10 A 111/2020

Rubrum

Číslo jednací: 10A 111/2020 - 28 Usnesení Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: B. V. bytem X proti: žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 932/6 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutím správního orgánu ze dne 1. 9. 2020, č. j. MMR- 33811/2020-83 /1600, ze dne 27. 8. 2020, č. j. MMR-44207/2020-83/2064, ze dne 25. 8. 2020, č. j. MMR-44220/2020-83/2065, ze dne 24. 8. 2020, č. j. MMR-33002/2020-83/2137, ze dne 27. 8. 2020, č. j. MMR-33002/2020-83/1560. takto:

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á v části proti rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 9. 2020, č. j. MMR-33811/2020-83 /1600, ze dne 24. 8. 2020, č. j. MMR-33002/2020-83/2137 a ze dne 27. 8. 2020, č. j. MMR-33002/2020-83/1560.

II. Žaloba s e v části proti rozhodnutí ze dne 27. 8. 2020, č. j. MMR-44207/2020- 83/2064, ze dne 25. 8. 2020, č. j. MMR-44220/2020-83/2065 p o s t u p u j e Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.

III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení v té části, v níž se žaloba výrokem I. tohoto usnesení odmítá.

Odůvodnění

1. Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu podle ustanovení § 65 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), kterou se domáhá zrušení výše označených rozhodnutí.

2. Žalobce k výzvě městského soudu doložil celkem 7 rozhodnutí žalovaného.

3. Městský soud shledal, že žalobce žalobou výslovně napadá: a) rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2020, č. j. MMR-44207/2020-83/2064 a ze dne 25. 8. 2020, č. j. MMR-44220/2020-83/2065, kterými žalovaný potvrdil rozhodnutí povinného orgánu Krajského úřadu Středočeského kraje o odmítnutí informací podle § 15 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, b) rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2020, č. j. MMR-33811/2020-83 /1600 a ze dne 27. 8. 2020, č. j. MMR-33002/2020-83/1560, kterými žalovaný k odvolání žalobce zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje o zamítnutí návrhů na Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. pokračování 2 10A 111/2020 obnovu řízení ve věci námitky podjatosti žalobce proti oprávněným úředním osobám (Ing. E. L a P. Š.), které žalobce uplatnil ve stavebním řízení u Městského úřadu Čáslav, a žalovaný řízení o obnově tak zastavil, c) dále žalobce napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2020, č. j. MMR- 33002/2020-83/2137, kterým žalovaný rozhodl o námitce podjatosti proti oprávněné úřední osobě – řediteli Krajského úřadu Středočeského kraje Mgr. J. P. v řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje o zamítnutí obnovy řízení ve věci odvolání proti zamítnutí námitky podjatosti úřední osoby (P. Š.) uplatněné ve stavebním řízení u Městského úřadu Čáslav.

4. Kromě žalobou výslovně označených rozhodnutí žalobce soudu navíc předložil další rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2020, č. j. MMR – 40528/2020-83/1879 a ze dne 25. 8. 2020, č. j. MMR – 33811/2020-83/2138, které však žalobou nenapadl. Z jejich obsahu městský soud zjistil, že žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 9. 2020, č. j. MMR – 40528/2020-83/1879, zamítl námitku podjatosti, kterou žalobce vznesl proti řediteli Krajského úřadu Středočeského kraje v řízení o odvolání proti stavebnímu povolení Městského úřadu Čáslav. Rozhodnutím ze dne 25. 8. 2020, č. j. MMR – 33811/2020- 83/2138 žalovaný rozhodl o námitce podjatosti proti oprávněné úřední osobě – řediteli Krajského úřadu Středočeského kraje Mgr. J. P. - v řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje o zamítnutí obnovy řízení ve věci odvolání proti zamítnutí námitky podjatosti úřední osoby (Ing. E. L.) ve stavebním řízení u Městského úřadu Čáslav.

