1 A 5/2026

Plný text

čj. 1 A 5/2026-39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobkyně: S. M. C., narozené dne X, státní příslušnost: Filipínská republika, v ČR bytem X, zastoupené Mgr. Karlou Kratochvílovou, advokátkou, sídlem Politických vězňů 1371/13, 700 30 Ostrava, BROŽ BROŽ VALA advokátní kancelář s. r. o., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti sdělení žalovaného ze dne 5. 1. 2026, čj. MV-186408-3/OAM-2025, OAM- 71873-8/ZM-2025, takto:

I. Sdělení o nesplnění podmínek Ministerstva vnitra ze dne 5. 1. 2026, čj. MV- 186408-3/OAM-2025, OAM-71873-8/ZM-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21.404,10 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, Mgr. Karly Kratochvílové, advokátky, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně je držitelkou zaměstnanecké karty, která dne 29. 10. 2025 podala k žalovanému oznámení o změně zaměstnavatele. Dne 5. 1. 2026 vydal žalovaný sdělení uvedené v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalobkyni oznámil, že nesplnila podmínky pro změnu zaměstnavatele podle § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně se nyní žalobou domáhá zrušení tohoto rozhodnutí.

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně předně namítla, že napadené rozhodnutí neobsahovalo poučení o možnosti podat žalobu, což má za následek prodloužení lhůty ze 30 dnů na 3 měsíce podle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Poukázala při tom na závěry usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, čj. 43 A 108/2022-47, z něhož i citovala.

3. Dále namítla, že žalovaný nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nesprávně hodnotil důkazy a dokazování nahradil svými domněnkami. Závěry svého rozhodnutí opřel o to, že pracovní poměr žalobkyně u společnosti Surathany s. r. o. (dále jen „bývalý zaměstnavatel Surathany“) skončil již ke dni 31. 7. 2025, činnosti, a že žalobkyně byla oprávněna započít zaměstnání po změně zaměstnavatele u LE & CO – Ing. Jiří Lenc, s. r. o. (dále jen „společnost LE & CO“) od 26. 9. 2025. Žalobkyně však k aktuálnímu oznámení o změně zaměstnavatele doložila doklad o ukončení pracovního poměru s bývalým zaměstnavatelem ke dni 2. 8. 2025. Oba doklady o ukončení pracovního poměru vedle sebe neobstojí a žalovaný měl postavit najisto a žádat vysvětlení, proč byly vydány dva doklady o ukončení pracovního poměru, a přezkoumatelně odůvodnit, proč považoval dříve vydaný doklad za prokazatelně správný. Žalovaný však tak neučinil. Závěro nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele je proto předčasný a odůvodnění je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné.

4. Dle žalobkyně neobstojí ani závěr žalovaného, že žalobkyně byla dle dříve povolené změny oprávněna pracovat pro společnost LE & CO, aniž by doložila trvání pracovního poměru. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2023, čj. 4 Azs 124/2023-34, namítla, že nedoložení dokladu o trvání či skončení pracovního poměru je vadou, k jejímuž odstranění ji měl žalovaný vyzvat, a pokud tak neučinil, sám zatížil své rozhodnutí vadou Pracovní poměr u společnosti LE & CO nevznikl, neboť žalobkyně byla na základě zdravotní prohlídky shledána zdravotně nezpůsobilou pro výkon sjednané práce. Den tohoto zjištění je třeba považovat za den skončení pracovněprávního vztahu pro účely počítání lhůty podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Postavení žalobkyně je specifické, příčina jejího nenastoupení vznikla z důvodů na její vůli nezávislých. Ze strany žalovaného jde o čistý formalismus. Žalobkyně by navíc dle svých tvrzení byla povinna území ČR opustit v situaci, kdy vláda stanovila na vydávání pobytových oprávnění občanům její domovské země přísné kvóty. Podání žádosti ve vlasti tímto způsobem by bylo nepřiměřeným požadavkem ve smyslu rozsudku NSS ze dne 13. 5. 2020, čj. 1 Azs 7/2020-39. K žalobě doložila přílohu „Potvrzení zaměstnavatele o nemožnosti nástupu do zaměstnání“, vydané společností LE & CO.

5. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný k námitce nesprávného poučení uvedl, že své pochybení neshledal, poučení bylo správné. Pro žalobkyni je takové poučení dokonce výhodnější, neboť jak plyne z judikatury NSS, je v takovém případě delší lhůta pro podání žaloby (3 měsíce, oproti 30 dnům podle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců).

