11 A 182/2025

Rubrum

čj. 11 A 182/2025 - 62 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: M. W. bytem X zastoupena advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D. sídlem Vodičkova 704/36, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy sídlem Jungmannova 35/29, 110 00 Praha 1 za účasti: Pod Bělkou, a. s., IČO 26434865 sídlem Čiklova 1706/13a, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2025, čj. MHMP 1314274/2025, sp. zn. S-MHMP 175304/2025/STR takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2025, čj. MHMP 1314274/2025, sp. zn. S- MHMP 175304/2025/STR, a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 2, odboru výstavby, čj. MCP2/574066/2024/OV-OUZR/Nov, sp. zn. OV/491037/2023/Nova, ze dne 25. 11. 2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 2 11 A 182/2025 pokračování

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 23 280 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně JUDr. Petry Humlíčkové, Ph. D., advokátky

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobkyně je spoluvlastnicí pozemků parc. č. XA a XB s domem č. p. YA v k. ú. X. Tyto nemovitosti se nacházejí v sousedství pozemku parc. č. XC, na němž společnost Pod Bělkou, a. s., realizovala stavební záměr „Záporové zdi zajišťující havarijní stav opěrné zdi na hraně pozemku parc. č. XC a XD v katastrálním území X“ (záporová zeď), který je předmětem řízení o dodatečném povolení stavby. Spor se mezi účastníky vede o to, zda žalobkyně měla být účastnicí řízení o dodatečném povolení stavby záporové zdi z důvodu dotčení jejího vlastnického práva k sousedním nemovitostem. Průběh řízení a obsah správního spisu 2. Společnost Pod Bělkou, a. s. (stavebník, též osoba zúčastněná na řízení), podala v září 2021 žádost o povolení stavby „Zajištění stávající opěrné zdi na pozemcích parc. č. XC, XD, XE v k.ú. X“. Již předtím v březnu 2020 provedl Úřad městské části Praha 2 (stavební úřad) na místě kontrolní prohlídku, při níž zjistil, že v místě probíhají stavební práce na základě stavebního povolení z roku 2003 – byla provedena stavební jáma pro stavbu garáží a opěrné stěny garáží směrem k pozemkům č. parc. XF a XD v k. ú. X. Opěrná stěna byla prodloužena k pozemku č. parc. XG z důvodu zajištění stavební jámy, a zejména zajištění chodníku a opěrných zídek na pozemku č. parc. XE v k. ú. X. Šlo však o část stavby, která byla součástí projektové dokumentace předložené k žádosti ze září 2021, o níž stavební úřad dosud nerozhodl. Stavební úřad tedy v březnu 2022 řízení o povolení této části stavby zastavil a všem známým účastníkům oznámil zahájení řízení o jejím odstranění.

3. V květnu 2022 požádal stavebník o dodatečné stavební povolení pro zajištění stávající opěrné zdi. Tuto žádost stavební úřad zamítl z důvodu nesouhlasného závazného stanoviska odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy. Stavebník proto v říjnu 2023 podal novou žádost o dodatečné stavební povolení. Oznámením ze září 2024 stavební úřad zahájil řízení o dodatečném povolení stavby.

4. Rozhodnutím ze dne 25. 11. 2024, čj. MCP2/574066/2024/OV-OUZR/Nov (prvostupňové rozhodnutí), stavební úřad stavbu záporové zdi dodatečně povolil. Z obsahu rozhodnutí vyplývá, že stavební úřad žalobkyni Marii Wilson do okruhu účastníků tohoto řízení nezahrnul a napadené rozhodnutí jí nedoručoval.

5. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí odvolání s obdobnou argumentací, kterou předkládá v žalobě. Žalovaný odvolání zamítl jako nepřípustné. Dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla účastnicí řízení, protože nemohla být dodatečným povolením záporové zdi přímo dotčena na svém vlastnickém právu. Nemohla proto ani podat proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Vyjádření účastníků Žalobní argumentace Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 3 11 A 182/2025 pokračování 6. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhla soudu, aby jej i spolu s prvostupňovým rozhodnutím zrušil. Své námitky soustředila do dvou okruhů.

7. V prvním žalobním okruhu namítla, že měla být účastnicí řízení o dodatečném povolení stavby, neboť je vlastníkem nemovitosti situované v bezprostřední blízkosti nově realizované stavby (přibližně 15 metrů), kterou může být přímo dotčena na svém vlastnickém právu, a to hlukem, prachem, vibracemi a z toho vyplývajícím narušením pohody bydlení.

8. Pokud jde o pohledový aspekt, žalobkyně uvedla, že pozemek parc. č. XC, který je v památkové zóně a ochranném pásmu národní kulturní památky (NKP) Vyšehrad, ve své západní části v posledních pěti letech skoro úplně ztratil charakter „zeleně městské a krajinné“ a byl postupně vykácen a zpevněn v rozporu s územím plánem, podmínkami památkářů a doporučeními odboru ochrany přírody magistrátu. V západní části došlo k vykácení další vzrostlé zeleně, která plnila důležitou společenskou funkci a také působila jako izolace proti prachu a prostředek ke zlepšení kvality ovzduší, která je v současné době popsána jako špatná, a je Institutem plánování a rozvoje hl. města Prahy řazena do páté, nejhorší měřené kategorie. Místo na zeleň, která se v místě stavby historicky nacházela, a kterou zde vyžaduje i územní plán, je výhled nyní do prostoru, který již několik let vypadá jako stavební jáma.

