1 Ad 23/2025

Rubrum

č. j. 1 Ad 23/2025-76 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobkyně: L. Č, narozené dne X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2025, čj. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 4. 2025, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně žádala o invalidní důchod z důvodu zhoršeného zdravotního stavu, Česká správa sociálního zabezpečení její žádosti však nevyhověla, neboť dle posudků o invaliditě lékařů Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) v prvním stupni i v námitkovém řízení poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 25 %, k dosažení nároku na invalidní důchod je však potřeba zjištění poklesu 2 1 Ad 23/2025- pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu minimálně o 35 %. V případě žalobkyně se tak dle žalované nejedná o invaliditu.

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně v žalobě namítla, její zdravotní stav nebyl řádně zjištěn, žalovaná postupovala mechanicky a nekomplexně, skutečné dopady onemocnění žalobkyně bagatelizovala, byla hodnocena dle kapitoly V položky 5c přílohy (smíšená úzkostně depresivní porucha) k vyhlášce o posuzování zdravotního stavu na samé dolní hranici procentního rozmezí 25– 35 %, posudkový orgán však nesmí mechanicky uplatnit spodní hranici procentního rozmezí, pokud to zdravotní stav neodůvodňuje. Žalovaná přitom své úvahy nevysvětlila, ani důkazy, které ji k tomu vedly. Takové posouzení je v rozporu s požadavkem na individuální a komplexní posouzení zdravotního stavu žalobkyně.

3. Žalobkyně je přesvědčena, že trpí těžkou formou své nemoci, což prokazují zprávy od MUDr. E. N. Zůstává tak nezodpovězeno, zda těžká forma zdravotního postižení žalobkyně již nepřekračuje kategorii této diagnózy a neměla by být použita jiná. V každém případě by pak tato skutečnost měla mít vliv na procentuální míru poklesu tak, aby nebyla stanovena na samé spodní hranici. Žalobkyně dodala, že na medikaci reaguje jen mírně a silné úzkosti a deprese žalobkyně jsou zaznamenány i v posudku Mgr. I. K., psycholožky žalobkyně.

4. Dále žalobkyně poukázala na to, že kromě smíšené úzkostní a depresivní poruchy, s níž se dlouhodobě léčí, trpí i dalšími zdravotními postiženími, které vyjmenovala. Posudkový lékař nezohlednil komplexně zdravotní stav žalobkyně, ani dopad všech jejich zdravotních postižení na její pracovní schopnost, přitom při posuzování zdravotního stavu musí být zohledněna všechna zdravotní postižení a jejich funkční dopad, nikoliv pouze rozhodující příčina. V případě žalobkyně však nebyl kumulativní dopad diagnóz dostatečně a objektivně zvážen. Rozhodnutí žalované je proto zatíženo vadou, protože vychází z posudku, ve kterém byla nesprávně aplikovaná příslušná kritéria.

5. Další pochybení žalované spatřuje žalobkyně v nedostatečném zohlednění korelace subjektivních obtíží a objektivních nálezů. Uváděla přitom výrazné subjektivní obtíže, které měly objektivní oporu v lékařských nálezech. Opět tak dochází k bagatelizaci zdravotních potíží žalobkyně. Dodala, že má problémy s běžným fungováním, vlastní sebeobsluhou, i prosté každodenní úkony ji vyčerpávají natolik, že je musí vykonávat přerušovaně s přestávkami, a po jejich dokončení je tak unavená, že často usne během dne. Zdůraznila, že v rozmezí let 2021–2023 byla v pracovní neschopnosti zhruba každého půl roku, a od listopadu 2023 se stala soustavně práceneschopnou. Se vším jí musí pomáhat přítel, ujde sama maximálně 10 min. chůze, má stavy před omdlením. Má problémy se udržet sama i ve sprše apod. Vyčerpá ji již jen mytí nádobí a vlastní sebeobsluha. Přitom dle zprávy MUDr. N. je u žalobkyně znatelná prohlubující se depresivní symptomatika bez výhledu do budoucna, s nejistou prognózou, abulie, apatie, úbytek kognitivních funkcí. Chybí jí vůle zahájit činnost, rozhodovat se, jednat, což často skončí její totální paralýzou. To se vylučuje s jakýmkoliv výkonem pracovní činnosti.

6. Z napadeného rozhodnutí přitom není jasné, jak se žalovaná vypořádala s dostupnými lékařskými zprávami, které zdravotní stav žalobkyně popisují jako těžký.

7. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 3 1 Ad 23/2025- 8. K žalobě přiložila obě rozhodnutí žalované, posudky o invaliditě, lékařské zprávy MUDr. N., Mgr. K. a MUDr. P.

9. Součástí žaloby byl též návrh žalobkyně, aby soud o jejím zdravotním stavu nechal zpracovat revizní posudek.

III. Vyjádření žalované

10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě po stručném shrnutí průběhu správního řízení uvedla, že u žalobkyně nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo invalidizaci. Žalovaná navrhla, aby byl proveden důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

11. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu posoudil jako nedůvodnou.

IV. Obsah správního spisu

12. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 8. 8. 2024 žádost o invalidní důchod.

13. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 9. 1. 2025, čj. X, na základě posudku posudkové lékařky IPZS ze dne 8. 1. 2025, čj. LPS/2024/16978-P2_CSSZ (dále jen „posudek I. stupně“), žádost žalobkyně zamítla, neboť žalobkyně nebyla shledána invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. V jejím případě se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 citovaného zákona, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je smíšená úzkostná a depresivní porucha, tj. zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole V, položce 5c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě, pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 25 %. Posudková lékařka neshledala posudkově relevantní důvody pro snížení procentní míry podle § 4 citované vyhlášky.

14. Dne 5. 2. 2025 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí námitky.

15. Žalovaná námitky zamítla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 28. 4. 2025, čj. X, podle § 88 odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a § 90 odst. 5 správního řádu. Vycházela přitom z nového posouzení zdravotního stavu žalobkyně v posudku lékaře IPZS v námitkovém řízení ze dne 18. 3. 2025, čj. LPS/2025/183-NR-KRH_CSSZ (dále jen „posudek II. stupně“). Posudkový lékař IPZS v námitkovém řízení se plně ztotožnil s posudkovou lékařkou v I. stupni jak v konstatování, že u žalobkyně se bezesporu jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, tak v otázce rozhodujícího zdravotního postižení, jeho zařazení pod kapitolu V, položku 5c, i ve stanovené míře procentního poklesu pracovní činnosti.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

16. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.). Soud přitom rozhodoval při jednání dne 11. 5. 2026.

17. Žaloba je důvodná. 4 1 Ad 23/2025- 18. Při jednání setrvali účastníci řízení na svých dosavadních stanoviscích a procesních návrzích a odkázali na obsah svých dosavadních podání.

19. Při posouzení dané věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů.

20. Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „ZDP“), ve znění účinném do 18. 12. 2024, má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

21. Podle § 39 odst. 2 téhož zákona [j]estliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

22. Podle § 54 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění [n]árok na důchod vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem.

23. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění rozhodném pro věc žalobkyně, tj. ve znění účinném do 18. 12. 2024 (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), [m]inisterstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.

24. Příloha k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) – dále jen „vyhláška“, třídí jednotlivá zdravotní postižení do příslušných kategorií podle jejich povahy a závažnosti a ke každé položce stanoví procentní míru poklesu pracovní schopnosti posuzované osoby.

25. Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že pojištěnec ve věku žalobkyně má nárok na invalidní důchod za současného splnění dvou podmínek, a sice že se stane invalidním a zároveň získá potřebnou dobu pojištění. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal, popř. zůstal, invalidním. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz § 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.

26. V projednávaném případě žalobkyně zpochybňovala závěry posudkových lékařů IPZS ve správním řízení, ze kterých vycházela žalovaná.

27. Protože stejně jako žalovaná, ani soud sám není oprávněn zkoumat zdravotní stav žalobkyně, neboť k tomu nemá odbornou způsobilost, v souladu s výše citovaným § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního pojištění měl soud povinnost vyžádat si posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze (dále jen „PK MPSV“ nebo jen „komise“). Posudek PK MPSV ze dne 13. 11. 2025, evidenční číslo: SZ/2025/955-PH-4 (dále jen „posudek PK“) byl soudu doručen dne 19. 11. 2025. 5 1 Ad 23/2025- 28. Soud posudek PK provedl na ústním jednání již dne 8. 12. 2025. Protože však žalobkyně při jednání zpochybnila úplnost a přesvědčivost závěrů posudku PK, soud si přípisem ze dne 12. 12. 2025, čj. 1 Ad 23/2025-49, vyžádal srovnávací posudek od Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plzni (dále též jen „PK MPSV v Plzni“ nebo „nová komise“).

