1 A 58/2025

Rubrum

čj. 1 A 58/2025-36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: B. L. C., narozeného dne X státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika v ČR naposledy bytem X zastoupeného JUDr. Hugem Körblem, advokátem sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů, 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2025, čj. MV-153906-4/SO-2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaná podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 8. 2025, čj. OAM-10342-12/DP-2025 (dále jen „prvostupňové 2 1 A 58/2025 rozhodnutí“). Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím zamítl správní orgán I. stupně žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. a) a § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, tj. z důvodu, že pobyt žalobce na území nebyl v zájmu ČR. Důvodem změny prvostupňového rozhodnutí bylo pochybení správního orgánu, kterého se dopustil ve výroku rozhodnutí, kdy sice aplikoval správné zákonné ustanovení, ale uvedl jinou skutkovou podstatu ze dvou alternativních skutkových podstat v § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, přičemž rozhodnutí odůvodnil ve vztahu k té skutkové podstatě, která odpovídala zjištěnému skutkovému stavu.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce namítl, že v rozhodnutí absentuje vymezení neurčitého právního pojmu „jiná závažná překážka pobytu na území“, a dále definování konkrétních skutkových okolností žalobcova případu, které by umožnilo subsumpci pod tento pojem. Přesto, že žalovaná své rozhodnutí na tomto pojmu vystavěla a odkazovala i na judikaturu (např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ – ze dne 19. 1. 2012, čj. 9 As 80/2011-69), která zdůrazňuje nutnost právě uvedeného postupu správního orgánu.

3. Obvykle je dle judikatury tento pojem naplněn tím, že cizinec neplní účel pobytu. To však není žalobcův případ. Skutkové okolnosti nejsou vymezeny jasně, žalovaná zjevně spekuluje nad potřebností pobytového oprávnění, vzdělávání formou jazykových kurzů má za bezcílné. Žalobce namítl, že účel pobytu plní, vzdělává se řádně, a není tu dán důvod pro aplikaci tohoto zamítacího důvodu. Jestliže své činnosti opakuje a žádá za tím účelem o prodloužení pobytu, postupuje v souladu se zákonem. Zákaz více než jednoho prodloužení stanoví § 44a odst. 2 zákona o pobytu cizinců pouze pro pobytové oprávnění za účelem jazykové a odborné přípravy na vysoké škole, nikoliv pro pobyt za účelem „ostatní“. Žalovaná tak nemůže aplikaci tohoto ustanovení svévolně rozšiřovat. Úvahy o účelnosti či dostatečnosti kurzu jsou přitom irelevantní.

4. Dále žalobce s poukazem na předkládací usnesení NSS ze dne 8. 4. 2025, čj. 2 Azs 64/2024- 38, jímž byla uvedená věc předložena jeho rozšířenému senátu, namítl, že názor žalované, že účel pobytu má být těsně spjat s ČR a dosahovat určité intenzity a kvality, je překonaný. Rovněž namítl, že žalovaná měla možnost neurčitý právní pojem vyložit více způsoby, a měla tak učinit v souladu se zásadou in dubio pro mitius a s rozsudkem zdejšího soudu ze dne 8. 6. 2011, čj. 10 A 168/2010-29.

5. Žalovaná dle žalobce zaměňuje pojmy „účel pobytu“, který zákon o pobytu cizinců definuje a jehož neplnění může být sankcionováno (například zrušením pobytového oprávnění nebo jeho neprodloužením), a „cíl pobytu“, s nímž tento zákon vůbec nepracuje, a za jeho neplnění nemůže být žadatel postihován.

6. Bez dalších podrobností žalobce též namítl, že žalovaná neprovedla jeho účastnický výslech.

7. Žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalované i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

