1 Ad 39/2025

Plný text

čj. 1 Ad 39/2025-123 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: A. J., narozený dne X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 5. 2025, čj. RN-X X X-342-PJA, takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 5. 2025, čj. RN-X X X- 342-PJA, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 23. 8. 2024 opakovanou žádost o invalidní důchod. Žalovaná tuto žádost dne 25. 3. 2025 rozhodnutím čj. R-25.3.2025 – 414/x x x (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) zamítla, neboť i když byl žalobce podle posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) invalidní, nezískal potřebnou dobu pojištění pro přiznání této dávky. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, které žalovaná dne 14. 5. 2025 rozhodnutím čj. RN-X X X-342-PJA (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. Žalobou, podanou nejprve k Obvodnímu soudu pro Prahu 6, a následně ke Krajskému soudu v Praze, který ji zdejšímu soudu postoupil, se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce ve své žalobě především namítal, že ve společnosti YourCar Holding s. r. o. od 13. 11. 2018 do 25. 4 2022 zabezpečoval chod autoservisu, a to jako jmenovaný prokurista. Bylo za něj hrazeno sociální a zdravotní pojištění, podle výpisu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky v období od 1. 10. 2018 do 1. 12. 2019 za provádění práce pro výše uvedenou společnost, od tohoto data až do 31. 7. 2022 byl evidován jako osoba pečující o bezmocnou osobu s výplatou 19.500 Kč, sociální pojištění tak hradil stát. Poukázal i na to, že mu byla vyplacena finanční odměna ve výši 23.904 Kč za vykonanou práci zkraje roku 2021 pro společnost ZDRAVPOL, s. r. o. (v žalobě uvedeno jako Zdravotnické potřeby Lužiny, pozn. soudu). Splňuje podmínky pro přiznání invalidního důchodu, chyba vznikla z toho důvodu, že úhrady na sociální pojištění byly odváděny pod číslem jeho zdravotního pojištění, které se liší od jeho rodného čísla.

3. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

4. K žalobě přiložil výpis plateb pojistného na zdravotní pojištění za období od 1. 1. 2018 do 15. 4. 2025.

5. Žalobce též soudu postupně do dne 22. 10. 2025 zaslal několik podání, jimiž svou žalobu doplňoval. Dne 1. 10. 2025 uvedl, že v letech 2021 až 2022 vykonával práci hlídače u Dopravního podniku hl. m. Prahy. Dne 6. 10. 2025 bylo soudu doručeno podání, jímž žalovaný navrhl vyžádat si usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 9. 2025, čj. 1 Nt 2814/2025-11, týkající se upuštění od výkonu zbytku trestu, a sdělení Zdravotnických zařízení Ministerstva spravedlnosti ze dne 26. 8. 2025, a rovněž požádal o přiznání invalidního důchodu ve III. stupni invalidity. Podáním doručeným soudu dne 15. 10. 2025, žalobce svou žádost zopakoval.

III. Vyjádření žalované

6. Žalovaná považovala za zásadní námitku týkající se získané doby pojištění. Pro vznik nároku na invalidní důchod je třeba získat určitou dobu pojištění, a to v závislosti na věku žadatele. Podle čl. 57 základního nařízení navíc nemá žalovaná povinnost důchod přiznat občanu jiného členského státu v případě, kdy tento v posuzujícím státě nezískal žádnou dobu pojištění nebo dobu pojištění kratší jednoho roku, pokud ta sama o sobě nestačí ke vzniku nároku na takovou dávku podle vnitrostátních předpisů. Z listin, které měla žalovaná k dispozici, vyplývala pouze náhradní doba pojištěn v podobě vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání od 28. 4. 2022 do 12. 6. 2022. V žádosti o přiznání invalidního důchodu je v rubrice „přehled o činnostech a náhradních dobách od ukončení povinné školní docházky až do dne podání žádosti o důchod“ uveden pouze údaj o studiu v Rize mezi lety 2001 a 2013.

7. Z ničeho neplyne, že by se žalobce jakkoliv podílel na financování českého důchodového systému. Prokura, i když zapsaná v obchodním rejstříku, sama o sobě neprokazuje účast na důchodovém pojištění, neboť tato je odvislá od účasti na pojištění nemocenském. Představa žalobce o samozřejmé účasti v důsledku invalidity nemá oporu v právních předpisech. Doba v evidenci úřadu práce je ve finále nepodstatná, péči o bezmocnou osobu žalobce jakkoliv nedoložil. Náležité zjištění skutkového stavu je povinností žalované, ovšem ta není zcela bezbřehá.

8. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Další vyjádření účastníků a procesní postup soudu

9. Replika žalobce: Dne 22. 2. 2026 zaslal žalobce repliku k vyjádření žalované, a to ve třech samostatných podáních. Uvedl, že jeho zdravotní stav je natolik závažný, že si vyžádal upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody, a poukázal na shora uvedené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 9. 2025, čj. 1 Nt 2814/2025-11, a Odborný lékařský posudek Oblastní lékařské komise Zdravotnických zařízení Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 9. 2025. Posudek jednoznačně uvádí, že jeho prognóza je krajně nepříznivá, jeho zdravotní postižení je mnohem závažnější, než bylo dosud zohledněno.

