10 Af 21/2025

Rubrum

č. j. 10 Af 21/2025 - 65 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Adast Systems, a.s., IČO 469 95 919 sídlem č.p. 496, 679 04 Adamov zastoupena Mgr. Augustinem Kohoutkem, advokátem, sídlem Tyršův dům, Újezd 450/40, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo financí ČR sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2025, č. j. MF-32882/2025/3902-5, a o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2025, č. j. MF-32882/2025/3902-16, takto:

Výrok

I. Žaloby s e z a m í t a j í .

II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 2 sp. zn. 10 Af 21/2025

Odůvodnění

I. Předmět věci

1. Finanční analytický úřad (dále jen „FAÚ“) vydal dne 31. 5. 2024 příkaz č. j. FAU- 63684/2024/033, sp. zn. S/2023/00040 (dále jen „příkaz“), kterým žalobkyni shledal vinnou z přestupku podle § 18 odst. 1 písm. b) zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění do 26. 9. 2024 (dále jen „ZPMS“). Žalobkyně totiž v rozporu s článkem 3i odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 833/2014 ze dne 31. 7. 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině ve znění účinném od 7. 10. 2022 do 5. 2. 2023 (dále jen „nařízení Rady“) nakoupila od společnosti EKO TECHNOLOGY OOO, sídlem Nikolaeva 12B-61, 214004 Smolensk, Ruská federace (dále jen „prodejce“), na základě smlouvy č. 133 ze dne 1. 2. 2023, zboží v podobě sklolaminátových plastových stříšek pro nádrž (kontejner) AdBlue (dále také „dotčené zboží“) v počtu 12 ks, hrubá hmotnost 264, čistá hmotnost 252 kg, celní hodnota 170 388 Kč, kód kombinované nomenklatury (dále také „KN“) č. 3925 90 80, země původu RU, INVOICE No. 1, deklarováno pod položkou č. 1 v celním prohlášení MRN 23CZ5300001D878WH6 přijatém dne 4. 4. 2023 (dále také „celní prohlášení“). Jde přitom o zboží zařazené do KN č. 3925 uvedené v příloze XXI nařízení Rady pocházející z Ruské federace, z níž bylo vyvezeno. Proti příkazu podala žalobkyně odpor. Dne 25. 4. 2025 vydal FAÚ rozhodnutí č. j. FAU-107605/2025/033, sp. zn. S/2023/00040 (dále jen „rozhodnutí FAÚ“), ve kterém shledal žalobkyni vinnou z přestupku podle § 18 odst. 1 písm. b) ZPMS pro výše uvedené jednání (výrok I.) a uložil jí trest propadnutí dotčeného zboží (výrok II.).

2. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala. Ministerstvo financí ČR, Odbor Správní činnosti (dále jen „žalovaný“), k žalobkyninu odvolání svým rozhodnutím ze dne 16. 7. 2025, č. j. MF-32882/2025/3902-5 (dále jen „první napadené rozhodnutí“) výrok I. rozhodnutí FAÚ potvrdilo, výrok II. rozhodnutí FAÚ zrušilo a v tomto rozsahu věc FAÚ vrátilo k dalšímu řízení. Proti prvnímu napadenému řízení se žalobkyně brání správní žalobou, která je u Městského soudu v Praze (dále také „městský soud“ nebo „soud“) vedena pod sp. zn. 10 Af 21/2025.

3. Po podání výše uvedené žaloby došlo k přezkumu prvního napadeného rozhodnutí ze strany ministra financí v rámci zkráceného přezkumného řízení. Ministr financí vydal dne 7. 10. 2025 rozhodnutí č. j. MF-49575/2025/4101-4 (dále jen „rozhodnutí ministra“), kterým bylo zrušeno první napadené rozhodnutí v části, kterou byl zrušen výrok II. rozhodnutí FAÚ a věc v tomto rozsahu byla vrácena žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. V ostatních částech ponechal ministr financí první napadené rozhodnutí beze změn. Následně bylo žalovaným vydáno nové rozhodnutí ze dne 14. 10. 2025, č. j. MF- 32882/2025/3902-16 (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnutí FAÚ potvrzeno i ve výroku II. týkajícím se správního trestu. Proti druhému napadenému rozhodnutí se žalobkyně také brání žalobou, která je u městského soudu vedena pod sp. zn. 6 Af 21/2025.

4. Řízení vedená pod sp. zn. 10 Af 21/2025 a sp. zn. 6 Af 21/2025 byla městským soudem usnesením ze dne 3. 2. 2026, č. j. 10 Af 21/2025 – 55, spojena ke společnému řízení vedeným pod sp. zn. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 3 sp. zn. 10 Af 21/2025 10 Af 21/2025. Předmětem soudního přezkumu je vyhodnocení zákonnosti prvního a druhého napadeného rozhodnutí a rozhodnutí FAÚ. II. Podání v řízení vedeném pod sp. zn. 10 Af 21/2025 5. Žalobou se žalobkyně domáhá zrušení prvního napadeného rozhodnutí a rozhodnutí FAÚ. V žalobě vymezila pět žalobních bodů: II/1. Nesprávná interpretace a aplikace čl. 3i odst. 1 nařízení Rady a § 18 odst. 1 písm. b) ZPMS 6. Žalobkyně v prvé řadě namítala, že správní orgány vycházely z nesprávného závěru, že dotčené zboží je stavebním výrobkem z plastů a je tedy zbožím KN č. 3925 90 80. Žalobkyně od počátku řízení tvrdí, že nejde o plastový výrobek pro stavebnictví, neb jde o sklolaminátovou střechu pro kontejnery tvořenou ze skla (cca 66 %) a přírodního polymeru (cca 33 %). Nejde tedy o plastový výrobek, zároveň není určen pro zabudování do stavby a se stavební činností nesouvisí – takový závěr nebyl ze strany správních orgánů odůvodněn.

7. Na podporu svých tvrzení žalobkyně již ve správním řízení předložila dokumenty, v případě pochybností o charakteru dotčeného zboží soudu navrhovala ustanovení znalce z oborů Chemie, Stavebnictví a Strojírenství.

8. Nesprávné posouzení charakteru dotčeného zboží podle žalobkyně vychází ze sazebního zařazení podle interního sdělení Celního úřadu pro Jihomoravský kraj z 3. 4. 2023, č. j. 209273/2023-530000-20, Stanovisko k sazebnímu zařazení zboží (dále také „stanovisko celního úřadu“), které však odporuje předpisům, zejména nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987, o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, a příslušným prováděcím a výkladovým aktům k tomuto nařízení. FAÚ k námitce nesprávného sazebního zařazení dotčeného zboží toliko uvedl, že posuzování KN mu nepřísluší – opomenul žalobkyní navržené důkazy a nevypořádal se s nimi. Žalovaný v prvním napadeném rozhodnutí shledal pochybení FAÚ, přesto v něm však pokračoval, když jen odkázal na stanovisko celního úřadu, nevypořádal argumenty a důkazní návrhy žalobkyně, neprovedl výslech a řádně neodůvodnil, proč nepřihlédl k materiálovému složení dotčeného zboží. Nevysvětlil, na základě jakých skutečností svědčí celkový charakter dotčeného zboží o tom, že jde o plastový výrobek pro stavebnictví. Nevypořádal argument, že nemůže jít o stavební výrobek. Dále oponovala žalovanému s tím, že není povinna namítat pod jaké KN má být dotčené zboží ve skutečnosti klasifikováno. Je irrelevantní, že celním prohlášením MRN 23CZ5300001D878QH6 z 5. 4. 2023 bylo zboží deklarováno jako KN č. 3925, neboť toto označení vychází z nesprávného stanoviska celního úřadu. Žalobkyni nemůže být k tíži kladeno to, že v dobré víře od celního orgánu převzala nesprávnou informaci o celním zařazení zboží.

