10 A 176/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky ve věci žalobce: T. T. N., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad štolou 3, Praha 7, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu v řízení o žádosti žalobce o zaměstnaneckou kartu podané dne 17. 2. 2016, takto:

Výrok

I. Žalovanému s e u k l á d á povinnost vydat do 45 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnutí o žádosti žalobce o zaměstnaneckou kartu podané dne 17. 2. 2016.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 10.228,- Kč, a to k rukám Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

Odůvodnění

Žalobou proti nečinnosti správního orgánu se žalobce domáhá, aby soud žalovanému uložil vydat do 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu. Žalobce tvrdí, že dne 17. 2. 2016 podal na Zastupitelském úřadu České republiky v Hanoji (dále jen „zastupitelský úřad“) žádost o zaměstnaneckou kartu, čímž dle jeho názoru došlo k zahájení řízení před žalovaným. Lhůta pro vydání rozhodnutí o této žádosti již marně uplynula, avšak o žádosti dosud rozhodnuto nebylo. Proto žalobce podal žádost o provedení opatření proti nečinnosti, jíž nebylo vyhověno. Žalovaný soudu zaslal správní spis, avšak k věci samé se nevyjádřil. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že nemůže soudu zaslat správní spis ve věci, neboť žádný nevede. Dle názoru žalovaného není vedeno žádné řízení o žádosti žalobce o jakékoliv povolení k pobytu na území České republiky. O žalobcem podané žádosti se žalovaný dověděl až z žaloby, která mu byla soudem zaslána. Žalovaný poukázal na skutečnost, že mu žádost podaná žalobcem na zastupitelském úřadě nebyla nikdy postoupena, a proto nemůže být odpovědný za nečinnost; uzavřel, že žalobce se domáhá vydání rozhodnutí v řízení, které vůbec nebylo zahájeno, a proto je jeho žaloba nedůvodná. Z listin předložených žalobcem soud zjistil následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Žalobce disponuje průvodním dopisem k žádosti o zaměstnaneckou kartu, z něhož plyne, že žádost dne 17. 2. 2016 podal na zastupitelském úřadě v Hanoji. Průvodním dopisem též požádal o upuštění od povinnosti podat žádost po předchozí registraci v systému Visapoint. Průvodní dopis je opatřen razítkem s textem „přijato dne 17-02-2016, listů:“. Dne 2. 6. 2016 podal žalobce k Ministerstvu vnitra, Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) žádost o učinění opatření proti nečinnosti. Usnesením Komise ze dne 7. 7. 2016, č. j. MV-83798-2/SO-2016, nebylo tomuto návrhu vyhověno, neboť bylo zjištěno, že žalobce žádost o pobytové oprávnění nepodal osobně, jak mu ukládá ustanovení § 169 odst. 16 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Aby byla splněna povinnost osobního podání žádosti, musí ji správní orgán aktivně přijmout, k čemuž v případě žalobce nedošlo, neboť žádost o zaměstnaneckou kartu byla podána jako příloha žádosti o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. Dle názoru Komise tedy řízení o žalobcově žádosti nebylo zahájeno. Městský soud v Praze věc v souladu s § 81 odst. 1 s. ř. s. posoudil podle skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Dle § 51 odst. 1 s. ř. s. bylo rozhodnuto bez nařízení ústního jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný po poučení soudem nevyjádřil nesouhlas. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, se může žalobou domáhat toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo vydat osvědčení. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že ochrany proti nečinnosti se lze úspěšně domáhat tehdy, jestliže správní orgán nevydal rozhodnutí ve věci samé, ačkoliv k tomu byl povinen. Obecně platí, že povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí či osvědčení nastává v rámci řízení, které již bylo zahájeno. Správní řízení může být zahájeno na žádost, nebo z moci úřední. Spornou v posuzované věci je otázka, zda bylo správní řízení řádně zahájeno. Při posuzování této otázky vycházel soud z ustanovení § 44 odst. 1 správního řádu, podle něhož je řízení o žádosti zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Ve správních řízeních lze pro formu podání žádosti využít všech způsobů uvedených v ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, tj. písemně, ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem, případně dalšími způsoby, je-li potvrzeno, popřípadě doplněno, některým z uvedených způsobů ve lhůtě pěti dnů. Pro zahájení řízení o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, respektive zaměstnanecké karty, však platí několik výjimek. Podle ustanovení § 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců cizinec, jenž je občanem státu neuvedeného v právním předpise vydaném podle ustanovení § 182 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců (Vietnamská socialistická republika zde uvedena není), je povinen požádat