8. Žalovaná uvedla, že podaná žaloba obsahuje obdobné námitky jako odvolání, a odkázala tak na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že na jeho závěrech a zákonnosti trvá. Už jen sama žalobní polemika s pojmem „jiná závažná překážka pobytu na území“ prokazuje, že v rozhodnutích je tato otázka dostatečně vysvětlena. 3 1 A 58/2025 9. K namítanému předkládacímu usnesení NSS čj. 2 Azs 64/2024-38, upozornila, že rozšířený senát NSS v dané věci ještě [pozn. soudu: k datu jejího vyjádření ze dne 15. 12. 2025 k žalobě] nerozhodl, proto nelze mluvit o překonané judikatuře, navíc v tamní věci se jedná o problematiku kurzů anglického jazyka a spornou aplikaci § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců ve spojení s 30 odst. 1 tohoto předpisu, což však není případ žalobce. Žalovaná přitom poukázala na rozsudky zdejšího soudu ve skutkově podobných případech ze dne 27. 8. 2025, čj. 19 A 17/2025-35, a ze dne 1. 12. 2025, čj. 19 A 53/2025-43, kde soud žaloby zamítl.

10. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

IV. Obsah správního spisu

11. Z předložené kopie správního spisu vyplynuly následující pro věc samou podstatné skutečnosti.

12. Dne 28. 4. 2025 podal žalobce ke správnímu orgánu I. stupně žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „jiné/ostatní“. Jednou z příloh žádosti bylo potvrzení jazykové školy LINGUA SANDY, s. r. o. (dále jen „LINGUA SANDY“), ze dne 24. 4. 2025, o nástupu žalobce do jednoletého intenzivního kurzu českého a anglického jazyka, a to od 1. 9. 2025 do 31. 8. 2026. Studium mělo být zakončeno zkouškou z obou jazyků na úrovni B1 Společného evropského referenčního rámce.

13. Součástí spisu jsou též výpisy z evidence cizinců (CIS).

14. Dne 4. 7. 2025 zaslal správní orgán I. stupně žalobci výzvu ze dne 3. 7. 2025, čj. OAM-10342- 9/DP-2025, k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce se s podklady pro vydání rozhodnutí seznámil dne 17. 7. 2025 (viz protokol ze dne 17. 7. 2025, čj. OAM-10342- 10/DP-2025) a požádal o lhůtu k písemnému vyjádření se k podkladům, kterou mu správní orgán stanovil v délce 30 dnů. Dne 28. 7. 2025 obdržel správní orgán I. stupně vyjádření žalobce, v němž uvedl, že si uvědomuje, že třetí prodloužení je podle platné legislativy obtížné, ale rád by v přípravě pokračoval, jelikož cítí, že jeho jazykové dovednosti nejsou zatím dostatečné. Z tohoto důvodu se mu dosud nepodařilo úspěšně složit nostrifikační ani přijímací zkoušku.

15. Správní orgán I. stupně vydal dne 29. 8. 2025 prvostupňové rozhodnutí, jímž žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. a) a § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců zamítl, neboť pobyt žalobce na území nebyl nadále v zájmu ČR. Pobyt žalobce na území nesměřoval ke svému cíli, žalobce si ani po dvou letech neosvojil jazyk na potřebné úrovni, což představuje jinou závažnou překážku pobytu na území.

16. Na základě odvolání žalobce ze dne 19. 9. 2025 žalovaná napadeným rozhodnutím výrok prvostupňového rozhodnutí změnila v části, ve které odkazoval na nesprávnou ze dvou alternativních skutkových podstat aplikovaného § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, byť odůvodnění prvostupňového rozhodnutí této správné skutkové podstatě odpovídalo.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

17. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Ve věci 4 1 A 58/2025 přitom rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., jelikož se žalobce k výzvě soudu nevyjádřil a žalovaná s takovým vyřízením věci ve své replice souhlasila.

18. Žaloba není důvodná.

19. Při posouzení žaloby soud vycházel z následující právní úpravy.

20. Podle § 35 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky ve znění účinném ke dni 31. 12. 2025 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) [d]obu platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a dobu pobytu na území na toto vízum nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37).

21. Podle § 37 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců [m]inisterstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže nastal některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 písm. a), c), d), g), h), j) až l) a o) nebo v § 56 odst. 2.

22. Podle § 44a odst. 3 zákona o pobytu cizinců [ž]ádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se podává ministerstvu na úředním tiskopisu, na kterém se podává žádost o vydání tohoto povolení. Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 7 a § 55 vztahují obdobně.

23. Podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců [d]louhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.

