žalobkyně ze dne , datum, , která byla předána k poštovní přepravě dne , datum, . Žalobkyně sama podala výpověď z nájemní smlouvy uzavřené s , jméno FO, v okamžiku, kdy se dozvěděla o uzavření kupní smlouvy mezi , jméno FO, a žalovanými.

3. Žalované s žalobou nesouhlasily. Uvedly, že nabyly vlastnické právo k nemovitosti na základě kupní smlouvy uzavřené s , jméno FO, dne , datum, . Součástí kupní smlouvy (sepisované právním zástupcem žalobkyně) byl rovněž výčet všech nájemních smluv, které s převodem vlastnického práva na žalované přešly, v němž byla uvedena i smlouva o nájmu nebytového prostoru uzavřená s žalobkyní. Právní zástupce žalobkyně přímo v kupní smlouvě uvedl, že se jedná o nájem na dobu určitou s tříměsíční výpovědní dobou. Prodávající , jméno FO, předložil nájemní smlouvu kupujícím, jednalo se o nájemní smlouvu z roku , Anonymizováno, s nájemným ve výši 15 000 Kč měsíčně. Tvrzení žalobkyně o zániku nájemní smlouvy z , datum, , výpovědí z , datum, považují za nepravdivé a vyvrácené tím, že , jméno FO, nájemní smlouvu z roku , Anonymizováno, předložil žalovaným společně s ostatními nájemními smlouvami jako platnou a trvající. Na schůzce po uzavření kupní smlouvy ani v námitkách proti výpovědi žalobkyně a její právní zástupce žádnou dřívější výpovědí neargumentovali. Až na schůzce po uzavření kupní smlouvy žalobkyně žalovaným sdělila, že má uzavřenu starší nájemní smlouvu, a její právní zástupce předložil kopii údajné nájemní smlouvy z roku , Anonymizováno, (uzavřené mezi žalobkyní a jejím manželem, tehdejším vlastníkem nemovitosti, nájem byl sjednán na dobu určitou - dobu života žalobkyně s nájemným ve výši 1 000 Kč měsíčně). Žalované trvaly na plnění nájemní smlouvy z roku , Anonymizováno, a žádaly vysvětlení, proč se právní zástupce žalobkyně o smlouvě z roku , Anonymizováno, poprvé zmínil až po uzavření kupní smlouvy (ve které byla uvedena nájemní smlouva z roku , Anonymizováno, ). Tuto nesrovnalost právní zástupce vysvětlil tím, že smlouvu sepisoval jeho zaměstnanec (, tituly před jménem, ). Žalobkyně přes opakované výzvy nehradila nájemné, a proto jí byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně uhradila pouze částku 12 000 Kč. Dne , datum, předaly žalované žalobkyni písemnou výpověď z nájemní smlouvy z důvodu neuhrazení sjednaného nájemného za dobu 5 měsíců. Žalobkyně vypověděly nájem bez výpovědní doby a právo žalobkyně užívat nebytové prostory zaniklo dne , datum, . Žalované umožnily žalobkyni, aby k vyklizení a předání prostor došlo s odkladem 7 dnů od doručení výpovědi. Dne , datum, obdržely žalované námitky žalobkyně proti podané výpovědi, kde žalobkyně uvádí jiné argumenty než v podané žalobě (namítala, že existuje starší nájemní smlouva z roku , Anonymizováno, a že později uzavřená smlouva s , jméno FO, z roku , Anonymizováno, je neplatná). Tvrzení žalobkyně o neplatnosti nájemní smlouvy z roku 2018 jsou podle žalovaných pouze účelová, neboť sama žalobkyně v roce , Anonymizováno, nájemní smlouvu z roku , Anonymizováno, předložila , adresa, jako přílohu ke své žádosti o dotaci podle programu , adresa, , Anonymizováno, a čerpala na jejím základě peněžní prostředky. Výpověď z nájmu ze dne , datum, není podle žalovaných pravá, jedná se o dodatečné vyhotovené falzum bez právních účinků. Údaje uvedené v potvrzení , právnická osoba, . uvádí nesprávné příjmení adresáta a doručovací adresa neodpovídá adrese bydliště v dané době. Zásilka nebyla , jméno FO, řádně doručena, a i kdyby doručena byla, neobsahovala výpověď z nájemní smlouvy. Podle žalovaných žalobkyně předmětný nebytový prostor fakticky užívala až do května 2023.

