10 A 49/2019

Rubrum

č. j. 10A 49/2019 - 63 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: Mgr. F. Š. proti žalované: Vězeňská služba České republiky sídlem Soudní 1672/1a, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. VS-10182-10/ČJ-2018-803240-1 ze dne 2. 7. 2018 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí

1. Žalobou podanou Krajskému soudu v Ostravě se žalobce domáhal jednak zrušení shora uvedeného rozhodnutí, jímž žalovaná podle § 17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (dále jen „InfZ“), odložila jeho žádost o poskytnutí informací z důvodu neuhrazení požadovaných nákladů v zákonné lhůtě, jednak přiznání 2 10A 49/2019 částky 100 000 Kč coby nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). V rozsahu požadavku na zaplacení peněžité částky byla žaloby vyloučena k samostatnému projednání a ve zbylém rozsahu byla postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému k jejímu projednání a rozhodnutí.

2. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podáním z 1. 1. 2018, zaevidovaným žalovanou 12. 1. 2018 pod č. j. VS-2691-1/2018-803001, o poskytnutí těchto informací: 1) Průřezový a odvětvový rozpočet na rok 2018 včetně kapitálových výdajů a rozpisu rozpracovaných nebo plánovaných investic pro rok 2018 a výše - název investice, finanční plnění, termín realizace, spoluúčast fondů EU a dalších subjektů ve výši, odpovědná osoba. 2) Jmenovité počty zaměstnanců a příslušníků Vězeňské služby ČR u povinného subjektu, plánované a skutečné počty k 1. 1. 2018, průměrný měsíční plat k 31. 12. 2017, roční výše platu včetně odměn brutto u ředitele (ředitelky), zástupců a vedoucího oddělení výkonu trestu (ev. vazby) za rok 2014, 2015, 2016 a 2017. 3) Organizační řád s organizační strukturou platný ke dni 1. 1. 2018, jmenovitý seznam managementu - ředitel, zástupci, vedoucí oddělení výkonu trest (ev. vazby) - jméno, příjmení, hodnost, zastávaná funkce, vznik funkce, rok narození. 4) Předpisy o BOZP s účinností od 1. 1. 2018, výkazy o pohybu nápadů stížností, podnětů, trestních oznámení a mimořádných událostí v gesci OPAS za roky 2014, 2015 2016 a 2017 u povinného subjektu. 5) Rozsah poskytované zdravotní péče pro vězněné k 1. 1. 2018 s uvedením plánovaného a skutečného stavu zdravotního personálu, typ smluvního vztahu (externí, zaměstnanecký), generálie lékařů - jméno, příjmení, atestace, rozsah pracovního úvazku, rok narození. 6) Kapacita a zaměření zdravotních služeb u povinného subjektu k 1. 1. 2018 - zdravotnická odbornost, kapacita lůžkového oddělení zdravotnického zařízení u povinného subjektu, existence krizových a izolačních oddělení.

3. Dne 23. 1. 2018 vydala žalovaná pod č. j. VS-10182-3/ČJ-2018-803240-1 výzvu k úhradě nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací, v níž ve vztahu k informacím uvedeným pod bodem 4) v části „výkazy o pohybu nápadů stížností, podnětů, trestních oznámení a mimořádných událostí v gesci OPAS za roky 2014, 2015 2016 a 2017 u povinného subjektu“ požadovala po žalobci uhrazení nákladů v celkové výši 1 042 Kč, a to podle § 4 Instrukce č. 20 Ministerstva spravedlnosti č. j. 286/2011-OT-OSV ze dne 17. 7. 2011, kterou se stanoví sazebník úhrad za poskytování informací podle InfZ, (dále jen „Instrukce o sazebníku úhrad“), a nařízení vlády č. 173/2006 Sb. ze dne 29. 3. 2006 o zásadách stanovení úhrad a licenčních odměn za poskytování informací podle InfZ. Výši úhrady odůvodnila žalovaná tak, že vyřízení uvedené části žádosti pro ni v konkrétních podmínkách představuje časově náročnou činnost, která se objektivně vymyká běžnému poskytování informací ve smyslu InfZ. Vzhledem k rozsahu žádosti zaměstná vyhledání a sběr informací jednoho pracovníka oddělení prevence a stížností na dobu minimálně pěti hodin a další náklady si vyžádá samotné odeslání informací. Součástí výzvy k úhradě nákladů byla i tabulka s kalkulací výsledné ceny.

