1 Az 15/2025

Plný text

č. j. 1 Az 15/2025-50 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce J. A. A. G., narozený dne X státní příslušnost Kolumbijská republika hlášeným pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2025, č. j. OAM-640/ZA-ZA11-P09-2024, takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 6. 5. 2025, čj. OAM-640/ZA-ZA11-P09-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žádost žalobce o mezinárodní ochranu žalovaný vyhodnotil tak, že žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a 14b zákona o azylu neudělil.

II. Obsah žaloby 2 1 Az 15/2025

2. Žalobce v žalobě nejprve stručně shrnul svůj dosavadní azylový příběh. Z obsahu žaloby plyne, že žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného především tvrzením, že správní orgán nedostál své povinnosti řádně zjistit skutkový stav věci. Ačkoliv žalovaný formálně vycházel z několika obecných zpráv o situaci v Kolumbii, tyto podklady se podle žalobce nevztahují ke konkrétním okolnostem jeho případu, zejména k pokračující činnosti disidentních struktur bývalé guerillové organizace FARC, k jejich praktikám vůči osobám považovaným za spolupracovníky státu či „zrádce“ ani k fenoménu násilných lichvářských půjček typu gota a gota. Správní orgán tak podle žaloby rezignoval na svou povinnost opatřit si relevantní informace specificky zaměřené na individuální azylový příběh žadatele, přestože na tyto nedostatky byl upozorněn již v průběhu správního řízení, což je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) kladoucí důraz na aktivní roli správního orgánu při zjišťování skutkového stavu (např. rozsudek čj. 5 Azs 207/2017-36, nebo čj. 1 Azs 209/2017-49).

3. Žalobce dále namítl, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť z jeho odůvodnění není patrno, jakým způsobem žalovaný hodnotil podklady doložené samotným žalobcem. Ačkoliv správní orgán formálně uvedl, že tyto dokumenty zařadil mezi podklady rozhodnutí, z odůvodnění nevyplývá, že by se s nimi věcně vypořádal, popřípadě vysvětlil, proč k nim nepřihlédl. Závěry žalovaného jsou navíc podle žaloby vnitřně rozporné, neboť neodpovídají ani obsahu jím samotným shromážděných zpráv o situaci v Kolumbii, které potvrzují přetrvávající násilí, únosy a působení ozbrojených nestátních aktérů. Takový postup podle žalobce odporuje požadavku na srozumitelné a přezkoumatelné odůvodnění správního rozhodnutí, a odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 78 A 4/2024.

4. Další žalobní námitka směřovala proti tomu, že žalovaný neposoudil obavy žalobce z pronásledování a vážné újmy prospektivně. Správní orgán dovodil nízkou míru rizika zejména z časového odstupu mezi incidenty se skupinou FARC a odjezdem žalobce z Kolumbie, jakož i z okolnosti, že žalobce v mezidobí na různých místech země pobýval bez „zásadních problémů“. Podle žaloby se však jedná o nepřípustně zjednodušené a spekulativní úvahy, které nejsou podloženy informacemi o zemi původu a nereflektují skutečnost, že rozhodující je riziko hrozící po návratu do země, nikoliv pouze hodnocení minulých událostí. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 41 Az 5/2023, uvedl, že takový postup je v rozporu s judikaturou, podle níž má posouzení odůvodněných obav z pronásledování prospektivní povahu a pracuje se standardem reálného nebezpečí.

5. Žalobce rovněž nesouhlasil se závěrem žalovaného, že v jeho případě není dán žádný azylově relevantní důvod podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Tvrdí, že pronásledování ze strany skupiny FARC souviselo s jeho odmítnutím spolupracovat s touto ozbrojenou organizací a předávat jí informace o činnosti státní armády. Takové odmítnutí lze podle ustálené judikatury chápat jako projev politického názoru, neboť ozbrojená skupina jej může vnímat jako nesouhlas s její ideologií a cíli, a nelze je proto bez dalšího vyloučit z okruhu azylově relevantních důvodů (rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 41 Az 5/2023).

6. Ve vztahu k hrozbám ze strany soukromých věřitelů žalobce namítl, že žalovaný bez potřebných skutkových podkladů bagatelizoval riziko vážné újmy poukazem na nízkou výši dluhu a na skutečnost, že žalobce dosud nebyl fyzicky napaden. Správní orgán se nijak neopřel o objektivní informace o rozšířených násilných praktikách spojených s půjčkami „gota a gota“ (pozn. soudu portugalsky „kapka po kapce“) ani o dostupné zprávy svědčící o tom, že stát není schopen těmto formám kriminality účinně čelit. Závěr o dostupnosti státní 3 1 Az 15/2025 ochrany tak podle žaloby postrádá faktický základ, přičemž judikatura připouští, že v situacích, kdy je ochrana státu zjevně neúčinná či nedostupná, nelze žadateli klást k tíži, že se na státní orgány opakovaně neobracel, k čemuž odkázal na rozsudky NSS čj. 6 Azs 74/2009-51; čj. 10 Azs 278/2019-57, nebo čj. 5 Azs 50/2008-62).

7. Významná část žaloby byla věnována rovněž zpochybnění závěru žalovaného o nevěrohodnosti žalobce a o účelovém zveličování jeho výpovědi. Žalobce namítl, že po celou dobu řízení prezentoval konzistentní hlavní dějovou linii azylového příběhu a vytýkané rozpory jsou drobné, marginální či vysvětlitelné časovým odstupem a nepřesnostmi v tlumočení. Přesto žalovaný bez náležité konfrontace identifikovaných rozporů a bez aplikace obecně uznávaných indikátorů hodnověrnosti dospěl k závěru o nevěrohodnosti, což je v rozporu s judikaturou, podle níž nastává nevěrohodnost až při existenci zásadních nesrovnalostí a kdy drobné odchylky nenarušující jádro příběhu nemohou samy o sobě vést k odmítnutí výpovědi. Odkázal přitom na rozsudek NSS čj. 5 Azs 144/2024-31, a tam citovanou judikaturu, z něhož obsáhle citoval.