9. Žalobkyně rovněž uvedla, že navrhované úpravy by zeď, která je v současnosti přes sedm metrů vysoká, dále navýšily. Tato zeď přitom odráží a amplifikuje hluk od železniční dráhy. Žalobkyně tedy bude zasažena vyšším hlukem. Zeď by přitom bylo možné snížit, jelikož je až dva metry nad terénem přilehlého svahu.

10. Dále žalobkyně namítla, že navýšením terénu na západní hranici mezi pozemky parc. č. XC a obecním pozemkem parc. č. XF došlo ke zvýšení prašnosti i ke snížení proslunění nebytových prostor v domě žalobkyně, které se nacházejí ve svahu v patře -1 a -2. Snížila se tím tržní cena bytových a nebytových prostor při jejích případném prodeji i při pronájmu.

11. Žalobkyně spatřuje dotčení svých práv i ve změně odtokových poměrů. Opěrná zeď se nachází v úpatí pankráckého svahu v terénu s markantní výškovou diferencí jak na ose severojižní, tak na ose západovýchodní. Zpevněním výrazné části pozemku parc. č. XC došlo ke změně odtokových poměrů a voda stékající strání ze západu a z jihu nyní ve větším množství směřuje spádem podél nové zdi k pozemku č. p. XF a pod průčelí domu YB. To je příčinou zvýšené incidence průniků vody do sklepních prostor domu a do výtahové šachty. V průběhu let 2023 a 2024 se na domě a ve výtahové šachtě objevily také nové trhliny.

12. Žalobkyně se cítí být dotčena na právech i dlouhodobou stavební činností, která na pozemku vzdáleném 15 metrů od průčelní fasády domu probíhá již 21 let, od roku 2019 intenzivně. Tato činnost je prašná, hlučná a probíhá někdy i v pozdních večerních hodinách a o víkendech.

13. Nadto žalobkyně ve včasném doplnění žaloby připojila ještě námitku, podle níž stavebník postupuje v rozporu se závazným stanoviskem Národního památkového ústavu ze dne 4. 5. 2022, následovaným negativním závazným stanoviskem dotčeného orgánu, tj. odboru památkové péče magistrátu ze dne 3. 6. 2022, čj. MHMP 1014057/2022. Žalobkyně v této souvislosti zdůraznila, že stavebník požádal o povolení sporného záměru dne 14. 9. 2021, záhy po výzvě k doplnění žádosti se stavebník rozhodl nevyčkat rozhodnutí úřadu a zahájil stavební práce bez povolení. Tento postup stavebník odůvodnil „havarijním stavem opěrné zdi na hraně pozemku parc. č. XC a XD v katastrálním území X“. Žalobkyně k tomu uvedla, Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 4 11 A 182/2025 pokračování že stavebník měl zjistit, že povolené stavební práce na stavbě garáží a s nimi související opěrné zdi ohrozí stávající erodovanou opěrnou zeď, která na ni bezprostředně navazuje, již při zpracování projektové dokumentace pro povolení stavby garáží. Již tehdy totiž muselo být zřejmé, že dojde k obnažení masivní opěrné stěny v tom nejcitlivějším místě. Stejně tak si stavebník musel být vědom této skutečnosti při zahájení stavebních prací. Stavebník neměl povolené stavební práce zahajovat nebo v nich pokračovat před řádným povolením zajištění stávající opěrné zdi. Vše je přesně popsáno ve stanoviscích památkových orgánů z roku 2022. Havarijní stav však nebyl nikdy prokázán.

14. Žalobkyně rovněž namítla, že nebyly vyřešeny dopady záměru na dům č. p. YB s tím, že závažné je stanovisko Technické správy komunikací (TSK) ze dne 28. 6. 2021, čj. TSK/02/1319/2021, vydané k žádosti o vydání stavebního povolení pro opravu opěrné zdi v roce 2021. Stavebník nevyčkal, než bude o této žádosti rozhodnuto, ačkoliv ze stanoviska TSK plyne, že „3) Pokud nebude provedena opěrná zeď, nelze opravit odtržený pruh chodníku podél provizorního oploceni. 4) Práce by měly být realizovány co nejdříve a bez zbytečného prodlení, neboť svah je nestabilní a dochází k jeho posunu.“ Neposouzení vlivu stavební činnosti - ve spojení s nesprávným posouzením otázky účastenství - vede podle žalobkyně k zásahu do jejího vlastnického práva, do jejího práva na soukromí a rodinný život, ke zhoršení životního prostředí v dané lokalitě a k narušení kvality prostředí, což povede i k narušení pohody bydlení v žalobkynině bytě. Pohoda bydlení je přitom rozsudkem Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 2. 2. 2006, čj. 2 As 44/2005-116, dostupným též online na www.nssoud.cz, a publikovaným pod č. 850/2006 ve Sbírce NSS, definována jako souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení.

15. Ve druhém žalobním okruhu žalobkyně namítala, že nebyl doložen souhlas vlastníka sousedních pozemků a že stavebník nedodržel lhůtu pro podání žádosti o dodatečné stavební povolení ani lhůtu pro odstranění nedostatků žádosti.

