10 A 41/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: L. N., bytem M., zast. P. K., bytem P., adresa pro doručování: O., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o žalobě proti nečinnosti správního orgánu v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. S-MHMP 176214/2015/Vos, takto:

Výrok

I. Žalovaný j e p o v i n e n do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat rozhodnutí v řízení vedeném žalovaným pod spisovou značkou S-MHMP 176214/2015/Vos.

II. Žalovaný j e p o v i n e n do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10.878,- Kč.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 8.3.2016 domáhá ochrany před nečinností správního orgánu a požaduje, aby žalovanému byla uložena povinnost vydat rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. S-MHMP 176214/2015/Vos ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Příkazem o uložení pokuty ze dne 16.3.2015 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“). Žalobce ve své žalobě uvádí, že žalovaný zahájil řízení o přestupku proti žalobci doručením příkazu o uložení pokuty, do kterého dne 31.3.2015 podal žalobce prostřednictvím svého zástupce odpor. Podání odporu bylo učiněno prostou e-mailovou zprávou, přičemž dne 7.4.2015 bylo podání v souladu s ustanovením § 37 odst. 4 správního řádu potvrzeno odesláním e-mailové zprávy opatřené uznávaným elektronickým podpisem. Žalobce dále uvádí, že jej žalovaný přípisem ze dne 24.4.2015, č. j. MHMP 707300/2015/Vos, upozornil na skutečnost, že příkaz o uložení pokuty nabyl právní moci, neboť podání odporu mělo trpět vadou, a to absencí podpisu na plné moci. Žalobce odkazuje na ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu a konstatuje, že správní orgán k odstranění vady podání nevyzval ani žalobce, ani jeho zástupce. Žalobce tedy v návaznosti na vyrozumění ze dne 24.4.2015 doručil žalovanému originální vyhotovení plné moci, nicméně žalovaný odmítl plnou moc akceptovat. Žalobce má za to, že žalovaný je nečinný, neboť byl po doručení řádné plné moci povinen pokračovat v řízení a nařídit jednání. Žalobce se dále domnívá, že doručením plné moci fakticky napravil nesprávný postup žalovaného, neboť žalovaný byl povinen po doručení podání, které trpělo vadou, vyzvat podatele k odstranění vady podání. Tím, že tak žalovaný neučinil, jednal dle žalobce v rozporu s ustanovením § 37 odst. 3 správního řádu. Žalobce poukazuje na skutečnost, že písemnost ze dne 24.4.2015 pochopil jako výzvu k odstranění vady podání, a plnou moc žalovanému doložil. Žalobce dále namítá, že i pokud by žalovaný dospěl k názoru, že Ing. M. J. nebyl oprávněn jménem žalobce jednat, měl vyzvat samotného žalobce k doplnění náležitostí odporu, a sice jeho vlastnoručního podpisu v souladu s § 37 odst. 4 správního řádu, neboť nebylo pochyb o tom, že textem podání je podání odporu v právní věci žalobce, a tedy, nebyl-li tento úkon učiněn v zastoupení, pak jedinou náležitostí, která scházela k jeho perfektnosti, byl podpis žalobce. Alternativně měl žalovaný upozornit žalobce na existenci podání a vyzvat ho k uznání podaného odporu jako vlastního úkonu ve smyslu § 34 odst. 4 správního řádu. Tento svůj právní názor opírá žalobce o rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 12. 