7. Dále zopakoval okolnosti průběhu řízení o předchozím oznámení žalobkyně o změně zaměstnavatele (čj. OAM-56231/ZM-2025). V něm žalobkyně doložila ukončení pracovněprávního vztahu u bývalého zaměstnavatele Surathany již ke dni 31. 7. 2025 a platnost tohoto dokumentu potvrzuje i vyjádření jeho pracovnice. Žalovaný tuto změnu povolil od 26. 9. 2025. Toto oznámení neměl k dispozici, z výše uvedeného nevyplývá, že by měl být pracovní poměr ukončen, popřípadě že vůbec nevznikl. Žalobkyně nedoložila k tomuto žádný relevantní podklad. Potvrzení společnosti LE & CO měl za účelové.

8. Neztotožnil se ani s námitkou, že měl povinnost žalobkyni vyzvat k odstranění vad podle správního řádu. Podle § 42g odst. 9 in fine zákona o pobytu cizinců se na oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v odstavcích 7 a 8 téhož ustanovení, hledí, jako by nebylo učiněno. Takové podání nemá žádné právní následky a nemůže tak vyvolat povinnost vyzvat k odstranění jeho vad. Jde o podobnou koncepci jako v případě nepřijatelnosti žádosti v případě dlouhodobých víz podle § 169h odst. 2 a 5 zákona o pobytu cizinců. Poukázal na rozsudky zdejšího soudu ze dne 26. 4. 2022, čj. 3 A 106/2020-30, a ze dne 27. 6. 2022, čj. 18 A 93/2021-51, v nichž měl být vysloven závěr, že žalobce žádnou povinnost neporušil.

9. Ve vztahu k žalobkyní zmíněnému rozsudku ze dne 27. 9. 2023, čj. 4 Azs 124/2023-34, uvedl, že jeho závěry nelze v praxi aplikovat. To, zda se k doručenému oznámení přihlíží nebo nikoliv, závisí na naplnění předpokladů vypočtených v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců, nikoliv na samotném sdělení, které má pouze deklaratorní povahu. Z pochopitelných důvodů není možné toto sdělení vydat hned v okamžiku doručení oznámení o změně.

10. Sdělení o splnění podmínek je projevem snahy zákonodárce o nastolení právní jistoty. Pokud by takový institut neexistoval, ústilo by to v situaci, v níž by žadatel vykonával práci nelegálně. Sdělení je deklaratorním rozhodnutím, žalovaný nemá, o čem by správní řízení vedl, nemůže zpětně rozhodovat o tom, zda se na něj hledí jako na učiněné, nebo nikoliv. Poukázal na obdobnou úpravu v případě tzv. modrých karet podle § 42i odst. 9 zákona o pobytu cizinců. Uvedené sdělení nezakládá právo na uvedeném pracovním místě pracovat, pouze konstatuje, zda určitá skutečnost ze zákona nastala či nikoliv. Obecná úprava správního řádu se nepoužije, neboť by nebylo možné všechny procesní úkony ve lhůtě pro vydání sdělení stihnout. Poukázal i na zvyšující se počet takových oznámení.

11. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Replika žalobkyně

12. Žalobkyně ve své replice nad rámec argumentace uvedené v žalobě odmítla, že by potvrzení o nemožnosti nástupu do zaměstnání vystavené společnosti LE&CO předložila účelově. S tímto zaměstnavatelem neměla uzavřenou pracovní smlouvu, pouze smlouvu o smlouvě budoucí, logicky tak nemohla doložit „dohodu o zrušení pracovní smlouvy“ nebo jiný dokument, jímž by byl pracovní poměr ukončen, pokud nikdy nevznikl. Povinnost absolvovat pracovnělékařskou prohlídku vyplývá přímo z právních předpisů, žalobkyně tak považuje za nesporné, že ji absolvovala, a to s negativním výsledkem, který jí výkon zvolené práce znemožnil.

13. K replice přiložila fotokopii lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci, nečitelného data.

V. Obsah správního spisu

14. Z předloženého správního spisu vyplynuly následující pro věc samou podstatné skutečnosti.

15. Dne 29. 10. 2025 podala žalobkyně na předepsaném formuláři oznámení o změně zaměstnavatele. Měla nastoupit jako masérka ke společnosti Saku Group s. r. o. (dále jen „společnost Saku Group“), a to od 1. 12. 2025. K oznámení přiložila svou pracovní smlouvu s touto společností, mzdový výměr, dohodu o rozvázání pracovního poměru ze dne 2. 8. 2025 se společností Surathany, a plnou moc danou zmocněnci k zastupování v tomto řízení ze dne 27. 10. 2025. Podání žádosti žalovaný obratem potvrdil téhož dne.

