10 A 84/2024

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: PhDr. Mgr. M. K. bytem X proti: žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy sídlem Kongresová 1666/2, 140 00 Praha 4 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vstupu Policie ČR dne 11.7.2024 do bytu č. X na adrese X, který byl v té době sídlem advokátní kanceláře žalobce, a v zadržení zbraní žalobci: kulovnice CZ 557, brokovnice BAIKAL, pistole GLOCK, pistole škorpion vz 61, a těmto zbraním odpovídajících průkazů zbraní XA, XB, XC, XD a zbrojního průkazu č. X dne 11.7.2024 takto:

Výrok

I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že příslušníci Policie ČR dne 11. 7. 2024 vstoupili do bytu č. X na adrese X, který byl v té době sídlem advokátní kanceláře žalobce, byl nezákonný.

II. Zásah žalovaného spočívající v zadržení zbraní kulovnice CZ 557, brokovnice BAIKAL, pistole GLOCK, pistole škorpion vz. 61, a těmto zbraním odpovídajících průkazů zbraní XA, XB, XC, XD a zbrojního průkazu č. X dne 17. 7. 2024 v odpoledních hodinách v bytě č. X na adrese X, který byl v té době sídlem advokátní kanceláře žalobce, b y l n e z á k o n n ý .

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 7 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Předmět věci

1. Žalobce se (po konečné úpravě žalobního petitu) domáhá deklarace nezákonnosti zásahu policie ze dne 11. 7. 2024, který spočíval ve dvou úkonech žalovaného: a) ve vstupu policie do bytu, který byl v té době sídlem advokátní kanceláře, b) v zadržení zbraní kulovnice CZ 557, brokovnice BAIKAL, pistole GLOCK, pistole škorpion vz. 61 a odpovídajících zbrojních průkazů XA, XB, XC, XD a zbrojního průkazu č. X v bytě, který byl v té době sídlem advokátní kanceláře žalobce.

II. Žaloba a další vyjádření

2. Podle žalobce vnikla v odpoledních hodinách Policie ČR do bytu, zabrala v bytě se nacházejí se zbraně a střelivo a po cca hodině opět byt opustila. Podle žalobce policie vstoupila do bytu způsobem, že nečekala na souhlas manželky, do bytu vnikla po otevření dveří. Šlo o zásahovou jednotku, kterou tvořili 3 policisté se samopaly a s helmami a 2 policisté byli v civilu. Uvedl, že osobně přítomen nebyl, byl v práci, byt je sídlo advokátní kanceláře, nacházely se tam spisy a nebyl při těchto úkonech přítomen zástupce České advokátní komory. Přítomna byla uklízečka M., děti (ty se rozbrečely a emociálně rozrušily) a manželka žalobce. Ta kontaktovala žalobce telefonicky a po domluvě s ním policii vydala zbraně.

3. Žalobce namítl, že nebylo identifikováno, podle jakého zákona policie vnikla do bytu a zabavila zbraně, ten není identifikován ani v potvrzení o převzetí zbrojního průkazu a průkazu zbraní č. j. KRPA-223889-1/ČJ-2024-0014IY. Další písemnosti (např. protokol o zadržení zbraní) žalobci nebyly předány, podle žalobce měly být doručeny do vlastních rukou, do jeho datové schránky. Nemá přehled o tom, jaké listiny byly při zásahu sepsány, odneseny.

4. Podle žalobce neobstojí důvod zásahu v podobě jeho zdravotních důvodů. Toho by si vzhledem k náročné profesi všimli rodina a klienti. Žalobce poukázal na to, že v poslední době na něj ze strany exmanželky bylo podáno několik trestních oznámení, ale žalobce nebyl z ničeho obviněn, ačkoli k údajné trestné činnosti žalobce mělo dojít již v roce 2023 (údajné týrání dvou starších synů). Na žalobce podala trestní oznámení i matka jeho exmanželky a také správce budovy, ve které vlastní žalobce byt, a to po předchozí dohodě s exmanželkou žalobce. Všechny tři tyto osoby také na žalobce podaly stížnost k ČAK. Koordinace postupu těchto tří osob je podle žalobce zcela zřejmá, k tomu může předložit písemné důkazy.

5. K zásahu samotnému žalobce dále uvedl, že podle sdělení manželce na něj policie čekala několik hodin před domem, čímž vzbudila velkou pozornost sousedů, a v domě tak vznikly nejrůznější domněnky a bylo poškozeno dobré jméno žalobce. Policie měla na žalobce kontakt a nebyl tedy problém jej kontaktovat a zjistit, kde se nachází. Namísto toho vyčkávala několik hodin na ulici a velitel zásahu vnikl do bytu. Podle žalobce se policie chovala neprofesionálně, ačkoli jim byl obratem vydán klíč od trezoru, kde byly zbraně a střelivo řádně uschovány, trvalo jim dlouhou dobu, než dokázali sepsat potvrzení o zabrání zbraní, to vše za přítomnosti plačících malých dětí. Následně také policisté opakovaně telefonicky kontaktovali manželku žalobce a požadovali po ní, aby jim sdělila, kdo je obvodním lékařem žalobce. Zásahová jednotka byt neopustila poté, co policie vnikla do bytu a bylo zřejmé, že se tam žalobce nenachází. Zásahová jednotka byla přítomna po celou dobu zásahu v bytě. Neexistovala však žádná obava zdůvodňující přítomnost zásahové jednotky v bytě. Policie také nepředala žalobci jakýkoli protokol o průběhu zásahu, pouze potvrzení o zabrání zbrojního průkazu a průkazů zbraně prostřednictvím manželky 6. K dotčení svých práv následkem zásahu policie žalobce uvedl, že byla narušena rodinná pohoda letního odpoledne čtyř zcela nezúčastněných osob, byla narušena jeho domovní svoboda bezúhonného občana. Žádné podezření z trestné činnosti žalobce se nepotvrdilo, k žádnému trestnímu stíhání žalobce nedošlo, natož aby byl pravomocně odsouzen, ani nebyla nijak prokázána nebezpečnost žalobce sobě ani jiným. Došlo k extrémně silnému zásahu žalobce do jeho rodinného života, došlo k vystrašení jeho dvou malých dětí, došlo k poškození dobrého jména žalobce v místě jeho bydliště a sídle advokátní kanceláře. Došlo k vniknutí do sídla advokátní kanceláře bez přítomnosti zástupce ČAK – v trezoru, ve kterém byly zbraně, se nacházely listiny související s výkonem advokacie. Advokátní spisy jsou umístěny v trezoru a v bytě – v zadním odděleném prostoru, který slouží jako kancelář, kde se zcela volně pohybovalo zcela bez kontroly min. pět policistů. Manželka žalobce se musela věnovat primárně utěšování plačících dětí. Dalším důsledkem nezákonnosti zásahu je skutečnost, že žalobce nemá možnost využívat zabavené zbraně k ochraně sebe a jeho rodiny, na což má zákonné právo. Také žalobce nemohl vykonávat celé léto 2024 právo myslivosti.

7. Žalobce dále namítl, že jednáním policie došlo k porušení práva na nedotknutelnost obydlí, zaručeného ustanovením čl. 12 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, týkajícího se nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí.

8. Poukázal na to, že oprávnění policisty vstoupit do bytu podléhá pravidlům dle § 40 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky, ve znění do 30. 6. 2025 (dále jen „zákon o policii“) - vstup musí být zdůvodněn bezpečnostní povahou akutního nebezpečí, musí jít o nesnesitelnost odkladu, čímž je myšleno, že věc nebo daná situace je natolik závažná, že pokud by policie nezasáhla okamžitě, došlo by k závažné újmě, další podmínkou je skutečnost, že v obydlí, jiném prostoru nebo na pozemku dochází k takovým událostem, které přímým způsobem ohrožují život nebo zdraví osob uvnitř anebo závažným způsobem ohrožují veřejný pořádek a bezpečnost. Podle žalobce by měla policie zvážit závažnost situace a neodkladnost jejího případného odvrácení, aby nedošlo k nevratné škodě či k úniku pachatele, dále by měla nejdříve využít dostupné možnosti, které by mohly situaci vyřešit i bez zásahu do domovní svobody.

9. Žalobce je přitom toho názoru, že o žádné jiné metody než porušení domovní svobody a narušení soukromí se policie vůbec nepokusila. Nijak žalobce nekontaktovala. Kdyby tak učinila, žalobce by zbraně vydal dobrovolně a vše mohlo proběhnout v klidu a dle zákona. Policie měla informace o tom, že v bytě se žalobce nenachází – tak to sdělila manželce žalobce, že už déle nebudou čekat před domem. K žádnému ohrožení zdraví a bezpečnosti v bytě ze strany žalobce tedy nemohlo dojít. Policie mohla rovněž zadržet přímo žalobce, pakliže měl být žalobce zdravotně labilní či nebezpečný. Za těchto podmínek neměla policie právo do bytu vniknout. Bylo to zneužitím pravomoci – policie neměla oprávnění do bytu vniknout, když věděla, že v bytě se žalobce nenachází.

10. Podle žalobce o jeho zdravotním stavu nejsou pochybnosti, trestní oznámení jsou nedůvodná. Žádné trestní oznámení podané na žalobce neuvádí, že by žalobce během jeho údajného trestného činu použil jakoukoli zbraň, natož střelnou. Žádné z těchto trestních oznámení neuvádí, že by žalobce komukoli způsobil jakékoli poranění, oděrku apod. Žádné trestní oznámení nevedlo ke sdělení jakéhokoli obvinění vůči žalobci. Neodkladnost zásahu nebyla dána, žalobce poukázal na odstup trestních oznámení (první z března 2024) od data 11. 7. 2024, kdy se uskutečnil zásah.

11. K žalobě se nejprve vyjádřil původní žalovaný – ministerstvo vnitra. Uvedl, že k zadržení věci a ke vstupu do obydlí došlo na základě zákonného oprávnění podle § 56 zákona č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu, ve znění do 3. 1. 2025 (dále jen „zákon o zbraních“).

12. Ministerstvo vnitra uvedlo, že k zadržení zbraní, střeliva a dokladů přistoupila policie základě důvodného podezření na změnu zdravotního stavu žalobce, konkrétně na základě informace z tzv. „svodné události“ vedené pod č.j. KRPC-88277/TČ-2024-020217 ze dne 15. 6. 2024, v rámci které bylo dáno podezření na porušování domovní svobody a nebezpečné vyhrožování žalobcem. V rámci prověřování svodné události bylo dále prostřednictvím interního systému Policie ČR zjištěno, že je evidováno více podezření na přečiny násilného charakteru ze strany žalobce, a to spis č.j. KRPA-233749/TČ-2017-001421 - ublížení na zdraví, č.j. KRPA-269453/TČ-2018-001114 - krádež počítače a EET kasy, č.j. KRPA- 77699/TČ-2024-001479 - prověření oznámení o možném týrání dětí, č.j. KRPA-215430/PŘ- 2024-01417 - občanské soužití. Na Krajské ředitelství policie hl. města Prahy bylo rovněž doručeno oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, které učinila na Okresní státní zastupitelství v Českém Krumlově paní E. B., tchyně žalobce, ze dne 26. 6. 2024, kde je uveden podrobnější popis výše uvedené události. V dané věci byly dne 9. 7. 2024 zahájeny úkony trestního řízení ve věci porušování domovní svobody a nebezpečného vyhrožování, neboť na základě citovaného oznámení byl dostatečně odůvodněn závěr o jeho zahájení.

13. K průběhu zákroku ministerstvo vnitra uvedlo, že policie v rámci přípravy akce kontaktovala pracovníka ostrahy objektu, který po příjezdu policistů sdělil, že se žalobce obvykle vrací domů až kolem 17:00 hod. a podle jeho informací zatím domů nedorazil. Proto bylo rozhodnuto o vyčkání. V rámci čekání bylo přítomno jedno osobní vozidlo v barvách Policie ČR a jedno neoznačené služební vozidlo, obě zaparkovaná u jiných objektů, než ve kterém se nachází byt žalobce. Pracovník ostrahy později policistům doplnil informaci, že je také možné, že žalobce dorazil domů přes garáže objektu, tedy mimo možnost zaznamenání jeho osoby ze strany ostrahy, a proto bylo rozhodnuto přibližně v 18:00 hod. o realizaci akce.

14. Žalobce pak dal k zadržení i ke vstupu do obydlí ústní souhlas, souhlas žalobce se vstupem do obydlí a zadržením zbraní byl zprostředkován telefonicky manželkou žalobce, takto byl žalobci sdělen i důvod zadržení zbraní. V rámci telefonického rozhovoru mezi manželkou žalobce a samotným žalobcem došlo k předání komunikace veliteli akce, jemuž žalobce po jejím seznámení s předpokládanými prováděnými úkony sdělil jak umístění zbraní, tak klíčů k trezoru na zbraně. Žalobce pak souhlasil telefonicky se zadržením zbraní, střeliva a dokladů za přítomnosti manželky. Svoji neochotu dostavit se k zadržení zbraní, a tedy neochotu dostavit se osobně do bytu, odůvodnil tím, že s ohledem na společenské závazky (údajná plánovaná večeře s manželkou a přáteli na pražské Gröbovce) se vůbec neplánuje na adresu bytu X dostavit.

