1 Ad 44/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobkyně: K. Č, narozené dne X, bytem X, zastoupené JUDr. Marcelou Ondřejovou, advokátkou, sídlem Perucká 62/15, 120 00 Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 10. 2025, čj. RN-X X X-35-KLU, takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 10. 2025, čj. RN-X X X- 35-KLU, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20.280 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Marcely Ondřejové, advokátky, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 8. 10. 2025, čj. RN-X X X-35-KLU, potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v I. stupni ze dne 20. 5. 2025, čj. R-20.5.2025 – 42/x x x (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým správní orgán odňal žalobkyni invalidní důchod v I. stupni. Žalovaná tak učinila na podkladě posudku posudkového lékaře, který stanovil procentní míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu po navýšení na celkových 30 %, k dosažení nároku na invalidní důchod v I. stupni je však potřeba zjištění poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu minimálně o 35 %.

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně namítla, že rozhodnutí žalované je nesprávné a v jejím případě byly podmínky stanovené pro přiznání invalidního důchodu splněny.

3. Trpí onemocněním, které ji omezuje ve všech oblastech jejího života a jedná se o dlouhodobě nepříznivý stav, který se přes všechna léčení, operace a lázeňskou péči nezlepšuje, naopak se postupem času zhoršuje. V roce 2015 žalobkyně prodělala operaci bederní páteře, kdy následně došlo k recidivě potíží. V březnu 2021 podstoupila další operaci páteře, avšak její obtíže nadále přetrvávají s tím, že je značně omezena v pohybu a její zdravotní stav zapříčiňuje, že nevydrží delší dobu stát ani sedět, nemůže nosit žádná těžší břemena, čímž je jako vyučená prodavačka značně omezena ve výkonu svého zaměstnání a stává se v tomto oboru takřka nezaměstnatelnou. Nemoc jí zcela znemožňuje výkon zaměstnání, neboť je osobou, která nezvládá výkon práce a nemůže tak vykonávat jako vyučená prodavačka svoji profesi ani jiné pomocné práce v tomto oboru. Dále trpí brněním rukou, a to i v klidu a z tohoto důvodu nemůže v noci ani spát, při pohybu, delším stání a sezení trpí bolestmi, objektivně je výrazně omezena její hybnost C páteře, rotace na 45 stupňů a předklon na 30 stupňů. Žalobkyně se podrobuje z důvodu přetrvávajících a zhoršujících zdravotních problémů častým a pravidelným lékařským vyšetřením a kontrolám. Podstupuje rehabilitace a fyzioterapie, avšak bez většího pozitivního výsledku pro její zdravotní stav. Žalobkyně byla od 5. 2. 2025 do 11. 2. 2025 hospitalizována na ortopedii v Nemocnici Vršovice a dále od 15. 4. 2025 do 13. 5. 2025 byla v lázeňském zařízení Libverda. Přes veškerou lékařskou a lázeňskou péči trpí přetrvávajícími bolestmi. Posudek posudkové lékařky v I. stupni, ve znění jeho opravy ze dne 12. 5. 2025 dle názoru žalobkyně správně a objektivně nezhodnotil současný zdravotní stav žalobkyně a její možnosti vykonávat práci, ani nepřihlédl ke kompletní zdravotní dokumentaci žalobkyně. Dále namítla, že jednání o námitkách proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně a bylo rozhodnuto pouze na základě písemné zdravotní dokumentace.

4. Žalobkyně má za to, že je v rámci řízení nutné vypracování revizního posudku. Při posuzování poklesu její pracovní schopnosti nebyla dostatečně zohledněna ani skutečnost, že žalobkyně je osobou vyučenou v oboru prodavačka. Výkon této práce je spjat s dlouhodobým stáním či sezením, přenášením zboží, těžkých či objemných předmětů. Tyto práce nyní žalobkyně nemůže vzhledem ke svému postižení a dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu vykonávat vůbec a alternativní práce odpovídající jejímu zdravotnímu stavu pro ni vzhledem k dosaženému vzdělání nejsou.

