1 Ad 2/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: P. B., narozený dne X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 12. 2025, čj. RN-X X X-35-LP, takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 12. 2025, čj. RN- X X X-35-LP, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladu řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaná odňala žalobci invalidní důchod v I. stupni na základě výsledků kontrolní lékařské prohlídky lékařů Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS), neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30 %, k dosažení nároku na invalidní důchod alespoň v I. stupni je však potřeba zjištění poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu minimálně o 35 %.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě namítl extrémní vnitřní rozpornost rozhodnutí žalované, neboť žalovaná konstatovala sice zhoršení zdravotního stavu žalobce, současně však stanovila nižší míru poklesu pracovní schopnosti. Takový závěr je dle žalobce logicky neobhajitelný a odporuje ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), např. čj. 6 Ads 88/2009- 61, či 4 Ads 57/2012-29. Žalobce dále namítl, že žalovaná nezhojila vady řízení I. stupně; pouze zreprodukovala závěry posudku, aniž by odstranila rozpory či doplnila dokazování. Žalovaná rovněž nevypořádala konkrétní námitky žalobce, zejména existenci neurologické zprávy, postižení více úseků páteře, progresi gonartrózy, rozpor spočívající v poklesu procentní míry poklesu pracovní schopnosti ze 40 % na 30 %, a zásadní dopad na výkon profese žalobce na pozici elektrikáře. Správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav v rozporu s § 3 a § 50 správního řádu a nedostatečně odůvodnily volbu konkrétní procentní hodnoty v rámci rozpětí daného vyhláškou konkrétními funkčními omezeními. Napadené rozhodnutí též hodnotí pracovní schopnost žalobce, abstraktně, bez vztahu k reálným pracovním podmínkám, kdy profese elektrikáře je fyzicky náročná a postižením žalobce je významně omezena.

3. Žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované a replika žalobce

4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě připomněla, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, resp. otázce míry poklesu pracovní schopnosti občana, je vázána posudky Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“), neboť se jedná o otázku odbornou, vyžaduje znalosti v oboru medicíny a posudkového lékařství. Napadené rozhodnutí vydala na základě posudku IPZS ze dne 11. 12. 2025, který dle jejího názoru splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Ke zdravotní dokumentaci datované po datu vydání napadeného rozhodnutí nelze přihlédnout. Proto žalovaná setrvala na zjištěném skutkovém stavu i na svém rozhodnutí. S ohledem na námitky žalobce však navrhla důkaz posudkem Posudkové komise MPSV podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

5. Žalobce ve své replice v podstatě zopakoval některé své výhrady uvedené v žalobě. Nad rámec žaloby uvedl, že z jeho zdravotní dokumentace vyplynuly spondylolistéza L5-S1, foraminostenóza bilaterálně, iradiace bolesti do dolních končetin a progrese gonartrózy do III. stupně, tyto skutečnosti však žalovaná ve svém vyjádření buď opomíjí nebo jejich význam bagatelizuje, aniž by přesvědčivě odůvodnila, proč. Žalobce nesouhlasil též se zařazeném jeho dominujícího zdravotního postižení pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1c přílohy k vyhlášce, neboť s ohledem na přítomnost radikulární symptomatiky a strukturálních změn páteře dle doložené dokumentace neodpovídá zdravotnímu stavu žalobce. Proto žalobce setrval na své žalobě, požadoval úplné a objektivní posouzení svého zdravotního stavu, včetně všech doložených lékařských zpráv i posudku posudkové komise. Dodal, že v průběhu soudního řízení došlo k dalšímu zhoršení zdravotního stavu, které žalobce hodlal doložit soudu aktuálními lékařskými zprávami.

IV. Obsah správního spisu

6. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobci byl rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 4. 2023, čj. R-12.4.2023 – 428/x x x, na základě jeho žádosti přiznán invalidní důchod pro invaliditu I. stupně od 22. 12. 2022 ve výši 10.434 Kč. Podkladem pro rozhodnutí byl posudek IPZS ze dne 27. 12. 2022, čj. LPS/2022/2451- P8_CSSZ, jehož platnost byla stanovena do 31. 12. 2024.

