10 Ad 16/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: J. K., nar. X bytem X. zastoupená advokátem Mgr. Lukášem Hojdnem, LL. B se sídlem Francouzská 98, Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 375, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví č. j. MZDR 32741/2023-15/PRO z 10.10.2025 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví č. j. MZDR 32741/2023-15/PRO z 10.10.2025 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 26 405 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Lukáše Hojdna, LL.B.

III. Žalobkyni s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč. Soudní poplatek v uvedené výši bude žalobkyni vrácen z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce advokáta Mgr. Lukáše Hojdna, LL.B.

Odůvodnění

1. Vymezení věci.

1. Předmětem sporu je otázka, zda žalobkyně splnila podmínky pro poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávně provedenou sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb., kterou jí žalovaný (resp. ministr zdravotnictví) napadeným rozhodnutím nepřiznal.

2. Žalobkyni byl v červnu roku 1979 ve Fakultní nemocnici Plzeň proveden lékařský zákrok spočívající ve sterilizaci. Poněvadž, dle tvrzení žalobkyně, o tento lékařský zákrok žalobkyně nestála a nikdy k němu neudělila souhlas, došlo v případě žalobkyně k provedení této sterilizace v rozporu s právem, neboť sterilizace byla provedena při porušení právních předpisů upravujících v rozhodném období provedení zákroku sterilizace, a to konkrétně zejména zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (dále jen jako „zákon o péči o zdraví lidu“) a směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR č. LP-252.3-19.11.71. ze dne 17. 12. 1971 o provádění sterilizace (dále jako „Směrnice“).

3. Vzhledem k tomu, že sterilizace žalobkyně byla provedena protiprávně, podala žalobkyně dne 13.06.2023 na Ministerstvo zdravotnictví žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb. (dále jen jako „Žádost“).

4. Rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ze dne 09.10.2023, č.j. MZDR 18000/2023-6/PRO však byla tato Žádost žalobkyně zamítnuta. Proti tomuto zamítavému rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví podala žalobkyně dne 17.10.2023 k Ministru zdravotnictví rozklad. Tento podaný rozklad byl ovšem ze strany Ministra zdravotnictví rozhodnutím ze dne 04.12.2023 č.j. MZDR 32741/2023-2/PRO zamítnut.

5. Na základě podané žaloby dne 10.10.2024 však Městský soud v Praze svým rozhodnutím č.j. 15 Ad 3/2024-37 (dále jen „Rozsudek MSPH“) rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 04.12.2023 č.j. MZDR 32741/2023-2/PRO zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Dne 27.01.2025 Ministr zdravotnictví svým rozhodnutím č.j. MZDR 32741/2023-7/PRO zrušil rozhodnutí ministerstva zdravotnictví ze dne 09.10.2023 č.j. MZDR 18000/2023- 6/PRO a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žádost žalobkyně byla následně rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ze dne 10.06.2025 č.j. MZDR 18000/2023-29/PRO opět zamítnuta.

7. Proti tomuto zamítavému rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví podala žalobkyně dne 25.06.2025 k Ministru zdravotnictví rozklad. Tento podaný rozklad byl ovšem ze strany Ministra zdravotnictví rozhodnutím ze dne 10.10.2025 č.j. MZDR 32741/2023-15/PRO (dále jen „Rozhodnutí“) zamítnut.

8. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně podala žádost dne 13. 6. 2023. Uvedla v ní, že k její sterilizaci došlo dne X. ve Fakultní nemocnici Plzeň (dále jen „FN Plzeň“), kam se dostavila z důvodu porodu své dcery. V rámci porodu jí byla provedena i sterilizace, o níž nežádala a nedala k ní dobrovolný souhlas. Lékař na ni naléhal, aby podepsala žádost. Zda tak učinila, si nepamatuje, v době porodu ji bylo 22 let. Žalobkyni nebyla poskytnuta dostatečná doba k promyšlení, zda si přeje sterilizaci podstoupit. Zdravotnická dokumentace byla v roce 2020 skartována.

9. Ministerstvo zdravotnictví se písemností ze dne 14. 6. 2023 pokusilo od FN Plzeň vyžádat kopii zdravotnické dokumentace žalobkyně týkající se její sterilizace, v odpovědi mu však bylo sděleno, že byla skartována. Žalobkyně byla následně dne 28. 6. 2023 vyrozuměna o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a současně byla poučena, že je potřeba navrhnout další důkazy, a to zejména k prokázání tvrzení o neudělení souhlasu. Žalobkyně následně předložila jako důkaz zápis z porodní knihy z řádku č. X. a zápis z operační knihy z řádku č. X.