29. Posudek PK MPSV v Plzni ze dne 15. 4. 2026, evidenční číslo: SZ/2025/1929-PL-14 (dále jen „srovnávací posudek PK“) byl soudu doručen dne 22. 4. 2026. Poté soud nařídil nové ústní jednání ve věci dne 11. 5. 2026, na kterém pokračoval v řízení o žalobě žalobkyně a srovnávací posudek PK na něm provedl.

30. K tomu soud předesílá, že protože žádný z účastníků řízení závěry srovnávacího posudku již nijak nezpochybňoval, ani skutkové závěry v něm učiněné jinak nenamítal, soud považoval vyžádání dalšího, navíc znaleckého posudku, který navrhla žalobkyně v žalobě, za nadbytečné.

31. Z posudku PK, který soud provedl při ústním jednání dne 8. 12. 2025 jako důkaz, vyplynulo, že byl vypracován ve složení předsedkyně komise MUDr. J. B: a další lékařky MUDr. T. M., s odborností v oblasti psychiatrie, a tajemnice Bc. et Bc. L. J., DiS., soud zjistil, že žalobkyně byla na jednání komise přítomna a komisí vyšetřena. PK MPSV při posuzování zdravotního stavu žalobkyně vycházela ze spisové dokumentace IPZS, spisu zdejšího soudu, zdravotní dokumentace ošetřujícího praktického lékaře MUDr. J. P., a lékařských nálezů z psychiatrie MUDr. E. N., a z psychologie Mgr. I. K., a dále z vlastního vyšetření odborným psychiatrem.

32. V posudku PK je podrobně popsána osobní a pracovní anamnéza žalobkyně, její subjektivní potíže, závěry z odborného vyšetření žalobkyně v komisi dne 13. 11. 2025, podstatné závěry, které vyplynuly z doložených lékařských zpráv, diagnostický souhrn a vlastní posudkové hodnocení. Žalobkyně byla posuzovaná k výkonu nekvalifikovaných prací vzhledem k úrovni dosaženého vzdělání (ZŠ).

33. PK MPSV konstatovala, že v době rozhodné pro posouzení byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla smíšená úzkostní a depresivní porucha. Komise se ztotožnila se závěry posudkových lékařů ze správního řízení, procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla u žalobkyně hodnocena zcela maximalisticky 25 %. Žalobkyně byla schopna jednodušší práce, nevhodné byly práce psychicky náročné, stresující. Komise dodala, že u ní nebylo shledáno těžké neurotické postižení, nýbrž zcela maximalisticky středně těžké.

34. Srovnávací posudek PK vypracovala PK MPSV v Plzni ve složení z předsedkyně komise MUDr. M. P., a dalších dvou lékařek MUDr. E. F., s odborností v oblasti psychiatrie, MUDr. P. B. s odborností v oblasti interního lékařství, a tajemnice M. T. Žalobkyně již nebyla komisí pozvána k jednání. Nová komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byla smíšená úzkostní a depresivní porucha, s panickými ataky. I tento posudek uvádí mezi posudkově významnými lékařskými nálezy i zprávy od MUDr. E. N. z psychiatrie z 9. 1. 2024, 8. 10. 2024, 30. 1. 2025, a 14. 4. 2025, dále zprávu z psychologie Mgr. I. K. ze dne 4. 2. 2025, a dokumentaci praktického lékaře žalobkyně MUDr. J. P. ze dne 21. 2. 2025 a 11. 4. 2025.

35. V posudkovém hodnocení nová komise žalobkyni posuzovala jako pečovatelku. Dle doložené zdravotní dokumentace a konzultace nejen psychiatra, ale i internisty při jednání 6 1 Ad 23/2025- komise byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je smíšená úzkostná a depresivní porucha, s panickými atakami.

36. Z psychiatrických nálezů vyplynulo, že zdravotní stav žalobkyně je s prohlubující se depresivní symptomatikou bez výhledu do budoucna s nejistou prognózou, abulie a apatie, úbytek kognitivních funkcí. Stav vlivem základního onemocnění částečně rezistentní na medikaci, další vyšetření ještě probíhají. Dle psychologického vyšetření byla zjištěna přítomnost komplexních psychologických obtíží, dominovaly pocity úzkosti a deprese, somatické symptomy, je přítomna vysoká emocionální nepohoda a pocit bezmoci. Žalobkyně byla vyšetřena v centru Postkovidové intervence sdg. postkovidový únavový syndrom, doporučen rehabilitační plán, doslova uvedeno že rekonvalescence bude dlouhá. Objednána na vyšetření horních končetin v poradně post covidových neurologických problémů.