9. Dotčené zboží není zbožím uvedeným v příloze XXI nařízení Rady podléhající zákazu ve smyslu čl. 3i odst. 1 tohoto nařízení. K naplnění čl. 3i odst.1 nařízení Rady nemohlo dojít ani z důvodu významných příjmů pro Ruskou federaci umožňující destabilizaci situace na Ukrajině, neboť nejde o vojenský nebo strategický materiál a celní hodnota zboží činí ekonomicky marginální částku 170 388 Kč. I v tomto ohledu není rozhodnutí FAÚ a první napadené rozhodnutí řádně odůvodněno – žalobkyně odmítla vysvětlení, že jde o skutečnosti nerozhodné, neboť jde o obligatorní znaky skutkové podstaty. Skutková podstata přestupku podle § 18 odst. 1 písm. b) ZPMS tedy nemohla být naplněna, žalobkyně se přestupku dopustit nemohla. II/2. Nezohlednění důvodů pro vyloučení odpovědnosti žalobkyně podle čl. 10 nařízení Rady Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 4 sp. zn. 10 Af 21/2025 10. FAÚ a žalovaný dále nesprávně vyhodnotili aplikaci čl. 10 nařízení Rady na případ žalobkyně. Žalobkyně s ohledem na dostupné dokumenty neměla pochybnosti o charakteru zboží a riziku aplikace sankcí, neměla důvod se domnívat, že na dotčeného zboží se sankce dotýkají. V žádném dokumentu nebylo dotčené zboží označeno jako výrobek z plastů a stavební výrobek, žalobkyně nemohla předpokládat uplatněnou klasifikaci zboží. Zároveň bylo zjevné, že nejde o vojenský či strategický materiál či zboží, jehož dodávka či odběr má vliv na situaci na Ukrajině. Prodávající je běžná ruská společnost, bez vztahu k Ruské federaci, za zboží obdržela ekonomicky marginální částku – obchod nepředstavuje významný příjem prodávajícího nebo Ruské federace. Správní orgány tedy podle žalobkyně měly dospět k závěru o vyloučení odpovědnosti žalobkyně ve smyslu čl. 10 nařízení Rady. II/3. Nedostatečné zjištění materiální stránky přestupku 11. Otázkou společenské škodlivosti přestupku se FAÚ a žalovaný podle žalobkyně zabývali pouze marginálně a nedostatečně. Odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2015, č. j. 7 As 63/2015 – 29, a (s drobnou chybou v č. j.) ze dne 6. 1. 2012, č. j. 5 As 106/2011 – 77, podle kterých musí správní orgán zkoumat také materiální stránku přestupků. FAÚ i žalovaný podle žalobkyně nezohlednili okolnosti případu: dostupné informace nenapovídaly tomu, že jde o zboží, kterého se dotýkají sankce, nebylo deklarováno jako plastový ani stavební výrobek (tato klasifikace proběhla ex post), nejde o vojenský ani strategický materiál, dodávka a odběr nemají vliv na destabilizaci Ukrajiny, prodávajícím je běžná společnost bez prokázaného vztahu s Ruskou federací, celní hodnota svědčí o ekonomické marginalitě transakce, která nepředstavuje významný příjem, nebylo prokázáno ohrožení konkrétních zájmů EU nebo státu nebo jiného zákonem chráněného zájmu a žalobkyně byla doposud bezúhonná. S uvedenými okolnosti se FAÚ a žalovaný nevypořádali, nevzali je v potaz, ačkoliv je zjevné, že i v případě naplnění formální stránky přestupku absentuje naplnění stránky materiální. II/4. Nesprávné uložení správního trestu, obcházení principu reformatio in peius 12. Další žalobní bod směřovala žalobkyně proti uloženému trestu propadnutí dotčeného zboží. Žalovaný výrok ukládající trest propadnutí věci prvním napadeným rozhodnutím zrušil a současně FAÚ dal pokyn k uložení jiného druhu správního trestu. Žalobkyně tak ale bude potrestána dvakrát, neb i bez uložení trestu propadnutí dotčeného zboží s ním nebude moci nakládat, současně ji bude uložen jiný trest, pravděpodobně pokuta. Žalobkyně je tak fakticky trestána za podání odvolání, dochází k podstatnému zhoršení výsledku řízení pro žalobkyni. Fakticky tím dochází k obcházení principu zákazu reformatio in peius ve smyslu § 98 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“). II/5. Nedostatečně zjištěný skutkový stav a nepřezkoumatelnost rozhodnutí FAÚ a prvního napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

13. Jak žalobkyně poznamenala již v rámci výše uvedených žalobních bodů, FAÚ a žalovaný ignorovali argumentaci žalobkyně a důkazy předložené žalobkyní stran charakteru dotčeného zboží – rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná a založená na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. V rozhodnutí FAÚ i v prvním napadeném rozhodnutí chybí relevantní důvody, pro které nelze aplikovat čl. 10 nařízení Rady, odůvodnění závěru o společenské škodlivosti žalobkynina jednání je nedostatečné, chybí řádné, přesvědčivé a logické odůvodnění. K tomu citovala z judikatury správních soudů stran požadavků na řádné odůvodnění a k pojmu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 5 sp. zn. 10 Af 21/2025 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul průběh správního řízení a žalobní argumentaci, ke které se posléze podrobněji vyjádřil.

15. K prvnímu žalobnímu bodu obsáhle citoval z bodu 3.1 prvního napadeného rozhodnutí, podle kterého rozhodnutí FAÚ přes dílčí pochybení ve výroku o vině obstojí; svůj názor opřel o stanovisko celního úřadu. Dále citoval své vypořádání žalobkyniných návrhů na dokazování. Konstatoval, že za správnost údajů v celním prohlášení nese odpovědnost osoba navrhující propuštění zboží [k tomu citoval z rozsudku č. j. 5 Afs 72/2015 – 36 a čl. 15 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex unie (dále jen „celní kodex“)], názor ze stanoviska celního úřadu pro něj není zavazující a nesmyslná je proto také argumentace, že dotčené zboží není stavebním výrobkem z plastů. Žalobkyně se tvrzeními o absenci povinnosti uvedení celního kódu KN snaží tuto odpovědnost přenést na celní orgány. FAÚ nemohl vycházet z jiného sazebního zařazení než z toho v celní deklaraci, musel vycházet ze skutkového stavu zjištěného věcně příslušným správním orgánem. Ke druhému žalobnímu konstatoval, že žalobkyně nemohla jednat v omluvitelném právním omylu, když zboží s KN č. 3925 bylo do přílohy XXI nařízení Rady zařazeno s účinností k 7. 10. 2022 a smlouva byla uzavřena 1. 2. 2023. Uvedený zákaz se nepoužil na plnění smluv uzavřených před 7. 10. 2022 nebo doplňkových smluv – dovozci nově sankcionovaného zboží tak měli prostor k přizpůsobení. K třetímu žalobnímu bodu uvedl, že materiální stránkou přestupku se v prvním napadeném rozhodnutí zabýval s tím, že žalobkyní zmíněné okolnosti nemohly absenci materiální stránky způsobit a odpovědnost tak vyloučit. Ke čtvrtému žalobnímu bodu uvedl, že pochybení při rozhodování o správním trestu napravil v novém rozhodnutí. V odůvodnění vysvětlil, že pro společenskou škodlivost nepostačuje pouhé napomenutí. S ohledem na horní hranici možné pokuty, neprokázané plánování obcházení sankcí a skutečnost že jde o první případ, kdy žalobkyně porušila mezinárodní sankce, se žalovaný ztotožnil s FAÚ o dostatečnosti trestu v podobě propadnutí věci. K pátému žalobnímu bodu konstatoval, že první napadené rozhodnutí nepovažuje za nepřezkoumatelné; nepřezkoumatelnost je vyhrazena nejzávažnějším vadám a nesouhlas žalobkyně s důvody rozhodnutí nepřezkoumatelnost nezakládá.

16. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou, ve které setrvala na důvodnosti podané žaloby – petit upravila tak, že požaduje zrušení rozhodnutí FAÚ, prvního i druhého napadeného rozhodnutí, eventuálně aby soud rozhodl o upuštění od potrestání. Vysvětlila, že došlo k přezkumu a vydání druhého napadeného rozhodnutí, které napadla samostatnou žalobou, soudu navrhla spojení řízení. Pro obsah vyjádření žalovaného odkázala na žalobní důvody a dále reagovala na nová tvrzení žalovaného.

17. Konstatovala, že si je vědoma čl. 15 odst. 2 celního kodexu – žalovaný však pominul, že odpovědnost není absolutní a neomezená, nelze ji vykládat formalisticky ale v kontextu zásad správy daní a cel – zde zásady spolupráce a součinnosti mezi deklarantem a celními orgány a zásadou právní jistoty, ochrany legitimního očekávání, dobré víry veřejné správy, práva na řádnou správu a práva na spravedlivý proces. Nesprávné sazební zařazení uvedla v dobré víře výlučně z nesprávného stanoviska celního úřadu – je absurdní, aby jí tato důvěra byla připisována k tíži. Odkázala na judikaturu Soudního dvora EU a Nejvyššího správního soudu, podle které zásada právní jistoty a ochrany legitimního očekávání brání uložení povinností či sankcí osobě, která jednala v důvodném očekávání na základě konkrétního ujištění správního orgánu a v důvěře ve správnost jeho postupu. Uvedla, že žalovaným odkazovaný rozsudek č. j. 5 Afs 72/2015 – 36 se týká odlišné situace, kdy deklarant Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 6 sp. zn. 10 Af 21/2025 neprokazoval, že by postupoval podle konkrétního stanoviska celního úřadu. Tvrzení o snaze „otočit odpovědnost“ jsou nesprávné a irelevantní, žalovaný nepřípustně přenáší odpovědnost za postup v přestupkovém řízení na žalobkyni. Citovala z judikatury, podle které je sazební zařazení zboží třeba hledat v jeho charakteristických znacích a vlastnostech definovaných v KN a poznámkách ke třídám a kapitolám. Setrvala na svém stanovisku, že není povinna uvádět podle jaké KN má být dotčené zboží klasifikováno – podstatné je, že nejde o plastový výrobek určený pro stavebnictví. Uvedla však, že dotčené zboží podle jejího názoru lze podřadit pod KN č. 7016 90 70, které není uvedeno v příloze XXI nařízení Rady. Argument, že FAÚ byl vázán označením zboží v celní deklaraci, označila za nesprávný. FAÚ totiž samostatně rozhoduje o přestupcích, je tedy povinen ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), řádně zjistit skutkový stav – nemůže přebírat sporné a chybné závěry jiného orgánu. Žádné zákonné ustanovení nezakládá vázanost stanoviska celního úřadu, FAÚ je povinen podklady hodnotit nezávisle. Za nesprávné vyhodnotila konstatování, že se měla bránit proti rozhodnutí celních orgánů – přestupkové řízení je na řízení před celním orgánem nezávislé.