8. Konečně žalobce namítl, že žalovaný nepřípadně přihlížel k údajné účelovosti žádosti o mezinárodní ochranu a ke snaze legalizovat pobyt na území ČR, přičemž poukazoval na to, že žádost nebyla podána bezprostředně po příjezdu ani v tranzitních zemích. Podle žaloby však neexistuje žádná právní povinnost podat žádost o mezinárodní ochranu ihned, jakmile je to možné, a sama skutečnost, že žadatel sleduje i legalizaci pobytu, nemůže vylučovat existenci azylově relevantních důvodů. Tento přístup je podle žalobce v rozporu s ustálenou judikaturou správních soudů i Ústavního soudu, která zdůrazňuje, že čas podání žádosti či motiv legalizace pobytu nemohou bez dalšího vést k zamítnutí žádosti, jsou-li dány důvody ochrany podle zákona o azylu (např. Krajský soud v Plzni čj. 60 Az 62/2019-44, nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1146/16, rozsudky NSS čj. 8 Azs 27/2019-52, a čj. 5 Azs 6/2011-49, a rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 41 Az 21/2021), kdy z posledně citovaného rozsudku vyplývá, že každá žádost o mezinárodní ochranu ve skutečnosti slouží k legalizaci pobytu. Žalobce podotýká, že svou žádost podal z azylově relevantních důvodů, což znamená, že se nejedná o žádost účelovou. Žalovaný měl dle žalobce pouze posoudit, zda splňuje zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany.

9. Žalobce svou žalobu dále doprovodil internetovými odkazy na různé zdroje ohledně zpráv o jednotkách FARC a stále přítomnému násilí a únosů z jejich strany, a také ohledně půjček „gota a gota“, a dále na zprávu vlády Spojeného království o situaci v Kolumbii z ledna 2025. Soud vyhodnotil tyto odkazy jako návrhy na provedení důkazu, nicméně tyto návrhy v řízení neprováděl, vzhledem k závěrům o nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí (vyžadující zejména doplnění spisového materiálu), které podrobněji uvedl níže.

10. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve svém vyjádření s žalobou nesouhlasil. Setrval na svém závěru, že žalobce neuvedl důvody odůvodňující udělení mezinárodní ochrany. Dle jeho názoru zohlednil žalobcem uvedené skutečnosti a k těmto shromáždil relevantní a aktuální informace k situaci v jeho zemi původu. Rozsah zjišťování skutkového stavu dle žalovaného odpovídá předpokladům pro vydání rozhodnutí. Napadené rozhodnutí je tak zákonné a plně přezkoumatelné. Žalovaný připomněl, že žádost žalobce nezamítl jako zjevně nedůvodnou, ale meritorně ji 4 1 Az 15/2025 posoudil v plném rozsahu, aniž by byl žalobce postupem žalovaného zkrácen na svých právech, doložené materiály žalobcem nepominul a své stanovisko k nim jednoznačně v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl. Jednotlivé rozpory v tvrzeních žalobce shledal za významné a jejich četnost nelze vysvětlit pouze problémy s tlumočením. Odkázal přitom na rozsudek NSS čj. 2 Az 189/2015-22, a v podrobnostech dále na správní spis. K otázce věrohodnosti též odkázal na judikaturu NSS, zejména na rozsudky čj. 5 Azs 116/2005-58, a čj. 6 Azs 386/2004-40, 12. z nichž plyne, že důkazní břemeno stran důvodů týkajících se pouze žadatele nese právě žadatel, a výpověď žadatele o azyl má stěžejní význam pro úplnost podkladů ve správním řízení. Žalobce byl na výskyt rozporů a nesrovnalostí upozorněn a byl mu poskytnut prostor pro jejich odstranění. To se mu, dle žalovaného nepodařilo.

13. V souvislosti s čl. 4 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/ES žalovaný s odkazem na uvedl, že podle rozhodnutí Soudního dvora EU (SDEU) ze dne 2. 12. 2014 ve věci C-148/13 až 150/13, je nutné splnit v něm obsažené podmínky kumulativně. Pokud všechny podmínky splněny nejsou, může tvrzení žadatele vyžadovat důkazy. Zjištěnou nevěrohodnost přitom nelze vyvrátit pouze dokazováním objektivní obecné situace v zemi původu žalobce, neboť tato mnoho neříká o subjektivní stránce věci ani nevysvětluje rozpory v žalobcově výpovědi.

14. Ve vztahu k odkazu žalobce na judikaturu popírající výjimečnost institutu mezinárodní ochrany žalovaný kontroval odkazem na rozsudek NSS čj. 8 Azs 389/2021-58.

15. Žalovaný taktéž zdůraznil, že pokud žadatel požádá o azyl až po poměrně dlouhé době strávené v ČR za situace, když jsou jiné možnosti pobytu na tomto území vyčerpány, ztíženy či omezeny, jedná se přinejmenším o nepřímý důkaz, že situaci ve své domovské zemi nepociťuje zas tak palčivě. K tomu odkázal na rozsudek NSS čj. 3 Azs 119/2004-50.

16. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Obsah správního spisu

17. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti.

