1 Ad 34/2025

Rubrum

čj. 1 Ad 34/2025-52 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: Ing. Mgr. A. Š, narozená dne X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 7. 8. 2025, čj. RN-X X X-354-PZA, a ze dne 6. 10. 2025, čj. R-6.10.2525 – 424/x x x, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 8. 2025, čj. RN-X X X- 354-PZA, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 10. 2025, čj. R-6.10.2525 – 424/x x x, se odmítá.

III. V řízení o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 8. 2025, čj. RN-X X X-354-PZA, se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. V řízení o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 8. 2025, čj. RN- X X X -354-PZA, nemá žalovaná právo na náhradu nákladů řízení.

V. V řízení o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 10. 2025, čj. R-6.10.2525 – 424/x x x, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V dané věci jde o případ, kdy byl žalobkyni přiznán rozhodnutím České správní sociálního zabezpečení v I. stupni ze dne 27. 3. 2025, čj. R-27.3.2025 – 424/x x x (dále jen prvostupňové rozhodnutí“), invalidní důchod ve III. stupni, žalobkyně však v reakci na něj zaslala správnímu orgánu I. stupně podání ze dne 30. 4. 2025 označené jako „Žádost o prodloužení lhůty vyjádření k rozhodnutí“. Toto podání správní orgány posoudily jako námitky, které před uplynutím stanovené lhůty k jejich doplnění (12. 8. 2025) žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 7. 8. 2025, čj. RN-X X X-354-PZA (dále jen „napadené rozhodnutí“ nebo “rozhodnutí ze dne 7. 8. 2025”). Žalobkyně však v poslední den stanovené lhůty skutečně své námitky doplnila podáním označeným jako „Upozornění na nesrovnalosti a žádost o doplnění informací“. Toto podání následně žalovaná v I. stupni vyhodnotila jako novou žádost o změnu výše invalidního důchodu a rozhodnutím ze dne 6. 10. 2025, čj. R-6.10.2525 – 424/x x x (dále jen „rozhodnutí ze dne 6. 10. 2025“), žalobkyni přiznala invalidní důchod ve vyšší částce poté, co částečně vyhověla tvrzením žalobkyně o nesrovnalostech v pojistných dobách jejího osobního listu důchodového pojištění.

2. Dne 10. 10. 2025 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu, jíž napadla rozhodnutí žalované ze dne 7. 8. 2025, čj. RN-X X X-354-PZA. Dne 13. 11. 2025 žalobkyně doručila soudu doplnění žaloby, jímž mimo jiné napadla rovněž rozhodnutí žalované v I. stupni ze dne 6. 10. 2025, čj. R-6.10.2525 – 424/x x x.

II. Obsah žaloby

3. Žalobkyně v žalobě, doručené soudu dne 10. 10. 2025, uvedla, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaná porušila základní zásady správního řízení. Její žádost o prodloužení lhůty ze dne 30. 4. 2025 žalovaná nesprávně překvalifikovala na námitky podle § 88 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, aniž tento postup odůvodnila, čímž jí znemožnila uplatnit její procesní práva, porušila zásadu ochrany práv účastníků řízení podle § 2 odst. 4 správního řádu a znemožnila jí tím vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 téhož předpisu. Dále stanovila nesprávné datum pro doplnění námitek (2. 6. 2025), neodpovídající skutečnému běhu lhůty a v rozporu se žádostí žalobkyně, čímž došlo k porušení zákazu libovůle. Uvedla dále, že se jedná o složitou věc, a svou argumentaci do 30 dnů od podání žaloby doplní.

4. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

5. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že z žaloby nelze seznat, čeho se žalobkyně domáhá. Z petitu lze usuzovat, že nesouhlasí s posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též jen „komise“), který ji však shledal invalidní ve III. stupni. Rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2025, čj. 19 Ad 17/2024-73, již žalovaná realizovala a žalobkyni je vyplácen invalidní důchod pro nejvyšší stupeň invalidity. Žalobkyně v poslední den pro podání námitek podala žádost o prodloužení lhůty k vyjádření se k rozhodnutí, s tím, že ji do 30 dnů doplní, což však neučinila. Žalovaná jej proto posoudila jako námitky a rozhodla o jejich zamítnutí napadeným rozhodnutím.

6. Podání žalobkyně, nazvané „Upozornění na nesrovnalosti a žádost o doplnění informací“, poté vyřídila jednak dopisem ze dne 3. 9. 2025, ale rovněž jeho předáním na příslušné oddělení. Na základě tohoto požadavku poté vydala žalovaná dne 6. 10. 2025 nové rozhodnutí, čj. R- 6.10.2025 – 424/x x x, jímž zvýšila důchod žalobkyně po dodatečném započtení nově prokázaných vyloučených dob. Současně s tím jí zaslala vysvětlující dopis z téhož dne.