7. Na základě kontrolní lékařské prohlídky byl zdravotní stav žalobce znovu přezkoumán posudkovou lékařkou IPZS, která v posudku ze dne 8. 1. 2025, čj. LPS/2024/25343- P2_CSSZ (dále jen „posudek I. stupně“), konstatovala, že žalobce již není invalidní, neboť jeho pracovní schopnost poklesla v důsledku jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jen o 30 %. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti označila zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě.

8. Česká správa sociálního zabezpečení proto rozhodnutím ze dne 4. 3. 2025, čj. R-4.3.2025 – 427/x x x, na základě posudku I. stupně odňala žalobci invalidní důchod.

9. Dne 29. 8. 2025 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí námitky.

10. Žalovaná námitky zamítla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 15. 12. 2025, čj. RN- X X X-35-LP, podle § 88 odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a § 90 odst. 5 správního řádu. Vycházela přitom z nového posouzení zdravotního stavu žalobce v posudku lékařky IPZS v námitkovém řízení ze dne 11. 12. 2025, čj. LPS/2025/1767-NR-MRS_CSSZ (dále jen „posudek II. stupně“). Posudková lékařka IPZS se v námitkovém řízení plně ztotožnila s posudkovou lékařkou v I. stupni jak v otázce rozhodujícího zdravotního postižení, tak jeho zařazení pod kapitolu XIII, oddílu E, položky 1c, tak procentní míry poklesu pracovní schopnosti žalobce. Rozhodujícím zdravotním postižením byl vertebrogenní algický syndrom krční a bederní páteře, stav po operačním řešení krční páteře v prosinci 2021, diskektomie C5-7, cheilektomie, dekomprese, 2x CeSpace s frustním iritačně zánikovým syndromem C6-7 vlevo, lumbalgie s iritací L5 vpravo při nestejné délce DKK bez senzomotorického deficitu.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

11. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), a po provedeném ústním jednání dne 22. 6. 2026 dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

12. Při jednání setrvali účastníci řízení na svých dosavadních stanoviscích a procesních návrzích a odkázali na obsah svých dosavadních podání.

13. Při posouzení dané věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů.

14. Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „ZDP“), ve znění účinném do 31. 12. 2025, má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

15. Podle § 39 odst. 2 téhož zákona [j]estliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

16. Podle § 54 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění [n]árok na důchod vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem.

17. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění rozhodném pro věc žalobkyně, tj. ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), [m]inisterstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.

18. Příloha k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) – dále jen „vyhláška“, třídí jednotlivá zdravotní postižení do příslušných kategorií podle jejich povahy a závažnosti a ke každé položce stanoví procentní míru poklesu pracovní schopnosti posuzované osoby.

19. Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že pojištěnec ve věku žalobce má nárok na invalidní důchod za současného splnění dvou podmínek, a sice že se stane invalidním a zároveň získá potřebnou dobu pojištění. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal, popř. zůstal, invalidním. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz § 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.

20. V projednávaném případě žalobce zpochybňoval závěry posudkových lékařů IPZS ve správním řízení, ze kterých vycházely správní orgány.

21. Protože stejně jako žalovaná, ani soud sám není oprávněn zkoumat zdravotní stav žalobce, neboť k tomu nemá odbornou způsobilost, v souladu s výše citovaným § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního pojištění měl soud povinnost vyžádat si posouzení zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen „PK MPSV“ nebo jen „komise“). Posudek PK MPSV ze dne 19. 5. 2026, evidenční číslo: SZ/2026/435- PH-8 (dále jen „posudek PK“) byl soudu doručen dne 22. 5. 2026.

22. Z posudku PK ve složení předsedkyně komise MUDr. J. B. a další lékařky MUDr. A. Š, Ph.D., s odborností v oblasti neurologie, a tajemnice Bc. et Bc. L. J., DiS., soud zjistil, že žalobce byl na jednání komise přítomen a komisí vyšetřen. PK MPSV při posuzování zdravotního stavu žalobce vycházela ze spisové dokumentace IPZS, spisu zdejšího soudu, včetně žaloby, kompletní zdravotní dokumentace praktické lékařky MUDr. H. a lékařských nálezů doložených při jednání komise (z cévní chirurgie ze dne 25. 7. 2025 MUDr. K., ze spondylochirurgie ze dne 13. 1. 2026 a 30. 1. 2026 MUDr. S., Ph.D., a neurologické ambulance ze dne 11. 2. 2026 a 30. 3. 2026 MUDr. V., z ortopedie ze dne 19. 1. 2026, doc. MUDr K., Ph.D.), a dále z vlastního vyšetření při jednání komise neuroložkou.

