11 A 190/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: M. Y., zastoupen Mgr. Tomášem Mařatkou, advokátem se sídlem Dušní 8/11, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4 , v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.11.2014, č.j. MV-134642-3/SO/sen-2014 takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Určuje se odměna tlumočníka Ing. P. L. ve výši 350 Kč, která bude v y p l a c e n a z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7.11.2014, č.j. MV-134642-3/SO/sen-2014, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „prvostupňový správní orgán“) ze dne 14.8.2014, č.j. OAM-38584-17/DP- 2013, kterým byla zamítnuta žádost o obnovu řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Žalobce považuje napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení za zmatečné. Žalobci bylo prvoinstanční rozhodnutí ve věci č.j. OAM-38584-11/DP-2013 doručeno dne 27.3.2014 a lhůta pro odvolání měla být počítána od tohoto doručení, nikoli od doručení jeho původnímu zástupci, protože žalobce byl nově zastoupen jiným zástupcem. Odvolací lhůta tedy skončila až 12.4.2014, a proto odvolání ze dne 11.4.2014 mělo být řádně příslušným orgánem projednáno a nemělo být odmítnuto s poukazem na doručení obecnému zmocněnci ke dni 25.3.2014. Žalovaný pochybil, když rozhodl, aniž by se vypořádal s touto otázkou, ačkoli na ni byl upozorněn. V důsledku výše uvedeného žalobce považuje celé řízení předcházející této žalobě za zmatečné. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že právní názor žalobce nemá oporu v zákoně, neboť odvolací lhůta proti usnesení o neprodloužení lhůty pro odstranění vad žádosti začala žalobci běžet doručením usnesení o neprodloužení lhůty jeho původnímu zmocněnému zástupci S. S. dne 25.3.2014, jmenovaný zástupce zastupoval žalobce na základě plné moci ze dne 4.7.2013. Protože proti němu nebylo v zákonné lhůtě, tedy do 9.4.2014, podáno odvolání, dne 10.4.2014 usnesení nabylo právní moci. Odvolání podané dne 11.4.2014 Mgr. V. S. na základě plné moci ze dne 3.4.2014 tak bylo rozhodnutím žalovaného zamítnuto jako opožděné. Takový postup byl podle názoru žalovaného v souladu se zákonem. Při jednání u Městského soudu v Praze setrvali účastníci řízení na svých stanoviscích. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí z hlediska námitek uvedených v podané žalobě, neboť jejich rozsahem je soud vázán ( § 75 odst. 2 zákona ř. 150/2002Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále „s.ř.s“), a po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že dne 24.7.2013 podal žalobce žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky. Usnesením prvostupňového správního orgánu ze dne 19.2.2014 č.j. OAM-38584-9/DP-2013 byl žalobce vyzván k odstranění vad žádosti a řízení bylo přerušeno na dobu 20 dnů. Žalobce podáním ze dne 11.3.2014 požádal o prodloužení stanovené lhůty o třicet dnů O této žádosti žalobce prvostupňový správní orgán usnesením ze dne 19.3.2014 č.j. OAM- 38584-11/DP-2013 (dále též „usnesení ze dne 19.3.2014“) tak, že lhůta k odstranění vad žádosti se neprodlužuje. Toto usnesení bylo doručeno obecnému zmocněnci S. S., dne 25.3.2014. Jmenovaný obecný zmocněnec zastupoval žalobce ve správním řízení na základě plné moci ze dne 4.7.2013. Proti tomuto usnesení ze dne 19.3.2014 podal žalobce prostřednictvím advokáta Mgr. V. S. dne 11.4.2014 odvolání. Současně s odvoláním byla doložena plná moc ze dne 3.4.2014, opravňující advokáta Mgr. V. S. zastupovat žalobce a podat toto odvolání. Uvedené odvolání žalobce bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 16.7.2014 č.j. MV-61547-3/SO-2014 zamítnuto jako opožděně podané. Dne 11.8.2014 podal žalobce návrh na obnovu řízení a na přiznání odkladného účinku této žádosti. Žádost o obnovu řízení byla zamítnuta a odkladný účinek nebyl přiznán rozhodnutím prvostupňového správního orgánu ze dne 14.8.2014, , č.j. OAM-38584-17/DP- 2013. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 26.9.2014 odvolání, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 7.11.2014 č.j. MV-134642-3/SO/sen-2014 zamítnuto. V rozhodnutí žalovaný mimo jiné uvedl, že nejsou splněny podmínky pro obnovu řízení podle správního řádu, neboť obnova řízení je možná pouze v případě, pokud by správní řízení bylo pravomocně ukončeno rozhodnutím ve věci, což v posuzovaném případě znamená rozhodnutí o prodloužení či neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu účastníka řízení. Předmětné řízení ovšem nebylo dosud pravomocně ukončeno. Proti tomuto rozhodnutí směřuje žaloba. Žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutím o žádosti žalobce na obnovu řízení, které bylo vedeno o žádosti žalobce o prodloužení lhůty pro odstranění vad podání žalobce. Podmínky pro obnovu řízení jsou upraveny v ustanovení § 100 správního řádu. Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci na žádost účastníka řízení obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, nebo se provedené důkazy ukázaly být nepravdivými Podle § 100 odst.1 písm. b) správního řádu se řízení obnoví, jestliže bylo zrušeno čí změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí, vydaného v řízení, které má být obnoveno. V obou případech je stanovena další podmínka, podle níž musí být zjištěno, že tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Podle § 100 odst. 2 správního řádu může účastník řízení podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí. Obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Ze znění uvedeného § 100 správního řádu je zřejmé, že účelem obnovy řízení je případná náprava skutkových nesprávností, ke kterým došlo proto, že zde byly skutečnosti či důkazy, které sice v době původního řízení existovaly, byly však neznámé a účastník je nemohl v původním řízení uplatnit, popř. je zjištěno, že provedené důkazy byly důkazy nepravdivými. Přitom za dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy je nutno považovat takové skutečnosti či důkazy, které existovaly v době původního rozhodování, vyšly však najevo až po ukončení původního řízení a před ukončením původního řízení nebyly účastníku řízení známy, proto je nemohl v řízení uplatnit, popř. důkazy se ukázaly býti nepravdivými. Za dříve neznámou skutečnost je pak nutno považovat takovou skutečnost, která existovala v době původního řízení a objektivně ji účastník řízení nemohl znát nebo nemohl uplatnit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.5.2010 sp.zn. 6 As 39/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2011 sp.zn. 8 As 18/2010, dostupné na www.nssoud.cz). Je nutno konstatovat, že žalobce k předmětu řízení, tj. posouzení otázky, zda jsou či nejsou dány důvody pro povolení obnovy řízení, žádné námitky neuplatnil. Žalobce nenamítal žádná pochybení, pokud jde o skutkové zjištění, tedy nenamítal žádné konkrétní skutečnosti či důkazy, které nemohl v původním řízení, tj. v řízení o žádosti žalobce o prodloužení lhůty pro odstranění vad podání, uplatnit, netvrdil ani žádné konkrétní skutkové okolnosti, které se ukázaly býti nepravdivými. Stejně tak žalobce neuvedl ani žádné konkrétní námitky o tom, že by takové skutečnosti či důkazy mohly odůvodňovat jiné řešení otázky, která byla předmětem řízení a rozhodnutí. Žalobce se soustředil ve svých námitkách pouze na tvrzení, že odvolání proti usnesení ze dne 19.3.2014 bylo podáno včas, a to proto, že lhůtu pro podání odvolání je nutno počítat ode dne doručení uvedeného usnesení účastníkovi řízení. Otázka posouzení, zda odvolání bylo či nebylo podáno včas, je otázkou, kterou je nutno řešit v původním řízení, tedy v řízení o žádosti žalobce o prodloužení lhůty k odstranění vad žádosti. Nejde o otázku, která je rozhodná pro posouzení, zda jsou dány důvody, které jsou uvedeny v § 100 správního řádu pro povolení obnovy. Otázka, zda odvolání proti usnesení ze dne 19.3.2014 bylo podáno včas je otázkou právní, nikoliv otázkou skutkového zjištění. Tato otázka nesouvisí bezprostředně s otázkou, zda jsou splněny podmínky pro povolení obnovy, které jsou uvedeny v ustanovení § 100 správního řádu. Jde tedy o námitku, která bezprostředně s předmětem řízení, jehož výsledkem bylo žalobou napadené rozhodnutí, tedy s posouzením otázky, zda jsou splněny podmínky pro povolení obnovy řízení, bezprostředně nesouvisí. Již proto nelze žalobu považovat za důvodnou. Bez ohledu na výše uvedený závěr soud považuje za vhodné, a to s přihlédnutím k tomu, že jedinou námitku, kterou žalobce v podané žalobě