10 A 185/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: A. K., nar. X., st. přísl. Ruská federace, bytem P., zast. Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 1, Opletalova 1417/25, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 10. 2014, č. j. MV-69154-11/SO-2013, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 27. 10. 2014, č. j. MV-69154-11/SO-2013, kterým bylo změněno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 14. 9. 2012, č. j. OAM-62836-27/DP-2011, tak, že žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se zamítá a platnost povolení k dlouhodobému pobytu výše jmenovaného cizince se podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3, a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2010, neprodlužuje, neboť cizinec neplní účel, pro který mu povolení k dlouhodobému pobytu mělo být uděleno. Žalobce uvedl, že žalovaná pochybila, pokud měnila rozhodnutí nalézacího správního orgánu, neboť bylo zřejmé, že výrok rozhodnutí správního orgánu prvého stupně byl chybný, a rovněž tak bylo chybné i jeho odůvodnění, pročež měla žalovaná postupovat dle ust. § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, tj. napadané rozhodnutí zrušit, a věc vrátit nalézacímu správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. Tímto postupem byl žalobce zkrácen na právu podání řádného opravného prostředku, kdy v rámci svého odvolání nemohl napadat obvinění z neplnění účelu povoleného pobytu, coby („nového“) důvodu pro zamítnutí žádosti. Toto pochybení pak má pro žalobce dosti zásadní důsledky, neboť obvyklá doba pro vyřízení žaloby je nepoměrně delší, než zákonem předepsaná lhůta pro vyřízení odvolání proti rozhodnutí správního orgánu. Dále žalobce namítl porušení ust. § 3 správního řádu, neboť správní orgány nezjistily skutečný stav věci, a to jak ke dni vydání rozhodnutí nalézacího správního orgánu, tak i ke dni vydání rozhodnutí žalované. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo toliko to, že žalobce nejprve studoval na VŠH, a poté, co mu bylo studium ukončeno, přestoupil na VŠO. Správní orgán tvrdí, že i toto studium bylo ukončeno a odvolává se na písemné vyjádření zmíněné vysoké školy, po kterém byl žalobce podroben výslechu, v rámci kterého uvedl, že studuje řádně. Správní orgán tedy nijak nekonfrontoval žalobcovu výpověď a s tím související tvrzení s písemným potvrzením vysoké školy. Dále žalobce konstatoval, že v nalézacím řízení byla učiněna výzva k odstranění vad žádosti, tj. doložení dokladu o plnění účelu pobytu, v rámci které byl účastník poučen o následném postupu, který neodpovídá postupu, ke kterému se uchýlil žalovaný, pročež dochází k porušení ust. § 45 odst. 2 správního řádu, neboť nastal správním orgánem neavizovaný postup. Žalovaná ve vyjádření k žalobě konstatovala, že dle jejího názoru nehrozila žalobci újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se, a proto byl postup dle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu možný. Žalovaná zcela vycházela ze skutkových zjištění, která byla obsažena v napadeném rozhodnutí. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyplývá, že předmětem dokazování bylo to, zda žalobce studoval na vysoké škole hotelové (VŠH) a Vysoké škole obchodní (VŠO) a zda jeho studium pokračovalo, či zda již bylo ukončeno a kdy se tak stalo. Sám správní orgán I. stupně v rámci svého rozhodnutí výslovně uvedl, že žalobce neplní účel pobytu, neboť od 31. 10. 2011 prokazatelně nemá status studenta. Správní orgán I. stupně však na základě toho, že žalobce do protokolu v rámci výslechu nepravdivě uvedl, že studentem je i po 31. 12. 2011, zamítl žádost podle ust. § 37 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., neboť žalobce v žádosti o udělení víza uvedl nepravdivé údaje. Žalovaná zjištěný skutkový stav pouze odlišně právně kvalifikovala, neboť dle jejího názoru správní orgán I. stupně sice zjistil skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, ovšem chybně jej právně kvalifikoval. Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že žalobci nehrozila změnou výroku újma z důvodu ztráty možnosti se odvolat. Dále žalovaná nesouhlasila ani s námitkou porušení ust. § 3 správního řádu. Žalovaná s ohledem na námitku žalobce, že se v případě sdělení VŠO o ukončení studia žalobce jedná pouze o administrativní omyl, doplnila k odstranění pochybností dokazování a cestou elektronické pošty dne 15. 8. 2014 se dotázala na studijním oddělní VŠO, zda žalobce na této škole studuje, případně studoval a do kdy. Pracovnice studijního oddělení žalované dne 15. 8. 2014 sdělila, že žalobce byl ze studia vyloučen ke dni 31. 10. 2011. Toto vyjádření tedy potvrzuje původní vyjádření VŠO, které žalobce napadl jako administrativní omyl. Žalované není známo, jakými dalšími důkazy by mělo být prokázáno to, že žalobce na VŠO již nestuduje, než vyjádřením samotné VŠO. Žalobce měl dostatek času případně VŠO na omyl, který by zcela jistě bránil v jeho dalším případném pokračování studia, upozornit, což neučinil. Žalobce se ke zjištění žalované ze dne 15. 8. 2014 ani po urgenci nevyjádřil. Ze správního spisu vyplývají následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 14. 9. 2012, č. j. OAM-62836-27/DP-2011, byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení platnosti povolení dlouhodobému pobytu dle ust. § 44a odst. 3 a 6 písm. c) ve spojení s ust. § 35 odst. 3 ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2010, neboť žalobce v žádosti o udělení víza uvedl nepravdivé údaje. Dne 9. 6. 2010 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studium dle ust. § 42d ve spojení s ust. § 44a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia byla dne 12. 7. 2010 policií České republiky, oblastním ředitelstvím služby cizinecké policie, inspektorátem cizinecké policie rozhodnutím č. j. CPPH-049834/CI-2010-60, zamítnuta podle ust. § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 ve spojení s ust. § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. k) a platnost povolení k dlouhodobému pobytu nebyla prodloužena. Inspektorát cizinecké policie Praha v průběhu řízení došel na základě telefonického rozhovoru se studijním oddělením Vysoké školy hotelové v Praze 8 k závěru, že studium bylo na výše uvedené škole žalobci ukončeno ke dni 28. 2. 2010. Inspektorát cizinecké policie na základě výše uvedeného zjištění žalobce vyzval k odstranění vad žádosti v souladu s ust. § 45 odst. 2 správního řádu, a to doložením dokladu o studiu na dobu od 28. 2. 2010. Žalobce na základě výzvy k odstranění vad žádosti k žádosti předložil potvrzení o studiu na Vysoké škole obchodní v Praze, o.p.s. s platností na dobu od 12. 4. 2010. Z výše uvedeného vzal inspektorát cizinecké policie Praha za prokázané, že žalobce v době od 1. 3. 2010 do 11. 4. 2010 neplnil účel, pro který mu byl pobyt na území České republiky povolen. Dne 26. 7. 2010 podal žalobce odvolání proti rozhodnutí inspektorátu cizinecké policie Praha vedeného pod č. j.: CPPH-049834/CI-2010-60 ze dne 12. 7. 2010. Dne 13. 7. 2011 nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu - Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Odvolací orgán napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k novému projednání, neboť dle spisového materiálu nebylo dostatečně prokázáno, že by žadatel neplnil účel pobytu studium, protože telefonický rozhovor nelze použít jako důkazní prostředek. Správní orgán vycházel z rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců a vznesl dotaz na VŠH a VŠO ohledně doby studia žadatele a plnění studijních povinností. Správní orgán obdržel písemné vyjádření z VŠO ze dne 5. 9. 2011, ve kterém se mimo jiné uvádí, že žalobce ke studiu na VŠO nastoupil dne 12. 4. 2010 a vzhledem k tomu, že se nezapsal do dalšího ročníku studia a neuhradil školné na další semestr, bude mu studium v nejbližší době ukončeno. Dále správní orgán obdržel prostřednictvím telefaxu potvrzení o ukončení studia žadatele na VŠH ke dni 28. 2. 2010. Správní orgán v souladu s ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, vyrozuměl žalobce prostřednictvím zmocněného zástupce oznámením čj. OAM-62836-7/DP- 2011 ze dne 13. 