7. Je tedy zřejmé, že žalobkyně nebyla nijak poškozena na svém důchodovém nároku ani zkrácena na procesních právech. I když své podání ze dne 30. 4. 2025 nedoplnila, žalovaná jej neodmítla, naopak jej posoudila jako námitky a vydala o tom rozhodnutí, ve výsledku jí byl důchod zvýšen novým rozhodnutím, proti němuž lze rovněž námitkami brojit. Doplnila, že podle § 85a zákona o organizaci sociálního zabezpečení se nepoužije ustanovení správního řádu o právu účastníků vyjádřit se k podkladům. Domáhá-li se žalobkyně posouzení invalidity, nijak jej nespecifikovala.

8. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Následná doplnění žaloby

9. V prvním doplnění žaloby ze dne 8. 11. 2025, doručené soudu dne 13. 11. 2025, uvedla, že žalobu „v rámci téhož řízení rozšiřuje o napadení rozhodnutí ČSSZ ze dne 6. 10. 2025, čj. R- 6.10.2525 – 424/[x x x]“, které mělo být vydáno účelově, aniž jím byly odstraněny všechny předchozí vady. Již vznesené žalobní body rozšířila tak, že žádost o prodloužení lhůty k vyjádření podala dne 30. 4. 2025, jelikož trpěla virovou infekcí. Na tuto žádost žalovaná dva a půl měsíce nijak nereagovala, až jej výzvou ze dne 15. 7. 2025 překvalifikovala na námitky a vyzvala žalobkyni k doplnění jejího podání. Dále vytýkala žalobkyni též nesprávný postup při vydání této výzvy. Napadené rozhodnutí bylo vydáno před uplynutím lhůty pro její doplnění. Žalobkyně však reagovala včas v poslední den stanovené lhůty. Ve svém podání rovněž vznesla nové žalobní body, a to jak proti rozhodnutí ze dne 7. 8. 2025, tak ze dne 6. 10. 2025, k nimž se soud vyjádří dále.

10. K tomuto svému podání přiložila svůj přehled postupu v řízení, rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2023, čj. R-7.10.2023 – 423/x x x, námitky proti tomuto rozhodnutí, prvostupňové a napadené rozhodnutí v nyní projednávané věci, dokument „Žádost o prodloužení lhůty vyjádření k rozhodnutí ze dne 30. 4. 2025“, výzvu žalované ze dne 15. 7. 2025, podání „Upozornění na nesrovnalosti a žádost o doplnění informací“ ze dne 12. 8. 2025 včetně potvrzení o doručení z Informačního systému datových schránek, sdělení k řízení o námitkách od žalované ze dne 3. 9. 2025, rozhodnutí žalované ze dne 6. 10. 2025, čj. R- 6.10.2025 – 424/x x x, spolu s vysvětlujícím dopisem z téhož dne, informace o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně od 1. 1. 2020 do 20. 10. 2025, a nedatovaný dokument označený jako „Stanovisko soudního znalce v oboru rehabilitace a fyzioterapie vyžádané MHMP k praktikám provedeným masérem“.

11. Ve druhém doplnění žaloby ze dne 7. 12. 2025, doručeného soudu téhož dne, dále poukázala na určité nesrovnalosti v označení rozhodnutí. Uvedla, že rozhodnutí o zamítnutí námitek bylo vydáno, ačkoliv žalobkyně žádné námitky nepodala. Na výše uvedenou procesní výzvu reagovala včas. Žalovaná překvalifikovala žádost o prodloužení lhůty, aniž by posoudila její vůli opravný prostředek podat. Rovněž se opakovaně ohradila proti tvrzení žalované, že nereagovala na výzvu ze dne 15. 7. 2025. Dále nesouhlasila s argumentací uvedenou ve vyjádření týkající se použití § 85a zákona o organizaci sociálního zabezpečení a k závěrům posudku komise, vyžádaného v předchozím soudním řízení. Zmínila, že je třeba přezkoumávat celé řízení, a to od rozhodnutí vydané dne 7. 10. 2023 až po rozhodnutí ze dne 6. 10. 2025.

V. Obsah správního spisu

12. Ze správního spisu zjistil zdejší soud pro řízení tyto podstatné skutečnosti.

13. Žalobkyně podala dne 16. 3. 2022 žádost o invalidní důchod. Na základě posouzení jejího zdravotního stavu vydala žalovaná dne 7. 10. 2023 rozhodnutí čj. R-7.10.2023 – 423/x x x, jímž žalobkyni přiznala invalidní důchod pro invaliditu III. stupně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (paranoidní schizofrenie, úzkostná osobnost, chronický VAS, porucha statiky a dynamiky páteře, hypercholesterolemie) a s ním souvisejícího poklesu pracovní schopnosti o 70 %. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 6. 11. 2023 námitky, v nichž zejména brojila proti nesprávnému posouzení jejího zdravotního stavu. Na základě dalšího lékařského posudku žalovaná rozhodnutím o námitkách ze dne 4. 4. 2024, čj. RN-X X X-315-PZA odňala žalobkyni invalidní důchod, jelikož její pracovní schopnost poklesla pouze o 10 %, a nebyla tedy invalidní.