24. Podle § 64 zákona o pobytu cizinců [s]tudiem se pro účely tohoto zákona rozumí a) studium v akreditovaných studijních programech na vysoké škole, b) účast na jazykové a odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy organizované veřejnou vysokou školou, nebo účast na jazykovém a odborném kurzu pořádaném v rámci programu Evropské unie nebo na základě mezinárodní smlouvy.

25. Podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) [n]evyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

26. Stěžejní námitkou žalobce je tvrzení o nedostatečném vymezení a nesprávné aplikaci pojmu „jiná závažná překážka pobytu na území“ správními orgány.

27. Soud se s touto stěžejní námitkou žalobce nemohl ztotožnit. Naopak, ztotožnil se se závěry správních orgánů vyjádřenými v prvostupňovém a v napadeném rozhodnutí a v podrobnostech na ně odkazuje.

28. Žalobce do ČR přicestoval v roce 2023 na základě oprávnění k dlouhodobému pobytu za účelem studia ve smyslu § 42d zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 64 písm. b) téhož zákona, tedy za účelem účasti na jazykové přípravě k vysokoškolskému studiu s dobou platnosti od 12. 6. 2023 do 31. 5. 2024. Žalobce absolvoval tento kurz na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava. Dne 14. 5. 2024 požádal o nové povolení k pobytu za jiným účelem – ostatní, kdy tímto účelem měly být rovněž studijní aktivity žalobce, ale které nejsou studiem podle § 64 zákona o pobytu cizinců, tj. účast na jazykovém kurzu u společnosti LINGUA SANDY. Správní orgány žalobci toto povolení k pobytu vydaly s platností od 2. 9. 2024 do 31. 5. 2025. Žalobce tento kurz završil úspěšným složením 5 1 A 58/2025 závěrečné zkoušky na úrovni A2 Společného evropského referenčního rámce (dále jen „CEFR“). Dne 28. 4. 2025 následně žalobce podal žádost o prodloužení tohoto povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní – účast v jazykovém kurzu LINGUA SANDY, neboť od 1. 9. 2025 do 30. 6. 2026 měl nastoupit do denního intenzivního studia českého a anglického jazyka s týdenní dotací 20 vyučovacích hodin z každého jazyka, s cílem dosáhnout zkoušky na úrovni B1 CEFR (viz potvrzení LINGUA SANDY ze dne 24. 4. 2025). Správní orgány však žalobci uvedené povolení k pobytu již neprodloužily, a to z důvodu jiné závažné překážky pobytu žalobce na území spočívající v jeho dosavadním zjevně bezcílném vzdělávání formou jazykových kurzů, kterými zjevně nesměřoval k původně vytyčenému cíli při vstupu na území, tj. ke studiu vysoké školy. Neprodloužení tohoto povolení k pobytu je předmětem tohoto řízení.

29. Správní orgán I. stupně se pojmem „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“, který byl opravdu skutečným důvodem neprodloužení pobytového oprávnění žalobce, zabýval na str. 2 až 4 svého rozhodnutí. Nejdříve stručně zrekapituloval dosavadní pobytovou historii žalobce a shrnul obsah správního spisu, čímž zcela jasně vymezil skutkové okolnosti konkrétního případu žalobce, které považoval za rozhodné pro neprodloužení požadovaného pobytového oprávnění. Rozsah neurčitého právního pojmu přitom vymezil v posledním odstavci str. 3 svého rozhodnutí. Uvedl, že za závažnou překážkou pobytu cizince na území může být považováno i to, když se cizinec snaží obejít zákaz opakovaného prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem studia z důvodu absolvování přípravného jazykového kurzu, cestou dlouhodobého pobytu uděleného za jiným účelem. Není důvod, proč by tento zákaz měl být obcházen přes dlouhodobý pobyt za jiným účelem, když v jádru jde v obou případech o osvojení si znalosti jazyka českého. Mimoto je zřejmé, že jednání žalobce příliš nesměřuje k naplnění cíle, který byl deklarovaným účelem jeho příjezdu na území, tedy k získání vysokoškolského vzdělání. Zdůraznil, že každý pobyt cizince musí být odůvodněn jeho účelem a tento účel musí být naplňován, současně by měl existovat veřejný zájem na pobytu cizince na území. Zcela jistě není ve veřejném zájmu pobyt cizince, který účel povoleného pobytu neplní nebo se dokonce věnuje zákonem zapovězeným aktivitám (např. nelegální práci, neoprávněnému podnikání, trestní činnosti). U žalobce bylo dle správního orgánu I. stupně logické očekávat, že bude ke studiu přistupovat tak, aby vysokoškolské vzdělání skutečně získal. Další osvojení nebo zlepšení znalosti českého jazyka k tomuto cíli zjevně v praxi nevedou. Další prosloužení povolení k dlouhodobému pobytu za tímto účelem by vedlo k obcházení zákona a jeho další pobyt na území by byl pouze samoúčelný, tudíž v rozporu s veřejným zájmem.