10. Zmínil, že klíčovým problémem je pochybení v identifikaci, neboť zaměstnavatelé používali při komunikaci s příslušnými institucemi jeho číslo zdravotního pojištění, nikoliv rodné číslo. Pokud vykonával závislou práci, vznikla mu účast na nemocenském a důchodovém pojištění bez ohledu na identifikační údaj. Alespoň jeden den pojištění získal, a tím je podmínka účasti na pojištění splněna. Žalovaná stanovila datum invalidity na 3. 7. 2020, což je však v rozporu s objektivními důkazy, neboť invalidita nastala na základě dopravní nehody dne 25. 5. 2019. Od tohoto okamžiku se jeho zdravotní stav nikdy nevrátil do normy, jeho následky jsou přímým a neoddělitelným důsledkem této události. Datum vzniku invalidity má za čistě formální, pokud jím neměl být již den nehody, tak alespoň den ukončení první fáze hospitalizace.

11. Navrhl, aby si soud vyžádal informace od společnosti ZDRAVPOL s. r. o. týkající se jeho zaměstnání. K vyjádření přiložil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 9. 2025, čj. 1 Nt 2814/2025-11, Odborný lékařský posudek Oblastní lékařské komise Zdravotnických zařízení Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 9. 2025, čj. 2025-111-03-56/150, a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor Kutná Hora, Oddělení obecné kriminality ze dne 22. 8. 2019, čj. KRPS-147092-44/TČ-2019-010571- TB, jímž uvedený orgán věc odložil, a protokol dopravního inspektorátu téhož krajského ředitelství ze dne 25. 5. 2019, ev. č. KRPS-348-1/DNKH-2019-ZZ-TČ, KRPS-147092/TČ- 2019-010571.

12. Vyžádání odborného posudku: Jelikož žalobce vznesl námitku týkající se jeho zdravotního stavu, zejména okamžiku vzniku invalidity, vyžádal si soud od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „komise“) vypracování odborného posudku o zdravotním stavu žalobkyně ze dne 14. 5. 2026, ev. č. SZ/2026/429-PH-22 (dále jen „posudek PK“), doručený soudu dne 19. 6. 2026. K jeho obsahu se soud vyjádří dále.

13. Duplika: Žalovaná uvedla, že jakkoliv není žalobce omezen v navrhování důkazů, má za to, že žalobce nevznesl námitku týkající se stupně invalidity a data jejího vzniku včas ve smyslu § 71 odst. 2 s. ř. s. Zopakovala, že z ničeho neplyne, že by se žalobce podílel na financování důchodového systému. Jde-li o posudek vyhotovený v souvislosti s upuštěním od zbytku trestu, má za to, že se týkal jiného účelu a nehodnotil pokles pracovní schopnosti, který byl u žalobce shledán ve výši 70 % posudkem IPZS pro účely prvostupňového rozhodnutí. Jde-li o okamžik vzniku invalidity, poukázala zejména na § 26 zákona o důchodovém pojištění, podle nějž se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje taková situace, která trvá alespoň jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že alespoň jeden rok bude trvat. Zdravotní stav tedy musí být nějakým způsobem ustálen.

14. Triplika: Žalobce ve své triplice doručené soudu dne 23. 6. 2026 uvedl, že souhlasí s posudkem PK, podle nějž poklesla žalobcova pracovní schopnost o 70 % a invalidita vznikla dne 3. 7. 2020. Před pracovní neschopností, vzniklou dne 25. 5. 2019, vykonával funkci prokuristy společnosti YourCar Holding s. r. o. a fakticky řídil její chod. Z této činnosti mělo plynout pojištění, a pokud se tak nestalo, není to k jeho tíži. Navrhl, aby soud vyzval různé ekonomické subjekty k tomu, aby osvědčily, že žalobce uvedenou společnost zastupoval v právních jednáních.

V. Obsah správního spisu

15. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti.

16. Žalobce podal první žádost o invalidní důchod dne 6. 11. 2019, ta byla nicméně zamítnuta, jelikož podle posudku lékaře Lékařské posudkové služby Pražské správy sociálního zabezpečení (dále jen „LPS PSSZ“ ze dne 21. 1. 2020, čj. LPS/2019/2602-P5_CSSZ nešlo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a žalobce nebyl invalidní ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění.

17. Dne 11. 5. 2022 podal žalobce druhou žádost o invalidní důchod, a to jak z ČR, tak z Lotyšska. V ní uvedl, vedle odborné přípravy od 1. 9. 1998 do 30. 1. 2012, i několik zaměstnání v této členské zemi mezi lety 2007-2015 (jmenovitě od 8. 6. 2007 do 3. 7. 2007, od 3. 7. do 9. 7. 2007, od 9. 6. 2011 do 4. 7. 2011, od 9. 6. 2014 do 21. 12. 2014, od 15. 1. 2015 do 28. 2. 2015, a od 8.4. 2015 do 26. 5. 2015). Podle posudku LPS PSSZ ze dne 25. 7. 2022, čj. LPS/2022/854-JZM_CSSZ, poklesla pracovní schopnost žalobce o 70 % a byl tedy invalidní ve III. stupni; datum vzniku invalidity určil na 3. 7. 2020.

18. Žalovaná následně dne 23. 9. 2022 rozhodnutím čj. R-23.9.2022 – 414/x x x, žádost žalobce zamítla, protože nezískal potřebnou dobu pojištění. V této souvislosti žalovaná kontaktovala prostřednictvím Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení příslušný lotyšský orgán (Valsts socialas apdrošinašanas agentura) dne 23. 9. 2022. Na standardizovaném formuláři pro komunikaci mezi orgány sociálního zabezpečení sdělila podrobnosti žádosti (formulář P2200), pojistnou historii žalobce v ČR (formulář P4000) a zprávu o rozhodnutí o důchodu (formulář P6000). Z opisu formuláře P6000, zaslaného žalované jejím lotyšským protějškem, plyne, že ze stejného důvodu (nesplnění minimální doby pojištění) zamítl dne 22. 2. 2024 žádost o invalidní důchod i tento lotyšský orgán.