5. Podle ustanovení § 70 písm. c) s. ř. s., platí, že ze soudního přezkoumávání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem. Takovým úkonem, kterým se upravuje vedení řízení před správním orgánem ve smyslu § 70 písm. c) s. ř. s., je dle judikatury Nejvyššího správního soudu mj. rozhodnutí správního orgánu o námitce podjatosti (rozsudek ze dne 15. 10. 2003, čj. 3 Afs 20/2003-23, č. 114/2004 Sb. NSS, rozsudek ze dne 11. 10. 2007, čj. 4 As 46/2007-75, č. 3212/2007 Sb. NSS). Podle § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná, domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.

6. Nejvyšší správní soud k rozhodování o námitce podjatosti v rozsudku sp. zn. 4 As 46/2007 uvedl, že „[o]tázka podjatosti je s to předurčit výrazným způsobem výsledek řízení s ohledem na řešení věci samé. To ovšem nic nemění na tom, že řízení o námitce podjatosti vůči pracovníku (či pracovníkům) správního orgánu je řešením procesní otázky, tj. relativně samostatným řízením odvozujícím svůj smysl a účel od projednání věci samé. Řízení dle ustanovení § 9 - § 13 správního řádu je řízením, v němž se vydávalo podle správního řádu samostatné procesní rozhodnutí, a to před vydáním meritorního rozhodnutí ve věci či zastavením řízení. To samo o sobě ovšem neznamená, že se jednalo o rozhodnutí, vůči němuž mohla být samostatně podána žaloba. Z povahy věci plyne, že procesní rozhodnutí vydané správním orgánem je možné napadnout až spolu s meritorním rozhodnutím ve věci, kde může být případně shledána vada řízení spočívající v nesprávném posouzení námitky podjatosti, nevydání samostatného rozhodnutí o nevyloučení pracovníků správního orgánu, jejichž nepodjatost byla zpochybněna, apod. Rozhodnutí o námitce podjatosti je tedy rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení, a které je v souladu s ustanovením § 70 písm. c) s. ř. s. ze samostatného soudního přezkumu vyloučeno.“ Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. pokračování 3 10A 111/2020 7. Jak již bylo vyloženo, žalobce nyní zčásti brojí proti rozhodnutím /označena jsou v odst. 3 písm. b) a c)/, v nichž žalovaný, obecně shrnuto, rozhodoval o námitkách podjatosti úředních osob.

8. Je sice pravdou, že v případě rozhodnutí označených v odst. 3 písm. b) žalovaný rozhodoval o obnově, ta se však zase týkala jen těch řízení, v nichž bylo zase jen rozhodováno o námitkách podjatosti úředních osob. I když předmětem těchto rozhodnutí není přímo rozhodování o námitce podjatosti úředních osob a žalovaný zde posuzoval, zda byly naplněny podmínky obnovy řízení, neznamená to, že by bylo nutné odhlížet od skutečnosti, že žalobce žádal o obnovu řízení, které se v meritu týkalo rozhodování o námitkách podjatosti. V této souvislosti je podstatné to, zda byla správně posouzena podjatost úřední osoby v řízení před správním orgánem, což lze namítnout v žalobě proti rozhodnutí ve věci samé. Bylo by tedy proti smyslu a účelu § 70 písm. c) s. ř. s., pokud by byl ve správním soudnictví přípustný přezkum rozhodnutí, kterým nebyla připuštěna obnova řízení proti rozhodnutí, jehož samostatný soudní přezkum je dle § 70 písm. c) s. ř. s. vyloučen. Městský soud je proto toho názoru, že žaloba proti rozhodnutím označeným v odstavci 3 písm. b) je nepřípustná, neboť tato rozhodnutí jsou ze soudního přezkumu vyloučena podle § 70 písm. c) s. ř. s.

9. Rozhodnutím označeným v odst. 3 písm. c) poté žalovaný rozhodl přímo o námitce podjatosti. Toto rozhodnutí je přímo vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. c) s. ř. s.

10. Městský soud tedy shrnuje, že u rozhodnutí označených v odst. 3 písm. b) a c) je dána kompetenční výluka dle § 70 písm. c) s. ř. s. a žaloba proti těmto rozhodnutím žalovaného je tak dle § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná a jako takovou je nezbytné ji odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (cit. „soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.“).