5. Žalobkyně v žalobě navrhla též výslech účastníků řízení a k žalobě kromě posudků o jejím zdravotním stavu ze správního řízení doložila nález z neurosonologického vyšetření ze dne 1. 10. 2025 a 24. 7. 2025 MUDr. W., nález ze spondylochirurgie ze dne 11. 6. 2025 MUDr. P., zprávu z ortopedické ambulance Nemocnice Vršovice ze dne 22. 5. 2025 a 28. 5. 2025 MUDr. Ř., nález ze spondylochirurgie ze dne 5. 11. 2025 MUDr. V., záznam o výjezdu Záchranné služby ASČR Kralupy nad Vltavou, z. s., ze dne 26. 2. 2025, propouštěcí zprávu z hospitalizace na ortopedickém oddělení Nemocnice Vršovice ze dne 10. 2. 2025, propouštěcí zprávu z rehabilitace v Nemocnici Vršovice ze dne 19. 2. 2025, a propouštěcí zprávu z Lázní Libverda ze dne 12. 5. 2025.

6. Žalobkyně navrhla, aby soud zrušil prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení. Soud k tomu však dodává, že byť žalobkyně formulovala žalobní petit ve vztahu k prvostupňovému rozhodnutí, z obsahu žaloby je zřejmé, že se domáhá i zrušení rozhodnutí žalované (ve II. stupni), proto již žalobkyni samostatně nevyzýval k úpravě petitu. Ostatně, soud ani nemá pravomoc rozhodnout pouze o zrušení prvostupňového rozhodnutí tam, kde je správní řízení konstruováno jako dvoustupňové, kdy by takový postup byl zcela nesmyslný, neefektivní, a v rozporu se smyslem a účelem správního soudnictví.

III. Vyjádření žalované

7. Žalovaná ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasila, je přesvědčena, že po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobkyně byl její zdravotní stav plně posouzen a zjištěn. Při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno ze zjištěných diagnóz. Posudek považuje žalovaná za objektivní. Odkázala na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí a s ohledem na námitky žalobkyně navrhla důkaz posudkem příslušné posudkové komise MPSV ČR ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

8. Žalovaná na základě dosud zjištěného skutkového stavu navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

IV. Obsah správního spisu

9. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 29. 11. 2021 žádost o změnu výše invalidního důchodu, který jí byl původně přiznán v I. stupni. Žalovaná jí však invalidní důchod odňala. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí bránila nejdříve námitkami a poté správní žalobou, které zdejší soud vyhověl rozsudkem ze dne 24. 5. 2023, čj. 20 Ad 30/2022-37, na podkladě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 9. 2. 2023, ev. č. SZ/2022/2983-PH-14. Uvedený posudek konstatoval trvání invalidity I. stupně a platnost posudku byla stanovena do 31. 1. 2025.

10. V řízení zahájeného v rámci kontrolní lékařské prohlídky po uplynutí platnosti výše uvedeného posudku ze dne 9. 2. 2023 Česká správa sociálního zabezpečení v I. stupni řízení následně rozhodnutím ze dne 20. 5. 2025, čj. R-20.5.2025 – 42/x x x, opět žalobkyni invaliditu odňala od 12. 6. 2025. Podkladem pro její rozhodnutí byl posudek posudkové lékařky IPZS ze dne 11. 4. 2025, čj. LPS/2024/27800-P2_CSSZ (dále jen „posudek I. stupně“), v němž posudková lékařka konstatovala, že u žalobkyně šlo o zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b – lehké funkční postižení – přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě, s mírou poklesu pracovní schopnosti žalobkyně na 20 % (horní hranice stanoveného procentního rozmezí). Žalobkyně tedy nedosáhla potřebné minimální míry procentního poklesu pracovní schopnosti (35 %). Den zániku invalidity lékařka stanovila opravným posudkem ze dne 12. 5. 2025 dnem posouzení, tj. 11. 4. 2025.

11. Dne 18. 6. 2025 podala žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v I. stupni námitky.

12. Žalovaná námitky zamítla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 8. 10. 2025, čj. RN- X X X-35-KLU, podle § 88 odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a § 90 odst. 5 správního řádu. Vycházela přitom z nového posouzení zdravotního stavu žalobkyně v posudku lékaře IPZS v námitkovém řízení ze dne 8. 9. 2025, čj. LPS/2025/918- NR-KRH_CSSZ (dále jen „posudek II. stupně“). Posudkový lékař IPZS v námitkovém řízení se ztotožnil se závěrem, že zdravotní stav žalobkyně již neodpovídá žádnému stupni invalidity. S posudkem v I. stupni se lékař v námitkovém řízení shodl v otázce rozhodujícího zdravotního postižení (vleklé bolestivé onemocnění prakticky celé páteře na podkladě těžkých degenerativních změn), jeho zařazení pod kapitolu XIII, oddílu E, položku 1b příslušné vyhlášky, a v datu zániku invalidity (11. 4. 2025); odlišně však hodnotil procentní míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, kdy shledal podmínky pro navýšení o 10 % na celkových 30 % podle § 3 odst. 1 vyhlášky „vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu“.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

13. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.). Při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

14. Soud rozhodl ve věci bez nutnosti nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky pro takové projednání věci podle § 51 odst. 1 s. ř. s., podle kterého soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže lze ve věci rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, a účastníci to shodně navrhli nebo s tím souhlasí (viz též níže bod 27.).