16. Rovněž má za to, že napadené rozhodnutí dodatečně povoluje jak dokončenou část stavby, tak i část nedokončenou, tj. oplocení v koruně záporové stěny a vyrovnávací schodiště. To je dle žalobkyně v rozporu s ustanovením § 129 odst. 1 stavebního zákona, podle něhož je možné vést řízení o odstranění a dodatečném povolení stavby pouze pro stavby, které jsou již prováděné nebo provedené, což ostatně potvrdil i NSS v rozsudku ze dne 29. 2. 2024, čj. 2 As 197/2023-39. Závazné stanovisko Magistrátu hl. m. Prahy, odboru památkové péče, oddělení státní správy památkové péče (čj. MHMP 611681/2024) přitom potvrzuje, že podstatná část stavebních prací zatím nebyla provedena. Tato část navrhovaných prací nebyla ani v původním projektu. Vyjádření žalovaného k obsahu žaloby 17. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby ji soud zamítl.

18. K prvnímu okruhu žalobním námitek uvedl, že obdobné námitky podrobně vypořádal v napadeném rozhodnutí a ve sdělení (sp. zn. S-MHMP 53468/2025/STR, čj. MHMP 1341042/2025), jímž žalobkyni informoval, že neshledal důvody pro přezkum prvostupňového rozhodnutí v přezkumném řízení.

19. Žalovaný připomněl, že předmětem dodatečného povolení byla pouze konstrukce (záporová zeď) zajišťující stabilitu stávající (původní) opěrné zdi, která byla v havarijním stavu. Záporová zeď slouží k jejímu zpevnění a je vlastně pokračováním zajištění výkopové jámy Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 5 11 A 182/2025 pokračování pro stavbu garáží realizovaných dle pravomocného stavebního povolení z roku 2003. Dodatečně povolovaná část záporové stěny je od nemovitostí žalobkyně vzdálena minimálně 22 metrů, navíc pozemky v jejím spoluvlastnictví č. parc. XA a XB s domem č. p. YA v k. ú. X spolu přímo nesousedí, ale jsou odděleny minimálně cca 14 metrů širokým pásem zeleně na pozemku č. parc. XF v k. ú. X, který je ve vlastnictví hl. m. Prahy. Podle žalovaného je 22 metrů z hlediska stavební geotechniky výrazná vzdálenost, ve které se účinky záporové stěny jako stabilizační konstrukce běžně neprojevují. Aktivní zóna vlivu pažení se zpravidla pohybuje v řádu jednotek metrů, výjimečně cca 1 až 1,5násobek hloubky výkopu, nikoliv desítky metrů. Vzhledem ke vzdálenosti bytového domu od záporové stěny nelze důvodně předpokládat jakýkoliv přímý vliv na základové poměry, statiku či užívání tohoto domu.

20. Podle žalovaného je zřejmé, že žalobkyniny obavy směřují spíše vůči výstavbě garáží pro 15 aut, jež se nacházejí mezi dodatečně povolovanou záporovou stěnou a bytovým domem ve spoluvlastnictví žalobkyně. Záporová stěna je přitom pokračováním výkopové jámy pro povolenou stavbu garáží. Je tedy téměř jistě vyloučeno, že by dodatečně povolená záporová stěna mohla zasáhnout do zemního prostředí tak, aby způsobila sedání terénu, deformaci či trhliny na nosných konstrukcích domu, či jiné negativní projevy na stavbě žalobkyně. Žalobkyně nedoložila žádné objektivní skutečnosti či důkazy, jež by prokazovaly přímé dotčení jejích vlastnických práv, nebyly zjištěny žádné související škody na její nemovitosti, změny statických poměrů apod. Žalobkyně vyjadřuje pouze hypotetickou obavu, nejde však o přímé dotčení. Stejně tak v případě namítaného hluku, vibrací či údajných otřesů jde pouze o dočasné vlivy, které se řeší hygienickými limity a provozními opatřeními, nikoliv postavením „přímo dotčené osoby“ ve smyslu správního práva. V daném případě navíc probíhalo řízení o dodatečném povolení stavby, která již byla dokončena, pokud tedy žalobkyně vyvozuje ovlivnění svých vlastnických práv, tedy i účastenství v řízení, vlivy souvisejícími s realizací stavby, jedná se o úvahu zcela lichou.

21. K namítané změně odtokových poměrů žalovaný uvedl, že v bodu B.9 STZ – Celkové vodohospodářské řešení je pouze uvedeno, že „…Srážkové vody budou v místě vzniku vsakovány“. Skutečnost, že srážkové vody po vsáknutí pod povrchem dále proudí, a to zpravidla ve směru spádu jednotlivých geologických vrstev podloží, které v daném případě směřuje od jihu k severu, kde je částečně přetíná právě záporová stěna, není v projektové dokumentaci zmíněna, resp. řešena. Nelze proto zcela vyloučit, že vsáknutá srážková voda se může v prostoru podél jižního líce záporové stěny hromadit více, než tomu bylo dříve a proudit jinými trasami, než tomu bylo před její realizací. Nicméně přímou korelaci mezi průnikem vody do sklepních prostor objektu č. p. YA a realizací předmětné záporové stěny nelze potvrdit, avšak na základě doložené projektové dokumentace ani zcela vyloučit. S přihlédnutím ke skutečnosti, že dům č. p. YA je od záporové stěny vzdálen cca 22 metrů, a předpokládaná hladina podzemní vody se nachází patrně až v úrovni cca 1,5 metru pod patou záporové stěny, nelze bez doložení přezkoumatelného důkazu o aktuálním způsobu proudění podzemní vody žalobkyninu tvrzení přisvědčit.

