10 A 140/2025

Rubrum

č. j. 10 A 140/2025 - 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: A. J. M. H., narozen X, státní příslušnost Egyptská arabská republika, bytem X zastoupený Mgr. Azrou Drozdek, advokátkou, sídlem Dlouhá 705/16, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2025, č. j. MV-121270-5/SO-2025, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 2 sp. zn. 10 A 140/2025

Odůvodnění

I. Předmět sporu

1. Žalobce podal dne 9. 9. 2024 u Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“) žádost o vydání cizineckého pasu podle § 113 odst. 6 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Uvedenou žádost prvostupňový orgán svým rozhodnutím ze dne 3. 3. 2025, č. j. OAM-78233-9/CD-2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) zamítl. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobce bránil odvoláním. O něm rozhodla Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „žalovaná“) tak, že rozhodnutím ze dne 28. 8. 2025, č. j. MV-121270-5/SO-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Proti napadenému rozhodnutí se nyní žalobce brání správní žalobou.

II. Správní rozhodnutí

2. Prvostupňový orgán v prvostupňovém rozhodnutí shrnul, že žalobce má na území ČR povolen trvalý pobyt rodinného příslušníka občana EU a že byl držitelem cestovního dokladu platného do 29. 3. 2024. Vycházel z Informací velvyslanectví Egyptské arabské republiky v ČR obsažených v dokumentu „Informace MZV ČR, č.j. 314248-2/2018-VO ze dne 20. listopadu 2018, k č. j. MV-102309-1/OAM-2018 Vydávání cestovních dokladů prostřednictvím Velvyslanectví Egyptské arabské republiky v Praze“ ze dne 23. 11. 2018 (dále jen „Informace MZV ČR“) a z internetových stránek uvedeného velvyslanectví, podle kterých mohou občané Egyptské arabské republiky žádat o vydání cestovního dokladu a jaké podmínky přitom musí splnit. Konstatoval, že žalobce neprokázal, že si cestovní doklad nemůže nezávisle na své vůli opatřit, přičemž není způsobilý vyhodnotit, zda je žalobcovo trestní stíhání v Egyptě spravedlivé. Proto nelze trestní řízení považovat za důvod nezávislý na žalobcově vůli, pro který by nemohl vycestovat do země původu pro nový cestovní doklad. Žalobcovu žádost zamítl, neboť žalobce neprokázal splnění podmínky, že si cestovní doklad státu, jehož je občanem, nemůže nezávisle na své vůli opatřit Podle prvostupňového orgánu žadatel, kromě v řízení předložených vyjádření, neprokázal, že by existoval důvod, který by mu nezávisle na jeho vůli bránil v získání cestovního dokladu u orgánů Egyptské arabské republiky.

3. Žalovaná v napadeném rozhodnutí rekapitulovala průběh dosavadního řízení, obsah prvostupňového rozhodnutí a žalobcovy odvolací námitky.

4. Konstatovala, že žalobce splnil dvě ze tří zákonných podmínek (udělený trvalý pobyt a propadlý cestovní doklad) – neprokázal však, že není schopen si cestovní doklad nezávisle na své vůli opatřit. Žalovaná uvedla, že cestou velvyslanectví si žalobce může cestovní doklad obstarat. Stáří Informace MZV ČR nic nemění na jeho pravdivosti – pokud s ním žalobce nesouhlasí, měl jej vyvrátit. Konstatovala, že ze správního řízení neplyne, že by žalobce nemohl o nový cestovní doklad požádat. Žalobcovo odsouzení k desetiletému odnětí svobody s tím, že by při kontaktování egyptských úřadů mohl být uvězněn, nijak neprokázal. Nepředložil žádný důkaz v českém jazyce o tom, že byl v domovském státě Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 3 sp. zn. 10 A 140/2025 odsouzen, stejně tak nedoložil rozhodnutí kyperských úřadů o tom, že byl ve stejné věci shledán nevinným. Prohlášení egyptského advokáta nejsou ničím podložená. Nebylo doloženo rozhodnutí o tom, že ČR žalobce do Egypta vydá, a že při kontaktu s egyptskými úřady měl být uvězněn. Ač bylo povinností žalobce prokázat nemožnost si nezávisle na své vůli obstarat cestovní doklad, v řízení před prvostupňovým úřadem ani k odvolání nepředložil žádné důkazy na podporu svých tvrzení. Zdůraznila, že je na žadateli, aby správnímu orgánu poskytl veškerou součinnost ke zjištění rozhodných skutečností.

