11 A 177/2016

Rubrum

Usnesení Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobkyně: M. G., nar. x, bytem x, v řízení zastoupena P. G., bytem x jako obecným zmocněncem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 23. 2. 2011, č.j. MV-97821-6/VS-2010 takto:

Výrok

I. Žaloba s e odmítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání rozhodnutí ministra vnitra ze dne 23. 2. 2011, č.j. MV-97821-6/VS-2010, kterým bylo rozhodnuto o rozkladu podaném proti rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 1. 10. 2010, č.j. MV-71662-26/OSM-2009. Tímto rozhodnutím byla žalobkyni a její sestře V. J. přiznána náhrada za majetek, který jejich rodiče zanechali na Podkarpatské Rusi tak, že každé z žadatelek náleží částka ve výši 112 767,- Kč. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, v němž nesouhlasila s neposkytnutím odškodnění za obytné a hospodářské budovy z důvodu, že nebylo dostatečně prokázáno jejich vlastnictví jejími rodiči manželi K. a s postupem Ministerstva vnitra při vypočtení výše ceny odškodného. Ministr vnitra napadeným rozhodnutím rozklad zamítl. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, byla zkrácena na svých právech, neboť spolu s paní V. J. řádně přeložily všechny dokumenty k prokázání nároku na zmírnění majetkové křivdy a správní orgány nerozhodly v souladu se zákonem, když nepostupovaly v souladu s ustanovením zákona č. 212/2009 Sb., které si vykládali tak, aby výše vyplaceného odškodného byla minimální. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že správní orgány měly primárně vycházet z Přihlášky podané v roce 1947 rodiči žadatelek v souladu s nařízením vlády č. 8/1947 Sb. Městský soud v Praze se v prvé řadě zabýval otázkou, zda se žalobkyně nedomáhala podanou žalobou přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. Z ustanovení § 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.) vyplývá, že rozhodnutí správních orgánů, kterými bylo rozhodnuto ve věci soukromoprávní, soudy ve správním řízení nepřezkoumávají. Podle tohoto ustanovení ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Podle ustanovení § 8 nařízení vlády Československé republiky č. 8/1947 Sb., o soupisu československého majetku na Zakarpatské Ukrajině, z podání přihlášky nevzniká straně právní nárok na odškodnění. Úprava odškodnění se vyhrazuje zvláštním předpisem. Podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 42/1958 Sb., o úpravě některých nároků a závazků souvisejících se sjednocením Zakarpatské Ukrajiny s Ukrajinskou sovětskou socialistickou republikou, československý stát poskytne v mezích dalších ustanovení tohoto zákona náhradu za nemovitý majetek, který měly československé právnické a fyzické osoby dne 29. června 1945 na Zakarpatské Ukrajině. Podle ustanovení § 1 odst. 2 tohoto zákona se vláda zmocňuje stanovit zásady, v kterých případech, zejména za které druhy majetku (nároku) a v jaké výši se poskytne náhrada osobám pozbyvším nemovitého majetku (nároku), popřípadě jejich právním nástupcům. Dědicům ze zákona, kteří nepatří k okruhu osob uvedených v ustanoveních § 526 až 532 občanského zákona se však náhrada neposkytne; přitom je nerozhodné, kdy zůstavitel zemřel a jakou měl státní příslušnost. S účinností od 1. 10. 2009 upravuje způsob zmírnění majetkových křivd (dále jen „vypořádání“) občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali jako státní občané Československé republiky na Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik, zákon č. 212/2009 Sb., a to formou vyplacení peněžní částky za provedené vypořádání. V daném případě žalobou napadeným rozhodnutím nepřiznal žalobkyni a její sestře ministr vnitra odškodnění za obytné budovy se stájemi a dalšími hospodářskými budovami (vepřinec, kůlna, drůbežárna), neboť nebyla dohledána listina, která by prokazovala, že rodiče žalobkyně budovy v rozhodném období vlastnili. Ministr vnitra nerozhodoval podle názoru soudu o veřejném subjektivním právu žalobkyně, ale o jejím právu soukromém, neboť fakticky jde o právo žalobkyně na odškodnění za zásah do vlastnických práv žalobkyně, resp. jejích právních předchůdců. Městskému soudu v Praze ve správním soudnictví proto již nepřísluší napadené rozhodnutí přezkoumat a ve věci rozhodnout. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích ze dne 25.7.2007, č.j. 3 As 75/2006 – 90 a ze dne 1.11.2007, č.j. 7 Afs 235/2006 – 72. Postup, kterým se může navrhovatel ochrany svých práv u soudu domáhat, je upraven zákonem č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a stanoví v ustanovení § 244 a násl., že svého práva se účastníci řízení mohou domáhat návrhem v občanském soudním řízení, v němž již nebude napadené rozhodnutí pouze přezkoumáváno, ale soud rozhodne přímo o předmětném právu. Žalobce proto musí podat nový návrh - žalobu, podle § 244 a násl. o.s.ř., jejíž náležitosti jsou stanoveny v ustanovení § 246 odst. 2 o.s.ř. a tuto žalobu musí podat ve lhůtě, jež je uvedena v poučení, v bodu I. tohoto usnesení u příslušného okresního (obvodního) soudu. Touto žalobou již nemůže navrhovat přezkoumání rozhodnutí, ale musí se domáhat přímo rozhodnutí o svém právu. Podáním žaloby se věc přesouvá z pravomoci správního orgánu do pravomoci soudů, které o uplatněném právu rozhodnou s konečnou platností. Městský soud v Praze proto podle ustanovení § 46 odst. 2 s.ř.s., rozhodl o odmítnutí podané žaloby, neboť se jedná o právní věc, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, když podle ustanovení § 68 písm. b) s.ř.s. je ve správním soudnictví žaloba v případech, kdy jde o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu, nepřípustná. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení

I. V této věci se navrhovatel může domáhat svého práva podáním žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení (§ 46 odst. 2 s.ř.s.) u okresního (obvodního) soudu, jehož místní příslušnost je upravena v § 250 odst. 1 písm.c) o.s.ř., a to tak, aby v této lhůtě žaloba došla k soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení (§ 82 odst. 3 o.s.ř.). II. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 18. ledna 2017 JUDr. Hana V e b e r o v á v.r. předsedkyně senátu