4. Na základě provedeného dokazování má okresní soud za prokázané, že mezi žalobkyní a , jméno FO, byla dne , datum, uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor v , Anonymizováno, domu č. p. , Anonymizováno, , který byl užívaný jako provoz restaurace , Anonymizováno, . Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s výpovědní dobou 3 měsíce a nájemné bylo sjednáno ve výši 15 000 Kč za kalendářní měsíc. V nájemní smlouvě si strany sjednaly (článek 5 bod 5.1.), že se práva a povinnosti neupravená ve smlouvě v celém rozsahu, zejména ohledně výpovědi z nájmu, řídí ustanovením § 2235 o. z. (zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu). Dále si sjednaly, že veškeré písemnosti týkající se nájemního vztahu se doručují vždy na adresy pronajímatele a nájemce uvedené v rubrice nájemní smlouvy, za účelem odstranění pochybností a pozdějších rozporů se strany výslovně dohodly, že pokud smluvní strana, které je listina adresována, její přijetí odmítne, nebo jiným způsobem přijetí zabrání (např. nesdělí změnu adresy) považuje se za prokazatelné doručení též třetí den po odeslání listiny. Takto uzavřená nájemní smlouva nahrazovala případnou dřívější nájemní smlouvu, kterou měla žalobkyně uzavřenou s dřívějším majitelem. O nájemní smlouvě uzavřené v roce , Anonymizováno, dle svého tvrzení , jméno FO, nevěděl a vyloučil, že by mu žalobkyně platila nájemné dle nájemní smlouvy z roku , Anonymizováno, ve výši 1 000 Kč měsíčně. To, že byla výše uvedená nájemní smlouva uzavřena a byla platná potvrzuje podle okresního soudu i skutečnost, že ji žalobkyně v roce , Anonymizováno, předložila , Anonymizováno, a na jejím základě čerpala v , Anonymizováno, peněžitý dar v rámci programu , právnická osoba, , Anonymizováno, ve výši , částka, a že dne , datum, tuto nájemní smlouvu žalobkyně sama dopisem datovaným dne , datum, vypověděla. Žalobkyně dne , datum, podala výpověď, kterou vypověděla nájemní smlouvu uzavřenou dne , datum, ve sjednané tříměsíční výpovědní lhůtě. Žalobkyně výpověď adresovala , jméno FO, na adresu , adresa, (adresa uvedená v nájemní smlouvě). Výpověď byla odeslána dne , datum, s podacím číslem , Anonymizováno, (hmotnost , Anonymizováno, , cena podle opisu podacího lístku , částka, ). Zásilka byla podána dne , datum, na pobočce pošty , adresa, a po neúspěšném pokusu o doručení dne , datum, byla vrácena odesílateli s důvodem adresát neznámý, odesílatel si zásilku převzal dne , datum, (podle zprávy , právnická osoba, .). Dne , datum, byla uzavřena kupní smlouva mezi žalovanými a , jméno FO, ohledně pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , v , Anonymizováno, , v níž je v článku IV bod 4.1 pod iii) uvedena výše uvedená smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená mezi prodávajícím a žalobkyní na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní lhůtou, přičemž se jedná o nájemní smlouvu z , Anonymizováno, . Poté co byl podán návrh na vklad kupní smlouvy do katastru nemovitostí došlo ke schůzce žalovaných s právním zástupcem žalobkyně, kde žalovaným bylo oznámeno, že, žalobkyně má nájemní smlouvu, která je na dobu jejího dožití a s nájemným ve výši 1 000 Kč měsíčně a za odstoupení od této nájemní smlouvy žalobkyně požadovala finanční kompenzaci. Z toho důvodu žalované následně chtěly od kupní smlouvy odstoupit a později uzavřely s , jméno FO, dohodu o narovnání. Protože žalobkyně neplatila nájemné, výzvou ze dne , datum, právní zástupce žalovaných sdělil žalobkyni, že dluží celkem , hodnota, nájemného za užívání nebytových prostor za měsíce , Anonymizováno, a vyzval ji k zaplacení dlužné částky v celkové výši , částka, ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně zaplatila dne , datum, částku , částka, . Z důvodu dlouhodobého neplacení nájemného daly žalované dne , datum, žalobkyni výpověď z nájmu nebytových prostor ve smyslu § 2291 odst. 1 o. z. a stanovily k vyklizení nebytových prostor lhůtu 7 kalendářních dnů ode dne doručení výpovědi. Součástí výpovědi je poučení, že žalobkyně má právo vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumat oprávněnost výpovědi soudem. Výpověď byla žalobkyni předána dne , datum, . Žalobkyně podala proti výpovědi námitky (datované , datum, ) kde uvedla, že nájem realizuje v intencích smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené , datum, mezi ní a tehdejším vlastníkem , jméno FO, (nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou – na dožití nájemce), která je jediná platná a účinná (žalované by měly mít dostatek informací, zda existuje jiná nájemní smlouva, či zda nájem stále trvá). Námitky byly žalovaným doručeny dne , datum, a dne , datum, na ně reagoval právní zástupce žalovaných, který je zamítl jako nedůvodné a vyzval žalobkyni, aby předmět nájmu bez zbytečného odkladu vyklidila. Dne , datum, žalobkyně podala předmětnou žalobu.

5. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně v roce , Anonymizováno, uzavřela s původním majitelem nemovitosti nájemní smlouvu ohledně nebytových prostor, která je na dobu jejího dožití a s nájemným ve výši , částka, měsíčně. V době, kdy se novým majitelem nemovitosti stal , jméno FO, , měl vstoupit do původního nájemního vztahu se všemi jeho základními obsahovými atributy (předmět nájmu a práva a povinnosti subjektů daného právního vztahu). Podle jeho svědecké výpovědi, ale k takové skutečnosti nedošlo, neboť ohledně nájmu předmětných nebytových prostor uzavřel dne , datum, s žalobkyní novou nájemní smlouvu (na dobu neurčitou a s nájemným ve výši , částka, měsíčně). Vzhledem ke skutečnosti, že účastníci učinili nesporným uzavření této nájemní smlouvy, nezpochybnili její platnost a platnost jejího obsahu, žalobkyně dle této nájemní smlouvy platila nájemné a současně žalobkyně tuto nájemní smlouvu předložila v roce , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , čerpala na jejím základě peněžitý dar v rámci programu , právnická osoba, , Anonymizováno, a rovněž žalobkyně tuto nájemní smlouvu vypověděla dopisem datovaným dne , datum, , má okresní soud za to, že nájemní smlouva uzavřená v roce , Anonymizováno, v celém rozsahu nahradila původní nájemní smlouvu z roku , Anonymizováno, (privativní novace). Žalobkyně dopisem ze dne , datum, podala výpověď nájemní smlouvy o nájmu prostor určeného k podnikání, uzavřenou dne , datum, na dobu neurčitou, ve sjednané výpovědní lhůtě, která činí 3 měsíce. Žalobkyně výpověď adresovala , jméno FO, na adresu uvedenou v nájemní smlouvě – , adresa, . V té době již , jméno FO, na výše uvedené adrese nebydlel, neboť byl od , datum, hlášen na adrese v , Anonymizováno, . Výpověď z nájmu byla odeslána dne , datum, s podacím číslem , Anonymizováno, , zásilka byla podána dne , datum, a po neúspěšném pokusu o doručení dne , datum, byla vrácena odesílateli s důvodem adresát neznámý, odesílatel si zásilku převzal dne , datum, (podle zprávy , právnická osoba, .). Protože nebylo v řízení prokázáno, že pronajímatel sdělil žalobkyni změnu adresy a výpověď byla zaslána na adresu pronajímatele uvedené v rubrice nájemní smlouvy, se výpověď (v souladu s bodem 5.3 nájemní smlouvy) považuje za prokazatelně doručenou třetí den po jejím odeslání, tedy dne , datum, . Výpovědní doba byla 3měsíční a počala běžet v souladu s § 2286 odst. 1 o. z. (kdy si účastníci v nájemní smlouvě smluvili, že práva a povinnosti neupravená ve smlouvě v celém rozsahu, zejména ohledně výpovědi z nájmu se řídí ustanovením § 2235 o. z.) od , datum, (první den kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně). Tříměsíční výpovědní doba pak uplynula a nájem skončil dne , datum, . Žalované daly dne , datum, žalobkyni výpověď z nájmu nebytových prostor ve smyslu § 2291 odst. 1 o. z. a stanovily k vyklizení nebytových prostor lhůtu 7 kalendářních dnů ode dne doručení výpovědi. Výpověď byla žalobkyni předána dne , datum, . V době doručení této výpovědi ze strany žalovaných (, datum, ) však žalobkyně již nebyla nájemcem nebytových prostor. Její nájemní poměr skončil dne , datum, na základě její výpovědi ze dne , datum, . Vzhledem k tomu, že nájemní poměr žalobkyně skončil již dne , datum, , výpověď daná žalovanými dne , datum, je neplatná. Vzhledem k tomu, že nájemní vztah žalobkyně skončil dne , datum, , žalobkyně již nebyla nájemcem nebytových prostor, a proto nemohla být ani aktivně legitimována k podání žaloby podle § 2290 o. z. Okresnímu soudu proto nezbylo než žalobu zamítnout.

6. Okresní soud přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení v souvislosti s jejich zastoupením advokátem v rozsahu devíti úkonů právní služby za převzetí a přípravu zastoupení žalovaných, účast na jednání soudu dne , datum, , poradu s klientem přes jednu hodinu dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, přesahující dvě hodiny, poradu s klientem přes jednu hodinu dne , datum, , vyzvednutí listin ze skladu dne , datum, , písemné podání ze dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, , vždy po , částka, , tedy ve výši , částka, , devět náhrad hotových výdajů zástupce žalovaných za devět úkonů právní služby po , částka, , náhradu cestovních výdajů zástupce žalovaných za cesty z , adresa, a zpět zapůjčeným osobním automobilem na jednání dne , datum, ve výši , částka, , na jednání dne , datum, ve výši , částka, , na jednání dne , datum, ve výši , částka, , na vyzvednutí dokladů ze dne , datum, ve výši , částka, , na náhrady za promeškaný čas zástupce žalovaných při cestě k jednáním a vyzvednutí dokladů z , adresa, a zpět za 24 půlhodin po , částka, ve výši , částka, , s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši , částka, (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem částku , částka, .