14. Žalobkyně se proti rozhodnutí o námitkách bránila žalobou u zdejšího soudu, který jí vyhověl rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, čj. 19 Ad 17/2024-73, a to na základě odborného posudku vyhotoveného posudkovou komisí dne 28. 11. 2024, ev. č. SZ/2024-1521-PH-65, podle nějž je její zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý, s poklesem pracovní schopnosti o 70 %, a to v souvislosti s duševní poruchou. Proti tomuto rozsudku brojila žalobkyně kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) usnesením ze dne 30. 9. 2025, čj. 7 Ads 63/2025-50, odmítl, jelikož směřovala pouze proti důvodům rozhodnutí.

15. Na základě zrušujícího rozsudku vydala žalovaná dne 27. 3. 2025 rozhodnutí čj. R-27.3.2025 – 424/x x x (prvostupňové rozhodnutí), v němž vyšla z výše uvedeného posudku komise a přiznala žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu III. stupně. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 31. 3. 2025 a obsahovalo řádné poučení o možnosti podat proti němu opravný prostředek v podobě námitek.

16. Dne 30. 4. 2025 doručila žalobkyně žalované datovou schránkou podání, označené jako „Žádost o prodloužení lhůty vyjádření k rozhodnutí“, v němž požádala o prodloužení lhůty k vyjádření se k obsahu tohoto rozhodnutí o 30 dnů s tím, že byla zdravotně indisponována. Dne 15. 7. 2025 vydala žalovaná výzvu, v níž informovala žalobkyni, že podle § 37 odst. 1 správního řádu posoudila její podání jako námitky podle § 88 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a vyzvala ji k odstranění vad podání tím, že uvede, v jakém rozsahu rozhodnutí napadá a v čem spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. K tomu jí stanovila lhůtu 15 dnů od doručení výzvy. Tato lhůta uplynula dnem 12. 8. 2025.

17. Dne 7. 8. 2025 vydala žalovaná napadené rozhodnutí, jímž námitky proti prvostupňovému rozhodnutí zamítla. V něm odkázala na předcházející průběh správního a soudního řízení, kdy žalovaná vyšla právě z posudku komise a rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2025, čj. 19 Ad 17/2024-73. Prvostupňové rozhodnutí žalovaná přezkoumala jen obecně, neboť žalobkyně námitky nedoplnila. Zjistila při tom, že je správné, a proto jej zamítla napadeným rozhodnutím, které bylo žalobkyni doručeno dne 12. 8. 2025 ve 23.48 hodin tak, že si jej vyzvedla z datové schránky právnické osoby.

18. Dne 12. 8. 2025 v 23.52 hodin zaslala žalobkyně žalované podání, označené jako „Upozornění na nesrovnalosti a žádost o doplnění informací“. V něm namítala nedostatky v osobním listu důchodového pojištění (dále jen „OLDP“) a upozornila, že tyto nedostatky mohou mít vliv na výslednou výši jejího invalidního důchodu. Stejně tak se vyjádřila k určitým administrativním nesrovnalostem a k evidenci doby své dočasné pracovní neschopnosti. Dne 13. 8. 2025 v 1.20 hodin zaslala žalované totéž podání s tím, že došlo k chybě při zpracování dokumentu do formátu PDF a poslední stránka se neuložila správně.

19. Žalovaná dne 3. 9. 2025 zaslala žalobkyni přípis „Sdělení k řízení o námitkách“, v němž vysvětlovala, proč posoudila její podání ze dne 30. 4. 2025 právě jako námitky. K podání ze dne 12. 8. 2025 žalovaná poté uvedla, že jej postoupí příslušnému oddělení k vyřízení. Ve spisu se ještě nachází záznam ze dne 18. 9. 2025, v němž příslušný pracovník žalované nepovažoval její podání učiněné dne 13. 8. 2025 za námitky, ale za novou žádost, kterou je třeba i takto vyřídit. Dne 6. 10. 2025 vydala žalovaná v I. stupni nové rozhodnutí čj. 6. 10. 2025 – 424/x x x, jímž zvýšila žalobkyni invalidní důchod po úpravách v OLDP, k němuž připojila rovněž vysvětlující dopis ohledně svých postupů ve věci žalobkyně.

VI. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

20. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)].

21. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit, resp. které jsou jim známy. Oba účastníci se zároveň ve dvou týdnech od doručení příslušné výzvy nevyjádřili, a jejich souhlas s takovým vyřízením věci se proto presumuje.

22. Soud při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel z následující právní úpravy.

23. Podle § 88 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) [p]roti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení uvedených v § 3 odst. 3 písm. b), e) a f) ve věcech důchodového pojištění lze jako řádný opravný prostředek podat písemné námitky do 30 dnů ode dne jeho oznámení účastníku řízení.

24. Podle § 88 odst. 3 zákona o organizaci sociálního zabezpečení [n]ámitky se podávají orgánu sociálního zabezpečení, který rozhodnutí vydal. Námitky musí obsahovat stejné náležitosti jako odvolání podané podle § 82 správního řádu.

25. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) [p]odání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno.

26. Podle § 37 odst. 2 správního řádu [z] podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst.

4. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.