30. Žalovaná se touto problematikou zabývala na str. 6 a násl. napadeného rozhodnutí. Jednak opravila výrok prvostupňového rozhodnutí tím, že formulovala skutečný důvod zamítnutí žádosti žalobce o prodloužení povolení k pobytu, tj. právě shledání jiné závažné překážky pobytu na území, nikoliv důvod vyplývající ze stejného ustanovení alternativně, tj. že pobyt cizince není v zájmu ČR, neboť ze všech skutkových okolností i ze samotného odůvodnění prvostupňového rozhodnutí jasně vyplynul právě prvně uvedený důvod zamítnutí. Žalovaná přitom odkázala na relevantní judikaturu NSS (zejména na rozsudky 9 As 80/2011- 69, 7 Azs 313/2015-35, 7 Azs 22/2024-27, 9 Azs 115/2024-32, 9 Azs 260/0024-27, a dále též na relevantní rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 8. 2025, čj. 19 A 17/2025-35). Doplnila, že v případě pobytu za účelem „jiné/ostatní“ je diskreční pravomoc státu a jeho orgánů větší, a poukázala při tom na judikaturu týkajících se jazykových kurzů, které nejsou přípravou pro vysokoškolské studium. 6 1 A 58/2025 31. Dlouhodobá a ustálená judikatura správních soudů dovodila, že „[p]ojem jiná závažná překážka pobytu cizince na území představuje neurčitý právní pojem, jehož obsah a rozsah nelze obecně zcela přesně definovat. Při jeho aplikaci jsou správní orgány povinny patřičně odůvodnit, v jakém jednání žadatele o povolení k dlouhodobému pobytu tuto překážku spatřují. Nejvyšší správní soud přitom opakovaně uvádí, že při aplikaci neurčitých právních pojmů dává zákonodárce správnímu orgánu prostor ke zhodnocení, zda je možné konkrétní případ pod daný pojem podřadit či nikoliv. Nejprve je tedy nezbytné vymezit rozsah pojmu jiná závažná překážka pobytu cizince na území – tj. vymezit, jaký význam tento pojem skutečně má. Následně je správní orgán povinen vyhodnotit, zda lze skutkové okolnosti projednávané věci zařadit do rámce vytvořeného jeho rozsahem – tj. jaké skutečnosti konkrétního případu lze pod daný pojem podřadit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2012, č. j. 9 As 80/2011-69).“ (viz např. rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2019, čj. 5 Azs 166/2019-27). Je tedy na rozhodujícím správním orgánu, aby tento neurčitý pojem vyložil, a přezkoumatelně zhodnotil, je-li možné pod něj jednání žalobce podřadit.

32. Správní orgány přitom správně trvaly též na tom, že „[z]ákon o pobytu cizinců stojí na principu, že pobyt cizince na území České republiky musí být odůvodněn, např. dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním, studiem, a tyto činnosti musí být skutečně na území České republiky vykonávány (viz rozsudek NSS ze dne 27. 12. 2011, čj. 7 As 82/2011-81). „Účel, pro který byl cizinci povolen pobyt, […] musí být skutečně naplněn. Pro posouzení, zda cizinec porušil podmínku plnění účelu pobytu, je nutné hodnotit konkrétní skutkové okolnosti; zejména rozsah období, kdy tento účel nebyl plněn, a důvody tohoto neplnění (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2012, č. j. 3 As 15/2012-29). Za závažnou překážku prodloužení pobytu cizince je pak třeba považovat situaci, kdy účel pobytu nebyl plněn po ‚většinu doby‘ povoleného pobytu (viz např. rozsudek ze dne 18. 9. 2014, č. j. 7 Azs 144/2014-35).“ (viz rozsudek NSS ze dne 14. 1. 2016, čj. 7 Azs 313/2015-35, obdobně též např. usnesení NSS ze dne 18. 7. 2025, čj. 10 Azs 116/2025-39, a judikatura v něm citovaná). Nestačí tedy, že povolení bylo uděleno, je taktéž třeba zkoumat, zda je účel, za nímž bylo vydáno, skutečně naplňován, a to po většinu doby pobytu na území. Nelze se spokojit s tím, že cizinec účel svého pobytu plní pouze formálně.