15. Z taktických důvodů v případě zadržení zbraní, střeliva a dokladů v souladu s ust. § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních bylo přistupováno k zadržení věcí v místě bydliště a sídla advokátní kanceláře žalobce s ohledem na rizika spojená s možnou labilitou držitele, která by v případě telefonické nebo písemné žádosti o odevzdání zbraní, střeliva a dokladů mohla vést ke zkratovému jednání a v krajním případě k sebepoškození držitele nebo ke způsobení fyzické újmy třetím osobám.

16. Zákroku se na straně Policie ČR zúčastnili tři policisté z odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Praha IV, a dále dva policisté Pohotovostní motorové jednotky (PMJ) Praha, kteří byli ustrojeni ve stejnokroji. Není tedy pravda, že by se zásahu účastnila zásahová jednotka. Po prvním kontaktu s manželkou žalobce, která požádala o možnost svěření dětí do péče hospodyně, aby nedošlo k jejich vystrašení zasahujícími policisty, bylo toto umožněno ještě před vlastním vstupem policistů do bytu.

17. V průběhu zásahu pak manželka žalobce projevila obavu, zda děti nebudou vystrašeny z její delší nepřítomnosti, tak na její žádost velitel akce souhlasil s tím, že děti budou přítomny v prostorách, kde docházelo k protokolování zadržených zbraní, střeliva a průkazů. Komunikace mezi dětmi a zasahujícími policisty se obešla bez zjevných známek stresu, děti se zajímaly o taktické vybavení příslušníků PMJ a následně si až do ukončení akce hrály.

18. Z vyjádření žalobce vyplývá, že celá akce trvala přibližně jednu hodinu. Jedná se o přiměřenou dobu s ohledem na nutné úkony, v rámci kterých je nutné mimo jiné do protokolu zkontrolovat, že jsou předávány všechny doklady, ověřit všechny součástí zbraní z pohledu souladu s evidencí CRZ, a spočítat a zaznamenat veškeré přebírané střelivo po jednotlivých druzích. Byl – li pak žalobce v práci a sídlem jeho advokátní kanceláře je adresa bytu, není zřejmé, z čeho měla Policie ČR dovodit, že se žalobce bude zdržovat jinde než v sídle své advokátní kanceláře. Je tedy zcela pochopitelné, že za tímto účelem na uvedenou adresu dorazila rovněž Policie ČR.

19. Po dobu, kdy byly v pracovně žalobce přebírány z trezoru zbraně, střelivo a doklady žalobce, byla manželka žalobce přítomna prováděným úkonům. Následné administrativní úkony (zpracování potvrzení, ověřování zbraní a dokladů, počítání střeliva atd.) byly prováděny mimo údajnou kancelář žalobce. V rámci zákroku byla manželka žalobce seznámena s účelem akce před vstupem do bytu. Současně je uveden zákonem stanovený důvod zadržení zbraní na Potvrzení o převzetí zbraně a střeliva pod č.j. KRPA-223889-2/ČJ- 2024-0014IY a taktéž na Potvrzení o převzetí zbrojního průkazu a průkazu zbraní pod č.j. KRPA-223889-1/ČJ-2024-0014IY. S oběma uvedenými dokumenty byla manželka žalobce seznámena, což potvrdila vlastnoručním podpisem na každý z nich. Obě potvrzení byla vyhotovena na místě ve dvou stejnopisech, z nichž vždy jeden byl ponechán manželce žalobce.

20. Žalovaný dále uvedl, že preventivní opatření dle ustanovení § 56 odst. 3 písm. a) zákona o zbraních nevyžaduje explicitní důkaz, ale toliko podezření, které v daném případě bylo dáno zjištěnými skutečnostmi. Žalobce byl dne 15. 7. 2024 vyzván k podrobení se lékařské prohlídce podle ust. § 20a odst. 3 zákona o zbraních. Žalobce posudek o zdravotní způsobilosti vypracovaný na základě této výzvy dosud nepředložil. Občanský zaměstnance Policie ČR, zpracovatel spisu, skutečně telefonicky kontaktoval manželku žalobce, aby zjistil ošetřujícího lékaře žalobce, o čemž je pořízen úřední záznam.

21. Ministerstvo vnitra rekapitulovalo ustanovení § 20, § 20a zákona o zbraních. Uvedl, že zejména z ustanovení § 20a odst. 3 zákona o zbraních vyplývají povinnosti pro držitele zbrojního průkazu, které žalobce evidentně nesplnil. Pokud tedy žalobce má za to, že je zdravotně způsobilý, v jeho vlastním zájmu bylo, rovněž pro účely výkonu jeho práv, kterážto měla být uvedeným zásahem omezena, aby si opatřil posudek o zdravotní způsobilosti ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení. Jeho tvrzení a předložení lékařského posudku v rámci preventivní lékařské prohlídky pro účely zaměstnavatele je v dané věci irelevantní, když se zjevně nejedná o posudek ve smyslu příslušného zákonného ustanovení zákona o zbraních (§ 20a odst. 3).

22. Žalobce v replice k vyjádření ministerstva vnitra setrval na důvodech žaloby. Uvedl, že důvodné podezření o změně zdravotního stavu není ničím prokazováno, žalovaný není schopen specifikovat, jakým zdravotním problémem měl žalobce trpět, důvodnost trestních oznámení nebyla prokázána.

23. Namítl, že žalovaný neprokazuje, jakým způsobem vyzval žalobce k odevzdání zbraně, aby teprve po odmítnutí vstoupil do obydlí žalobce. Je zcela nepravdivé vyjádření, že žalobce poskytl žalovanému ústní souhlas se vstupem do obydlí. Je zároveň zcela nepřípustné, že žalovaný o takto podstatné skutečnosti nezpracuje ani písemný záznam/protokol, který by takový souhlas prokazoval a aby tedy jednání žalobce bylo přezkoumatelné v této zásadní skutečnosti. Skutečnost je taková, že policie vnikla do bytu po otevření dveří manželkou žalobce, tuto obstoupila a vyzvala jí ke sdělení informace, kde se v bytě nacházejí zbraně. Udávaný trezor následně zajistila a nechala zavolat manželku žalobce žalobci, aby jim vydal klíč od trezoru. Žalobce toto manželce sdělil (kde se nacházejí klíče) a jasně jí řekl, že je třeba respektovat veškeré pokyny policie. Žádný souhlas s vydáním zbraní tedy žádán nebyl – policie se již nacházela v bytě, když proběhl telefonický kontakt prostřednictvím manželky s žalobcem a žalobce se pouze distančně podrobil výzvě policie vydat jim klíč od trezoru. Policie zbraně zabavila a na přítomnost žalobce v bytě vůbec nečekala.

24. Žalobce se vyjádřil k incidentu s bývalou tchýní, podle jeho názoru policie rovněž ignoruje incident s panem K., které bylo odloženo.

25. Žalobce odmítl, že by poskytl souhlas se vstupem policie do bytu – souhlasil pouze s vydáním zbraní za situace, kdy v bytě probíhal policejní zásah, včetně přítomnosti zásahové jednotky. Telefonát, o kterém žalovaný hovoří, proběhl nikoli na chodbě před bytem, ale v kuchyni, kdy manželka hledala klíč od trezoru v kuchyňské lince a všude kolem ní se již nacházeli ozbrojení policisté, tj. o nějakém souhlasu žalobce se vstupem do bytu nelze vůbec hovořit. Žalobce uvedl, že policie vnikla do bytu, aniž by o tom sepsala průkazný záznam a neopatřila si k prohlídce advokátní kanceláře ani souhlas soudu ani přítomnost zástupce ČAK, natáčela malé děti žalobce bez souhlasu jejich rodičů (zcela v rozporu s GDPR – údajné hraní si dětí žalobce se zbraněmi policistů, kteří je přitom natáčeli kamerou) a natáčela veškeré předměty, které mohou mít význam pro obhajobu klientů žalobce, prohrabovala se v trezoru, kde jsou nejdůležitější spisy klientů žalobce a jejich nejcitlivější data.

26. Žalobce nesouhlasí s odůvodněním o taktických důvodech, proč nebyl předem požádán o poskytnutí součinnosti k vydání zbraní. Poukázal na to, že postup je předepsán zákonem o zbraních a není zřejmé, proč tak policie nepostupovala.

27. Namítl také, že policie při vniku do bytu a advokátní kanceláře měla dodržet § 85b trestního řádu. Dále uvedl, že dle sdělení manželky policisté měli dlouhé palné zbraně, manželka i děti byly ve velkém stresu, vyloučil, že by se dcera zajímala o vybavení příslušníků PMJ.

28. Pokud jde o obstarání lékařské zprávy žalobce uvedl, že jeho praktický lékař mu však sdělil, že by mu příslušnou lékařskou zprávu vystavil, že jej však navštívila ozbrojená policie za přítomnosti pacientů v čekárně i ordinaci a bylo mu sděleno, že on nemůže lékařskou zprávu vystavit, že to musí udělat jiný lékař. Současně bylo žalobci jeho praktickým lékařem sděleno, že v žádance lékařské zprávy musí z pokynu policie uvést, že žalobce je důvodně podezřelý z několika fyzických napadení a nebezpečného vyhrožování a že policie o těchto útocích vede vyšetřování.

29. Ministerstvo vnitra jako původní žalovaný ve vyjádření k replice žalobce uvedl, že žalobce byl dne 15. 7. 2024 vyzván k podrobení se lékařské prohlídce, přičemž s výzvou byl seznámen rovněž ošetřující lékař žalobce. Ošetřující lékař žalobce má ordinaci v budově polikliniky Modřany, která se nachází hned vedle sídla Policie ČR, Oddělení služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, byla daná výzva tomuto lékaři doručena přímo příslušníky z tohoto útvaru. Ani jeden z nich nebyl ozbrojen a byli v civilním oděvu. Ošetřujícímu lékaři žalobce byla zmíněná výzva předána, přičemž žalovaný odmítá, že by byl lékař upozorněn na to, že nesmí požadovaný posudek vydat. Takové upozornění by bylo naprosto nesmyslné, neboť v souladu s právní úpravou je to právě tento lékař, který je oprávněn požadovaný posudek pro potřeby zbrojního průkazu žalobce vydat.

30. Žalobce po poučení soudem dle usnesení ze dne 3. 2. 2025, č. j. 10 A 84/2024 – 40, změnil žalovaného na Policii České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy. Doplnil, že žalovaný nijak neprokázal, že by u žalobce došlo k důvodnému podezření, že u držitele zbrojního průkazu došlo k takové změně zdravotního stavu, která může v souvislosti s nakládáním se zbraní představovat ohrožení jeho života nebo zdraví anebo života nebo zdraví jiných osob. Žalovaný má navíc k dispozici dostatek nástrojů dle zákona o zbraních, jakým způsobem řešit držení zbraní v případě situace, kdy je držitel zbrojního průkazu vinen nějakým přestupkem, což v tomto případě nebylo prokázáno.

31. Tvrzená podezření ze strany žalovaného, se ukázala jako zcela nedůvodná – s žalobcem není vedeno žádné trestní řízení v souvislosti s těmito podezřeními. V jednom případě tvrzeného podezření, kdy šlo o trestní oznámení p. A. K., je vedeno přestupkové řízení Městským úřadem pro Prahu 4, které sám přestupkový správní orgán označuje za doplnit o rozsáhlé dokazování – po půl roce přestupkového řízení mají proběhnout další výslechy mnoha svědků z iniciativy žalovaného. V druhém případě, kdy šlo o trestní oznámení p. E.B, nemá žalobce o tomto řízení žádné bližší informace s výjimkou toho, že věc je rovněž řešena jako přestupek na Městském úřadu v Českém Krumlově. Žalovaný je povinen pečlivě přezkoumávat charakter pomluv a podnětů vůči držiteli zbraně a bezpečně prokázat, že podezření vůči držiteli zbraní je skutečně důvodné, aby mohly být zbraně odebrány v souladu se zákonem. Toto žalovaný přes půl roku od provedení zásahu stále neprokázal, naopak žalobce dle svého názoru prokázal, že jakákoli obava z jeho zdravotního stavu není důvodná.