7. Okresní soud však žalovaným nepřiznal náhradu nákladů spojených s písemnými podáními ze dne , datum, předloženým soudu při jednání soudu dne , datum, , s nevyžádanou replikou k vyjádření žalobkyně ze dne , datum, doručenou soudu , datum, v , Anonymizováno, hod. (večer před jednáním soudu dne , datum, ), a s poradou s klientem dne , datum, . Pokud jde o písemná podání, právní zástupce žalovaných doručoval písemná podání těsně před jednáním soudu, kdy své závěry mohl přednést při jednání soudu. Pokud jde o poradu s klientem dne , datum, , neshledal soud tento úkon jako účelný, kdy předchozí porada s klientem proběhla dne , datum, a dne , datum, proběhlo vyzvednutí listin ze skladu, přičemž v mezidobí nedošlo k žádným podstatným změnám. Jako účelně vynaložené náklady nelze podle okresního soudu považovat náklady za sepsání dvou žádostí o nařízení jednání dne , datum, a dne , datum, a sepsání žádosti o zaslání listin ze spisu dne , datum, , kdy se nejednalo o úkony ve věci samé.

8. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Namítla, že vedle nájemního vztahu založeného nájemní smlouvou ze dne , datum, existoval nájemní vztah založený nájemní smlouvou z roku , Anonymizováno, , kdy v případě obou těchto nájemních smluv je žalobkyně v pozici nájemníka. Nájemní vztah založený nájemní smlouvou z roku , Anonymizováno, přešel spolu s převodem vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem z původního vlastníka na nového vlastníka svědka , jméno FO, , o čemž svědek věděl a vstoupil do právního postavení původního pronajímatele s tím, že smluvní vztah zůstal nezměněn. Vedle této nájemní smlouvy z roku , Anonymizováno, byla mezi svědkem , jméno FO, uzavřena další nájemní smlouva ze dne , datum, . Z výslechu svědka , jméno FO, při jednání konaném dne , datum, však vyplynulo, že měl povědomí o tom, že zde nějaká nájemní smlouva musela existovat, ale údajně neměl znát její obsah, když však toto tvrzení svědka se nezakládá na pravdě, což žalobkyně v řízení namítala a k prokázání povědomí svědka , jméno FO, o nájemní smlouvě z roku , Anonymizováno, navrhla provedení kupní smlouvy, na základě které se svědek , jméno FO, stal vlastníkem předmětu nájmu, přičemž přílohou této byla předmětná nájemní smlouva. Okresní soud zcela neodůvodněně zamítl tento důkazní návrh a vzal neopodstatněně tvrzení svědka , jméno FO, za pravdivé, byť nepravdivost tohoto byla žalobkyní opakovaně namítána. Okresní soud dospěl k takovému závěru, že pokud svědek , jméno FO, tvrdil, že o původní nájemní smlouvě z roku , Anonymizováno, nevěděl, taková skutečnost ničemu nevadila, neboť uzavřením nájemní smlouvy ze dne , datum, došlo k privativní novaci prvotní nájemní smlouvy z roku , Anonymizováno, . Dle žalobkyně takováto skutečnost nastat nemohla s ohledem na § 516 odst. 1 obč. zák. Souběhu více nájemních vztahů vedle sebe nic nebrání, když takovéto jednání nezpůsobuje absolutní neplatnost právního jednání. K žádné změně, ukončení či nahrazení nájemní smlouvy z roku , Anonymizováno, k dnešnímu dni nedošlo. Spolu v převodem vlastnického práva ze svědka , jméno FO, k předmětu nájmu přešla práva a povinnosti z nájemního vztahu založeného nájemní smlouvou z roku , Anonymizováno, na nového vlastníka, tj. žalované, které vstoupily do právního postavení pronajímatele. Byť k ukončení nájemní smlouvy ze dne , datum, došlo předtím, než byla žalovanými žalobkyni zaslána předmětná výpověď z nájmu nebytových prostor, nájemní vztah založený nájemní smlouvou z roku , Anonymizováno, stále trval, a i nadále trvá, tudíž i žalobkyně v době podání předmětné žaloby byla stále vztahu k žalovaným v postavení nájemce. Jako takovému nájemci jí nepochybně svědčila aktivní legitimace k podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu. Odvoláním napadené rozhodnutí tak stojí nejenom na nesprávném skutkovém zjištění, které je s ohledem na neprovedení žalobkyní navržených důkazů rovněž neúplné, i na nesprávném právním posouzení. Žalobkyně má za to, že je žaloba podávána důvodně, neboť k této je aktivně legitimována a výpověď žalovaných je neplatná, kdy tak takové žalobě má být v plném rozsahu vyhověno a žalobkyni jako úspěšnému účastníkovi má být přiznána náhrada nákladů řízení. Pakliže žalované v řízení sporovaly ukončení nájemního vztahu směřovanému svědkovi , jméno FO, , v řízení aktivně pokračovaly a bránily „oprávněnost“ předmětné výpovědi, jsou to žalované, které zapříčinily vznik nákladů řízení na své straně a rovněž na straně žalobkyně, přičemž takové náklady řízení není možné považovat za účelně vynaložené a nemůžou být dány k tíži žalobkyni. Okresní soud pochybil i potud, že v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení nezvažoval aplikaci § 150 o. s. ř. Žalobkyně navrhuje, aby krajský soud jako soud odvolací, napadený rozsudek změnil tak, že žalobě bude zcela vyhověno a žalobkyni bude přiznána náhrada nákladů řízení.

9. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřily žalované. Podle žalovaných, nájemní smlouva z roku , Anonymizováno, (na totožný způsob užívání totožných nemovitostí v totožném rozsahu, uzavřená mezi vlastníkem nemovitosti a touž nájemkyní) nemohla setrvat v platnosti a účinnosti i po uzavření mladší nájemní smlouvy z roku , Anonymizováno, uzavřené s pronajímatelem , jméno FO, (když žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy z roku , Anonymizováno, neplnila a nájemné hradila jen ve výši dle mladší nájemní smlouvy z roku , Anonymizováno, . Argumentace žalobkyně o souběžném trvání dvou nájemních vztahů se stejným předmětem je zjevně nesprávná a účelová, jelikož předmět smlouvy – pronájem předmětných prostor byl zcela vyčerpán plněním dle smlouvy mladší a ani částečně neumožňoval výkon souběžný. O účelovosti argumentace svědčí i to, že žalobkyně své závazky ze starší smlouvy neplnila a nájemné z ní nehradila. Žalované však především upozorňují na to, že i kdyby byla předmětná argumentace správná, nesměřuje k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně. Jestliže se žalobkyně v podané žalobě domáhala vyslovení neplatnosti výpovědi mladší nájemní smlouvy, pak v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2019, sp. zn. 26 Cdo 3374/2018, by k podání takové žaloby mohla být aktivně legitimována jen tehdy, pokud by tento nájemní vztah nadále trval. Zanikl-li však tento nájem již před podáním výpovědi žalovaných (což žalobkyně tvrdí a soud prvého stupně to po provedeném dokazování vzal za prokázané), pak výpověď neměla žádné právní účinky, a tudíž nemohla zasáhnout do právní sféry žalobkyně. Žalobkyně tak svou aktivní legitimaci k podaní žaloby sama popřela. Závěr soudu prvého stupně o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně je tedy správný. Absence aktivní legitimace na straně žalobkyně dostatečně vyplynula z provedeného dokazování a otázka platnosti nájemní smlouvy z roku 2007 na ni nemá žádný vliv. Žalované však přesto považují za důležité se vyjádřit k námitce žalobkyně, že soud prvého stupně dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, že , jméno FO, o existenci nájemní smlouvy z roku , Anonymizováno, nevěděl, když tato byla přílohou jeho kupní smlouvy. Žalované poukazují na to, že pokud , jméno FO, o existenci nájemní smlouvy z roku , Anonymizováno, věděl a při tomto vědomí uzavřel s žalobkyní v roce , Anonymizováno, nájemní smlouvu novou s týmž předmětem plnění, je to zcela zřejmým důkazem o tehdejší vůli obou stran nahradit starší nájemní smlouvu novou smluvní úpravou. Žádný jiný výklad takových skutkových okolností není možný. Tvrzení, že by tedy mohlo dojít k souběžnému trvání obou nájemních smluv vedle sebe, tak je nutno odmítnout. Žalované nesouhlasí s úvahami o aplikaci § 150 o. s. ř. Nevyhodnotila-li žalobkyně otázku své aktivní legitimace při podání žaloby správně a nevzala-li podanou žalobu zpět ani v průběhu řízení, musí nést veškeré negativní následky spojené se zamítnutím žaloby. Uplatnily-li žalované naproti tomu vůči podané žalobě řádně procesní obranu a před uplatněním námitky nedostatku aktivní legitimace sporovaly pravost výpovědi žalobkyně ze dne , datum, a její doručení tehdejšímu pronajímateli , jméno FO, , za tento postup je nepřiznáním náhrady nákladů řízení sankcionovat nelze. Žalované totiž pouze legitimně reagovaly na rozhodnutí žalobkyně domáhat se přezkumu jejich výpovědi soudní cestou a námitku nedostatku aktivní legitimace žalobkyně vznesly ihned poté, co bylo před soudem prvého stupně postaveno najisto, že nájemní vztah založený nájemní smlouvu z roku , Anonymizováno, na základě výpovědi žalobkyně zanikl. Žalované navrhují, aby krajský soud výrok I. rozsudku okresního soudu potvrdil a vyhověl odvolání žalovaných proti výroku o náhradě nákladů řízení.