27. Podle § 37 odst. 3 správního řádu [n]emá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

28. Podle § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu [p]okud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu, je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence anebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě; nemůže-li účastník z vážných důvodů učinit podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, je lhůta zachována, jestliže je posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu vyššího stupně; tento správní orgán podání bezodkladně postoupí věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. (zvýraznění podtržením doplnil nyní soud)

29. Podle § 82 odst. 2 správního řádu [o]dvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolání se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka.

30. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. [k]do tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen ‚rozhodnutí‘), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Za rozhodnutí se považuje také závazné stanovisko, které brání vydání povolení či souhlasu.

31. Podle § 68 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [ž]aloba je nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.

32. Podle § 71 odst. 2 s. ř. s. [k] žalobě žalobce připojí jeden opis napadeného rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu vydaného v prvním stupni, bylo-li mu oznámeno. Žalobce může kdykoli za řízení žalobní body omezit. Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby. (zvýraznění podtržením doplnil nyní soud)

33. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. [ž]alobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Pokud se žalobci rozhodnutí neoznamuje, běží tato lhůta ode dne, kdy se žalobce prokazatelně s rozhodnutím seznámil; nejpozději lze však žalobu podat do jednoho roku od právní moci napadeného rozhodnutí.

34. Svou žalobou podanou k soudu dne 10. 10. 2025 žalobkyně napadla rozhodnutí žalované ze dne 7. 8. 2025, čj. RN-X X X-354-PZA. V doplnění žaloby ze dne 8. 11. 2025 žalobkyně uvedla, že „současně se žaloba v rámci téhož řízení rozšiřuje o napadení rozhodnutí ČSSZ ze dne 6. 10. 2025, čj. R-6.10.2525 – 424/[x x x], které bylo vydáno účelově, aniž by odstranilo všechny předchozí vady“. Je zjevné, že takto formulovaným podáním měla žalobkyně v úmyslu napadnout vedle rozhodnutí ze dne 7. 8. 2025, rovněž rozhodnutí ze dne 6. 10. 2025. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou přípustnosti žaloby v doplněném rozsahu.

35. Žaloba v části brojící proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 10. 2025, čj. R-6.10.2525 – 424/x x x, je nepřípustná.

36. Je třeba upozornit, že v předchozím odstavci uvedený napadaný akt je správním rozhodnutím v I. stupni, proti němuž lze brojit námitkami podle § 88 odst. 1 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, představující řádný opravný prostředek v řízení před důchodovými orgány. Před podáním žaloby bylo proto nezbytné tento opravný prostředek nejdříve využít v rámci správního řízení. Protože žalobkyně nevyčerpala opravné prostředky v řízení před žalovanou, je žaloba v rozsahu brojícím proti rozhodnutí ze dne 6. 10. 2025 tedy nepřípustná podle § 68 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

37. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. [n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle zákona nepřípustný.

38. Soudu proto nezbylo, než žalobu proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 6. 10. 2025 odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) téhož předpisu.

39. Jde-li o přípustnost žaloby v rozsahu brojícím proti rozhodnutí ze dne 7. 8. 2025, soud nejprve podotýká, že pokud by byla žaloba skutečně blanketní, jak žalobkyně v tomto podání uvedla, bylo by na místě ji rovněž odmítnout. Nedostatek v podobě chybějících žalobních bodů představuje vadu podání, která by se s koncem lhůty stala neodstranitelnou ve smyslu § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Zásadně totiž platí, že soud nemá povinnost žalobce k odstranění této vady vyzývat, neobsahuje-li žaloba žádný žalobní bod, a zároveň již není objektivně možné, aby jej žalobce ve lhůtě pro podání žaloby doplnil (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2003, čj. 2 Azs 9/2003-40, č. 113/2004 Sb. NSS, ze dne 11. 3. 2010, čj. 7 As 15/2010- 56, ze dne 23. 1. 2014, čj. 9 Afs 46/2013-26, nebo ze dne 27. 11. 2017, čj. 1 Azs 341/2017-22).

40. Soud proto nejprve zvažoval, zda jsou splněny podmínky pro odmítnutí žaloby ve vztahu k rozhodnutí ze dne 7. 8. 2025 podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Po důkladném prostudování žaloby však došel k závěru, že původní žaloba v rozsahu podaném ke dni 10. 10. 2025 již obsahuje 3 žalobní body, jež lze projednat – vedle obecně namítané nepřezkoumatelnosti se žalobkyně ohrazovala proti nesprávnému vyhodnocení svého podání ze dne 30. 4. 2025 jako námitek, čímž jí znemožnila uplatnit její procesní práva a vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, a rovněž proti nesprávnému stanovení data pro jejich doplnění. Lze proto uzavřít, že žaloba je projednatelná, protože obsahuje žalobní body, byť povšechné.