4. Proti výzvě k úhradě nákladů podal žalobce stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ, zaevidovanou pod č. j. VS-10182-7/ČJ-2018-903240. Na základě ní vydala Vězeňská služba České republiky, Generální ředitelství Praha dne 27. 4. 2018 pod č. j. VS-1100-2/ČJ-2018- 3 10A 49/2019 800040-INFZ stanovisko, jímž žalobcovým námitkám částečně vyhovělo a podle § 16a odst. 7 písm. b) InfZ snížilo požadovanou částku úhrady na 842 Kč. V bodě IX. stanoviska byl žalobce poučen o tom, jakým způsobem a v jaké lhůtě má úhradu zaplatit.

5. Dne 2. 7. 2018 vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí, jímý odložila žádost o poskytnutí informace z toho důvodu, že žalobci marně uplynula lhůta k zaplacení stanovené úhrady nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací.

II. Žaloba

6. Žalobce v žalobě požadoval zrušení napadeného rozhodnutí pro vadu řízení, konkrétně pro nepřezkoumatelnost požadovaných nákladů při absenci platného sazebníku, jež nebyla napravena ani ve stížnostním řízení.

III. Vyjádření žalované

7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na stanovisko Generální ředitelství Praha dne 27. 4. 2018 ve věci žalobcovy stížnosti podle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ. Následně podrobně popsala způsob, jakým poskytuje informace v režimu InfZ, a zdůraznila, že byla zřízena zákonem č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, jako ozbrojený bezpečnostní sbor a správní úřad; řídí ji generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti. Vězeňská služba se člení na organizační jednotky, kterými jsou Generální ředitelství Vězeňské služby ČR, které zabezpečuje plnění společných úkolu ostatních organizačních jednotek, jež metodicky řídí a kontroluje; organizačními jednotkami jsou dále vazební věznice, věznice, ústavy pro výkon zabezpečovací detence, Střední odborné učiliště a Akademie Vězeňské služby. Žalovaná dodala, že je povinným subjektem ve smyslu § 2 odst. 1 InfZ.

8. Žalovaná dále uvedla, že při vyřizování žádosti o poskytnutí informace je vždy aplikován postup podle Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 24. 7. 2009, č. j. 13/2008-SOSV- SP, kterou se provádějí některá ustanovení informačního zákona, ve znění Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 6. 6. 2012, č. j. 575/2011-OT-OSV.Ve věci mimořádně rozsáhlého vyhledávání informací je postup dán právní úpravou zakotvenou v § 17 InfZ, v nařízení vlády a v Instrukci o sazebníku úhrad. Posledně zmiňovaná instrukce je zveřejněna na webových stránkách žalované na základě povinnosti stanovené v § 5 odst. 1 písm. f) InfZ.

9. Postup žalované byl podle jejího názoru v souladu se všemi těmito předpisy, proto navrhla, aby městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Posouzení věci městským soudem