16. Ve spise je dále založena výpověď z pracovního poměru žalobkyně vůči bývalému zaměstnavateli Surathany ze dne 16. 5. 2025, , kterou žalobkyně dokládala v jiném řízení o oznámení změny zaměstnavatele, vedeném žalovaným pod čj. OAM-56231/ZM-2025. Podle tohoto dokumentu měl pracovní poměr žalobkyně u společnosti Surathany skončit již dne 31. 7. 2025.

17. Žalovaný proto vyzval bývalého zaměstnavatele Surathany k součinnosti žádostí ze dne 21. 11. 2025 a její urgencí ze dne 10. 12. 2025 ve věci vyjasnění data ukončení pracovního poměru žalobkyně. Odpovědí ze dne 15. 12. 2025 bývalý zaměstnavatel Surathany sdělil, že pracovní poměr žalobkyně skončil dne 31. 7. 2025, následná dohoda o ukončení pracovního poměru ze dne 2. 8. 2025 není dle jeho názoru platná, neboť ji před sebou po vzájemné dohodě roztrhali. Z důvodu původnímu zaslání výpovědi ze dne 16. 5. 2025 žalobkyní na nesprávnou adresu se bývalý zaměstnavatel Surathany údajně o výpovědi nedozvěděl, a tak ani nevěděl, že výpovědní doba již běžela.

18. Dne 5. 1. 2026 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, v němž uvedl, že žalobkyně podmínky pro změnu zaměstnavatele nesplnila. Vzal za prokázané, že pracovní poměr žalobkyně u bývalého zaměstnavatele Surathany skončil dne 31. 7. 2025, nikoliv až 2. 8. 2025, jak se snažila žalobkyně prokázat dohodou o ukončení pracovního poměru. Dále bylo žalovanému z úřední činnosti známo, že žalobkyni byla povolena změna zaměstnavatele ke společnosti LE & CO sdělením o splnění podmínek dne 27. 8. 2025, čj. OAM-56231/ZM-2025 na základě její dřívějšího oznámení ze dne 22. 8. 2025.Žalobkyně mohla s prací u tohoto zaměstnavatele započít již dne 26. 9. 2025. V projednávané věci však nijak nedoložila, že by její pracovní poměr ke společnosti LE & CO skončil. V závěru sdělení žalovaný v poučení výslovně uvedl, že odvolání proti napadenému rozhodnutí není přípustné.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

19. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Rozhodnutí soud zároveň ruší pro vady podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., který v takovém případě výslovně předpokládá vyřízení věci bez nařízení ústního jednání.

20. Soud se nejprve zabýval otázkou, v jaké lhůtě měla být žaloba podána.

21. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. [k]do tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Za rozhodnutí se považuje také závazné stanovisko, které brání vydání povolení či souhlasu.

22. Podle § 172 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky ve znění účinném ke dni 31. 12. 2025 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) [ž]aloba proti správnímu rozhodnutí musí být podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.

23. Podle § 204 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) [o]dvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení.

24. Podle čl. 8 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2011/98/EU (dále jen „směrnice 2011/98/EU“) [p]roti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání, změnu nebo obnovení či o odnětí jednotného povolení je možné podat opravný prostředek v dotčeném členském státě v souladu s vnitrostátním právem. V písemném oznámení podle odstavce 1 je uveden soud nebo správní orgán, u kterého může dotčená osoba podat opravný prostředek, a lhůta pro toto podání. (zvýraznění podtržením doplnil nyní soud).

25. Podle ustálené judikatury NSS je třeba sdělení o nesplnění podmínek podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců považovat za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. (viz např. usnesení NSS ze dne 17. 9. 2021, čj. 8 Azs 56/2021-41, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 27. 9. 2021, čj. 10 Azs 156/2021-28). Proti sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele není odvolání přípustné, a oznamovatel se proti němu tedy může bránit přímo správní žalobou, kterou je třeba z důvodu chybějící transpozice považovat za opravný prostředek ve smyslu čl. 8 odst. 2 směrnice 2011/98/EU (srov. rozsudky NSS ze dne 26. 9. 2022, čj. 4 Azs 77/2022-25, či ze dne 26. 1. 2023, čj. 9 Azs 118/2022-33).

26. Pokud jde o otázku včasnosti podané žaloby, tato nebyla mezi účastníky řízení jakkoliv sporná. Sporná však byla otázka, zda žalobkyni plynula k podání žaloby obecná lhůta k jejímu podání podle zákona o pobytu cizinců, anebo tzv náhradní – delší – lhůta v důsledku chybějícího poučení o opravném prostředku.