10. Žalované samy podaly odvolání proti nákladovému výroku II. Žalované namítly, že okresní soud v napadeném rozsudku nesprávně určil tarifní hodnotu zdejšího sporu. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2021, sp. zn. 26 Cdo 345/2021, na které se soud prvého stupně odkazuje, se sice skutečně stanoví, že v řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu se tarifní hodnota určuje dle § 9 odst. 1 a. t., neboť v tomto řízení nejde o přezkum platnosti výpovědi jako právního jednání, nýbrž přezkum oprávněnosti výpovědních důvodů. Žalované však upozorňují, že tento závěr je možno uplatnit pouze na tento druh řízení, v němž žalobce tvrdí, že výpovědní důvody nejsou dány. Okresní soud však podle žalovaných přehlédl, že se žalobkyně v podané žalobě domáhala rovněž určení neplatnosti výše uvedené výpovědi. Žalobkyně totiž mimo jiné namítala, že je výpověď zdánlivým jednáním, jelikož rozvazuje neexistující nájemní vztah, který zanikl již o několik měsíců dříve na základě její vlastní výpovědi. Z toho důvodu tak byla zkoumána neplatnost předmětné výpovědi, kterou okresní soud dokonce výslovně konstatoval. Předmětem zdejšího řízení tak zjevně bylo rovněž určení, zda výpověď žalovaných z nájmu nebytových prostor je neplatná, což plně odůvodňuje určení tarifní hodnoty věci na částku 50 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Určení tarifní hodnoty dle výše uvedeného ustanovení advokátního tarifu je tedy za všech okolností zcela důvodné. Žalované namítají, že na neúčelnost písemných podání ve věci samé přeci nelze usuzovat pouze ze skutečnosti, že jejich obsah mohl právní zástupce žalovaných přednést na nadcházejícím soudním jednání. Písemné zachycení argumentace je totiž důležitou součástí každého soudního řízení, jelikož umožňuje složitější argumentaci a detailní rozbor judikatury vyšších soudů a odborné literatury, na což na ústním jednání jednoduše není prostor. Proto se účastníci řízení na jednáních ostatně odkazují na svá písemná podání ve věci a teprve následně přednáší svůj ústní projev jako doplnění psaných argumentů. Uvedly-li proto žalované ve svých výše uvedených podáních detailní argumentaci k vyvrácení argumentace žalobkyně, šlo již z tohoto důvodu o podání účelná, za která jim bez ohledu na okamžik jejich učinění musí náležet náhrada nákladů řízení. Okresní soud ostatně takto žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření k aktivní legitimaci žalobkyně ze dne , datum, , a to přestože toto podání bylo učiněno pouhé dva dny před soudním jednáním konaném , datum, . Považoval-li okresní soud tento úkon za účelný, není zde žádný legitimní důvod hodnotit ostatní písemná podání žalovaných ve věci samé odlišně a náhradu nákladů řízení jim za ně nepřiznat. V tomto ohledu je tedy argumentace okresního soudu podle žalovaných zjevně rozporuplná a svědčí o svévolném ponížení náhrady nákladů řízení okresním soudem Pokud jde o další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne , datum, , žalované podotýkají, že se uskutečnila poté, co okresní soud žalovaným dne , datum, doručil zprávu , právnická osoba, . ohledně procesu doručování výpovědi žalobkyně, se kterou bylo nutno žalované seznámit, neboť dosavadní průběh zdejšího řízení se do té doby soustředil právě výlučně na otázku řádného doručení výpovědi žalobkyně. Porada nadto bezprostředně předcházela sepsání vyjádření k aktivní legitimaci žalobkyně, na jehož základě okresní soud dovodil, že žalobkyně ve zdejší věci skutečně není aktivně legitimována a z tohoto důvodu podanou žalobu v plném rozsahu zamítl. Tvrdí-li proto okresní soud, že od poslední porady se žalovanými nedošlo k žádné podstatné změně procesního stavu, žalované namítají, že na základě uskutečněné porady předložily prvostupňovému soudu argumentaci, s níž se okresní soud ztotožnil a dle níž podanou žalobu zamítl. Žalované namítají, že žádné ustanovení advokátního tarifu nestanoví, že by odměna měla být přiznána pouze za úkony učiněné ve věci samé. Naopak vyplývá jasná vůle zákonodárce odměňovat veškeré úkony učiněné v průběhu soudního řízení, když jediným měřítkem pro přiznání odměny je posouzení, zda tyto úkony byly provedeny účelně. Jestliže žalované dvěma žádosti o nařízení jednání přiměly soud prvého stupně, aby po téměř dvou letech od podání žaloby (sic!) nařídil soudní jednání, šlo o úkony učiněné zjevně účelně a v zájmu žalovaných. Totéž přitom platí ohledně žádosti o zaslání listin ze spisu ze dne , datum, , neboť bez vyžádání těchto podkladů od soudu touto cestou by byly nuceny do spisu nahlédnout osobně, což by znamenalo provedení úkonu honorovaného plnou sazbou dle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu spojeného s náhradou nákladů na cestovné advokáta, jednalo by se tedy o řešení mnohem méně hospodárné, než jakou advokát zvolil (a soud jeho žádosti vyhověl a součinnost při zaslání kopie listin mu poskytl). Žalované navrhují, aby krajský soud nákladový výrok II. změnil tak, že žalovaným bude přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, .

