10 A 55/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: N. Y. E., nar. X., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti ze dne 8. 9. 2014 o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Toto řízení bylo dne 10. 10. 2014 spojeno s dalším řízením č. j. OAM-3312/PP-2013. Obě řízení jsou nadále vedena pod č. j. OAM-14146/PP-2014. Žalobce dne 26. 1. 2015 podal návrh na povedení opatření proti nečinnosti, na jehož základě vydala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců dne 12. 2. 2015 opatření proti nečinnosti, jímž žalovanému přikázal vydat rozhodnutí ve věci do 30 dnů od doručení opatření. Jelikož rozhodnutí vydáno nebylo, má žalobce za to, že je žalovaný ve věci nečinný. Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost žaloby, neboť nebyl a není nečinný, v řízení koná nezbytné úkony. Dále žalovaný podrobně popsal dosavadní průběh řízení a dodal, že bude provádět další úkony ke zjištění skutečného stavu ve věci žalobce, zda jmenovaný splňuje podmínky, které stanoví zákon pro udělení povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Žalobce v replice setrval na své právní argumentaci zaujaté v žalobě. Podáním ze dne 4. 12. 2015 žalovaný soudu sdělil a doložil, že řízení o žádosti žalobce o povolení k přechodnému pobytu bylo usnesením žalovaného ze dne 2. 12. 2015, č. j. OAM- 14146-35/PP-2014, přerušeno dle ust. § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, do doby pravomocného rozhodnutí ve věci správního řízení o správním vyhoštění, jež bylo zahájeno oddělením pobytové kontroly, pátrání a eskort, odborem cizinecké policie, krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, pod č. j. KRPA- 197360/ČJ-2015. Podáním ze dne 1. 11. 2016 žalovaný soudu sdělil, že řízení o žádosti žalobce o povolení k přechodnému pobytu je stále přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí ve věci správního řízení o správním vyhoštění jmenovaného. Jakmile bude moci ve věci žádosti žalobce o udělení přechodného pobytu vydat rozhodnutí, zašle soudu sdělení. Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: Dne 14. 3. 2013 podal žalobce u Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky dle ust. § 87b odst. 1 ve spojení s ust. § 15a odst. 3 písm. b) zák. č. 326/1999 Sb. Dne 8. 9. 2014 podal zmocněný zástupce žalobce prostřednictvím datové schránky u Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky dle ust. § 87b odst. 1 ve spojení s ust. § 15a odst. 1 písm. b) zák. č. 326/1999 Sb., která byla dne 9. 10. 2014 přijata správním orgánem do řízení. Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky, správní řízení o předmětných žádostech rozhodnutím ze dne 10. 10. 2014, č. j. OAM-14146-3/PP-2014, spojil do společného řízení dle ust. § 140 odst. 1 správního řádu. Usnesením žalovaného ze dne 2. 12. 2015, č. j. OAM-14146-35/PP-2014, bylo řízení přerušeno dle ust. § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, do doby pravomocného rozhodnutí ve věci správního řízení o správním vyhoštění, jež bylo zahájeno oddělením pobytové kontroly, pátrání a eskort, odborem cizinecké policie, krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, pod č. j. KRPA-197360/ČJ-2015. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Podle ust. § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Podle ust. § 81 odst. 1 s.ř.s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Soud při splnění podmínek podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. o podané žalobě rozhodl, aniž nařizoval ústní jednání. V daném případě se žalobce podanou žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného správního orgánu v řízení o jeho žádosti o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal žádost dne 14. 3. 2013 a další žádost dne 8. 9. 2014; řízení o těchto žádostech byla spojena a nyní nadále vedena pod č. j. OAM-14146/PP-2014, a dosud o nich nebylo rozhodnuto, ačkoli žalovanému bylo opatřením proti nečinnosti vydaným Komisí pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 12. 2. 2015 uloženo, aby ve věci rozhodl a byla mu k tomu stanovena lhůta 30 dnů od doručení tohoto opatření. Usnesením žalovaného ze dne 2. 12. 2015 bylo řízení o žádosti žalobce dle ust. § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu přerušeno do vyřešení předběžné otázky – rozhodnutí ve věci správního vyhoštění žalobce. Toto řízení nebylo dle sdělení žalovaného ze dne 1. 11. 2016 dosud pravomocně skončeno. Otázkou, zda soud v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu může přezkoumávat důvodnost přerušení správního řízení, se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který ve svém usnesení ze dne 14. 1. 2014, č. j. 7 Ans 10/2012- 46, vyslovil závěr, že skutečnost, že rozhodnutí správního orgánu o přerušení řízení je vyloučeno z přezkoumání soudem v řízení o žalobách proti rozhodnutím, nesouvisí s povinností soudu v řízení na ochranu proti nečinnosti zabývat se k žalobní námitce otázkou, zda řízení je přerušeno důvodně. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2012, č. j. 6 Ans 7/2012-35, ve kterém se zabýval vzájemným vztahem řízení o povolení k dlouhodobému pobytu a řízení o uložení správního vyhoštění, dospěl k závěru, že řízení o správním vyhoštění představuje řízení o předběžné otázce ve smyslu ustanovení § 57 správního řádu. Jmenovaný soud v uvedeném rozsudku uvedl, že „že řízení o vyhoštění představuje řízení o předběžné otázce ve smyslu ustanovení § 57 správního řádu. Cílem správního řízení, jehož předmětem je žádost cizince o získání povolení k dlouhodobému pobytu, je dle názoru Nejvyššího správního soudu získat právní titul, na základě něhož bude cizinci umožněno legálně pobývat na území České republiky, přičemž správní orgán z tohoto důvodu zkoumá naplnění všech zákonných podmínek podle právního řádu České republiky. Cílem řízení o správním vyhoštění je rovněž rozhodnout o oprávnění cizince pobývat na území České republiky s tím, že výsledkem tohoto řízení je oprávnění, na základě něhož orgány veřejné moci mohou donutit cizince opustit území České republiky. Jestliže probíhá paralelně správní řízení o vyhoštění cizince, jehož výsledkem může být rozhodnutí o správním vyhoštění, je namístě, aby žalovaný rozhodující o udělení povolení k dlouhodobému pobytu vyčkal na výsledek řízení o správním vyhoštění. Obě správní řízení se totiž vyjadřují fakticky k téže právní otázce, a to, zda může cizinec na území České republiky legálně pobývat či nikoliv. Správní orgán v řízení o správním vyhoštění bude muset zkoumat splnění zákonných podmínek pro vyhoštění (ustanovení § 118 a násl. zákona o pobytu cizinců), přičemž pokud by byly tyto předpoklady vyjadřující vůli státu coby suveréna ohledně ukončení pobytu osob nemajících české státní občanství po provedení příslušného řízení shledány splněnými, vedlo by to po naplnění všech podmínek k nucenému ukončení pobytu cizince na území České republiky; nelze proto zastávat stanovisko, že může paralelně probíhat správní řízení o udělení povolení k dlouhodobému pobytu, v rámci něhož jsou zkoumány zákonné podmínky, kterými Česká republika naopak vyjadřuje opačnou vůli, a to umožnit cizincům pobyt na svém území. Nejvyšší správní soud považuje za nesmyslné, nehospodárné a neefektivní, aby žalovaný ve správním řízení o udělení povolení k dlouhodobému pobytu zkoumal splnění podmínek vyjadřujících vůli státu k umožnění pobytu cizince na jeho území, když v tutéž dobu probíhá řízení o tom, zda nejsou splněny podmínky pro vynutitelné ukončení pobytu cizince na území České republiky. Pokud by bylo následně vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, stalo by se vedení řízení o povolení k dlouhodobému pobytu bezpředmětné, neboť by bylo nutné respektovat rozhodnutí o správním vyhoštění. Jestliže by řízení o udělení povolení k dlouhodobému pobytu bylo ve prospěch žalobce vyřízeno v minulosti pozitivně a následně by bylo pravomocně rozhodnuto o správním vyhoštění, musel by přesto žalobce z území České republiky po splnění všech zákonných požadavků opustit v souladu s ustanovením § 62 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve spojení s ustanovením § 46 odst. 1 tohoto zákona.“ Na tyto závěry odkázal Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 10. 9. 2013, č. j. 9 Ans 2/2013-36, když uvedl, že „je nehospodárné a neefektivní, aby žalovaný ve správním řízení o povolení k dlouhodobému pobytu zkoumal splnění podmínek vyjadřující vůli státu k umožnění pobytu cizince na jeho území, když v tutéž dobu probíhá řízení o tom, zda nejsou splněny podmínky pro vynutitelné ukončení pobytu cizince na území České republiky.“ Podobně v rozsudku ze dne 26. 9. 2012, č. j. 8 Ans 8/2012-50, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že předběžnou otázkou v řízení o vydání povolení k dlouhodobému pobytu je i probíhající trestní řízení. Uvedené závěry lze vztáhnout i na nyní projednávanou věc. V daném případě byla důvodem pro přerušení řízení o vydání povolení k přechodnému pobytu skutečnost, že je vedeno řízení o správním vyhoštění žalobce, které nebylo dle sdělení žalovaného ze dne 1. 11. 2016 dosud pravomocně skončeno. Vzhledem k tomu, že řízení o správním vyhoštění představuje ve vztahu k řízení o vydání povolení k přechodnému pobytu řízení o předběžné otázce ve smyslu ustanovení § 57 správního řádu, a to z důvodů shora uvedených (obě řízení se vyjadřují fakticky k téže právní otázce a paralelní vedení obou řízení se tak jeví jako nehospodárné a neefektivní), posoudil soud postup žalovaného, který řízení o povolení k přechodnému pobytu z důvodů nutnosti řešení této předběžné otázky přerušil, jako důvodný a zcela na místě. Přerušení řízení do vyřešení předběžné otázky - rozhodnutí v řízení o správním vyhoštění žalobce - není formálním a účelovým úkonem, ale objektivní překážkou, která správnímu orgánu brání ve vydání předmětného rozhodnutí o povolení k přechodnému pobytu. Pro úplnost soud dodává, že vzhledem k tomu, že v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s.ř.s.), nejsou případné průtahy v řízení, které předcházely rozhodnutí o přerušení řízení, pro posouzení věci významné. Jestliže tedy bylo předmětné řízení o udělení povolení k přechodnému pobytu důvodně přerušeno, nelze uzavřít, že správní orgán byl a je nečinný, a proto soud žalobu jako nedůvodnou dle ustanovení § 81 odst. 3 s.ř.s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 22. listopadu 2016 JUDr. Ing. Viera Horčicová, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Brunhoferová