33. Žalobce však dle názoru soudu svůj původně deklarovaný účel pobytu nenaplňoval, neboť i přesto, že dvakrát absolvoval jazykový kurz češtiny (a jednou angličtiny), nepožádal o pobyt za účelem studia na vysoké škole, ale dále chtěl v ČR studovat jazyky.

34. K jazykovým kurzům, podřaditelným pod účel pobytu „jiné/ostatní“, se NSS vyjádřil v rozsudku ze dne 21. 10. 2024, čj. 7 Azs 22/2024-27, podle nějž „[t]vrzený účel pobytu musí být s ohledem na konkrétní okolnosti z věcného hlediska rozumně hájitelný (zdůvodnitelný). Zvolený cíl (účel pobytu) by měl rovněž mít právě k území České republiky dostatečně intenzivní, těsnou a seriózní vazbu. Ve vztahu k posouzení účelu pobytu v kategorii ostatní/jiné není pochybením správního orgánu, pokud vyžaduje, aby daný účel byl s územím České republiky úzce spjat. Nikoli však bezvýjimečně ve smyslu, že takový účel lze bezvýhradně realizovat pouze na území našeho státu, ale je třeba hodnotit jej skrze kritérium, zda by bylo mimo území České republiky zásadně obtížnější či případně dokonce nemožné dosáhnout zvoleného účelu (zde určitého stupně znalosti anglického jazyka). Nepostačí tedy, pokud spjatost účelu pobytu s územím České republiky existuje pouze v tom ohledu, že se konkrétní činnost, pro kterou stěžovatelka žádá o pobytové oprávnění, má realizovat v České republice po dobu delší než 3 měsíce […] Takový výklad by ad absurdum znamenal, že správní orgány, pokud je jim doložen libovolný (i zcela nesmyslný) účel pobytu na území, v rámci kterého má být konkrétní činnost s ním spjatá 7 1 A 58/2025 realizována v České republice, nemají jinou možnost, než takový účel akceptovat a pobytové oprávnění udělit.“ 35. Žalobce ve vztahu k tomuto rozsudku poukázal na aktuální vývoj v judikatuře, kdy upozornil, že druhý senát NSS postoupil rozšířenému senátu usnesením ze dne 8. 4. 2025, čj. 2 Azs 64/2024-38, svůj nesouhlas se závěry v něm vyjádřenými, který je odlišný od stávající judikatury. Předně soud upozorňuje, že předložení věci rozšířenému senátu ještě samo o sobě neznamená, že právní názory vyjádřené v předcházející judikatuře jsou překonané; taková situace nastane až v okamžiku, kdy se rozšířený senát s názorem překládajícího soudního oddělení ztotožní. Do té doby jsou dosavadní závěry judikatury stále platné a soudy ve správním soudnictví jsou jich povinny respektovat (viz např. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2024, čj. 9 Azs 115/2024-32, a usnesení NSS ze dne 23. 1. 2025, čj. 9 Azs 260/2024-27, z rozhodnutí zdejšího soudu poté rozsudek ze dne 27. 8. 2025, čj. 19 A 17/2025- 35, ze dne 1. 12. 2025, čj. 19 A 53/2025-43, nebo ze dne 28. 8., 2025, čj. 21 A 20/2025-33).