10. Rozhodnutím ministerstva byla žádost žalobkyně zamítnuta s odůvodněním, že nárok nebyl ve správním řízení prokázán a ze shromážděných podkladů nevyplynula protiprávnost provedené sterilizace. Proti rozhodnutí ministerstva podala žalobkyně rozklad, který byl zamítnut rozhodnutím 04.12.2023 č.j. MZDR 32741/2023-2/PRO. Ministr zdravotnictví uzavřel, že žalobkyně neprokázala protiprávnost sterilizace. Důkazní břemeno podle něj nesla žalobkyně; ministerstvo nebylo povinno za ni vyhledávat či konkretizovat důkazy. Po skartaci zdravotnické dokumentace ministerstvo provedlo další šetření, žalobkyni podrobně poučilo, vyzvalo ji k doložení tvrzení a poskytlo jí přiměřenou lhůtu. Předložené záznamy však prokazovaly pouze provedení sterilizace, nikoli její nezákonnost. Ministr nepovažoval obecnou existenci protiprávních sterilizací ani věk žalobkyně či provedení zákroku den po porodu za důkaz protiprávnosti v konkrétní věci. Odkaz na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 15 Ad 4/2023 označil vzhledem k odlišnému skutkovému stavu za nepřípadný. Ministerstvo proto podle něj postupovalo zákonně.

11. Po zrušení žalobou napadeného rozhodnutí městským soudem, jehož rozsudek byl potvrzen ke kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem a zrušení prvostupňového rozhodnutí ministrem byla rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ze dne 10.06.2025 č.j. MZDR 18000/2023-29/PRO žádost opět zamítnuta.

12. Žalovaný v odůvodnění uvedl, že ministerstvo žádost zamítlo s tím, že tvrzení žadatelky nejsou plausibilní a že sterilizace byla provedena na její žádost při poučení odpovídajícím tehdejším právním předpisům. Rozklad podaný dne 25. 6. 2025 byl zamítnut. Odvolací orgán uvedl, že věk 22 let sám o sobě protiprávnost sterilizace neprokazuje, neboť tehdejší právní úprava umožňovala výkon i u žen tohoto věku při splnění dalších podmínek. Značný časový odstup sice neumožňuje požadovat po žadatelce přesnou znalost všech okolností, avšak za podstatné považoval rozpory v její výpovědi, zejména zda k výkonu došlo při porodu, nebo následující den jako samostatné operaci. Za nevěrohodné odvolací orgán označil také tvrzení o nedostatečném poučení. Žadatelka uvedla, že jí bylo před výkonem sděleno, že již nebude moci mít děti, a ona reagovala, že další děti chce. Podle odvolacího orgánu z toho plyne, že znala zásadní následek sterilizace. Její vysvětlení, že toto sdělení vztahovala k již provedenému výkonu, nepovažoval za logické, protože měla podstoupit další operaci, aniž by se zajímala o její podstatu. Ani krátký interval mezi porodem a výkonem sám o sobě podle odvolacího orgánu neprokazuje nesvobodnost souhlasu, protože tehdejší právní úprava nestanovila minimální dobu mezi souhlasem a zákrokem. Tvrzení o nátlaku zdravotní sestry považoval odvolací orgán za nevěrohodné, neboť je žadatelka uvedla až později v průběhu řízení. Nedůvěryhodné označil rovněž tvrzení, že výkon proběhl přes její protesty, jelikož se následně blíže nedotazovala na povahu a následky operace. Obecná vyjádření nemocnice a MUDr. X. spolu s rozpory ve výpovědi žadatelky podle něj podporovala závěr o její nevěrohodnosti. Důkazní nouzi v důsledku skartace dokumentace odvolací orgán uznal, zdůraznil však, že nárok lze prokázat také plausibilními tvrzeními. Ta musí být hájitelná, podpořená indiciemi a nesmí připouštět jiné racionální vysvětlení. Žadatelka podle odvolacího orgánu tento standard nesplnila. Argument, že výkon měl být odložen až po šestinedělí, nepřijal, neboť sterilizace krátce po porodu může být medicínsky odůvodněna lepší viditelností vejcovodů. Odvolací orgán uzavřel, že ministerstvo skutkový stav dostatečně objasnilo, správně hodnotilo rozpory ve výpovědi žadatelky, poskytlo jí procesní poučení a postupovalo v souladu se správním řádem. Rozklad, proto neshledal důvodným.

2. Průběh soudního řízení.

13. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že sterilizace provedená dne X. ve FN Plzeň den po porodu proběhla bez její žádosti a bez svobodného a informovaného souhlasu. Bezprostředně po porodu neměla dostatečný čas ani podmínky k uvážení tak zásadního zákroku a poradě s manželem. Poukazuje také na absenci předoperačního vyšetření a možná zdravotní rizika výkonu.

14. Žalobkyně uvádí, že zákrok podstoupila pod naléháním a přesvědčováním zdravotnického personálu. Nebyla řádně poučena o povaze, důsledcích, rizicích a alternativách sterilizace. To, že bezprostředně po porodu důvěřovala lékařům a nepátrala po přesné povaze dalšího „malého zákroku“, nelze považovat za nevěrohodné; šlo o situaci psychického a fyzického vyčerpání a důvěry v odborný personál.

15. Žalobkyně netvrdí, že samotný věk 22 let automaticky prokazuje protiprávnost výkonu. Jde však o relevantní okolnost: při tak závažném a trvalém zásahu do reprodukční schopnosti měla být ze strany zdravotnického personálu vyžadována zvláštní pečlivost při ověření skutečně svobodného a informovaného rozhodnutí.

16. Žalovaný nesprávně vyhodnotil jako nevěrohodnost to, že žalobkyně nejprve uvedla výkon při porodu a po zjištění záznamu v porodní knize upřesnila, že proběhl následující den. Po téměř 47 letech jde o pochopitelnou nepřesnost v časovém sledu událostí, nikoliv o rozpor ve skutkovém jádru. Žalobkyně svůj údaj sama bez vyzvání opravila podle objektivního podkladu, což naopak svědčí o její snaze uvést věc přesně.