18. K výroku o správním trestu namítala, že správní trest uložený druhým napadeným rozhodnutím považuje za nedůvodný, nepřiměřený, příliš přísný a neodpovídající kritériím pro určení druhu a výše trestu. Správní orgány nezohlednily podstatné okolnosti případu, trest představuje nepřiměřenou a značnou majetkovou sankci. Pokud dojde k uznání viny, postačí upuštění od správního trestu, případě napomenutí. Rozhodnutí FAÚ, první i druhé napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neb správní orgány ignorovaly žalobkyninu argumentaci a navrhované důkazy, pročež vycházeli z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Nesprávně vyhodnotili otázku naplnění podmínek vyloučení odpovědnosti a společenské škodlivosti, aniž by se vypořádali s argumentací žalobkyně. Nejde tedy o pouhý nesouhlas žalobkyně s důvody správních rozhodnutí.

19. Na repliku žalobkyně reagoval žalovaný duplikou, i on setrval na svém procesním stanovisku.

20. K otázce sazebního zařazení konstatoval, že názor o zařazení dotčeného zboží pod KN č. 70169070 je nesprávný, neboť dotčené zboží je kompozitní výrobek ze 66 % skleněných vláken a 34 % plastu, jde o tvrdý a tuhý výrobek impregnovaný plastem, což jej vylučuje z kapitoly 70 Harmonizovaného systému a dalšího třídění společenství a odkazuje na kapitolu 39. Podle Všeobecných pravidel pro výklad KN se zboží zařazuje podle materiálu zakládajícího podstatný charakter – zde plastu. Správné zařazení KN dotčeného zboží je tedy č. 39259080, což potvrzuje analogie s nařízením Komise č. 2022/788, která zařazuje podobné kompozitní díly do KN č. 3925. Argumentace, že nejde o plastový ani stavební výrobek, podle žalovaného neobstojí, neboť podstatný charakter zboží je určen jeho funkčními vlastnostmi, nikoliv procentuálním složením. Výrobek je určen pro konstrukční účely, což odpovídá definici stavebního výrobku. Zařazení pod KN č. 7016 90 70 je vyloučeno, neb sem nespadají kompozitní díly impregnované plastem. K legitimnímu očekávání a odpovědnosti deklaranta konstatoval, že odpovědnost deklaranta je objektivní, nelze ji přenášet na správní orgán a vyloučit ji s odkazem na neformální komunikaci s celním orgánem. Nesprávné sazební zařazení je přestupkem. Zásada legitimního očekávání není aplikovatelná, protože judikatura Soudního dvora EU i Nejvyššího správního soudu vyžaduje poskytnutí konkrétních, přesných a nepodmíněných ujištění – existenci závazného rozhodnutí či oficiálního sdělení však žalobkyně neprokázala, interní stanovisko celního Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 7 sp. zn. 10 Af 21/2025 úřadu není závazné. Žalobkyně měla možnost požádat o závaznou informaci o sazebním zařazení zboží, to neučinila, a proto nemůže namítat, že jednala s náležitou opatrností. Tvrzení o dobré víře nemůže vyloučit odpovědnost plynoucí z objektivní povinnosti, zásada spolupráce odpovědnost na správní orgán nepřenáší. Konečně uvedl úvahu, že žalobkyně nejednala v omylu, ale že se účelově snaží vyhnout zařazení dotčeného zboží do kategorie podléhající sankcím.

21. Žalobkyně ani žalovaný se v uvedeném řízení dále písemně nevyjadřovali. III. Podání v řízení vedeném pod sp. zn. 6 Af 21/2025 22. Žalobkyně v žalobě soudu petitem navrhovala zrušení rozhodnutí FAÚ, prvního i druhého napadeného rozhodnutí, eventuálně aby soud rozhodl o upuštění od potrestání. Předestřela pět žalobních bodů, které se na drobné odchylky neliší od pěti žalobních bodů uplatněných v řízení vedeném pod sp. zn. 10 Af 21/2025. Soud proto pro stručnost odkazuje na výše uvedené shrnutí žaloby a repliky z uvedeného řízení, která již tuto argumentaci zahrnuje.

23. Žalovaný ve vyjádření k žalobě soudu navrhoval, aby i tuto žalobu zamítnul. Shrnul průběh správního řízení a obsah žaloby. Odkázal na své vyjádření z řízení sp. zn. 10 Af 21/2025 a vyjádřil se podrobněji jen k uloženému správnímu trestu. Konstatoval, že s vypořádáním námitky nepřiměřenosti trestu z druhého napadeného rozhodnutí žalobkyně nepolemizovala a jen zopakovala odvolací námitky. V prvním napadeném rozhodnutí již žalovaný rovněž vypořádal námitku proti naplnění materiálního znaku přestupku. Konstatoval, že postupoval v souladu s čl. 3i odst. 1 nařízení Rady, uplatnění sankce je přiměřeným krokem státu k vynucení mezinárodních sankcí.

24. Žalobkyně v replice trvala na důvodnosti žaloby. Opět navrhla spojení řízení, odkázala na svou argumentaci z žaloby a nesouhlasila s argumentací, že v prvním a druhém napadeném rozhodnutí žalovaný řádně vypořádal s námitkami stran absence společenské škodlivosti a nepřiměřenosti uloženého správního trestu. Správní orgány totiž rezignovaly na aplikaci zákonných kritérií na skutkové okolnosti případu a s argumenty žalobkyně se nevypořádali.

25. Na repliku žalobkyně žalovaný dále písemně nereagoval.

IV. Jednání

26. Jednání se před nadepsaným soudem konalo 25. 6. 2026.

27. Žalobkyně uvedla, že nejprve vycházela a spoléhala se na vyžádanou dokumentaci, která jí byla poskytnuta, tj. z deklarace celního úřadu. Až poté zjistila, že klasifikace není správná. I taková komunikace však může založit legitimní očekávání, zvláště není-li k dispozici aparát, kterým lze klasifikaci ověřit vlastním postupem. Předmětné Nařízení je dle žalobkyně koncipováno tak, že se má jednat o zboží, které představuje významný příjem Ruské federace, který využívá pro financování bojů na Ukrajině. Významný příjem se promítl nejen do textu Nařízení, ale i pro snížení rizik právě společnosti, která nedrží takový právní aparát, aby sledoval dynamiku změn Nařízení; v tomto ohledu stanovil liberační důvody v článku 10. Žalobkyně dotčené zboží nedovážela pravidelně, jednalo se o ojedinělou záležitost za minimální částku. Žalovaný článek 10 vůbec nebral v potaz, neprovedl důkazy. Věc se stala v krátké době po překlenovací době, kdy ještě se zbožím bylo možno obchodovat. To se pak podle žalobkyně mělo projevit v posuzování individuální odpovědnosti žalobkyně. Přezkum ministerstva financí se pak nezaměřil na to stěžejní, rozhodnutí je v rozporu se zákazem reformace in peius. Nevypořádání se s argumentací žalobkyně, ať už se týká povahy zboží, nedostatečné aplikace liberačních důvodů dle článku Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 8 sp. zn. 10 Af 21/2025 10 Nařízení, společenskou škodlivostí atp. zakládá celkovou nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

28. Žalovaný uvedl, že článkem 10 Nařízení se zabýval a uvedl, že jde o obdobu omluvitelného právního omylu podle § 17 přestupkového zákona. Do Přílohy Nařízení bylo dotčené zboží s účinností od 7. 10. 2022, Smlouva byla uzavřena v roce 2023, necelé 4 měsíce po zařazení zboží. Změnové Nařízení z října 2022 stanovilo v čl. 3 odst. 1 a 2 uvedl, že zákazy se neuplatí do 8. ledna 2023 na Smlouvy uzavřené před 7. říjnem 2022. K uloženému trestu uvedl, že před přezkumem mělo být uloženo propadnutí věci a vedle toho i uložena pokuta, šlo by o porušení zákazu dvojího trestání. V současné podobě je na tom žalobkyně lépe. Dodal, že za přestupek v době jeho spáchání bylo lze uložit pokutu až do výše 4.000.000 Kč, okolnosti případu byly zhodnoceny tak, že nebyla prokázána vůle k obcházení sankcí, ale protože se jednalo o první případ porušení sankčního režimu žalobkyní, postačilo proto uložení propadnutí věci jako jediný trest.

29. Soud dokazování neprováděl žalobkyní navrhovanými důkazními prostředky: dokumentem označeným jako „Popis zboží: Střecha pro kontejner NOX AdBlue“, dokumentem označeným jako „INFORMATION MAIL about the delivered goods“ vyhotovený společností EKO TECHNOLOGY OOO, prohlášení o shodě vyhotovené panem L. J. dne 2. 5. 2023 s přílohami (bezpečnostní listy, technický list), příkazem FAÚ ze dne 31. 5. 2024, č. j. FAU-63684/2024/033, sp. zn. S/2023/00040, odporem žalobkyně ze dne 11. 6. 2024 proti tomuto příkazu, odůvodněním odporu ze dne 12. 7. 2024, rozhodnutím FAÚ, odvoláním žalobkyně ze dne 12. 5. 2025 proti rozhodnutí FAÚ, prvním napadeným rozhodnutím, rozhodnutím ministra financí ze dne 7. 10. 2025 a druhým napadeným rozhodnutím. Tyto důkazní prostředky jsou totiž oběma stranám již známy, strany sporu měly prostor se k těmto podkladům vyjádřit. Jsou součástí správního spisu, kterým se však dokazování neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 – 117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

30. Žalobou ze dne 15. 9. 2025 proti prvnímu napadenému rozhodnutí soud dokazování taktéž neprováděl, neboť jde o podání v tomto soudním řízení, které je oběma stranám známo. Jako nadbytečné soud vyhodnotil dokazování svědeckou výpovědí pana L. J., protože jeho výpověď by do věci nemohla vnést nové relevantní informace – pro rozhodnutí věci podle názoru soudu postačují listinné podklady založené ve správním spise, prohlášení o shodě z 2. 5. 2023 se navíc netýkalo dotčeného zboží, ale zboží, které vyrobil L. J. Soud nevyhodnotil jako potřebné ustanovit znalce a zadat vypracování znaleckého posudku z oborů Chemie, Stavebnictví a Strojírenství ohledně materiálového složení, vlastností, funkcí a využití dotčeného zboží. Není totiž sporu o složení dotčeného zboží. Odpověď na otázku, zda jde o materiál použitelný ve stavebnictví, poté poskytují příslušné předpisy (viz níže) a proto není v této souvislosti třeba znaleckého zkoumání. Dokazování nebylo třeba provádět ani internetovou stránkou na adrese https://www.adast.group/, protože o podnikatelské činnosti žalobkyně není mezi stranami sporu.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

31. Městský soud ověřil, že obě žaloby byly podány včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žaloby přípustné, splňující všechny formální náležitosti na ně kladené. Obě napadená rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového i právního stavu v době jejich vydání a v mezích uplatněných žalobních bodů v souladu s ustanovením § 75 odst. 1 a 2 zákona č. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 9 sp. zn. 10 Af 21/2025 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti.

