11 A 186/2014

Rubrum

Usnesení Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr Marka Bedřicha v právní věci žalobkyně: A. Č., nar. ..., bytem Š., T. 336, v řízení zastoupené JUDr. Josefem Šťastným, advokátem, se sídlem Horažďovice, Ševčíkova 38, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí ČR, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 19.9.2014, č.j. 4612//M/14, 64621/ENV/14, sp. zn.: R/3072 takto:

Výrok

I. Žaloba se o d m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 3.000,-Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Josefa Šťastného, advokáta.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 19.9.2014, 19.9.2014, č.j. 4612//M/14, 64621/ENV/14, sp. zn.: R/3072 kterým byl zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 3.4.2014, č.j. 21623/ENV/14, 691/620/14 a napadené rozhodnutí ministerstva životního prostředí bylo potvrzeno. Tímto rozhodnutím ministerstvo rozhodlo o námitkách žalobkyně k oznámení návrhu na vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Brdy (dále jen „CHKO“) a návrhu zonace CHKO podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu odmítl a pokud tak neučiní, aby ji jako nedůvodnou zamítl. K vyloučení rozhodnutí ze soudního přezkumu uvedl, že rozhodnutí o námitkách žalobkyně není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. a uvedl, že ačkoli zákon formálně označuje způsoby pořádání námitek žalobkyně podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona jako rozhodnutí, nejedná se z hlediska materiálního rozhodnutí, kterým by se žalobkyni zakládaly, měnily, rušily, nebo závažně z určovaly její práva nebo povinnosti podle požadavků ustanovení § 65 s.ř.s. Proto považuje žalobou napadené rozhodnutí za rozhodnutí vyloučené ze soudního přezkumu dle ustanovení § 70 písm. a s.ř.s. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobou napadené rozhodnutí podléhá soudnímu přezkumu v rámci správního soudnictví podle příslušných ustanovení zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) a po posouzení věci zjistil v závěru, že tomu tak není. Při posouzení přípustnosti podané žaloby vycházel z ustanovení § 65 s.ř.s. Rozhodnutí napadené žalobou, ani rozhodnutí předcházející vydané v prvním stupni nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s., neboť žádným způsobem nezakládají, nemění, neruší, ani závazně neurčují subjektivní veřejná práva, nebo povinnosti, ani se jinak bezprostředně neprojevuje v právní sféře žalobkyně. Předmětem rozhodnutí je rozhodnutí o podané námitce s tím, že námitce nebylo vyhověno a rozhodnuto bylo o tom, že předmětné pozemky budou v návrhu zařazeny do nové navrhované CHKO. Toto rozhodnutí pak ministr životního prostředí k podanému rozkladu potvrdil napadeným rozhodnutím. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že se jim pouze vypořádávají námitky žalobkyně jako vlastníka předmětných pozemků, ale rozhodnutí nijak nezasahuje do jejích práv a povinností. K zásahu do práv a povinností žalobkyně jako vlastníka předmětných pozemků by mohlo dojít až rozhodnutím o vyhlášení chráněné krajinné oblasti, když se určité budoucí užívání předmětných pozemků může stát nežádoucí z hlediska ochrany přírody a krajiny, a proto je v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny zakázané. To vyplývá z ustanovení § 26 zákona. Ze zákona, konkrétně z ustanovení § 43 zákona o ochraně krajiny a přírody pak také vyplývá, že žalobkyně jako vlastník pozemku může požádat o výjimku z těchto zákonů, pokud bude chtít užívat předmětné pozemky způsobem zákonem zakázaným. K zásahu do práv a povinností žalobkyně jako vlastníka předmětných pozemků by tak mohlo dojít až právní mocí rozhodnutí orgánu ochrany přírody, kterým by nebyla povolena výjimka z uvedených zákazů činností CHKO. Rozhodnutí, kterým se tedy pouze vypořádává námitka žalobkyně k oznámení návrhu na vyhlášení zonace CHKO, tedy nenaplňuje materiální znaky rozhodnutí, tak jak je požadováno soudním řádem správním, neboť nejde o meritorní rozhodnutí, kterým se zakládají, mění, ruší či závazně určují práva či povinnosti žalobkyně. Z uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že rozhodnutí ministra životního prostředí je úkonem, který nesplňuje podmínky pro rozhodnutí ve smyslu § 65 odst.1 s.ř.s. Podle ustanovení § 70 písm. a) s.ř.s., jsou úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s., ze soudního přezkoumání vyloučeny. Podle § 68 písm. e) s.ř.s. je žaloba nepřípustná, jestliže se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání vyloučeno. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je návrh nepřípustný. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že žalobou napadený úkon je úkonem, který nesplňuje podmínky rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s., tedy že jde o úkon, který je ze soudního přezkumu vyloučen, rozhodl soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. o odmítnutí podané žaloby. S přihlédnutím závěru o nepřípustnosti žaloby se soud nemohl věcně zabývat námitkami, které žalobce v podané žalobě uplatnil. Pokud by tak učinil, šlo by ve svých důsledcích o přezkoumání řízení a rozhodnutí, které je však, s odkazem na shora uvedené argumenty, z přezkumu ve správním soudnictví vyloučeno. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 s.ř.s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. O vrácení zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby v částce 3.000,- Kč rozhodl soud podle ustanovení § 10 odstavec 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož soud vrátí poplatek z účtu soudu tomu, kdo jej zaplatil, jestliže byla žaloba odmítnuta. Vzhledem k tomu, že zákonem stanovené podmínky pro vrácení soudního poplatku byly splněny, rozhodl soud o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni k rukám jejího právního zástupce v třicetidenní lhůtě ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 12. prosince 2016 JUDr. Hana Veberová v.r. předsedkyně senátu