15. Žalobkyně v průběhu řízení o žalobě aktivně dokládala odborné lékařské nálezy týkající se jejího aktuálního zdravotního stavu, konkrétně dne 16. 12. 2025 [nález MUDr. K. ze dne 13. 11. 2025 z I. interní kliniky – hematologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (dále jen „VFN v Praze“), nález z neurosonologického vyšetření MUDr. W. ze dne 11. 12. 2025, potvrzení o léčebném odběru ze dne 20. 11. 2025 MUDr. H. z Fakultního transfuzního oddělení VFN v Praze, nález z ortopedické ambulance ze dne 25. 11. 2025 MUDr. Hx., nález ze spondylochirurgie ze dne 5. 11. 2025 MUDr. V.], dále dne 18. 2. 2026 (nález ze spondylochirurgie ze dne 26. 1. 2026 MUDr. B.), a dne 13. 4. 2026 (propouštěcí zpráva z Kliniky spondylochirurgie 1. LF UK a FN Motol ze dne 20. 3. 2026 MUDr. R.). Soud však k těmto nálezům nemohl jakkoliv přihlížet, neboť jak již uvedl, ve věci žaloby žalobkyně byl při přezkoumání rozhodnutí povinen podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. do 8. 10. 2025. O tom soud žalobkyni též poučil přípisem ze dne 15. 4. 2026 (č. l. 66 soudního spisu). Nicméně, jak plyne z odborného posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (viz níže), posudková komise měla tyto nálezy k dispozici a částečně k nim přihlédla.

16. Soud dále z důvodu nadbytečnost neshledal nutnost provádět dokazování nad rámec obsahu správního spisu, včetně výslechů účastníků řízení, které žalobkyně navrhla v žalobě (viz níže bod 39.).

17. Žaloba je důvodná.

18. Při posouzení dané věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů.

19. Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „ZDP“), ve znění účinném do 31. 12. 2025, má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

20. Podle § 39 odst. 2 téhož zákona [j]estliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

21. Podle § 40 odst. 1 písm. f) téhož zákona [p]otřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku nad 28 let pět roků.

22. Podle § 54 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění [n]árok na důchod vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem.

23. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění rozhodném pro věc žalobkyně, tj. ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), [m]inisterstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.

24. Příloha k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) – dále jen „vyhláška“, třídí jednotlivá zdravotní postižení do příslušných kategorií podle jejich povahy a závažnosti a ke každé položce stanoví procentní míru poklesu pracovní schopnosti posuzované osoby.

25. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal, popř. zůstal, invalidním. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz § 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.

26. V projednávaném případě žalobkyně zpochybňovala závěry posudkových lékařů IPZS ve správním řízení, ze kterých vycházela žalovaná.

27. Protože stejně jako žalovaná, ani soud sám není oprávněn zkoumat zdravotní stav žalobkyně, neboť k tomu nemá odbornou způsobilost, v souladu s výše citovaným § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního pojištění měl soud povinnost vyžádat si posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen „PK MPSV“ nebo jen „komise“). Posudek PK MPSV ze dne 23. 6. 2026, evidenční číslo: SZ/2026/321-PH-20 (dále jen „posudek PK“) byl soudu doručen dne 29. 6. 2026. Soud zaslal posudek PK oběma účastníkům řízení a poskytl jim přiměřenou lhůtu k vyjádření. Žádný z účastníků řízení nevznesl proti závěrům posudku PK námitky či výhrady.

28. Z posudku PK, který zpracovala PK MPSV v Praze ve složení předsedkyně komise MUDr. J. B. a další lékařky MUDr. A. Š., Ph.D., s odborností v oblasti neurologie, a tajemnice Bc et Bc. L. J., DiS., soud zjistil, že žalobkyně byla na jednání komise přítomna a komisí vyšetřena. PK MPSV při posuzování zdravotního stavu žalobkyně vycházela ze spisové dokumentace IPZS, z dokumentace soudní, dokumentace praktické lékařky MUDr. H., a doložených lékařských nálezů ze spondylochirurgie, z cerebrovaskulární poradny, z hospitalizace na ortopedii, z hospitalizace na rehabilitace, z balneoterapie, z ortopedie, z vlastního vyšetření na jednání komise a tam doložené dokumentace – propouštěcí zprávy ze spondylochirurgie.