5. Překročení lhůty pro vydání prvostupňového rozhodnutí podle žalované není důvodnou námitkou, neboť jde o lhůtu pořádkovou a její nedodržení nezpůsobuje vadu nezákonnosti. Žalobce měl možnost podat žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, což žalobce také učinil a žalovaná prvostupňovému orgánu přikázala rozhodnutí ve lhůtě vydat.

6. K námitce porušení § 2 odst. 1, odst. 3 a odst. 4 a § 3 správního řádu a § 113 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců konstatovala, že prvostupňový orgán postupoval v souladu se zákonem, stav věci byl zjištěn v souladu s § 3 správního řádu. Prvostupňový orgán žalobce vyzval k vyjádření k podkladům, přezkoumatelně odůvodnil své rozhodnutí; jeho rozhodnutí odpovídá okolnostem případu, bylo rozhodnuto stejně jako v obdobných případech. V souladu s § 113 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců žádost zamítl.

III. Argumentace účastníků řízení

7. Žalobce v žalobě namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, a že došlo k porušení § 2 odst. 1, odst. 3 a odst. 4 a § 3 správního řádu a § 113 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců.

8. Argumentoval, že v Egyptě mu hrozí trestní stíhání. Aniž by měl možnost do řízení zasáhnout či se proti rozhodnutí bránit, byl tam v nepřítomnosti odsouzen k nepodmíněnému trestu deseti let odnětí svobody. Ve stejné záležitosti byl přitom prověřován také Kyperskými úřady, které shledaly jeho nevinu – jde tedy o vykonstruovanou kauzu. Podle egyptských zákonů nemůže žalobce od státních orgánů získat žádné doklady do ukončení kauzy, nemůže se proto obrátit na velvyslanectví (běžící doba trestu by se oslovením velvyslanectví obnovila). Nemůže prokázat svou nevinu, aniž by se vystavil hrozbě zadržení a s tím také nebezpečí nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu. Vysvětlil, že odsouzení v nepřítomnosti není rozhodnutím ve věci. Uvedené dokládal dopisem od egyptského advokáta prvostupňovému orgánu společně s informaci o tamní justici. Nadto nedisponuje národním průkazem totožnosti, který je nezbytný pro vydání cestovního dokladu – bez něj není vydání cestovního dokladu prostřednictvím velvyslanectví možné.

9. Dále namítal nepřezkoumatelnost obou správních rozhodnutí, neb žalobcova tvrzení a jím předložené důkazy nebyly prvostupňovým orgánem ani žalovanou vyvráceny. Spis neobsahuje podklady, které by žalobcovu argumentaci vyvracely. Jediným dokumentem je Informace MZV ČR, která je však sedm let stará a odpovídá pouze na teoretické otázky, nereflektuje otázky trestního stíhání. Nadto potvrzuje, že žadatel musí předložit platný doklad totožnosti. Neztotožnil se s obhajobou relevance Informace MZV ČR s tím, že uvedl důvody, pro které jej nelze považovat za relevantní. Správní orgány nemají hodnotit teoretickou možnost získat cestovní doklad na zastupitelském úřadu, ale reálnou možnost takového postupu v konkrétním případě. Žalobce nežádal, aby byla vyhodnocována zákonnost jeho trestního stíhání v Egyptě či otázku žalobcova vydání; měli posoudit skutečnost, zda trestní řízení a absence platného dokladu totožnosti brání vydání cestovního Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 4 sp. zn. 10 A 140/2025 dokladu na velvyslanectví a v tomto ohledu posoudily jeho žádost. Není v jeho silách blíže prokázat trestní stíhání, prvostupňovým orgánem navíc nebyl vyzván k další součinnosti. Upřesnil, že jakýkoliv kontakt s velvyslanectvím by egyptské úřady získaly informace o místě pobytu žalobce a ten by tak byl vystaven nebezpečí, které nechce podstoupit a nemůže po něm být ani požadováno. Nelze vyloučit, že při spojení žalobce s trestním stíháním by byl na velvyslanectví omezen na svobodě. Napadenému rozhodnutí vyčetl, že neobsahuje prakticky žádné vlastní posouzení a jen kopíruje argumentaci prvostupňového orgánu, z jeho rozhodnutí argumentaci přebírá a stěžejní argumentaci žalobce vynechává. Žalobci žalovaná vyčetla, že se k některým argumentům z prvostupňového rozhodnutí nevyslovil, opak je však pravdou. Citoval judikaturu k povinnosti zjistit skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti a k povinnosti správního orgánu za zjištění skutkového stavu. Žalovaná se nevyjádřila k žalobcově argumentaci, proč získání cestovního dokladu prostřednictvím velvyslanectví není možné.

