10 A 158/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky ve věci žalobkyně: T. T. N., bytem P., zast. Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem, sídlem Na Pankráci 45, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad štolou 3, Praha 7, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu v řízení o žádosti žalobkyně o povolení k trvalému pobytu podané dne 28. 1. 2016, takto:

Výrok

I. Žalovanému s e u k l á d á povinnost vydat do 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnutí o žádosti žalobkyně o povolení k trvalému pobytu podané dne 28. 1. 2016.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 8.800,- Kč, a to k rukám Mgr. Štěpána Svátka, advokáta.

Odůvodnění

Žalobou proti nečinnosti správního orgánu se žalobkyně domáhá, aby soud žalovanému uložil vydat v soudem stanovené lhůtě rozhodnutí o její žádosti o povolení k trvalému pobytu podané dne 28. 1. 2016. Uvádí, že žalovaný o žádosti nerozhodl v zákonné lhůtě dle § 169 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Opatřením proti nečinnosti ze dne 21.6.2016 bylo žalovanému uloženo vydat rozhodnutí v dodatečné lhůtě 30 dnů, avšak ani v této době rozhodnutí nebylo vydáno. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zrekapituloval dosavadní průběh řízení a uvedl, že se necítí být nezákonně nečinný, neboť činí úkony nezbytné k vydání rozhodnutí ve věci samé. Žalovaný připustil, že mu bylo nadřízeným správním orgánem uloženo rozhodnutí vydat v dodatečně stanovené lhůtě, avšak přesto navrhl zamítnutí žaloby. Ze správního spisu plynou následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Dne 28. 1. 2016 podala žalobkyně přímo žalovanému žádost o povolení k trvalému pobytu. Dne 19. 2. 2016 žalovaný požádal Policii České republiky o provedení pobytové kontroly, která proběhla dne 15. 3. 2016. Dne 21. 6. 2016 vydala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců opatření proti nečinnosti č. j. MV-82360-2/SO-2016, jímž žalovanému uložila vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně ve lhůtě do 30 dnů od doručení opatření proti nečinnosti. Opatření bylo žalovanému doručeno dne 23. 6. 2016. Dne 17. 10. 2016 žalovaný předvolal svědkyni k výslechu na den 29. 11. 2016. Až do rozhodnutí soudu ve věci samé žalovaný rozhodnutí nevydal. Městský soud v Praze žalobu posoudil, přičemž v souladu s § 81 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Žaloba je přípustná, neboť žalobkyně před jejím podáním marně vyčerpala prostředky, které jí k ochraně před nečinností nabízel správní řád. Žalovaný nevydal rozhodnutí ve věci ani poté, co mu nadřízený správní orgán uložil jej vydat v dodatečné lhůtě. Mezi účastníky řízení je nesporné, že dne 28. 1. 2016 bylo zahájeno řízení o žádosti žalobkyně o povolení k trvalému pobytu, přičemž žalovaný o této žádosti dosud nerozhodl. Žalobkyně podala žádost o povolení k trvalému pobytu přímo žalovanému podle § 69 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, nikoliv prostřednictvím zastupitelského úřadu, a proto se na rozhodnutí o její žádosti vztahuje 60denní lhůta dle § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Tato lhůta uplynula dne 29. 3. 2016, neboť dne 28. 3. 2016 bylo Velikonoční pondělí. Žalovaný v zákonem stanovené lhůtě rozhodnutí ve věci samé nevydal, čímž se stal nezákonně nečinným. Lze připustit, že žalovaný činí kroky k tomu, aby ve věci mohlo být rozhodnuto, avšak nepostupuje přitom dostatečně rychle, aby mohl řízení ukončit v zákonné lhůtě. Takováto liknavost, ať už zapříčiněná jakýmikoliv příčinami, jde k tíži žalovaného. Pokud měl žalovaný v průběhu řízení za to, že vydání rozhodnutí ve věci samé brání některá z překážek uvedených v § 64 správního řádu, mohl přistoupit k přerušení řízení, v důsledku něhož by se stavěla lhůta pro vydání rozhodnutí. Takového postupu však žalovaný nevyužil. Jelikož soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, uložil žalovanému v souladu s § 81 odst. 2 s. ř. s. povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně ve lhůtě 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu pro vydání rozhodnutí soud stanovil v délce jedné třetiny původní zákonné lhůty, neboť žalovaný již měl příležitost shromáždit všechny podklady, které k vydání rozhodnutí potřebuje, a při nejmenším většina těchto podkladů, ne-li všechny, jsou již součástí správního spisu. Soud přihlédl též ke skutečnosti, že nečinnost žalovaného již trvá více než sedm měsíců, přičemž žalovaný nevydal rozhodnutí ani poté, co mu tuto povinnost uložil jemu nadřízený správní orgán. Výrok o nákladech řízení vychází ze skutečnosti, že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, a tak jí oproti žalovanému náleží náhrada nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Žalobkyně předně uhradila soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč. Další její náklady tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy převzetí právního zastoupení ve věci a podání návrhu ve věci samé. Soud nepovažoval za úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu přípis žalobkyně ze dne 23. 11. 2016, neboť v něm nebyla uvedena nad rámec žaloby žádná nová argumentace. Nejednalo se tedy o písemné podání ve věci samé. Podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu činí výše odměny za jeden úkon právní služby 3.100,-Kč (2 x 3.100 = 6.200). Náhrada hotových výdajů pak dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu tvoří 300 Kč za každý úkon (2 x 300 = 600). Odměna advokáta tak činí 6.800,- Kč; právní zástupce žalobkyně výslovně uvedl, že není plátcem DPH. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem tedy žalobkyni vznikly náklady ve výši 8.800,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 28. listopadu 2016 JUDr. Ing. Viera Horčicová, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Brunhoferová