29. V posudku PK je popsána osobní anamnéza žalobkyně, subjektivní potíže, závěry z vlastního vyšetření při jednání komise, diagnostický souhrn, posudkově významné lékařské nálezy, a samotné posudkové hodnocení. Komise s ohledem na pracovní anamnézu posuzovala žalobkyni k výkonu práce prodavačky u několika zaměstnavatelů ve zkráceném pracovním úvazku, od 5. 2. 2025 až dosud je v pracovní neschopnosti.

30. PK MPSV konstatovala, že v době rozhodné pro posouzení byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl chronický syndrom páteře se stavem po třech operačních zákrocích na bederní páteři a indikací ke čtvrtému operačnímu zákroku a stav po jednom operačním zákroku na krční páteři. Pět měsíců po datu vydání napadeného rozhodnutí byl čtvrtý operační zákrok na bederní páteři proveden. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena dle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c – středně těžké postižení – přílohy k vyhlášce a činila 35 % (procentní rozmezí 30-40 %). Šlo nadále o invaliditu I. stupně. Platnost posudku komise stanovila do 30. 6. 2031.

31. Komise nehodnotila dle položky 1d vyhlášky, neboť u žalobkyně nebylo prokázáno těžké funkční postižení více úseků páteře ve smyslu kritérií uvedených pro danou položku.

32. Komise hodnotila odlišně od posudkových závěrů lékařů IPZS s ohledem na tíži páteřního postižení, které bylo v rozhodné době indikací (a následně i vedlo) k dalšímu operačnímu zákroku. Celkově se jednalo o komplikované posouzení; u žalobkyně se prolínaly dopady operačních zákroků již absolvovaných a splňujících k datu vydání napadeného rozhodnutí kritéria dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (jedna operace krční páteře, tři operace bederní páteře, operace karpálního tunelu vpravo, operace levého hlezenního kloubu), ale i operačních zákroků, které nesplňovaly kritéria dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (implantace totální kloubní náhrady levého kyčelního kloubu), a dalších zákroků ve fázi indikace a plánování, resp. absolvování po vydání napadeného rozhodnutí (čtvrtá operace bederní páteře, implantace kloubní náhrady hlezenního kloubu).

33. PK MPSV k tomu podrobněji uvedla, že žalobkyně do data vydání napadeného rozhodnutí (do 8. 10. 2025) absolvovala celkem čtyři operace páteře, a to jednu v oblasti krční páteře a tři v oblasti páteře bederní, kdy od posledního operačního zákroku na páteři uplynulo cca čtyři a půl roku. Nově dne 6. 2. 2025 byla žalobkyni implantována totální kloubní náhrada levého kyčelního kloubu. Po krátkodobé hospitalizaci na ortopedii následovala lůžková rehabilitace do 20. 2. 2025, a poté balneoterapie do 13. 5. 2025. Od operace, resp. od ukončení rehabilitace, uplynulo k datu vydání napadeného rozhodnutí osm, resp. pět měsíců. Již během pobytu na lůžkové rehabilitaci byl patrný pozitivní pooperační vývoj, zlepšovala se hybnost v implantovaném kloubu. Při propuštění z balneoterapie, tj. třináct týdnů od implantace byl na kyčelním kloubu zjištěn dobrý stav, posuzovaná již chodila bez opěrných pomůcek. Kontrolní ortopedické vyšetření z května 2025 prokázalo velmi dobrou hybnost implantovaného kloubu a pouze lehký zkrat pravé dolní končetiny o 0,5 cm. Existoval předpoklad dalšího zlepšení a dlouhodobé stabilizace v horizontu 1 roku. Pooperační stav tudíž nebylo možné k datu vydání napadeného rozhodnutí vyhodnotit jako zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý.