10. Dále namítal přítomnost procesních pochybení – žalobce odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí odeslal již 18. 3. 2025, po třech měsících se dotázal na stav řízení a získal vyrozumění, že prvostupňové rozhodnutí již nabylo právní moci a odvolání nebylo doručeno. Žalobce však doručenkou datové zprávy odvolání prokázal opak.

11. Řízení o odvolání tedy bylo plné zmatků a výsledné rozhodnutí není přezkoumatelné, postup správních orgánů označil za nespravedlivé a formalistické. Citoval judikaturu správních soudů k vadě nepřezkoumatelnosti a stanovisko Veřejného ochránce práv k dokazování nemožnosti opatřit si cestovní doklad. Žalobce tvrdil a vyjádřením egyptské advokátní kanceláře, rozhodnutím kyperských orgánů a zprávami lidskoprávních organizací doložil, že je vyloučeno, aby cestovní doklad získal, aniž by se vystavil riziku omezení na osobní svobodě a jednání v rozporu s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

12. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhovala, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odmítla důvodnost žalobních námitek a trvala na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí, na které odkázala, neboť žalobní námitky shledala stejnými s těmi odvolacími.

13. Žalobce v replice trval na důvodnosti žaloby. S ohledem na to, že žalovaná se k žalobní argumentaci nevyjádřila, zopakoval podstatu své žalobní argumentace.

14. Žalovaný na repliku žalobce dále nereagoval.

IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze

15. Městský soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

16. Soud v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodoval bez nařízení jednání, neboť žalobce i žalovaná na výzvu soudu podle uvedeného ustanovení odpověděli, že na nařízení ústního jednání netrvají (a na novou upravenou výzvu s ohledem na novelizaci s. ř. s. k 1. 1. 2026 ani jeden z nich neodpověděl). Ústní jednání nebylo třeba nařizovat ani z důvodu dokazování. Plnou mocí žalobcovy právní zástupkyně dokazování není třeba provádět, neb Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 5 sp. zn. 10 A 140/2025 žalobcovo zastoupení není v řízení sporné. Ostatními žalobcem navrženými důkazními prostředky (napadené rozhodnutí, datová zpráva s překladem stanoviska egyptské advokátní kanceláře, fotokopie žalobcova egyptského ID s překladem a datem expirace a překladem, datová zpráva s vyjádřením k podkladům pro vydání rozhodnutí, datová zpráva s včasným odvoláním, vyrozumění o stavu řízení z 7. 7. 2025, č. j. OAM-78233/CD-2024 a žalobcova reakce na uvedené vyrozumění z 9. 7. 2025) není třeba dokazování provádět, protože jsou již součástí správních spisů předložených žalovanou (sp. zn. MV-121270/SO-2025 a sp. zn. OAM-78233/CD-2024), oběma stranám sporu jsou známy a oba se k nim mohli písemně vyjádřit. K posouzení žaloby tak plně postačí obsah správního spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009).

17. Podle § 113 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců poté platí, že „[c]izinecký pas vydá ministerstvo na žádost cizince který pobývá na území na základě povolení k trvalému pobytu, nemá platný cestovní doklad a doloží, že si jej nemůže nezávisle na své vůli opatřit“. Uvedené ustanovení tedy předpokládá kumulativní splnění podmínek pobytu na území na základě povolení k trvalému pobytu (i.), absenci platného cestovního dokladu (ii.) a unesení důkazního břemene žadatelem stran skutečnosti, že žadatel si cestovní doklad nemůže nezávisle na své vůli opatřit (iii.).

18. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobce podmínky i. a ii. citovaného ustanovení zákona o pobytu cizinců splňuje; má v ČR trvalý pobyt rodinného příslušníka občana EU a jeho cestovní doklad č. X pozbyl platnosti 29. 3. 2024. Spornou otázkou je splnění třetí uvedené podmínky. Zatímco žalovaná tvrdí, že žalobce v tomto směru žádný relevantní důkaz nepředložil, žalobce je opačného názoru: tvrdí, že vyjádřením egyptské advokátní kanceláře, rozhodnutím kyperských orgánů a zprávami lidskoprávních organizací doložil, že je vyloučeno, aby cestovní doklad získal, aniž by se vystavil riziku omezení na osobní svobodě.

19. Sporná podmínka spočívající v doložení nemožnosti opatřit si cestovní doklad „nezávisle na své vůli“ zahrnuje neurčitý právní pojem. Neurčité právní pojmy zahrnují jevy, nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat; jejich obsah a rozsah se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgány a soud musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004 ‑ 73, č. 701/2005 Sb. NSS). Ve vztahu k podobnému neurčitému pojmu v ustanovení § 114 odst. 6 písm. h) zákona o pobytu cizinců se již Nejvyšší správní soud vyjádřil v bodě 17 rozsudku ze dne 9. 4. 2020, č. j. 7 Azs 367/2019 – 33, s tím, že pojem „důvody na vůli cizince nezávislé“ zahrnuje takové situace, kdy je objektivně nemožné, aby si dotčený cizinec vlastním jednáním u orgánu domovského státu opatřil cestovní doklad, respektive kdy na tom nelze pro mimořádné skutkové okolnosti spravedlivě trvat.

20. Řízení o vydání cizineckého pasu se zahajuje na žádost (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2023, č. j. 57 A 145/2021-47, bod 40). Tento typ řízení přitom ovládá dispoziční zásada. Jak břemeno tvrzení, tak důkazní břemeno leží primárně na žadateli [přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, čj. 7 Azs 554/2018-31, bod 19 a tam cit. judikaturu]. Povinností žalobce tak je ve vztahu k § 113 odst. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 6 sp. zn. 10 A 140/2025 6 písm. a) nejen tvrdit, že existují důvody, které mu brání, aby si cestovní doklad nezávisle na své vůli opatřil, ale také tyto okolnosti doložit v řízení před správním orgánem.

21. Žalobci lze dát za pravdu, že zákon nijak nepředvídá, jakým způsobem má svá tvrzení k uvedené podmínce prokazovat. Zásadním důvodem, pro který má za splněnou iii. podmínku § 113 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců, je poté to, že žalobce má být ve své domovské zemi trestně stíhán v nepřítomnosti, což mu fakticky znemožňuje vejít v kontakt s egyptskými orgány, aniž by se vystavil riziku obnovení procesu a konečného trestního odsouzení. Tuto skutečnost žalobce ve správním řízení a i doposud však doložil v podstatě jen stanoviskem egyptské advokátní kanceláře (podepsán advokát M. E. S.) – z něj se podává, že žalobce byl v nepřítomnosti v Egyptě odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 10 let v souvislosti s jeho zaměstnáním u společnosti X (resp. X či X). Obviněn byl ze zpronevěry finančních prostředků vkladatelů a odmítnutí jejich vyplacení. Dále uvádí, že „[d]le egyptských zákonů není rozsudek vynesený v nepřítomnosti považován za konečný, neboť žalovaný má právo podat opravný prostředek proti jakémukoli rozsudku soudu a bude mu dána příležitost na obhajobu. Dle egyptských zákonů žalovaný nemůže získat od státních orgánů žádné doklady, dokud nebude jeho kauza ukončena nějakým řízením, a proto si nemůže nechat vystavit nový pas ani občanský průkaz, dokud nebude jeho kauza ukončena po vydání rozsudku v nepřítomnosti s tím, že pokud by kontaktoval velvyslanectví nebo egyptské orgány, bude se mu doba trestu počítat od data, kdy je kontaktoval.“ 22. Žalovaná svůj názor postavila na tom, že žalobce takto neprokázal své odsouzení v Egyptě (ani zproštění obvinění na Kypru).