27. Soud ověřil, že v napadeném rozhodnutí skutečně chybělo poučení o možnosti podat opravný prostředek – žalobu, resp. tam uvedené poučení bylo formulováno způsobem vyvolávajícím dojem, že proti sdělení se již nelze bránit (viz bod 18. výše).Z výše citovaných právních předpisů vyplývá ,že povinnost uvést ve sdělení poučení o lhůtě pro podání opravného prostředku a o příslušném orgánu ukládá žalovanému již čl. 8 odst. 2 směrnice 2011/98/EU, podle které je nutno postupovat v důsledku neprovedení její transpozice do vnitrostátního práva. Podle usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, čj. 43 A 108/2022-47, na který odkazovala i žalobkyně, je „[p]ovinností vnitrostátního orgánu […] ve sdělení uvést poučení o možnosti podat opravný prostředek (správní žalobu) a lhůtu pro jeho podání.“ Krajský soud v Praze dále dovodil, že „[d]ůsledkem chybějícího poučení o opravném prostředku proti sdělení podle § 42g odst. 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je prodloužení běžné (třicetidenní) lhůty pro podání žaloby (podle § 172 odst. 1 téhož zákona) na lhůtu tříměsíční“, podle § 204 odst. 2 věty druhé o. s. ř. per analogiam. Tento závěr posléze aproboval i NSS ve svém rozsudku ze dne 28. 5. 2024, čj. 2 Azs 78/2024-25, který dopadá i na nyní projednávaný případ.

28. Na tyto závěry nemůže mít vliv ani nedávné nahrazení směrnice 2011/98/EU směrnicí č. 2024/1233 (dále též jen „nová směrnice“), a to s účinností od 22. 5. 2026, kdy rovněž marně uplynula tzv. transpoziční lhůta. Žalovaný totiž sdělení vydal ještě před uplynutím výše uvedené transpoziční lhůty, a proto na jeho postup dopadá směrnice 2011/98/EU. Nová směrnice nadto obsahuje totožnou právní úpravu čl. 8 odst. 2.

29. Pokud tedy sdělení neobsahovalo poučení o možnosti podání správní žaloby, v jaké lhůtě a ke kterému soudu, jde o nezákonnost rozhodnutí, jehož kompenzací ve vztahu k oznamovateli je aktivování prodloužené lhůty pro podání žaloby, což je i případ žalobkyně.

30. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni (resp. jejímu zmocněnci) doručeno dne 19. 1. 2026 fikcí podle § 24 odst. 1 správního řádu. Ustanovení § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců obecně stanoví lhůtu pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu v těchto věcech v délce 30 dnů od doručení rozhodnutí v posledním stupni. Podala-li žalobkyně žalobu dne 12. 2. 2026, učinila tak již před uplynutím obecné 30denní lhůty (18. 2. 2026), přičemž v důsledku pochybení žalovaného byla oprávněna tak učinit nejpozději do 12. 5. 2026.

31. Z výše uvedených důvodů nemohl soud argumenty žalovaného o správnosti či výhodnosti poučení akceptovat. Cizinec oznamující změnu zaměstnavatele, který je typicky spíše osobou bez právnického vzdělání, z takového poučení vůbec nezjistí, že má možnost podat opravný prostředek (správní žalobu), v jaké lhůtě a u kterého orgánu.

32. Soud dále přistoupil k věcnému projednání žaloby.

33. Žaloba je důvodná.

34. Při posouzení žaloby soud vycházel z následující právní úpravy.

35. Podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců [z]měnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele je držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 povinen oznámit ministerstvu nejméně 30 dnů před takovou změnou. Změnit zaměstnavatele je držitel zaměstnanecké karty oprávněn nejdříve 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o vydání zaměstnanecké karty; to neplatí v případě rozvázání pracovního poměru cizince výpovědí z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) zákoníku práce, dohodou z týchž důvodů anebo okamžitým zrušením podle § 56 zákoníku práce nebo zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době a pokud cizinec tyto důvody současně s oznámením prokáže. Držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 dále není oprávněn změnit zaměstnavatele nebo nastoupit na pracovní pozici, bude-li budoucím zaměstnavatelem agentura práce. Držitel zaměstnanecké karty, který na území přicestoval na základě vládou schváleného programu, je oprávněn změnit zaměstnavatele nejdříve po uplynutí doby, na kterou byla tato zaměstnanecká karta vydána; to neplatí, pokud dřívější změnu zaměstnavatele umožňují podmínky vládou schváleného programu, na jehož základě držitel zaměstnanecké karty na území přicestoval. Držitel zaměstnanecké karty dále není oprávněn oznámit změnu zaměstnavatele po uplynutí doby uvedené v § 63 odst. 1.