09. 2011 o možnosti seznámit se s těmito podklady, vyjádřit se k nim a případně navrhnout jejich doplnění. Tohoto práva žalobce prostřednictvím zmocněného zástupce využil dne 5. 10. 2011 a k podkladům rozhodnutí uvedl, že dodá písemné vyjádření do 10 pracovních dnů. Správnímu orgánu bylo dne 14. 10. 2011 doručeno vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí, ve kterém mimo jiné zmocněný zástupce žalobce navrhuje řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu zastavit, popřípadě žalobce předvolat k vyjádření dle ust. § 18 správního řádu, aby se tento mohl vyjádřit ke svému účelu pobytu na území České republiky. Na základě výše uvedeného vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí správní orgán požádal žalobce o sdělení, zda žádá o zpětvzetí své žádosti. Dne 31. 10. 2011 bylo správnímu orgánu doručeno opětovné vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí, ve kterém zmocněný žalobce navrhuje dlouhodobý pobyt na území České republiky povolit a opětovně navrhuje předvolat žalobce k vyjádření dle ust. § 18 správního řádu, aby se tento mohl vyjádřit ke svému účelu pobytu na území České republiky. Dne 29. 11. 2011 bylo správnímu orgánu doručeno potvrzení o ukončení studia žalobce na VSH ke dni 28. 2. 2010. Dne 15. 3. 2012 bylo správnímu orgánu doručeno cestou provozovatele poštovních služeb oznámení o ukončení studia žadatele na VŠO ke dni 31. 10. 2011. Správní orgán dne 15. 5. 2012 předvolal žalobce k výslechu. Ve své výpovědi mimo jiné žalobce uvedl, že v Ruské federaci složil maturitní zkoušku a do České republiky přicestoval s úmyslem studovat vysokou školu, neboť je evropské vzdělání lepší než ruské. Dále uvedl, že na přání svých rodičů začal na území České republiky studovat VŠH, přesné datum zahájení svého studia si nepamatuje. Školné na VŠH hradila rodina. Výuka probíhala v češtině a částečně v ruštině. Žalobce nebyl v průběhu pohovoru schopen sdělit správnímu orgánu adresu, na které probíhala výuka, nedokázal jmenovat téměř žádné přednášející s odůvodněním, že nemá paměť na jména. Uvedl, že zná pouze prorektora jménem „Mačo" a pana Zemana (dle internetových stránek VŠH je prorektorem pro studium PhDr. Jan Máče, Ph.D., Mgr. David Zeman je odborným asistentem katedry ekonomie a ekonomiky). Žalobce byl na VŠH průměrným žákem a studium mu bylo dne 28. 2. 2010 ukončeno, neboť měl osobní neshody s panem PhDr. Janem Máče a panem Mgr. Davidem Zemanem, kteří žadateli neumožnili absolvovat zkoušku z ekonomie z důvodu nedostatečné prezence. V dubnu 2010 začal žadatel studovat na VŠO, na kterou byl automaticky přijat s tím, že bude opakovat 2. ročník bakalářského studia. Na VŠO si vybral stejný bakalářský studijní program jako na VŠH, tedy manager destinací cestovního ruchu. Do školy dle svých slov žadatel chodil 3 - 4x týdně, neboť měl schválený individuální studijní plán a osobní účast žadatele na přednáškách není povinná. Výuka probíhala pouze v češtině. Školné na VŠO opět hradila rodina. Žalobce na dotaz, zda je schopen jmenovat nějaké představitele VŠO nebo přednášející, opět nebyl schopen odpovědět s tím, že nemá paměť na jména. Žalobce zároveň tvrdil, že na VŠO má absolvovat ještě dvě zkoušky, ostatní povinné předměty již splnil a nyní píše bakalářskou práci. Žalobce neuvedl ani jméno vedoucího bakalářské práce ani oponenta. V přímém rozporu s tvrzením, že výuka probíhala pouze v češtině, žalobce dále při pohovoru uvedl, že není v přímém kontaktu s ostatními studenty mimo jiné z důvodu, že nemluví dobře česky. Na přímý dotaz, zda bylo žalobci ukončeno studium na VŠO, žalobce v rozporu s písemným sdělením VŠO ze dne 15. 3. 2012 odpověděl, že nikoli, je stále studentem a po absolvování bakalářského programu chce pokračovat ve studiu i nadále. Po ukončení vysokoškolského studia by se žadatel chtěl v budoucnu věnovat podnikání v oblasti cestovního ruchu na území České republiky. Ke svým tvrzením žadatel nepředložil žádné podpůrné doklady, např. potvrzení o studiu probíhajícího v současné době. Ze spisového matriálu je bez pochybnosti zřejmé, že žadateli bylo na VŠH ukončeno studium ke dni 28. 