10 A 34/2026

Rubrum

USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Ing. Viery Horčicové ve věci žalobkyně: Z. Š. proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1 o žalobách proti rozhodnutím žalované č. j. 10.04-000037/26-0002 z 20. 4. 2026, č. j. 10.04- 000038/26-0002 z 20. 4. 2026, č. j. 10.04-000043/26-0002 z 22. 4. 2026, č. j. 10.04-000044/26- 0002 z 22. 4. 2026 a č. j. 10.04-000045/26-0002 z 22. 4. 2026 takto:

Výrok

I. Žaloby se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně žalobami bránila proti pěti v záhlaví označeným rozhodnutím, jimiž jí žalovaná neurčila advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu. Žalobkyně totiž ve všech případech nedoložila, že se neúspěšně pokusila zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů (§ 18c odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii).

2. Žalobkyně brojila jednak proti tomu, že by žalovaná měla pravomoc k rozhodnutí o žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu podle § 18c zákona o advokacii (poukázala na nezákonnost formuláře, na němž se tato žádost podává). Zejména pak zpochybňovala podmínku pro určení advokáta spočívající v povinnosti doložit, že oslovila dva advokáty, kteří jí odmítli právní služby poskytnout.

3. Pokud jde o rozhodnutí č. j. 10.04-000037/26-0002, byl vývoj následující: Žalobkyně požádala žalovanou o určení advokáta za úplatu pro řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) 9 As 191/2025-19 z 5. 2. 2026. Tím NSS odmítl kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku zdejšího soudu 11 A 95/2025-46 z 13. 11. 2025, a to z důvodu, že žalobkyně nepředložila plnou moc advokáta, který by ji v řízení zastupoval [srov. § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Jím zdejší soud zamítl žalobu proti čtyřem rozhodnutím žalované. Jimi žalobkyni neurčila advokáta za úplatu pro dovolací řízení proti usnesením Krajského soudu v Ostravě 57 Co 267/2024- 104 z 29. 11. 2024 a 71 Co 269/2024-200 z 18. 12. 2024, dále pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu 15 A 56/2024-40 z 20. 2. 2025 a nakonec pro řízení o ústavní stížnosti proti usnesení NSS 10 Afs 236/2024–33 z 13. 2. 2025 z toho důvodu, že neprokázala, že oslovila alespoň dva advokáty, kteří jí odmítli poskytnout právní službu.

4. Jde-li o rozhodnutí č. j. 10.04-000038/26-0002, byl vývoj následující: Žalobkyně požádala žalovanou o určení advokáta za úplatu pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu 15 A 144/2025-38 z 19. 2. 2026. Jím zdejší soud zamítl žalobu proti čtyřem rozhodnutím žalované. Jimi žalobkyni neurčila advokáta za úplatu pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu 5 A 74/2024-53 z 30. 4. 2025 a 10 A 99/2024-40 z 29. 5. 2025 z toho důvodu, že neprokázala, že oslovila alespoň dva advokáty, kteří jí odmítli poskytnout právní službu, a v řízení o ústavní stížnosti proti rozsudku NSS 1 As 20/2025- 32 z 15. 5. 2025 a proti usnesení NSS 3 As 22/2025–28 z 14. 5. 2025 vedle toho i z důvodu opožděnosti žádosti ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o advokacii a judikatury správních soudů.

5. Pokud jde o rozhodnutí č. j. 10.04-000043/26-0002, byl vývoj následující: Žalobkyně požádala žalovanou o určení advokáta za úplatu pro řízení o ústavní stížnosti proti usnesení NSS 2 As 24/2026-18 z 18. 2. 2026. Tím NSS odmítl kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku zdejšího soudu 5 A 76/2024-56 z 17. 12. 2025, a to z důvodu, že žalobkyně nepředložila plnou moc advokáta, který by ji v řízení zastupoval. Jím zdejší soud zamítl žalobu proti dvěma rozhodnutím žalované. Jimi žalobkyni neurčila advokáta za úplatu pro řízení o ústavní stížnosti proti rozsudkům NSS 7 As 217/2023–28 z 29. 2. 2024 a 2 As 388/2023–28 z 13. 3. 2024 z důvodu toho, že neprokázala že oslovila alespoň dva advokáty, kteří jí odmítli poskytnout právní službu.