19. Žalobce poté požádal žalovanou o sdělení evidované doby pojištění dne 16. 4. 2024. Ta mu v reakci zaslala osobní list důchodového pojištění, podle nějž má žalobce v ČR 46 dní pojištění, a to od 28. 4. 2022 do 12. 6. 2022, kdy byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Dne 7. 6. 2024 zaslal IPZS dvě lékařské zprávy s tím, že je momentálně ve výkonu trestu odnětí svobody, z důvodu svého postižení zařazen v oddělení trvale pracovně nezařaditelných. Jeho zdravotní stav se zhoršil. Na tento dopis odpověděla žalovaná s tím, že jí byla korespondence právě IPZS vrácena. Jeho žádost byla zamítnuta, jelikož v ČR nezískal žádnou dobu pojištění. V další korespondenci dne 19. 8. 2024 žalobce uvedl, že má odpracovaný více než jeden rok v Lotyšsku a Velké Británii.

20. Dne 23. 8. 2024 podal žalobce třetí žádost o invalidní důchod. V této žádosti uvedl, že od roku 2001 do roku 2013 se vzdělával na střední škole v oboru automechanik, jiné doby pojištění neuvedl. Dne 27. 11. 2024 požádal ministra práce a sociálních věcí o odstranění tvrdosti zákona, neboť se v důsledku autonehody ocitl bez příjmů, v ČR má manželku a dvě nezletilé děti, a hodlá tu bydlet i nadále. K tomu žalobci dne 26. 11. 2024 ředitel odboru sociálního pojištění Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) sdělil, že žádost odkládá, jelikož dosud nebylo ve věci vydáno rozhodnutí, a ani o odstranění tvrdosti tak nelze nyní rozhodnout. Kopii tohoto dopisu zaslalo MPSV žalované.

21. Podle posudku IPZS ze dne 6. 3. 2025, čj. LPS/2024/18482-P2_CSSZ, byl žalobcův zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý v důsledku polytraumatu utrpěného při dopravní nehodě, jeho pracovní schopnost poklesla o 70 % a byl tak invalidní ve III. stupni; datum vzniku invalidity určila posudková lékařka od 3. 7. 2020, platnost posudku do června 2029. Žalovaná vydala dne 25. 3. 2025 prvostupňové rozhodnutí, jímž i třetí žádost zamítla, neboť žalobce i přes svůj invalidizující zdravotní stav nesplnil podmínku minimální doby pojištění. Při tom zohlednila doby pojištění z Lotyšska, a to za celé měsíce červen-červenec 2011, červen-říjen 2014, prosinec 2014, leden-únor 2015, duben-květen 2015, uplatněné ve druhé žádosti o invalidní důchod.

22. Žalobce následně učinil k MPSV podání, které tento ústřední správní úřad posoudil jako námitky a postoupil je žalované. Žalobce namítl, že v rozhodnutí nejsou uvedeny doby pojištění z let 2018-2022, a zároveň uvedl, že nemá stejné číslo pojištěnce zdravotní pojišťovny a rodné číslo, jelikož je cizinec. Podání s obdobným obsahem posléze zaslal i žalované, jíž bylo doručeno dne 15. 4. 2025.

23. Dne 14. 5. 2025 vydala žalovaná napadené rozhodnutí, jímž námitky žalobce zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. Jelikož žalobce nenamítal posouzení zdravotního stavu, byla provedena pouze recenze posudku, který byl shledán úplným a přesvědčivým. Žalobce sice splnil zdravotní podmínku nároku na invalidní důchod, ale nezískal potřebnou dobu pojištění. Aby bylo možné započítat i náhradní dobu pojištění (pozn. soudu: zejm. vedení v evidenci uchazečů), je třeba alespoň jednoho roku doby pojištění, za nějž bylo pojistné skutečně odváděno. Žalobce přitom žádnou dobu pojištění nezískal, ani nebylo zaznamenáno na číslo uvedené žalobcem, na nějž mělo být hrazeno zdravotní pojistné. Žalobce ani neuvedl zaměstnavatele, u nichž měl činnost konat.

24. Žalobce následně podal k MPSV dvě podání dne 9. 6. 2025 a 9. 7. 2025. V prvním z nich se dotazoval na některé otázky týkající se hrazení sociálního pojištění, druhým podal podnět k zahájení přezkumného řízení, který dne 29. 7. 2025 doplnil. Požadoval doplnit zápočet odpracovaných dob ve Velké Británii a konkrétní údaje o zaměstnavatelích. Podnět k přezkumu nicméně MPSV odložilo, jelikož nebylo zjištěno pochybení na straně žalované. Jiné doby pojištění v jiných státech žalobce neuvedl. Platba připsaná na jeho účet neprokazuje účast na pojištění. Následně žalobce zaslal žalované další podání doručená dne 22. 9. 2025 a 24. 9. 2025, jež žalovaná vyřídila přípisem dne 9. 10. 2025 s tím, že v podstatě opakuje již vznesené výhrady vůči rozhodnutím, a nebude na ně proto do rozhodnutí soudu reagovat.

VI. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

25. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Protože však soud shledal vady podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., rozhodl o věci bez nutnosti nařízení jednání.

26. Soud se nejprve musel zabývat otázkou včasnosti podané žaloby, neboť ta byla podána nejprve k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 a následně ke Krajskému soudu v Praze, který věc soudu zdejšímu postoupil.