32. Pokud jde o nezákonnost postupu žalovaného ve vztahu k porušení zákonné ochrany sídla advokátní kanceláře žalobce, žalobce odkázal mj. na Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 306/214 ze dne 25. 6. 2015 podle kterého je chráněna vedle sídla advokáta zapsaného do seznamu advokátů i pobočka advokátní kanceláře, kancelář advokáta v sídle obchodní společnosti, jíž poskytuje právní služby, vozidlo advokáta nebo místa určená k archivaci či ukládání advokátních spisů.

33. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, jako žalovaný správní orgán se ve vyjádření k věci (a k dosavadním podáním žalobce) ztotožnil s předchozím postojem ministerstva vnitra a v podstatě jej zopakoval, neboť ministerstvo vnitra vycházelo ze stanoviska zasahujícího orgánu, jímž byl právě žalovaný. Setrval tedy na tom, že k zákroku policie došlo v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních. Policie seznala ze všech získaných podkladů, že zde na základě svodné události, informací ze systému o dalších podezřeních na přečiny žalobce násilného charakteru existuje důvodné podezření, že u držitele zbrojního průkazu došlo k takové změně zdravotního stavu, která může v souvislosti s nakládáním se zbraní představovat ohrožení jeho života nebo zdraví anebo života nebo zdraví jiných osob.

34. V době realizace akce nebylo rozhodnuto o odložení podaného podnětu k prošetření podezření na přečin násilného charakteru ze strany žalobce, který nebyl jediný, a v souladu s ustálenou praxí se proto jednalo o dostatečný podklad pro existenci důvodné podezření, že u držitele zbrojního průkazu došlo k takové změně zdravotního stavu, která může v souvislosti s nakládáním se zbraní představovat ohrožení jeho života nebo zdraví anebo života nebo zdraví jiných osob.

35. Poukázal na to, že zadržení zbraně podle ustanovení § 56 zákona o zbraních je preventivním opatřením, které má předběžnou povahu, a v případě, že je osoba, jíž jsou z důvodu podezření změny zdravotního stavu zbraně zadrženy, v rámci mimořádné lékařské prohlídky posouzena jako zdravotně způsobilá ve smyslu vyhlášky č. 493/2002 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti k vydání nebo platnosti zbrojního průkazu a o obsahu lékárničky první pomoci provozovatele střelnice, ve znění pozdějších předpisů, zadržené zbraně, střelivo a související doklady se této osobě podle ustanovení § 56 odst. 6 zákona o zbraních bezodkladně vracejí. Setrval rovněž na tom, že k zadržení věcí a ke vstupu do obydlí došlo tedy na základě shora citovaného zákonného oprávnění. Zároveň k němu došlo na základě ústního souhlasu žalobce, který telefonicky zprostředkovala manželka žalobce. Ta umožnila dobrovolně přístup do bytu. Nedošlo tedy ke vniknutí policie do bytu. Žalovaný setrval rovněž na svém vylíčení a postoji o průběhu zákroku, složení zasahujícího týmu i na taktických důvodech, pro která přistoupila policie k zadržení zbraní v místě bydliště a advokátní kanceláře. I kdyby však souhlas nebyl dán, poukázal právě na to, že zasahující příslušníci Policie ČR by mohli provést vstup do obydlí podle ustanovení § 56 odst. 3 zákona o zbraních. Zdůraznil, že pro tento postup dle uvedeného zákonného ustanovení není vyžadován souhlas České advokátní komory ve smyslu ustanovení § 85b trestního řádu. Výše uvedené úkony nebyly realizovány v rámci trestního řízení.

36. Žalovaný rovněž setrval o tom, že se jednalo o přiměřený zákrok v nezbytně nutné době a se zohledněním podmínek v bytě. Při přebírání zbraní, střeliva a dokladů byla přítomna manželka. Sepis administrativních úkonů proběhl mimo kancelář žalobce. Manželka byla seznámena s účelem akce před vstupem do bytu, důvod k tomuto postupu je uveden i na Potvrzení o převzetí zbraně a střeliva pod č.j. KRPA-223889-2/ČJ-2024-0014IY a taktéž na Potvrzení o převzetí zbrojního průkazu a průkazu zbraní pod č.j. KRPA-223889-1/ČJ-2024- 0014IY. Žalovaný zopakoval, že citované zákonné ustanovení nevyžaduje explicitní důkaz, ale toliko podezření, které v daném případě bylo dáno zjištěnými skutečnostmi. Uvedl, že žalobce byl dne 15. 7. 2024 vyzván k podrobení se lékařské prohlídce podle ust. § 20a odst. 3 zákona o zbraních. Žalobce posudek o zdravotní způsobilosti vypracovaný na základě této výzvy dosud nepředložil. Celá akce byla v souladu s právním řádem a interními předpisy Policie ČR zaznamenána na osobní kamery přítomných policistů. S ohledem na to, že žalobce neuplatnil žádné opravné prostředky ani stížnost na postup zasahujících policistů, a s ohledem na nekonfliktní průběh akce, došlo ke smazání záznamů z osobních kamer zasahujících policistů ve standardní lhůtě 30 dnů, a není proto možné doložit průběh akce pomocí tohoto záznamu.

37. Žalobce doplnil své vyjádření 14. 7. 2025. Uvedl, že žalovaný odůvodnil zásah v advokátní kanceláři žalobce incidentem s panem K. a dále incidentem s paní. B. Není tedy přípustné dodatečně rozšiřovat důvody pro provedení zásahu v advokátní kanceláři žalobce, pokud tyto důvody považoval žalovaný ze relevantní, není zřejmé, proč nepřistoupil k zadržení zbraní žalobce na základě těchto důvodů (údajné incidenty žalobce v roce 2017). V dalším poukázal na jednotlivé incidenty s tím, že jsou nedůvodné, skončily ve fázi prověřování, či řízení o nich doposud ani neskončilo. Jde o důvody, které nijak neprokázaly nebezpečnost žalobce. Naopak vůči osobám pana K. a paní B. jsou vedeny úkony trestního či přestupkového řízení. Poukázal rovněž na to, že dle bodu 9 vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 20.3.2025, sp. zn.: 1 ZN 188/2025 – 5 se šetří role velitele zásahu, zda spáchal trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Žalobce uvedl, že předložil dostatečné zprávy, které prokazují jeho vyhovující zdravotní stav, žalovaný přitom nejednal dle zákona, když jednal s praktickým lékařem žalobce.

III. Dosavadní procesní vývoj

38. Městský soud rozsudkem ze dne 15. 7. 2025, č. j. 10 A 84/2024 – 76, žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 4. 2026, č. j. 21 As 173/2025 – 90 rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

39. Nejvyšší správní soud jako důvodnou shledal kasační námitku nesplnění zákonných podmínek pro provedení zásahu; u té se s názorem městského soudu neztotožnil. Konstatoval, že informace, které policie v rozhodnou dobu zásahu (tj. k 11. 7. 2024) měla, nebyly dostatečné pro její závěr o důvodném podezření na změnu žalobcova zdravotního stavu ve smyslu § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních, a tedy k zásahu podle uvedeného ustanovení zákona o zbraních.

40. Uvedl, že policie v okamžiku zásahu bezesporu disponovala poznatkem o události z 15. 6. 2024, resp. o skutečnosti, že o ní učinila oznámení paní B. O incidentu se příslušný odbor policie dozvěděl dne 10. 7. 2024, přičemž den poté policie provedla u žalobce posuzovaný zásah směřující k zadržení zbraní. V případě ostatních událostí podle názoru Nejvyššího správního soudu pochybnosti ohledně poznatků policie. Všechny tyto výpisy z evidence trestního řízení byly vygenerovány až dne 8. 10. 2024, tedy téměř tři měsíce po uskutečnění posuzovaného zásahu. Z této skutečnosti podle Nejvyššího správního soudu nelze dospět k závěru, že policie v okamžiku zásahu prokazatelně zohlednila i ostatní incidenty. Uvedená skutečnost naopak svědčí spíše o tom, že policie při posuzovaném zásahu vycházela výlučně z událostí, k nimž mělo dojít dne 15. 6. 2024. Nejvyšší správní soud tedy konstatoval, že vyjma jedné události panují závažné pochybnosti o tom, že o nich policie v době zásahu skutečně věděla a při zásahu z nich vycházela. Incident ze dne 15. 6. 2024 přitom podle Nejvyššího správního soudu nemohl být sám o sobě dostatečný pro naplnění požadavku důvodného podezření na změnu žalobcova zdravotního stavu, a tedy zadržení zbraní a zbrojního průkazu podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních. Do úvahy je podle Nejvyššího správního soudu třeba vzít skutečnost, že dne 29. 4. 2024, resp. 30. 4. 2024, tedy v relativně krátké době před posuzovaným zásahem, se žalobce podrobil preventivní prohlídce, podle které měl „všechny výsledky v normě“. Preventivní prohlídka se sice netýkala specializovaného posuzování žalobcova psychického stavu, i tuto skutečnost je třeba s ohledem na minimální počet prokázaných informací, ze kterých policie zřejmě při svém úsudku o změně stěžovatelova zdravotního stavu vycházela, vzít v úvahu.

41. Nejvyšší správní soud dále upozornil na to, že dvě události z pěti, které policie údajně zohlednila, se staly v roce 2017, potažmo 2018, tedy zhruba šest až sedm let před zásahem policie. Tyto případy skončily (což v rozhodnou dobu již policii mohlo být známo) odložením věci podle § 159a odst. 2 trestního řádu a postupem podle § 159a odst. 1 trestního řádu, jen stěží mohou s ohledem na jejich okolnosti svědčit o případné změně žalobcova zdravotního stavu v roce 2024 a v tomto smyslu ospravedlňovat relativně invazivní zásah do žalobcových vlastnických práv, resp. práva na soukromí.

IV. Další postup Městského soudu v Praze

42. Městský soud po zrušení rozsudku vyzval účastníky řízení k uplatnění aktuálního procesního stanoviska.

43. Žalovaný ve svém vyjádření z 18. 5. 2026 trval na zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.

44. Předně se zabýval ustanovením § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních. Opakovaně zdůraznil, že k zadržení zbraní, střeliva a dokladů přistoupila policie na základě informací ze svodné události ze dne 15. 6. 2024, kdy žalobce vyhrožoval E.B. že ji zabije. Navíc bylo doručeno oznámení paní B. na Okresní státní zastupitelství v Českém Krumlově a dne 9. 7. 2024 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci porušování domovní svobody a nebezpečného vyhrožování. Až v rámci prověřování této svodné události bylo prostřednictvím interního systému Policie ČR zjištěno, že u žalobce je evidováno více podezření na přečiny násilného charakteru ze strany žalobce.

45. Namítal, že žalobcovo tvrzení a předložení lékařského posudku v rámci preventivní lékařské prohlídky není relevantní, protože se nejedná o posudek ve smyslu § 20a odst. 3 zákona o zbraních. K zadržení zbraní, střeliva a dokladů přistoupil na základě podezření na změnu zdravotního stavu žalobce, jejímž základem byla svodná událost z 15. 6. 2024. Při jejím prověřování bylo zjištěno, že u žalobce je evidováno více podezření na přečiny násilného charakteru. Ostatní podklady – četné záznamy v policejní databázi - signalizovaly potenciální gradaci neschopnosti žalobce zvládat konfliktní situace. K zásahu došlo na základě zákonného oprávnění a zároveň na základě ústního souhlasu žalobce. I kdyby takový souhlas žalobce neposkytnul, policie by do obydlí podle § 56 odst. 3 zákona o zbraních vstoupila. Pro takový vstup není třeba souhlasu České advokátní komory, neb policie neprováděla úkony podle trestního řádu.

46. Není podstatné, zda se změna zdravotního stavu nakonec potvrdí - § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních vyžaduje podezření, ne explicitní důkaz. Nebylo proto třeba zabývat se předchozími incidenty. Z výslechu svědků (zejména npor. Mgr. B.) vyplynulo, že ostatní podklady signalizovaly pro zasahující správní orgán potenciální gradaci neschopnosti žalobce zvládat konfliktní situace. Samotný fakt, že žalobce má opakované záznamy – podezření na přečiny násilného charakteru – signalizovaly neustávající a gradující problémy se zvládáním konfliktních situací, které mohly vést ke změně zdravotního stavu. Uvedené skutečnosti nebyly zmíněny v rozsudku městského soudu ani Nejvyššího správního soudu. Ostatní incidenty (č.j. KRPA-233749/TČ-2017-001421, č.j. KRPA-269453/TČ-2018-001114, č.j. KRPA-77699/TČ-2024-001479 a č.j. KRPA-215430/PŘ-2024-001417) byly použity jen jako podpůrné. Je však logické, že podezření vedená v systému mohou nasvědčovat možné nezvládání konfliktů žalobcem. Podle žalovaného však postačí i jediný konflikt. Je logické, že policie by neodůvodnila svůj zákrok v roce 2024 událostmi starými několik let. Na základě lustrací vnitřního systému Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje seznalo, že žalobce by své jednání mohl realizovat, a proto uvědomilo Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy za účelem učinění příslušných opatření. Podcenění výhrůžek zabitím je nutno posuzovat odpovědně, neboť podcenění takového vyhodnocení vede k fatálním následkům.