22. Pokud jde o námitku údajného snížení tržní ceny bytových a nebytových prostor v domě žalobkyně č. p. YA v k. ú. X, žalovaný dodává, že otázka hodnoty majetku není předmětem posuzování v řízení o dodatečném povolení stavby. Stavební zákon ani jeho prováděcí předpisy stavebnímu úřadu nedávají pravomoc posuzovat hodnotu nemovitostí, nejde o problematiku, která by jakkoliv ovlivňovala či mohla ovlivnit výsledek územního řízení, stavebního řízení či řízení o dodatečném povolení stavby. Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 6 11 A 182/2025 pokračování 23. Ke druhému okruhu žalobních námitek žalovaný uvedl, že námitka ohledně chybějícího souhlasu vlastníka sousedních pozemků přesahuje rozsah námitek, které mohla žalobkyně, pokud by byla účastníkem řízení, uplatnit. Tato námitka se nijak nedotýká jejího vlastnického práva (každý je oprávněn a povinen hájit pouze svá věcná práva). V daném případě se navíc uvedený souhlas ve spise nachází. Reakce osoby zúčastněné na řízení 24. Soud vyrozuměl společnost Pod Bělkou a. s. o tom, že v nyní posuzované věci byla podána předmětná žaloba a že má jako stavebník (§ 305 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona) procesní práva vyplývající z ustanovení § 34 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (s. ř. s.). Osoba zúčastněná na řízení na vyrozumění a na doručení stejnopisů žaloby, jejího doplnění i vyjádření žalovaného nijak nereagovala. Posouzení věci soudem Ústní jednání 25. Ve věci se konalo ústní jednání, k němuž soud předvolal účastníky v souladu s § 49 odst. 1 s. ř. s.

26. Zástupkyně žalobkyně u jednání soudu poukázala na to, že stavební činnost na předmětných pozemcích je řešena již od roku 2003, žalobkyně nemá v úmyslu zasahovat do práva vlastníka sousedních pozemků na výstavbu, ale chtěla by mít dostatek informací o tom, co se na pozemku fakticky děje. Poukázala na závěry judikatury, které uvádějí, že postačí potencialita dotčení práv účastníka řízení. Žalobkyně je nejbližším vlastníkem, na staveniště vidí ze všech oken své nemovitosti, rozměry opěrné zdi nasvědčují závěru o mohutnosti této stavby. Zdůraznila, že otázku účastenství v řízení je nutno řádně posuzovat i v řízení o dodatečném povolení stavby.

27. Žalobkyně u jednání uvedla, že byt v domě zdědila po pradědečkovi v roce 1992, s ostatními spoluvlastníky bytových jednotek v domě cítí silnou sounáležitost, její rodina dům obývá po tři generace, žalobkyně je v současné době místopředsedkyní společenství vlastníků jednotek. Řada bytů v domě nemá okna směřovaná jinam, než ve směru k předmětnému pozemku, na kterém celá léta probíhá stavební činnost. V roce 2019 byla razantně vykácena zeleň, původní opěrná zeď měla délku třinácti metrů, nyní je ve tvaru písmene L a ramena mají délku 57 respektive 30 metrů. Tento objem stavby má dopad na směr podzemních vod, na fasádě domu se tvoří praskliny, došlo k vytopení výtahové šachty a vyosení výtahu samotného. S tím souvisí i vliv echo nesoucí se od železniční trati, zvýšená prašnost, méně viditelné jsou mohutné betonové kotvy zasahující pod silnici a do kořenů stromů. To vše má negativní dopad na obyvatele domu, argumentace stavebního úřadu není adekvátní rozsahu stavby a jejímu vlivu na okolí.

28. Zástupkyně žalovaného zdůraznila, že předmětem řízení je pouze zeď navazující na původní opěrnou zeď garáží, která přímé dotčení práv žalobkyně nezakládá, proto žalovaný trvá na správnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí.

29. Soud při jednání provedl důkaz časosběrnými fotografiemi předloženými žalobkyní a datovanými od května 2019 do května 2024 a aktuálními fotografiemi zobrazujícími trhliny na domě YC. K důvodnosti žaloby Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 7 11 A 182/2025 pokračování 30. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, jenž tu byl v době rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

31. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná.

32. Žaloba je důvodná.

33. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobkynino odvolání jako nepřípustné podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (správní řád), neboť dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla účastnicí řízení o dodatečném povolení stavby, proto ani nemohla podat proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání.

34. Soud byl proto podle ustálené judikatury oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o nepřípustné odvolání (rozsudky NSS ze dne 28. 7. 2011, čj. 5 As 30/2011-93, ze dne 12. 5. 2021, čj. 3 As 294/2019-42, nebo ze dne 22. 11. 2018, čj. 7 As 345/2017-20). Mohl se proto věnovat pouze otázce, zda žalobkyně měla být účastnicí řízení o dodatečném povolení stavby záporové zdi.

35. Soud předně uvádí, že podle § 330 odst. 1 stavebního zákona se řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 7. 2024) dokončí podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že řízení o dodatečném povolení stavby bylo zahájeno v červnu 2024, proběhlo a bylo dokončeno podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon z roku 2006).

36. Podle § 129 odst. 2 věty osmé a deváté stavebního zákona z roku 2006 jsou účastníky řízení o dodatečném povolení stavby osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85 Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení.

37. Z prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že stavební úřad posuzoval i změnu v umístění stavby oproti územnímu rozhodnutí. Okruh účastníků řízení proto byl určen jak ustanovením § 109, tak ustanovením § 85 stavebního zákona z roku 2006.

38. Podle § 109 písm. e) stavebního zákona z roku 2006 je účastníkem stavebního řízení vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno.