23. V posudku PK je podrobně popsána osobní anamnéza, včetně subjektivních potíží, a pracovní anamnéza žalobce (vyučený elektromechanik bez maturity, od roku 2016 OSVČ elektropráce v plném úvazku), diagnostický souhrn žalobce (stav po operaci krční páteře – diskektomie C5-5 – v prosinci 2021, s přetrvávající zánikovou symptomatikou na horních končetinách, bolestivý syndrom bederní páteře na podkladě spondylolistézy v oblasti L5-S1 a foranimostenózy, počínající artróza ramenních kloubů, artróza kloubů III. stupně, arteriální hypertenze, chronická žilní nedostatečnost), závěry z odborného vyšetření žalobce v komisi dne 19. 5. 2026, a podstatné závěry, které vyplynuly z posudkově významných lékařských zpráv, a to jak z období rozhodného pro posouzení (neurologie ze dne 4. 2. 2025, 11. 3. 2025 a 10. 4. 2025, MUDr. V., ortopedie ze dne 3. 12. 2024, doc. MUDr. K., Ph.D., angiochirurgie ze dne 25. 7. 2025, MUDr. K.), tak z doby po vydání napadeného rozhodnutí (spondylochirurgie ze dne 13. 1. 2026 a 30. 1. 2026, MUDr. S., a neurologické ambulance ze dne 11. 2. 2026 a 30. 3. 2026, MUDr. V., ortopedie ze dne 19. 1. 2026, doc. MUDr. K., Ph.D.).

24. V posudkovém zhodnocení komise uvedla, že při vyšetření při jednání komise prokázalo omezení krční páteře v rotacích spondylogenního charakteru, tuhost trapézových svalů. V oblasti Th- LS páteře byla přítomna porucha statiky a dynamiky, přítomny paravertebrální spasmy. Předklon byl možný ke kolenům. Na horních končetinách byla trofika a konfigurace v normě, svalová síla byla proximálně lehce snížená (4/5), akrálně taktéž, zejm. v oblasti síly stisku (4/5), špetka byla zvládnuta. V Mingazziniho poloze posuzovaný končetiny udržel bez poklesu. Pyramidové jevy iritační zjištěny nebyly. Na dolních končetinách byla prokázána normální svalová síla, v Mingazziniho poloze posuzovaný končetiny izolovaně udržel. Byl schopen se postavit na paty a špičky. Celkově bylo uzavřeno jako polytopní vertebrogenní algický syndrom se zánikovou symptomatikou na horních končetinách, kde zánikový syndrom C6 l.sin., a frustně také C7, C8 l.dx., dolní končetiny byly bez známek zánikové symptomatiky, pouze iritační syndrom L5 bilat. Nebyla přítomna sfinkterová porucha. Arteriální hypertenze byla kontrolována medikací, sekundární komplikace zjištěny nebyly.

25. PK MPSV konstatovala, že v době rozhodné pro posouzení byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl bolestivý syndrom krční a bederní páteře, se stavem po operaci krční páteře v roce 2021 s přetrvávající zánikovou symptomatikou horních končetin.

26. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena dle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c přílohy k vyhlášce a činila 35 % s přihlédnutím k ostatním komorbiditám. S ohledem na prokázané a doložené funkční postižení dokladované i specializovanými vyšetřeními byla invalidita v I. stupni ponechána. Žalobce byl schopen výdělečné činnosti s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Byl schopen práce s vyloučením těžkých fyzických aktivit spojených s přenášením těžkých břemen a prací ve vynucených polohách. Byl schopen výkonu činností s částečným využitím své kvalifikace. Platnost posudku byla stanovena do 31. 12. 2028.

27. Komise tak vyhodnotila vyšší pokles pracovní schopnosti žalobce ve srovnání s posudky IPZS v I. a II. stupni, a to středem stanoveného procentního rozmezí 35 % pro zvolenou položku (30-40 %) po zohlednění dalších zdravotních postižení žalobce (komorbidit).