47. Nesouhlasil s hodnocením relevance zdravotní prohlídky žalobce Nejvyšším správním soudem. Upozornil na vyhlášku č. 493/2002 Sb., podle které se posuzuje zdravotní stav i s ohledem na poruchy duševní, poruchy chování, aj. Zde šlo jen o výsledky vyšetření krve, to tedy nesplňuje požadavky na lékařské posouzení ve smyslu zákona o zbraních; výsledky lékařské prohlídky označil za irrelevantní.

48. Žalovaný se dále pozastavil nad konstatováním, že neověřené údaje sice mohou být podkladem k provedení zákroku, určité oznámení o podezření ze spáchání trestného činu vyhrožováním zabití však Nejvyšší správní soud přesto vyhodnotil jako nedostatečné. Pro účely § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních podle něj není třeba explicitního důkazu – postačí podezření, které bylo výše uvedeným incidentem dáno. Vyhrožování zabitím přitom bylo v minulosti důvodem pro zákrok zásahové jednotky policie a zadržení vyhrožující osoby; i sám žalobce konstatoval, že bylo-li u něj podezření na nebezpečí a zdravotní labilitu, měl být nejdříve zadržen.

49. Účelem zadržení/zajištění je prevence zneužití zbraně s ohledem na specifické okolnosti, přičemž požadováno je pouhé podezření. Nejvyšší správní soud však překvapivě úroveň požadavku zvýšil nad rámec dikce zákona a nesouladně s vývojem legislativy, když vyžaduje „prokazatelnost“ a „důvodnost“ podezření.

50. Dále vysvětlil, že původní právní úprava, která předpokládala výzvu k podrobení se mimořádné lékařské prohlídce, přičemž teprve poté, co osoba nevyhověla, bylo rozhodnuto o odnětí zbrojního průkazu a ke vzniku povinnosti odevzdat zbraně byla užita v případě útočníka z Uherského Brodu, který skončil smrtí útočníka a dalších 8 osob. Právní úprava §§ 56 a 57 zákona o zbraních je reakcí na incident aktivního střelce z Uherského Brodu z února 2015, po kterém došlo novelizací k obrácení postupu; zákon č. 229/2016 Sb. zavedl postup, kdy zadržení zbraní a střeliva osobě, o jejíž zdravotní způsobilosti existují pochybnosti, předchází dalším procesním krokům, výzvě k podrobení se mimořádné lékařské prohlídce. Obdobný přístup zvolil zákonodárce i u § 122 a § 123 nového zákona o zbraních a střelivu.

51. K otázce subsidiarity žalovaný uvedl, že zabránění přístupu ke zbraním není opatřením, ke kterému policie přistupuje pouze v případech podezření na zvlášť závažné změny zdravotního stavu. V potaz nemůže brát jen zhoršený zdravotní stav dané osoby, ale také závažnost hrozícího následku; újma práv držitele zbraní je přitom nesouměřitelná s hrozící újmou na životech a zdraví držitele a jiných osob. Zákon č. 229/2016 Sb. žalovanému neukládá povinnost postupovat méně invazivním způsobem. Nejvyšší správní soud nevysvětlil, co měl na mysli, když hovořil o „předchozí výzvě“. Právě zásah žalovaného byl onou výzvou k odevzdání zbraní, žalobce této výzvě vyhověl. Připomněl povinnost policistů vyjádřenou v § 11 písm. b) zákona o policii, na základě kterého mají podle žalovaného policisté povinnost zohlednit i důsledky rozhodnutí nekonat, zdržet se provedení úkonu. Zákon nestanoví obecnou povinnost subsidiarity jednání policistů – policisté provádějí úkony za splnění zákonných podmínek pokud situace takový úkon vyžaduje, nemá povinnost zkoušet jiné, do práv nezasahující prostředky. Názor Nejvyššího správního soudu tak nemá oporu v právních předpisech. Nejvyššímu správnímu soudu žalovaný dále vyčetl, že nestanovil podmínky pro posouzení důvodného podezření z hlediska prokazatelnosti a důvodnosti podezření. Žalovaný vyjádřil názor, že ochrana společnosti, života a zdraví má přednost před ochranou vlastnických práv žalobce. V daném případě nešlo o banální důvody, podezření plynulo z vyhrožování žalobce zabitím, přičemž v dané věci bylo zahájeno trestní řízení. V takových případech jsou mnohdy dány i důvody pro zásah zásahové jednotky; zadržení zbrojního průkazu a zbraní se jevilo jako nejmírnější opatření.

52. Žalobce k vyjádření žalovaného z 18. 5. 2026 učinil podání dne 1. 8. 2026. Poukázal na to, že Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 4. 2026, č. j. 21 As 173/2025-90, uzavřel, že v projednávané věci nebyly naplněny podmínky pro zadržení zbraní a souvisejících dokladů podle § 56 odst. 2 písm. a) tehdejšího zákona o zbraních, neboť u žalobce v době zásahu nebylo prokazatelně dáno důvodné podezření na takovou změnu zdravotního stavu, která by mohla představovat ohrožení života nebo zdraví. Připomněl, že podle § 110 odst. 4 s. ř. s. je Městský soud v Praze právním názorem Nejvyššího správního soudu v dalším řízení vázán. Uvedl, že usnesením Úřadu městské části Praha 10 ze dne 11. 9. 2025, č. j. P10- 531738/2025, značka R1043/2024/OOS/DUŠ-34, bylo řízení o skutku spočívajícím v tvrzené výhrůžce, že žalobce E. B. zabije, zastaveno podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., neboť spáchání skutku nebylo jakkoli prokázáno. Dále uvedl, že preventivní povaha zásahu nemůže znamenat, že policie automaticky přijme každé závažné tvrzení oznamovatele jako pravdivé, aniž posoudí jeho konkrétnost, věrohodnost, vnitřní konzistenci, dostupné objektivní podklady a případnou historii opakovaných nedůvodných trestních oznámení, jako je tomu v případě žalobce. Poukázal na další nedávné oznámení E. B., přičemž skutek nebyl shledán, což podle žalobce má znamenat povinnost žalovaného prověřit nejen tvrzení proti žalobci, ale rovněž i nevěrohodnost či nepravdivost tvrzení. Ohradil se proti srovnání jeho případu s vraždou v Uherském Brodě, poukázal přitom na svou bezúhonnost, rodinný stav a angažovanost v zájmových spolcích, má za to, že styl argumentace žalovaného po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu vyvolává dojem, že ten odmítá respektovat názor kasačního soudu a přístup k žalobci jej ohrožuje na jeho profesní pověsti a důstojnosti. Věcně je pak toho názoru, že dřívější trestní oznámení a podněty týkající se žalobce skončily vždy shodně - žalobce nebyl v žádné z nich obviněn ze spáchání trestného činu, nebylo proti němu zahájeno trestní stíhání, nebyla podána obžaloba a nikdy nebyl za jakýkoli trestný čin odsouzen. Pocházejí-li opakovaná oznámení z téhož osobního a rodinného konfliktu, od vzájemně propojených osob a žádné z nich nevedlo k trestnímu stíhání žalobce, nejde o několik na sobě nezávislých indicií, které by se navzájem potvrzovaly. Naopak jde o okolnost, která vyžadovala zvýšenou obezřetnost při hodnocení věrohodnosti každého dalšího oznámení. Setval tedy na přesvědčení, že policie měla rozlišovat mezi existencí oznámení a pravdivostí jeho obsahu. Bez ověření oznámených skutečností, posouzení dosavadní historie obdobných podání a zohlednění vztahu mezi oznamovatelkou, bývalou manželkou žalobce a žalobcem nebylo možné oznámení považovat za dostatečně věrohodný podklad pro závěr o změně zdravotního stavu žalobce a pro tak závažný zásah do jeho práv.

V. Jednání ve věci

53. První jednání ve věci se konalo dne 15. 7. 2025.

54. Žalobce zdůraznil, že po roce se vstup policie do bytu ukázal jako zcela nedůvodný. Uvedl, že písemně uváděný důvod, který policie sdělila manželce žalobce, tj. že se žalobce měl dopustit trestného činu vůči panu K. a paní B., pominul tím, že nakonec přestupkové řízení ve věci pana K. bylo zastaveno Úřadem městské části Praha 4 s tím, že se žádný přestupek nestal. Ve věci paní B. stále probíhá přestupkové řízení, nebylo ukončeno. Naopak proti paní B. probíhají úkony trestního řízení ve věci podvodu, kde žalobce je poškozeným. Policie si nezjistila kontext trestních oznámení, že v rodině probíhá spor o děti, je tam řada nedoložených útoků ze strany exmanželky. Podle žalobce by policisté měli trestní oznámení analyzovat a nikoliv vtrhnout do bytu, který je jako obydlí nedotknutelné a to zvláště, je – li současně sídlem advokátní kanceláře. Žalobce znovu zdůraznil, že podle jeho názoru měla policie postupovat dle § 85b trestního řádu, což nesplnila. Incidenty, kterými argumentoval žalovaný a které jsou staré několik let, neobstojí. Postup byl odůvodněn jen dvěma aktuálními incidenty, staré incidenty z roku 2017 rovněž nebyly žádným trestným činem. Žalobce zdůraznil, že má čistý trestní i přestupkový rejstřík, je členem legionářské obce, funkcionářem svazu zápasu ČR, funguje s dětmi, s manželkou provozuje dětskou kavárnu. Stres způsobený manželce i dětem je dlouhodobý. Obecně nezpochybňuje rozumnost a nezbytnost zásahu proti nebezpečnému člověku jen na základě určitých indicií. Zákon o zbraních však v těchto případech nemá nadřazenou právní sílu nad trestním řádem a ochranou výkonu povolání advokáta. Podle žalobce je tedy potřeba chránit advokáta v těchto situacích, to např. rovněž tehdy, pokud by byla na advokáta - držitele zbraní - podána účelová trestní oznámení. Žalobce zdůraznil, že policie má primárně kontaktovat před zásahem držitele zbraní, k tomu tady nedošlo. Obava o změně zdravotního stavu je lichá, řádně vykonává advokacii, vychovává děti, tvrzená obvinění nebyla prokázána, bývalá manželka zneužívá právních nástrojů. Nebyl proveden žádný videozáznam a ani protokol o okolnostech telefonátu a vstupu. Ztotožnil se s manželkou, že pro mobilní telefon si musela od dveří odejít a policisté proto z taktických důvodů šli za ní, výslovný souhlas se vstupem podle něj neučinila, hovor se žalobcem proběhl za dveřmi bytu.

55. Žalovaný zdůraznil, že policie postupovala podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních, nikoliv dle § 85b trestního řádu. Cíle těchto úprav jsou zcela odlišné. Poukázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 306/2015, podle něhož je cílem úpravy dle § 85b trestního řádu je poskytnout při prohlídce ochranu listinám, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, to v této věci nebylo ani naplněno. Při postupu dle zákona o zbraních podle žalovaného není rozhodné, zda je prokázáno, zda se žalobce skutků dopustil. Uvedl, že pokud kterýkoliv policejní orgán zahájí úkony trestního řízení a zjistí, že je osoba držitelem zbraně a současně z indicií vyplývá, že by mohlo dojít k nějakému ohrožení ze strany držitele zbraně, informuje místně příslušný správní orgán. Ten pak pokračuje v dalším šetření, nepřísluší mu činit závěry o spáchání trestného činu. Tento správní orgán u žalobce zjistil další případy, a proto přistoupil k tomuto řešení podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních. Poukázal přitom na podmínky postupu při vydávání zbrojního průkazu, zejména na povinnost získat zdravotní posudek, který vystavuje lékař. Podle žalovaného pak získané informace odůvodnily obavy, že u žalobce mohlo dojít k nějaké poruše duševního stavu. Podle žalovaného policisté do bytu nevnikli, nebyl k tomu dán důvod, zbraně byly vydány dobrovolně na základě telefonátu. Poukázal na důvodovou zprávu k §§ 56 a 57 zákona o zbraních, podle něhož je účelem ochrana život a zdraví před neoprávněným použitím zbraně mj. osobami, u nichž je dán důvodný předpoklad, že by další nakládání se zbraní mohlo představovat takové ohrožení. Jedná se současně o ústavním pořádkem předpokládané omezení zasažení lidských práv. Zadržení zbraní je svým způsobem předběžné opatření, je třeba jednat rychle, není možné ani opatřovat stanovisko České advokátní komory. Žalobce měl možnost zbraně získat zpět předložením lékařského posudku, což doposud neučinil. Podle žalovaného policisté nevstoupili do bytu dříve, než jim byl vstup povolen na základě telefonického rozhovoru se žalobcem. Výzva k odevzdání zbraní může být učiněna poprvé i na místě samém, podle § 56 odst. 2 zákona o zbraních nemusí být učiněna předem telefonicky. Policisté se přitom domnívali, že žalobce je přítomen v bytě. Co se týče důvodného podezření, žalovaný je názoru, že to bylo prokázáno. V této souvislosti poukázal rovněž na povinnost policie k obezřetnosti a zasáhnout podle § 11 zákona o policii.