41. Žalobkyně následně žalobu dvakrát doplnila samostatnými podáními ze dne 8. 11. 2025 a dne 7. 12. 2025. V nich jednak vznášela nové námitky, jednak rozvedla žalobní body již vznesené. Podle § 71 odst. 2 s. ř. s. může žalobce rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby. Z ustálené judikatury NSS (viz usnesení ze dne 28. 7. 2005, čj. 2 Azs 134/2005-43, č. 685/2005 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 23. 10. 2009, čj. 7 Afs 110/2009-88) zároveň vyplývá, že rozšíření žaloby o další žalobní body nelze zaměňovat s konkretizací či upřesněním žalobních bodů. Řádně a včas uplatněný žalobní bod lze naproti tomu argumentačně rozvíjet i po uplynutí lhůty k podání žaloby (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2013, čj. 1 Afs 54/2013-36).

42. Z uvedeného plyne, že žalobu lze rozšiřovat o další námitky pouze ve lhůtě pro její podání; k žalobním bodům později uplatněným soud nesmí přihlížet. V tomto ohledu nebylo rozhodné, že žalobkyně soudu avizovala, že ještě míní žalobu rozšířit a stanovila si k tomu sama lhůtu. Soud vypořádá pouze námitky vznesené včas, tedy ve lhůtě pro podání žaloby, musí však při tom vzít v úvahu ty části podání ze dne 8. 11. 2025 a ze dne 7. 12. 2025, jimiž žalobkyně tyto tři žalobní body konkretizovala. V nich se ohradila proti posouzení žádosti ze dne 30. 4. 2025 jako námitek, které nepodala (žalovaná neprokázala vůli žalobkyně domáhat se nápravy opravným prostředkem), a ani neměla možnost je podat, neboť rozhodnutí o nich bylo navíc vydáno před uplynutím žalovanou určené lhůty. Na výzvu přitom reagovala ve stanovené lhůtě včas, a žalobkyně jej nezákonně pominula. Zbylé námitky však žalobkyně uplatnila až po lhůtě pro podání žaloby podle § 71 odst. 2 s. ř. s., a soud k nim proto nepřihlížel.

43. Soud se rovněž zabýval otázkou přípustnosti žaloby z hlediska, zda jí podala osoba k tomu oprávněná. Tou je ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení rozhodnutím. Je však třeba důsledně rozlišovat legitimaci procesní (kdo je oprávněn žalobu podat) a věcnou (kdo bude ve věci úspěšný). K tomuto rozdílu se již vyjádřil i NSS, který své závěry shrnul do právní věty rozsudku ze dne 14. 2. 2006, čj. 1 Afs 40/2005-62, podle níž „[ž]alobní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu se zakládá tvrzením (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Soud proto chybuje, pokud odmítne žalobu pro nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a odůvodní to tím, že rozhodnutí vydané ve prospěch žalobce […] nepřivodilo žalobci zkrácení na právech; takový závěr je totiž závěrem o věcné legitimaci, nikoli o legitimaci procesní, a může být vysloven toliko po meritorním projednání věci.“ 44. Z obsahu správního spisu plyne, že žalovaná prvostupňovým rozhodnutím realizovala rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2025, čj. 19 Ad 17/2024-73. Klíčovým podkladem přitom byl posudek komise vyžádaný v předchozím soudním řízení, který konstatoval pokles pracovní schopnosti žalobkyně o 70 %, tedy III. stupeň invalidity. Žalobkyně proti rozhodnutí brojila podáním ze dne 30. 4. 2025, které žalovaná vyhodnotila jako námitky a následně je zamítla, což se může jevit jako rozhodnutí žalobkyni nevyhovující. Byl jí však přiznán invalidní důchod pro nejvyšší stupeň invalidity. Žalovaná tedy musela námitky zamítnout. V opačném případě by z hlediska jejich kompetencí věcně rozhodnutí změnila nebo zrušila, což by patrně bylo v neprospěch žalobkyně.

45. Žalobu je nicméně v kontextu výše uvedené judikatury oprávněn podat kdokoliv, kdo tvrdí, že byl na svých právech rozhodnutím přímo zkrácen. Nestačí tedy, že se rozhodnutí jeví být zcela vyhovující, neboť takové posouzení je závěrem věcným, tedy o důvodnosti žaloby. V tomto ohledu je podmínka aktivní legitimace splněna. Nepostačí, že rozhodnutí se na první pohled jeví být plně vyhovující tím, že jím byl de facto přiznán důchod ve III., tedy nejvyšším stupni, i když jej žalobkyně v zásadě nesporuje, neboť skutečně tvrdila zásah do svých veřejných subjektivních práv, zejména pokud jde o procesní postupy žalované. Tuto otázku je však třeba zkoumat již meritorně, nikoliv při předběžném posouzení přípustnosti podané žaloby.

46. Soud konstatuje, že žaloba proti rozhodnutí ze dne 7. 8. 2025, čj. RN-X X X-354-PZA, byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a obsahovala i žalobní body. Žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 8. 2025, čj. RN-X X X-354-PZA, je důvodná.

47. Soud se nejprve věnoval obecně vznesené námitce nepřezkoumatelnosti. Přitom platí, že důvody rozhodnutí lze zkoumat pouze u rozhodnutí srozumitelného (rozsudek NSS ze dne 14. 5. 2015, čj. 9 As 326/2014-33). K této otázce se vyjadřuje i obsáhlá judikatura NSS, kterou, i když se zpravidla vztahuje k otázce přezkoumatelnosti rozhodnutí soudních, lze zcela vztáhnout i na rozhodnutí správní.