36. Podle § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců [o]známení podle odstavce 7 se podává na k tomu určeném úředním tiskopisu, kde je cizinec povinen uvést jméno, příjmení, datum narození, státní příslušnost, požadovanou změnu, název budoucího zaměstnavatele, telefonní číslo na budoucího zaměstnavatele, informace, zda jsou dosavadní a budoucí zaměstnavatelé účastníky vládou schváleného programu, údaje k nové volné pracovní pozici vedené podle zákona o zaměstnanosti v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty v rozsahu tiskopisu a přesné datum, ke kterému změna nastane. Dále je povinen k oznámení předložit doklad prokazující, že jeho dosavadní pracovněprávní vztah trvá, nebo doklad prokazující, ke kterému dni tento vztah skončil, pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo smlouvu o smlouvě budoucí, ze které je patrné, že je uzavřena na v oznámení uvedenou pracovní pozici, která je uvedena v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty, a prohlášení budoucího zaměstnavatele, že má cizinec odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání podle odstavce 2 písm. c). Pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti nebo smlouva o smlouvě budoucí musí splňovat podmínky uvedené v odstavci 2; to neplatí, jedná-li se o oznámení změny zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele.

37. Podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců [m]inisterstvo ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení podle odstavců 7 a 8 sdělí cizinci a budoucímu zaměstnavateli, zda byly splněny podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele a zda může být na tomto místě zaměstnáván. Na oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v odstavcích 7 a 8 se hledí, jako by nebylo učiněno. Jestliže v době podle § 63 odst. 1 držitel zaměstnanecké karty doručil ministerstvu více oznámení o změně zaměstnavatele, přihlíží se pouze k poslednímu z nich, na předchozí oznámení se hledí, jako by nebyla učiněna.

38. Podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců [p]latnost zaměstnanecké karty zaniká nejpozději uplynutím 90 dnů ode dne, kdy cizinci skončil poslední pracovněprávní vztah splňující podmínky podle § 42g odst. 2 písm. b) na pracovní pozici, na kterou byla vydána zaměstnanecká karta nebo povolení k zaměstnání anebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v § 42g odst. 7 až 10; to neplatí, pokud se jedná o cizince uvedeného v § 98 zákona o zaměstnanosti.

39. Podle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců [u]stanovení částí druhé a třetí správního řádu se nevztahují na řízení podle […] § 42g odst. 7 až 11[…].

40. Podle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) [n]emá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

41. Podle § 154 správního řádu [j]estliže správní orgán vydává vyjádření, osvědčení, provádí ověření nebo činí sdělení, která se týkají dotčených osob, postupuje podle ustanovení této části, podle ustanovení části první, obdobně podle těchto ustanovení části druhé: […] § 37, […]; přiměřeně použije i další ustanovení tohoto zákona, pokud jsou přitom potřebná.

42. Podle § 177 odst. 2 správního řádu [v] případech, kdy správní orgán provádí úkony, na které se nevztahují části druhá a třetí tohoto zákona, postupuje obdobně podle části čtvrté.

43. Z napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaný vydal negativní sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců ze dvou důvodů – prvním z nich byl rozpor v nyní předloženém dokladu o ukončení pracovněprávního poměru s dokladem doloženým v předchozím řízení o oznámení změny zaměstnavatele, druhým byl nedoložení ukončení předchozího oznámeného pracovněprávního vztahu se společností LE & CO.

44. Žalobkyně žalobou namítá oba tyto důvody. Žalovaný dle jejího názoru pochybil, pokud nevyjasnil vztah mezi dohodou o skončení pracovního poměru ze dne 2. 8. 2025 a výpovědí ze dne 16. 5. 2025, a dále, když ji nevyzval k doložení trvání nebo ukončení zaměstnání u společnosti LE & CO.

45. Soud se s námitkami žalobkyně ztotožnil pouze částečně, a to ve vztahu k námitce absence výzvy k doložení trvání nebo ukončení zaměstnání u společnosti LE & CO. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že žalovaný žalobkyni již dříve sdělil splnění podmínek pro výkon zaměstnání u společnosti LE & CO na základě jejího oznámení o změně zaměstnavatele ze dne 22. 8. 2025, čj. OAM-56231/ZM-2025. Žalobkyně byla oprávněna na základě tohoto sdělení začít vykonávat práci pro tohoto nového zaměstnavatele od 26. 9. 2025. Protože však žalovaný následně obdržel od žalobkyně další oznámení o změně zaměstnavatele dne 29. 10. 2025, žalobkyně byla povinna dokládat trvání nebo skončení tohoto dříve povoleného pracovněprávního vztahu. Žalobkyně však tuto skutečnost žalovanému při podání oznámení nijak nedoložila.