11. Krajský soud jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobkyně je podáno včas, jedná se o odvolání, podávané oprávněnou osobou, o odvolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 2 o. s. ř., a shledal odvolání žalobkyně nedůvodným.

12. V projednávané věci jde o řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu podle § 2290 o. z., resp. podle § 2314 o. z., a to přesto, že žalobkyně v petitu své žaloby navrhla, aby soud rozhodl o neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy ze dne , datum, ze strany žalovaných (v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, uveřejněný pod č. 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

13. Chybné formulování petitu nebrání projednání žaloby, pokud je ze skutkových tvrzení zřejmé, že se žalobce domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1509/2019). Žalobce by se měl vždy petitem domáhat, aby soud rozhodl o „neoprávněnosti“ výpovědi (nikoli o „neplatnosti“). Zjistí-li proto soud v řízení, že je výpověď z nějakého důvodu neplatná (absolutně, relativně) či zdánlivá, rovněž žalobě nájemce vyhoví a rozhodne, že výpověď je neoprávněná, byť žalobce v petitu své žaloby navrhuje, aby soud rozhodl o její neplatnosti (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3259/2022 ze dne 22. 3. 2023).

14. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, uveřejněném pod číslem 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že žaloba podle § 2290 o. z. se obsahově liší od žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, kterou upravoval § 711 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Nájemce se v řízení podle § 2290 o. z. domáhá přezkoumání, zda je výpověď oprávněná, tedy zkontrolování oprávněnosti (správnosti) výpovědi. Soud se tak v tomto řízení zabývá naplněností uplatněného výpovědního důvodu a zjistí-li, že výpovědní důvod nebyl dán, rozhodne, že výpověď je neoprávněná. Dále zdůraznil, že přezkum oprávněnosti výpovědi podle tohoto ustanovení je třeba chápat v širším smyslu, a zjistí-li soud v řízení podle § 2290 o. z., že výpověď je z nějakého důvodu neplatná (absolutně, relativně) či zdánlivá, žalobě nájemce vyhoví, neboť ani taková výpověď nebyla dána po právu, a je proto v širším smyslu neoprávněná. V rozsudku ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017, uveřejněném pod číslem 112/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pak Nejvyšší soud doplnil, že naplněností uplatněného výpovědního důvodu se může soud zabývat jen v řízení podle § 2290 o. z., tedy jen v případě, že nájemce, kterému byla výpověď doručena (dostala se do sféry jeho dispozice), podal ve lhůtě stanovené v § 2290 o. z. žalobu, jíž se domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi. Jde o specifickou žalobu, definovanou v hmotněprávním předpise, žalobce nemusí v řízení prokazovat naléhavý právní zájem. Ustanovení § 2290 o. z. brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu byla posuzována v jiném řízení, a to i jako otázka předběžná; ke zdánlivosti či neplatnosti výpovědi přihlédnout v jiném řízení naopak lze.

15. V projednávané věci bylo okresním soudem zjištěno, a žalobkyně to i sama tvrdí, že nájemní smlouva ze dne , datum, zanikla výpovědí ze strany žalobkyně ke dni , datum, . Žalobkyně tedy sama tvrdí, že k okamžiku, kdy žalované podaly samy výpověd nájemní smlouvy ze dne , datum, , tedy ke dni , datum, , již žalobkyně nebyla nájemkyní dle uvedené nájemní smlouvy.

16. Jak dovodila judikatura Nejvyššího soudu, k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi nájmu může být aktivně legitimován jen nájemce. Byla-li výpověď doručena osobě, která nájemcem není, nemohla nijak zasáhnout do jejích práv, a již proto musí být zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3301/2018. Rovněž např. byla-li výpověď z nájmu doručena osobě, která v té době byla nájemcem, avšak jejíž nájem v mezidobí – v době od doručení výpovědi do rozhodnutí soudu o žalobě na její neoprávněnost – zanikl z jiného důvodu, je třeba žalobu zamítnout pro nedostatek její aktivní legitimace (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3374/2018 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2020 sp. zn. 26 Cdo 680/2020).

17. Okresní soud správně uzavřel, že žalobkyně nemá k podané žalobě na určení neplatnosti, resp. neoprávněnosti výpovědi nájemní smlouvy ze strany žalovaných aktivní věcnou legitimaci.