32. Soud v tomto ohledu konstatuje, že nedošlo k prekluzi přestupku – dotčené zboží bylo žalobkyní zakoupeno smlouvou z 1. 2. 2023 a následně převezeno do ČR. FAÚ o přestupku rozhodl 25. 4. 2025 a jeho rozhodnutí bylo ve výroku o vině pravomocně potvrzeno prvním napadeným rozhodnutím z 16. 7. 2025. Nedošlo tedy k uplynutí prekluzivní lhůty ve smyslu § 30 písm. b) přestupkového zákona. VI./5 Námitky nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí 33. Posledním žalobním bodem žalobkyně namítala nepřezkoumatelnost rozhodnutí FAÚ i obou napadených rozhodnutí a nedostatečně zjištěný skutkový stav. Soud se uvedeným žalobním bodem zabýval přednostně, neboť jen přezkoumatelné rozhodnutí totiž může být podrobeno soudnímu přezkumu z hlediska žalobních bodů (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002 – 35, č. 359/2004 Sb. NSS).

34. Vada nepřezkoumatelnosti rozhodnutí je jednou z nejzávažnějších vad řízení, kterou lze konstatovat pouze v případě, že pro výše uvedené důvody skutečně nelze seznat, proč správní orgán rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku posuzovaného rozhodnutí, resp. proč považoval vznesené námitky za nedůvodné (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2022, č. j. 5 As 158/2021 – 36, bod 18, a tam citovaná judikatura).

35. Platí, že ze správního rozhodnutí musí být seznatelné proč správní orgán považuje účastníkovy námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, z čeho při rozhodnutí vycházel, jak se vypořádal s účastníkem předestřenými okolnostmi a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Obdobně jako v případě krajských soudů ale správní orgány nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem argumentace obsažené v odvolání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013 – 19). V rozsudku ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 – 130, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[p]řestože je třeba na povinnosti dostatečného odůvodnění rozhodnutí z hlediska ústavních principů důsledně trvat, nemůže být chápána zcela dogmaticky. Rozsah této povinnosti se totiž může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého jednotlivého případu. Zároveň tento závazek nemůže být chápán tak, že vyžaduje za všech okolností podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument účastníka“. Implicitní vypořádání námitek za splnění podmínky existence vlastního uceleného argumentačního systému, který (soud či správní orgán) logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná, akceptuje rovněž Ústavní soud (viz např. jeho nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, č. N 26/52 SbNU 247, bod 68).

36. Ve správním řízení přitom tvoří rozhodnutí obou stupňů jeden celek. Odvolací či rozkladový orgán tak může nahradit část odůvodnění orgánu prvního stupně vlastní úvahou a korigovat tak určitá dílčí „argumentační zaškobrtnutí“ podřízeného správního orgánu v případě, kdy prvostupňové rozhodnutí potvrzuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012 – 47, nebo ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013 – 25, bod 14). Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 10 sp. zn. 10 Af 21/2025 37. Žalovaný v prvním napadeném rozhodnutí komplexně vypořádal žalobkyniny odvolací námitky. Druhé napadené rozhodnutí se zabývá částí odvolání proti nepřiměřenosti správního trestu.

38. Žalovaný v rámci bodů 3.1 a 3.2 odůvodnění prvního napadeného rozhodnutí vypořádal odvolací argumentaci a důkazní návrhy žalobkyně stran zařazení dotčeného zboží. Souhlasil s žalobkyninou argumentací stran vad při hodnocení této otázky ze strany FAÚ, na str. 7 prvního napadeného rozhodnutí vysvětlil z jakého důvodu důkazní prostředky předložené žalobkyní nevyvrací závěr o klasifikaci dotčeného zboží (zde se vyjádřil ke všem z nich, srov. bod 12 odvolání). Žalovaný vycházel přitom ze stanoviska celního úřadu (ve správním spisu založené pod č. j. FAU-70515/2023/02) k sazebnímu zařazení. Závěry z podkladů, které předložila žalobkyně (Popis zboží: Střecha pro kontejner NOX AdBlue, Information Mail about the delivered goods, Prohlášení o shodě ve spojení s navrženým výslechem svědka L.) žalovaný konkrétně shrnul a vyložil, proč nijak nezpochybňují stanovisko celního úřadu. Poté žalovaný předestřel svůj názor na žalobkyninu argumentaci složením dotčeného zboží – zde poukázal na to, že nejde pouze o materiálové složení, ale také o celkový charakter a použití výrobku. Je pravdou, že žalovaný se vedle otázky materiálu mohl podrobněji zabývat také otázkou, zda dotčené zboží představuje výrobek použitelný ve stavebnictví; v rámci shrnutí zjištění z popisu zboží uvedl, že jde „o montážní prvek, který se nijak neupravuje ani nezpracovává. Jde pouze o montáž na kontejner AdBlue.“ 39. Žalovaný tedy vycházel v první řadě z podkladu, který se zabýval otázkou zařazení dotčeného zboží. Zabýval se však i jinými podklady, které navrhla žalobkyně v řízení, ty však závěry celního úřadu nijak nepopřely. Pro svůj závěr o zařazení a na to navazující otázky proto žalovaný vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, jak soud vyloží níže.

40. Žalovaný dále vypořádal i námitku spočívající v tom, že podle žalobkyně nešlo o nákup zboží, z něhož Rusku plynou významné příjmy umožňující destabilizaci situace na Ukrajině. Zde poukázal ve stručnosti na to, že žalobkyně zkrátka na území EU prokazatelně dovezla zboží uvedené v seznamu zboží, které je zakázáno z Ruska nakupovat.

41. Podmínky pro vyloučení odpovědnosti ve smyslu čl. 10 nařízení Rady byly žalovaným přezkoumatelně vyhodnoceny v bodě 3.3 na str. 8 a 9 prvního napadeného rozhodnutí – zde žalovaný vysvětlil z jakého důvodu neshledal podmínky pro aplikaci uvedeného ustanovení.

42. I k otázce společenské škodlivosti se žalovaný a FAÚ přezkoumatelným způsobem vyjádřili. Žalobkyně v bodě 24 odvolání shrnula 8 bodů, které považuje za významné okolnosti, které vylučují společenskou škodlivost jejího jednání, nebo ji alespoň snižují. Je pravdou, že žalovaný žalobkyniny argumenty vypořádal v bodě 3.4 prvního napadeného rozhodnutí velmi stručně – konstatoval, že jde o kategorii běžně se vyskytujících případů porušení předpisů, že materiální stránka přestupku naplněna byla a že žalobkyní zmiňované okolnosti nejsou okolnostmi vylučujícími vznik odpovědnosti za přestupek. To však nic nemění na tom, že tato úvaha žalovaného je srozumitelná a rozhodnutí je přezkoumatelné i v této části.

43. S argumentací o tom, že žalobkyně neměla pochybnosti o charakteru dotčeného zboží a nevěděla o riziku sankce se však žalovaný vypořádal v bodě 3.3 prvního napadeného rozhodnutí. O tom, že dotčené zboží nebylo v dokumentech označeno za stavební výrobek či výrobek z plastů, se vyjádřil v bodě 3.1 – zde se také vypořádal s charakterem a složením dotčeného zboží. Odpověď na námitky, že prodávajícím byla běžná ruská společnost, že celní hodnota dotčeného zboží byla marginální a že nepředstavovala významný příjem, se Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 11 sp. zn. 10 Af 21/2025 podávají z bodu 3.2 prvního napadeného rozhodnutí – jde o námitky irrelevantní, neboť stěžejní je zařazení KN dotčeného zboží do přílohy XXI nařízení Rady. Dosavadní bezúhonnost obviněné byla zohledněna v rámci úvah o uložení trestu již v rozhodnutí FAÚ. Ohrožením konkrétních zájmů členských států a EU se také zabýval již FAÚ, který shledal, že došlo k zásahu do fungování mezinárodních sankcí vůči Ruské federaci.

44. Odvolací námitky proti trestu propadnutí věci vypořádal pak žalovaný v druhém napadeném rozhodnutí na str. 5 – 7. Vůči těmto úvahám žalobkyně námitku nepřezkoumatelnosti neuplatnila, v obou žalobách polemizuje toliko s přiměřeností trestu.

45. Stran uplatněných námitek proti přezkoumatelnosti obou rozhodnutí soud konstatuje, že názor žalovaného na odvolací námitky žalobkyně je z obou napadených rozhodnutí seznatelný. Nedostatky rozhodnutí FAÚ stran vypořádání námitek (zejména stran vyhodnocení povahy dotčeného zboží) byly sanovány v napadených rozhodnutích. Přezkoumávaná správní rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti.