17. Zdravotnická dokumentace byla skartována. Žalobkyně však doložila provedení sterilizace záznamy v porodní a operační knize a předložila potvrzení o skartaci. Za této situace nelze po ní požadovat přímý důkaz o absenci souhlasu; její konkrétní tvrzení je nutné hodnotit podle standardu plausibility.

18. Nejvyšší správní soud ve věci žalobkyně již uzavřel, že její tvrzení jsou s ohledem na dostupné indicie prima facie hájitelná a požadavek plausibility byl splněn. Žalovaný proto nemohl bez nových rozhodných zjištění opětovně založit zamítnutí na závěru, že žalobkyně nepředestřela plausibilní tvrzení.

19. Při neexistenci zdravotnické dokumentace může žalovaný žádost zamítnout jen tehdy, pokud tvrzení žalobkyně nejsou ani na první pohled hájitelná, nebo pokud prokáže jiné objektivní a důvěryhodnější vysvětlení. Žalovaný však takovou skutkovou verzi neprokázal; vycházel pouze z obecných úvah a z dílčích nepřesností ve vzpomínkách žalobkyně.

20. Žalobkyně proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí pro nesprávné posouzení důkazní nouze, nesprávné hodnocení plausibility jejích tvrzení a nerespektování závazného právního názoru NSS.

21. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na názoru vyjádřeném v napadeném rozhodnutí a řadu svých argumentů zopakoval. Žalovaný setrvává na závěru, že žalobkyně neprokázala protiprávnost sterilizace ani nepředestřela dostatečně plausibilní tvrzení. Připouští, že stres, bolest nebo časová tíseň mohou ovlivnit svobodu souhlasu, avšak vyžaduje individuální prokázání konkrétního stavu žalobkyně. Samotná skutečnost, že výkon následoval krátce po porodu, podle něj neprokazuje nesvobodnost souhlasu, zejména když tehdejší právní úprava nestanovila minimální interval mezi souhlasem a výkonem.

22. Žalovaný dále považuje za nevěrohodné tvrzení žalobkyně o nedostatečném poučení, protože sama uvedla, že věděla o možném následku spočívajícím v neplodnosti. Za nevěrohodné označil rovněž její tvrzení o nátlaku, zejména proto, že tvrzení o jednání zdravotní sestry doplnila až v průběhu řízení. Medicínskou vhodnost zákroku krátce po porodu žalovaný odůvodňuje lepší viditelností vejcovodů a technickými podmínkami výkonu.

23. Skartaci dokumentace žalovaný nezpochybňuje, avšak zdůrazňuje, že sama o sobě nárok nezakládá. Záznamy v porodní a operační knize prokazují provedení sterilizace, nikoli její protiprávnost. Věk žalobkyně 22 let podle žalovaného rovněž sám o sobě nesvědčí o nezákonnosti zákroku.

24. Za podstatné žalovaný považuje rozpory ve výpovědi žalobkyně, zejména zda výkon proběhl během porodu, nebo až následující den, kdy se dozvěděla o jeho povaze a zda jej podstoupila proti své vůli, nebo v omylu o jeho podstatě. Tyto rozpory podle žalovaného brání závěru, že její tvrzení jsou hájitelná, podpořená indiciemi a nevysvětlitelná jiným racionálním způsobem. Žalovaný proto navrhuje žalobu zamítnout.

25. Žalobkyně v replice uvedla, že nesouhlasí s tím, že by její fyzický a psychický stav bezprostředně po porodu nebyl bez dalšího relevantní pro posouzení svobody a informovanosti jejího souhlasu. Porod je běžně spojen se značným tělesným i psychickým vypětím, které může ovlivnit schopnost činit uvážená rozhodnutí. Ačkoli intenzita těchto dopadů je individuální, lze rozumně předpokládat, že rodička bezprostředně po porodu není ve standardní rozhodovací situaci. Odlišný závěr by vyžadoval konkrétní okolnosti svědčící o opaku, které v dané věci nejsou dány. Tento předpoklad podporuje i judikatura, podle níž je nutné přihlížet k mimořádné fyzické a psychické náročnosti období bezprostředně po porodu. Žalobkyně odmítá závěr žalovaného, že je nevěrohodné, pokud se před následným zákrokem podrobněji neptala na jeho povahu. Ve stavu po porodu důvěřovala zdravotnickému personálu jako odborníkům a mohla mít za to, že jí doporučovaný „malý zákrok“ je nezbytný pro její zdraví. Revizní zákroky po porodu nejsou neobvyklé; není proto nelogické, že žalobkyně nepovažovala za nutné podrobně zkoumat důvod navazujícího výkonu. Stejně tak je pochopitelné, že si sdělení o nemožnosti mít další děti mohla vztáhnout k již provedenému zákroku, nikoli k výkonu, který měl teprve následovat. Žalobkyně nepřijímá konstrukci žalovaného, podle níž věděla, že má podstoupit sterilizaci, nesouhlasila s ní, avšak přesto ji po řádném poučení dobrovolně absolvovala. Pokud by byla řádně informována o povaze a trvalých důsledcích výkonu a současně jej nechtěla, postrádá logiku, proč by s ním souhlasila. Naopak je plausibilní, že výkon podstoupila v důvěře, že jde o zdravotně nezbytný zákrok, aniž byla řádně poučena; případně že souhlas nebyl svobodný. V obou variantách by šlo o sterilizaci v rozporu s právem. Žalobkyně netvrdí, že samotný věk 22 let automaticky prokazuje protiprávnost sterilizace. Poukazuje však na to, že vzhledem k jejímu nízkému věku měl zdravotnický personál postupovat mimořádně pečlivě, aby vyloučil nechtěný a nedostatečně vysvětlený trvalý zásah do její reprodukční schopnosti. Za nevýznamnou nelze považovat ani časovou nepřesnost ohledně dne výkonu. Od zákroku uplynulo téměř 47 let. Žalobkyně si správně pamatovala jeho bezprostřední souvislost s porodem a hospitalizací; po zjištění záznamu v porodní knize své tvrzení sama bez vyzvání opravila. Nejde proto o účelové přizpůsobování výpovědi, ale o snahu uvést údaje do souladu s objektivním podkladem. Dílčí nepřesnost po tak dlouhé době nemůže sama o sobě zpochybnit věrohodnost jejího tvrzení jako celku. Žalobkyně proto má za to, že její výpověď je v podstatných bodech konzistentní a plausibilní. Drobné odchylky je nutné hodnotit v kontextu mimořádné situace porodu, značného časového odstupu a její aktivní snahy tvrzení zpřesnit. Nemohou samy o sobě odůvodnit zamítnutí nároku.