2. 2010 a na VŠO bylo žadateli studium ukončeno ke dni 31. 10. 2011. Správní orgán má tedy za to, že výše zjištěný stav věci odpovídá důvodům zamítnutí žádosti a neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia uvedeným v § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) zák. č. 326/1999 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2010, neboť žadatel v žádosti o udělení víza (o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu) uvedl nepravdivé údaje. K odvolání žalobce proti výše uvedenému usnesení Ministerstva vnitra, Komise doplnila k odstranění pochybností dokazování a cestou elektronické pošty dne 15. 8. 2014 se dotázala na studijním oddělení VŠO, zda žalobce na této škole studuje, případně studoval a do kdy. Pracovnice studijního oddělení Komisi dne 15. 8. 2014 sdělila, že účastník řízení byl ze studia vyloučen ke dni 31. 10. 2011. Toto vyjádření tedy potvrzuje původní vyjádření VŠO, které účastník řízení napadl jako administrativní omyl. Vzhledem k doplnění dokazování Komise dne 15. 8. 2014 vyrozuměla účastníka řízení o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí Komise a vyjádřit se k nim. Zmocněný zástupce se na pracoviště Komise dostavil dne 21. 8. 2014, kde do protokolu uvedl, že se ve věci písemně vyjádří do 10 dnů. Současně zmocněný zástupce učinil fotokopii spisového materiálu. Avizované vyjádření však ve stanovené lhůtě nebylo Komisi doručeno. Komise tak dne 2. 10. 2014 nad rámec svých zákonných povinností zmocněného zástupce účastníka řízení upozornila, že jí doposud avizované vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí nebylo doručeno a upozornila účastníka řízení, že bude v nejbližším možném termínu rozhodnuto. Dne 16. 10. 2014 bylo Komisi doručeno vyjádření zmocněného zástupce účastníka řízení, v jehož rámci se k novému sdělení VŠO účastník řízení nevyjádřil. Rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech cizinců ze dne 27. 10. 2014, č. j. MV-69154-11/SO-2013, bylo změněno výše uvedené rozhodnutí Ministerstva vnitra tak, že žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se zamítá a platnost povolení k dlouhodobému pobytu výše jmenovaného cizince se podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3, a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2010, neprodlužuje, neboť cizinec neplní účel, pro který mu povolení k dlouhodobému pobytu mělo být uděleno. Komise má za prokázané, že účastník řízení minimálně od 31. 10. 2011 neplnil účel, pro který mu měla být platnost povolení k dlouhodobému pobytu prodloužena. Vzhledem k opakovanému potvrzení ukončení studia účastníka řízení studijním oddělením VŠO je dle Komise administrativní omyl na straně VŠO vyloučen. I ze samotného výslechu je zřejmé, že účastník řízení o svém údajném studiu na VŠO nebyl schopen sdělit podstatné informace. Komise nepopírá, že účastník řízení nemusí znát jména všech vyučujících na VŠO, ovšem pokud není schopen po tvrzeném dvouletém studiu na VŠO uvést ani jedno jméno, a to ani jméno vedoucího jeho bakalářské práce, důvodně to nasvědčuje tomu, že účastník řízení na VŠO fakticky nestudoval. Komisi není známo, jakými dalšími důkazy by dle zmocněného zástupce mělo být prokázáno to, že účastník řízení na VŠO již nestuduje, než vyjádřením samotné VŠO. Jak již bylo výše uvedeno, VŠO dne 15. 8. 2014 potvrdila, že účastník řízení již na této škole od 1. 11. 2011 nestuduje. Je krajně nepravděpodobné, že by se jednalo o administrativní omyl na straně VŠO, který by trval téměř 3 roky. Pokud účastník řízení nefiguruje v databázi studentů VŠO, jen těžko mohl být připuštěn k jednotlivým zkouškám. Účastník řízení měl dostatek času případně VŠO na omyl upozornit, což neučinil. Ke zjištění Komise ze dne 15. 8. 