18. Žalobce podal dne 10. 5. 2024 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů dne 16. 5. 2024 sdělil, že se narodil v obci C. T., je kolumbijským státním příslušníkem, národnosti kolumbijské, dohovoří se španělsky. Vyznává křesťanství, politické přesvědčení nemá, členem žádné strany taktéž není. Je svobodný, má dceru jménem L. F. A. V. narozenou X, kolumbijskou státní příslušnicí. Jeho zdravotní stav je s omezeními danými pádem z výšky v červenci 2022, uvádí ale, že se cítí zdráv. Ve vlasti naposledy bydlel v X, jméno ulice či číslo domu neví. Na této adrese žil s rodinou své sestry. Do ČR přicestoval 2. 4. 2022. V roce 2017 strávil zhruba jeden měsíc a posléze v roce 2019 dva měsíce ve Švédsku. V ČR měl povolení k pobytu od 13. 6. 2022 do 10. 10. 2022. Nikdy neměl problémy se zákonem, ani ve vlasti, ani v ČR. O mezinárodní ochranu žádal, jelikož se odmítl stát informátorem organizace FARC, která mu ve vlasti vyhrožovala zabitím, a poté ho unesla za tím stejným účelem. Tato organizace po něm chtěla informace o armádě a policii. On jim však unikl a následně se 5 let schovával po celé Kolumbii. Dne 18. 3. 2022 si půjčil částku 5 milionů kolumbijských pesos od obchodníků s drogami, aby mohl nadále provozovat stánek s rychlým občerstvením. Následně odletěl do ČR, kde utrpěl úraz, a proto nemohl splácet. Věřitelé mu následně začali vyhrožovat a vyhrožovali také jeho matce a sestře v Kolumbii. Žalobce se proto do vlasti nevrátil a zůstal v ČR. 5 1 Az 15/2025 19. Ve správním spisu je též založena kopie rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2024, čj. OAM- 08122-16/PP-2022, kterým zamítl žádost žalobce ze dne 13. 6. 2022 o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87b zákona o pobytu cizinců, neboť nepředložil náležitosti uvedené v § 87b odst. 3 cit. zákona, dále mu stanovil lhůtu k vycestování z území do 30 dnů od oznámení rozhodnutí a vyloučil odkladný účinek vůči uložené povinnosti z území vycestovat. Toto rozhodnutí neobsahuje informaci o nabytí právní moci.

20. Dále žalobce v průběhu následného pohovoru k žádosti dne 16. 5. 2024, o němž žalovaný vyhotovil protokol a založil jej do správního spisu, vypověděl za účasti tlumočníka z jazyka španělského, že v Kolumbii pracoval jako řidič nákladního vozu, řidič autobusu, horník v dolech na těžbu zlata, či pomáhal v tunelu na spoji L. Před odletem do ČR provozoval stánek s rychlým občerstvením. Do ČR přicestoval za účelem rodinného života se svou tehdejší přítelkyní české národnosti a zároveň chtěl uniknout před problémy jak s FARC, tak později i se svými věřiteli. V červenci 2017 mu začali členové FARC vyhrožovat, neboť se domnívali, že informuje armádu o jejich činnosti, což žalobce popřel. Nejprve mu vyhrožovali telefonicky, žalobce se tedy rozhodl incidenty nahlásit na policii, kde mu nepomohli. Obrátil se na právní poradnu. Tentýž den byl unesen lidmi z FARC. Byl odvezen za město, kde ho fyzicky napadli, zlomili mu žebro a tloukli ho do hlavy. Podařilo se mu utéct skokem ze skály, na policii se však už neobrátil, měl strach. Vycestoval proto na měsíc do Švédska, i po návratu ho však členové FARC nepřestávali hledat, což žalobce usuzuje z toho, že okolo sebe vídal maskované lidi na motorkách, a také z toho, že když se někam přemístil, neznámí lidé se na něj vyptávali sousedů. Do dubna 2022 s členy FARC neměl žádný kontakt. Dne 18. 3. 2022 si půjčil částku 5 milionů pesos od obchodníků s drogami. Půjčil si od nich, protože potřeboval peníze na provoz stánku s rychlým občerstvením, a to rychle. Věřitelé mu začali vyhrožovat, když byl v ČR a zotavoval se z úrazu. Výhrůžky spočívaly v tom, že pokud žalobce urychleně nevrátí dlužnou částku, bude mít potíže. Dle žalobce vyhrožovali i jeho matce a sestře, sestra kvůli těmto výhružkám odjela do Španělska. Věřitelů se bojí, neboť mu vyhrožovali, že ho zabijí. O mezinárodní ochranu tedy žádá, aby tu mohl legálně pobývat, aby se nemusel vrátit do Kolumbie, kde mu vyhrožují smrtí.