46. Otázkou, jak má žalovaný postupovat v případě, že oznámení nemá všechny předepsané náležitosti, nebo neobsahuje povinné přílohy, se již judikatura zabývala, např. v rozsudku NSS ze dne 27. 9. 2023 čj. 4 Azs 124/2023-34, č. 4529/2023 Sb. NSS, na nějž poukázala i žalobkyně. Zpochybňuje-li žalovaný aplikaci závěrů uvedeného rozsudku NSS na projednávanou věc, soud k tomu uvádí, že žalovaný se mýlí. Tyto závěry se totiž netýkají splnění podmínek podle § 42g odst. 7 a 8 jako takových, ale právě procesních otázek.

47. NSS v odkazovaném rozsudku č. 4529/2023 Sb. NSS, konkrétně uvedl, že „ačkoliv se v řízení o změně zaměstnavatele držitele zaměstnanecké karty postupuje přednostně podle procesních ustanovení obsažených zejména v § 42g odst. 7 až 11 zákona o pobytu cizinců, použijí se na uvedené řízení s ohledem na § 177 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 154 téhož zákona obdobně i některá ustanovení části druhé a třetí správního řádu, mezi kterými je výslovně uveden i § 37 téhož zákona. Ustanovení § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců totiž upravuje toliko účinky, které nastanou ze zákona, jestliže podmínky pro změnu zaměstnavatele nebudou splněny. Neobsahuje přitom podrobnou procesní úpravu, jak mají správní orgány při posuzování, zda oznámení splňuje či nesplňuje podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele, postupovat, která by vylučovala subsidiární použití správního řádu jako celku. I kdyby se však na § 37 správního řádu ustanovení § 154 správního řádu výslovně neodkazovalo, správní orgán by byl i tak povinen postupovat v souladu se zásadou součinnosti, jejímž projevem ostatně právě § 37 odst. 3 správního řádu je.“ (zvýraznění podtržením doplnil nyní soud).

48. Žalovaný tak musí na postup při vydání sdělení aplikovat subsidiárně část čtvrtou správního řádu, a spolu s ní i úpravu týkající se odstranění vad podání, bude-li toho zapotřebí. Ustanovení § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců je totiž třeba vykládat tak, že na oznámení nesplňující předepsané náležitosti se sice hledí jako na neučiněné od počátku, ovšem tento závěr lze učinit až v okamžiku, kdy byla oznamovateli poskytnuta možnost takové nedostatky zhojit, například výzvou k odstranění vad podání podle § 37 odst. 3 správního řádu. Teprve pokud k odstranění vad (splnění podmínek) nedojde ani dodatečně, vydá žalovaný negativní sdělení.

49. Neobsahuje-li tedy zákon o pobytu cizinců ustanovení upravující určitou otázku týkající se postupu v řízení, platí, že správní orgán postupuje právě podle tohoto obecného předpisu (např. rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2011, čj. 5 Ans 5/2011-221, č. 2544/2012 Sb. NSS). Z tohoto důvodu je třeba postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu, které je výslovně uvedeno ve výčtu použitelných ustanovený v § 154 téhož zákona, nemá-li podání ke správnímu orgánu předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, tedy buď je pomoci podateli (oznamovateli) odstranit, anebo jej k jejich zhojení vyzvat za současného stanovení lhůty, do kdy tak má učinit. „Jestliže oznámení o změně zaměstnavatele neobsahuje veškeré náležitosti předpokládané zákonem nebo trpí-li jinými odstranitelnými vadami, je žalovaný povinen oznamovateli pomoci nedostatky odstranit, případně ho vyzvat k jejich odstranění a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu. Účinky neučinění podání nastanou až po marném uplynutí této lhůty.“ (viz závěr bodu [21] citovaného rozsudku NSS citovaného již výše č. 4529/2023 Sb. NSS, obdobně právní věta k uvedenému rozsudku).

50. Žalovaný však takto nepostupoval, a přestože oznámení žalobkyně postrádalo tuto podstatnou náležitost, neumožnil žalobkyni na to procesně reagovat a vadu v přiměřené lhůtě odstranit. Primárním hlediskem pro vydání sdělení tak nebylo, ač mělo být, hodnocení, kdy skončil její pracovněprávní vztah k posledně oznámenému zaměstnavateli společnosti LE & CO, ale žalovaný se zabýval, zřejmě sveden znevěrohodněným tvrzením, ukončením již dříve ukončeného pracovněprávního vztahu k bývalému zaměstnavateli Surathany. Žalovaný tak dle názoru soudu pochybil, pokud žalobkyni nevyzval podle § 37 odst. 3 správního řádu k odstranění vady oznámení spočívající ve výše specifikovaném chybějícím dokladu.

51. Sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců zcela nepochybně není konstitutivním rozhodnutím, protože nezakládá oznamovateli právo konat práci na jiném než předtím ohlášeném pracovním místě; to vznikne ex lege již splněním všech předepsaných podmínek (viz usnesení NSS ze dne 17. 9. 2021, čj. 8 Azs 56/2021-41, na nějž poukazoval žalovaný; již citované výše v bodě 25.). Žalovaný však svým sdělením autoritativně určuje důsledky splnění či nesplnění podmínek, které nevyhnutelně nastanou (viz např. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2021, čj. 10 Azs 156/2021-28), což za určitých okolností může vést až k zániku platnosti zaměstnanecké karty. Žalovaný tak svým postupem může podstatně ovlivnit, jaké účinky předpokládané zákonem o pobytu cizinců nastanou, a zda bude oznamovatel moci v průběhu řízení o změně zaměstnavatele řádně uplatnit svá procesní práva.

52. Podle výše citovaného rozsudku NSS č. 4529/2023 Sb. NSS, „[n]elze odhlížet od skutečnosti, že právní úprava oznámení změny zaměstnavatele dle zákona o pobytu cizinců je velmi striktní. Jednak stanovuje oznamovateli poměrně krátkou lhůtu k učinění tohoto oznámení, které je v posuzované věci jedinou možností, jak zabránit zániku platnosti zaměstnanecké karty, a za druhé spojuje se sdělením o nesplnění podmínek fikci neučinění oznámení. Pokud žalovaný rozhoduje o splnění či nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců, je povinen postupovat v souladu se zásadou součinnosti, která se konkrétně projevuje v § 37 odst. 3 správního řádu.“ 53. Odchylku od výše nastíněného postupu nelze odůvodnit ani tvrzením o zvyšujícím se počtu oznámení o změně zaměstnavatele v kombinaci s krátkou lhůtou pro vydání tohoto oznámení. Je třeba připomenout, že je povinností státu zabezpečit (personálně, organizačně i jinak) řádný výkon státní správy, tedy aby jeho orgány byly s to činit procesní úkony ve stanovených lhůtách a způsobem se zákonem souladným, a případné průtahy tedy nelze s poukazem na tyto nedostatky odůvodnit.

54. Z těchto důvodů nemohl soud přijmout argumentaci žalovaného, že je v zásadě povinen se řídit zákonem o pobytu cizinců, a pokud se na oznámení nesplňující předepsané podmínky hledí, jako by nebylo učiněno, nemá „o čem rozhodovat“. Žalovaný nemůže při zpracovávání oznámení zaměňovat otázku splnění podmínek potřebných pro úspěšné oznámení změny zaměstnavatele, s otázkou procesního postupu při vydání sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný tímto postupem zatížil řízení vadou představující podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, jež mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, pro něž jej soud musí nyní zrušit podle § 76 odst. 1 písm. c). s. ř. s. Tato námitka je tak důvodná.

55. Jako nedůvodnou však soud musel shledat námitku, že žalovaný měl vyjasnit vztah mezi dvěma rovnocennými doklady – dohodou o skončení pracovního poměru ze dne 2. 8. 2025 a výpovědí ze dne 16. 5. 2025. Tuto povinnost dle názoru soudu žalovaný neměl. Soud vycházel především z nesporných skutečností, že žalovaný před podáním oznámení o změnu zaměstnavatele, které je předmětem tohoto řízení, povolil změnu zaměstnání žalobkyně od bývalého zaměstnavatele Surathany ke společnosti LE & CO, a to na základě dokladu o skončení pracovněprávního vztahu (výpovědi) žalobkyně ze dne 16. 5. 2025, který sama dokládala, a z něhož vyplynulo, že zanikl ke dni 31. 7. 2025. Soud shodně se žalovaným uvádí, že následné doložení ukončení stejného pracovněprávního vztahu k jinému oznámení o změně zaměstnavatele s jiným datem ukončení, se jeví nevěrohodným, navíc v situaci, kdy ani nebylo pro dané řízení jakkoliv relevantní a ani nemohlo mít vliv na udržení platnosti zaměstnanecké karty žalobkyně (viz níže bod 57.).