10. Městský soud se nejprve zabýval přípustností žaloby, přičemž dospěl k jednoznačnému závěru, že rozhodnutí o odložení žádosti o informace pro nezaplacení požadované úhrady podle § 17 odst. 3 InfZ je rozhodnutím, které je způsobilé přezkumu ve správním soudnictví. K tomu v minulosti Nejvyšší správní soud uvedl, že „[t]eprve rozhodnutí o odložení žádosti (a tedy vlastní odepření informaci poskytnout) podle ustanovení § 17 odst. 5 informačního zákona je pod soudní ochranou. Pokud je tedy žádost odložena pro nezaplacení, může žadatel proti takovému rozhodnutí brojit žalobou ve správním soudnictví, neboť tímto 4 10A 49/2019 rozhodnutím bylo teprve do jeho práva zasaženo. Protože důvodem odložení bylo nezaplacení, přezkoumá ovšem správní soud věcně také tuto otázku, a v tomto rámci se bude mimo jiné zabývat výší úhrady“ (rozsudek č. j. 6 As 326/2016 - 32 ze dne 21. 6. 2017). Následně městský soud nejprve shledal, že žaloba byla podána včas a osobou oprávněnou, a vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, přezkoumal toto rozhodnutí na základě podané žaloby v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

11. Městský soud rozhodl podle § 51 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení nevyjádřili s tímto postupem po poučení daném soudem nesouhlas. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, neboť veškeré potřebné listiny jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 8/2008 - 117 ze dne 29. 1. 2009, č. 2383/2011 Sb. NSS).

12. Úvodem právního hodnocení je třeba předeslat, že shodnou situací se městský soud zabýval již v rozsudku č. j. 15A 60/2018 - 78 ze dne 29. 4. 2020, v němž přezkoumal obsahové shodné rozhodnutí žalované ve vztahu k jiné části žalobcovy žádosti o poskytnutí informací ze dne 1. 1. 2018, a jelikož se ztotožňuje s právním hodnocením v tomto rozsudku obsaženém, nemá důvod se od něj v nynější věci odchýlit.

13. Podle § 17 InfZ „[p]ovinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt může vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací“ (odst. 1). „V případě, že bude povinný subjekt za poskytnutí informace požadovat úhradu, písemně oznámí tuto skutečnost spolu s výší úhrady žadateli před poskytnutím informace. Z oznámení musí být zřejmé, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady povinným subjektem vyčíslena“ (odst. 3 věta první a druhá). „Poskytnutí informace podle odstavce 3 je podmíněno zaplacením požadované úhrady. Pokud žadatel do 60 dnů ode dne oznámení výše požadované úhrady úhradu nezaplatí, povinný subjekt žádost odloží. Po dobu vyřizování stížnosti proti výši požadované úhrady lhůta podle věty druhé neběží“ (odst. 5).

14. Podle § 11 odst. 3 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, (dále jen „kompetenční zákon“), „Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro vězeňství; je mu podřízena Vězeňská služba České republiky. Ministerstvo spravedlnosti zajišťuje telekomunikační síť Vězeňské služby České republiky.“ 15. Na tomto místě je třeba konstatovat, že žaloba je velmi obecná, formulářového typu, a ve vztahu k napadenému rozhodnutí obsahuje jediný žalobní bod, a sice nepřezkoumatelnost požadovaných nákladů žalované pro neexistenci platného sazebníku vydaného v příslušném účetním období.

16. Podle § 21 odst. 2 InfZ „[v]láda stanoví nařízením zásady stanovení úhrad a licenčních odměn za poskytování informací.“ 17. Tímto nařízením je již citované nařízení vlády č. 176/2006 Sb., o zásadách stanovení úhrad a licenčních odměn za poskytování informací podle informačního zákona. Toto nařízení vlády zapracovává příslušný předpis Evropské unie a upravuje zásady, podle nichž povinné 5 10A 49/2019 subjekty stanoví výši úhrad a licenčních odměn za poskytování informací podle zákona. Žalovaná, resp. její nadřízený orgán, Ministerstvo spravedlnosti, vydal instrukci ze dne 14. 7. 2011, č. j. 286/2011-OT-OSV, kterou se stanoví sazebník úhrad za poskytování informací podle informačního zákona (t. j. Instrukci o sazebníku úhrad).