37. Dále dle dokumentace byla žalobkyně vyšetřena na imunologii, endokrinologii. V souvislosti s uvedenými subjektivními příznaky nová komise hodnotila i nález z Endokrinologického ústavu, ze dne 2. 7. 2024, na který však nenavazují žádné další nálezy, které by blíže dokumentovaly vývoj a průběh onemocnění při chronické AITE, dle zprávy klin. i lab. zn. nedostatečné substituce, sekundární hyperparathyreoza při hypovitam. vitaminem D na substituci, zvýšený poměr testosteron/SHBG. vyšší perifer. účinky androgenů, snížené SHBG v rámci obezity, cysty ovarii, dyslipidemie, obezita 2.st., panické ataky v péči psychiatrie, paroxysmální sinusová tachykardie, v.s. při panických atakách v disp. kardiologie, Covid 2020, 2021 a 2022, očkována 2x, susp. na postcovidový syndrom. Lékařská zpráva dokumentuje stav po odstranění štítné žlázy v minulosti s opakovanou úpravou medikace, poslední nález poruchy koncentrace, unavitelnost a poruchy spánku, neklid, úzkosti.

38. PK MPSV v Plzni celkově hodnotila v souladu s posudkovým hodnocením IPZS Praha, s posudkovým hodnocením námitkového řízení i s komisí v Praze, a konstatovala, že se u žalobkyně jedná vzhledem k profesi o středně těžké funkční postižení, kdy značně snížená úroveň sociálního fungování a výkon některých denních aktivit je značně omezen. Oproti předchozím však PK MPSV v Plzni zvolila horní hranici vymezeného procentního rozmezí s ohledem na interní komorbidity. Míra poklesu pracovní schopností byla zhodnocena na 35 % podle kapitoly V, položky 5c přílohy k vyhlášce. Dále PK MPSV v Plzni konstatovala, že z doložených lékařských nálezů nebylo lze prokázat u ostatních uvedených onemocněních takové závažné funkční postižení, aby byla splněna podmínka pro použití § 3 odst. 1 nebo § 4 odst. 1 vyhlášky.

39. Pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není žalobkyně schopna práce fyzicky těžké, v nepříznivých klimatických podmínkách. Není schopna práce spojené se zvýšeným rizikem stresů a ve vynuceném tempu. Výkon výdělečné činnosti žalobkyně nevyžaduje zcela mimořádné podmínky podle § 6 vyhlášky.

40. K datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní v I. stupni podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Datum vzniku invalidity nová komise určila dnem 14. 4. 2025, psychiatrickým nálezem. Platnost posudku byla stanovena do 31. 12. 2027, neboť byl předpoklad zlepšení klinického stavu. Nad rámec aktuálního posouzení nová komise též doporučila další vyšetření a zhodnocení vedlejších onemocnění žalobkyně při substituci které má být doloženo při kontrolní lékařské prohlídce (zejména pokud jde o aktivitu autoimunitního onemocnění štítné žlázy, klinického stavu žalobkyně se zhodnocením míry 7 1 Ad 23/2025- a vlivu kompenzace při zavedené terapii, či vývoje sekundární hyperparatyreózy včetně dopadů na ledvinové funkce, dále stran tachykardie aktuální kardiologickou zprávu a stran obezity metabolický profil s případnou vazbou na odbornou léčbu v obezitologické ambulanci).

41. Soud opakuje, že mu nepřísluší hodnotit posudek PK z odborného hlediska, neboť k tomu nemá příslušné znalosti, stejně tak nemůže odborně hodnotit ani podklady, ze kterých posudky vychází. Soud může posudek hodnotit pouze z hlediska jeho celistvosti a přesvědčivosti, přitom je nezbytné též posoudit, zda existují jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.