36. Navíc je potřeba žalobcem odkazovanou věc druhého senátu odmítnout s tím, že není pro jeho věc případná. Argumentace druhého senátu se totiž dotýká převážně kurzů cizích jazyků v ČR při uděleném dlouhodobém pobytu za účelem „jiné/ostatní“ a polemiky, do jaké míry lze v případě takového vzdělávání vyžadovat sepětí s územím ČR (ve vazbě na § 46 odst. 1 a zejména na § 30 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, viz např. bod 26 předkládacího usnesení). V uvedené věci též šlo, na rozdíl od projednávaného případu, o jiný zamítací důvod [a sice podle § 56 odst. 1 písm. l), nikoliv písm. j)]. Naopak, druhý senát nijak nezpochybnil základní premisy, že je věcí suverénního státu, zda cizince na své území vpustí a za jakých podmínek tak učiní, jakož i to, že účel pobytu musí být nejen formálně, ale též materiálně naplňován, (k tomu viz např. rozsudek NSS ze dne 8. 8. 2012, čj. 3 As 15/2012- 29, ze dne 18. 9. 2014, čj. 7 Azs 144/2014-35, nebo výše citovaný rozsudek ze dne 14. 1. 2016, čj. 7 Azs 313/2015-35).

37. K témuž závěru dospěl v obdobné věci i NSS ve svém rozsudku ze dne 2. 2. 2026, čj. 5 Azs 194/2025-33, kterým zamítl kasační stížnost proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 28. 8. 2025, čj. 21 A 20/2025-33, na který žalovaná odkázala v napadeném rozhodnutí (str. 10), a k věci uvedl, že „uvedené usnesení o postoupení věci rozšířenému senátu na nynější případ stěžovatele nedopadá; 2. senát Nejvyššího správního soudu se zde táže rozšířeného senátu, zda mohou správní orgány zamítnout žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu ‚ostatní/jiné‘, protože deklarovaný účel pobytu nemá k území České republiky dostatečně intenzivní, těsnou a seriózní vazbu (tvrzený účel pobytu se sice odehrává na území České republiky, avšak nevykazuje zvláště intenzivní vazbu na ni). To ale není případ stěžovatele. V případě, který byl zmiňovaným usnesením předložen rozšířenému senátu, správní orgány zamítly žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu „ostatní/jiné“, jelikož dospěly k závěru, že studium anglických jazykových kurzů nemá dostatečnou vazbu na Českou republiku a bylo by mnohem účelnější či efektivnější takovéto kurzy podstoupit v zemích, kde je angličtina hlavním úředním jazykem. V případě stěžovatele není pochyb o tom, že český jazyk je nejefektivnější studovat v České republice. V případě stěžovatele došlo k neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu vzhledem k tomu, že chování stěžovatele a další (a další) absolvování jazykových kurzů zjevně nevede k účelu dlouhodobého pobytu, konkr. zahájení studia na vysoké škole a jejím absolvování.“ 38. V průběhu soudního řízení o nyní projednávané věci navíc rozšířený senát v tamní věci již rozhodl. V usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2026, čj. 2 Azs 64/2024-53, dospěl přitom k závěru, který shrnul do právní věty, že „[z]ákonem zvláště neupravený účel pobytu 8 1 A 58/2025 [§ 46 odst. 1 ve spojení s § 31 odst. 1 písm. b), resp. § 30 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky], pro který cizinec žádá povolení k dlouhodobému pobytu, musí mít k území České republiky dostatečně intenzivní, těsnou a seriózní vazbu.“ Dosavadní závěry judikatury týkající se tzv. „obyčejných“ jazykových kurzů se tak nezměnily. Jazykové kurzy, které nejsou přípravou ve smyslu § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tedy nadále nelze (i s přihlédnutím k výše předestřené judikatuře) považovat samy o sobě za dostatečný důvod, proč by mělo být žalobci umožněno na území ČR setrvat. Čeština bezpochyby není rozšířeným světovým jazykem, jehož výuka je všude v civilizovaném světě bez problému dostupná, nicméně ani účast v takové formě vzdělávání nesmí být zjevně bezcílná; výuka na vysoké škole se měla navíc uskutečňovat právě v tomto jazyce, a je tedy třeba vycházet rovněž z rozsudku NSS ze dne 2. 2. 2026, čj. 5 Azs 194/2025-33. I z kontextu projednávané věci je zřejmé, že právě o jeho osvojení žalobci primárně šlo. Pokud jde o kurz angličtiny, je třeba aplikovat závěry rozsudku ze dne 21. 10. 2024, čj. 7 Azs 22/2024-27, ve spojení s usnesením rozšířeného senátu, čj. 2 Azs 64/2024-53.