39. Podle § 85 odst. 2 písm. b) téhož zákona jsou účastníky územního řízení osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno.

40. Z citovaných ustanovení vyplývá, že účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby může být jen osoba, která splňuje dvě podmínky. První podmínkou je existence vlastnického (či jiného věcného) práva k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich. Druhou podmínkou je pak přímé dotčení vlastnického (či jiného věcného) práva vydáním dodatečného povolení stavby (v daném případě umístěním a provedením stavby záporové zdi).

41. Ve věci není sporu o tom, že žalobkyně je spoluvlastnicí domu č. p. YB a pozemků parc. č. XB a XA. Ty sice se pozemkem parc. č. XC, na němž se nachází dodatečně povolovaná záporová zeď, přímo nesousedí, z ustálené judikatury však vyplývá, že při výkladu pojmu Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 8 11 A 182/2025 pokračování sousední pozemek nemá být okruh osob, jejichž práva k takovému pozemku mohou být dotčena, pevně uzavřen. To znamená, že posouzení je vždy věcí individuálních případů s přihlédnutím k povaze zamyšlených staveb a z ní plynoucích možných nežádoucích dopadů. Účastníkem řízení tak může být i vlastník stavby nebo pozemku (nebo oprávněný z věcného práva k nim), které s pozemkem, na němž má být umístěna stavba, přímo nesousedí, pokud byl na svých právech přímo dotčen (srov. již nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 19/99, dostupný online na www.nalus.cz).

42. Spor se tak vede pouze o to, zda žalobkyně mohla být dodatečným povolením stavby záporové zdi přímo dotčena na svém vlastnickém právu. Soud se proto zaměřil na to, zda žalobkyně relevantně zpochybnila argumentaci, na níž žalovaný postavil svůj závěr o tom, že nemohla být dodatečně povolenou stavbou záporové zdi přímo dotčena na svém vlastnickém právu.

43. Výkladem pojmu přímého dotčení na vlastnickém právu v kontextu určení účastníků řízení podle stavebního zákona se opakovaně zabýval NSS. Také tento pojem je třeba vždy vykládat s ohledem na konkrétní okolnosti spočívající v povaze stavby a jejích možných dopadech na okolí (rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2008, čj. 1 As 16/2008-48), neboť u vlastníků sousedních staveb a pozemků přichází v úvahu dotčení nejrůznějšího druhu (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2013, čj. 7 As 17/2013-25, č. 2932/2013 Sb. NSS). Přímým dotčením lze rozumět především dotčení různými imisemi, kterými se zasahuje do cizího vlastnického nebo jiného práva nad míru přiměřenou poměrům (stíněním, hlukem, prachem, pachem, zápachem, kouřem, vibracemi, světlem apod., viz rozsudek NSS ze dne 19. 6. 2009, čj. 5 As 67/2008-111, č. 2029/2010 Sb. NSS). Přímé dotčení práv k sousedním nemovitostem však může být způsobeno též tehdy, pokud stavba ovlivní odtokové poměry tak, že je v jejím důsledku na sousední pozemky přiváděna po povrchu nebo pod povrchem voda (rozsudek NSS ze dne 22. 4. 2025, čj. 3 As 233/2023-51, bod 29).

44. Pro posouzení dotčení žalobkyniných práv přitom není rozhodující to, zda je (či bude) posuzovanými stavbami skutečně dotčena, nýbrž postačí již to, že takové dotčení nelze reálně vyloučit (např. již výše citovaný rozsudek NSS čj. 3 As 233/2023-51, bod 29). Podmínkou účastenství není, aby bylo námitkám vyhověno, ale postačuje pouhá možnost dotčení práva. Tato možnost nicméně musí být reálně myslitelná, nikoli pouze hypotetická. Účastenství tedy obstojí samo o sobě, i když nutně nemusí vést k rozhodnutí pro účastníka příznivému (rozsudky NSS ze dne 17. 12. 2008, čj. 1 As 80/2008-68, č. 1787/2009 Sb. NSS, ze dne 11. 4. 2019, čj. 4 As 17/2019-68, body 26 a 27, ze dne 24. 4. 2024, čj. 8 As 217/2022- 48, body 30 a 31, nebo ze dne 17. 10. 2025, čj. 2 As 250/2024-29, bod 19).

45. Rovněž je třeba zdůraznit, že podle § 28 odst. 1 správního řádu je v pochybnostech za účastníka považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. Citované ustanovení má dopad do procesní roviny. Zatímco účastníku řízení postačí tvrdit skutečnosti dokládající dotčení na vlastnickém či jiném věcném právu, důkazní břemeno ohledně vyloučení tvrzeného účastenství tíží správní orgán (např. rozsudky NSS ze dne 31. 10. 2008, čj. 2 As 12/2008-36, nebo čj. 7 As 17/2013-25).

46. Žalobkyně v odvolání a žalobě dovozuje dotčení svého vlastnického práva z několika skutečností: 1) zeď odráží a amplifikuje zvuk od železniční dráhy a stavebních prací, čímž došlo ke zvýšení hluku v lokalitě, Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 9 11 A 182/2025 pokračování 2) záporová zeď změnila odtokové poměry tak, že voda stékající ze západu i jihu směřuje spádem podél zdi k pozemku parc. č. XF a proniká do sklepa a výtahové šachty v žalobkynině domě, od roku 2023 a 2024 se zároveň na domě objevily trhliny, 3) v důsledku zvýšení prašnosti a menšího proslunění se snížila cena bytů a nebytových prostor ve svahu v přízemí a v patře -1 a -2 žalobkynina domu, 4) vykácením zeleně na pozemku parc. č. XC došlo v místě ke zhoršení kvality ovzduší a z žalobkynina domu je výhled na stavební jámu místo do zeleně, 5) hlučnou a prašnou stavební činností byla narušena žalobkynina pohoda bydlení.