23. Ve stanovisku uvedená tvrzení podle názoru soudu skutečně jen nekonkrétně a bez vazby na žalobcův případ rekapitulují možné důsledky trestního odsouzení osoby v nepřítomnosti v Egyptě. To bez toho, aby tato tvrzení byla podpořena odkazy na příslušná ustanovení egyptského právního řádu, z nichž by uvedené negativní důsledky skutečně vyplývaly. Z ničeho tedy nelze ověřit už jen to, zda je nemožné získat ať už cestovní doklad či doklad totožnosti u osoby odsouzené v nepřítomnosti.

24. Stěžejní však je, že žalobce předloženým stanoviskem egyptského advokáta neprokázal ani své trestní stíhání v nepřítomnosti. Z tohoto stanoviska totiž nevyplývá, za jaké jednání měl být žalobce v Egyptě trestně stíhán a samo o sobě bez dalšího neprokazuje, zda byl žalobce skutečně odsouzen v nepřítomnosti, jak tvrdí. A ač žalobcem předložené stanovisko egyptského advokáta tyto skutečnosti alespoň popisuje, činí tak – ve vztahu k Egyptu – bez jakéhokoliv dalšího podkladu. Tvrzené skutečnosti ve stanovisku jsou tak i pro soud dále již neověřitelné. Ve svém stanovisku advokát současně nijak nevysvětluje, že by pro něj bylo nemožné takové podklady získat a následně je předložit správnímu orgánu.

25. Žalobce přitom v předkládání podkladů ve správním řízení nebyl nijak omezen – v řízení uplatnil procesní práva při předložení žádosti, kdy v průvodním dopise z 9. 9. 2024 vylíčil svými slovy právě ty důvody, které mu nezávisle na jeho vůli brání získat cestovní doklad, a kromě vyjádření egyptského advokáta předložil mj. několik novinových článků ke stavu egyptské justice. Svou žádost pak žalobce doplnil dne 11. 9. 2024, k podkladům se vyjádřil dne 21. 11. 2024 a proti prvostupňovému rozhodnutí podal odvolání. Pakliže žalobce prokazoval skutečnosti o stavu egyptské justice a o své nevině na Kypru, soudu bez dalšího není zřejmé, co by žalobci mělo bránit v tom, aby stejně tak doložil i skutečnosti o svém trestním stíhání v Egyptě. Z hlediska procesního pak žalobcova žádost nevykazovala žádné Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 7 sp. zn. 10 A 140/2025 vady, které by bránily jejímu projednání, správní orgán tak nebyl povinen žalobce vyzývat, aby svá tvrzení prokázal dodatečně (srov. a contrario § 37 odst. 2 a 3 správního řádu).

26. Za těchto okolností se proto městský soud ztotožnil s prvostupňovým správním orgánem i se žalovanou, že žalobce takto nijak neprokázal základní a výchozí skutečnost o svém trestním odsouzení v nepřítomnosti v Egyptě, jež by mu v konečném důsledku mělo nezávisle na jeho vůli znemožnit získání egyptského cestovního dokladu. Byť by důsledky trestního odsouzení žalobce v nepřítomnosti mohly i spočívat v nemožnosti získání cestovního dokladu či dokladu totožnosti (což by bylo nezbytné, aby prvostupňový správní orgán a žalovaná dále ověřili, k tomu viz níže), podstatné je to, že žalobce věrohodně nijak nyní neprokázal, že byl v Egyptě skutečně trestně odsouzen.

27. Podle názoru soudu tyto skutečnosti nevyplývají ani ze žalobcova tvrzení, že na Kypru byl zproštěn viny z téhož obvinění, pro které byl uznán vinným v Egyptě. Ve spise je založena pouze informace pocházející z internetové stránky Cyprus Securities and Exchange Commission (dostupné na: X). Žalobce ji předložil již v žádosti o cizinecký pas z 9. 9. 2024, kde ji jako „rozhodnutí Cyprus Securities and Exchange Commission ze dne X“ navrhl důkazem.