39. Žalobce dále namítl, že zákon vícenásobné prodloužení dlouhodobého pobytu za tímto účelem nezapovídá a žalovaná jej uměle dovodila s poukazem na § 44a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Toto tvrzení soud nepovažoval za důvodné. K tomu lze poukázat na dřívější rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 8. 2025, čj. 19 A 17/2025-35, podle nějž „[s]oud nesouhlasí s názorem žalobkyně, že by správní orgány nemohly zohlednit, že dobu platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v případě pobytu za účelem studia na území lze z důvodu jazykové přípravy v souladu s ust. § 44a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců prodloužit jen jednou. Správní orgány neuvedly, že prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní je ‚zakázáno‘ analogickou aplikací citovaného ustanovení, ale použily tento argument při současném posouzení dalších individuálně zjištěných skutečností na straně žalobkyně k přijetí závěru, zda je naplněno ustanovení § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Takovou úvahu soud shledává zcela relevantní.“ Tyto závěry lze učinit i v nyní projednávané věci. Správní orgány v dané věci vyhodnotily plnění dosavadního účelu pobytu žalobce na území, kterým mělo být vysokoškolské vzdělávání a žalobci v minulosti dokonce umožnily, aby se v jazykových dovednostech zdokonalil nad rámec jinak obvykle povolené časové dotaci pro jazykové kurzy v rámci akreditovaného programu na veřejné vysoké škole. Ani poté však žalobce vysokoškolské studium nezahájil.

40. Přístup zvolený žalovanou tedy je přípustný, a soud má za to, že žalovaná své úvahy přesvědčivě vyložila a zdůvodnila. Je sice pravdou, že zákonodárce nijak neomezuje možnost prodloužit pobytové oprávnění za účelem „jiné/ostatní“, nicméně stále platí, že pobyt cizince na území, s výjimkou občanů EU/EHP, případně pobytu trvalého, vyžaduje určitý účel (viz výše cit. rozsudek NSS čj. 7 As 82/2011-81). Fakt, že žalobce neporušuje právní předpisy, neznamená, že má automaticky nárok na prodloužení pobytového oprávnění za účelem „jiné/ostatní“. Je třeba ve shodě se správními orgány připomenout, že „[j]e věcí suverénního státu, za jakých podmínek cizince vpustí či nevpustí na vlastní území a zda shledá, že důvody pro vpuštění této osoby na území přetrvávají i poté, kdy uplynula doba, na kterou jí byl vstup a pobyt povolen.“ (rozsudek NSS ze dne 14. 1. 2016, čj. 7 Azs 313/2015-35).

41. Diskrece, kterou lze uplatnit v případě, kdy není účel pobytu jednoznačně vymezen, je bezpochyby širší, a je možné při ní zohlednit i další faktory, například dosavadní pobytovou historii nebo činnost, za jejímž účelem má být pobyt (opětovně) povolen (viz již citovaný rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 8. 2025, čj. 19 A 17/2025-35, nebo ze dne 28. 8. 2025, čj. 21 A 20/2025-33, na něž poukázala v napadeném rozhodnutí i žalovaná). Dle názoru soudu 9 1 A 58/2025 v případě žalobce ani nebyl dán důvod, aby žalovaná při výkladu tohoto neurčitého právního pojmu postupovala v souladu se zásadou in dubio pro mitius. V žalobcově věci, na rozdíl od případu v rozsudku zdejšího soudu ze dne 8. 6. 2011, čj. 10 A 168/2010-29, na který žalobce odkázal, nešlo o možnost volby mezi dvěma legálními definicemi z různých právních předpisů. Termín „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“ zákonnou definici nemá, jde o neurčitý právní pojem, jehož obsah se přizpůsobuje konkrétním okolnostem daného případu, které musí správní orgán při jeho aplikaci vyložit, viz výše.