42. Požadavky na kvalitativní stránku posudků jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, čj. 8 Ads 138/2017- 40, k tomu tento soud uvedl: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009-38).“ 43. Soud shledal, že soudem vyžádaný posudek splňuje požadavky úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti posudkových závěrů o tom, že žalobkyně byla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní v I. stupni. PK MPSV v Plzni objektivně a přesvědčivě zdůvodnila své závěry při posouzení procentního poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Nová komise rozhodovala v řádném složení, kromě předsedkyně komise – posudkové lékařky – byly členkami též dokonce dvě další lékařky, a to z oborů psychiatrie a interního lékařství. Je zřejmé, že PK MPSV v Plzni na rozdíl od PK MPSV v Praze, komplexně hodnotila veškerou zdravotní dokumentaci, kterou měla k dispozici, a to včetně dokumentace, na kterou se žalobkyně odvolávala v žalobě, a vycházela též z vyšetření žalobkyně při prvním jednání komise dne 13. 11. 2025, které bylo provedeno odbornou lékařkou z oboru psychiatrie. Z těchto podkladů pak bylo zjištěno, že rozhodující příčinou obtíží žalobkyně je smíšená úzkostní a depresivní porucha, s panickými ataky, odpovídající středně těžkému funkčnímu postižení.

44. Námitka nedostatečně zjištěného zdravotního stavu je tak důvodná. Posudkoví lékaři ve správním řízení nedostatečně přihlédli k dalším komorbiditám žalobkyně (zejména onemocnění štítné žlázy, hyperparatyreóza, tachykardie či neléčená obezita), které dle závěrů PK MPSV v Plzni mají negativní dopad na dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně a na rozsah její pracovní schopnosti z hlediska kritérií vyhlášky, a dokonce bude potřeba jejich vývoj podrobněji došetřit a zhodnotit při následné kontrolní prohlídce v roce 2027. PK MPSV v Plzni při svých závěrech též vycházela ze subjektivních potíží opisovaných žalobkyní jak ve správním řízení, tak v řízení před soudem, přičemž jejich korelaci dohledala v dostupné zdravotnické dokumentaci, včetně té, na kterou přímo poukazovala žalobkyně. Na druhou stranu se ale žádný z posudkových lékařů či žádná z posudkových komisí neztotožnila s názorem žalobkyně, že její zdravotní stav odpovídá těžkému funkčnímu postižení nebo že její diagnóza přesahuje zvolenou kategorii, naopak, závěry všech posudků v této věci se ve zvoleném zařazení rozhodující příčiny dlouhodobě 8 1 Ad 23/2025- nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně podle vyhlášky shodly. Ze závěrů nové komise též vyplynulo, že u žalobkyně je dán předpoklad zlepšení jejího klinického stavu, pročež nová komise stanovila kontrolu invalidity žalobkyně již na konec roku 2027.

45. Soud tak nemá důvod pochybovat o správnosti závěrů srovnávacího posudku PK, jedná se o posudek přesvědčivý, celistvý a úplný. Odůvodnění srovnávacího posudku PK přitom poskytuje odpovědi na všechny vznesené námitky v žalobě. Nová komise přesvědčivě zdůvodnila, z jakých důvodů hodnotila stav žalobkyně k datu napadeného rozhodnutí shodně s předchozími posudky IPZS či komise PK v Praze podle kapitoly V, položky 5c, a procentní pokles její pracovní schopnosti odlišně hodnotou 35 %, tedy horní hranicí vymezeného procentního rozmezí. K závěrům nové komise o vzniku invalidity a stupni invalidity přitom žádná ze stran ničeho nenamítala.

46. Z těchto důvodů soud musel napadené rozhodnutí zrušit, neboť klíčový podklad pro jeho vydání – posudek lékaře IPZS v námitkovém řízení, byl přesvědčivě zpochybněn srovnávacím posudkem PK MPSV v Plzni.

VI. Závěr a náklady řízení

47. Ze srovnávacího posudku PK tak má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo o invaliditu I. stupně. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, a proto jej soud zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí.

48. Výroky o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny dle § 60 odst. 1 s. ř. s., který se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně se svou žalobou uspěla, avšak žádné náklady řízení neúčtovala. Nebyla přitom v řízení zastoupena advokátem a dle zákona č. 549/1991 Sb. byla v tomto řízení osvobozena od povinnosti zaplatit soudní poplatek za žalobu. Soud ze spisu nezjistil ani žádné jiné účelně vynaložené náklady žalobkyně. Proto ji soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaná ve věci úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 11. května 2026 9 1 Ad 23/2025- Mgr. Darina Michorová samosoudkyně