3. Posouzení věci.

26. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí.

27. Soud nenařizoval jednání, neboť rozhodnutí žalovaného jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. pro vady řízení. Soud neshledal důvod nařídit jednání ani z důvodu dokazování. Veškeré pro věc podstatné podklady potřebné pro rozhodnutí věci vyplývají z předloženého správního spisu žalovaného, přičemž tím se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009). žalobkyně rovněž nenavrhla žádné důkazy, které by nebyly obsaženy v správním spise.

28. Podmínkami pro vznik nároku na jednorázovou peněžní částku za protiprávně provedenou sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb., a zejména rozsahem povinnosti správních orgánů při zjišťování skutkového stavu a tomu odpovídajícími nároky kladenými na žadatelky v rovině povinnosti tvrzení a důkazní, se podrobně zabýval NSS v rozsudku 9 As 61/2023 ze 4. 7. 2024. Z tohoto rozhodnutí soud vychází také v nynější věci, jeho odůvodnění do značné míry přejímá a v podrobnostech na ně odkazuje.

29. NSS předeslal, že je třeba stanovit rozumnou rovnováhu mezi povinností tvrzení a důkazní žadatelek v řízení podle zákona č. 297/2021 Sb. a naopak povinností správního orgánu zjistit stav věci bez důvodných pochybností v rozsahu nezbytném pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jak mu výslovně ukládá § 3 a dále § 50 odst. 2 a 3 správního řádu. Účelem zákona totiž podle jeho důvodové zprávy je vyrovnání se státu s jeho předchozími pochybeními, která vedla k zásadnímu zásahu do základních práv žen, jež byly sterilizovány bez patřičného souhlasu.

30. Také zákonodárce uznal, že prokázání oprávněnosti nároku, konkrétně podstoupení sterilizace v rozporu s právem, může být vzhledem k uplynulé době, citlivé až intimní povaze zákroku (o němž se žena patrně nebude často šířit mimo kruh úzké rodiny) a celkovému zranitelnému postavení poškozených, velice obtížné. NSS dovodil, že „[o]proti běžným řízením o žádostech, často dokonce formulářových či s jasně právně definovanými náležitosti, totiž nebude pro žadatelky z ustanovení zákona č. 297/2021 Sb. intuitivně zřetelné, jakým způsobem a do jakého standardu je nezbytné [takové události] vlastně prokazovat. [...] S ohledem na výše podrobně vymezená východiska je naopak nutné, aby žadatelkám – typicky právním laikům – byla srozumitelným způsobem dána skutečná příležitost svá tvrzení prokázat, resp. přispět ke zjištění stavu věci. [...] Aplikace zákona č. 297/2021 Sb. způsobem skutečně zajišťujícím účinné napravení vzniklého stavu vyžaduje, aby žalovaný srozumitelným způsobem žalobkyni vysvětlil, že musí svá tvrzení dostatečně specifikovat a v co největší míře podpořit všemi dostupnými dokumenty, které má k dispozici, resp. požádat ji, aby veškeré takové dokumenty (či jiné důkazy) alespoň označila, aby si je mohl sám žalovaný vyžádat [...].“ 31. NSS v bodech 35 a 36 citovaného rozsudku popsal, jak by měl správní orgán v řízení o této žádosti správně postupovat. Nejprve musí posoudit žádost s ohledem na náležitosti uvedené v § 6 odst. 1 zákona č. 297/2021 Sb., tedy zda obsahuje vylíčení rozhodných skutečností včetně označení zdravotnického zařízení a data, kdy k protiprávní sterilizaci došlo. Žadatelku současně srozumitelným způsobem poučí o možnostech, jak svá tvrzení podložit, konkrétně jaké dokumenty či jiné důkazy (například svědeckými výpověďmi) může za tím účelem označit. Následně správní orgán začne v souladu se zásadami materiální pravdy a vyhledávací činit kroky ke zjištění stavu věci bez důvodných pochybností, a za tím účelem si vyžádá všechny relevantní podklady včetně zdravotnické dokumentace podle § 6 a 7 zákona č. 297/2021 Sb., případně provede svědecké výslechy za účelem ověření žadatelkou předestřených tvrzení.

