10 A 93/2011

Rubrum

Číslo jednací: 10A 93/2011 - 29-30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: CG HOLDING, s.r.o., IČ 24657344, se sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2 – Vinohrady, zast. JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem Vinohradská 30, Praha 2, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, o žalobě na ochranu proti nečinnosti předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu v řízení o rozkladu žalobce ze dne 20.2.2011 proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č.j. 116 371/2010-638/IV.vyř.-MuP, ze dne 16.2.2011, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se domáhal žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu doručenou soudu dne 4.5.2011 toho, aby soud uložil předsedovi Rady Českého telekomunikačního úřadu rozhodnout o rozkladu žalobce podaného dne 20.2.2011 proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) ze dne 16.2.2011, čj. 116 371/2010-638/IV.vyř.- MuP . Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný byl v této věci nečinný; jako orgán státní správy byl podle správního řádu povinen o podaném rozkladu rozhodnout, jelikož se jedná o věc jednoduchou, bez zbytečného odkladu, a to nejpozději do třiceti dnů od podání rozkladu. Ke dni podání žaloby byla tato zákonná lhůta překročena a žalobci nebylo oznámeno, že by došlo k vydání usnesení, kterým by byla přiměřeně prodloužená zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí podle správního řádu. pokračování 2 10A 93/2011 Současně žalobce uvádí, že podmínka pro podání žaloby dle § 79 odst. 1 s.ř.s spočívající v povinnosti žalobce před podáním žaloby vyčerpat prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně, byla splněna. Svůj názor opírá o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věcech vedených pod mj. sp.zn. 3 Ans 5/2010, 3 Ans. 32/2010 a 3 Ans 4/2011), v kterých soud vyslovil názor, že v případech, „kdy se žalobce domáhá ukončení nečinnosti toho orgánu, který již neměl nadřízený orgán, kdy opatření proti nečinnosti se strany účastníka správního řízení lze využít, nicméně jeho nevyužití nevyvolává závěr o nevyužití všech prostředků obrany podle § 79 odst. 1 s.ř.s., neboť by se jednalo o pouze formální naplnění zákona (§ 80 správního řádu). Lze uzavřít, že využitelné prostředky právní ochrany před podáním žaloby na nečinnost žalobce vyčerpal a podmínky podávané z § 79 odst. 1 s.ř.s. lze považovat za splněné.“ V závěru žaloby sdělil žalobce, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení veřejného jednání, a žádal aby soud uložil žalovanému v řízení o rozkladu vydat rozhodnutí, a to do třiceti dnů od právní moci rozhodnutí soudu, a požadoval, aby mu byly přiznány náklady řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve v chronologickém shrnutí událostí podstatných pro posouzení věci (kromě výše uvedených dat) uvedl, že dne 20.6.2011 byl správnímu orgánu II. stupně doručen správní spis a dne 24.6.2011 proběhlo jednání rozkladové komise. Ohledně posouzení lhůt platných pro vydání rozhodnutí o rozkladu, žalovaný uvedl, že je třeba vycházet z lhůty stanovené v ust. § 129 odst.1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, podle kterého lhůta pro vydání rozhodnutí činí 4 měsíce, ve zvláště složitých případech 6 měsíců. Vzhledem k nutnosti projednat věc v rozkladové komisi má žalovaný zato, že dle § 152 odst.3 správního řádu, by měl být každý takový případ považován za zvláště složitý a to z hlediska časové náročnosti a proto jako takový by měl být podle zákona řešen ve lhůtě 6 měsíců, která počíná běžet v souladu s ustanovením poslední věty § 60 odst. 6 správního řádu předáním spisu odvolacímu orgánu k rozhodnutí. V konkrétním případě byl spis předán 20.6.2011 a proto v krajním případě lze uvažovat o uplynutí lhůty k vydání rozhodnutí o rozkladu ke dni 20.12.2011. Žalovaný je toho názoru, že žaloba byla podána předčasně a tedy nedůvodně a navrhl, aby byla dle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. odmítnuta. Žalovaný vedle výše uvedeného pro úplnost žalovaný podotýká, že vyřizuje věci v pořadí, v jakém napadly. V době podání vyjádření vyřizoval věci napadlé v období června až srpna 2010 a vzhledem k tomu, že v roce 2010 napadlo v prvním stupni cca 148.000 případů při počtu 100 referentů, představovalo by toto množství potřebu vyřízení šesti případů denně každým referentem, což s ohledem na nutnost řádného posouzení věci není prakticky možné. Pro případ, že by žalobce vzal v průběhu řízení před soudem svůj návrh zpět, sdělil žalovaný, že nesouhlasí se zastavením řízení a žádal soud o pokračování řízení, provedení dokazování ohledně důvodnosti podané žaloby a vydání rozhodnutí, které toto zohlední, neboť případné vydání rozhodnutí II. stupně není jednáním vyvolaným podanou žalobou a tedy uspokojením požadavku žalobce na odstranění nečinnosti, ale důsledkem řádně vedeného správního řízení. S ohledem na výše uvedené žalovaný žádal, aby žádnému z účastníků nebyly přiznány náklady řízení, neboť žalovaný je nežádá, a zároveň dle názoru žalovaného, by neměly být přiznány ani žalobci, protože žaloba byla podána předčasně a tedy nedůvodně. Dalším důvodem zvláštního