2015, č. j. 10 A 208/2015 – 21. Žalobce dále vyslovuje názor, že žalovaný byl po podání odporu povinen ve lhůtě 60 dnů vydat rozhodnutí. Žalovaný tak neučinil, a proto je, dle názoru žalobce, nečinný. Žalobce konečně uvádí, že vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti, který mu poskytuje procesní právní předpis, když podal k Ministerstvu dopravy dne 28.7.2015 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Ministerstvo dopravy žádosti nevyhovělo, o čemž žalobce vyrozumělo přípisem ze dne 1.9.2015, č. j. 406/2015-160-SPR/3, v němž mj. uvedlo, že žalovaný vyzval žalobce k odstranění vady podání. Žalobce toto tvrzení zásadně popírá a dále uvádí, že toto tvrzení nemá oporu ve spise. Závěrem žalobce uvádí, že nečinnost žalovaného vznikla nerespektováním § 37 odst. 3 správního řádu. Žalovanému nic nebránilo ve vydání rozhodnutí, neboť vady podání byly zhojeny před uplynutím lhůty k jejich zhojení, jelikož taková lhůta ani nepočala běžet, protože ji žalovaný nestanovil. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhuje, aby Městský soud v Praze podanou žalobu pro nedůvodnost zamítl. Poukazuje na ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, které upravuje, jakou formou lze podání učinit. Podání je podle ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu především možné učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě se zaručeným elektronickým podpisem, jehož používání upravuje zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu). Podání je možno učinit rovněž pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez užití uznávaného elektronického podpisu, ovšem pouze za podmínky, že takto učiněné podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno některým z výše uvedených způsobů (tzn. písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem). Pokud podání uvedeným způsobem doplněno není, správní orgán k němu nepřihlíží. Dále se žalovaný domnívá, že u takto učiněných podání není správní orgán povinen vyzývat dotčenou osobu k doplnění podání, neboť toto ustanovení je speciální vůči ustanovení § 37 odst. 2 správního řádu, co do způsobu, jak lze činit úkony vůči správnímu orgánu. Žalovaný dále uvádí, že mu žalobce dne 31.3.2015 prostým emailem bez zaručeného elektronického podpisu zaslal podání označené jako „odpor”, které v zákonem stanovené lhůtě 5 dnů nedoplnil v souladu s ustanovením § 37 odst. 4 správního řádu, a proto k němu žalovaný ze zákona nepřihlížel. Příkaz o uložení pokuty nabyl právní moci dne 4.4.2015. Žalovaný dále uvádí, že až dne 7.4.2015 mu bylo doručeno z e-mailové adresy ... podání se zaručeným elektronickým podpisem, označené jako „odpor”, jehož přílohu tvořila nepodepsaná plná moc o zastupování žalobce zmocněncem. Žalovaný tedy tvrdí, že takové podání bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou a současně se jednalo o podání opožděné, neboť žalobci uplynula lhůta k podání odporu marně dne 3.4.2015. Žalovaný dále poukazuje na skutečnost, že žalobce nepožádal o přezkum rozhodnutí v rámci přezkumného řízení dle ustanovení § 94 a násl. správního řádu a žalovaný vyslovil domněnku, že sám tedy nemůže být z nečinnosti osočován. Žalovaný dále konstatuje, že žalobce podává žalobu dle ustanovení § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.”), přičemž žalobní důvody, které uvádí, se nečinnosti žalovaného netýkají. Žalovaný se domnívá, že pravým důvodem podání žaloby je docílení zrušení rozhodnutí ve věci, tedy příkazu o uložení pokuty. Žalovaný potvrzuje, že Ministerstvo dopravy ve sdělení ze dne 1.9.2015, č. j. 406/2015-160-SRP/3, mylně konstatovalo, že byl žalobce žalovaným vyzván k doplnění plné moci ze dne 16.3.2015, ačkoli je toto tvrzení v rozporu s obsahem spisové dokumentace vedené žalovaným v předmětném řízení o přestupku. Žalovaný však uvádí, že tato skutečnost nemá vliv na posouzení věci, neboť nečinnostní žaloba není vázána na rozhodnutí či posouzení nečinnosti nadřízeným správním orgánem. Žalovaný stěžejní důvod pro zamítnutí podané žaloby spatřuje ve skutečnosti, že žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, ačkoliv si je vědom, že příkaz