6. Jde-li o rozhodnutí č. j. 10.04-000044/26-0002, byl vývoj následující: Žalobkyně požádala žalovanou o určení advokáta za úplatu pro řízení o ústavní stížnosti proti usnesení NSS 10 As 258/2025-22 z 12. 2. 2026. Tím NSS odmítl kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku zdejšího soudu 5 A 23/2025-48 z 2. 12. 2025, a to z důvodu, že žalobkyně nepředložila plnou moc advokáta, který by ji v řízení zastupoval. Uvedeným rozsudkem přitom zdejší soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované, která neurčila žalobkyni advokáta za úplatu pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě 22 A 61/2024-6 z 19. 11. 2024 z toho důvodu, že neprokázala, že oslovila alespoň dva advokáty, kteří jí odmítli poskytnout právní službu a současně neuvedla, kdy jí krajský soud usnesení doručil, tudíž nemohla posoudit včasnost její žádosti.

7. Obdobně pokud jde o rozhodnutí č. j. 10.04-000045/26-0002, žalobkyně požádala žalovanou o určení advokáta za úplatu pro řízení o ústavní stížnosti proti usnesení NSS 1 As 3/2026-25 z 12. 2. 2026. Tím NSS odmítl kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku zdejšího soudu 6 A 103/2025-59 z 17. 12. 2025, a to z důvodu, že žalobkyně nepředložila plnou moc advokáta, který by ji v řízení zastupoval. Uvedeným rozsudkem přitom zdejší soud zamítl žalobu proti osmi rozhodnutím, jimiž žalovaná neurčila žalobkyni advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu, neboť žalobkyně neprokázala, že oslovila alespoň dva advokáty, kteří jí odmítli poskytnout právní službu.

8. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda lze žalobu věcně projednat. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Podání žalobkyně totiž představuje zjevné zneužití práva.

9. Ve správním soudnictví soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon (§ 2 s. ř. s.).

10. Podle § 46 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nestanoví-li s. ř. s. jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže sleduje zjevné zneužití práva 11. Tento již výslovně v s. ř. s. zakotvený důvod odmítnutí žaloby není pro správní soudy žádnou novou možností, jak reagovat na určité žaloby. NSS již v usnesení 10 As 226/2014- 16 z 13. 11. 2014 dovodil, že důvodem pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pro nepřípustnost může být i zneužití práva spočívající v opakovaném podávání předem zcela zjevně neúspěšných podání, která namísto ochrany žalobcových veřejných subjektivních práva sledují toliko vedení „sporu pro spor“ (obdobně usnesení NSS 5 As 63/2017-9 z 9. 3. 2017).

12. Samotná skutečnost, že žalobce vede velké množství sporů, samozřejmě neznamená, že by se jeho návrhy neměl soud věcně zabývat. Rozhodující pro kvalifikaci podání jako zjevně obstrukčního, a tedy zneužívajícího právo podat žalobu, jsou početnost, sériovost a stereotypnost vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů. Sériovost a stereotypnost podání zakládá zneužití práva podat žalobu též dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. usnesení NSS 10 As 226/2014-16 z 19. 7. 2023, 9 As 133/2023-7 z 19. 7. 2023 či 5 As 112/2023-7 z 17. 7. 2023).

13. To je případ i nynější žaloby. Žalobkyně v podstatě opět pouze vyjadřuje nesouhlas se způsobem, jakým žalovaná a následně správní soudy (a nepřímo i Ústavní soud) rozhodují o jejích žádostech o určení advokáta za úplatu. Zpochybňuje přitom platnou právní úpravu i podobu formuláře žádosti a odkazuje na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 44/21 z 24. 1. 2023. K těmto otázkám se však soudy již opakovaně vyjádřily a jejich závěry zůstávají ustálené. Žalobkyně na ně nijak věcně nereaguje a ani nynější žaloba nepřináší v její argumentaci relevantní posun. Setrvale ignoruje základní zákonnou podmínku spočívající v tom, že musí doložit oslovení alespoň dvou advokátů, a to navzdory opakovaně a jednoznačně vyjádřenému právnímu názoru různých senátů zdejšího soudu (srov. 10 A 41/2024-47 z 22. 8. 2024; 14 A 43/2024-51 z 30. 9. 2024; 18 A 17/2024-42 z 21. 10. 2024; 11 A 70/2024-41 z 14. 11. 2024; 1 A 43/2024-31 z 25. 11. 2024; 10 A 9/2024-37 a 10 A 33/2024-27 z 28. 11. 2024; 11 A 65/2024-40 z 12. 12. 2024; 15 A 57/2024-53 z 23. 1. 2025; 6 A 79/2024-53 a 15 A 56/2024-40 z 20. 2. 2025; 8 A 76/2024-50, 8 A 77/2024-63, 8 A 90/2024-48 a 8 A 91/2024-56 z 5. 3. 2025; 15 A 109/2024-36 z 11. 3. 2025; 9 A 70/2024-58 z 12. 3. 2025; 15 A 121/2024-43 z 10. 4. 2025; 5 A 74/2024-53 z 30. 4. 2025; 11 A 113/2024-39 z 13. 5. 2025; 15 A 119/2024- 34 z 20. 5. 2025; 9 A 15/2025-43 z 28. 5. 2025; 10 A 99/2024-40 z 29. 5. 2025; 5 A 96/2024-57 z 20. 6. 2025; 6 A 133/2025-45 z 25. 3. 2026; 3 A 2/2026-35 z 21. 4. 2026, a řadu dalších).

14. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně dlouhodobě konstruuje své žaloby argumentačně velmi podobně, mnohdy je pouze formálně upraví nebo doplní o nové dílčí námitky (v poslední době tytéž žalobní námitky opírá i o údajnou nicotnost napadených rozhodnutí, bez významového posunu). Nanejvýš své žaloby rozšiřuje v závislosti na zamítavou reakci na dřívější námitky a s postupem času i na narůstající počet negativních rozhodnutí správních soudů, s nimiž sice nesouhlasí, ale žádným způsobem s nimi věcně nepolemizuje. Takový postup přitom vede k neustálému opakování týchž sporů a k jejich dalšímu řetězení. Na každé z těchto řízení totiž navazuje řízení o kasační stížnosti a v návaznosti na jeho výsledek typicky i řízení o ústavní stížnosti, pro jejichž účely žalobkyně repetitivně žádá o určení advokáta za úplatu. To lze ostatně ilustrovat i na výše popsaném pozadí nynějších pěti žádostí, jejichž procesní vývoj soud rozvedl v bodě 3-7. Vzniká tak uzavřený kruh řízení, který by při absenci procesní reakce soudu mohl pokračovat neomezeně donekonečna. Takový postup již nepochybně představuje zjevné zneužití práva, v tomto případě práva na soudní ochranu.

15. Zdejší soud ostatně žalobkyni již v rozsudku 6 A 133/2025-45 z 25. 3. 2026 upozornil, že její jednání vykazuje znaky zneužití práva (bod 42). Žalobkyně přesto i poté podala opět téměř identické žaloby proti žalované. Ty však zdejší soud v návaznosti na předchozí upozornění podle § 46 odst. 1 písm. e) s. ř. s. pro zjevné zneužití práva odmítl usneseními 6 A 27/2026- 12 a 6 A 28/2026-9 z 21. 4. 2026, 18 A 18/2026-13 z 2. 6. 2026 či 3 A 55/2026-11 z 30. 6. 2026. Nyní rozhodující 10. senát se k závěrům 6., 18. a 3. senátu kloní a v nynější věci z nich vychází. Vzhledem k postupu těchto senátů nemůže být taková reakce pro žalobkyni překvapivá, neboť si této skutečnosti byla před podáním nynější žaloby dobře vědoma. Sama totiž v žalobě vyjadřuje nesouhlas s dvěma z výše zmíněných usnesení zdejšího soudu, a to 6 A 27/2026-12 a 18 A 18/2026-13. Přesto žalobou relevantně nereaguje na výtky v nich uvedené, ani nezpochybňuje závěr o zjevném zneužití práva.

16. Ani nyní rozhodující senát jistě nemusí další žaloby žalobkyně hodnotit vždy jako zneužití práva. Záleží však na podstatě věci a případném posunu argumentace. Podstata věci však i v tomto případě zůstala neměnná, stejně jako žalobkynina argumentace. Dosavadní procesní aktivita žalobkyně nasvědčuje tomu, že její postup objektivně nesměřuje k dosažení meritorního přezkumu právní otázky, nýbrž k opakovanému vyvolávání navazujících řízení založených na totožném argumentačním základu. Žalobkyně totiž nerespektuje procesní podmínky řízení před NSS, pro které jsou její kasační stížnosti opakovaně odmítány, a následně znovu žádá o určení advokáta za úplatu, proti zamítavým rozhodnutím žalované podává správní žaloby a v nich opakuje v zásadě totožné námitky. Svým postupem totiž žalobkyně namísto skutečného hájení svých práv vyvolává jen další a další spory téhož rázu, které nemohou dopadnout jinak a které jí z objektivního hlediska nemohou být k žádnému užitku (nemohou fakticky vést k ochraně jejích práv).