56. Důvody, proč žalobkyně dokládala tutéž skutečnost rozdílnými doklady, zná pouze ona, nicméně žalovaný nebyl povinen tento rozpor více zkoumat než tak, jak učinil, a sice, že učinil dotaz na bývalého zaměstnavatele Surathany, který tento rozpor přesvědčivě vysvětlil. Zasílat toto vysvětlení žalobkyni k případnému dalšímu jejímu vyjádření by přitom nemohlo být pro věc jakkoliv efektivní, neboť nebylo podstatné pro splnění podmínek pro oznamovanou změnu zaměstnavatele, a spíše mohlo svědčit o roztržitosti nebo za určitých okolností i o nepoctivosti žalobkyně. V každém případě by bylo nemyslitelné uznat osvědčení téže skutečnosti dvěma vzájemně si odporujícími dokumenty, a jelikož žalovaný již dříve vydal sdělení o splnění podmínek pro změnu zaměstnavatele ke společnosti LE & CO na základě dříve doloženého dokladu ze dne 16. 5. 2025, zcela oprávněně mohl mít po objasnění bývalým zaměstnavatelem za prokázané, že tento pracovní poměr skončil již ke dni 31. 7. 2025. Jinak řečeno, nešlo o situaci, kdy v rámci jednoho oznámení o změně zaměstnavatele prokazoval cizinec ukončení dřívějšího zaměstnání dokladem, který by byl v rozporu s dokladem, který by předložil dosavadní zaměstnavatel cizince, ale o situaci, kdy na základě dokladu o ukončení pracovněprávního vztahu ze dne 16. 5. 2025 předloženého samotnou žalobkyní, tedy z její vlastní vůle, byla platně „povolena“ oznámená změna zaměstnavatele, kdy v následném řízení sama žalobkyně tento doklad popřela dokladem jiným, pozdějším, a to aniž by tento rozpor sama jakkoliv vysvětlila. Tato námitka tak není důvodná.

57. Nad rámec nezbytně nutného soud dodává, že tato otázka, tj. otázka, který doklad bylo nutno považovat za relevantní ukončení pracovněprávního vztahu k bývalému zaměstnavateli Surathany je z pohledu tohoto řízení, i z pohledu samotného zachování platnosti zaměstnanecké karty žalobkyně, zcela bezvýznamná, neboť, jak již bylo uvedeno, žalovaný měl ověřovat trvání, či ukončení pracovněprávního vztahu ke společnosti LE & CO, a dále, podmínka dodržení maximálně 90 dnů ode dne, kdy cizinci skončil poslední pracovněprávní vztah podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, by byla bezpečně splněna, i kdyby se odvíjela jak ode dne 31. 7. 2025, tak ode dne 2. 8. 2025.

VII. Závěr a náklady řízení

58. Soud ze shora popsaných důvodů zrušil napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť žalovaný porušil ustanovení o řízení před správním orgánem způsobem, jež mohl mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Soud proto věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude vázán právním názorem zdejšího soudu (§ 78 odst. 3, 4, a 5 s. ř. s.). Žalovaný v navazujícím správním řízení vyzve žalobkyni k doložení veškerých skutečností týkajících se trvání či ukončení pracovněprávního poměru ke společnosti LE & CO, a stanoví jí k tomu přiměřenou lhůtu. Následné sdělení o splnění či nesplnění podmínek přezkoumatelně odůvodní.

59. Důkaz potvrzením společnosti LE & CO o nemožnosti nástupu žalobkyně do zaměstnání a lékařským posudkem potvrzujícím nezpůsobilost k výkonu této práce soud neprováděl, neboť okolnost, zda pracovní poměr žalobkyně ke společnosti LE & CO skutečně vznikl a trval či nikoliv, nebyl pro závěr soudu o zákonnosti postupu žalovaného rozhodující, nýbrž jde o otázku, kterou musí právě žalovaný v navazujícím správním řízení ověřit v rozsahu, o němž nebudou důvodné pochybnosti.

60. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto má nárok na náhradu nákladů řízení, které spočívají v nákladech na soudní poplatek a na právní zastoupení advokátkou. Zástupkyně žalobkyně učinila v řízení 3 úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a repliky [§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu]. Odměna za jeden úkon právní služby v řízení o žalobě proti rozhodnutí činí 4.620 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), celkem 13.860 Kč, k čemuž je nutno dále přičíst náhradu hotových výdajů ve výši paušální částky 450 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 1.350 Kč. Zástupkyně žalobce soudu doložila, že je plátkyní DPH, soud proto odměnu navýšil o částku odpovídající této dani (21 %, tj. 3 194,10 Kč). Žalobkyně též uhradila soudní poplatek za žalobu ve výši 3.000 Kč (položka 18 bod 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Žalovaný je povinen žalobkyni prostřednictvím její zástupkyně zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 21 404,10 Kč (13.860 Kč + 1.350 Kč + 3 194,10 Kč + 3.000 Kč), a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze vygenerovat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 7. srpna 2026 Mgr. Darina Michorová samosoudkyně