46. Žalobní bod tedy není důvodný. VI./1 K interpretaci a aplikaci čl. 3i odst. 1 nařízení Rady a § 18 odst. 1 písm. b) ZPMS 47. Podstatou prvního žalobního bodu je otázka, zda se dotčeného zboží skutečně dotýkají sankce. Žalobkyně namítá, že skutková podstata § 18 odst. 1 písm. b) ZPMS nemohla být naplněna, neboť dotčené zboží není plastovým výrobkem pro stavebnictví. Správní orgány podle žalobkyně nesprávně vycházely jen ze stanoviska celního úřadu z 3. 4. 2023. Dotčené zboží je přitom převážně ze skla, nejde přitom o výrobek použitelný ve stavebnictví. Napadala tedy jak vyhodnocení skutkové otázky (posouzení složení a využití zboží), tak s tím související vyhodnocení otázky právní (tedy zařazení dotčeného zboží pod KN zařazeného do přílohy XXI nařízení Rady) – viz žalovaným odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu z 28. 2. 2023, č. j. 8 Afs 199/2021 – 90 (viz jeho bod 20 a v něm odkazovanou judikaturu). Tvrdila také, že skutková podstata přestupku nebyla naplněna zcela a správním orgánům vyčetla, že k otázce významnosti příjmu Rusku a destabilizaci situace na Ukrajině chybí odůvodnění.

48. Podle § 18 odst. 1 písm. b) ZPMS ve znění do 26. 9. 2024 platilo, že „[f]yzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, který určuje mezinárodní sankce ve smyslu § 2 písm. c)“. Za uvedený přestupek bylo možné podle § 18 odst. 4 písm. c) téhož předpisu v témže znění uložit pokutu do výše 4 000 000 Kč. Soud pro úplnost dodává, že novelizací účinnou od 27. 9. 2024 se uvedená skutková podstata přesunula do § 19 odst. 1 písm. a) ZPMS, nedošlo tedy k zániku trestnosti. Možná výše pokuty je podle pozdější úpravy až 50.000.000 Kč (srov. § 19 odst. 3 ZMPS), pozdější právní úprava tedy není pro žalobkyni příznivější, což mezi stranami ani sporné není.

49. Podle článku 3i odst. 1 nařízení Rady se zakazuje „přímo či nepřímo nakupovat, dovážet nebo převádět do Unie zboží uvedené v příloze XXI, z něhož Rusku plynou významné příjmy umožňující činnosti destabilizující situaci na Ukrajině, pokud dotčené zboží pochází z Ruska nebo z něj je vyvezeno“. Podle části B přílohy XXI nařízení Rady v uvedeném znění se zákaz dotýká mj. zboží s KN č. 3925, tedy stavebních výrobků z plastů. Ani zde nedošlo postupem času k úpravám, které by vedly k zániku trestnosti (srov. aktuální konsolidované znění nařízení Rady). Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 12 sp. zn. 10 Af 21/2025 50. Pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 18 odst. 1 písm. b) ZPMS je zcela nerozhodné, jak žalobkyně zboží deklarovala (uvedená skutečnost nicméně je důležitá pro vyhodnocení okolností vylučujících odpovědnost za přestupek, viz vypořádání druhého žalobního bodu). S ohledem na znění skutkové podstaty přestupku a čl. 3i odst. 1 nařízení Rady je totiž zásadní jen objektivní skutečnost, že žalobkyně nakoupila, dovezla nebo převezla do Unie zboží pocházející a vyvezené z Ruské federace, kterého se dotýkají sankční omezení. To je otázka nezávislá na správnosti údajů v celním prohlášení, které vyplnila žalobkyně. S ohledem na výše uvedené není třeba v podrobnostech řešit otázku důvěry žalobkyně ve správnost nezávazného stanoviska celního úřadu a jeho vliv na žalobkyninu odpovědnost, obsah celního prohlášení totiž nemá na naplnění skutkové podstaty přestupku vliv.

51. Pro celní zařazení výrobků v rámci kombinované nomenklatury platí několik základních pravidel, která vyplývají již ze samotné kombinované nomenklatury; obsahuje všeobecná pravidla pro výklad. Z všeobecných pravidel pro výklad kombinované nomenklatury jsou pro nynější věc podstatná tři pravidla, na které stanovisko celního úřadu odkazuje: - pravidlo č. 1 - „Názvy tříd, kapitol a podkapitol jsou pouze orientační; pro právní účely jsou pro zařazení směrodatná znění čísel a příslušných poznámek ke třídám nebo kapitolám a následující ustanovení, pokud znění těchto čísel nebo poznámek nestanoví jinak“; - pravidlo č. 3b – „Zboží, které lze podle pravidla 2 b) nebo z jiných důvodů zařadit prima facie do dvou nebo více čísel, se zařazuje takto: směsi, zboží složené z různých materiálů nebo zhotovené z různých komponentů a zboží v soupravách (sadách) v balení pro drobný prodej, které nelze zařadit podle pravidla 3 a), se zařadí podle materiálu nebo komponentu, který jim dává podstatný charakter, je-li možno takový materiál nebo komponent určit“; a - pravidlo č. 6 – „Zařazení zboží do položek a podpoložek určitého čísla je pro právní účely stanoveno zněním těchto položek a podpoložek a příslušných poznámek k položkám a podpoložkám, jakož i mutatis mutandis výše uvedenými pravidly, přičemž se rozumí, že srovnávány mohou být pouze položky a podpoložky stejné úrovně. Není-li stanoveno jinak, uplatňují se pro účely tohoto pravidla rovněž příslušné poznámky ke třídě a kapitole“.

52. K otázce zařazení zboží pod určitou nomenklaturu existuje obsáhlá judikatura Soudního dvora EU a Nejvyššího správního soudu. Rozhodující kritérium pro sazební zařazení zboží spočívá především v jeho objektivních charakteristikách a vlastnostech, jak jsou definovány zněním čísla nebo položky kombinované nomenklatury a poznámek ke třídám nebo kapitolám. Názvy tříd, kapitol a podkapitol jsou pouze orientační (viz např. rozsudky Soudního dvora EU ze dne 11. 6. 2015, Baby Dan, C-272/14, bod 25, ze dne 16. 9. 2004, DFDS, C-396/02, bod 27, ze dne 15. 9. 2005, Intermodal Transports, C-495/03, bod 47, nebo ze dne 15. 2. 2007, RUMA, C-183/06, bod 27, a mnohé další).

53. Nelze-li celní zařazení provést čistě na základě objektivních znaků a vlastností výrobku, může být objektivním kritériem pro celní zařazení rovněž účel použití výrobku, je-li účel použití tomuto výrobku „inherentní“, tedy výrobku vlastní, s výrobkem neodmyslitelně spjatý. Účel výrobku musí být možné posoudit v závislosti na jeho objektivních charakteristikách a vlastnostech (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 6 Afs 110/2016 – 23, LEGO STAR WARS Darth Vader, ze dne 24. 9. 2019, Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 13 sp. zn. 10 Af 21/2025 č. j. 10 Afs 120/2019 – 43, iMi Partner, bod 17, a dále např. rozsudky ze dne 19. 11. 2013, č. j. 2 Afs 85/2012 – 40, ze dne 28. 4. 2011, č. j. 1 Afs 20/2011 – 74, nebo ze dne 22. 8. 2019, č. j. 1 Afs 166/2018 – 40; případně také rozsudky Soudního dvora EU ze dne 25. 2. 2021, Bartosch Airport Supply Services, C-772/19, bod 24, a ze dne 4. 3. 2004, Krings, C-130/02, bod 30). Pro celní zařazení však není rozhodné jakékoli možné použití daného výrobku, ale předpokládané použití zjištěné právě s ohledem na objektivní znaky a vlastnosti výrobku (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 26. 5. 2016, Invamed, C-198/15, bod 24). Ke zjištění účelu použití výrobku je podle judikatury třeba zkoumat použití, ke kterému je dotčený výrobek určen výrobcem, stejně jako způsob a místo použití výrobku (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2018, č. j. 10 Afs 306/2016 – 85, bod 19, ze dne 30. 3. 2023, č. j. 10 Afs 95/2022 – 35, bod 9, a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 30. 4. 2020, DHL Logistics (Slovakia), C-810/18, bod 26).

54. Dodatečně lze upozornit také na výkladové vodítko v podobě vysvětlivek k harmonizovanému systému Světové celní organizace (WCO) a vysvětlivek ke kombinované nomenklatuře. K těmto vysvětlivkám však nelze přihlížet v situaci, kdy mění, např. nepřípustně zužují, význam položek a podpoložek kombinované nomenklatury (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2013, č. j. 2 Afs 85/2012 – 40, K + K General Corporation, a tam cit. judikaturu a již odkazovaný rozsudek č. j. 10 Afs 95/2022 – 35, bod 10).

55. Stran popisu dotčeného zboží lze odkázat na zjištění žalovaného z žalobkyní předkládaných důkazních prostředků na str. 7 prvního napadeného rozhodnutí – jde o montážní prvek, střechu určenou na instalaci na nádobu tankovacího modulu řady AdBlue NOx. Složení dotčeného zboží je z 66 % sklo, z 33 % přírodní polymer. Žalobkyně sama tvrdí, že dotčené zboží je sklolaminátový výrobek vyrobený technologií laminace skelných rohoží s prosycením epoxidovou pryskyřicí (viz např. bod 11 žaloby z 7. 11. 2025).