27. Podle § 7 odst. 1 s. ř. s. [n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení věcně příslušný krajský soud.

28. Podle § 7 odst. 3 s. ř. s. [v]e věcech důchodového pojištění a dávek podle zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody […] je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje.

29. Podle § 40 odst. 2 s. ř. s. [l]hůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

30. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. [ž]alobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Pokud se žalobci rozhodnutí neoznamuje, běží tato lhůta ode dne, kdy se žalobce prokazatelně s rozhodnutím seznámil; nejpozději lze však žalobu podat do jednoho roku od právní moci napadeného rozhodnutí.

31. Podle § 72 odst. 3 s. ř. s. [j]estliže soud rozhodující v občanském soudním řízení zastavil řízení proto, že šlo o věc, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, může ten, kdo takovou žalobu v občanském soudním řízení podal, podat u věcně a místně příslušného soudu žalobu ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. V takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení. (zvýraznění podtržením doplnil nyní soud).

32. Podle § 104b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) [n]áleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V usnesení o zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví.

33. Žalovaná vydala napadené rozhodnutí dne 14. 5. 2025, a žalobci bylo doručeno dne 20. 5. 2025, což plyne z příslušné doručenky. Tímto dnem tedy začala plynout lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. a uplynula dnem 20. 7. 2025. Soudem věcně a místně příslušným je soud krajský, v jehož obvodu měl žalobce v okamžiku zahájení řízení bydliště (§ 7 odst. 1 a 3 s. ř. s.), tedy Městský soud v Praze. Žalobce svou žalobu však podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, který jí doručil již dne 17. 7. 2025. Datum odeslání zdejší soud ze zapůjčeného spisu obvodního soudu nezjistil, na obálce nebyl tento údaj uveden, žaloba však byla podána zjevně včas, neboť byla soudu doručena ještě před posledním dnem lhůty pro její podání, s ohledem na pravidla počítání lhůt podle § 40 odst. 2 s. ř. s.

34. Takto zahájené řízení obvodní soud v souladu s § 104b odst. 1 o. s. ř. usnesením ze dne 21. 7. 2025, čj. 28 Nc 13002/2025-5, zastavil, jelikož šlo o věc náležející do věcné příslušnosti soudů rozhodujících ve správním soudnictví, a poučil žalobce o možnosti podat žalobu k Městskému soudu v Praze, a to do jednoho měsíce od nabytí právní moci usnesení podle § 72 odst. 3 s. ř. s. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, zdejší soud však usnesením ze dne 21. 8. 2025, čj. 17 Co 268/2025-12, potvrdil usnesení obvodního soudu, jež nabylo právní moci doručením usnesení odvolacího soudu žalobci dne 2. 9. 2025. Tohoto dne započala běžet měsíční lhůta pro podání žaloby k věcně a místně příslušnému soudu podle § 72 odst. 3 s. ř. s. Žalobce však následně v rozporu s poučením podal žalobu ke Krajskému soudu v Praze dne 16. 9. 2025. Na obálce opět nebylo uvedeno datum odeslání, je nicméně zjevné, že žaloba byla podána včas v náhradní lhůtě jednoho měsíce. Krajský soud v Praze však nebyl, s ohledem na § 7 odst. 3 s. ř. s., místě příslušný k vyřízení věci.

35. Obecně platí, že nedostatky v příslušnosti soudu jsou v rámci systému správních soudů zhojitelné postoupením věci soudu příslušnému (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 8. 2008, čj. 8 As 2/2008-112, č. 12/2008 Sb. NSS). V případě podání žaloby v náhradní měsíční lhůtě se však uplatní § 72 odst. 3 s. ř. s., podle nějž je třeba podat žalobu k soudu, který je k jejímu projednání příslušný jak věcně, tak i místně. V takové situaci je již třeba dbát též na rychlost celého řízení, žalobce totiž měl k dispozici nejen lhůtu k podání žaloby, ale též následnou měsíční lhůtu k opravnému podání žaloby. Není nepřiměřené v takové situaci žádat, aby toto druhé podání žaloby bylo již co do určení příslušnosti soudu bezvadné (rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2009, čj. 3 Ads 93/2009-95).

36. Z obálky a podání samého je zřejmý úmysl podat žalobu ke zdejšímu soudu (označeného jako „Městský soud Praha“), na obálce je však vypsána doručovací adresa Krajského soudu v Praze. Žalobce i přes výslovné poučení ve výroku usnesení obvodního soudu, obsahující přesné označení příslušného soudu a adresu konkrétního pracoviště, zaslal žalobu místně nepříslušnému Krajskému soudu v Praze, čímž svou povinnost podat v náhradní lhůtě žalobu k soudu věcně a místně příslušnému nesplnil. Podle závěrů rozsudku NSS ze dne 11. 6. 2009, čj. 6 Azs 28/2009-59, shrnutých do právní věty, však platí, že „[l]hůta podle § 72 odst. 3 s. ř. s. pro podání žaloby je zachována jen tehdy, pokud je žaloba podána do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení, a to u věcně a místně příslušného soudu. Lhůta proto není zachována v případě, že žaloba je podána u místně nepříslušného krajského soudu, jenž žalobu postoupí soudu místně příslušnému až po uplynutí lhůty k podání žaloby.“ (zvýraznění podtržením doplnil nyní soud).