21. Dne 6. 8. 2024 zaslal žalobce správnímu orgánu doplnění své žádosti, v němž chtěl upřesnit některá tvrzení učiněná v průběhu pohovoru k žádosti. Zaprvé odmítl, že by byl v Kolumbii řidičem autobusu. Zadruhé upřesnil, že členům FARC po svém únosu neunikl skokem ze skály, ale během z prudkého srázu dolů mezi křovím a stromy. Zatřetí k zájmu organizace FARC o svou osobu uvádí, že se ho tato organizace pokusila naverbovat jako informátora předávajícího informace o státní armádě, nikoliv z důvodu, že informoval armádu o činnosti FARC. Žalobce se domnívá, že tyto nepřesnosti vznikly nepřesným tlumočením a překladem. Podotkl, že kontrolu protokolu o pohovoru prostřednictvím zpětného přetlumočení odmítl z důvodu nedůvěry v přesnost tlumočení. K pronásledování své sestry chtěl doplnit, že odjela do Španělska z toho důvodu, že jí obchodníci s drogami vyhrožovali a napadali ji. Toto napadání bylo jak slovní, tak fyzické, včetně výhrůžek smrtí. Mysleli si, že je komplicem žalobce a kryje ho. Dále znovu zdůraznil, že po únosu žil na útěku, přesouval se po městech v celé Kolumbii, ale i tak se na něj v sousedství vyptávali cizí lidé a vídal kolem sebe maskované lidi na motorkách, což dle něj dělají členové FARC. Zdůraznil také skutečnost, že situace v Kolumbii se zhoršuje a je přesvědčen, že po svém návratu by byl opět pronásledován a musel se skrývat. Závěrem dodal, že není v dobrém zdravotním stavu, a to zejména po psychické stránce. 6 1 Az 15/2025 22. Dále je součástí správního spisu Protokol o doplňujícím pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 11. 12. 2024. Tento pohovor se konal z důvodu upřesnění některých relevantních skutečností v této věci. Žalobce opět uvedl, že ho organizace FARC chtěla naverbovat jako informátora, žalobce však odmítl. Proč si vybrali zrovna jeho osobu netuší, domnívá se, že z důvodu častého výskytu vojáků a policistů u stánku jeho matky. FARC reagovala telefonickými výhružkami, které se žalobce rozhodl nahlásit, nicméně státní zastupitelství, policie ani další orgán přijímající stížnosti mu nepomohly. Následně byl členy FARC unesen a zachránil se útěkem. Následně poprvé odcestoval do Švédska. Tam vycestoval ještě v roce 2019. Pokaždé se jeho návrat obešel bez potíží, nyní se však domnívá, že ho po návratu zavraždí. S výjimkou jeho pobytů ve Švédsku žalobce uvedl, že se stále přesouval z jednoho města do druhého a byl na útěku před členy FARC. Na otázku žalovaného, že v předchozím pohovoru tvrdil, že od začátku roku 2021 až do svého odjezdu z Kolumbie o zhruba rok a čtvrt později, provozoval stánek s rychlým občerstvením a jak to tedy koresponduje s životem žalobce na útěku, žalobce odpověděl, že stánek s rychlým občerstvením patří jeho matce, on jí tam vypomáhal, ale fyzicky tam nebyl stále, jen občas. Na otázku žalovaného, zdali neměl strach, že ho ve stánku najdou, žalobce odpověděl, že musel něco dělat a že byl tím jediným, kdo se staral o matku. Skutečnost, že se od svého útěku s členy FARC nesetkal, si vysvětluje tím, že byl stále na útěku. Na otázku žalovaného, proč si půjčil 5 milionů pesos na provoz stánku s občerstvením, když dva týdny poté ze země odcestoval, žalobce odpověděl, že část peněz použil na zabezpečení stánku a část na cestu do ČR. Dále uvedl, že netušil, že ho budou obchodníci s drogami kvůli této půjčce ohrožovat na životě a že to bude mít i důsledky pro členy jeho rodiny. Zároveň však potvrzuje, že jeho matka, která stále žije v Kolumbii, žádné problémy nemá. Žalobce dále uvádí, že zde ani před, ani po úrazu nikdy nepracoval, dluh tedy stále zůstává nesplacen. Ohledně svého zdravotního stavu uvádí, že se cítí dobře a dokáže se o sebe postarat, svůj psychický stav však označil za kolísavý.

23. Do správního spisu byly jako podklad založeny zprávy o zemi původu – Zpráva Ministerstva zahraničních věcí USA ze dne 12. 4. 2024 o dodržování lidských práv v Kolumbii za rok 2023, informace OAMP ze dne 3. 9. 2024, Kolumbie – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, a také Informace MZV ze dne 9. 9. 2024 Kolumbie – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti – Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, čj. 121891-6/2024- MZV/LPTP a dále Informace MZV ze dne 14. 10. 2024, Kolumbie – Možnost obrátit se na policii – Možnost podat stížnost na policii – Vliv korupce na činnost policie – Možnost obrátit se na kancelář ombudsmana – Systém ochrany obětí trestných činů – Činnost policie v hlavním městě Bogotě – Rodina „Los Peňa“, zločinecká skupina v Bogotě, čj. 23258/2024- MZV/LPTP.

24. Dne 19. 12. 2024 byl žalobce předvolán k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř., které mělo proběhnout dne 14. 1. 2025. Žalobci byla stanovena lhůta 14 dní na případné vyjádření se k těmto podkladům.

25. Žalobce se k podkladům vyjádřil dne 27. 1. 2025. Opět zopakoval, že hlavním důvodem pro podání žádosti, je pro něj strach z pronásledování organizací FARC. Žalobce uvedl, že výše popsané zprávy a informace MZV se činností organizace FARC zabývají jen velice málo, potvrdil však, že i tyto informace ve zprávách korespondují s výpovědí žalobce. Žalobce podotkl, že i přes mírovou dohodu uzavřenou mezi FARC a kolumbijskou vládou míra násilí v zemi přetrvává zhruba stále stejná. Se závěry Zprávy MZV ze dne 14. 10. 2024 se ztotožnil 7 1 Az 15/2025 s nízkou efektivitou vyšetřování ze strany státních orgánů, když jde o výhružky od soukromých osob, a také ohledně vysoké zkorumpovanosti policejních složek. Souhlasil rovněž i se závěry Zprávy MZV ze dne 9. 9. 2024 ohledně nebezpečí ze strany soukromých či kriminálních organizací hrozící neúspěšným žadatelům o mezinárodní ochranu do Kolumbie. Ohledně Zprávy USA ze dne 12. 4. 2024 žalobce upozornil zejména na aktivity disidentů z organizace FARC. Ti se odmítli připojit k mírové dohodě. Odkázal i na zprávu Národního protiteroristického centra USA. Dle této zprávy je FARC jednou z nejmocnějších násilných disidentských skupin v Kolumbii. Tato organizace usiluje o kontrolu kritických oblastí Kolumbie. Dále odkázal na Zprávu skupiny Insight Crime, ze které plyne, že FARC je jedním z hlavních bezpečnostních rizik v Kolumbii, protože se rychle rozrůstá, ovládá strategické oblasti v zemi a je schopna zasáhnout jak ozbrojené síly, tak i civilní obyvatelstvo. Co se týče věřitelů žalobce, žalobce ve svém vyjádření namítl, že se výše uvedené zprávy danou problematikou nezabývají, a proto doložil informace z mediálních článků, které jsou součástí správního spisu. V nich je popsáno fungování půjček gota a gota. Jedná se o půjčky s velice vysokými úroky, jejichž vymahači neváhají dlužníkům vyhrožovat a případně své výhrůžky i naplnit. Ke svému vyjádření žalobce dále přiložil fotografii pořízenou matkou žalobce v lednu 2025. Obsahem fotografie jsou vojáci nakupující u stánku, který provozuje žalobcova matka. Žalobce dále přiložil čestné prohlášení své sestry týkající se pronásledování jak žalobce, tak i jeho rodiny věřiteli gota a gota. Na závěr svého vyjádření žalobce poskytl seznam míst, kde pobýval na útěku v Kolumbii před organizací FARC společně s časovým odhadem svého pobytu. Město Cajamarca Tolima se na seznamu nevyskytuje.