56. Epoxidová pryskyřice přitom je v nomenklatuře řazena mezi plasty (KN č. 3907 30 00). Stanovisko celního úřadu ze dne 3. 4. 2023 uvádí, že předmětný druh zboží měl být zařazen jako „Název zboží: Plastová stříška- sklolaminát“, kód kombinované nomenklatury 39259080. Dle popisu, předložené dokumentace a doplněných údajů se jedná plastovou stříšku (sklolaminát) pro nádrž (kontejner) AdBlue. Stříška je vyrobena na míru, je odklápěcí a uzpůsobená pro usazení na kontejner. Dále stanovisko odkazuje na poznámku 1 ke kapitole 39. Z ní se podává, že „[v] celé nomenklatuře se výrazem „plasty“ rozumějí materiály čísel 3901 až 3914, které působením vnějšího vlivu (zpravidla tepla a tlaku, případně rozpouštědla nebo plastifikátoru) jsou nebo byly schopné tváření buď v okamžiku polymerace, nebo v jiném dalším stadiu lisováním, litím, protlačováním, válcováním nebo jiným způsobem do tvaru, který si zachovají, i když tento vnější vliv přestane působit“.

57. Celní úřad ve svém stanovisku odkázal také na vylučovací poznámku a) vysvětlivek Harmonizovaného systému k č. 7019, která zní: „[p]olotovary a výrobky získané lisováním skleněných vláken nebo slisováním na sebe uložených vrstev skleněných vláken, impregnovaných plasty, pokud se jedná o tvrdé, tuhé výrobky, které již nemají povahu výrobků ze skleněných vláken (kapitola 39)“ (citace viz Odpověď na žádost o informace Celního úřadu pro Jihomoravský kraj z 2. 6. 2025, č. j. 257972-2/2025/530000-20, která je založena ve správním spise FAÚ). V případě dotčeného zboží celní úřad zohlednil charakter, účel a tuhost, která po zpracování vrstev skleněných vláken spolu s plasty právě již vylučuje klasifikaci zboží jako skla ve smyslu položky KN č. 7019. S ohledem na výše citované pravidlo č. 3b je tak již nerozhodný žalobkyní namítaný poměr složení; zásadní je podstatný charakter zboží, který Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 14 sp. zn. 10 Af 21/2025 je určen konkrétním materiálem nebo komponentem. Tím je dle popisu a dle fotografií dotčeného zboží neprůhledný střešní kryt, ze své povahy odolný externím vlivům, a který již na první pohled nepůsobí v této podobě jako vyrobený ze skla.

58. Pokud jde o zařazení dotčeného zboží pod konkrétní KN, položka KN č. 3925 zahrnuje „Stavební výrobky z plastů, jinde neuvedené ani nezahrnuté“, podpoložka KN 3925 90 80 poté zahrnuje zboží „Ostatní“. Charakteristikou položky KN č. 3925 tedy je, že musí jít o stavební výrobky – tím se uvedená položka odlišuje (jako speciální kategorie) od následující položky KN č. 3926, která zahrnuje „Ostatní výrobky z plastů a výrobky z ostatních materiálů čísel 3901 až 3914“, a která tedy představuje zbytkovou kategorii.

59. Z vysvětlivek Harmonizovaného systému k č. 3925 (pod č. 11) se podává: „Číslo 3925 zahrnuje pouze následující výrobky, pokud nepatří do některého jiného předcházejícího čísla podkapitoly II: a) zásobníky, nádrže (včetně septiků), kádě a podobné nádoby o obsahu převyšujícím 300 litrů; b) konstrukční dílce používané například pro podlahy, stěny, příčky, stropy nebo střechy; c) okapové žlaby a jejich příslušenství; d) dveře, okna a jejich rámy, zárubně a prahy; e) balkóny, sloupkové zábradlí, ploty, brány a podobné bariéry; f) okenice, rolety (včetně žaluzií) a podobné výrobky a jejich části, součásti a příslušenství; g) velkorozměrné regály, pro sestavení a pevnou instalaci, například pro obchody, dílny a sklady; h) dekorativní architektonické prvky, například kanelury, kopule, stavební sloupky; a ij) příslušenství a kování určené pro trvalou instalaci na dveřích, oknech, schodištích, stěnách nebo jiných částech budov, například otočné knoflíky, kliky, háky, konzoly, držáky na ručníky, kryty k vypínačům a jiné ochranné kryty“ (podtržení doplněno soudem). Vysvětlivka č. 11 písm. b) nemění význam položky ani podpoložky, ve zde posuzovaném případě toliko zpřesňuje, co pod KN č. 3925 oproti obecnější KN 3926 spadá.

60. Z výše uvedené charakteristiky dotčeného zboží se zřetelně podává, že slouží k montáži na nádobu tankovacího modulu (z popisu zboží založeného ve spise se výslovně podává, že „[d]oručené zboží slouží jako střecha na komplexní zařízení AdBlue. Jedná se o montážní prvek, který se nijak neupravuje ani nezpracovává. Jde pouze o montáž na kontejner AdBlue“). Inherentním účelem dotčeného zboží je tedy montáž; jde o komponentu, konstrukční dílec nádoby, její externí svrchní kryt. S ohledem na vysvětlivku č. 11 písm. b) jde tedy o výrobek, který má být zahrnut pod KN č. 3925. Žalobkynina argumentace se v tomto směru omezuje na to, že dotčené zboží nesouvisí se stavbou a není na stavbě použitelné; tím však žalobkyně zcela pomíjí, že pod uvedené KN spadají také konstrukční dílce.

61. Stanovisko celního úřadu ze dne 3. 4. 2023 tak podle názoru soudu přesvědčivě vyložilo důvody pro zařazení dotčeného zboží pod KN č. 3925. A s podklady předložené žalobkyní o podobě, povaze, charakteru, složení a účelu dotčeného zboží je pak toto stanovisko zcela v souladu. Soud proto shledal za nadbytečné provádět důkaz výslechem svědka L. J. či znaleckým posudkem z oborů Chemie, Stavebnictví a Strojírenství ohledně materiálového složení, vlastností, funkcí a využití dotčeného zboží.

62. Žalobkyně taktéž namítala, že dotčené zboží mělo být klasifikováno pod položkou KN č. 7016 „Dlažební kostky, desky, cihly, dlaždice, obkládačky a ostatní výrobky z lisovaného skla, též s drátěnou vložkou, používané pro stavební nebo konstrukční účely; skleněné kostky a ostatní skleněné drobné zboží, též na podložce, pro mozaiky nebo podobné dekorativní účely; skleněné vitráže a podobné výrobky; pěnové sklo v blocích, tabulích, deskách, skořepinách nebo podobných tvarech“ jako KN č. 7016 90 70, tedy „Ostatní“. Uvedenou argumentaci žalobkyně uplatnila až v soudním řízení, v rozhodnutích na ni tedy správní orgány nemohly reagovat. Soud Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 15 sp. zn. 10 Af 21/2025 nicméně s ohledem na výše uvedené souhlasí s hodnocením žalovaného v duplice, že uvedená klasifikace není pro charakter dotčeného zboží na místě.

63. Podle žalobkyně v napadených rozhodnutích chybí řádné odůvodnění, proč zde šlo o nákup zboží „z něhož plynou Rusku významné příjmy umožňující činnosti destabilizující situaci na Ukrajině“. Uvedené považuje za obligatorní znak skutkové podstaty, který tedy měl být vyhodnocen a jeho naplnění prokázáno.

64. Přestupek podle § 18 odst. 1 písm. b) ZPMS spočívá toliko v porušení povinnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, který určuje mezinárodní sankce ve smyslu § 2 písm. c). Článek 3i byl do nařízení Rady vložen nařízením Rady (EU) 2022/576 ze dne 8. dubna 20221, podle kterého je změna nařízení Rady odůvodněna přijetím rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/578, kterým se mění rozhodnutí 2014/512/SZBP. Uvedené rozhodnutí Rady rozšiřuje seznam kontrolovaného zboží, které by mohlo přispět k vojenskému a technologickému posílení Ruska nebo k rozvoji odvětví obrany a bezpečnosti. Zavádí další omezení dovozu určitého zboží z Ruska, zejména uhlí a jiných tuhých fosilních paliv [viz recitál 1 nařízení Rady (EU) 2022/576].

65. Úmyslem evropského zákonodárce tedy bylo tímto ustanovením zamezit posilování obchodu s určitým zbožím z Ruska (a to nejen vojenského a strategického materiálu). Tohoto výsledku by však nemohlo být dosaženo ani tehdy, pokud by byl zákaz obcházen s pomocí opakovaných nákupů sankcionovaného zboží, byť i v menším objemu. Soud proto souhlasí se závěrem žalovaného – již to, že KN určitého zboží je zařazeno do přílohy XXI nařízení Rady jej definuje jako zboží přinášející významné příjmy do Ruska. Proto objektivní odpovědnost právnické osoby za přestupek dle § 18 odst. 1 písm. b) ZPMS vznikne tehdy, pokud tato osoba zboží pocházející z Ruska nakoupí, doveze nebo převede do Unie bez ohledu na hodnotu tohoto zboží.