37. Uvedené znamená, že lhůta není zachována v případě, kdy nepříslušný soud žalobu postoupí až po uplynutí takto stanovené lhůty. A contrario, pokud k postoupení dojde ještě před jejím uplynutím, je třeba považovat žalobu za včasnou. To v tomto rozsudku též NSS nepřímo dovodil ze svého usnesení ze dne 18. 12. 2008, čj. 1 Azs 51/2007-55, týkajícího se nesprávného podání kasační stížnosti. Podle závěrů, vyjádřených v jeho právní větě, „[k]asační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu podaná u nepříslušného soudu je včasná tehdy, jestliže byla ve lhůtě k podání kasační stížnosti odeslána krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, případně Nejvyššímu správnímu soudu (§ 106 odst. 4 s. ř. s.).“ Stihne-li tedy nepříslušný soud žalobu postoupit soudu příslušnému před koncem lhůty pro její podání, bude podána včas.

38. Krajský soud v Praze vydal dne 2. 10. 2025, tedy v poslední den lhůty pro podání žaloby, usnesení čj. 47 Ad 30/2025-15, jímž žalobu postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Díky jeho správnému a rychlému postupu (kdy tento soud zároveň ověřoval svou místní příslušnost usnesením žalobci ze dne 19. 9. 2025, čj. 47 Ad 30/2025-11, jímž vyzval žalobce ke sdělení tohoto údaje) tedy byla lhůta pro podání žaloby zachována. Podání žaloby v náhradní lhůtě k soudu příslušnému věcně, ale nikoliv místně by ve smyslu výše uvedené judikatury bylo důvodem pro její odmítnutí pro opožděnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., Krajský soud v Praze však žalobcovo pochybení právě tímto urychleným postoupením zhojil. Žalobu je třeba považovat za včasnou, zdejšímu soudu tak nic nebrání přistoupit k věcnému vypořádání včas uplatněných žalobních námitek.

39. Žaloba je důvodná.

40. Soud při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel z následující právní úpravy.

41. Podle § 5 odst. 1 písm. a) a o) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) [p]ojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni a) zaměstnanci v pracovním poměru, o) prokuristé, v době zaměstnání, pokud jim v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmu podle zvláštního právního předpisu a nejsou od této daně osvobozeny; to neplatí, jde-li o osoby uvedené v písmeni e).

42. Podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění [p]ojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastny dále osoby vedené v evidenci Úřadu práce České republiky – krajské pobočky, popřípadě pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a v rozsahu nejvýše 3 let též po dobu, po kterou jim tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáleží, s tím, že tato doba 3 let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod, doba, po kterou podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležela před dosažením věku 55 let, se do ní započítává v rozsahu nejvýše 1 roku, a nezapočítává se do ní jiná náhradní doba pojištění nebo doba pojištění, které se kryjí s dobou, po kterou je osoba vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání; za dobu, po kterou náleží podpora v nezaměstnanosti, se přitom považuje též doba, po kterou se podpora v nezaměstnanosti neposkytuje z důvodu, že osobě vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání přísluší odstupné, odbytné nebo odchodné.

43. Podle § 8 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění [o]soby uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až t) a v § 5 odst. 4 jsou účastny pojištění podle tohoto zákona, pokud jsou účastny nemocenského pojištění podle zvláštního právního předpisu.

44. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění [z]a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok.

45. Podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění [p]ojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.

46. Podle § 40 odst. 1 písm. e) a f) zákona o důchodovém pojištění [p]otřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku e) od 26 let do 28 let čtyři roky a f) nad 28 let 5 roků.

47. Podle § 40 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění [p]otřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky.

48. Podle čl. 57 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „základní nařízení“) [b]ez ohledu na čl. 52 odst. 1 písm. b) není instituce členského státu povinna poskytovat dávky na základě dob získaných podle právních předpisů, které uplatňuje, které se berou v úvahu při vzniku sociální události, jestliže: - délka uvedených dob nedosahuje jednoho roku, a - pouze na základě těchto dob nelze podle uvedených právních předpisů získat nárok na dávku. Pro účely tohoto článku se ‚dobami‘ rozumí všechny doby pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení, které zakládají nárok na dotčenou dávku nebo ji přímo zvyšují.

49. Podle § 71 odst. 2 s. ř. s. in fine [r]ozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby.

50. Podle § 48 odst. 2 písm. a) o. s. ř. [d]oručujícími orgány jsou též Vězeňská služba České republiky, jde-li o doručování fyzickým osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě.

51. Podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) [n]evyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

52. Podle § 37 odst. 3 správního řádu [n]emá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

53. Podle § 50 odst. 3 správního řádu [p]odklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Jestliže to nemůže ohrozit účel řízení, může na požádání účastníka správní orgán připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento účastník. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jsou účastníci povinni při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost.

54. Podle § 51 odst. 1 správního řádu [k] provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.

55. Po prostudování všech žalobcových podání došel zdejší soud k závěru, že žalobce vznesl celkem 3 včasné námitky: (1) získal potřebnou dobu pojištění výdělečnou činností, (2) bylo za něj hrazeno pojistné na sociální zabezpečení, avšak pod chybným identifikátorem (evidenčním číslem pojištěnce místo rodného čísla), a (3) jeho zdravotní stav byl nesprávně posouzen, což v pozdějších podáních konkretizoval pouze jako nesouhlas s datem vzniku invalidity. První a druhý žalobní bod uvedl již v žalobě, a dále je ve svých podáních pouze rozvíjel. Zárodek třetí námitky vznesl v jejím doplnění doručeném Krajskému soudu dne 1. 10. 2025, a konkretizoval ji ve svém vyjádření ze dne 22. 2. 2026.