56. Soud na jednání provedl důkaz svědeckými výslechy zasahujících policistů odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Praha IV npor. Mgr. A. B., nprap. Bc. N. O. a nprap. O. M. a manželky žalobce K. K.

57. Soud dál na jednání provedl důkaz listinami: potvrzení o převzetí zbraně a střeliva ze dne 11. 7. 2024, č. j. KRPA-223889-2/ČJ-20224-0014IY, potvrzení o převzetí zbrojního průkazu a průkazu zbraní ze dne 11. 7. 2024, č. j. KRPA-223889-1/ČJ-2024-0014IY, výpisem ČAK o sídle advokátní kanceláře žalobce, kopie e-mailové zprávy „svodná událost“ ze dne 10. 7. 2024, výpisy z evidence trestního řízení: č.j. KRPA-233749/TČ-2017-001421, č.j. KRPA- 269453/TČ-2018-001114, č.j. KRPA-77699/TČ-2024-001479, č.j. KRPA-215430/PŘ-2024- 001417, oznámení o skutečnostech, že byl spáchán trestný čin učiněné u Okresního státního zastupitelství v Českém Krumlově ze dne 26. 6. 2024, záznam o zahájení úkonů trestního řízení - KŘP JčK, ÚO Český Krumlov ze dne 9. 7. 2024, vyjádření obvodního lékaře ze dne 6. 5. 2024 o výsledku preventivní prohlídky žalobce, vyrozumění policie ze dne 23. 5. 2025, č. j. KRPC-64327-9/TČ-2025-020271 o trestním oznámení v souvislosti převodem nemovitostí v k. ú. Frymburk, relevantními částmi (7 a 9) vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 20.3.2025, č. j. 1 ZN 185/2025 – 5, 1 ZN 188/2025 – 5.

58. Soud neprovedl důkaz výzvou k podrobení se lékařské prohlídce ze dne 15. 7. 2024, sdělením žalobce ze dne 22. 7. 2024 ve věci výzvy k podrobení se lékařské prohlídce, oznámením policie obvodnímu lékaři ze dne 15. 7. 2024 o zaslání výzvy k podrobení se lékařské prohlídce pro nadbytečnost. Rovněž pro nadbytečnost neprovedl důkaz svědeckými výslechy MUDr. V. V., praktického lékaře žalobce a Bc. C. F., zaměstnance PČR.

59. Předmětem projednávané věci je otázka zákonnosti postupu policie při odebírání zbraní, střeliva a zbrojních průkazů dne 11. 7. 2024. To, zda se následně žalobce podrobil lékařskému vyšetření, aby mu odebrané zbraně, střelivo a doklady byly vráceny, není předmětem této věci.

60. Druhé jednání se ve věci konalo 6. 8. 2024.

61. Žalobce se z jednání ve věci omluvil a souhlasil, aby se konalo v jeho nepřítomnosti, setrval na svém vyjádření z 1. 8. 2026.

62. Žalovaný zdůraznil, že nevycházel na roveň ze všech vylustrovaných případů žalobce. Policie jako správní orgán obdržela oznámení a následné usnesení ke skutku vyhrožování tchyni žalobce zabitím. Až následně provedla lustraci dalších, které byly toliko podpůrné. Záznamy k dispozici měl, nepotřeboval je tisknout, policie má do těchto záznamů náhled. Uvedl, že starší události by nestačily k zákroku, podle žalovaného by však k němu stačil právě skutek vyhrožování tchyni zabitím, není třeba čekat na další vyhrožování. I se zohledněním subsidiárních událostí z minulých let usoudil, že u žalobce pravděpodobně dochází k nezvládání stresových událostí. Nesouhlasil s tím, že by disponoval mírnějšími prostředky. Poukázal na to, že žalobce primárně vyzval k odevzdání zbraní. Zadržení zbraně je předběžné opatření a pokud by ono podezření následně nebylo prokázáno, zbraně se vrací. Poukázal na to, že při posuzování přiměřenosti zákroku dle § 11 zákona o policii je povinen zvažovat i důsledky nekonání, které mohou být nenapravitelné. V dalším setrval na dosavadním procesním postoji.

63. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 1. 8. 2026 navrhl k provedení dva důkazy - rodný list své dcery narozené dne 16.5.2026 a usnesení Úřadu městské části Praha 10 ze dne 11. 9. 2025, č. j. P10-531738/2025, značka R1043/2024/OOS/DUŠ-34. Městský soud pro nadbytečnost tyto důkazy neprovedl – rodný list žalobce navrhl toliko k prokázání zpoždění s vyjádřením k procesnímu podání žalovaného ze dne 18. 5. 2026, pro předmět věci však tento důkaz nemá žádný význam. Usnesení Úřadu městské části Praha 10 ze dne 11. 9. 2025 bylo vydáno s ročním odstupem po jednání žalovaného (11. 7. 2024.) Jelikož soud posuzuje u skončeného jednání skutkový (a právní) stav ke dni zásahu, pozdější rozhodnutí nemá pro předmět věci žádný význam.

64. Žalovaný navrhl k důkazu výslech nprap. Mgr. A. B. v otázce o tom, co měla policie v okamžiku zásahu k dispozici. Soud tento důkaz pro nadbytečnost neprovedl, neboť nepochyboval o tom, že žalovanému záznamy v elektronické podobě dostupné byly. Význam této skutečnosti pro věc posoudí níže.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

65. Podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) platí, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

66. Žalobce se domáhá deklarace nezákonnosti již ukončeného zásahu, nebylo tedy třeba, aby se ochrany nebo nápravy domáhal jinými právními prostředky (§ 85 s. ř. s.) Soud při přezkoumání zákonnosti tvrzeného zásahu vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (§ 87 odst. 1 s. ř. s. věta za středníkem).

67. Městský soud připomíná, že podle ustanovení § 110 odst. 4 s. ř. s. platí, že zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Při dalším posouzení této věci je tak městský soud povinen vycházet z právního názoru Nejvyššího správního soudu ve zrušujícím rozsudku. Odklon od právního názoru Nejvyššího správního soudu tedy obecně vzato není přípustný v případě, že byl vysloven jako součást závazného právního názoru v dané věci (jde o přísnou vázanost právním názorem soudu vysloveným v konkrétní věci), aniž by v průběhu dalšího řízení došlo ke změně skutkových okolností nebo právního stavu, v jehož důsledku by byl správní orgán (či soud) vyvázán z povinnosti řídit se právním názorem (nadřízeného) soudu (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2018, č. j. 46 Af 35/2015 – 27, č. 3732/2018 Sb. NSS, bod 26). Zjištění z provedeného dokazování 68. Rozhodné skutečnosti o průběhu zásahu soud zjistil z výpovědí svědků – zasahujících policistů odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Praha IV npor. Mgr. A. B., nprap. Bc. N. O. a nprap. O. M. a manželky žalobce K. K. Dále z potvrzení o převzetí zbraně a střeliva ze dne 11. 7. 2024, č. j. KRPA-223889-2/ČJ-20224-0014IY, z potvrzení o převzetí zbrojního průkazu a průkazu zbraní ze dne 11. 7. 2024, č. j. KRPA-223889-1/ČJ- 2024-0014IY, a z internetových stránek České advokátní komory.

69. Svědkyně K. K. (manželka žalobce) vypověděla, že v den zásahu někdo kolem čtvrté či páté odpoledne zazvonil na byt. Když otevřela, stálo tam pět nebo šest ozbrojených policistů. 3 byli se samopalem, 3 byli v civilu. Nevěděla, co se děje, bála se, myslela, že jde o některou z věcí, které se týkají vztahů žalobce s jeho bývalou manželkou. Policisté se zeptali, zda je žalobce doma a že jde o zbraně. Uvědomila si, že by potřebovala mluvit s manželem, zda se zbraněmi může zacházet a kde vlastně jsou. Šla do kuchyně pro mobil, policisté ji sami bez vyzvání jemně následovali, zřejmě protože ji nechtěli nechat bez dozoru, nešlo o násilný vstup. S manželkou šel jeden, ostatní zůstali v první chodbě. Svědkyně je dovnitř nepozvala a ani direktivně neřekla, že dovnitř nesmí. Zavolala manželovi, že je na místě policie, že chtějí zbraně, a že neví, co dělat. Manžela telefonicky předala velitelce zásahu. Nějak se domluvili, manžel jí dovolil, že může trezor otevřít, to manželka udělala. Poté policisté v klidu a opatrně prohledávali trezor, odebírali zbraně a munici, všechno přepočítali, trvalo to hodinu, hodinu a půl. Prohlíželi přitom dokumenty, formátu A4 i menší, svědkyně nevěděla, o jaké dokumenty šlo. Manželka u trezoru nebyla celou dobu. V době zásahu byla sama doma s dvouapůlletým a pětiletým dítětem, kromě ní tam byla paní na úklid. Dcera začala brečet, syn neplakal, ale byl zaskočený. Děti na prosbu manželky vzala paní na úklid do ložnice. Nakonec po domluvě s velitelkou zásahu děti přivedla, aby viděli, že policisté nejsou zlí. Mezitím se svědkyně s policisty bavila, na chodbě, v obývacím pokoji, v dětském pokoji. Dozvěděla se, že se prověřují ty incidenty, asi po hodině řekli, že před domem čekali asi hodinu a půl, dvě. Policisté nebyli agresivní, byli korektní. Primárně byli ve vstupní chodbě, poté v chodbě, kde je trezor, pak v dětském pokoji, v obývacím pokoji. Přímo v místnosti, kde žalobce vykonává advokacii, nebyli.

70. Svědkyně A. B. jako velitelka spolu s vedoucím rozhodovali o tom, že se zásah provede. Měli indicie o tom, že by zde mělo být nebezpečné vyhrožování, k tomu se dívají i do ETŘ, tam byly další náznaky o možném násilí v minulosti, po konzultaci s vedoucí odboru se proto rozhodli, že zbraně zadrží. Žalobce se předtím nepokusili kontaktovat z taktických důvodů, aby nedošlo ke zmaření účelu odebrání zbraně. Původně provedli šetření v místě trvalého bydliště, kde žalobce nikdo neznal. Poté narazili na adresu X. Na místo dorazili jedním civilním a jedním policejním vozem ve spolupráci s kolegy z pohotovostní motorizované jednotky, kteří jsou vyzbrojení a jsou schopní zakročit, měli černou uniformu, krátké a dlouhé zbraně. Takový je zaběhlý systém, v rizikovějších případech je doprovází zásahová jednotka. Tam byli hodinu a půl, čekali schovaní za rohem, zda žalobce přijde. Když nešel, zeptali se na recepci, zda je možný vchod jinudy, dozvěděli se, že přes garáže. I tak ještě chvíli čekali. A pokud žalobce stále nešel, zazvonili na byt. Poté, co manželka otevřela dveře, tito příslušníci PMJ se stáhli, byli na chodbě. Dále svědkyně komunikovala s manželkou. Dotázala se na přítomnost manžela, vysvětlila jí, proč tam jsou a co je potřeba. Manželka se spojila se žalobcem, svědkyně převzala telefon, aby vysvětlila žalobci, o co jde. Přitom byla částečně před bytem a částečně za prahem. Umožnila žalobci, aby se dostavil na místo, že na něj počkají. Manželka i žalobce policistům řekli, že mají domluvenou večeři v Gröbovce. Žalobce proto souhlasil, aby si zbraně odvezli a manželce řekl, kde najde klíče od trezoru. Manželka se dotázala, zda mohou počkat venku, že děti odvede do samostatného pokoje. A když byly děti v pokoji, tak manželka otevřela dveře, pozvala policisty dále a vešli do bytu. Do té doby komunikovali na chodbě. Manželka otevřela trezor, podle svědkyně byla celou dobu přítomná, vzaly se pouze 4 zbraně, střelivo, to se vyndalo na chodbu, počítaly se náboje. O dalším obsahu trezoru jí není nic známo, přímo u trezoru nebyla. Šlo o úzkou chodbu, kde byli ostatní kolegové. Velitelka mezi tím komunikovala s manželkou, dávala potvrzení a poučení pro žalobce. Když bylo vše spočítané, navrhla manželce, jestli nechce děti z pokoje vyvést, aby viděly, že se nic neděje. Holčička byla bojácnější, poté se rozkoukala, chlapec se policistů nebál.