32. Následně správní orgán vyhodnotí obstarané podklady a posoudí, zda jsou předpoklady pro přiznání jednorázové částky naplněny. V situaci, kdy i přes učiněné kroky nelze dospět k jednoznačnému závěru z důvodu, že zdravotní dokumentace žadatelky neexistuje nebo je zjevně nedůvěryhodná, bude nutné zabývat se s ohledem na důkazní nouzi žadatelky tím, zda jsou jí předestřená tvrzení plausibilní a hájitelná. O jaké indicie vypovídající o hájitelnosti tvrzení se může jednat, bude záležet vždy na okolnostech konkrétní věci. Podle názoru NSS se však v zásadě může jednat o cokoli, co bude svědčit ve prospěch žadatelčiných tvrzení (např. vysvětlení žadatelky, její osobní a rodinná situace, chování v minulosti, jí předložené doklady, jiné známé skutečnosti atd.). Pokud tyto indicie svědčí pravděpodobnosti, že k nezákonné sterilizaci žadatelky mohlo skutečně dojít tak, jak tvrdí, bude s ohledem na její důkazní nouzi nutné považovat žádost za oprávněnou, ledaže správní orgán prokáže, že tomu tak být nemohlo (tedy že žadatelka nepodstoupila sterilizaci, ta nebyla nezákonná, nedošlo k ní v rozhodném období, případně že v řízení zjištěné indicie, jinak svědčící o možné nezákonné sterilizaci, mají jiné racionální vysvětlení). Hájitelností tvrzení žadatelek se nicméně správní orgán musí vždy dostatečně zabývat, přičemž za účelem jejího ověření musí postupovat v souladu se zásadou materiální pravdy, dalšími zásadami správního řízení a se zřetelem k účelu zákona č. 297/2021 Sb. Svůj závěr musí správní orgán dostatečně odůvodnit.

33. NSS shrnul, že k zamítnutí žádosti o peněžní částku za protiprávní sterilizaci z důvodu neprokázání naplnění hmotněprávních podmínek nároku mohou správní orgány přistoupit ve třech případech. Za prvé, pokud správní orgán obstará zdravotnickou dokumentaci, z níž zjistí, že ke sterilizaci žadatelky buď nedošlo, nebo nebyla protiprávní (typicky byla provedena na základě jejího nezpochybnitelného informovaného souhlasu), a současně nic nebude nasvědčovat nedůvěryhodnosti takové zdravotnické dokumentace. Druhým případem zamítnutí žádosti poté bude situace, kdy i navzdory neexistence zdravotnické dokumentace nebudou žadatelčina tvrzení na první pohled hájitelná a pokud správní orgán ani přes případné vlastní kroky ke zjištění stavu věci nezjistil nic, co by nasvědčovalo jejich důvěryhodnosti. Konečně třetím případem zamítnutí žádosti bude situace, kdy žadatelka sice předestře hájitelná a na první pohled pravděpodobná tvrzení, správní orgán je však zpochybní a prokáže, že existuje jiné objektivní vysvětlení popsaných dějů a skutečností.

34. V projednávané věci soud vycházel z uvedených právních východisek, a především se zabýval posouzením, zdali správní orgány vyhověly závaznému právnímu názoru vyjádřenému v rozsudku MSPH.

35. Žalovaný ve vyjádření správně uvádí, že samotná absence zdravotnické dokumentace ani samotná časová souvislost sterilizace s porodem automaticky neprokazují protiprávnost výkonu. Správně také poukazuje na nutnost individuálního posouzení okolností, za nichž měl být udělen souhlas. Tyto obecné premisy však nevystihují důkazní standard, který je třeba při skartaci zdravotnické dokumentace uplatnit podle zákona č. 297/2021 Sb. a ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu.

36. Podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 297/2021 Sb. je sterilizací v rozporu s právem nejen výkon provedený bez souhlasu, ale též výkon, k němuž byl souhlas udělen za okolností vážně narušujících jeho svobodu a prostotu omylu; zákon výslovně zmiňuje nátlak, donucení či přesvědčování a nedostatečné poučení o účelu, povaze, důsledcích, rizicích a jiných možnostech řešení. Podle § 6 odst. 1 tohoto zákona žadatelka v žádosti uvádí rozhodné skutečnosti a označí listiny a jiné důkazní prostředky. Podle § 6 odst. 2 jsou státní orgány i jiné osoby povinny ministerstvu na výzvu poskytnout nezbytnou součinnost k objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností.

37. Tato zvláštní úprava se uplatní společně se zásadami správního řízení. Správní orgán musí podle § 3 správního řádu zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti; podle § 4 odst. 2 poskytuje přiměřené poučení a podle § 50 odst. 2 opatřuje podklady pro vydání rozhodnutí. V řízení o jednorázové peněžní částce se proto nelze spokojit s běžným závěrem, že žadatelka neunesla důkazní břemeno.

38. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 7. 2024, č. j. 9 As 61/2023-65, formuloval, že při neexistenci nebo zjevné nedůvěryhodnosti zdravotnické dokumentace postačí, předestře-li žadatelka na první pohled plausibilní a hájitelné tvrzení, podpořené indiciemi. Jsou-li tyto indicie ve svém souhrnu způsobilé nasvědčovat tomu, že se protiprávní sterilizace pravděpodobně stala tvrzeným způsobem, musí správní orgán předpoklady nároku považovat za splněné, ledaže sám prokáže, že se tvrzený děj stát nemohl. Nejvyšší správní soud tento závěr potvrdil též v rozsudcích ze dne 14. 8. 2024, č. j. 7 As 266/2023-47, ze dne 14. 11. 2024, č. j. 5 As 95/2024-39, a ze dne 27. 2. 2025, č. j. 3 As 73/2024-44.

39. Z uvedené judikatury neplyne, že by tvrzení žadatelky nemohla být podrobena kritickému hodnocení. Správní orgán smí hodnotit jejich soulad, úplnost i vztah k ostatním podkladům. Zamítnutí při zániku dokumentace je však možné jen tehdy, jestliže tvrzení žadatelky nejsou na první pohled hájitelná a ani při vlastní aktivitě správního orgánu se neobjeví nic, co by nasvědčovalo jejich důvěryhodnosti, anebo jestliže správní orgán prokáže jiné objektivní a důvěryhodnější vysvětlení skutkového děje. Nelze zamítnutí založit jen na tom, že žadatelka po více než čtyřiceti letech nepopsala všechny dílčí okolnosti bez rozporů nebo že nepředložila přímý důkaz o absenci souhlasu.

40. Žalobkyně označila konkrétní zdravotnické zařízení, datum výkonu a jeho vazbu na porod. Uvedla, že o sterilizaci nežádala, že k podpisu žádosti na ni lékař naléhal, že neměla dostatek času k rozmyšlení, že měla ještě v úmyslu mít děti a že se nacházela v období bezprostředně spojeném s porodem. Tyto skutečnosti se přímo vztahují k možnému nátlaku, nedostatečnému poučení a narušení svobody souhlasu ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 297/2021 Sb. Záznamy v porodní a operační knize současně představují objektivní indicii, že sterilizace skutečně proběhla; potvrzení nemocnice o skartaci dokumentace objasňuje, proč žalobkyně nemůže předložit zejména listinu o souhlasu a poučení.

41. Argument žalovaného, že právní úprava v roce 1979 nestanovila minimální interval mezi souhlasem a výkonem, proto sám o sobě nevyvrací tvrzení žalobkyně. Žalobkyně netvrdí jen nedodržení pevné časové lhůty; poukazuje na konkrétní souhrn okolností – bezprostřední souvislost s porodem, psychickou a fyzickou zátěž, naléhání lékaře a nedostatek poučení. Medicínská vhodnost výkonu v krátké době po porodu je rovněž odlišnou otázkou od existence svobodného a informovaného souhlasu. Ani skutečnost, že žalobkyni bylo 22 let, sama pro sebe protiprávnost výkonu neprokazuje; je však relevantní součástí celkového hodnocení okolností, za kterých měla být její reprodukční schopnost trvale omezena.

42. Také poukaz žalovaného na to, že žalobkyně věděla o následku spočívajícím v nemožnosti mít další děti, bez dalšího neprokazuje poskytnutí dostatečného poučení ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 297/2021 Sb. Znalost jednoho možného důsledku nelze ztotožnit s poučením o účelu, povaze, rizicích a alternativách výkonu ani se svobodným rozhodnutím podstoupit jej. Argumentace žalovaného, podle níž je nevěrohodné, že se žalobkyně před následnou operací dále neptala na její podstatu, je založena toliko na úvaze o tom, jak by se pacientka podle jeho názoru měla v poporodní situaci chovat. Nejde o objektivní důkaz jiné skutkové verze.

43. Obdobně nelze bez dalšího hodnotit jako rozhodné, že žalobkyně postupně doplnila tvrzení o nátlaku zdravotní sestry nebo že nepřesně uvedla, zda byl výkon proveden v průběhu porodu, nebo den poté. Časový odstup přesahující čtyři desetiletí a skartace dokumentace vyžadují obezřetné hodnocení takových nepřesností. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 3 As 73/2024-44 připomněl, že následky neúplnosti nebo ztráty dokumentace musí dopadat na stát, s nímž byl tehdejší poskytovatel zdravotní péče provázán. Žalovaný mohl uvedené rozpory hodnotit, musel je však posoudit v kontextu všech dostupných indicií a nemohl z nich bez prokázání alternativní skutkové verze dovodit, že tvrzení žalobkyně jako celek není hájitelné.