26. Následně žalovaný vydal dne 6. 5. 2025 napadené rozhodnutí.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

27. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“) podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, a s přihlédnutím k § 32 odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), podle kterého soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy, a dále s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice).

28. Soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť ve věci byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

29. Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vycházel soud z této právní úpravy.

30. Podle § 2 odst. 6 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) [p]ůvodcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

31. Podle § 23c písm. c) zákona o azylu [p]odkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní 8 1 Az 15/2025 ochrany státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště.

32. Podle § 32 odst. 9 zákona o azylu [p]ři posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Mají-li skutečnosti podle věty první vliv na rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, soud napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému.

33. Podle § 49a odst. 1 zákona o azylu [ž]adatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen v průběhu řízení poskytovat ministerstvu nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

34. Podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) [n]evyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

35. Podle § 28 odst. 1 zákona o azylu lze mezinárodní ochranu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany. Důvody udělení azylu jsou upraveny v § 12 a 13 zákona o azylu, a to ve formě „klasického“ azylu (§12), nebo azylu za účelem sloučení rodiny (§13). Důvody pro udělení doplňkové ochrany jsou stanoveny v § 14a a 14b zákona o azylu. Humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu ve znění účinném do 30. 9. 2025 již podle úpravy účinné po tomto datu udělit nelze, a to ani pokud bylo řízení o žádosti zahájeno před 1. 10. 2025.

36. V dané věci žalovaný neudělil žalobci žádnou z forem mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. Aby mohl splnění podmínek pro jednotlivé formy mezinárodní ochrany dostatečně posoudit, bylo úkolem žalovaného, aby zjistil a ověřil skutkový stav věci vymezený azylovými tvrzeními žalobce v takovém rozsahu, aby o něm neexistovaly důvodné pochybnosti a mohlo být vydáno rozhodnutí.

37. K povinnosti správního orgánu zjistit skutkový stav v jeho úplnosti, tj. zjistit veškeré relevantní skutečnosti svědčící o naplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 až § 14b zákona o azylu včetně informací o zemi původu coby podkladu rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu [§ 23c písm. c) zákona o azylu] se NSS již několikrát vyjádřil. Dle ustálené judikatury je správní orgán povinen opatřit informace o zemi původu, které musí být v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů, transparentní a dohledatelné (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, čj. 5 Azs 55/2008-71, nebo ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Tyto informace musejí být zaměřeny na azylový příběh žadatele a z něj vyplývající skutkové otázky; i pohovor s žadatelem musí správní orgán vést tak, aby otázky směřovaly ke zjištění veškerých rozhodných skutečností (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2019, čj. 5 Azs 207/2017-36, a na něj navazující rozsudky NSS ze dne 30. 11. 2021, čj. 3 Azs 241/2020- 40, ze dne 15. 10. 2020, čj. 3 Azs 15/2020-84, č. 4110/2021 Sb. NSS, ze dne 18. 9. 2020, čj. 5 Zas 361/2019-33, či ze dne 2. 5. 2022, čj. 5 Azs 247/2021-26).

38. Soud však konstatuje, že shromážděné podklady pro rozhodnutí ve věci žalobce uvedené požadavky nesplňují. Žalobce svou žádost o mezinárodní ochranu odůvodnil těmito důvody: strach z pronásledování členy skupiny FARC a vydírání ze strany soukromých věřitelů, kteří mu poskytli půjčku gota a gota, a vůle zde žít. 9 1 Az 15/2025 39. Žalovaný si po provedení pohovoru k žádosti obstaral a do spisu založil informace o zemi původu žalobce, které se týkaly obecné bezpečnostní a politické situaci a stavu dodržování lidských práv a situace navrátilců po delším pobytu v zahraničí. Žalovaný však nijak nehodnotil ani neověřoval žádné informace nebo zprávy o zemi původu žalobce ve vztahu půjčkám gota a gota, a to i přesto, že žalobce sám podklady k této problematice v průběhu správního řízení předkládal (viz č. l. 35 až 43 správního spisu). Žalovaný tak nemohl mít dostatek informací o zemi původu žalobce, aby mohl prověřit všechny důvody žádosti žalobce.

40. Z uspořádání správního spisu přitom neplyne, že by jiné zprávy o zemi původu součástí spisu byly, ale soudu „pouze“ nebyly nedopatřením předloženy, o čemž svědčí nepřerušená číselná řada očíslovaných stránek správního spisu, i doložený seznam obsahu správního spisu. Pokud žalovaný ke svému rozhodnutí jiné informace a podklady, než výše uvedené neshromáždil, nemohl si vytvořit dostatečný obraz o skutkových tvrzeních žalobce a jeho žádost posoudit na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu.