28. Soud opakuje, že mu nepřísluší hodnotit posudek PK z odborného hlediska, neboť k tomu nemá příslušné znalosti, stejně tak nemůže odborně hodnotit ani podklady, ze kterých posudky vychází. Soud může posudek hodnotit pouze z hlediska jeho celistvosti a přesvědčivosti, přitom je nezbytné též posoudit, zda existují jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.

29. Požadavky na kvalitativní stránku posudků jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního soudu (NSS), např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, čj. 8 Ads 138/2017-40, k tomu tento soud uvedl: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009-38).“ 30. Soud shledal, že soudem vyžádaný posudek splňuje požadavky úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti posudkových závěrů o tom, že žalobce byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí nadále invalidní v I. stupni. PK MPSV objektivně a přesvědčivě zdůvodnila své závěry při posouzení procentního poklesu pracovní schopnosti žalobce. Komise v posudku rozhodovala v řádném složení, kromě předsedkyně komise – posudkové lékařky – byla členkou též lékařka, která je odbornicí v oblasti neurologie. Z posudku PK je zřejmé, že PK MPSV hodnotila veškerou zdravotní dokumentaci, kterou měla k dispozici, včetně dokumentace, kterou žalobce předložil v žalobě, v průběhu soudního řízení a při jednání komise, a vycházela též z vlastního vyšetření žalobce při jednání komise dne 19. 5. 2026, které bylo provedeno odbornou lékařkou z oboru neurologie. Z těchto podkladů pak bylo zjištěno, že rozhodující příčinou obtíží žalobce bylo zdravotní postižení spadající do skupiny bolestivých onemocnění zad (dorzopatie), konkrétněji onemocnění páteře a obratlů (spondylopatie), tj. oddíl E kapitoly XIII vyhlášky. Závažnost onemocnění byla hodnocena položkou 1c vyhlášky, tj. v rozsahu středně těžkého funkčního postižení bolestivého syndromu páteře, včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének.

31. Jiné lékařské nálezy žalobce nedoložil, netvrdil, že by komise rozhodovala na základě neúplné či chybějící dokumentace, ani žádné nenavrhoval jako důkaz. Stejně tak ani žalovaná nijak posudek PK nezpochybňovala.

32. Soud proto nemá důvod pochybovat o správnosti závěrů posudku PK, jedná se o posudek přesvědčivý, celistvý a úplný. Odůvodnění posudku přitom poskytuje odpovědi na všechny vznesené námitky v žalobě. Komise přitom přesvědčivě zdůvodnila, z jakých důvodů hodnotila stav žalobce k datu napadeného rozhodnutí podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c, a procentní pokles jeho pracovní schopnosti o 35 % dle vyhlášky. Komise se v posudku zpracovaném pro účely přezkumu v soudním řízení částečně ztotožnila s posouzením posudků I. a II. stupně, pokud jde o podřazení rozhodujícího zdravotního postižení žalobce pod příslušnou kapitolu a položku přílohy k vyhlášce, odlišně však stanovila míru poklesu pracovní schopnosti, a to uprostřed stanoveného procentního rozmezí, protože zohlednila další zdravotní diagnózy žalobce (viz výše bod 23.), které měly svůj podklad v relevantních lékařských nálezech, a to ze specializovaných pracovišť.

33. Jde-li o námitku, že správní orgány nedostatečně zdůvodnily stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti žalobce, soud musí dát zapravdu žalované, že takové zdůvodnění musí obsahovat především zpracovaný posudek IPZS. V daném případě z posudku II. stupně vyplynulo, že při uvedeném klinickém nálezu a dobré adaptaci posuzovaného na postižení (schopen pokračovat v původním pracovním zařazení s výkonem středně těžké práce v plném úvazku) hodnotila posudková lékařka dolní hranicí rozmezí 30 %. Dle posudkové lékařky v námitkovém řízení nešlo o závažné postižení dvou a více úseků páteře s funkčně významným neurologickým nálezem s poškozením nervů, nebyly závažné parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin, závažné poruchy sfinterů. Proto stanovila v rámci zvolené položky spodní hranici procentního hodnocení zdravotního postižení žalobce. Takové odůvodnění shledal soud za přezkoumatelné, ačkoliv bylo v řízení před soudem následně prokázáno, že bylo nesprávné (viz výše závěry posudku PK). Z tohoto důvodu nebylo povinností žalované od IPZS vyžadovat např. doplnění posudku ohledně zdůvodnění stanovené míry procentního poklesu pracovní schopnosti žalobce, neboť posudkové lékařky odůvodnily snížení procentní hodnoty poklesu pracovní schopnosti žalobce z původních 40 % na 30 % konstatováním adaptace žalobce, resp. stabilizací jeho zdravotního stavu (posudek I. stupně), a to právě ve vztahu k jeho pracovnímu zařazení jako elektromechanika pracujícího nadále v plném úvazku.