47. Žalovaný k možnému přímému dotčení žalobkyniných práv uvedl, že záporová zeď je vzdálena minimálně 22 metrů od pozemků ve spoluvlastnictví žalobkyně s domem č. p. YA. Pozemek se záporovou stěnou navíc s žalobkyninými nemovitostmi přímo nesousedí, ale je oddělen přibližně 14 metrů širokým pásmem zeleně na pozemku parc. č. XF, který je ve vlastnictví hlavního města Prahy, se vzrostlými stromy, které tvoří mezi oběma pozemky vizuální a zvukovou bariéru. Žalobkynino tvrzení, že je přímo vystavena všem negativním vlivům stavby záporové zdi, tak podle žalovaného není pravdivé.

48. Žalovaný dále připustil, že k „amplifikaci“ zvuku od železniční trati může nepochybně docházet“ a že „určitý vliv může mít i záporová zeď“. Žalobkyně tím však podle žalovaného přímo dotčena nebyla. K tomuto jevu totiž patrně docházelo vlivem původních opěrných zídek i před stavbou záporové zdi, a to nejen na pozemku parc. č. XC, ale v celé délce železniční dráhy, neboť k „amplifikaci nepochybně přispívají všechny konstrukce lemující uvedenou železniční trať, tedy i objekt č. p. YA ve spoluvlastnictví odvolatelky. Pokud tedy k amplifikaci skutečně dochází, jedná se o běžný jev, který odpovídá míře přiměřené poměrům“. Podle žalovaného navíc ozelenění záporové zdi popínavou zelení a dřevěné zábradlí akustickou odrazivost eliminuje tím, že „hluk fragmentuje a částečně pohlcuje“.

49. K tvrzené změně odtokových poměrů žalovaný uvedl, že ze spisu nevyplývá přímá korelace mezi průnikem vody do sklepních prostor žalobkynina domu č. p. YA a realizací záporové zdi: „S přihlédnutím ke skutečnosti, že uvedený objekt je od předmětné záporové stěny vzdálen min. 15 m a předpokládaná hladina podzemní vody se nachází až v úrovni cca 1,5 m pod patou záporové stěny, nelze bez doložení přezkoumatelného důkazu o aktuálním způsobu proudění podzemní vody tvrzení odvolatelky přisvědčit.“ Stejně tak podle žalovaného nebyla prokázána ani přímá souvislost mezi vznikem trhlin na domě č. p. YA a realizací záporové zdi. Zároveň je třeba zohlednit „stále se zintenzivňující dopravu v přilehlé ulici X, a dále fakt, že ve vzdálenosti cca 16 m od objektu odvolatelky vede železniční trať, od které se rovněž nepochybně šíří měřitelné vibrace, jež se mohou do konstrukcí uvedeného domu v různých intenzitách přenášet“. Žalovaný rovněž uvedl, že žalobkyně datuje vznik trhlin do let 2023 a 2024, přitom z fotografií, které žalobkyně předložila, vyplývá, že záporová zeď byla dokončena již v dubnu 2022.

50. Soud dospěl k závěru, že žalovaný posoudil otázku žalobkynina účastenství nesprávně.

51. Především žalovaný nastavil příliš vysoko požadovaný standard k prokázání dotčení na právech. Žalovaný v napadeném rozhodnutí sám uznal, že záporová zeď mohla mít určitý vliv na šíření zvuku od železniční dráhy. Tím de facto připustil, že k dotčení žalobkyniných práv dojít mohlo. Vzápětí však pro závěr o možném přímém dotčení práv zakládajícím účastenství v řízení žalovaný v napadeném rozhodnutí vyžaduje, aby dotčení hlukem přesahovalo míru přiměřenou místním poměrům. To však představuje vyšší důkazní standard než potencialita dotčení práv, o které pojednává judikatura NSS, a v zásadě se jedná Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 10 11 A 182/2025 pokračování o závěr vztahující se nikoli k účastenství, ale k rozhodnutí ve věci samé (obdobně rozsudek čj. 2 As 250/2024-29, bod 24). Stejně tak není pro posouzení účastenství rozhodné, že k amplifikaci zvuku od železniční dráhy zřejmě docházelo již před realizací záporové zdi, a že hluk bude částečně pohlcován popínavou zelení a dřevěným zábradlím. I tyto úvahy se vztahují nikoli k otázce účastenství, ale až k věcnému posouzení, zda k dotčení žalobkyniných práv skutečně došlo.