2014 se ani po urgenci Komise nevyjádřil. Dle názoru Komise správní orgán I. stupně nebyl povinen účastníka řízení vyzvat dle § 45 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. k odstranění vad žádosti, poté co mu bylo doručeno sdělení VŠO, že již účastník řízení na uvedené škole nestuduje. Účastník řízení během výslechu sám uvedl, že po celou dobu od r. 2010 do r. 2012 studoval na VŠO a tudíž správní orgán I. stupně neměl důvod účastníka řízení vyzývat k doložení nového dokladu o studiu. Účastník řízení se se všemi podklady pro vydání rozhodnutí měl možnost seznámit a vyjádřit se k nim. I vzhledem k odvolání účastníka řízení se jevilo jako zbytečné účastníka řízení vyzývat k odstranění vad žádosti, když sám účastník řízení v textu odvolání stále trvá na tom, že navštěvuje VŠO a o žádném jiném studiu se nezmínil. Komise dospěla k závěru, že správním orgánem I. stupně bylo prokázáno, že účastník řízení od 1. 11. 2011 neplnil účel pobytu, pro který mu mělo být povolení k dlouhodobému pobytu prodlouženo. Z tohoto důvodu je dle Komise na místě postup podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2010. Neplnění účelu pobytu účastníkem řízení je dle Komise závažnější skutečností než to, že účastník řízení během výslechu uváděl do protokolu nepravdivé skutečnosti o svém studiu, ačkoliv i tato skutečnost by mohla být důvodem pro zamítnutí žádosti účastníka řízení. Při jednání právní zástupce žalobce odkázal na argumentaci uvedenou v žalobě, žalovaný se z účasti na jednání omluvil. Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Městský soud v Praze věc posoudil takto: Podle ust. § 44a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se podává ministerstvu. Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36 a § 46 odst. 3 a 7 vztahují obdobně. Podle ust. § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37). Podle ust. § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců Ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec neplní účel, pro který bylo vízum uděleno. Co se týče námitky nezákonnosti napadeného rozhodnutí z důvodu změny právní kvalifikace původně zaujaté správním orgánem I. stupně v důsledku ztráty možnosti žalobce podat proti němu odvolání, soud neshledal tuto námitku důvodnou. Podle ustálené judikatury je správní řízení ovládáno zásadou jednotnosti. Tato zásada znamená, že správní řízení tvoří v zásadě jeden celek od jeho zahájení až do právní moci konečného rozhodnutí, a že tedy v zásadě není vyloučeno, aby odvolací správní orgán napravil vady řízení před správním orgánem prvého stupně, stejně jako rozhodnutí v něm vydaného. Při změně rozhodnutí pak platí obě rozhodnutí společně, tvoří fakticky jeden celek, a to v mezích provedených změn. Změna rozhodnutí ale spočívá výhradně ve změně výroku, protože pouze výrok je závaznou a vykonatelnou částí správního aktu, kterou se přiznává účastníkům řízení určité právo nebo se mu stanoví určitá povinnost, popř. se závazně deklaruje, že zde určité právo nebo povinnost je, či není. Změna výroku navíc musí být podepřena vyložením důkazního a právního stavu a z nich vyplývajících odlišností mezi důvody rozhodnutí správního orgánu prvního a druhého stupně (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2008, č. j. 2 As 20/2008-73). Za situace, kdy rozhodnutí správního orgánu I. stupně v odvolacím řízení neobstojí, je třeba zvážit, zda povaha věci připouští jeho změnu či zda není na místě jeho zrušení a vrácení věci správnímu orgánu prvního stupně k nápravě vad. Podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu lze změnit rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a to jak ve výrokové části, tak v části odůvodnění. Zákon změnu výrokové části předpokládá buď formou jejího doplnění, nahrazení části jiným textem či vypuštěním části textu. Zákon stanoví pro změny rozhodnutí určité podmínky. Jednak nelze změnit rozhodnutí nebo jeho část, pokud by změnou rozhodnutí hrozila účastníku, kterému je ukládána povinnost, újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Důvodem této podmínky je dvojinstančnost správního řízení, když účastník řízení nemůže změnou správního rozhodnutí, která by byla v jeho neprospěch přijít o možnost proti takové změně brojit. Dalším omezením možnosti změny napadeného rozhodnutí odvolacím orgánem je podle ust. § 90 odst. 3 správního řádu nemožnost změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, ledaže odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, anebo je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy či jiným veřejným zájmem (zákaz reformatio in peius). Taktéž má odvolací orgán možnost změnit pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí. Správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce s poukazem na ust. § 37 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť dospěl k závěru, že žalobce v žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu uvedl nepravdivé údaje. V odůvodnění rozhodnutí vzal správní orgán I. stupně za prokázané, že žalobci bylo ke dni 28. 2. 2010 ukončeno studium na VŠH, dne 12. 4. 2010 byl přijat ke studiu bakalářského studijního programu na VŠO, toto studium bylo ukončeno ke dni 31. 10. 2010, neboť se žalobce do dalšího ročníku nezapsal a neuhradil školné, a tudíž správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že „žadatel tedy od 31. 10. 2010 prokazatelně nemá status studenta, tedy neplní účel, pro který mu byl pobyt na území České republiky povolen.“ Následně žalovaná změnila ve výroku rozhodnutí právní kvalifikaci důvodu zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nově dle ust. § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tj. neplnění účelu pobytu a v odůvodnění rozhodnutí uvedla, že neplnění účelu pobytu účastníkem řízení je dle žalované závažnější skutečností než to, že účastník řízení během výslechu uváděl do protokolu nepravdivé skutečnosti o svém studiu, ačkoliv i tato skutečnost by mohla být důvodem pro zamítnutí žádosti účastníka řízení. Z výše uvedeného je jednoznačně seznatelné, že oba správní orgány vycházely z totožně zjištěného skutkového stavu. Předmětem dokazování již před správním orgánem I. stupně byla skutečnost, zda žalobce pokračuje ve svém studiu v České republice, či zda jeho studium již bylo ukončeno, popř. kdy se tak stalo. Žalobce byl již v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně podroben výslechu stran způsobu a trvání jeho studia v České republice, byly mu již v řízení před správním orgánem I. stupně předloženy doklady prokazující délku jeho studia na Vysoké škole hotelové a Vysoké škole obchodní a současně mu bylo umožněno se k těmto podkladům před vydáním prvostupňového rozhodnutí vyjádřit. Následně i v odvolacím řízení po doplnění dokazování k odstranění pochybností před vydáním napadeného rozhodnutí bylo žalobci zasláno vyjádření pracovnice studijního oddělení Vysoké školy obchodní, dle kterého byl žalobce ze studia vyloučen ke dni 31. 10. 2011, s vyrozuměním o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí žalované a vyjádřit se k nim. K tomuto sdělení Vysoké školy obchodní se žalobce nevyjádřil. Žalobce si z výše popsaného průběhu správního řízení musel být vědom toho, že předmětem dokazování daného správního řízení, je skutečnost, zda studoval na Vysoké škole hotelové a Vysoké škole obchodní, a zda jeho studium pokračovalo, či zda již bylo ukončeno a kdy se tak stalo. Již v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí správní orgán uvedl, že žalobce od 31. 10. 2010 nemá status studenta a neplní účel, pro který mu byl pobyt na území České republiky povolen. Konstatování této skutečnosti (neplnění účelu pobytu z důvodu absence studia žalobce v ČR) v odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy nebylo pro žalobce žádné novum. Za této situace nebyl žalobce změnou právní kvalifikace důvodu zamítnutí jeho žádosti zkrácen na možnosti odvolat se, neboť již s ohledem na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí mu byla dána možnost namítat nesprávnost závěru správního orgánu prvního stupně o absenci statusu studenta a neplnění účelu pobytu. Nedůvodnou shledal soud taktéž i námitku porušení ust. § 3 správního řádu. Tvrzení žalobce, že správní orgán nijak nekonfrontoval žalobcovu výpověď ohledně trvání jeho studia na Vysoké škole obchodní s písemným potvrzením této vysoké školy, se nezakládá na pravdě. Ze správního spisu soud zjistil, že žalovaná doplnila k odstranění pochybností dokazování, když se prostřednictvím elektronické pošty dne 12. 