18. Lichá je pak námitka žalobkyně, že okresní soud řádně nezohlednil existenci tvrzeného nájemného vztahu dle nájemní smlouvy ze dne , datum, . Krajský soud provedl důkaz sdělením obsahu nájemní smlouvy ze dne , datum, a souhlasí se závěrem okresního soudu, že nájemní smlouva ze dne , datum, byla nahrazena (§ 1901 o. z.) novou nájemní smlouvou ze dne , datum, . Nadto však (i kdyby tomu tak nebylo) byl okresní soud vázán žalobou, přičemž podanou žalobou byla zpochybněna platnost pouze výpovědi nájemní smlouvy ze dne , datum, , nikoliv výpovědi nájemní smlouvy ze dne , datum, .

19. Jen na okraj krajský soud podotýká, že skutečnost, že pronajímatel dá výpověď z nájmu nájemci v době, kdy nájemní vztah již skončil v důsledku předchozí výpovědi ze strany nájemce, nezpůsobuje neplatnost výpovědi ze strany pronajímatele. Důsledkem výpovědi již skončené nájemní smlouvy je pouze to, že výpověď již ukončené nájemní smlouvy nemůže způsobit sledované účinky (nemůže vyvolat skončení již ukončené nájemní smlouvy).

20. Krajský soud v dalším plně odkazuje na skutková zjištění a právní posouzení provedené okresním soudem, a proto krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

21. Okresní soud však nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

22. Odměna advokáta se v řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi určí podle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 a. t. a činí 1 500 Kč za jeden úkon. V řízení o neoprávněnost výpovědi totiž nejde o určení její neplatnosti jako právního jednání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 26 Cdo 345/2021 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3259/2022, ze dne 22. 3. 2023). Protože advokát zastupoval dvě osoby, činí odměna za jeden úkon 2 400 Kč (§ 12 odst. 4 a. t.). Krajský soud připomíná, že účelným nákladem právního zastoupení především nejsou porady s klientem ze dne , datum, a dne , datum, , neboť právní služba spojená s těmito poradami je součástí převzetí a přípravě zastoupení. Úkon vyzvednutí listin ze skladu dne , datum, není vůbec úkonem právní služby a žalovaným za něj nenáleží odměna advokáta. Podání ze dne , datum, bylo podáno bezprostředně před ústním jednáním a ve vztahu k jednání dne , datum, nebylo účelné, když skutečnosti obsažené v podání mohly být předneseny při jednání.

23. Za účelně vynaložené náklady v řízení před soudem prvního stupně lze podle obsahu spisu považovat 7 úkonů (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření, účast u jednání dne , datum, , , datum, a , datum, , přičemž jednání dne , datum, přesáhlo dvě hodiny) představující celkem částku 14 400 Kč (6 x 2 400 Kč), náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 a. t. ve výši celkem 2 100 Kč (6 x režijní paušál po 300 Kč za jeden úkon právní služby), náhrada cestovních výdajů zástupce žalovaných za cesty z , adresa, a zpět zapůjčeným osobním automobilem na jednání dne , datum, ve výši 1 844 Kč, na jednání dne , datum, ve výši 1 198 Kč, na jednání dne , datum, ve výši 1 722 Kč, na vyzvednutí dokladů ze dne , datum, ve výši 1 250 Kč, náhrady za promeškaný čas zástupce žalovaných při cestě k jednáním a vyzvednutí dokladů z , adresa, a zpět za 24 půlhodin po 100 Kč ve výši 2 400 Kč, s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 5 168,94 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) celkem částku 29 782,94 Kč. Důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. krajský soud v projednávané věci neshledal. Pokud jde o úkony právní služby, jejichž náhradu nepřiznal již okresní soud, pak krajský soud pro stručnost plně odkazuje na přiléhavé odůvodnění okresního soudu.

24. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II. změnil (§ 220 o. s. ř.) tak, že žalovaným náleží náhrada nákladů řízení před okresním soudem ve výši 29 782,94 Kč.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení učinil zástupce žalovaných jeden úkon právní služby – vyjádření k odvolání (odvolání bylo podáno ve věci samé) a účastnil se jednání odvolacího soudu. Se svým odvoláním proti výroku o náhradě nákladů řízení byly žalobkyně převážně neúspěšné. Žalovaným tak za řízení před okresním soudem náleží náhrada nákladů řízení sestávající z odměny advokáta ve výši 2 x 2 400 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 a. t. ve spojení s § 12 odst. 4 a. t. za úkony vyjádření k odvolání a účast při jednání krajského soudu, celkem ve výši 4 800 Kč, dvě náhrady hotových výdajů zástupce žalovaných za dva úkonů právní služby po 300 Kč, s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1 260 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem částka 7 260 Kč. Jiné náklady žalobkyně nedoložily.