o uložení pokuty byl v řízení o přestupku vydán a tuto skutečnost v žalobě sám nerozporuje. V této souvislosti žalovaný odkazuje na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9.12.2015, č. j. 10 As 180/2015-64. Žalovaný tedy dospěl k názoru, že podaná žaloba není důvodná, neboť při domáhání se nařízení ústního jednání ve věci, potažmo vydání rozhodnutí ve věci, nelze uplatnit žalobou proti nečinnosti správního orgánu, neboť rozhodnutí ve věci bylo žalovaným vydáno. Dne 5.10.2016 se ve věci konalo ústní jednání, v průběhu kterého žalobce uvedl, že odpor proti příkazu o uložení pokuty podal včas dne 31.3.2015 prostřednictvím e-mailové zprávy, která nebyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Tato zpráva byla potvrzena další e-mailovou zprávou ze dne 7.4.2015, tentokrát již se zaručeným elektronickým podpisem. Vzhledem k tomu, že konec pětidenní lhůty k potvrzení podaného odporu připadal na neděli 5.4.2015 a v pondělí 6.4.2015 bylo Velikonoční pondělí, považuje žalobce potvrzení elektronického podání ze dne 31.3.2015 za včasné. Žalovaný během jednání uvedl, že trvá na tom, že odpor nebyl v pětidenní lhůtě doplněn. Pokud jde o skutečnost, že poslední den hlůty podle tvrzení žalobce připadá na státní svátek, žalovaný navrhl o prověření, je-li tomu skutečně tak. Soud nahlédnutím dpo kalendáře potvrdil, že dne 6.4.2015 bylo Velikonoční pondělí. Dále žalovaný uvedl, že nečinnostní žalobou se lze domáhat pouze vydání rozhodnutí ve věci samé, přičemž v dané věci byl vydán pravomocný příkaz o uložení pokuty, proto se o nečinnost nemůže jednat. Ze správního spisu soud zjistil následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Dne 16.3.2015 byl žalovaným vydán příkaz o uložení pokuty č. j. MHMP 411742/2015/Vos, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Za uvedený přestupek mu byla podle ustanovení § 125c odst. 4 písm. f) zákona o provozu na pozemních komunikacích uložena pokuta ve výši 1.500,- Kč. Příkaz o uložení pokuty byl žalobci doručen dne 19.3.2015. Dne 31.3.2015 bylo žalovanému prostřednictvím prosté emailové zprávy doručeno elektronické podání z emailové adresy ..., které nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, přičemž toto podání obsahovalo odpor proti příkazu ve věci vedené žalovaným pod sp. zn. S-MHMP 176214/2015/Vos a plnou moc, která nebyla opatřena podpisem žalobce. Dne 7.4.2015 bylo žalovanému doručeno elektronické podání z emailové adresy ..., které již bylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, přičemž toto podání obsahovalo odpor proti příkazu ve věci vedené žalovaným pod sp. zn. S-MHMP 176214/2015/Vos a plnou moc, která nebyla opatřena podpisem žalobce. Žalovaný dne 24.4.2015 zaslal žalobci sdělení, ve kterém jej informoval o skutečnosti, že podání bylo učiněno osobou, která k tomu nebyla řádně zmocněna, a zároveň žalobci sdělil, že podání nebylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem podle ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu a podání nebylo v zákonné lhůtě 5 dnů potvrzeno ani doplněno, proto příkaz o uložení pokuty nabyl dne 4.4.2015 právní moci. Žalobce na sdělení žalovaného reagoval tak, že mu opětovně zaslal odpor proti příkazu o uložení pokuty společně s podepsanou plnou mocí o zastupování žalobce zmocněncem Ing. M. J.. Ve sdělení ze dne 18.5.2015 žalovaný znovu informoval žalobce, že příkaz o uložení pokuty nabyl právní moci dne 4.4.2015. Ze správního spisu dále vyplývá, že Ministerstvo dopravy, jako nadřízený správní orgán, reagovalo na žádost žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti přípisem ze dne 1.9.2015, č. j. 406/2015-160-SRP/3, jímž žalobce informovalo, že v dané věci nečinnost žalovaného