18. Otázkou závaznosti interních předpisů obecně se v minulosti zabýval Nejvyšší správní soud na př. v usnesení č. j. 1 Ao 1/2011 - 49 ze dne 30. 3. 2011 (publ. pod č. 2444/2011 Sb. NSS) nebo v usnesení č. j. 8 Ao 4/2011 - 22 ze dne 31. 8. 2011 (publ. pod č. 2443/2011 Sb. NSS). V prve uvedeném usnesení konstatoval, že „[s]oudy nejsou oprávněny k tomu, aby v obecné rovině přezkoumávaly a hodnotily tyto vnitřní předpisy samotné. Jsou-li některé v nich obsažené pokyny v rozporu s normativními právními akty, pak je povinností správního orgánu je neaplikovat, případně je vyložit a aplikovat způsobem, který je konformní se zákonem či s mezinárodními závazky České republiky. Zhodnocení, zda k takové situaci došlo, však může soud provést pouze na podkladě konkrétního sporu, nikoliv in abstracto, přezkumem vnitřního předpisu jako takového. Jinak řečeno, nelze soudně napadat přímo vnitřní předpis, zpochybňovat lze pouze jeho aplikaci v konkrétním případě.“ 19. V usnesení č. j. 8 Ao 4/2011 - 22 se pak Nejvyšší správní soud zabýval přímo povahou Instrukce o sazebníku úhrad a konstatoval, že ji lze považovat za vnitřní přepis či interní normativní akt a lze na ni aplikovat výše uvedené závěry prvního senátu v usnesení č. j. 1 Ao 1/2011 - 49; tedy v případě, „kdy by pokyny ve vnitřním předpisu (v tomto případě sazebníku) byly v rozporu s normativními právními akty, pak je povinností správního orgánu ho neaplikovat, případně je vyložit a aplikovat způsobem, který je konformní se zákonem či s mezinárodními závazky České republiky“ (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 181/2016 - 23 ze dne 14. 7. 2017).

20. K charakteristickým znakům interních normativních aktů patří, že jsou vydávány ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti v oblasti vrchnostenské veřejné správy, jsou abstraktního charakteru, omezené závaznosti a musí být v souladu s právními předpisy. Instrukci je tedy možné definovat jako interní předpis abstraktní povahy, který slouží k uspořádání poměrů uvnitř organizačních jednotek veřejné správy nebo v jednotlivých zařízeních veřejné správy na základě zákonem zakotveného vztahu podřízenosti a nadřízenosti. Předmětná Instrukce o sazebníku úhrad je vydávána Ministerstvem spravedlnosti, které je ústředním orgánem státní správy pro vězeňství; jemu je podřízena Vězeňská služba České republiky (§ 11 odst. 3 kompetenčního zákona).

21. Žalovaná v tomto případě vystupovala v otázkách aplikace InfZ jako povinný subjekt, který je podřízený Ministerstvu spravedlnosti. Byla tak vázána vnitřním předpisem vydávaným tímto nadřízeným správním orgánem a neměla prostor ani zákonnou možnost se od jeho aplikace odchýlit. V opačném případě by došlo k vybočení z mezí činnosti veřejné správy a byly by porušeny principy její organizační výstavby stanovené zákonem.

22. Na základě uvedeného městský soud shrnuje, že žalovaná stanovila úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací přezkoumatelným způsobem podle platného a tehdy účinného sazebníku, jímž byla vázána. Jelikož žalobce úhradu ve stanovené lhůtě nezaplatil, žalovaná jeho žádost v souladu s § 17 odst. 5 InfZ odložila.

V. Závěr a náklady řízení

23. Jelikož městský soud neshledal žalobní námitku důvodnou, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 6 10A 49/2019 24. O náhradě nákladů řízení rozhodl městský soud dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec její obvyklé úřední činnosti, proto mu městský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 19. listopadu 2020 JUDr. Ing. Viera Horčicová předsedkyně senátu