71. Svědkyně N. O. vypověděla, že policisté byli před bytem žalobce ve složení hlídka PMJ a tři policisté z odboru zbraní. Zazvonili na byt, otevřela manželka žalobce. Na dotaz, zda je manžel doma, uvedla, že nikoliv. Vysvětlili jí důvod přítomnosti a proč potřebují přítomnost žalobce. Následně manželka volala žalobci, svědkyně si nevybavila, zda měla mobil u sebe, při hovoru stála v bytě u dveří, telefon převzala velitelka zásahu, žalobci vysvětlila situaci, byla mezi dveřmi ještě před vstupem do bytu. Podle svědkyně zde skončením rozhovoru vznikl souhlas se vstupem do bytu, manželka podle svědkyně uvedla, že tam má děti, jestli by mohli počkat, až je odvede do jiného pokoje. Poté vstoupili do bytu, manželka našla klíče od trezoru, ten byl otevřen. Spočítaly se zbraně, náboje, sepsal se protokol, který předali manželce jako přítomné osobě. Úkolem svědkyně bylo převzít zbraně a střelivo. Před vstupem byli PMJ a velitelka vepředu. Po vstupu se přesunuli k trezoru. Při otevření byla svědkyně přítomna, trezor prohledával kolega. Šlo o převzetí zbraní, nedocházelo k prohledávání trezoru. Vzaly se zbraně a střelivo, vyndaly se na chodbičku. O tom, že by v rukou drželi policisté jiné věci, si nic nevybavuje.

72. Svědek O. M. vypověděl, že jeho úlohou bylo především bezpečné převzetí a vybití zbraní na místě. Uvedl, že zazvonili na byt, otevřela manželka žalobce. Velitelka jí vysvětlila důvody přítomnosti, manželka telefonicky kontaktovala žalobce, důvody přítomnosti zopakovala velitelka i žalobci. Ten po telefonu vydal souhlas s vydáním zbraní, uvedl, kde jsou klíče. Do bytu vstoupili se souhlasem manželky žalobce a poté, co telefonicky souhlasil žalobce s tím, že zbraně předá manželka. Svědek si nebyl jistý, zda se manželka pro telefon vzdálila do bytu, neboť před ním byli další kolegové, ani to, zda předtím někdo vstoupil do bytu. Trezor otevřela manželka, celou dobu byla přítomna. Byly vyndány zbraně (v pouzdrech), střelivo (jsou to krabičky) a zřejmě i doklady, pokud byly v trezoru, mohly však být i jinde v bytě. Věci se vyskládaly před trezor, trezor se zavřel, byl otevřen tak 10-15 minut. Byl sepsán protokol, který obdržela manželka. Ta se domluvila s velitelkou zásahu, že by bylo lepší přivést děti do obývacího pokoje. Aby viděli, že se nic neděje. Mezi tím si s kolegyní kontrolovali zbraně na chodbě.

73. Žalovaný poté převzal od manželky žalobce K. K. zbrojní průkaz č. X pro skupinu oprávnění CE s dobou platností do 7. 11. 2026 a průkazů zbraní XA, XB, XC, XD. Rovněž převzal zbraně: brokovnice dvojka, výrobce Zbrojovka Brno, výrobní číslo hlavně X, opakovací kulovnice výrobce ČZ Uherský Brod výrobní číslo rámu: X, samonabíjecí pistole výrobní číslo rámu X, výrobce ČZ Uherský Brod a samonabíjecí pistole výrobní číslo rámu X, výrobce GLOCK, 6 druhů střeliva. Jak z potvrzení o převzetí zbraně a střeliva, tak i z potvrzení o převzetí zbrojního průkazu a průkazu zbraní vyplývá, důvodem k tomuto postupu byla podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních existence důvodného podezření, že u držitele zbrojního průkazu došlo k takové změně zdravotního stavu, která může v souvislosti s nakládáním se zbraní představovat ohrožení jeho života nebo zdraví anebo života nebo zdraví jiných osob. O tom, že k převzetí (a odebrání) zbraní, střeliva a průkazů, došlo na adrese bydliště žalobce a jeh manželky X, není mezi stranami sporu. Z výpisu z webu České advokátní komory poté vyplývá, že na této adrese sídlí rovněž advokátní kancelář žalobce.

74. Skutečnosti o důvodech podezření policie pak soud zjistil z listinných důkazů – z kopie e-mailové zprávy „svodná událost“ ze dne 10. 7. 2024, a dále z výpisů z evidence trestního řízení: č.j. KRPA-233749/TČ-2017-001421, č.j. KRPA-269453/TČ-2018-001114, č.j. KRPA- 77699/TČ-2024-001479, č.j. KRPA-215430/PŘ-2024-001417, z oznámení o skutečnostech, že byl spáchán trestný čin učiněného u Okresního státního zastupitelství v Českém Krumlově ze dne 26. 6. 2024, ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení - KŘP JčK, ÚO Český Krumlov ze dne 9. 7. 2024, z vyjádření obvodního lékaře ze dne 6. 5. 2024 o výsledku preventivní prohlídky žalobce. Z uvedených dokumentů se podává, že: - žalobce měl dne 23. 6. 2017 fyzicky napadnout E. K. ve společném bytě – věc skončila odložením podle § 159a odst. 2 trestního řádu z důvodu nepřípustnosti podle § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu (tj. je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět); - dne 18. 7. 2018 měl žalobce kopat do dřevěného vybavení prodejny (bez poškození zboží) a že současně z prodejny poté odnesl počítač a EET pokladnu - věc skončila postoupením věci příslušnému orgánu k projednání přestupku dle § 159 odst. 1 trestního řádu, věc pak byla vyřešena v příkazním řízení před správním orgánem; - v období od dubna r. 2023 do 4. 3. 2024 měl žalobce údajně fyzicky trestat své syny A. K. a J. K., věc u policie skončila podle ustanovení § 159 odst. 1 trestního řádu s tím, že skutek se nestal; - dne 15. 6. 2024 měl žalobce slovně a fyzicky napadnout E. B., údajně jí vyhrožoval zabitím. Ve věci policie zahájila úkony trestního řízení dne 9. 7. 2024, pod č. j. KRPC- 88277-2/TČ-2024-020217; a - dne 20. 6. 2024 měl žalobce slovně a fyzicky napadnout A. K. Věc byla ze strany policie dne 9. 7. 2024 oznámena podle § 74 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky správnímu orgánu.

75. Z vyrozumění policie ze dne 23. 5. 2025, č. j. KRPC-64327-9/TČ-2025-020271 o trestním oznámení v souvislosti převodem nemovitostí v k. ú. Frymburk, městský soud zjistil, že žalobce učinil trestní oznámení na bývalou manželku E. T. v souvislosti s neprovedením zápisu vypořádání SJM u nemovitosti – chaty, k. ú. X. V řízení bylo žalobci přiznáno postavení poškozeného. Z vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 20.3.2025, č. j. 1 ZN 185/2025 – 5, 1 ZN 188/2025 – 5, zejména z relevantních částí 7 a 9 vyplývá, že žalobce učinil několik oznámení ve věci možného spáchání trestných činů bývalou manželkou, dětskou psycholožkou, mj. pana A. K. a E. B. a velitelem zásahu při odebírání zbraní, přičemž některá oznámení byla bez dalšího založena (části 4-6), jiná byla postoupena k dalšímu šetření (části 3, 7-9).

76. Z vyjádření obvodního lékaře MUDr. V. V. ze dne 6. 5. 2024 vyplývá, že výsledky diagnostiky krve žalobce v rámci preventivní prohlídky byly v normě. Nebyly splněny zákonné podmínky pro zadržení zbraní 77. Žalobce se domáhá ochrany proti zásahům žalovaného, které spočívaly ve a) vstupu policistů do bytu a advokátní kanceláře žalobce b) v zadržení zbraní, střeliva, příslušných průkazů zbraní a zbrojního průkazu.

78. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS).

79. Jelikož se jedná o zásah skončený, soud při rozhodování o určení jeho nezákonnosti vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (srov. § 84 odst. 1 s. ř. s.).

80. O splnění 1., 2., 4 a 5. podmínky testu nezákonnosti zásahu není mezi stranami sporu. Stěžejní jednání žalovaného spočívalo ve faktickém úkonu zadržení zbraní, střeliva a průkazů, o kterém nevydává žádné formalizované rozhodnutí. Zásah pak byl nepochybně zaměřen přímo proti žalobci, neboť právě jemu policie v bytě a advokátní kanceláři zadržela uvedené věci. Žalobce byl jednáním žalovaného zkrácen přímo na svých ústavních právech bránit život svůj či jiného „i se zbraní“ dle článku 6 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, na ochraně svého soukromí a nedotknutelnosti obydlí (čl. 7 a čl. 12 Listiny základních práv a svobod).

81. Sporná je tedy 3. podmínka, otázka zákonnosti zásahu žalovaného.

82. Předně je třeba upřesnit, že zákon i konkrétní ustanovení, na základě kterého byl zásah proveden, plyne z potvrzení o převzetí zbraní a střeliva č. j. KRPA-223889-2/ČJ-2024- 0014IY a z potvrzení o převzetí zbrojního průkazu a průkazu zbraní č. j. KRPA-223889- 1/ČJ-2024-0014IY (v souladu s § 56 odst. 5 zákona o zbraních). Obě potvrzení byla podepsána žalobcovou manželkou K. K., pravost těchto podpisů nebyla zpochybněna. Sám žalobce ostatně v žalobě uvádí, že prostřednictvím manželky obdržel potvrzení. Nelze se tedy ztotožnit s tvrzením žalobce, že nebylo identifikováno na základě jakého zákona policie vstoupila do bytu a zbraně zabavila.

83. Podle § 56 odst. 5 zákona o zbraních platí, že příslušník policie, který zadržel věc uvedenou v odstavcích 1 a 2, vydá jejímu držiteli na místě potvrzení o převzetí zadržené věci a neprodleně ji odevzdá s uvedením důvodu zadržení příslušnému útvaru policie. Policie potvrzení o převzetí zbraně, střeliva, zbrojního průkazu a průkazu zbraní na místě vydala. Jelikož žalobce na místě nebyl přítomen osobně, vydala policie tato potvrzení přítomné manželce. Byť toto potvrzení policie předala právě manželce, nemá to za následek nezákonnost postupu policie. Podstatné je totiž to, že žalobce jako držitel takto získal potvrzení o tom, jaké věci policie zadržela a o tom mezi stranami sporu není. Jelikož podle § 56 odst. 5 zákona o zbraních rovněž platí, že policie je povinna tato potvrzení vydat na místě, nebyla tedy povinna zasílat tato potvrzení žalobci do jeho datové schránky.

84. Podle § 56 odst. 2) písm. a) zákona o zbraních je příslušník policie oprávněn zadržet zbraň kategorie A, A-I, B, C nebo C-I, střelivo do této zbraně, zbrojní průkaz, zbrojní licenci, průkaz zbraně nebo zbrojní průvodní list pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva, povolení k vývozu podle zákona o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, evropský zbrojní pas, v němž jsou zapsány zbraně kategorie A, A-I, B, C nebo C-I, povolení k přepravě nebo hlášení přepravy zbraní a střeliva podle § 50 nebo 50a, pokud existuje důvodné podezření, že u držitele zbrojního průkazu došlo k takové změně zdravotního stavu, která může v souvislosti s nakládáním se zbraní představovat ohrožení jeho života nebo zdraví anebo života nebo zdraví jiných osob.

85. Citované ustanovení § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních stanoví, že policista je oprávněn určité zbraně a zbrojní průkaz zadržet za splnění těchto podmínek: a) zadržení se týká zbraní, předmětů, průkazů uvedených kategorií, a b) existuje důvodné podezření, že u držitele zbrojního průkazu došlo k takové změně zdravotního stavu, která může v souvislosti s nakládáním se zbraní představovat ohrožení jeho života nebo zdraví anebo života nebo zdraví jiných osob.

86. Jak ve zrušujícím rozsudku potvrdil i Nejvyšší správní soud (bod 26), není sporu o tom, že zadržení se týkalo předmětů (zbraní, střeliva a průkazů) vymezených v uvedeném ustanovení. Sporná je podmínka existence (kvalifikovaného) důvodného podezření na zhoršení zdravotního stavu žalobce. Zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu v bodě 37 potvrzuje, že jde o opatření, které má předběžnou povahu.

87. Jak městský soud poznamenal již výše, při opakovaném vyhodnocení věci je vázán názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku. Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, že vázanost názorem Nejvyššího správního soudu v téže věci není absolutní a za výjimečných okolností může být prolomena. Důvodem k prolomení vázanosti může být změna skutkových okolností (viz např. rozsudek ze dne 18. 6. 2004, č. j. 2 Ads 16/2003 – 56), změna právního předpisu nebo podstatná změna judikatury na úrovni Ústavního soudu, Evropského soudu pro lidská práva, Soudního dvora EU či třeba rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 59/2007 – 56, č. 1723/2008 Sb. NSS).