41. Z napadeného rozhodnutí není proto zřejmé, o co žalovaný opřel své závěry ve vztahu k tvrzením žalobce týkajícím se jeho víry a misionářské činnosti. Vzhledem k chybějícím podkladům zaobírajícím se těmito otázkami tak soud nemohl tyto závěry žalovaného jakkoliv přezkoumat. Závěry učiněné žalovaným navíc mohou být v rozporu s existujícími veřejně dostupnými informacemi, což naznačují též listiny doložené žalobcem v doplnění k žalobě, které bude muset žalovaný vyhodnotit a posoudit s ohledem na azylový příběh prezentovaný žalobcem. S ohledem na dynamický vývoj geopolitické situace v regionu i ve vlasti žalobce lze přitom předpokládat, že i ty zprávy a informace, které žalovaný shromáždil a hodnotil, již nebudou zcela aktuální. Soud přitom odkazuje na zcela výstižné závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2017, čj. 45 Az 21/2016-55, č. 3714/2018 Sb. NSS, kde uvedený soud konstatoval, že „[z]astaralost zpráv o zemi původu nelze posuzovat (čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany) pouze na základě faktu, že od vypracování, resp. vydání takové zprávy uplynul určitý čas. Zastaralá je taková zpráva, jež obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace popsaná ve zprávě se změnila. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let.“ 42. Takový postup proto nelze akceptovat. Z těchto důvodů soud uzavírá, že žalovaný neměl dostatek relevantních informací, aby zjistil skutkový stav věci bez důvodných pochybností, a částečně, skutkový stav věci, který vzal žalovaný za základ svého rozhodnutí, neměl dostatečnou oporu ve správním spisu. Proto soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro vady řízení, protože skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Z uvedeného důvodu jsou pak úvahy žalovaného též nepřezkoumatelné [§ 76 odst. 1 písm. a)]. S ohledem na tento závěr se proto soud dále navrženými důkazy žalobce týkajícími se jeho azylového příběhu.

43. K přezkoumatelnosti a přesvědčivosti rozhodnutí se v minulosti vyjádřil Ústavní soud (dále jen „ÚS“) v rozhodnutí IV. ÚS č. j. 2841/13. Dle ÚS s právem na spravedlivý proces koresponduje povinnost řádně odůvodnit rozhodnutí a vypořádat se se všemi důkazy i argumentačními tvrzeními účastníků řízení. Nepřezkoumatelným je přitom takové rozhodnutí správního orgánu, z něhož nelze seznat důvody rozhodnutí, tj. zejména z čeho 10 1 Az 15/2025 správní orgán vycházel, jak o věci uvažoval, a jaké závěry ze zjištěného skutkového a právního stavu dovodil, tj. když „z něj není patrný vztah mezi provedenými důkazy a předmětným skutkovým závěrem. Nejde přitom o pouhý formální nedostatek, ve kterém by případný [kasační] zásah měl jen akademický význam ve svých důsledcích vedoucí jen ke zbytečnému prodlužování soudního řízení.“ (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1836/13, ze dne 27. 2. 2014). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů přitom musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Dle konstantní judikatury NSS „[z] odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (viz rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2010, čj. 9 As 66/2009-46).

44. Těmto požadavkům rozhodnutí žalovaného dle náhledu soudu nedostálo. Žalovaný se totiž nedostatečně vypořádal jak s tvrzeními žalobce ohledně ozbrojených složek FARC, tak ohledně hrozby ze strany věřitelů – drogových dealerů, v důsledku nesplácení půjčky žalobcem. Žalobce přitom dokládal relevantní podklady ohledně těchto půjček, z nichž vyplývá násilné vynucování a vyhrožování ze strany věřitelů lichvářských půjček gota a gota. Konstatování žalovaného ohledně výše půjčené částky a celkové vyvození závěrů bez opory v jakékoliv ze shromážděných zpráv není dle soudu dostatečné.

45. Pokud jde o tvrzení žalobce týkající se nátlaku ze strany ozbrojené skupiny FARC, je k tomu nutno připomenout, že posouzení nároku na udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu je postaveno na potencialitě pronásledování v budoucnu po případném návratu žadatele do země původu, jedná se tedy, obdobně jako u posuzování skutečného nebezpečí vážné újmy pro účely doplňkové ochrany, o prospektivní rozhodování (viz např. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2008, čj. 4 Azs 47/2007-60, či ze dne 9. 6. 2008, čj. 5 Azs 18/2008-83, č. Sb. NSS 2406/2011). Samotný § 12 písm. b) zákona o azylu pracuje s pojmem strachu jako subjektivním prvkem a odůvodněností strachu z pronásledování jako objektivním prvkem, nestanoví však podmínku faktického pronásledování v minulosti, byť taková skutečnost je velmi významnou indicií přiměřené pravděpodobnosti pronásledování i v budoucnu. V každém případě se však zkoumá možnost budoucího pronásledování, přičemž je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická, rozhodně však nemusí dosahovat či přesahovat 50 % (viz např. rozsudky NSS ze dne 26. 3. 2008, čj. 2 Azs 71/2006-82, a ze dne 13. 8. 2010, čj. 4 Azs 11/2010- 112). Z čl. 4 odst. 4 kvalifikační směrnice vyplývá, že pokud vyjde najevo skutečnost ukazující na „předchozí pronásledování žadatele, jedná se o závažný ukazatel odůvodněnosti obav žadatele z pronásledování nebo reálného nebezpeční utrpění vážné újmy.“ (srov. též rozsudek NSS ze dne 14. 9. 2023, čj. 10 Azs 122/2023-23). V rozsudku NSS ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008- 70, č. 1749/2009 Sb. NSS, uvedený soud dále dovodil, že „test přiměřené pravděpodobnosti se uplatní nikoliv pouze v rámci celkové úvahy o pravděpodobnosti pronásledování, ale i na posouzení věrohodnosti jednotlivých dílčích tvrzení žadatele o azyl. Správní orgán rozhodující v řízení o udělení mezinárodní ochrany tedy ze svého posuzování nemůže stěžovatelem tvrzené skutečnosti vyloučit kupříkladu pouze proto, že existuje alternativní vysvětlení, které je stejně pravděpodobné jako to, jež předkládá stěžovatel.“ 11 1 Az 15/2025 46. Žalovaný tak však nepostupoval a považoval azylový příběh žalovaného za nevěrohodný, aniž by jakkoliv fakta v jeho tvrzeních blíže ověřoval. Přitom násilné působení ozbrojené skupiny FARC v Kolumbii dokumentuje jak informace OAMP ze dne 3. 9. 2024, Kolumbie – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, v části bodu 6.2 Vnitřní ozbrojené konflikty, tak Zpráva USA ze dne 12. dubna 2024 o dodržování lidských práv v Kolumbii za rok 2023. K tomu žalobce rovněž aktivně předkládal další podklady pro rozhodnutí.