56. Soud přitom vycházel z toho, že žalobu mohl žalobce rozšiřovat o další žalobní body jen ve lhůtě pro její podání (podle § 72 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 71 odst. 2 s. ř. s. per analogiam). I když tedy byla žaloba sama (přičiněním Krajského soudu v Praze) včasná, je třeba posoudit, zda jsou včasné i všechny námitky, byly-li uplatněny v dalších podáních. Zároveň platí, že lhůta je podle § 40 odst. 4 s. ř. s. zachována, pokud bylo podání v poslední den lhůty soudu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Takovým orgánem je i Vězeňská služba České republiky u osob ve výkonu trestu nebo vazby podle § 48 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Účinky včasného doplnění žaloby by tedy byly zachovány, pokud by žalobce předal pověřenému pracovníkovi ve vazební věznici zásilku s příslušným obsahem nejpozději dne 2. 10. 2025.

57. Na obálkách odesílaných soudu z vazební věznice nebyl vyznačen okamžik jejich odeslání. Okolnost týkající se svého zdravotního stavu (výpadky paměti související s autonehodou dne 25. 5. 2019, která je zapříčinila) však žalobce uvedl již v doplnění žaloby doručeném krajskému soudu dne 1. 10. 2025, a tedy bylo zjevně předáno do přepravy včas. Zdejší soud proto akceptoval námitku týkající se zdravotního stavu jako včasnou. Tento žalobní bod žalobce posléze konkretizoval; v podání došlém dne 6. 10. 2025 navrhl vyžádat si lékařskou zprávu zařízení Ministerstva spravedlnosti, a přiznat na jejím základě invalidní důchod pro III. stupeň invalidity (což v zásadě zopakoval i v podání doručeném krajskému soudu dne 15. 10. 2025), v doplnění žaloby ze dne 22. 2. 2026 posléze sporoval nikoliv posouzení zdravotního stavu, ale toliko okamžik vzniku invalidity.

58. Pro posuzovanou věci je přitom zjištění přesného okamžiku vzniku invalidity rozhodující skutečnost, neboť může mít potenciálně dopad na způsob výpočtu invalidního důchodu (a jeho výše). Soud konstatuje, že žalobce uplatnil námitku týkající se okamžiku vzniku invalidity včas. Proto soud vyžádal od komise výše uvedený posudek PK (viz bod 12. výše), který tuto otázku postavil najisto. Soud totiž není oprávněn tuto skutečnost dovozovat sám, neboť nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především, a tyto otázky zároveň nemůže nahradit vlastní úvahou (rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2009, čj. 4 Ads 19/2009- 38).

59. Soud zároveň uvádí, že mezi účastníky není sporu ohledně míry poklesu pracovní schopnosti a s tím souvisejícího stupně invalidity, žalobce však namítl, že byl nesprávně určen den jejího vzniku. Soud proto neposuzoval jednotlivé diagnózy, které určila komise shodně s posudkem IPZS v I. stupni (kapitola XV, oddíl A, položka 1d příslušné vyhlášky o posuzování invalidity, hodnocená při horní hranici 60 % poklesu pracovní schopnosti, navýšená o dalších 10 % pro podstatný vliv nepříznivého zdravotního stavu na další výdělečnou činnost; v řízení o námitkách žalobce svůj zdravotní stav nezpochybňoval, proto se pro účely tohoto řízení žalovaná spokojila s recenzí prvostupňového posudku), ale pouze otázku vzniku invalidity.

60. Požadavky na kvalitativní stránku posudků jsou stanoveny judikaturou NSS, např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, čj. 8 Ads 138/2017-40, k tomu tento soud uvedl, že „[p]osudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především.“ 61. Komise rozhodovala v řádném složení, kromě předsedkyně komise – posudkové lékařky – byl členem též lékař, který je odborníkem v oblasti neurologie. Z posudku PK je zřejmé, že komise hodnotila veškerou zdravotní dokumentaci, kterou měla k dispozici, a jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého stavu žalobce uvedla stejně formulovanou příčinu, kterou uvedl posudek I. stupně vypracovaný pro účely správního řízení, včetně dne vzniku invalidity; potvrdila tak jeho správnost. Se závěrem posudku PK konečně vyslovil ve svém vyjádření ze dne 23. 6. 2026 souhlas i samotný žalobce. Zjištěné datum vzniku invalidity tak není mezi stranami jakkoliv sporné.

62. Soud proto mohl přistoupit k vypořádání námitky týkající se dostatečné doby pojištění pro vznik nároku žalobce na invalidní důchod. Žalobce v žalobě tvrdil, že konal činnost, z níž mělo být odváděno pojistné, případně jej za něj měl odvádět stát. Dále tvrdil, že zaměstnavatelé odváděli pojistné pod chybným číslem, kdy místo rodného čísla mělo být zadáváno evidenční číslo pojištěnce, vystavené mu pro účely zdravotního pojištění. Žalovaná naproti tomu tvrdila, že jedinou započitatelnou dobou pojištění je evidence na úřadu práce, a jiné platby pod odlišnými identifikátory neeviduje.

63. Nejprve je třeba upřesnit, že žalobce byl k datu vzniku invalidity (3. 7. 2020) osobou starší 26 let, ale mladší než 28 let a tedy musel pro nárok na invalidní důchod získat dobu alespoň 4 roky pojištění, nikoliv 5 let, jak nepřesně uvedla žalovaná ve svém rozhodnutí. Potřebná doba pojištění se posuzuje k okamžiku vzniku invalidity z období před jejím vznikem s tím, že lze do určité míry započítat i dobu získanou po této události (§ 40 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění). Tato skutečnost však nijak neovlivnila následný celkový závěr o tom, že žalobce tuto dobu pojištění nesplnil.