88. Taková situace však nenastala. Od vydání zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu nedošlo k relevantnímu judikaturnímu vývoji ani ke změně legislativy. To ostatně ani jedna ze stran netvrdí. Stejně tak nebyly zjištěny nové skutkové okolnosti – žalovaný ve svém posledním vyjádření odkazuje na incidenty, které již městský soud i Nejvyšší správní soud ve svých úvahách zohlednily. Prostý nesouhlas žalovaného s názorem Nejvyššího správního soudu není okolností, která by v kontrastu se závazným právním názorem mohla obstát.

89. Nejvyšší správní soud kvitoval původní závěry městského soudu o tom, že žalovaný k zásahu přistoupí často jen na základě neprověřených informací bez podrobného prověření, pravomocných rozhodnutí, aj. (viz bod 37 zrušujícího rozsudku). Nejvyšší správní soud však akcentoval nutnost zdrženlivosti, aby žalovaný nezasahoval do práv jednotlivců nepřiměřeným způsobem. V tomto ohledu vyslovil požadavek na přítomnost kvalifikovaného ohrožení zájmů a hodnot chráněných zákonem.

90. Nejvyšší správní soud v bodě 33 zrušujícího rozsudku konstatoval, že v okamžiku zásahu žalovaný bezesporu disponoval poznatkem o události z 15. 6. 2024. Panují však pochybnosti o tom, zda měl žalovaný v době zásahu povědomí o ostatních incidentech, kterými zásah zaštiťuje; zde Nejvyšší správní soud upozornil na to, že výpisy byly vygenerovány až 8. 10. 2024, tj. po zásahu.

91. Městský soud v prvním rozsudku nijak nepochyboval o tom, že žalovaný, byť ve svém postupu reagoval na aktuální svodnou událost z 15. 6. 2024 a oznámení E. B., mohl mít vědomí, a proto mohl reálně vycházet i z dalších záznamů obsažených v interním systému policie. To by právě mělo být účelem uchovávání takových záznamů pro budoucno. Vědomí o ostatních incidentech ostatně potvrdila ve své výpovědi již při prvním jednání právě svědkyně npor. B.. Podle názoru městského soudu tedy žalovaný vycházel z poznatku o události z 15. 6. 2024, přičemž věděl i o dřívějších událostech.

92. Nejvyšší správní soud přitom v bodech 34 a 35 zrušujícího rozsudku vysvětlil, že dvě události se staly šest až sedm let před zásahem a skončily odložením věci, konflikt žalobce s panem K. z 20. 6. 2024 označil za banální a zhodnotil, že incident z 15. 6. 2024 s žalobcovou bývalou tchýní – jakkoliv při něm mělo dojít k výhrůžkám zabití – není sám o sobě dostatečným podkladem pro splnění požadavků § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních. Důvody, kterými žalovaný provedení zásahu obhajuje, tedy podle závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu nejsou dostatečné pro odůvodnění zásahu. Městskému soudu v tomto ohledu nezbývá než souhlasit s žalobcem, že důvod pro provedení zadržení zbraní, střeliva a dokladů neobstojí; zadržením zbraní došlo tedy k nezákonnému zásahu do žalobcových práv a k naplnění poslední, třetí, podmínky § 82 s. ř. s. pro vyslovení nezákonnosti zásahu.

93. Podle Nejvyššího správního soudu (poslední věta bodu 34 zrušujícího rozsudku) je v posuzované věci třeba pro minimální počet prokázaných informací zohlednit i žalobcovu zdravotní prohlídku provedenou v relativně krátké době před zásahem, byť ta se netýkala posouzení žalobcovy psychického stavu. Výsledky krevních testů nejsou pro vyhodnocení žalobcova duševního stavu relevantním kritériem, žalovaný je navíc v době zásahu ani neměl k dispozici (jako důkaz je provedl až městský soud). V každém případě však ani ony nijak neposilují „důvodné podezření, že u držitele zbrojního průkazu došlo k takové změně zdravotního stavu, která může v souvislosti s nakládáním se zbraní představovat ohrožení jeho života nebo zdraví anebo života nebo zdraví jiných osob“.

94. Pokud Nejvyšší správní soud v bodech 35 až 37 zrušujícího rozsudku hovoří o subsidiaritě, nezbytnosti a zdrženlivosti, je třeba uvedený výklad vnímat s ohledem na závažnost zásahu do základních práv žalobce. K zadržení je ve světle zrušujícího rozsudku třeba přistupovat tehdy, je-li v konkrétním případě dáno důvodné a podložené podezření na změnu zdravotního stavu držitele zbraně. Pakliže Nejvyšší správní soud vybízí žalovaného v souladu s principem subsidiarity k aplikaci méně intenzivních postupů, neznamená to, že zadržení ve smyslu § 56 zákona o zbraních je podmíněno aplikací mírnějšího institutu; vybízí tím žalovaného k tomu, aby dle okolností, případech, kdy důkazní materiál neodůvodňuje provedení intenzivního zásahu do práv v podobě zadržení věcí, namísto tohoto nástroje využil jiné, mírnější, metody. V tomto ohledu soud upozorňuje zejména na možnost přímo vyzvat držitele zbrojního průkazu, aby se dostavil ke svému posuzujícímu lékaři a podrobil se lékařské prohlídce ve smyslu § 20a odst. 3 zákona o zbraních, aniž by předtím došlo k zadržení zbraní, střeliva a dokladů.

95. Městskému soudu, jsa vázán právním názorem vysloveném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2026, č. j. 21 As 173/2025 – 90, tak nezbývá, než přisvědčit, že podmínky pro zadržení zbraní dle § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních nebyly splněny, neboť nebyla prokázána existence důvodného podezření o takové změně zdravotního stavu, která mohla v souvislosti s nakládáním se zbraní představovat ohrožení jeho života nebo zdraví anebo života nebo zdraví jiných osob (srov. body 38 a 39 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2026). Vstup policistů do žalobcova bytu, jenž byl rovněž sídlem advokátní kanceláře, také představuje nezákonný zásah 96. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku přisvědčil žalobci v otázce neexistence důvodů pro zadržení zbraní podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních. Z toho důvodu se pro nadbytečnost nezabýval zbylými dvěma okruhy kasačních námitek, kterými žalobce napadal průběh posuzovaného zásahu, resp. poukazoval na skutečnost, že v jeho bytě se rovněž nacházelo i sídlo jeho advokátní kanceláře. Stěžejní závěr o nesplnění podmínek pro zadržení zbraní má podle názoru městského soudu svoji logickou návaznost na otázku zákonnosti vstupu policie do obydlí a advokátní kanceláře žalobce.

97. Žalobce namítl, že souhlas nebyl udělen. Spatřoval v tom porušení svých základních práv garantovaných čl. 7 odst. 1 a čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Namítl, že nebyl přítomen zástupce České advokátní komory, poukazuje přitom na postup podle ustanovení § 85b trestního řádu. Podle § 85b odst. 1 trestního řádu „při provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, pokud se zde mohou nacházet listiny, které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, je orgán provádějící úkon povinen vyžádat si součinnost České advokátní komory (dále jen "Komora"); orgán provádějící úkon je oprávněn seznámit se s obsahem těchto listin pouze za přítomnosti a se souhlasem zástupce Komory, kterého ustanoví předseda Komory z řad jejích zaměstnanců nebo z řad advokátů. Stanovisko zástupce Komory je třeba uvést v protokolu podle § 85 odst. 3“.

98. Podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod platí, že „[n]edotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem“.

99. Podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod platí, že „[o]bydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí“.

100. V rovině ústavního práva podle článku 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod obecně platí, že meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem. Speciálně pro právo na ochranu soukromí a nedotknutelnosti obydlí jsou tyto meze vymezeny v článku 7 odst. 1 (cit: „omezena může být jen v případech stanovených zákonem“) a článku 12 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (cit: „jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy“).

101. Platí, že zákonodárce svěřuje orgánům veřejné moci pravomoci pouze za tím účelem, aby jejich prostřednictvím plnily úkoly, jimiž je současně pověřuje (pravomoc je prostředkem ke splnění úkolu – viz např. bod 57 rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2018, č. j. 45 A 15/2016 – 88, č. 3885/2019 Sb. NSS). Při absenci zákonného zmocnění nemají příslušníci policie právo do výše uvedených základních práv zasahovat.

102. Podle § 56 odst. 3 zákona o zbraních platí, že „pokud držitel zbrojního průkazu nebo držitel zbrojní licence na výzvu příslušníka policie neprodleně neodevzdá věci, které mají být zadrženy podle odstavce 2, nebo nesdělí místo jejich uložení a neumožní jejich převzetí policií, je příslušník policie oprávněn vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek, lze-li důvodně předpokládat, že se zde tyto věci nalézají, a zadržet je“.

103. Co se týče podmínek pro užívání zbraní, ustanovení § 1 odst. 1 zákona o zbraních vymezuje, že „právo nabývat, držet a nosit zbraň je zaručeno za podmínek stanovených tímto zákonem.“ V návaznosti na to, pak zadržení zbraně a průkazů dle § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních nepochybně představuje zákonné omezení zmíněných ústavních práv občana. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 229/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, č. 229/2016 Dz je účelem „navrhovaného ustanovení ochrana života a zdraví občanů před neoprávněným použitím střelných zbraní a dalších uvedených věcí osobami, které k tomu nejsou oprávněné, nebo u nichž je dáno důvodné podezření, že další nakládání s těmito věcmi může představovat ohrožení života nebo zdraví této nebo dalších osob, ať už z důvodu změny zdravotního stavu (psychického nebo somatického), nebo z důvodu zahájení trestního stíhání pro trestné činy uvedené v ustanovení § 22 odst. 1 zákona o zbraních, nebo z důvodu zahájení správního řízení pro vybrané přestupky dle tohoto zákona.“ 104.Toto opatření je tedy odůvodněno potřebou ochrany života a zdraví osob v návaznosti na podezření na změnu zdravotního stavu držitele zbraně. A za tím účelem je tedy policie, za předpokladu, že není dán souhlas se vstupem do obydlí od toho, kdo v něm bydlí (čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a držitel zbrojního průkazu či licence nesplní svou povinnost součinnosti a požadované věci sám k výzvě neodevzdá, oprávněna i vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek, lze-li důvodně předpokládat, že se zde tyto věci nalézají, a zadržet je (viz výše citovaný § 56 odst. 3 zákona o zbraních).

105. Podle názoru soudu je zadržení zbraně podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních v obecné rovině vhodným, potřebným a přiměřeným nástrojem omezení dotčených lidských práv a svobod za účelem ochrany veřejného zájmu. Stěží lze totiž sledovaného účelu dosáhnout jinak či mírnějším způsobem, než faktickým odebráním zbraní, střeliva a dokladů, to případně podle § 56 odst. 3 zákona o zbraních i bez souhlasu se vstupem do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek. V tom se tedy městský soud bezvýhradně ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Brně, který v rozsudku ze dne 13. 8. 2020, č. j. 29 A 79/2018 – 315 vyložil, že tento institut, podobně jako další podobné instituty dle § 56 a 57 zákona o zbraních, je způsobilý přispět k ochraně veřejného zájmu na tom, aby osoba, u níž je podezření na změnu zdravotní způsobilosti, po nějakou dobu nedisponovala zbraní, střelivem nebo příslušným dokladem. Toto preventivní opatření pak trvá do doby, než podle § 20a odst. 3 zákona o zbraních, držitel absolvuje lékařskou prohlídku a předloží policii nový posudek o zdravotní způsobilosti.

106. Z ustanovení § 56 odst. 3 zákona o zbraních vyplývá, že příslušník policie je oprávněn vstoupit do obydlí a zbraně zadržet za splnění následujících podmínek: a) pokud držitel zbrojního průkazu nebo držitel zbrojní licence na výzvu příslušníka policie neprodleně neodevzdá věci nebo b) nesdělí místo jejich uložení a neumožní jejich převzetí policií.

107. Pokud však s ohledem na výše uvedené nebyl dán důvod pro zadržení zbraní ve smyslu § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních, lze konstatovat, že další segment zásahu spočívající ve vstupu policistů do žalobcova bytu (a sídla advokátní kanceláře) byl také nezákonný. Uvedené nemůže zhojit ani skutečnost, že žalobce s otevřením trezoru – a tedy také odebráním zbraní, a tedy vstupem policistů do bytu – (byť) zprostředkovaně souhlasil, neboť policie v první řadě neměla legitimní zákonný důvod pro to vůbec do žalobcova bytu (a sídla kanceláře) vstupovat (ať by tak bylo již nuceným vstupem podle § 56 odst. 3 zákona o zbraních nebo na základě souhlasu toho, kdo v něm bydlí).