66. Lze tedy konstatovat, že FAÚ ani žalovaný nepochybili, když v rámci posuzování naplnění skutkové podstaty nehodnotili celní hodnotu zboží ani povahu využití zboží (tj. zda jde o vojenský nebo strategický materiál), ale toliko jeho správné zařazení. S ohledem na zařazení dotčeného zboží pod KN č. 3925, přičemž zboží s uvedeným KN bylo zařazeno do přílohy XXI nařízení Rady, lze proto souhlasit s žalovaným, že skutková podstata přestupku podle § 18 odst. 1 písm. b) ZPMS byla naplněna. Žalobní bod tudíž není důvodný. VI./2 Zohlednění důvodů pro vyloučení odpovědnosti žalobkyně 67. Nařízení Rady v čl. 10 stanovuje důvod, který vylučuje odpovědnost za porušení ustanovení tohoto nařízení. Podle něj „[j]ednání fyzických nebo právnických osob, subjektů nebo orgánů nezakládá jejich odpovědnost, pokud nevěděly a neměly rozumný důvod se domnívat, že svým jednáním porušují opatření stanovená v tomto nařízení“. Jak správně konstatoval žalovaný na str. 8 prvního napadeného rozhodnutí, jde o obdobu omluvitelného právního omylu podle § 17 přestupkového zákona. Již jazykovým výkladem lze přitom z uvedeného ustanovení vyvodit, že se jej nemůže dovolávat deklarant, kterému je nebo musí být známo, že celní úřady dané zboží podřazují pod KN zahrnuté mezi sankcionované zboží. 1kterým se mění nařízení (EU) č. 833/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 16 sp. zn. 10 Af 21/2025 68. Žalovaný aplikovatelnost uvedeného ustanovení na případ žalobkyně vyloučil s argumentací, že zboží s KN č. 3925 bylo do přílohy XXI nařízení Rady zařazeno již 7. 10. 2022, žalobkyně však smlouvu uzavřela až 1. 2. 2023 – měla tedy dostatečný prostor se s regulací seznámit. Žalobkyně se uvedenému závěru brání s tím, že s ohledem na dostupné informace, dokumenty a na komunikaci s prodejcem neměla důvod se domnívat, že dotčené zboží podléhá sankcím, poukazuje také na obtížnost sledovat dynamiku změn Nařízení.

69. Ze správního spisu se podává, že celní úřad při kontrole dotčeného zboží pojal pochybnosti o souladu mezi deklarovaným a skutečným stavem, a proto 30. 3. 2023 požádal oddělení 20 – Podpory celního řízení Celního úřadu pro Jihomoravský kraj o stanovisko k sazebnímu zařazení dotčeného zboží. Dne 3. 4. 2023 celní úřad obdržel od oddělení 20 stanovisko k sazebnímu zařazení pod č. j. 209273/2023-530000-20, ve kterém je dotčené zboží klasifikováno kódem KN č. 3925 90 80.

70. Celní úřad následně přijal žalobkynino celní prohlášení MRN 23CZ5300001D878QH6 datované 4. 4. 2023. V něm je dotčené zboží označeno KN č. 3925 90 80 a popsáno jako „stavební výrobky z plastů, jinde neuvedené ani nezahrnuté Střecha na nádrž Ad Blue – 12 ks“. To žalobkyně nezpochybnila; sama tvrdí, že dotčené zboží deklarovala v souladu se stanoviskem celního úřadu, nikoliv na základě vlastního uvážení (viz např. bod 26 žaloby z 7. 11. 2025).

71. Úvaha žalovaného je tedy správná. Žalobkyně byla upozorněna, jak celní úřad na dotčené zboží nahlíží. V té době již bylo zboží s KN č. 3925 dostatečně dlouhou dobu zahrnuto do přílohy XXI nařízení Rady a žalobkyně si tedy mohla a měla ověřit, že zboží s tímto KN se sankce dotýkají. Pokud tedy následně deklarovala dotčené zboží pod uvedeným KN, byť by tak učinila i v dobé víře ve správnost stanoviska celního úřadu, nemůže nyní namítat, že právě takovou klasifikaci dotčeného zboží nemohla očekávat a že neměla důvod se domnívat, že dotčené zboží sankcím nepodléhá. Žalobkyni nic nebránilo, aby v pochybnostech o klasifikaci KN dotčeného zboží požádala o závaznou informaci o sazebním zařazení ve smyslu čl. 33 celního kodexu – to však neučinila.

72. Druhý žalobní bod proto soud také vyhodnotil jako nedůvodný, žalovaný otázku aplikovatelnosti čl. 10 nařízení Rady vyhodnotil v souladu se zákonem. VI./3 Materiální stránka přestupku 73. Žalobkyně dále namítala, že její jednání nedosahuje dostatečné intenzity pro naplnění materiální stránky přestupku.

74. Přestupek je ve smyslu § 5 přestupkového zákona společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin. Obecně lze vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, „naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Z tohoto závěru však nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby. Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek.“ (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 9 As 173/2020 – 32, č. 4093/2020 Sb. NSS, body 57 až 58, nebo ze Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 17 sp. zn. 10 Af 21/2025 dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 – 45, vztahující se k dřívější právní úpravě přestupkového zákona). V obvyklých situacích tedy bude materiální stránka přestupku dána, jen ve výjimečných a zvláštních situacích dána nebude. To platí tím spíše u přestupků ohrožovacích, o který jde též v nynější věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2016, č. j. 6 As 187/2016 – 23, bod 20). Otázkou naplnění materiální stránky přestupku je třeba se zabývat v hraničních případech (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2019, č. j. 6 As 321/2018 – 31, bod 19).

75. Žalobkyně má tedy sice pravdu, že správní orgán je povinen hodnotit i materiální stránku přestupku, nicméně při naplnění formální stránky se předpokládá její naplnění a v řízení musí existovat zvláštní okolnosti, které škodlivost jednání pachatele zásadním způsobem snižují. To ostatně plyne i z žalobkyní citované judikatury (viz bod 41 žaloby z 7. 11. 2025). Obsah skutkové podstaty je zde přitom jasný, neposkytuje prostor pro širší zkoumání otázky, zda materiální stránka naplněna byla.

76. Soud již výše v rámci vypořádání pátého žalobního bodu vysvětlil, že žalovaný se s žalobkyninými argumenty, ve kterých spatřovala vyloučení či alespoň omezení škodlivosti jejího jednání, v prvním napadeném rozhodnutí vypořádal. Není tedy pravdou, že by uvedené argumenty žalobkyně nezohlednil.

77. Stran žalobkyní předložených dokumentů a povahy dotčeného zboží soud souhlasí s názorem správních orgánů, že nevyvrací závěr o klasifikaci zboží – pokud žalobkyně dotčené zboží deklarovala pod KN v souladu se stanoviskem celního úřadu, mohla a měla sankci očekávat (v podrobnostech viz vypořádání prvního a druhého žalobního bodu). Je přitom nerozhodné, že nejde o vojenský či strategický materiál. K obsahu a podmínkám naplnění skutkové podstaty se již soud vyjádřil výše s tím, že konkrétní transakce pro obchody z Ruska nemusí sama o sobě nutně představovat významný příjem, stěžejní je zařazení KN dotčeného zboží do přílohy XXI nařízení Rady, přičemž právě tímto zařazením je obchodování se zbožím již považováno za takové, z něhož plyne významný příjem. Celní hodnota dotčeného zboží přitom dosahuje dostatečné výše k naplnění materiální stránky přestupku.

78. Dosavadní bezúhonnost žalobkyně poté sice svědčí v její prospěch, a v tomto ohledu byla ostatně také hodnocena v rozhodnutí FAÚ, sama o sobě však nemůže škodlivost žalobkynina jednání vyloučit či relevantně zmírnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2024, č. j. 3 As 153/2022 – 45, bod 43).

79. K ohrožením konkrétních zájmů členských států a EU FAÚ ve svém rozhodnutí uvedl, že došlo k zásahu do fungování mezinárodních sankcí vůči Ruské federaci. FAÚ vysvětlil, že uvedený zájem je porušením čl. 3i nařízení Rady ohrožen, jelikož vzniká riziko, že finanční prostředky vyplacené za zboží pomohou financovat ruské válečné úsilí, přičemž v současné geopolitické situaci, která nemůže být žalobkyni neznámá, má ochrana zájmu chráněného čl. 3i nařízení Rady obzvláště vysoký význam. Uvedené úvaze nemá soud co vytknout; při úvaze, jak by z obchodu mohla prosperovat Ruská federace, je třeba vzít v potaz, že uvedenou transakci bude prodejce v domovské zemi danit, přinejmenším tím tedy prospěje tamní ekonomice.

80. Žalobkynina argumentace svým charakterem představuje „prostou“ procesní obranu, nikoliv zvláštní okolnosti, pro které by neměla být materiální stránka naplněna. Ani třetí žalobní bod proto není důvodný. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 18 sp. zn. 10 Af 21/2025 VI./4 Námitky směřující proti uloženému správnímu trestu 81. Stran výhrad proti uloženému správnímu trestu se argumentace žalobkyně vyvíjela s ohledem na postup žalovaného. Pro zrušení výroku II. prvního napadeného rozhodnutí a vydání druhého napadeného rozhodnutí, které potvrzuje rozhodnutí FAÚ ve výroku o trestu, již proto není na místě vypořádávat námitku dvojího potrestání – jiný trest než propadnutí věci s ohledem na procesní vývoj žalobkyni již nehrozí.

82. Žalobkyně namítala, že trest propadnutí dotčeného zboží považuje za nedůvodný, nepřiměřený a příliš přísný trest, který neodpovídá kritériím pro určení druhu a výměry správního trestu ve smyslu § 37 a násl. přestupkového zákona.