48. Ve shrnutí podstatných závěrů v právních větách rozsudku NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, kasační soud uvedl, že „[z]a nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze obecně považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán.“ V tomtéž rozsudku se soud vyjádřil i k otázce nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, která „je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.“ (obdobně viz např. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2008, čj. 4 Azs 94/2007-107, ze dne 21. 8. 2008, čj. 7 As 28/2008-76, či usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-74).

49. Nesrozumitelným by tedy bylo takové rozhodnutí, u něhož by nebylo vůbec zřejmé, o čem správní orgán rozhodl, koho tím zavázal a k čemu, jehož výrok by byl vnitřně rozporný či v nesouladu s odůvodněním. Touto vadou napadené rozhodnutí zcela zjevně netrpí, je naopak zřejmé, o čem žalovaná rozhodovala a z jakých důvodů tak činila. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů by přicházela v úvahu tehdy, nebylo-li by z napadeného rozhodnutí zřejmé, z jakých skutkových zjištění žalovaná vycházela a jakými úvahami se řídila. Uvedené však lze z rozhodnutí rovněž seznat.

50. Lze proto uzavřít, že rozhodnutí není nepřezkoumatelné, neboť z něj lze zjistit, jak a proč žalovaná rozhodla. Je též vhodné dodat, že nepřezkoumatelnost nezpůsobuje pouhý nesouhlas účastníka řízení s odůvodněním a závěry napadeného rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2013, čj. 2 As 47/2013-30, či ze dne 29. 4. 2010, čj. 8 As 11/2010-163). Nepřezkoumatelnost není ani projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by mělo být rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí. (srov. rozsudky ze dne 28. 2. 2017, čj. 3 Azs 69/2016-24, a ze dne 27. 9. 2017, čj. 4 As 146/2017-35). Soud konstatuje, že napadené rozhodnutí je z výše uvedených důvodů zcela přezkoumatelné.

51. Stejně tak nelze přisvědčit ani námitce, že žalovaná nesprávně kvalifikovala podání žalobkyně ze dne 30. 4. 2025, označené „Žádost o prodloužení lhůty vyjádření k rozhodnutí“, jako námitky. Předně je třeba uvést, že žalovaná je při zpracování došlých podání vázána správním řádem. Z něj plyne i povinnost je posoudit bez ohledu na jejich označení, toliko podle obsahu (§ 37 odst. 1 správního řádu). Z této premisy vychází i právní věta rozsudku NSS ze dne 11. 9. 2008, čj. 1 As 30/2008-49, č. 1746/2009 Sb. NSS, podle níž „[a]dresáti veřejných subjektivních práv a povinností v oblasti veřejné správy jsou v převážné většině právní laici, na nichž nelze vyžadovat, aby své žádosti formulovali zcela pregnantně a pojmenovávali věci přesnými zákonnými termíny, případně dokonce citovali v žádostech přesná zákonná ustanovení. Správní orgány musejí při výkonu veřejné moci akceptovat užívání běžného neodborného jazyka ze strany uživatelů veřejné správy. Pokud jsou výrazy z oblasti běžného jazyka nedostatečné, vzbuzující právní nejasnost z pohledu správního orgánu, musí správní orgán vyzvat žadatele k upřesnění obsahu žádosti a vysvětlit mu, proč je upřesnění nezbytné. Platí totiž zásada, že podání je nutno vždy posuzovat podle jeho skutečného obsahu (k čemu směřuje), nikoliv formálního označení (§ 19 odst. 2 správního řádu z roku 1967, § 37 odst. 1 správního řádu z roku 2004).“ 52. Správní orgán je tedy u každého podání povinen zhodnotit, jaký následek jím podatel mínil vyvolat, ať už bylo označené jakkoliv. Žalobkyně přitom uvedla, že se hodlá k obsahu rozhodnutí vyjádřit, a zároveň požádala o prodloužení lhůty z důvodu zdravotní indispozice. Z takto použité formulace je zjevné, že měla v úmyslu se proti němu nějakým způsobem bránit. Zákon o organizaci sociálního zabezpečení v důchodových věcech stanoví jako řádný opravný prostředek právě námitky, naopak jiný specifický postup, kterak napravit nesprávnosti rozhodnutí v prvním stupni a kterého se žalobkyně domáhá, tento zákon nezná. Formulaci „vyjádřit se k postupu“ lze skutečně vykládat pouze tak, že žalobkyně se domáhala nápravy určitých aspektů prvostupňového rozhodnutí, které považovala z nějakého důvodu za nesprávné (což ostatně potvrzuje její podání z 12. 8. 2025, viz dále), což značí zjevný úmysl opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí podat. Navenek se uvedený úkon jeví skutečně jako blanketní námitky, podané v poslední den lhůty, které měly být posléze doplněny. Žalovaná proto nepochybila, pokud jej takto posoudila.