52. Rovněž při vypořádání možného dotčení průnikem srážkové vody do sklepa a výtahové šachty v domě č. p. YB žalovaný nesprávně rozložil důkazní břemeno. Sám žalovaný ve vyjádření k žalobě připustil, že vsáknutá srážková voda se může hromadit podél záporové zdi více, než tomu bylo dříve, a nevyloučil ani její následný průnik do sklepních prostor domu č. p. YB. Korelaci mezi stavbou záporové zdi a průnikem vody do domu nelze podle žalovaného potvrdit, „avšak na základě doložené projektové dokumentace ani zcela vyloučit“. Sám žalovaný tak opět de facto připustil, že žalobkynino tvrzení o dotčení na jejím vlastnickém právu se vzhledem k okolnostem jeví jako myslitelné. Bylo proto na něm, aby prokázal, že k dotčení žalobkyniných práv dojít nemohlo. Žalovaný ale namísto toho nesprávně uzavřel, že bez doložení důkazu o aktuálním proudění podzemní vody nemůže žalobkyni přisvědčit. Tím však na žalobkyni kladl vyšší nároky, než vyžaduje zákon i ustálená judikatura správních soudů. Soud proto znovu zdůrazňuje, že k založení účastenství totiž postačí již to, že dotčení žalobkyně na jejím vlastnickém právu nelze reálně vyloučit. Žalobkyně nemusí prokazovat, že k dotčení skutečně došlo. Tato otázka se váže až k rozhodnutí ve věci samé.

53. Ani vzdálenost záporové zdi od žalobkyniných nemovitostí nehraje v tomto případě z pohledu již výše uvedené judikatury roli, neboť účastníkem řízení může být i soused vzdálenější. Žalovaný nevysvětlil, proč se domnívá, že vzdálenost 15 metrů mezi záporovou zdí a domem č. p. YB je dostatečná na to, aby bylo vyloučeno, že by se podzemní voda mohla hromadit podél záporové zdi a následně stékat svažitým pozemkem parc. č. XF do sklepních prostor v domě č. p. YB. Rovněž není jasné, o co žalovaný opírá své tvrzení, že „předpokládaná hladina podzemní vody se nachází až v úrovni cca 1,5 m pod patou záporové stěny“. Tento závěr z dokumentace založené ve správním spise nevyplývá. Předpokládaná úroveň hladiny podzemní vody je zachycena pouze v geologickém řezu zachyceném v technické zprávě s datem revize květen 2022. Ani z něj však nevyplývá, že by se hladina podzemní vody nacházela 1,5 metru pod patou záporové zdi, která zde vůbec zakreslena není. Řez zachycuje pouze geologické vrstvy v místě nerealizovaného správního střediska, které se mělo nacházet západně od záporové zdi, váže se tak k jinému místu. Navíc byl řez pořízen při inženýrskogeologickém průzkumu již v roce 2007 a nelze tak vyloučit, že se hladina podzemní vody i pod vlivem od té doby realizovaných staveb na pozemku parc. č. XC změnila. V Souhrnné technické zprávě je pak k vodohospodářskému řešení uveden pouze údaj, že srážkové vody budou vsakovány v místě vzniku.

54. Žalobkyně dále namítala, že je na svém vlastnickém právu dotčena hlučnou a prašnou stavební činností, která narušuje její pohodu bydlení. K této argumentaci žalovaný uvedl, že si odporuje, je nelogická a do značné míry obstrukční. Následkem zrušení dodatečného stavebního povolení, o které žalobkyně usiluje, by totiž bylo odstranění záporové zdi. To by přitom podle žalovaného generovalo právě ty negativní vlivy, které žalobkyně považuje za obtěžující, tedy hluk, prach, vibrace a narušení pohody bydlení.

55. Ani s tímto závěrem se soud nemohl ztotožnit. Podle § 129 odst. 2 věty osmé a deváté stavebního zákona z roku 2006 jsou účastníky řízení o dodatečném povolení stavby Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 11 11 A 182/2025 pokračování primárně osoby uvedené v § 109. Toto ustanovení vymezuje okruh účastníků řízení pomocí přímého dotčení vlastnických práv prováděním stavby. Z judikatury NSS zároveň vyplývá, že podle § 109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona z roku 2006 lze účastenství dovozovat pouze z přímého dotčení práv prováděním stavby ve smyslu stavební činnosti při realizaci stavby, nikoli jejím umístěním, užíváním a budoucím provozem, neboť tyto aspekty jsou hodnoceny v řízení o umístění stavby (např. rozsudky NSS ze dne 14. 2. 2014, čj. 6 As 10/2013-58, či ze dne 26. 10. 2017, čj. 9 As 324/2016-52).

56. Smyslem řízení o dodatečném povolení stavby je dodatečně zhojit protiprávní stav spočívající v existenci neoprávněné stavby [§ 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006]. Při řízení o dodatečném povolení stavby tak zpravidla nebude docházet ke stavební činnosti, kterou by mohl být vlastník sousedních nemovitostí dotčen, neboť dodatečně povolovaná stavba již byla realizována (pokud se nejedná o rozestavěnou stavbu). Vymezení účastníků řízení o dodatečné povolení stavby mj. odkazem na § 109 stavebního řádu z roku 2006 by ale touto logikou ztratilo smysl. Podmínky pro založení účastenství podle tohoto ustanovení by totiž v řízení o dodatečném povolení již provedené stavby nemohly být nikdy splněny (samozřejmě za předpokladu, že je dodatečně povolovaná stavba již zcela provedena). Zároveň by byl dotčený vlastník sousední nemovitosti u již realizovaného a nepovoleného záměru v nedůvodně horším postavení, než vlastník sousední nemovitosti u záměru, který teprve má být povolen a realizován. Z judikatury NSS přitom vyplývá, že v řízení o dodatečném povolení stavby nejsou práva účastníků řízení oproti klasickému územnímu nebo stavebnímu řízení nijak oslabena (rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2024, čj. 5 As 252/2022-42, bod 30).

57. Soud má proto za to, že i v řízení o dodatečném povolení stavby může být vlastník sousedních nemovitostí účastníkem řízení z důvodu tvrzeného dotčení na právech prováděním stavby (např. hlukem a prachem ze stavební činnosti), přestože stavební činnost již nadále neprobíhá.