o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu pouze na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je státním příslušníkem, případně ve státě, jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Nesplní-li cizinec tuto povinnost, řízení o žádosti není zahájeno a zastupitelský úřad věc usnesením odloží, přičemž usnesení pouze poznamená do spisu. Další omezení vyplývá z ustanovení § 169 odst. 14 zákona o pobytu cizinců, podle něhož žádost o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu je cizinec povinen podat osobně. Zastupitelský úřad však v odůvodněných případech nemusí na splnění této povinnosti trvat. V projednávané věci bylo třeba nejprve zkoumat, zda žalobce žádost o vydání zaměstnanecké karty skutečně osobně podal na zastupitelském úřadě. Soud považuje tuto skutečnost za prokázanou kopií průvodního dopisu k žádosti, kterou předložil žalobce, a na níž je razítko o přijetí dne 17. 2. 2016. Z razítka výslovně neplyne, že podání bylo přijato zastupitelským úřadem; soud ovšem ze spisu vedeného v jiné, avšak obdobné věci sp. zn. 10 A 148/2016, zjistil, že zastupitelský úřad v Hanoji skutečně přijatá podání opatřuje razítkem, které je vzhledem totožné s tím, které je na žalobcem předloženém průvodním dopise. I s přihlédnutím k tomu, že žalovaný výslovně nezpochybnil, že se žalobce skutečně osobně s žádostí dostavil na zastupitelský úřad, bylo tedy možné tuto skutečnost považovat za dostatečně prokázanou. K otázce, zda je takto podaná žádost způsobilá zahájit řízení ve věci, se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 4. 2015, č. j. 7 Azs 282/2014-48, následovně: „Je nerozhodné, že účastnice řízení podala žádost formálně jako přílohu jiné žádosti. Naopak podstatné je, že byla v souladu s § 70 odst. 1 zákona o pobytu cizinců podána na úředním tiskopise a dostala se do dispozice příslušného zastupitelského úřadu. … Jiné podmínky, které by vylučovaly zahájení řízení, ze správního řádu a ani ze zákona o pobytu cizinců nevyplývají.“ Ke stejnému závěru Nejvyšší správní soud dospěl i v rozsudku ze dne 3. 6. 2016, č. j. 5 Azs 85/2016-22. Z výše uvedeného tedy plyne, že podáním žalobce učiněným dne 17. 2. 2016 bylo zahájeno řízení o jeho žádosti o zaměstnaneckou kartu. Od té doby je za vedení a ukončení řízení odpovědný žalovaný, což plyne z ustanovení § 165 písm. j) zákona o pobytu cizinců (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2016, č. j. 1 Azs 281/2015-34, bod 18). Jelikož bylo prokázáno, že řízení bylo řádně zahájeno, má žalovaný povinnost v zákonné lhůtě vydat rozhodnutí ve věci samé. Podle § 169 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců je žalovaný povinen rozhodnutí o žádosti o povolení k trvalému pobytu vydat ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti, ve zvlášť složitých případech, kdy správní orgán žádá o závazné stanovisko, nejpozději do 90 dnů. Byla-li žádost podána dne 17. 2. 2016, skončila lhůta pro vydání rozhodnutí již dne 18. 4. 2016. Až do dne rozhodnutí soudu však rozhodnutí vydáno nebylo. Žalobce se pokusil domoci nápravy prostřednictvím žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, avšak jeho žádosti nebylo vyhověno. Z výše uvedeného plyne, že žaloba je důvodná. Proto soud podle § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil žalovanému vydat rozhodnutí ve věci samé, a to ve lhůtě 45 dnů od právní moci rozsudku. Soud při stanovení lhůty vycházel z toho, že od zahájení řízení nebyl žalovaným proveden žádný procesní úkon, a je tedy třeba před vydáním rozhodnutí ve věci samé provést v zásadě celé správní řízení, k čemuž by lhůta 30 dnů, již navrhl žalobce, nebyla dostatečně dlouhá. Žalovaný však v řízení již způsobil značné průtahy, a tedy je jeho povinností rozhodnout o žádosti bez zbytečného odkladu, k čemuž mu musí postačovat lhůta 45 dnů, tedy poloviční doba oproti lhůtě stanovené zákonem pro zvlášť složité případy. Výrok o nákladech řízení vychází ze skutečnosti, že žalobce byl v řízení plně úspěšný, a tak mu oproti žalovanému náleží náhrada nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Žalobce předně uhradil soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč. Další jeho náklady tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy převzetí právního zastoupení ve věci a podání návrhu ve věci samé. Podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu činí výše odměny za jeden úkon právní služby 3.100,-Kč (2 x 3.100 = 6.200). Náhrada hotových výdajů pak dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu tvoří 300 Kč za každý úkon (2 x 300 = 600). Odměna advokáta tak činí 6.800,- Kč a DPH ve výši 21 %, celkem tedy 8.228,- Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem tedy žalobci vznikly náklady ve výši 10.228,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 14. prosince 2016 JUDr. Ing. Viera Horčicová, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Brunhoferová