44. Konečně žalovaný poukazuje na aktivitu ministerstva a na obecná vyjádření poskytovatele zdravotních služeb a MUDr. X. Soud nezpochybňuje, že ministerstvo provedlo určité úkony. Pro posouzení věci je však rozhodné, zda z nich vzešel konkrétní podklad vyvracející tvrzení žalobkyně. Obecné vyjádření o obvyklé praxi nebo medicínské vhodnosti postupu nemůže nahradit chybějící dokumentaci o individuálním poučení a souhlasu ani neprokazuje, že se tvrzený nátlak či nedostatek poučení v daném případě stát nemohl. V rozsudku č. j. 7 As 266/2023-47 Nejvyšší správní soud zdůraznil, že nestačí obecné poučení o právu navrhovat důkazy; ministerstvo musí žadatelce srozumitelně objasnit, jaká tvrzení a jaké druhy podkladů mohou být významné, a samo aktivně vyhledávat dosažitelné důkazy.

45. Soud se dále zabýval jednotlivými žalobními námitkami. Žalobkyně netvrdí, že by věk 22 let nebo samotná skutečnost, že sterilizace byla provedena den po porodu, samy o sobě vedly k protiprávnosti výkonu. Tyto okolnosti jsou významné jako součást skutkového obrazu pro posouzení, zda dala svobodný a informovaný souhlas a zda jsou její tvrzení o nátlaku a nedostatečném poučení prima facie hájitelná.

46. Nejvyšší správní soud již v této věci v rozsudku ze dne 11. 11. 2025, č. j. 3 As 223/2024-36, uvedl, že je třeba přihlédnout k tomu, že zákrok byl proveden v roce 1979, tedy s časovým odstupem přesahujícím čtyři desetiletí, a bezprostředně po porodu, který je psychicky i fyzicky mimořádně náročný. Zdůraznil, že „ani skutečnost, že žalobkyně den po porodu podstoupila zákrok, aniž by znala jeho přesnou podstatu, nemůže způsobovat nevěrohodnost jejího tvrzení“. Za snadno představitelné označil, že žalobkyně po porodu důvěřovala lékařům jako odborníkům a doporučovaný zákrok podstoupila například z obavy o své zdraví. Úvaha žalovaného, že žalobkyně musela být nevěrohodná, když se před výkonem podrobněji nevyptávala, proto neobstojí.

47. Stejně tak neobstojí závěr žalovaného založený na opravě tvrzení, zda výkon proběhl při porodu, nebo následující den. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku vyslovil, že se žalobkyně s ohledem na časový odstup a zátěž spojenou s porodem může události vybavovat odlišně nebo si v průběhu řízení vybavit další okolnosti. Korekce časového určení výkonu v rámci bezprostředního poporodního období proto sama o sobě nevylučuje věrohodnost tvrzeného děje.

48. Námitky žalobkyně, že neměla přiměřený prostor k uvážení zákroku a poradě s manželem, že na ni zdravotnický personál naléhal a že nebyla poučena o povaze, důsledcích, alternativách a rizicích výkonu, se přímo vztahují k § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 297/2021 Sb. Jde o okolnosti vážně narušující svobodu a prostotu omylu souhlasu, nátlak, přesvědčování a nedostatečné poučení. Žalobkyně je konkretizovala místem a dobou výkonu, vazbou na porod, popisem naléhání personálu, tvrzením, že zákrok nepožadovala, a tím, že chtěla mít další děti.

49. Soud přisvědčuje žalovanému, že absence zákonem určeného minimálního intervalu mezi souhlasem a výkonem ani věk žalobkyně samy o sobě protiprávnost výkonu neprokazují. Rovněž obecná medicínská vhodnost sterilizace krátce po porodu nemůže sama o sobě založit ani vyloučit nárok. Nejde však o důkaz řádného, svobodného a informovaného souhlasu konkrétní pacientky. Znalost možného následku neplodnosti také nenahrazuje poučení o účelu, povaze, důsledcích, rizicích a alternativách výkonu podle § 3 odst. 2 zákona č. 297/2021 Sb.

50. Žalobní námitku o absenci předoperačního vyšetření a zdravotních rizicích výkonu soud nepovažuje samu o sobě za dostatečný podklad pro závěr o protiprávnosti sterilizace podle § 3 zákona č. 297/2021 Sb. Žalobkyně nepředložila odborný podklad o konkrétních požadavcích rozhodné právní úpravy nebo o jejich porušení v jejím případě. Námitka však dokresluje jí tvrzený kontext nedostatku informací a časového tlaku; nelze ji vyvrátit pouhou obecnou úvahou o medicínské vhodnosti výkonu do 48 hodin po porodu.

51. Důvodná je i námitka, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu v této věci. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 3 As 223/2024-36 uzavřel, že tvrzení žalobkyně jsou s ohledem na dosud předestřené indicie „prima facie hájitelná“ a že požadavek plausibilního tvrzení byl, byť hraničně, splněn. Žalovaný proto nemohl bez nových rozhodných skutkových zjištění založit další zamítnutí na opačném závěru, že žalobkyně žádná plausibilní tvrzení nepředestřela.