11. Pro úplnost městský soud podotýká, že výše uvedené závěry lze plně vztáhnout i na zbývající rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2020, č. j. MMR – 40528/2020-83/1879 a ze dne 25. 8. 2020, č. j. MMR – 33811/2020-83/2138, která žalobce sice rovněž soudu předložil, avšak žalobou je výslovně nenapadl. I u těchto rozhodnutí jde nicméně v podstatě o přezkoumání možné podjatosti úředních osob, i tato rozhodnutí by tak, pokud by je žalobce napadl žalobou, byla ze soudního přezkumu vyloučena podle § 70 písm. c) a byla by tak nepřípustná podle § 68 písm. e) s. ř. s. a bylo by je nutné odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

12. Žalovaný v těchto věcech rozhodoval jako odvolací resp. nadřízený orgán Krajského úřadu Středočeského kraje, jenž je v těchto věcech správním orgánem I. stupně. Pokud by šlo o přípustné žaloby, podle ustanovení § 7 odst. 2. s. ř. s. by k řízení o nich podle soudního řádu správního byl místně příslušným Krajský soud v Praze, do jehož obvodu náleží sídlo Krajského úřadu Středočeského kraje. Krajský úřad Středočeského kraje totiž má sice své sídlo v Praze (§ 3 bod 1 zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu). Podle ustanovení § 7 odst. 2 věty poslední s. ř. s. však platí fikce, že tento krajský úřad „má sídlo v obvodu své působnosti.“ Územní obvod tohoto kraje pak podle § 4 ve spojení s § 14 zákona o územním členění státu tvoří okresy, jež naopak podle Přílohy 2 bodu 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích tvoří územní obvod Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. pokračování 4 10A 111/2020 Krajského soudu v Praze. Platí tedy, že k řízení o žalobě proti tomuto správnímu orgánu je místně příslušný Krajský soud v Praze.

13. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 10. 2020, č. j. 8 As 32/2020 – 38, nicméně vyložil, že „jednou z podmínek, za které soud může rozhodnout ve věci samé, je neexistence kompetenční výluky dle § 70 s. ř. s. Je-li rozhodnutí správního orgánu o námitkách podjatosti vyloučeno z přezkumu ve správním soudnictví [§ 70 písm. c) s. ř. s.] a žaloba proti tomuto rozhodnutí není přípustná [§ 68 písm. e) s. ř. s.], pak soud nemůže rozhodnout ve věci samé a je povinen žalobu směřující proti tomuto rozhodnutí odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“ 14. Jak již bylo vyloženo výše, právě rozhodnutí žalovaného označená v odst. 3 písm. b) a c) tohoto odůvodnění jsou ze soudního přezkumu vyloučena a žaloba je proti nim nepřípustná. Městský soud v Praze proto z uvedených důvodů v souladu s uvedeným názorem Nejvyššího správního soudu žalobu v této části výrokem I. odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

15. Výše uvedené neplatí ve vztahu k rozhodnutím vyjmenovaným v odst. 3 písm. a). Jak již bylo konstatováno, žalovaný v nich rozhodl o odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí informací podle § 15 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Tato rozhodnutí ze soudního přezkumu vyloučena nejsou a žaloba proti nim je přípustná.

16. Povinným subjektem (tj. správním orgánem I. stupně) v těchto věcech byl však Krajský úřad Středočeského kraje, jehož sídlo náleží do obvodu Krajského soudu v Praze., jak již bylo výše vyloženo.

17. Městský soud proto výrokem II. v této části žalobu podle § 7 odst. 5 s. ř. s. postoupil Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému k projednání žalob, v nichž je správním orgánem I. stupně Krajský úřad Středočeského kraje.

18. O nákladech řízení rozhodl městský soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení nemá žádný z účastníků právo na náhradu řízení, pokud byla žaloba odmítnuta. V části, v níž byla žaloba výrokem I. odmítnuta proto městský soud výrokem III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. pokračování 5 10A 111/2020 v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze 17. prosince 2020 JUDr. Ing. Viera Horčicová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š.