53. Pokud však jde o postup žalované po doručení podání žalobkyně ze dne 30. 4. 2025, soud konstatuje, že byl zvolen nevhodně. V uvedeném podání žalobkyně avizovala, že jej doplní ve lhůtě 30 dnů. V takových případech však není na účastníku řízení, aby sám nastavoval termíny jednotlivých fází řízení, či jakkoliv si určoval lhůty k provedení jednotlivých úkonů, neboť řízení vede příslušný správní orgán. Ten by tak měl stanovit, do kdy může účastník řízení daný úkon provést, nemá-li k tomu stanovenou lhůtu ze zákona, tak, aby řízení probíhalo bez průtahů a vedlo ke svému předvídatelnému konci.

54. V dané věci však zůstalo toto podání žalobkyně z hlediska lhůty k doplnění ze strany žalované zcela bez odezvy, čímž po určitou část řízení mohla panovat určitá míra právní nejistoty, zda správní orgán vůbec akceptoval avízo žalobkyně o tom, kdy své podání doplní, tj. zda na doplnění skutečně vyčká 30 dnů, anebo rozhodne o jejím podání dříve. Takový stav však není žádoucí. Jestliže účastník řízení činí vůči správnímu orgánu návrh, musí být zřejmé, v jaké lhůtě lze očekávat, že o něm správní orgán rozhodne. Jak soud uvedl výše, nemá pochybnosti o tom, že žalobkyně hodlala prvostupňové rozhodnutí napadnout, a měla tak učinit ve lhůtě stanovené zákonem pro podání námitek. Pakliže jí tato lhůta ze zdravotních důvodů nestačila k vyjádření veškerých jejich pochybností o správnosti postupu či zákonnosti rozhodnutí, či k jejich prokázání, a požádala o prodloužení lhůty, měl se touto žádostí správní orgán jednoznačně zabývat, důvody pro prodloužení a samotnou délku prodloužení vyhodnotit a jednoznačně ohraničit. Jistě si lze představit i zcela výjimečné okolnosti, za kterých by bylo lze takto účastníku řízení lhůtu prodloužit dvojnásobně (např. o dalších 30 dnů, jak požadovala žalobkyně), zpravidla tomu však nebude, protože lhůta pro podání opravného prostředku stanovená zákonodárcem již prošla testem přiměřenosti a obecně lze od účastníků řízení očekávat, že své námitky formuluji již v základní lhůtě 30 dnů. Žalobkyně přitom neuváděla natolik závažné důvody, pro které by tak nemohla učinit v nové lhůtě kratší. Žalovaná však nejprve vyčkala, zda žalobkyně v avizovaných 30 dnech své podání nějakým způsobem doplní, a až když tomu tak nebylo, vyzvala ji k doplnění výzvou ze dne 15. 7. 2025, tj. až po dvou a půl měsících od podání „žádosti“ (námitek), k čemuž žalobkyni stanovila dalších 15 dnů. Soud však nepovažoval toto pochybení žalované za nezákonnost takové intenzity, pro které by bylo nutné zrušení napadeného rozhodnutí. Naopak, uvedený postup žalované by bylo lze z určitého úhlu pohledu hodnotit též jako vůči žalobkyni „vstřícný“. Výsledkem bylo, že žalobkyně měla několikanásobně větší lhůtu pro podání námitek, resp. pro jejich doplnění, oproti lhůtě stanovené v zákoně (od doručení prvostupňového rozhodnutí dne 31. 3. 2025 do 12. 8. 2025), a nemohla tak být jakkoliv zkrácena na svých právech, neboť po celou tuto dobu mohla libovolně formulovat své výhrady vůči prvostupňovému rozhodnutí, čehož i plně využila a námitky („žádost“) doplnila na samém konci lhůty podáním označeným jako „Upozornění na nesrovnalosti a žádost o doplnění informací“.

55. Z tohoto podání ze dne 12. 8. 2025 je též zjevné, že jím žalobkyně reagovala na zaslanou výzvu k doplnění ze dne 15. 7. 2025. Žalovaná však již dne 7. 8. 2025 vydala napadené rozhodnutí, aniž vyčkala uplynutí konce stanovené lhůty, v níž však žalobkyně své podání skutečně doplnila. V takovém případě jde však o doplnění včasné ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu, neboť bylo žalované zasláno v poslední den jí stanovené lhůty. Postup, kdy žalovaná nevyčkala s vydáním napadeného rozhodnutí až na uplynutí této lhůty a vydala rozhodnutí předčasně, tak představuje nezákonný postup, a jde zároveň o vadu, k níž soud přihlíží i z úřední povinnosti.