17. Soud současně neshledal, že by žalobkyni cokoli objektivně bránilo postupovat způsobem předpokládaným zákonem o advokacii a pokusit se zajistit si právní zastoupení vlastními silami. Sama ostatně ani netvrdí, že by takový postup byl pro ni nemožný či nepřiměřeně obtížný. Jak shrnul NSS v usneseních 5 As 46/2026–13 z 16. 4. 2026 a 5 As 61/2026-18 z 7. 5. 2025, žalobkyně si očividně dokáže zajistit potřebné právní zastoupení sama, aniž by musela žádat ČAK. K tomu zdejší soud dodává, že jen za tuto žalobu a další žaloby, které zdejší soud dříve odmítl pro zjevné zneužití práva (usnesení 6 A 27/2026-12, 6 A 28/2026-9, 18 A 18/2026-13, či 3 A 55/2026-11), by u zdejšího soudu s ohledem na počet napadených rozhodnutí uhradila na soudních poplatcích 51 000 Kč. Přitom soud do této částky nezapočítává soudní poplatky, které již uhradila v dalších přibližně 100 řízeních vedených u zdejšího soudu od počátku roku 2024 (v řadě z nich žaloba směřovala proti více rozhodnutím žalované). Tato skutečnost přinejmenším nesvědčí o tom, že by žalobkyně byla zcela bez prostředků nebo že by pro ni jakýkoli kontakt s advokátem představoval objektivně nepřekonatelnou překážku. Jak také uvedl NSS v usnesení 10 As 110/2025-24 z 25. 7. 2025, počet advokátů v ČR je tak vysoký, že v každém větším městě jich lze oslovit minimálně desítky. Pokud tedy skutečně jde žalobkyni o to, aby byla ve svých věcech právně zastoupena, pak jí zjevně nic objektivně nebrání pokusit se zajistit si advokáta nejprve sama, jak vyžaduje platná a účinná právní úprava zákona o advokacii.

18. Závěrem si soud už jen dovoluje odkázat na pasáž usnesení NSS 5 As 46/2026–13 z 16. 4. 2026 (bod 6): „Kdyby stěžovatelce opravdu šlo o to, aby NSS aspoň jednou věcně přezkoumal některý z rozsudků městského soudu a posoudil, zda je správný právní názor zastávaný ČAK a městským soudem, nebo ten její (což by mohlo zabránit dalším sporům mezi stěžovatelkou a ČAK, ať už by se NSS přiklonil na tu či onu stranu), soud nepochybuje o tom, že by při vyvinutí dostatečného úsilí pro jednou našla advokáta, který by byl ochoten ji za úplatu zastupovat (zejména když je stěžovatelka schopna si své argumenty vymyslet i sepsat sama). O to však stěžovatelce patrně nejde. Svým postupem jen vyvolává další a další spory se stejným předmětem bez hmotněprávního nároku, které věcně končí u městského soudu. Tyto spory se řetězí a mohou se řetězit prakticky donekonečna. NSS už dal opakovaně najevo, že k tomu nehodlá zvětšovat prostor (usnesení NSS č. j. 10 As 110/2025-24, body 8 a 10).“ 19. Je zjevné, že žalobkyně i přes opakovaně formulovaný právní názor zdejšího soudu nemíní splnit zákonnou podmínku pro určení advokáta za úplatu žalovanou spočívající v prokázání oslovení alespoň dvou advokátů se žádostí o právní službu. Namísto toho proti žalované podává správní žaloby se stereotypními argumenty, které dříve vyslovený právní názor soudu nijak nereflektují. Soud uzavírá, že jednání žalobkyně vykazuje znaky zjevného zneužití práva, proto žaloby proti všem pěti napadeným rozhodnutím podle § 46 odst. 1 písm. e) s. ř. s. odmítl.

20. Tento postup soud nepovažuje za odepření práva na právní pomoc či na přístup k soudu. Rovněž Ústavní soud už stěžovatelčiny ústavní stížnosti rovnou odmítá, přestože stěžovatelka žádá o stanovení lhůty k doložení svého zastoupení advokátem do doby, než ČAK rozhodne o její žádosti o určení advokáta. Ústavní soud tak činí proto, že stěžovatelku už dříve opakovaně poučil o náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení (srov. usnesení NSS 10 As 110/2025-24).

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. Praha 14. července 2026 JUDr. Jaromír Klepš v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.