108. Co se týče potřeby přítomnosti zástupce ČAK v bytě (sídle advokátní kanceláře) podle § 85b trestního řádu platí, že „při provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, pokud se zde mohou nacházet listiny, které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, je orgán provádějící úkon povinen vyžádat si součinnost České advokátní komory (dále jen "Komora"); orgán provádějící úkon je oprávněn seznámit se s obsahem těchto listin pouze za přítomnosti a se souhlasem zástupce Komory, kterého ustanoví předseda Komory z řad jejích zaměstnanců nebo z řad advokátů. Stanovisko zástupce Komory je třeba uvést v protokolu podle § 85 odst. 3.“ 109.V projednávané věci policisté do bytu nevstoupili na základě zákonného zmocnění trestního řádu jako orgán činný v trestním řízení, nýbrž z pozice správního orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2025, č. j. 3 As 48/2025 – 41, č. 4708/2025 Sb. NSS, bod 13), přičemž účelem vstupu do bytu bylo zadržení (a jemu předcházejícího vyhledání) jasně specifikovaných zbraní, střeliva a průkazů. Z ustanovení § 56 odst. 3 zákona o zbraních vyplývá, že policie je oprávněna vstoupit nejen do obydlí, ale též i do jiných prostor – tedy i sídla advokátní kanceláře. Přítomnost zástupce ČAK u tohoto úkonu pak dle doslovného znění tohoto ustanovení zákona o zbraních není nezbytná, neboť předmětem úkonu zadržení zbraní zjevně nejsou dokumenty obsahující advokátní tajemství. Proto i když je byt žalobce současně sídlem advokátní kanceláře, nijak to samo o sobě nevylučuje oprávnění policie do něj vstoupit bez přítomnosti zástupce ČAK, to za účelem zadržení zbraně a dalších věcí podle zákona o zbraních. To je však podmíněno tím, že pro takový zásah jsou splněny všechny zákonné podmínky.

110. Ze svědeckých výslechů vyplývá, že trezor otevřela manželka žalobce. Doba jeho otevření netrvala dlouho a omezila se ze strany policie na splnění účelu opatření tj. na vyhledání zbraní, střeliva, případně i průkazů. Žalobcova manželka uvedla, že policisté sice dokumenty formátu A4 a menší prohlíželi, nicméně neví, o jaké dokumenty v trezoru vlastně šlo. Manželka a ostatně ani ostatní vyslechnutí svědci nepotvrdili, že by policisté podrobně prohledávali či se seznamovali s advokátními spisy či jinými listinami, které by mohly obsahovat advokátní tajemství.

111. Na tom nic nemění, i pokud by manželka nebyla po celou dobu přítomna u zjišťování obsahu trezoru. Smyslem opatření policie v danou chvíli bylo totiž toliko vyhledat zbraně, střelivo a zbrojní průkazy. To též nesvědčí tomu, že by zájem policie na zjišťování obsahu trezoru měl být jiný, než jen prosté vyhledávání zbraní atp. a jejich odebrání žalobci. Zásah navíc nijak nesouvisí s prováděním advokacie. I případných incidentů se žalobce neúčastnil v postavení advokáta, ale jako soukromá osoba mimo výkon advokacie.

112. Z dokazování tedy nijak nevyplývá, že by policie fakticky snad prováděla prohlídku bytu jako advokátní kanceláře žalobce. Účelem její přítomnosti bylo zadržet zbraně, průkazy a střelivo. Vyhledávala proto jen s tím související konkrétní věci, jež hodlala zadržet. S obsahem listin v trezoru policie sice nakládala, jak plyne z výpovědi manželky žalobce, mezi nimi však policisté hledali průkazy zbraní a zbrojní průkaz žalobce. To svědčí tomu, že lustrace nalezených dokumentů se omezila toliko na posouzení toho, zda se jedná o dokumenty související se zadrženými zbraněmi a střelivem, nikoliv na seznamování se s obsahem dokumentů, jež by mohly obsahovat advokátní tajemství.

113. Policie tedy neměla při postupu podle § 56 odst. 2 písm. a) resp. i § 56 odst. 3 zákona o zbraních podle názoru soudu povinnost si při zadržení věcí v advokátní kanceláři vyžádat přítomnost zástupce České advokátní komory k udělení souhlasu k seznámení se s obsahem listin, a popř. zajistit si nahrazení tohoto souhlasu soudem. To však nic nemění na tom, že podmínky pro provedení samotného zásahu splněny nebyly. K otázce přiměřenosti zásahu 114.Závěr Nejvyššího správního soudu o tom, že nebyly splněny podmínky pro zadržení zbraní na druhou stranu nemá žádný vliv na posouzení přiměřenosti zákroku samotného. Žalobce v tomto ohledu sporuje počet zasahujících policistů, poukazuje na negativní důsledky přítomnosti policistů v místě na děti, nepřehlednost situace, nepřiměřenou délku zákroku.

115. Podle § 11 zákona o policii platí, že „policista a zaměstnanec policie jsou povinni a) dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma, b) dbát, aby jejich rozhodnutím neprovést úkon nevznikla osobám, jejichž bezpečnost je ohrožena, bezdůvodná újma, c) postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem.“ 116.Vzhledem k důvodům a účelu zadržení zbraní bylo nepochybně vhodné, aby mezi výzvou žalobci a zadržením jeho zbraní, střeliva a průkazů uplynula co nejkratší doba. Vhodně proto policie hodlala vyzvat žalobce k odevzdání zbraní přímo v místě bydliště. Z dokazování přitom vyplynulo, že policisté nejdříve vyčkávali před domem, aby tak zajistili oslovení přímo žalobce. Účelu zadržení zbraní se tedy snažili primárně dosáhnout bez dotčení práv třetích osob. A byť zásahu bylo přítomno pět policistů, jejich počet není excesivní vzhledem k tomu, že bylo třeba v místě učinit výzvu vůči žalobci a provést zadržení několika zbraní, střeliva a zbrojních průkazů, to případně i bez souhlasu žalobce a případně zajistit bezpečnost zásahu bez ohrožení života a zdraví osob.

117. Stejně tak z průběhu dokazování (zejména z výslechu žalobcovy manželky a zasahujících policistů) neplyne, že by se policisté chovali neprofesionálně či nezdvořile, že by zásah trval excesivně dlouhou dobu. Z dokazování vyplývá, že zásahu se neúčastnila zásahová jednotka, nýbrž pohotovostní motorizovaná jednotka. Její přítomnost v bytě s ohledem na důvod zásahu nepředstavuje exces, sama o sobě nezakládá nezákonnost zásahu. Z dokazování vyplynulo že zásah obecně probíhal za zdvořilého a věcného jednání policistů, kteří se snažili dosáhnout kontaktování žalobce, sdělit mu výzvu a umožnit mu dobrovolné odevzdání zbraní. Ze svědeckých výslechů také vyplývá, že policie se chovala korektně, nijak agresivně. Prvotní obavu o dopad na děti, která tu na počátku byla, navíc zmírnila na konci zásahu dohoda, že manželka děti na místo z jiné místnosti poté přímo přivedla a spolu s policií se je snažili rozptýlit.

118. Z ustanovení § 56 odst. 3 zákona o zbraních vyplývá, že aby mohl být efektivně zajištěn účel zadržení zbraní, tj. prevence před nebezpečným nakládáním držitele se zbraní, je nezbytné, aby policie učinila výzvu vůči osobě především v tom místě, kde lze předpokládat, že se tyto zbraně nalézají. To protože pokud by držitel na tuto výzvu dobrovolně neposkytl součinnost, může policie již bez dalšího neprodleně zadržet zbraně na takovém místě sama. Pakliže tedy policie telefonicky vyzvala žalobce k odevzdání zbraní, střeliva a průkazů přímo bez předchozí výzvy až na místě samém, tj. v bytě, soud neshledal takový postup za rozporný s § 56 odst. 3 zákona o zbraních, ale naopak za naprosto souladný se smyslem a účelem tohoto ustanovení.

119. Skutečnost, že policie se telefonicky spojila s manželkou žalobce za účelem zjištění ošetřujícího lékaře žalobce, přitom také nepředstavuje nekorektní a obtěžující jednání.

120. Zákrok trval přibližně nad jednu hodinu. Během ní policisté seznámili manželku s účelem zákroku, komunikovali se žalobcem, vstoupili do bytu, po otevření trezoru identifikovali zbraně, průkazy a střelivo, ty zadrželi, o čemž na místě rukou sepsali záznamy, v nichž zapsali přesnou evidenci zadržených zbraní a kusů střeliva. Ani délka zákroku není podle názoru soudu vzhledem k průběhu a jeho náplni tedy nepřiměřená.

121. K námitce, že policie žalobci neposkytla protokol o průběhu zásahu, soud poukazuje na to, že žádný protokol či záznam policie o průběhu zákroku není součástí spisového materiálu a rovněž sama policie uvádí, že obrazový záznam pořízený dle § 62 odst. 1 zákona o policii byl po uplynutí 30 dnů zničen. Podstatné skutečnosti o předmětu a účelu zásahu nicméně vyplývají především z výše upřesněných potvrzení o převzetí zbraní, střeliva a průkazů z 11. 7. 2024, kterými žalobce disponuje, a ze svědeckých výpovědí, které přesvědčivě vystihují podstatné okolnosti o průběhu zásahu. Absence záznamu o průběhu zásahu samotného tak nemá podle názoru soudu žádný zásadní vliv na zákonnost zásahu.

122. Soud tedy neshledal, že by samotným způsobem provedení zásahu policistů žalovaného či v jeho důsledcích vznikla nějaké osobě bezdůvodná újma nebo že by zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřoval úkon, nebo osob nezúčastněných překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem. Soud tedy neshledal, že by policisté při zásahu postupovali v rozporu s § 11 zákona o policii. Ani uvedené však nic nemění na tom, že pro provedení zásahu nebyly splněny zákonné podmínky.

VII. Závěr a náklady řízení

123.Městský soud, vázán názorem Nejvyššího správního soudu vysloveného v rozsudku ze dne 14. 4. 2026, č. j. 21 As 173/2025 - 90, tedy konstatuje, že zásah žalovaného spočívající ve vstupu příslušníků policie do bytu žalobce postrádal zákonný titul a byl tak nezákonný. Stejně tak žalovaný nejednal v souladu se zákonem, když zadržel zbraně, střelivo, průkazy zbraní a zbrojní průkaz žalobce. Nebyly totiž splněny podmínky § 56 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních: v době zásahu nebyla prokázána existence důvodného podezření, že u žalobce došlo k takové změně zdravotního stavu, která může v souvislosti s nakládáním se zbraní představovat ohrožení jeho života nebo zdraví anebo života nebo zdraví jiných osob.

124. Soud tedy shledal žalobu jako důvodnou, a proto zásah žalovaného (resp. jeho dílčí součásti v souladu s žalobním petitem) označil v souladu s § 87 odst. 2 s. ř. s. za nezákonný.

125. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta první s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, má proto právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení žalobce, tj. jak o nákladech řízení před městským soudem tak i v řízení o kasační stížnosti, které vedl Nejvyšší správní soud pod sp. zn. 21 As 173/2025, rozhodl městský soud jedním komplexním výrokem. Podle § 110 odst. 2 věty prvé s. ř. s. totiž platí, že zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 11. 2008, č. j. 1 As 61/2008 - 21, k tomu vyložil, že „v novém rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 61 odst. 1 s. ř. s.), tak krajský (zde městský) soud rozhoduje znovu o náhradě nákladů řízení, a to komplexně. Do těchto nákladů řízení patří jak náklady vzniklé v novém řízení před krajským soudem, tak i náklady, které vznikly v původním řízení před krajským soudem a též náklady, které vznikly v řízení o kasační stížnosti. Tyto náklady přitom tvoří jediný celek a krajský soud o jejich náhradě rozhodne jediným výrokem vycházejícím z § 60 s. ř. s.“ 126.Žalobce nebyl v řízení před městským soudem ani před Nejvyšším správním soudem právně zastoupen, má právnické vzdělání. Náhradu nákladů řízení proto tvoří jen náhrada zaplaceného soudního poplatku za řízení před městským soudem (2 000 Kč) a před Nejvyšším správním soudem (5 000 Kč), celkem tedy 7 000 Kč. Z obsahu spisu neplyne, že by měl žalobce v souvislosti se soudním řízením jiné náklady (např. na poštovné či znalecká posouzení). K úhradě náhrady nákladů řízení soud stanovil žalovanému lhůtu přiměřenou okolnostem. S ohledem na výsledek řízení nemá žalovaný právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha, 6. srpna 2026 JUDr. Jaromír Klepš v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.