47. Soud nicméně částečně sdílí pochybnosti žalovaného o věrohodnosti tvrzení žalobce. Soud především poukazuje na fotku pouličního stánku s občerstvením, doloženou ve správním spisu, údajně pořízenou matkou žalobce. Z této fotky má vyplývat, že stánek, který původně měl provozovat žalobce, a později v něm vypomáhal matce, navštěvují příslušníci armády, neboť je na něm vyobrazena žena, která stojí za pultem a povídá si s mužem v uniformě. Členové skupiny FARC přitom dle vlastních tvrzení žalobce měli žalobce vydírat, aby jim o nich poskytoval cenné informace. Z této fotky je však patrné, že jde sice o osobu v uniformě, soud má však důvodné pochybnosti o tom, že jde o příslušníka armády, neboť tomu neodpovídá jednak sama uniforma, jednak je z jeho čepice patrné první písmeno „P“, což by spíše svědčilo o tom, že jde o příslušníka policie. Dále žalobce uváděl a různě v průběhu správního řízení měnil tvrzení o tom, co dělal poté, co ho údajně zmlátili a podařilo se mu utéct, zejména kde a jak dlouho se skrýval na různých místech Kolumbie. Nereferoval již o žádných fyzických či slovních útocích na jeho osobu, byť setrvával na tom, že jej sledovali muži na motorkách v maskách. V tomto tvrzení žalobce působí nelogicky, a navíc žalobce dostatečně nevysvětlil, jak je možné, že za celkových pět let jeho skrývání nebyli tak obávaní členové skupiny FARC schopni jej zadržet, ale ani jinak pokračovat ve hrozbách fyzickou likvidací jeho nebo jeho rodiny, když měl být v jejich hledáčku. Přestože má soud tyto pochybnosti, nic to nemění na tom, že pokud žalovaný hodlal hodnotit příběh žalobce jako nevěrohodný, měl mít své závěry opřené o spisový materiál. To se však nestalo.

48. Z těchto důvodů nezbylo soudu než napadené rozhodnutí zrušit podle § 76 odst. 1, písm. b) zákona s. ř. s., neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění, a podle § 76 odst. 1 písm. a) téhož zákona pro částečnou nepřezkoumatelnost.

49. Pokud žalobce v souvislosti se svým přesvědčením o splnění podmínek podle § 12 zákona o azylu, odkazoval na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2023, čj. 41 Az 5/2023- 49, zdejší soud uvádí, že jeho závěry nijak nepopírá, avšak tento závěr je platný pouze za předpokladu, že výpověď žadatele je věrohodná. Tuto otázku však bude muset v rámci tzv. testu přiměřené pravděpodobnosti žalovaný znovu vyhodnotit ve světle skutkových zjištění po významném doplnění správního spisu, pokud jde působení a vliv ozbrojených skupin FARC.

50. Judikatura přitom dovodila, že nedůvěryhodnost výpovědi je dána postupným pozměňováním tvrzení ze strany žadatele tak, aby jím popisovaná situace v zemi původu založila důvodnost obav z pronásledování. Tyto výrazné změny a rozpory však činí výslednou výpověď žadatele méně důvěryhodnou jako celek (viz rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2008, čj. 2 Azs 49/2008-83). Z celkového posouzení lze vyloučit jen ta fakta, u nichž je téměř jisté, že se ve skutečnosti nestaly, tedy neexistuje ani přiměřená pravděpodobnost, že k nim došlo. Ostatní tvrzení je nutné zařadit do celkového posouzení rizika pronásledování, kde jim bude přiřazena váha podle míry pravděpodobnosti, s jakou lze soudit, že odpovídají 12 1 Az 15/2025 skutečnosti. Pokud je však žadatel nevěrohodný ve všech relevantních aspektech žádosti, lze ho posoudit jako nevěrohodného bez detailního posuzování jeho dílčích tvrzení (viz již cit. rozsudek NSS ze dne 14. 9. 2025, 10 Azs 122/2023-23). Dle NSS případná nižší míra pravděpodobnosti tvrzení stěžovatele, která může být způsobena například rozpory ve výpovědích žadatele, pak musí být reflektována ve míře podrobnosti informací o zemi původu potřebné pro vyvrácení azylového příběhu žadatele.