42. Pokud žalobce namítl, že účel a cíl pobytu jsou dva rozdílné pojmy, a sankcionováno může být pouze neplnění účelu, lze tuto argumentaci dle názoru soudu považovat spíše za „hraní se slovy“. Správní orgány v odůvodnění svých rozhodnutích jasně uvedly, že žalobcovo vzdělávání je bezcílné, případně nevede k určitému cíli. Tato argumentace však směřuje především k vyjasnění otázky, zda je účel pobytu (jakožto zákonný pojem) skutečně naplňován. Konstrukce dovozená žalobcem (respektive jeho právním zástupcem), podle níž jde o dva odlišné termíny, které je třeba posuzovat odděleně, je nelogická – nelze si představit, že pobyt cizinec na území bude mít účel, který bude odlišný od jeho cíle. V kontextu zákona o pobytu cizinců jde jazykově o stejnou skutečnost.

43. Ze všech výše uvedených důvodů soud konstatuje, že správní orgány ve věci žalobce vyložily neurčitý právní pojem „jiná závažná překážka pobytu na území“ v souladu se zákonem a s aktuální judikaturou, korektně jej aplikovaly na žalobcův případ a dospěly ke správnému závěru, že taková překážka je dána a pobyt žalobce nelze za účelem „jiné/ostatní“ nadále prodloužit.

44. Žalobce rovněž namítal, že měl být jako účastník správního řízení vyslechnut. Touto otázkou se NSS zabýval v rozsudku ze dne 6. 2. 2014, čj. 6 As 147/2013-29, a judikoval, že „[v]ýslech účastníka řízení není určen k tomu, aby při něm účastník uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, ani aby se touto formou vyjadřoval k jiným provedeným důkazům. K tomu slouží primárně podání, návrhy a jiné procesní úkony účastníka řízení.“ (srov. také rozsudky NSS ze dne 30. 7. 2020, čj. 6 Azs 161/2020-45, a ze dne 10. 8. 2023, čj. 2 Azs 135/2023-33). Žalobce měl řadu příležitostí, při nichž mohl správní orgány s okolnostmi svého případu obeznámit, ať už při podání žádosti, seznámení se se shromážděnými podklady nebo následném odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, kdy byl již zastoupen advokátem. Soud má za to, že provedení účastnického výslechu by bylo v dané situaci nadbytečné, jelikož skutkové okolnosti byly zjištěny v dostatečné míře. Ani sám žalobce přitom neuvedl, v čem ho postup žalované tím, že jej nevyslechla, poškodil na veřejných subjektivních právech. Netvrdil konkrétní skutečnosti, a to ani v žalobě, které by byly pro danou věc relevantní, které by přispěly k lepšímu objasnění věci, a které žalovaná, resp. správní orgán I. stupně, měly zohlednit.

45. Pokud žalobce až k žalobě (resp. návrhu na přiznání odkladného účinku) přiložil kopii rozhodnutí o úspěšném výsledku přijímacího řízení ke studiu na Škoda Auto Vysoké škole o. p. s. ze dne 5. 11. 2025, čj. SAVS-2025-1019/3488-2, soud se uvedeným rozhodnutím nemohl jakkoliv zabývat, neboť soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž bylo na žalobci, aby uvedenou skutečnost řádně ve správním řízení tvrdil a prokázal. Žalobce však před správními orgány takto nepostupoval, byť mu musela být s ohledem na datum známá. Na tom nemění nic ani skutečnost, že žalobce v odvolání zcela obecně na konci třetí strany uvedl, že „již našel vysokou školu, kam by chtěl a mohl nastoupit“. Tuto skutečnost totiž nijak nekonkretizoval, ba ani nedoložil (např. potvrzením o přihlášce 10 1 A 58/2025 k přijímacímu řízení, nebo o jeho absolvování). V takovém případě jde uvedená skutečnost zcela k tíži žalobce a žalovaná nebyla povinna ani oprávněna za žalobce z vlastní iniciativy dohledávat důkazy k jeho obecným tvrzením.

VI. Závěr a náklady řízení

46. Soud v daném případě neshledal nezákonnost napadeného rozhodnutí žalované, ani jejího postupu při jeho vydávání, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

47. Výroky o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny dle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož náhrada nákladů řízení přísluší tomu, kdo měl ve věci úspěch. Žalobce ve věci úspěch neměl, proto nemá nárok na náhradu nákladů řízení, žalované žádné náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, proto jí soud náklady řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze vygenerovat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 20. května 2026 Mgr. Darina Michorová samosoudkyně