64. Žalobce je zároveň občanem jiného členského státu EU (Lotyšska), který podle svých tvrzení konal práci ve více členských státech. To znamená, že se na něj vztahují, kromě národních předpisů, rovněž unijní předpisy o koordinaci sociálního zabezpečení. Čl. 57 základního nařízení stanoví, že příslušná instituce členského státu (v tomto případě žalovaná) není povinna poskytovat invalidní důchod tehdy, pokud podle právních předpisů platných v zemi žádosti délka doby pojištění nedosahuje alespoň jednoho roku, a pouze na základě této doby pojištění nelze invalidní důchod získat.

65. Uvedené tedy ve vtahu k žalobci znamená, že nárok na invalidní důchod by mu vznikl tehdy, pokud by získal 4 roky pojištění v ČR, anebo 4 roky pojištění kdekoliv v EU za předpokladu, že alespoň 1 rok z této doby pojištění získal v ČR. Pro vznik nároku na invalidní důchod tedy nepostačí kratší doba pojištění než právě 4 roky, ani pouhé dosažení určitého stupně invalidity.

66. Především však lze mít pochybnosti, zda byl žalobce vůbec někdy účasten důchodového systému v ČR. Žalovaná ve svých záznamech evidovala pouze doby pojištění z Lotyšska z let 2011-2015, a poté jen dobu, po níž byl žalobce veden v evidenci uchazečů úřadu práce v délce necelých dvou měsíců. Žalobce by tedy podle údajů zjištěných žalovanou nesplnil minimální dobu pojištění, kterou zákon předpokládá, ani podmínku pro započítání doby pojištění z jiné členské země (což ale není relevantní, viz výše). V řízení o námitkách nicméně uvedl, že v letech 2018-2021 konal práce, za něž jeho zaměstnavatelé hradili pojistné, ovšem nikoliv pod rodným číslem, ale pod evidenčním číslem pojištěnce. Uvedené činnosti v námitkovém řízení nijak blíže nespecifikoval. Neuvedl, jak dlouho měl u těchto subjektů pracovat, za jakou mzdu či plat, ani nedoložil žádný podklad, kterým by tyto pracovněprávní vztahy prokázal.

67. Žalovaná jako správní orgán nese v intencích § 50 odst. 2 správního řádu odpovědnost za zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Této povinnosti se správní orgán nemůže zprostit pouze s poukazem na to, že žalobce nic konkrétního netvrdil. V takovém případě žalovaná pochybila, pokud dále žalobce nevyzvala, aby tuto vadu odstranil, např. postupem podle § 37 odst. 3 správního řádu, který se na řízení v důchodových věcech použije subsidiárně.

68. Povinností žalované tak bylo okolnosti žalobcovy účasti na důchodovém pojištění dále zkoumat, a poskytnout mu dostatečný prostor a součinnost (poučení) k tomu, aby mohl svá tvrzení konkretizovat a doložit. Účast na důchodovém pojištění vzniká z titulu výdělečné činnosti podle § 5 zákona o důchodovém pojištění ze zákona bez dalšího; úhrady pojistného zaměstnavatelem (či jejich absence) na ni nemají vliv. Byť soud připouští, že se jeví spíše nepravděpodobné, že v případě žalobce pochybilo při odvádění pojistného za žalobce několik tvrzených zaměstnavatelů v řadě, na základě obsahu spisu a rozsahu prokázaných skutečností však tato skutečnost nebyla postavena na jisto.

69. Žalobce se přitom může pokusit potřebnou dobu pojištění prokázat i jinými podklady, a není tak odkázán pouze na záznamy žalované. Konal-li žalobce práci závislou (tedy jako zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení) a nepodaří-li se pro účely výpočtu důchodu určitou pojištěnou dobu zjistit z evidence žalované, lze dobu pojištění prokázat typicky evidenčními listy důchodového pojištění (dále jen „ELDP“), které má zaměstnavatel podle § 38 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení povinnost zaměstnanci vystavit bez ohledu na délku trvání pracovněprávního vztahu.

70. Nejde však o jediný přijatelný podklad. Podle rozsudku NSS ze dne 11. 6. 2014, čj. 3 Ads 58/2013-26, „[p]ři jejich absenci je zapotřebí aplikovat obecná pravidla pro dokazování stanovená v § 51 odst. 1 správního řádu, podle něhož lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy, a to zejména listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. Rovněž je nutné vycházet z konkrétních pravidel pro prokazování některých dob pojištění upravených v § 85 zákona č. 582/1991 Sb., podle jehož odstavce pátého lze k prokázání doby pojištění použít čestného prohlášení nejméně dvou svědků a žadatele o důchod, nelze-li tuto dobu prokázat jinak.“ (zvýraznění podtržením doplnil nyní soud). Potřebnou dobu pojištění lze v případě, že nebyly ELDP žalobci vystaveny nebo je nemá k dispozici, prokázat i náhradním způsobem. Jde zejména o čestné prohlášení alespoň dvou svědků, nejsou nicméně vyloučeny ani jiné důkazní prostředky ve formě např. listin či svědeckých výpovědí (obdobně rozsudek NSS ze dne 19. 6. 2013, čj. 4 Ads 27/2013-20, či rozsudek ze dne 15. 4. 2015, čj. 2 Ads 8/2015-52).

71. Žalobce rovněž namítl, že jeho zaměstnavatelé měli pochybit, pokud mělo být pojistné odváděno pod evidenčním číslem pojištěnce (číslem zdravotního pojištění) namísto rodného čísla. Žalovaná k tomu uvedla, že uvedené prověřila a žádné takové platby neeviduje.