neshledalo. Městský soud v Praze věc v souladu s § 81 odst. 1 s. ř. s. posoudil podle skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, se může žalobou domáhat toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé. V nyní projednávané věci je sporné, zda bylo ve věci samé vydáno konečné rozhodnutí. Je nepochybné, že meritorním rozhodnutím ve věci byl příkaz o uložení pokuty ze dne 16.3.2015. Nelze však souhlasit s tvrzením žalovaného, že po vydání příkazu již správní orgán nemůže být v řízení nečinný, neboť rozhodnutí ve věci samé vydal. Příkaz je totiž rozhodnutím sui genesis, k jehož zrušení může podle ustanovení § 87 odst. 4 věty druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“) dojít včas podaným odporem. Je-li příkaz odporem zrušen, pokračuje správní orgán v přestupkovém řízení, které má být ukončeno meritorním rozhodnutím ve smyslu § 77 zákona o přestupcích. Mezi žalobcem a žalovaným je sporné, zda došlo ke včasnému podání odporu, a tedy zrušení příkazu o uložení pokuty. Pokud by bylo prokázáno, že včasný odpor podán byl, měl by žalovaný povinnost vydat v zákonné lhůtě nové rozhodnutí ve věci samé. Žalobce se nyní podanou žalobou nedomáhá zrušení příkazu o uložení pokuty, jak tvrdí žalovaný, ale vydání nového meritorního rozhodnutí ve věci. Pro závěr, zda má žalovaný povinnost nové rozhodnutí vydat, je však z povahy věci třeba nejprve jako předběžnou otázku posoudit, zda byl vydaný příkaz o uložení pokuty zrušen včas podaným odporem. Z uvedeného plyne, že na nyní projednávanou věc nedopadají závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v rozsudku ze dne 9.12.2015, č. j. 10 As 180/2015-64, na nějž odkázal žalovaný ve svém vyjádření. Ve věci projednávané Nejvyšším správním soudem byla skutková situace odlišná, neboť žalovaný vydal rozhodnutí, jehož vydání se žalobce domáhal, avšak opomněl jej žalobci doručit. Žalobce se však v žalobě, o níž nyní rozhoduje městský soud, domáhá vydání rozhodnutí, které prokazatelně vydáno nebylo. Mezi účastníky řízení je nesporné, že příkaz o uložení pokuty byl žalobci doručen dne 19.3.2015. Z toho vyplývá, že patnáctidenní lhůta k podání odporu uplynula v pátek 3.4.2015. Před koncem této lhůty byl odpor podán toliko prostřednictvím prosté e-mailové zprávy, a to dne 31.3.2015. Jak plyne z ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, „[p]odání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu“ Z druhé věty citovaného ustanovení je zřejmé, že k odporu ze dne 31.3.2015 mohl žalovaný přihlížet pouze, byl-li potvrzen zákonnou formou v pětidenní lhůtě. Konec této lhůty připadal na neděli 5.4.2015. Dle ustanovení § 40 odst. 3 s. ř. s. „[p]řipadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den“. Nejbližším pracovním dnem následujícím po neděli 5.4.2015 bylo úterý 7.4.2015, neboť na pondělí 6.4.2015 připadlo Velikonoční pondělí, jak žalobce upozornil během ústního jednání a jak plyne z kalendáře pro rok 2015, který byl při jednání proveden jako důkaz. Velikonoční pondělí je dle § 2 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, svátkem, a tedy dnem pracovního klidu. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce Ing. M. J. včas podaný odpor potvrdil podáním opatřeným uznávaným elektronickým podpisem ze dne 7.4.2015, je závěr žalovaného, že k podanému odporu neměl přihlížet, v rozporu se zákonem. Pokud měl žalovaný za to, že zmocněnec žalobce spolu s odporem nedoložil řádnou plnou moc, měl zmocněnce vyzvat ke zhojení této vady (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.1.2015, č. j. 10 As 266/2014-32). Ačkoliv zmocněnec k odstranění vad plné moci vyzván nebyl, zaslal žalobce žalovanému dne 11.5.2015 řádně podepsanou plnou moc z vlastní iniciativy. Nejpozději od té doby je tedy nepochybné, že příkaz o uložení pokuty ze dne 16.3.2015 byl odporem podaným dne 31.3.2015 zrušen, a od té doby též plyne žalovanému lhůta k vydání rozhodnutí ve věci samé. Tato lhůta činí dle ustanovení § 71 odst. 3 písm. c) správního řádu v případě přestupkového řízení 60 dnů, neboť dle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích je v tomto řízení nutné konat ústní jednání. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný je v řízení již déle než rok nezákonně nečinný. V souladu s ustanovením § 81 odst. 2 s. ř. s. proto soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé do 30 dnů od právní moci rozsudku, jak navrhl žalobce. Výrok o nákladech řízení vychází ze skutečnosti, že žalobce byl v řízení plně úspěšný, a tak mu oproti žalovanému náleží náhrada nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč. Další jeho náklady tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy převzetí právního zastoupení ve věci a podání návrhu ve věci samé. Podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu činí výše odměny za jeden úkon právní služby 3.100,-Kč (2 x 3.100 = 6.200). Náhrada hotových výdajů pak dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu tvoří 300 Kč za každý úkon (2 x 300 = 600). Odměna advokáta tak činí 6.800,- Kč a DPH ve výši 21 %, celkem tedy 8.228,- Kč. Při ústním jednání dne 5.10.2016 žalobce předložil plnou moc, jíž zmocnil obecného zmocněnce P. K. ke svému zastupování v tomto soudním řízení. Vzhledem k tomu, že dle § 35 odst. 7 s. ř. s. může mít účastník v témže řízení pouze jednoho zástupce, již žalobce není zastoupen advokátem, jímž byl zastoupen v době podání žaloby. Žalobce prokázal, že obecný zmocněnec bydlí v Olomouci, a požadoval, aby mu soud přiznal náhradu zmocněncova cestovného ve výši 3.814,- Kč. Doložena byla též kopie technického průkazu osobního automobilu Ford Mondeo, jehož registrovaným vlastníkem není žalobce ani obecný zmocněnec. Soud upozorňuje, že podle § 60 odst. 1 s. ř. s. náleží úspěšnému účastníku jen náhrada nákladů, které důvodně vynaložil. Vzhledem k tomu, že mezi Olomoucí a Prahou v současné době existuje vlakové spojení trvající přibližně 2 až 2,5 hodiny, zatímco cesta osobním automobilem je delší a podstatně nákladnější, má soud zato, že účelně vynaloženým nákladem na cestu obecného zmocněnce na soudní jednání mohl být toliko výdaj na vlakovou jízdenku. I kdyby obecný zmocněnec cestoval spojem Českých drah a zakoupil si jízdenku bez jakékoliv slevy, což je na dané trase ve srovnání s ostatními dopravci nejdražší varianta, činila by cena zpáteční jízdenky druhé třídy ze stanice Olomouc hl. n. do stanice Praha hl. n. 650,- Kč (srov. ceník Českých drah 2 D). Soud tedy za účelně vynaložený výdaj považoval pouze cestovné v této výši. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta tedy žalobci vznikly náklady ve výši 10.878,- Kč. Soud nemohl vyhovět požadavku žalobce, aby žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení na účet advokáta, který jej v řízení původně zastupoval. Dle ustanovení § 149 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. platí, že pokud účastníka řízení, kterému byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupuje někdo jiný než advokát, je ten, jemuž byla náhrada nákladů uložena, povinen zaplatit ji přímo účastníkovi. Jelikož byl žalobce v době rozhodnutí soudu zastoupen obecným zmocněncem, nikoliv advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit náhradu nákladů přímo žalobci. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 5. října 2016 JUDr. Ing. Viera Horčicová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Lucie Horáková