58. Stejně tak neobstojí ani argumentace žalovaného z jeho vyjádření k žalobě, že případný hluk, vibrace či otřesy jsou pouze dočasnými vlivy, které jsou řešeny hygienickými limity a provozními opatřeními, „nikoli statusem „přímo dotčené osoby“ podle správního práva“. Právě dotčení těmito vlivy totiž žalobkyni účastenství v řízení založit mohlo. Žalovaný se jimi proto měl zabývat a nikoli jejich posouzení odmítnout z důvodu splnění hygienických limitů. Rozhodným vodítkem totiž není, zda byly splněny normové hodnoty hluku či vibrací, ale zda jimi - při součtu všech ostatních negativních vlivů - mohla být žalobkyně dotčena na svých právech (rozsudky NSS ze dne 31. 1. 2020, čj. 2 As 348/2018-32, bod 23, a ze dne 1. 2. 2024, čj. 1 As 188/2023-93, body 43 a 44).

59. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí nezabýval ani namítaným snížením ceny bytů a nebytových prostor v domě č. p. YA. Ve vyjádření k žalobě pouze uvedl, že otázka hodnoty majetku není v řízení o dodatečném povolení stavby posuzována, neboť k tomu zákon nedává stavebnímu úřadu pravomoc.

60. Soud nezpochybňuje, že v řízení o dodatečném povolení stavby zpravidla není posuzováno, zda povolovaná stavba ovlivní hodnotu okolních nemovitostí. Žalobkyně však snížení hodnoty bytů a nebytových prostor v přízemí a podzemních podlažích domu č. p. YB spatřuje v jejich menším proslunění a zvýšené prašnosti, které jsou podle ní důsledkem zřízení záporové stěny. Žalovaný proto měl posoudit, zda žalobkyně mohla být těmito imisemi dotčena ve svém vlastnickém právu. Posouzení této otázky se přitom nemohl Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 12 11 A 182/2025 pokračování vyhnout s tím, že nemá pravomoc posuzovat hodnotu nemovitostí. Pro vznik účastenství totiž není rozhodující, zda zastínění a prach hodnotu žalobkyniny nemovitosti skutečně snížily, ale zda jimi žalobkyně mohla být dotčena na svém vlastnickém právu. Soud přitom nepředjímá, zda k zastínění žalobkyniných nemovitostí záporovou zdí skutečně došlo. Tuto otázku musí posoudit žalovaný vzhledem ke konkrétním okolnostem věci a poměrech v území (např. s ohledem na výšku záporové zdi a její vzdálenost od žalobkyniných nemovitostí).

61. Stejně tak se žalovaný nezabýval ani tvrzeným dotčením zhoršenou kvalitou ovzduší a výhledem na stavební jámu, přestože i tyto vlivy obecně mohou narušit žalobkyninu pohodu bydlení (rozsudek čj. 2 As 44/2005-116), a tím zasáhnout do jejího vlastnického práva k sousedním nemovitostem. I těmito vlivy se proto žalovaný musí v dalším řízení znovu zabývat, případně odůvodnit, proč je nepovažuje vzhledem k žalobkyniným tvrzením za podstatné.

62. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni nelze jako účastnici z řízení o dodatečném povolení stavby vyloučit, neboť nelze vyloučit potenciální přímé dotčení jejích práv dodatečně povolovanou stavbou záporové zdi. Bude na žalovaném, aby v dalším řízení komplexně zhodnotil důsledky dodatečného stavebního povolení záporové zdi vzhledem k žalobkyninu vlastnickému právu k sousedním nemovitostem.

63. První žalobní bod je tedy důvodný.

64. Další argumentací uvedenou v druhém okruhu žalobních námitek se soud již blíže nezabýval, neboť jde o věcné námitky k dodatečnému povolení stavby, které překračují předmět nyní posuzované věci, jímž je procesní otázka účastenství žalobkyně v řízení. Závěr a náklady řízení 65. Žaloba je důvodná. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil postupem podle § 78 odst. 1 s. ř. s. Nesprávným posouzením otázky účastenství žalobkyně trpí i rozhodnutí stavebního úřadu, proto soud podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil i rozhodnutí prvostupňové, a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán.

66. Výrokem II. soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť byla se svojí žalobou plně úspěšná. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a odměny za zastupování advokátkou. Ta ve věci učinila celkem pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, dvě doplnění žaloby a účast na ústním jednání), za které jí náleží částka 4 620 Kč/úkon (§ 9 odst. 5 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu). Zástupkyni dále náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč/úkon. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za druhé doplnění žaloby (ze dne 1. 6. 2026 – pozn. soudu), neboť se dle soudu nejedná o účelně vynaložený náklad řízení, k jehož náhradě by byl spravedlivě povinen žalovaný. Žalobkynina zástupkyně ani na výzvu soudu nedoložila, že je plátkyní DPH, proto jí náhrada této daně přiznána nebyla. Celkem tedy žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení částka 23 280 Kč [(4×4 620+4×450)+3 000].

67. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení. Té nebyly soudem uloženy žádné povinnosti, v souvislosti s jejichž plněním by jí vznikly náklady, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s článkem XI zákona č. 314/2025 Sb.). Shodu s prvopisem potvrzuje H. P. 13 11 A 182/2025 pokračování Poučení Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 16. června 2026 Mgr. Marek Bedřich v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.