83. Soud upozorňuje, že ukládání trestů je realizováno v rovině správního uvážení; zde je rozsah přezkumu správního soudu omezen, neb soud nesmí svou úvahou nahrazovat uvážení správní. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze jen potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich nebo volné uvážení zneužil (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012 - 36, č. 2671/2012 Sb. NSS). Jen v omezené míře podle § 78 odst. 2 s. ř. s. může soud uvedené pravidlo prolomit v situaci, kdy to žalobce navrhuje a pokud je trest uložen ve zjevně nepřiměřené výši (vyžaduje se tedy vyšší intenzita nepřiměřenosti).

84. Pokud jde o zvolený druh trestu, již FAÚ v příkazu vysvětlil, že pro společenskou škodlivost jednání žalobkyně nepostačuje napomenutí, avšak pro neprokázání zájmu žalobkyně na porušování zájmů ČR a EU, a skutečnost, že žalobkyně je trestána poprvé, nepřistoupil k uložení trestu pokuty ve smyslu § 18 odst. 4 písm. c) ZPMS. Uvedené úvahy jako správné převzal žalovaný ve druhém napadeném rozhodnutí. Při určení druhu trestu tedy byla povaha a závažnost přestupku ve smyslu § 37 písm. a) ve spojení s § 38 přestupkového zákona dostatečně vyhodnocena.

85. Soud se dále zabýval tím, zda byly splněny podmínky pro uložení takového trestu. Uvedenou otázkou se zabýval již FAÚ v příkazu, tyto úvahy následně převzal také žalovaný – není tedy pravdou, že by nebylo zdůvodněno splnění podmínek pro uložení tohoto trestu. Žalobkyni byl uložen trest propadnutí věci ve smyslu § 35 písm. d) přestupkového zákona, tento trest je podrobněji upraven v ustanovení v § 48 odst. 1, odst. 2 a 3 přestupkového zákona. FAÚ již v příkazu vyslovil, že podmínka v odst. 1 je splněna – konkrétně její písm. a) – neboť propadá věc, která byla ke spáchání přestupku užita. V tomto ohledu soud nemá pochybností o správnosti uvedeného závěru. Dotčené zboží náleží žalobkyni, je proto splněna i podmínka v odst.

2. Žalobkyně ostatně nenamítá, že by nebyla vlastníkem dotčeného zboží.

86. Odst. 3 poté uložení tohoto trestu omezuje, pokud „hodnota věci je v nápadném nepoměru k povaze přestupku. Vyžaduje-li to však bezpečnost osob nebo majetku nebo jiný obdobný obecný zájem, k hodnotě věci se nepřihlíží.“ Celní hodnota dotčeného zboží ve výši 170 388 Kč (dle prvostupňového rozhodnutí, celního prohlášení žalobkyně z 4. 4. 2023 i dle tvrzení žalobkyně v žalobě) i podle názoru soudu není v nápadném nepoměru k povaze přestupku, vezme-li se v potaz skutečnost, že společenská škodlivost žalobkynina jednání je shledána především v narušení zájmu státu a EU na fungování mezinárodních sankcí vůči Ruské federaci. Jak správně poznamenal FAÚ ve svém rozhodnutí, maximální výši možné pokuty činí 4 000 000 Kč, přičemž s ohledem na celní hodnotu dotčeného zboží konstatoval, že nelze Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 19 sp. zn. 10 Af 21/2025 hovořit o nízkém významu a rozsahu následků přestupku. Nápadný nepoměr tedy evidentně neshledal.

87. Soud proto konstatuje, že důvod a podmínky pro uložení trestu propadnutí věci vymezené v § 48 přestupkového zákona jsou v daném případě dány a byly ze strany správních orgánů řádně odůvodněny.

88. Žalobkyně tvrdí, že uložený správní trest považuje za nepřiměřený a příliš přísný, netvrdí však, že by pro ni byl likvidační a nedoložila, že by byl uložený trest nepřiměřený, že by jí způsobil neúměrné komplikace při podnikání a ohrozil její ekonomickou a existenční situaci. Taková skutečnost přitom neplyne ani z obsahu správního spisu. „Újma“ způsobená žalobkyni propadnutím věci přitom představuje pouze cca 4,25 % maximální možné sazby případné pokuty. Žalobkyně přitom netvrdí, že by v souvislosti s uloženým trestem došlo ke vzniku nepřímých škod, které by měly na hodnotu dotčeného zboží vliv (např. argumentace zmařením plnění určité zakázky, či námitky, že by dotčené zboží bylo nenahraditelné či nějakým způsobem zvláštní).

89. Nepřiměřenost správního trestu žalobkyně spatřovala především v nedostatečném zohlednění jí namítaných okolností případu. Jak však soud vysvětlil již výše v rámci prvního a třetího žalobního bodu, s žalobkyninou argumentací se správní orgány vypořádaly a ani soud neshledal jejich důvodnost. Nebylo proto na místě k nim přihlížet jako k polehčujícím či přitěžujícím okolnostem ve smyslu § 37 písm. c) ve spojení s § 39 a § 40 přestupkového zákona. Ve prospěch žalobkyně správní orgány hodnotily to, že žalobkyně byla doposud bezúhonná. To však na snížení společenské škodlivosti vliv nemá (viz např. již citovaný rozsudek č. j. 3 As 153/2022 – 45, bod 43). Jako polehčující žalovaný zjevně hodnotil i to, že neprokázalo plánování obcházení mezinárodních sankcí. I to však společenskou škodlivost jednání nesnižuje a vhodně jej podle soudu žalovaný posoudil pouze pro uložení sankce propadnutí věci jako vhodným trestem k povaze škodlivého jednání.

90. V tomto kontextu je na místě upozornit také na to, že žalobkyni nebyla uložena pokuta; ta by pro žalobkyni byla dodatečným trestem, neboť zboží zatížené sankcí nemůže být nehledě na trest propadnutí věci propuštěno do volného oběhu, jak správně poznamenal žalovaný ve druhém napadeném rozhodnutí. I kdyby tedy žalovaný přistoupil ke zmírnění uloženého trestu na napomenutí či dokonce upustil od potrestání, na objektivním výsledku žalobkyniny situace by se nic nezměnilo, neboť s dotčeným zbožím by tak jako tak nemohla svobodně nakládat. Ani z hlediska výměry správního trestu tedy nebylo na místě trest moderovat.

91. FAÚ i žalovaný se přitom zabývali škodlivostí žalobkynina jednání, závažností přestupku. Samotné projednání věci evidentně nepovažují jako dostatečné k její nápravě ve smyslu § 43 odst. 2 přestupkového zákona, neboť FAÚ ve svém rozhodnutí konstatoval, že ani dosavadní bezúhonnost žalobkyně nemůže vést k uložení trestu napomenutí nebo k upuštění od potrestání.

92. Veden touto úvahou k moderaci uloženého správního trestu či k upuštění od jeho uložení ve smyslu § 65 odst. 3 ve spojení s § 78 odst. 2 s. ř. s. nepřistoupil ani správní soud.

93. Žalobkyně namítala, že správní orgány nezohlednily povahu její činnosti. Uvedené výhradě dává soud za pravdu, neboť z příkazu, rozhodnutí FAÚ ani z napadených rozhodnutí se nepodává, že by se správní orgány povahou činnosti žalobkyně jakožto právnické osoby ve smyslu § 37 písm. g) přestupkového zákona zabývaly. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 20 sp. zn. 10 Af 21/2025 94. Nezohlednění tohoto kritéria nicméně automaticky není důvodem pro zrušení správních rozhodnutí. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 21. 2. 2024, č. j. 6 As 63/2023 – 31, k takovému nedostatku v bodě 17 vysvětlil, že „[u]stanovení § 37 zákona o přestupcích (ve spojení s navazujícími ustanoveními § 38 až § 40 téhož zákona) obsahuje demonstrativní výčet kritérií, ke kterým je správní orgán povinen přihlížet při určení druhu správního trestu a jeho výměry. Povinností správního orgánu však není přihlížet ke všem uvedeným okolnostem, ale pouze k těm, které jsou pro věc významné (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2021, č. j. 6 As 84/2020-46)“.

95. Žalobkyně tvrdí, že je obchodní společností, která se již několik desítek let zabývá vývojem, výrobou a dodávkami technologií a zařízení pro čerpání, měření a výdej kapalných a plynných paliv a na příslušenství čerpacích stanic, jakými jsou např. kompresory a vysavače. Dovoz střech na kontejnery NOX AdBlue tedy nepochybně souvisí s jejím hlavním předmětem činnosti – soukromoprávním podnikáním. Uvedená skutečnost však podle názoru soudu nemá ve zde posuzovaném případě dopad na určení druhu a výše trestu, jak ostatně plyne z ostatní argumentace soudu k tomuto žalobnímu bodu.

96. Soud tedy vyhodnotil, že uložený trest je přiměřený, odpovídá skutkovému stavu, vyhodnocované situaci a závažnosti přestupku. Přes dílčí pochybení pro nezohlednění povahy žalobkyniny činnosti lze konstatovat, že správní orgány se otázkou uložení druhu a výměry správního trestu zabývaly řádně. Nebylo proto na místě přistoupit k žalobkynině návrhu na změnu trestu na napomenutí, či dokonce k upuštění od uložení správního trestu. Ani čtvrtý žalobní bod není důvodný.

VI. Závěr a náklady řízení

97. Soud tedy neshledal žalobní námitky jako důvodné, a proto obě žaloby podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodné výrokem I. zamítl.

98. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci úspěch. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, nemá proto nárok na náhradu nákladů. Žalovaný byl sice v řízení úspěšný, nevznikly mu však náklady nad rámec běžné úřední činnosti, a proto ani jemu soud výrokem III. náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 21 sp. zn. 10 Af 21/2025 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 25. června 2026 JUDr. Jaromír Klepš v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.