72. Předně, jak již soud uvedl výše, uvedený stav působí spíš nepravděpodobně. Nicméně, je faktem, že žalobce měl přidělené evidenční číslo pojištěnce i rodné číslo, které se lišily, proto tato námitka žalobce není zcela irelevantní. V okamžiku podání první žádosti žalobce o invalidní důchod v roce 2019 měl žalobce přiděleno již rodné číslo, pod nímž žalovaná celé řízení evidovala. Navzdory svému tvrzení však žalobce žalované, ani v řízení před zdejším soudem, nepředložil žádný důkaz (např. ELDP, v němž se rodné číslo uvádí), z nějž by bylo možné ověřit, že jeho zaměstnavatelé pochybili a odváděli pojistné na sociální zabezpečení pod evidenčním číslem pojištěnce, nikoliv číslem rodným.

73. Pokud k tomuto tvrzení dokládal výpis zdravotní pojišťovny týkající se úhrad na zdravotní pojištění, předložený jak nyní soudu, tak i žalované po vydání napadeného rozhodnutí (výpis předložený soudu je za období od 1. 1. 2018 do 15. 4. 2025, dokument zaslaný žalované za období do 6. 5. 2025), neplyne z něj, že by žalobce konal jakoukoliv výdělečnou činnost, z níž by bylo pojistné (byť na zdravotní pojištění) odváděno. V tomto výpisu je totiž uvedeno, že byl od 1. 10. 2018 do 30. 11. 2019 veden jako osoba bez zdanitelných příjmů, od 1. 12. 2019 do 31. 7. 2022 jako pečující o bezmocnou osobu (kdy tato doba se částečně překrývá s dobou, kdy byl veden v evidenci uchazečů) a následně jako osoba ve výkonu trestu či vazbě od 1. 8. 2022.

74. Soudu zároveň neuniklo, že žalobce ve své argumentaci směšuje platbu pojistného na zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, a z účasti na zdravotním pojištění automaticky odvozuje svou účast na pojištění důchodovém. I když jde v obou případech o úhradu pravidelně sráženou ze mzdy nebo jiné obdobně poskytované odměny, nemusejí obě veřejná pojistná sdílet (a často nesdílejí) stejný osud. Z výpisu vyhotoveného zdravotní pojišťovnou proto nelze ničeho dovozovat ohledně účasti v jiných systémech sociálního zabezpečení, včetně důchodového pojištění. Tu v případě osob vykonávajících závislou činnost podmiňuje § 8 zákona o důchodovém pojištění současnou účastí na pojištění nemocenském, v případě osob samostatně výdělečně činných ji poté stanoví sám zvláštní úpravou.

75. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že žádný jiný identifikátor, pod nímž by mělo být hrazeno pojistné na sociální zabezpečení, neeviduje. Ve správní spisu se však nenachází žádný podklad, z nějž by jednoznačně plynulo, že žalovaná takovou možnost prověřila, např. lustrace v příslušné evidenci s negativním výsledkem, nebo určitý úřední záznam. Všechny zjišťované údaje jsou uvedeny toliko pod žalobcovým rodným číslem. Žalobce zároveň opakovaně a zcela explicitně namítl, že jeho zaměstnavatelé odváděli pojistné pod evidenčním číslem pojištěnce, a to setrvale jak v řízení před žalovanou, tak nyní před soudem.

76. Žalovaná tedy zatížila své řízení vadou způsobující potenciálně nezákonné rozhodnutí, pokud žalobce nevyzvala k upřesnění jeho tvrzení a doložení příslušných podkladů ohledně jeho tvrzených předchozích zaměstnání, neboť evidence žalované nemusí být kompletní a žalobce mohl svá tvrzení prokázat i jinak. Proto její závěr o nedostatečné době pojištění nemá dostatečnou oporu ve správním spise a bude třeba dokazování o tyto podklady doplnit (zejména osvědčením, zda byly zaznamenány nějaké doby pojištění pod žalobcovým evidenčním číslem pojištěnce, či nikoliv, a dále výzvou k prokázání potřebných dob pojištění.

VII. Závěr a náklady řízení

77. Soud ze shora popsaných důvodů výrokem I. zrušil napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť skutkový stav, který vzala žalovaná za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění, a věc jí vrátil k dalšímu řízení, v němž bude vázána právním názorem zdejšího soudu (§ 78 odst. 3, 4, a 5 s. ř. s.).

78. Soud pro úplnost uvádí, že důkazy navržené žalobcem k prokázání dob pojištění sám neprováděl, neboť s ohledem na danou procesní situaci to bude teprve úkolem žalované v dalším řízení.

79. Žalovaná v navazujícím řízení zejména prokazatelně ověří, pod jakým identifikátorem bylo či nebylo za žalobce odváděno pojistné na sociální zabezpečení (tedy zda pod žalobcovým rodným číslem, nebo evidenčním číslem pojištěnce), a založí do správního spisu odpovídající podklad, z nějž bude možné zjistit, že tuto otázku skutečně prověřila. Zároveň žalobce vyzve, aby doložil potřebné doby pojištění např. ELDP, nebo ve smyslu výše předestřené judikatury i jiným přípustným způsobem (např. svědeckou výpovědí nebo pracovní smlouvou).

80. Výroky o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny dle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož náhrada nákladů řízení přísluší tomu, kdo měl ve věci úspěch. Žalobce ve věci sice úspěch měl, žádné náklady řízení mu však nevznikly a ani žádné neuplatňoval, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaná ve věci nebyla úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 31. července 2026 Mgr. Darina Michorová samosoudkyně