34. Nově dne 16. 3. 2026, tj. pět měsíců po datu vydání napadeného rozhodnutí, žalobkyně absolvovala v pořadí již čtvrtou operaci bederní páteře. Tento operační zákrok byl novou skutečností, kterou nebylo možné zpětně k datu vydání napadeného rozhodnutí zohlednit. V době jednání komise probíhala rekonvalescence, byla zahájena rehabilitace. Existoval předpoklad zlepšení a stabilizace v dalším období. Komise proto hodnotila stav premorbidní, resp. stav, který byl přítomen v době rozhodné pro posouzení stavu, tj. před čtvrtou operací bederní páteře.

35. V rozhodné době byly jizvy po jedné operaci krční a tří operacích bederní páteře zhojeny a stav relativně stabilizovaný.

36. PK MPSV uzavřela, že žalobkyně je nadále invalidní v I. stupni a byla schopna, z pohledu hodnocení k její profesi prodavačky, výdělečné činnosti s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Byla schopná práce s částečným využitím své kvalifikace, zaučení k nekvalifikovaným pracím administrativního charakteru. Nevhodné byly práce fyzicky náročné, spojené s přenášením těžkých břemen, práce ve vynucených polohách a náročných aktivitách.

37. Soud opakuje, že mu nepřísluší hodnotit posudek PK z odborného hlediska, neboť k tomu nemá příslušné znalosti, stejně tak nemůže odborně hodnotit ani podklady, ze kterých posudky vychází. Soud může posudek hodnotit pouze z hlediska jeho celistvosti a přesvědčivosti, přitom je nezbytné též posoudit, zda existují jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.

38. Požadavky na kvalitativní stránku posudků jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního soudu (NSS), např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, čj. 8 Ads 138/2017-40, k tomu tento soud uvedl: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009-38).“ 39. Soud shledal, že soudem vyžádaný posudek splňuje požadavky úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti posudkových závěrů o tom, že žalobkyně byla ke dni vydání napadeného rozhodnutí nadále invalidní v I. stupni. PK MPSV objektivně a přesvědčivě zdůvodnila své závěry ohledně stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Komise rozhodovala v řádném složení, kromě předsedkyně komise – posudkové lékařky – byla členkou též lékařka, která je odbornice v oblasti neurologie. Z posudku PK je zřejmé, že PK MPSV hodnotila veškerou zdravotní dokumentaci, kterou měla k dispozici, posoudila přitom všechny zdravotní diagnózy. Žalobkyně ani žalovaná závěry PK MPSV nijak nezpochybnily. V tomto ohledu proto nebylo potřebné již provádět další dokazování v podobě výslechů účastníků řízení, jak navrhla žalobkyně v žalobě, neboť podstatou sporu bylo odborné lékařské a objektivní posouzení zdravotního stavu žalobkyně, který byl zcela dostatečným způsobem zhodnocen komisí v posudku PK na základě veškeré zdravotní dokumentace (objektivních odborných lékařských nálezů) a po zohlednění všech subjektivních potíží tvrzených žalobkyní.

40. Komise na svém jednání přitom žalobkyni dokonce osobně vyšetřila, nehodnotila tedy pouze písemnou dokumentaci. Soud dodává, že obecně není povinností posudkového lékaře, resp. posudkové komise, vždy nutně provést zjišťovací lékařskou prohlídku pro účely posouzení žádosti o invalidní důchod. Jak dovodila judikatura NSS např. v rozsudcích NSS ze dne 15. 5. 2013, čj. 3 Ads 91/2012-19, nebo též ze dne 5. 2. 2016, čj. 2 Ads 209/2015-76, bod 44, či ze dne 24. 3. 2021, čj. 10 Ads 290/2019-24, takový postup bude nezbytný pouze v určitých situacích. „Přítomnost stěžovatele na jednání posudkové komise by tak byla nezbytná pouze v případě, pokud by zdravotní dokumentace o jeho zdravotním stavu byla neúplná, některé nálezy nejednoznačné či dokonce rozporné, případně pokud by bylo třeba došetřit některé skutečnosti a komise k tomu od něj potřebovala podrobnější informace.“. Zvláštní význam pak má osobní vyšetření, existují-li rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály (rozsudek NSS ze dne 22. 6. 2017, čj. 10 Ads 337/2016-33, bod 16).