28. Městský soud poznamenává, že uvedený dokument byl doložen pouze v anglickém znění. Podle § 169 odst. 2 zákona o pobytu cizinců platí, že „[p]okud žadatel v řízení podle tohoto zákona předložil dokument vyhotovený v jiném než českém jazyce a ani na výzvu správního orgánu nedoložil úředně ověřený překlad tohoto dokumentu do jazyka českého, hledí se na tento dokument, jako by nebyl předložen“. Ze správního spisu se nepodává, že by prvostupňový orgán či žalovaná žalobce před vydáním svých rozhodnutí žalobce vyzvali k odstranění vad podání, resp. doložení úředně ověřeného překladu jím předloženého dokumentu.

29. Pro hodnocení významu tohoto podkladu pro věc to však není podstatné. Z „rozhodnutí Cyprus Securities and Exchange Commission ze dne X“ vyplývá, že Rada CYSEC X v případě žalobce rozhodla o zrušení svého rozhodnutí z X, kterým byla žalobci uložena pokuta 50 000 euro a uložen trest zákazu činnosti na dobu pěti let s tím, že v případě žalobce bude věc znovu přezkoumána. Tato informace výslovně nestaví najisto žalobcovu nevinu (věc totiž byla v případě žalobce znovu projednána, žalobce navazující rozhodnutí nedoložil). A dále, vzhledem k tomu, že žalobce nijak věrohodně neprokázal ani to, kvůli jakému jednání měl být trestně stíhán v Egyptě, z tohoto předloženého podkladu o žalobcově procesu na Kypru nelze vyvozovat jakékoliv relevantní závěry o trestním stíhání žalobce v Egyptě a už vůbec ani o objektivní nemožnosti pro něj získat tam cestovní doklad či doklad totožnosti. Vzhledem k tomu, že z vyložených důvodů tento žalobcem ve správním řízení předložený podklad není pro věc relevantní, není poté vadou, že jej prvostupňový správní orgán a ani žalovaná ve svých rozhodnutích nijak nereflektovali. Uvedené platí i při nezohlednění článků dokumentujících stav egyptské justice, které žalobce také předložil ke své žádosti – jelikož žalobce věrohodně neprokázal, že je v Egyptě trestně stíhán v nepřítomnosti, a že by tedy v důsledku toho pro něj mělo být nemožné získat cestovní doklad či doklad totožnosti, dokazování články o stavu justice v Egyptě taktéž nemá žádný význam pro předmět věci a je tedy nadbytečné (k neprovedení navržených důkazů srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 456/24, bod 34, a tam citovaná judikatura či rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 14/2004-60, 2 Afs 24/2007-119, 2 Afs 24/2007-119; nověji např. rozsudky č. j. 3 Afs 163/2014-38; 7 Afs 399/2019-73, či 6 Afs 136/2024-77). Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 8 sp. zn. 10 A 140/2025 30. Správní orgány vycházely z Informace MZV ČR ze dne 23. 11. 2018. Ačkoliv stáří dokumentu skutečně nemusí mít vliv na pravdivost uvedených informací, žalobce má jistě pravdu v tom, že tyto informace nereflektují žalobcovu individuální situaci. Vyjádření egyptské advokátní kanceláře žalobce přitom přiložil již k žádosti, součástí správního spisu tedy bylo po prakticky celé správní řízení. Žalovaná ani prvostupňový orgán se však dále tvrzeními o důsledcích trestního odsouzení v nepřítomnosti v Egyptě dále nezabývali, skutkový stav v tomto směru blíže neověřili. Vycházeli dále tedy z obecné informace o tom, že získat cestovní doklad Egypta mimo jeho území je v zásadě možné cestou konzulátu. Bylo by však na místě zabývat se také tím, zda má takové trestní řízení vliv na možnost žadatelů opatřit si cestovní doklad či doklad totožnosti. Tato otázka nebyla ve správním řízení ze strany správních orgánů zodpovězena. Jelikož však i podle názoru soudu žalobce ve správním řízení ke svému tvrzení dostatečně věrohodně neprokázal, že by v Egyptě byl trestně stíhán či odsouzen v nepřítomnosti, pozbývá významu ověření toho, zda by mu toto trestní stíhání mělo skutečně znemožnit získání cestovního dokladu či dokladu totožnosti, jak žalobce tvrdí prostřednictvím předloženého stanoviska advokáta. Podle názoru soudu byl proto pro rozhodnutí ve věci skutkový stav zjištěn dostatečně a nevykazuje vady. Porušení ustanovení § 3 správního řádu při zjišťování rozhodného skutkového stavu tak městský soud rovněž neshledal.