51. Z § 49a odst. 1 zákona o azylu pak plyne, že břemeno tvrzení plně stíhá žadatele o mezinárodní ochranu, břemeno důkazní je však rozloženo dle čl. 4 odst. 1 a 2 kvalifikační směrnice mezi žadatele a správní orgán. Při posuzování jednotlivých tvrzení žadatele, která nejsou doložena žádnými písemnými nebo jinými doklady, se důkazy nevyžadují při splnění podmínek daným čl. 4 odst. 5 kvalifikační směrnice: „a) žadatel vynaložil skutečné úsilí, aby svou žádost odůvodnil; b) žadatel předložil všechny náležitosti, které měl k dispozici, a podal uspokojivé vysvětlení ohledně jiných chybějících náležitostí; c) prohlášení žadatele byla shledána souvislými a hodnověrnými a nejsou v rozporu s dostupnými zvláštními i obecnými informacemi o případu žadatele; d) žadatel požádal o mezinárodní ochranu v nejkratší možné době, ledaže může prokázat dobrý důvod, proč tak neučinil, a dále e) byla zjištěna celková hodnověrnost žadatele.“ 52. Z rozsudku NSS ze dne 23. 9. 2024, čj. 5 Azs 144/2024-31, který odkazuje na EUAA Practical Guide on Evidence and Risk Assessment z ledna 2024, vyplývá, že pro posouzení věrohodnosti výpovědi žadatele je nutno zvážit, zda je žadatelem předestřený azylový příběh popsán dostatečně konkrétně a plausibilně. Dále je nutno zvážit, zda jsou žadatelova tvrzení rozporná mezi sebou navzájem či s jinými důkazy a zda jsou v souladu se známými informacemi o zemi původu. Rozpory, na nichž svůj závěr o nevěrohodnosti správní orgán zakládá, se musí týkat významných skutečností a přesvědčivě svědčit o nevěrohodnosti tvrzení. Při identifikování rozporů v žadatelových tvrzeních je nezbytné posoudit všechny důkazy v jejich úplnosti, než bude učiněn závěr o nevěrohodnosti žadatelových tvrzení. Například vnitřní či vnější nekonzistentnost tvrzení bez dalšího nemusí nutně znamenat, že je žadatel nevěrohodný. Jistá míra nekonzistence mezi výpověďmi žadatelů o mezinárodní ochranu může naopak implikovat, že se snaží popsat skutečnosti autenticky podle svých vjemů a vzpomínek, které mohou být zkresleny mnoha faktory. Klíč ke zhodnocení žadatelovy věrohodnosti spočívá v důsledném a přezkoumatelném zhodnocení všech známých skutečností ve vzájemném kontextu bez přehnaného důrazu na jediný aspekt, které musí být vedeno skutečnou snahou správního orgánu zjistit, zda žadatelé o mezinárodní ochranu vypovídají pravdivě. Podle již citovaného rozsudku NSS čj. 2 Azs 49/2008-83, platí, že „pokud se tedy žadatel o mezinárodní ochranu po celou dobu řízení ve věci mezinárodní ochrany drží jedné dějové linie, jeho výpovědi lze i přes drobné nesrovnalosti označit za konzistentní a za souladné s dostupnými informacemi o zemi původu, pak je třeba z takové výpovědi vycházet.“ Uplatní se také zásada benefit of the doubt (v pochybnostech ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu).

53. Žalovaný při hodnocení příběhu žalobce dle názoru soudu nepodloženě vyloučil určitá fakta (půjčka, únos a násilí vůči žalobci), aniž by tyto skutečnosti nechal projít testem přiměřené pravděpodobnosti, a testem věrohodnosti žalobce, a aniž by k tomu měl shromážděny relevantní podklady.

54. Poslední námitka se vztahuje k tvrzené účelovosti žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu. Dle rozsudku NSS ze dne 13. 1. 2005, čj. 3 Azs 119/2004-50, pokud žadatel požádá o azyl až po poměrně dlouhé době strávené v ČR za situace, když jsou jiné možnosti pobytu na tomto území vyčerpány, ztíženy či omezeny, jedná se přinejmenším o nepřímý důkaz, že situaci ve 13 1 Az 15/2025 své domovské zemi nepociťuje zas tak palčivě. NSS pak dále dodává, že tuto skutečnost je nutné zohlednit při posuzování skutkového stavu věci, a to společně s vyhodnocením jiných tvrzení žadatele. V rozhodnutí NSS ze dne 18. 6. 2019, čj. 8 Azs 27/2019-52, však NSS dodává, že „čas podání žádosti by tedy stěžovateli neměl být sám o sobě k tíži a správní orgán žádost nemůže a priori posuzovat jako účelovou „egalizaci pobytu“. Zvláště k ní nesmí přistupovat jinak než k žádostem, které nepovažuje za „účelové“. Vždyť žádosti o azyl mají kromě funkce ochranné obecně za účel umožnit cizinci legální pobyt na území; mezinárodní ochranu lze z azylově relevantních důvodů poskytnout i žadateli, který žádost podal zcela zjevně „účelově“. Dále dodává, že „skutečnost, že žadatele vedla k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany také ‘snaha o legalizaci pobytu na území ČR‘, nepostačuje sama o sobě k zamítnutí této žádosti jako zjevně nedůvodné podle § 16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, či k neudělení mezinárodní ochrany podle § 12 až § 14a téhož zákona.“ Žalovaný by tedy měl tuto skutečnost zohlednit, nemůže však představovat jediný důvod pro automatické označení žádosti jako „účelové“ a její zamítnutí. Tato námitka je tedy důvodná.

VI. Závěr a náklady řízení

55. Soud proto z důvodů shora uvedených rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. zrušil, protože závěry žalovaného jsou v rozporu se spisy a postupy obsaženými v judikatuře správních soudů. Proto soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém je vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 4 a 5 s. ř. s.). V dalším řízení žalovaný učiní úkony, které prokážou nebo vyvrátí závěry o nevěrohodnosti žalobce (opakovaný výslech žalobce, aplikace testu přiměřené pravděpodobnosti). Pokud nebude prokázána nevěrohodnost žalobce, žalovaný shromáždí v maximální možné míře dostatek aktuálních, relevantních, důvěryhodných, vyvážených, transparentních a dohledatelných informací o zemi původu žalobce ověřených z různých zdrojů, tak, aby směřovaly ke zjištění veškerých rozhodných skutečností azylového příběhu žalobce. Na základě takto zjištěných skutkových okolností poté posoudí žádost žalobce věcně. Následně žalovaný posoudí, zda žalobci hrozí v případě návratu do Kolumbie pronásledování či vážná újma a přezkoumatelným způsobem své závěry odůvodní. Soud přitom uvádí, že zrušení napadeného rozhodnutí nijak nepředjímá závěry ohledně důvodnosti žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Závěry žalovaného však musí být vždy opřeny o důkazy podložené v doplněném spisovém materiálu.

56. Výroky o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněné dle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož náhrada nákladů řízení přísluší tomu, kdo měl ve věci úspěch. Žalovaný ve věci úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl ve věci úspěšný, avšak v řízení náhradu účelně vynaložených nákladů neúčtoval, nebyl zastoupen, a ani soud ze spisu nezjistil existenci takových nákladů. Proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. 14 1 Az 15/2025 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze, dne 14. května 2026 Mgr. Darina Michorová samosoudkyně