41. Takové situace však dle názoru soudu ve věci žalobkyně nenastaly. V daném případě nevyplynuly, a žalobkyně ani netvrdila, rozpory v hodnocení jejího zdravotního stavu s její zdravotní dokumentací. Spor mezi žalobkyní a správními orgány probíhal ohledně konkrétně stanovené míry procentního poklesu její pracovní schopnosti, kdy žalobkyně svůj zdravotní stav vnímala z tohoto pohledu jako závažnější než hodnocení posudkových lékařů správního řízení 20 %, resp. 30 %, a dožadovala se komplexnějšího posouzení aktuálního stavu. Nenamítala však nezohlednění některé své objektivně doložené diagnózy, netvrdila, že by konkrétní zdravotní dokumentace byla nekompletní, nebo že by posudkoví lékaři hodnotili objektivní nálezy rozporně či nepřezkoumatelně. Z doložené zdravotní dokumentace, kterou hodnotili posudkoví lékaři, i kterou následně hodnotila komise, též nevyplynuly nejednoznačné závěry; jak posudkoví lékaři, tak komise identifikovali stejnou rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s největším vlivem na pokles její pracovní schopnosti (vícenásobné postižení páteře). Odlišovali se pouze v názoru na celkovou tíži zdravotního postižení žalobkyně, kdy podle komise šlo již o středně těžké funkční postižení, a proto zvolila vyšší položku 1c výhlášky. Z posudku PK dále jednoznačně vyplynulo, že hodnotila premorbidní stav, tedy zdravotní stav žalobkyně před čtvrtou operací bederní páteře v roce 2025, která proběhla až po vydání napadeného rozhodnutí. Z tohoto důvodu soud neshledal samotné nepřistoupení správních orgánů, resp. posudkových lékařů ve správním řízení, k osobnímu vyšetření žalobkyně pochybením či vadou řízení, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

42. Soud shrnuje, že nemá důvod pochybovat o správnosti závěrů posudku PK, jedná se o posudek přesvědčivý, celistvý a úplný. Komise přesvědčivě zdůvodnila, z jakých důvodů hodnotila stav žalobkyně k datu napadeného rozhodnutí podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c vyhlášky, a procentní pokles její pracovní schopnosti o 35 %. Komise se ve svém posudku zpracovaném pro účely přezkumu v soudním řízení odlišila od posouzení posudků I. a II. stupně v hodnocení celkové závažnosti zdravotního postižení, resp. celkové míry procentního poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Z tohoto důvodu považoval soud posudek IPZS, který byl podkladem pro vydání rozhodnutí žalované, za nepřezkoumatelný a neúplný.

43. Za daného nově zjištěného skutkového stavu musel soud napadené rozhodnutí žalované zrušit, neboť klíčový podklad pro jeho vydání – posudek lékaře IPZS v námitkovém řízení, byl přesvědčivě zpochybněn posudkem PK vypracovaným pro účely soudního řízení.

VI. Závěr a náklady řízení

44. Z posudku MPSV tak má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo o invaliditu I. stupně. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, a proto jej soud zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V novém řízení žalovaná znovu posoudí nárok žalobkyně na invalidní důchod na podkladu posudku PK.

45. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně zastoupená advokátkou měla ve věci plný úspěch, proto má nárok na náhradu nákladů řízení, které spočívají v nákladech na právní zastoupení. Zástupkyně žalobkyně v řízení učinila 4 úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, zaslání repliky ze dne 18. 2. 2026, a vyjádření ze dne 8. 7. 2026, kterým žalobkyně odvolala svůj nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu]. Soud naopak žalobkyni nepřiznal odměnu za úkon spočívající ve velmi stručném vyjádření ze dne 19. 12. 2025, v němž žalobkyně navrhla vypracování revizního posudku o zdravotním stavu žalobkyně, neboť soud byl tento posudek povinen zadat ke zpracování přímo ze zákona (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního pojištění). Odměna za jeden úkon právní služby v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí činí 4.620 Kč [§ 7 bod 5, § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025], celkem 18.480 Kč, k čemuž je nutno dále přičíst náhradu hotových výdajů ve výši paušální částky 450 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 1.800 Kč. Zástupkyně žalobkyně soudu k výzvě ze dne 15. 12. 2025 nesdělila, že je plátkyní DPH, a soud nemá povinnost tuto skutečnost ověřovat, proto jí soud částku odpovídající této dani nepřiznal. Náklady řízení spočívající v zaplacení soudního poplatku za žalobu žalobkyni nevznikly, neboť řízení ve věcech důchodového pojištění je ze zákona od placení soudního poplatku osvobozeno [§ 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb.] Žalovaná je tedy povinna žalobkyni prostřednictvím její zástupkyně zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 20.280 Kč (18.480 Kč + 1.800 Kč), a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 28. července 2026 Mgr. Darina Michorová samosoudkyně