34. Soud však musí dát žalobci za pravdu, že správní orgány neodstranily rozpor v závěru posudku II. stupně, že se nejedná o postižení více úseků páteře, případně o progresi gonartrózy, což žalobce dokladoval lékařskými nálezy, a to i v průběhu správního řízení, z nichž více úsekové postižení páteře jednoznačně vyplynulo (pooperační stav krční páteře C5 – C7, příp. lehké chronické postižení i na C8, a postižení bederní páteře L5-S2 ve formě spondylolistézy). Nedostatečně pak byly v této souvislosti v námitkovém řízení zohledněny především lékařské zprávy z neurologie MUDr. V. ze dne 4. 2. 2025, 11. 3. 2025 a 10. 4. 2025. Z data jejich vydání je zřejmé, že první z nich byla vydána ještě před vydáním samotného prvostupňového rozhodnutí (4. 3. 2025), avšak z posudku I. stupně nevyplynulo, že by ji žalobce včas doložil, neboť se nenachází ve výčtu relevantních podkladů (nenachází se tam ani žádný jiný neurologický nález) a lékařka v posudku taktéž konstatovala, že „nebyl referován žádný závažný neurologický nález“. Podstatné však je, že posudková lékařka v námitkovém řízení již tyto neurologické zprávy k dispozici zcela zřejmě měla, neboť je sama uvedla ve výčtu podkladů v posudku II. stupně, a žalobce tuto nesrovnalost přímo namítl též v podaných námitkách. Dokonce i sama žalovaná v napadeném rozhodnutí ve shrnutí podkladové dokumentace pracuje s informací o postižení více úseků páteře, krční i bederní (s. 3). Přesto na str. 4 napadeného rozhodnutí převzala závěr posudkové lékařky z námitkového řízení, že se o více úsekové postižení páteře nejedná.

35. Z těchto důvodů soud musel napadené rozhodnutí zrušit, neboť klíčový podklad pro jeho vydání – posudky lékařek IPZS I. a II. stupni správního řízení, byl přesvědčivě zpochybněn novým posudkem PK MPSV. Dle názoru soudu posudek PK zhodnotil skutkový stav dostatečně na základě všech dostupných objektivních lékařských nálezů.

36. Pokud žalobce v replice a následně i při jednání soudu sdělil, že jeho zdravotní stav se nadále zhoršuje, tato svá tvrzení žádným způsobem nedoložil, ačkoliv v replice avizoval, že tak hodlá učinit. Avšak, i pokud by tomu tak bylo, soud by k tomuto tvrzení nemohl jakkoliv přihlédnout, neboť napadené rozhodnutí je oprávněn přezkoumat pouze k datu jeho vydání, tj. k 15. 12. 2025. Všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu žalobce, nastalé po tomto datu, jak negativní, tak pozitivní, však můžou být zohledněny až v novém posouzení zdravotního stavu žalobce v rámci jeho žádosti o změnu invalidity.

VI. Závěr a náklady řízení

37. Z posudku PK MPSV tak má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo i nadále o invaliditu I. stupně. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, a proto jej soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. Žalovaná tak bude povinna ve věci rozhodnout v souladu se závěry posudku PK MPSV. Z tohoto důvodu nepovažoval soud za nezbytné rušit též prvostupňové rozhodnutí tak, jak požadoval žalobce.

38. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., dle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Žalobce se svou žalobou uspěl, žádné náklady řízení však neúčtoval, nebyl přitom v řízení zastoupen advokátem a dle zákona č. 549/1991 Sb. byl v tomto řízení osvobozen od povinnosti zaplatit soudní poplatek za žalobu, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaná ve věci úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 22. června 2026 Mgr. Darina Michorová samosoudkyně