56. Soud dále upozorňuje, že rozhoduje podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). V tomto směru proto nemůže hodnotit postup, kdy toto doplnění žalovaná posoudila jako nové podání a vydala nové rozhodnutí v I. stupni ze dne 6. 10. 2025, v němž žalobkyni částečně vyhověla. Podstatné je, že svým postupem žalovaná porušila procesní práva žalobkyně, která přestože splnila svou povinnost ve stanovené lhůtě doplnit své námitky, napadené rozhodnutí je vůbec nereflektovalo. Z uvedených důvodů je též polemika účastníků řízení ohledně použití § 85a zákona o organizaci sociálního zabezpečení nadbytečná a irelevantní, neboť v dané věci nešlo o vyjádření žalobkyně k podkladům pro rozhodnutí, či o oznámení zahájení řízení z moci úřední, u kterých toto ustanovení vylučuje použití správního řádu, ale o řádný opravný prostředek a odstranění jeho vad.

57. Soud závěrem uvádí, že se zabýval i tím, zda žalobkyně vznesla včas námitku týkající se jejího zdravotního stavu. Tomu by nasvědčoval text petitu žaloby („rozhodnutí se ruší, žalobkyni náleží invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ode dne, který bude určen na základě řádného posouzení zdravotního stavu žalobkyně“). Konkrétní námitky týkající se této oblasti však žalobkyně vznesla poprvé až v následných doplněních své žaloby, tedy opožděně. Nebylo tak třeba pro účely tohoto řízení zadávat zpracování nového odborného posudku o zdravotním stavu žalobkyně. Stávající posudek komise, vyžádaný pro účely předchozího soudního řízení ve věci sp. zn. 19 Ad 27/2024 je v době rozhodování zdejšího soudu stále aktuální (jeho platnost určila posudková komise do 31. 12. 2027).

58. Žalobkyně byla posudkem komise shledána invalidní ve III., tedy v nejvyšším stupni invalidity, kdy komise stanovila pokles její pracovní schopnosti o 70 % a za rozhodující příčinu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovila její psychické onemocnění. Jiná postižení naopak nedosahovala takové intenzity, že by způsobila pokles pracovní schopnosti o 35 %, potřebných pro alespoň I. stupeň invalidity. Žalobkyně přitom v žalobě netvrdila ani nedokládala žádnou změnu svého zdravotního stavu (kdy ani případné prokázání jeho zhoršení by již nemohlo vést k přiznání vyššího invalidního důchodu, a tedy pro ni příznivějšímu rozhodnutí), či že by jí měla být invalidita přiznána od dřívějšího data. Nevznikly tak pochybnosti o správnosti závěrů posudku komise, což ostatně vyslovil i soud v předchozím řízení sp. zn. 19 Ad 27/2024. Na to nemůže mít vliv ani subjektivní nesouhlas žalobkyně zjevný z obou doplnění žaloby a z obsahu správního spisu se závěrem, že její invaliditu způsobuje téměř výlučně její duševní onemocnění. Rozhodující je objektivní zhodnocení jejího zdravotního stavu posudkovou komisí, přičemž pokud žalobkyně s tímto posouzením nesouhlasila, mohla a měla se proti němu bránit v předchozím soudním řízení, neboť žalovaná byla po zrušení svého původního rozhodnutí ze dne 4. 4. 20204 vázána právním názorem soudu v rozsudku sp. zn. 19 Ad 27/2024, a důkazy tam provedenými, zejména posudkem komise. Za dané situace by proto bylo vyhotovení nového posudku nadbytečné.

VII. Závěr a náklady řízení

59. Soud ze shora popsaných důvodů zrušil napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s., je nezákonné, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, v němž bude vázána právním názorem zdejšího soudu (§ 78 odst. 3, 4, a 5 s. ř. s.).

60. Soud rovněž uvádí, že dokazování listinami přiloženými k doplnění žaloby neprováděl. Dokument označený jako „Stanovisko soudního znalce v oboru rehabilitace a fyzioterapie vyžádané MHMP k praktikám provedeným masérem“ není pro věc relevantní, neboť se netýká projednávaných námitek. Žalobkyně totiž námitky nesprávně posouzeného zdravotného stavu uplatnila opožděně, viz výše, a soud k nim z tohoto důvodu nepřihlížel. Sled událostí, který předestřela žalobkyně pomocí jí vyhotovené časové osy, lze spolehlivě zjistit i ze správního spisu. Zbylé listiny jsou součástí správního spisu, jímž se dokazování neprovádí, a jsou tedy jako důkazní prostředek nadbytečné.

61. Výrok o náhradě nákladů řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 7. 8. 2025, čj. RN-X X X- 354-PZA, je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož náhrada nákladů řízení přísluší tomu, kdo měl ve věci úspěch. Žalobkyně byla zcela úspěšná, žádné náklady řízení však neúčtovala, od povinnosti zaplatit soudní poplatek byla v tomto řízení ze zákona osvobozena, a žádné účelně vynaložené náklady řízení neplynou ani ze soudního spisu. Soud jí proto náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaná úspěšná nebyla, navíc jde o správní orgán provádějící důchodové pojištění, který nárok na náhradu nákladů řízení obecně nemá (§ 60 odst. 2 s. ř. s.). Výrok o náhradě nákladů řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 6. 10. 2025, čj. R- 6.10.2525 – 424/x x x, vychází z § 60 odst. 3 s. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 31. července 2026 Mgr. Darina Michorová samosoudkyně