zřetele hodným pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci je skutečnost, že se dle žalovaného v tomto případě nemůže ze strany žalobce jednat o účelně vynaložené náklady. Jediný jednatel společnosti žalobce je advokát; s ohledem na uplatněný pokračování 3 10A 93/2011 nárok v předmětném správním řízení je zřejmé, že tato společnost v rámci svého podnikání nakupuje a vymáhá pohledávky. Lze mít zato, že každá osoba, která se rozhoduje pro podnikání by měla disponovat vlastním personálním (s příslušným vzděláním a odborností) a jiným vybavením pro realizaci zvolené činnosti. Pokud své podnikání žalobce omezuje na nabývání pohledávek a jejich vymáhání ale faktický výkon této podnikatelské činnosti svěří jinému advokátovi, je takový postup možný, ale zjevně neopodstatněný, resp. neúčelný, a to již s ohledem na to, že sám žalobce je advokátem a tedy má přiměřené kvalifikační předpoklady pro svůj předmět podnikání. Náklady, které takto vzniknou nelze považovat za účelně a důvodně vynaložené, neboť se jedná o náklady, které by měli být součástí vlastního podnikání žalobce. V závěru žalovaný uvedl, že v době podání vyjádření vede řízení o rozkladu a po nabytí právní moci rozhodnutí o rozkladu žalovaný soudu doručí i kompletní správní spis. Dne 3.8.2011 byl soudu doručen správní spis žalovaného včetně rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne 8.7.2011, rozhodnutí bylo žalobci dle doručenky doručeno dne 11.7.2011. Městský soud v Praze přezkoumal důvodnost žaloby a rozhodl na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“). Soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez jednání, neboť s tímto postupem obě strany sporu vyslovily souhlas. Pro posouzení věci soud zkoumal, byla-li v posuzované věci žaloba podána důvodně. Před vydáním rozhodnutí soudu, byl vydáno rozhodnutí žalobou požadované a jelikož soud rozhoduje na základě skutkového stavu ke dni vydání rozhodnutí, nelze konstatovat nečinnost žalovaného, nicméně, aby soud mohl žalobu posoudit dle § 81 odst.3 s.ř.s. jako nedůvodnou, resp. nedůvodně podanou, musel se zabývat prozkoumáním skutečností tento závěr odůvodňujících a dokládajících. Ze správního spisu vyplývá, že rozklad byl žalobcem podán dne 20.2.2011. Žaloba byla podána i doručena soudu dne 4.5.2011. O rozkladu bylo rozhodnuto dne 8.7. 2011, rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 11.7.2011. Podle § 129 odst.1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, Český telekomunikační úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoli ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě, tedy i sporů z neplnění povinností stanovených § 64 zákona o elektronických komunikacích. V něm je stanovena povinnost účastníka, popřípadě uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Lhůtu pro vydání rozhodnutí ve věci sporu o plnění povinnosti účastníka k zaplacení smluvní pokuty za porušení smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb se řídí speciálním ust. § 129 odst.1 zákona o elektronických komunikacích. Podle poslední věty tohoto ustanovení: „Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 4 měsíce, ve zvláště složitých případech 6 měsíců.“. Je nepochybné, že v předmětné věci, jelikož byl proti prvostupňovému rozhodnutí podán rozklad a je nutno o něm rozhodovat v rozkladové komisi, se jedná dle § 152 odst. 3 správního řádu, o případ zvláště složitý, a to minimálně z hlediska časové náročnosti. Lhůta pokračování 4 10A 93/2011 pro vydání rozhodnutí o rozkladu dle ust. § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích ve spojení s ust. § 152 odst. 3 správního řádu je 6 měsíců. Soud nesdílí názor žalovaného, že 6-ti měsíční lhůta pro vydání rozhodnutí o rozkladu počíná běžet okamžikem doručení správního spisu předsedovi Rady Českého telekomunikačního úřadu Českým telekomunikačním úřadem. Ustanovení § 60 odst. 6 správního řádu se neuplatní, jelikož v tomto případě je dle ust. § 178 odst. 2 správního řádu, nadřízeným správním orgánem ústředního správního úřadu (prvostupňového správního orgánu, kterým je Český telekomunikační úřad) je vedoucí ústředního správního orgánu (jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9.6.2010, čj. 3 Ans 8/2010-114), rozhodování v obou stupních probíhá v rámci téhož úřadu, okamžik doručování správního spisu v rámci téhož úřadu nemůže být pro běh lhůty pro vydání rozhodnutí relevantním. Začátek lhůty pro vydání rozhodnutí se odvíjí ode dne podání rozkladu. V projednávaném případě byl rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí podán dne 20.2.2011. Žaloba byla podána dne 4.5.2011. Rozhodnutí o rozkladu pak bylo vydáno dne 8.7.2011 a doručeno žalobci dne 11.7.2011. Žaloba byla podána nedůvodně, neboť byla podána před uplynutím 6-ti měsíční lhůty pro vydání rozhodnutí o rozkladu. Žalovaný o rozkladu rozhodl v zákonem určené lhůtě. Z uvedených důvodů soud žalobu dle § 81 odst.3 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst.1 s.ř.s., neboť žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů s tímto řízením spojených a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.). V Praze dne 18. srpna 2011 Mgr. Jana Brothánková, v.r. předsedkyně senátu