8. 2014, resp. 15. 8. 2014 dotázala na studijním oddělní Vysoké školy obchodní, zda žalobce na této škole studuje, případně studoval a do kdy. Pracovnice studijního oddělení dne 15. 8. 2014 žalované sdělila, že žalobce byl ze studia vyloučen ke dni 31. 10. 2011 a potvrzení o ukončení studia poslala v příloze. Právnímu zástupci žalobce bylo zasláno Vyrozumění o možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí, tj. i výše uvedené elektronické komunikace a potvrzení o ukončení jeho studia na Vysoké škole obchodní, ten se následně dne 21. 8. 2014 seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí a uvedl, že se písemně vyjádří do 10 dnů. Jelikož se žalobce v uvedené lhůtě nevyjádřil, vyzvala opětovně žalovaná dne 2. 10. 2014 žalobce k vyjádření se k podkladům rozhodnutí a žalobce současně upozornila, že vyjádření je nutno zaslat nejpozději dne 13. 10. 2014, neboť po tomto datu bude žalovanou v nejbližším možném termínu rozhodnuto. Dne 8. 10. 2014 žalobce zaslal žalované druhé doplnění odvolání, ve kterém se však k podkladům rozhodnutí, tj. i k potvrzení o ukončení jeho studia na Vysoké škole obchodní ke dni 31. 10. 2010, nijak nevyjádřil. Žalobci tedy byla dána možnost reagovat na potvrzení o ukončení studia na Vysoké škole obchodní, žalobce však této možnosti nevyužil. Žalovaná správně shledala potvrzení o ukončení studia žalobce na VŠO jako relevantní důkaz, že žalobce od 31. 10. 2010 již nemá status studenta, a výpověď žalobce, ve které tvrdil opak, uvedenou s cílem prodloužit si povolení k dlouhodobému pobytu, za nedůvěryhodnou. Žalobce vyjma své výpovědi nenavrhl či nepředložil správním orgánům žádný doklad prokazující, že jeho studium v České republice nadále trvá. Ze skutečností doložených v průběhu správního řízení lze proto bez jakýchkoli důvodných pochybností dospět k závěru, že žalobce od 31. 10. 2010 nemá status studenta. Soud proto uzavírá, že v projednávané věci nedošlo k porušení ust. § 3 správního řádu, dle něhož je správní orgán povinen zjistit skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V daném případě měl žalobce před správními orgány dostatek prostoru uvést vše, co by k věci uvést mohl a předložit důkazy, přičemž i správní orgán postupoval tak, aby zjistil skutečný stav věci. Pokud se jedná o námitku porušení ust. § 45 odst. 2 správního řádu, soud konstatuje, že usnesením Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha, ze dne 2. 7. 2010, č. j. CPPH-049834/CI-2010-60, byl žalobce vyzván k odstranění nedostatku své žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, spočívající v doplnění dokladu o studiu od 28. 2. 2010 ve lhůtě 20 dnů ode dne převzetí usnesení; žalobce byl v usnesení současně poučen, že neodstranění podstatných vad žádosti ve stanovené lhůtě je důvodem pro zastavení řízení podle ust. § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb. Ačkoliv žalobce požadovaný doklad o studiu nepředložil, neboť z jím přiloženého Potvrzení o studiu na Vysoké škole obchodní vyplývá, že studentem této školy je až od 12. 4. 2010, Policie České republiky řízení nezastavila, ale usnesením ze dne 12. 7. 2010, č. j. CPPH-049834/CI-2010-60, žádost zamítla a platnost povolení k dlouhodobému pobytu neprodloužila. Z výše uvedeného vyplývá, že Policie České republiky sice nepostupovala ve správním řízení avizovaným postupem, když řízení pro neodstranění vad žádosti nezastavila, avšak s ohledem na skutečnost, že usnesení o zamítnutí žádosti žalobce ze dne 12. 7. 2010 bylo následně rozhodnutím žalované ze dne 12. 7. 2011, č. j. MV-15293-8/SO-2011 zrušeno a vráceno k novému projednání, nejedená se o vadu řízení, která by způsobovala nezákonnost napadeného rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené neshledal soud žalobu důvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované žádné náklady řízení nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 4. listopadu 2016 JUDr. Ing. Viera Horčicová, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Brunhoferová