52. Je nesporné, že zdravotnická dokumentace byla skartována. Žalobkyně však předložila záznamy v porodní a operační knize, jež potvrzují provedení sterilizace, a potvrzení o skartaci dokumentace. Ve spojení s jejími konkrétními tvrzeními jde o významné indicie. S ohledem na závěry Nejvyššího správního soudu přicházelo zamítnutí žádosti v úvahu již jen tehdy, pokud by žalovaný prokázal jiné objektivní a důvěryhodnější vysvětlení děje, které by vylučovalo tvrzený nátlak, nedostatek poučení nebo nesvobodnost souhlasu. Žalovaný takový důkaz nepředložil; obecné úvahy o obvyklých postupech, hypotetickém chování žalobkyně či medicínské vhodnosti výkonu alternativní skutkovou verzi neprokazují.

53. Soud proto uzavírá, že žalovaný správně odmítl automatický závěr o protiprávnosti sterilizace toliko na základě skartace dokumentace, avšak nesprávně aplikoval standard plausibility a nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v této konkrétní věci. Žalovaný v podstatě požadoval, aby žalobkyně přesvědčivě vyvrátila existenci řádného souhlasu, a za rozhodující pokládal spekulativně vyhodnocené nepřesnosti v jejích vzpomínkách. Nepředložil konkrétní objektivní a důvěryhodnější skutkovou verzi, která by tvrzený děj vyvracela.

54. Soud proto zrušil napadené rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. pro vady řízení pro nedostatek skutkových zjištění, které by odůvodňovaly závěr žalovaného o zákonnosti zamítnutí žádosti a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude vázán právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Jeho povinností bude zejména v intencích § 3 zákona č. 297/2021 Sb. podle doplnit podle možností důkazní situaci a znovu zhodnotit okolnosti, které žalobkyně uvedla v žádosti a následně rozvedla v rozkladu. Zamítnout žádost žalobkyně bude možné pouze tehdy, pokud se správnímu orgánu podaří doložit a prokázat, že existuje jiné objektivní vysvětlení sterilizace žalobkyně než to, které předestřela ve svých tvrzeních.

4. Závěr a náklady řízení.

55. Soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Při zániku zdravotnické dokumentace nelze po žadatelce o jednorázovou peněžní částku podle zákona č. 297/2021 Sb. požadovat přímý a úplný důkaz o tom, že sterilizace byla provedena bez řádného souhlasu. Podle § 3 tohoto zákona je protiprávní i sterilizace, k níž byl souhlas získán nátlakem, přesvědčováním, při nedostatečném poučení nebo za okolností vážně narušujících jeho svobodu a prostotu omylu. Žalobkyně označila místo a datum zákroku, doložila záznamy v porodní a operační knize a potvrzení o skartaci dokumentace. Tvrdila, že ve věku 22 let podstoupila sterilizaci den po porodu, aniž ji požadovala, po naléhání zdravotnického personálu a bez náležitého poučení. Tato tvrzení, posuzovaná v souhrnu, odpovídají okolnostem uvedeným v § 3 zákona č. 297/2021 Sb. Nejvyšší správní soud ve věci žalobkyně v rozsudku ze dne 11. 11. 2025, č. j. 3 As 223/2024-36, uzavřel, že její tvrzení jsou prima facie hájitelná a požadavek plausibility byl, byť hraničně, splněn. Časové nepřesnosti ve vzpomínkách na události z roku 1979 ani skutečnost, že žalobkyně po porodu podstoupila výkon, aniž znala jeho přesnou podstatu, samy o sobě její věrohodnost nezpochybňují. Žalovaný proto nemohl bez nových rozhodných skutkových zjištění znovu uzavřít, že žalobkyně plausibilní tvrzení nepředestřela. Při skartaci dokumentace může správní orgán žádost zamítnout jen tehdy, nejsou-li tvrzení žadatelky ani na první pohled hájitelná, nebo prokáže-li jiné objektivní a důvěryhodnější vysvětlení skutkového děje. Žalovaný takovou alternativní verzi neprokázal; obecné úvahy o obvyklé praxi, medicínské vhodnosti zákroku či hypotetickém jednání žalobkyně nenahrazují důkaz o jejím svobodném a informovaném souhlasu. Žalovaný proto nesprávně aplikoval důkazní standard a nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu.

56. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, jež zahrnují také náklady zastoupení advokátem. Jejich výši soud určil v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů. Náklady řízení tak tvoří: a) Odměna za tři úkony právní služby po 4 620 Kč: převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a podání repliky [§ 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. g) ve znění účinném od 1. 1. 2025]. b) Paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč za jeden úkon učiněný od 1. 1. 2025 (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od tohoto data). c) Částka 3195 Kč odpovídající DPH v sazbě 21 %, zaokrouhlená na celé koruny nahoru (§ 146 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád), neboť žalobkynin zástupce je registrován k placení DPH (§ 57 odst. 2 s. ř. s.).

57. Žalobkyniny náklady zastoupení advokátem tak činí 26 405 Kč a žalovaný je povinen nahradit je žalobkyni v přiměřené 30denní lhůtě k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 64 s. ř. s.).

58. Soud výrokem III. vrátil žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 3000 Kč, neboť žaloba proti rozhodnutí o žádosti o jednorázovou peněžní částku za sterilizaci v rozporu s právem je od soudního poplatku osvobozena (ust. § 11 odst. 1 písm. o) zákona o soudních poplatcích, vložený § 13 zákona č. 297/2021 Sb.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz v rámečku Rychlé odkazy – Úhrada soudních poplatků. Praha 17. července 2026 JUDr. Ing. Viera Horčicová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.