31. Žalobce Informaci MZV ČR nevytýkal jen její stáří. Z vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí z 21. 11. 2024 se podává, že žalobce Informaci MZV ČR vedle stáří vytýkal obecnost, převážnou neaplikovatelnost na jeho případ a stručnost a upozornil na skutečnost, že podmínkou vydání cestovního dokladu na velvyslanectví je předložení kopie egyptského ID, tj. průkazu totožnosti – žalobce upozornil, že platným egyptským ID nedisponuje. V tomto ohledu však soud upozorňuje, že český překlad Informace a ani její anglický originál (oboje je součástí správního spisu) nehovoří o tom, že egyptský průkaz totožnosti musí být při předložení platný („[ž]adatelé jsou povinni vyplnit žádost o nový pas a předložit kopii egyptského ID“ / „[…] they have to fill application requesting a new passport, and they submit a copy pf the Egyptian ID“). Žalobce přitom fotokopií svého egyptského průkazu totožnosti prokazatelně disponuje, neboť ji důkazem vložil do správního spisu v rámci vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí z 21. 11. 2024.

32. Judikatura přitom již dovodila, že o vadu nepřezkoumatelnosti nejde, pokud je námitka, kterou správní orgán pominul vypořádat, pro posouzení věci zjevně irelevantní (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 1 Afs 68/2020 – 31, bod 12). S ohledem na výše uvedené, kdy žalobce věrohodně neprokázal nemožnost obstarat si cestovní doklad v Egyptě nezávisle na své vůli, tedy není vadou, že se k námitce o formálních náležitostech osobního dokladu správní orgány již ani nevyjádřily.

33. Pro úplnost se soud konečně zabýval také argumentací žalobce v bodě 22 žaloby stran procesního pochybení spočívajícího v přehlédnutí žalobcova odvolání ze strany správních orgánů. Podstatou námitky je to, že žalobcovo odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nebylo včas projednáno, neboť prvostupňový orgán odvolání odeslané žalobcovou právní zástupkyní prostřednictvím datové zprávy dne 18. 3. 2025 původně neevidoval (viz vyrozumění o stavu řízení z 7. 7. 2025, č. j. MV-151918-3/OAM-2024), a teprve v reakci na žalobcovo podání reagující na uvedené vyrozumění z 9. 7. 2025 spis předal žalované; k tomu došlo až 28. 7. 2025, žalovaná ve věci rozhodla 28. 8. 2025 (tj. včas v souladu s § 169t odst. 11 zákona o pobytu cizinců). Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 9 sp. zn. 10 A 140/2025 34. Uvedenou procesní vadu však soud neshledal jako důvod pro vyslovení nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Je pochopitelně vadou, když se prvostupňový orgán dostane do prodlení s předáním spisu a odvolání nadřízenému správnímu orgánu (ostatně i k vydání prvostupňového rozhodnutí došlo až po příkazu rozhodnout vysloveném v opatření proti nečinnosti z 25. 2. 2025, č. j. MV-19143-3/SO-2025). Uvedená vada však byla ve správním řízení napravena, odvolání bylo – byť se zpožděním – žalovanou meritorně projednáno. Žalobce tak prodlením s předáním odvolání a spisu žalované zkrácen na svých právech nebyl.

V. Závěr a náklady řízení

35. Městský soud v Praze se ztotožnil s oběma správními orgány, že žalobce věrohodně neprokázal třetí podmínku pro získání cizineckého cestovního dokladu podle § 113 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců, tj. žadatel si cestovní doklad nemůže nezávisle na své vůli opatřit.

36. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. výrokem I. zamítl.

37. O nákladech řízení soud rozhodnul výroky II. a III. podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný měl ve věci úspěch, nicméně nevznikly mu náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobce v řízení úspěch neměl a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 22. června 2026 Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 10 sp. zn. 10 A 140/2025 JUDr. Jaromír Klepš v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.