uplatnil, je otázka špatného počítání lhůt pro podání odvolání proti usnesení ze dne 19.3.2014 v důsledku tvrzeného doručování jak zástupci účastníka správního řízení (zástupci žalobce) tak účastníkovi (žalobci), se k této otázce vyjádřit. Podle ustanovení § 33 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále „správní řád“) si účastník správního řízení může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Podle § 34 odst. 1 správního řádu zástupce, který zastupuje na základě plné moci, v řízení vystupuje jménem zastoupeného. Podle § 34 odst. 2 správního řádu s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení vykonat, doručí se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak. V daném případě z obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalobce byl v původním řízení zastoupen obecným zmocněncem S. S., a to na základě plné moci ze dne 4.7.2013. Plná moc jmenovaného zmocněnce opravňovala k zastupování žalobce jako účastníka správního řízení v celém řízení, tedy zahrnovala i doručování písemností. S přihlédnutím k uvedené plné moci bylo také usnesení ze dne 19.3.2014 doručováno jmenovanému obecnému zmocněnci, jemuž bylo uvedené usnesení doručeno dne 25.3.2014. Protože uvedeným usnesením ze dne 19.3.2014 nebylo zastoupenému, tj. žalobci, uloženo něco v řízení osobně vykonat, je nutno doručení usnesení zástupci žalobce uvažovat za rozhodné pro počítání běhu lhůty pro odvolání proti usnesení ze dne 19.3.2014. Za den oznámení usnesení ze dne 19.3.2014 je tedy nutno považovat datum 25.3.2014, tedy den, kdy bylo uvedené usnesení doručeno obecnému zmocněnci. Tento okamžik je rozhodný pro počátek běhu odvolací lhůty podle § 83 odst. 1 správního řádu. Je nutno konstatovat, že ve správním spise není doklad o tom, že by usnesení ze dne 19.3.2014 bylo správním orgánem doručováno žalobci jako účastníkovi řízení. Žalobce ostatně v podané žalobě ani tuto skutečnost výslovně netvrdí a netvrdil to ani v průběhu správního řízení. V podané žalobě žalobce uvedl : „… počítána od jeho doručení jeho osobě, k čemuž došlo dne 27.3.2014, jak říká….“. V návrhu na obnovu řízení pak žalobce uvedl, že usnesení ze dne 19.3.2014 „….došlo k jeho rukám dne 28.3.2014…“ Tato tvrzení neprokazují, že by správní orgán usnesení žalobci doručoval postupem podle správního řádu. I kdyby by bylo uvedené usnesení doručováno nejen zástupci žalobce, ale současně též žalobci, nic to nemění na závěru o tom, že lhůtu pro podání odvolání je nutno počítat ode dne doručení usnesení obecnému zmocněnci. Jak vyplývá z výslovného znění ustanovení § 34 odst. 2 věty druhé správního řádu, doručení zastoupenému (zde žalobci) nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak. Protože zákon jinak nestanoví, nemá tvrzené doručení usnesení ze dne 19.3.2014 žalobci vliv na běh lhůty pro podání odvolání. Zde lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.8.2012 čj: 2 As 2/2012-28 (dostupný na www.nssoud.cz), z něhož vyplývá, že skutečnost, že rozhodnutí bylo doručováno nejen zástupci účastníka řízení, ale též samotnému účastníkovi řízení nemění nic na závěrech o tom, že s doručením účastníkovi zákon žádné procesní účinky nespojuje. Je tedy nutno uzavřít, že lhůta pro podání odvolání počala běžet od dne doručení usnesení obecnému zmocněnci a uplynula dnem 9.4.2014. Ze spisového materiálu vyplývá, že plná moc pro Mgr. V. S., který jako nový zástupce žalobce podal předmětné odvolání proti usnesení ze dne 19.3.2014, byla založena do spisu dne 11.4.2014, tedy v době, kdy lhůta k podání odvolání již marně uplynula. Sama skutečnost, že žalobce udělil plnou moc Mgr. V. S. dříve (dne 3.4.2014), je irrelevantní, neboť se tak stalo v době, kdy usnesení již bylo doručeno dosavadnímu zástupci žalobce a navíc byla plná moc správnímu orgánu doložena až 11.4.2014. Je vhodné zdůraznit, že ve spisovém materiálu nebyla ke dni doručování usnesení ze dne 19.3.2014 založena jiná plná moc, než ta, která opravňovala k zastoupení žalobce jako účastníka správního řízení obecným zmocněncem S. S. Proto bylo doručováno tomuto obecnému zmocněnci a skutečnost, že posléze žalobce zvolil jiného zástupce, není pro posouzení věci rozhodná. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému správnímu orgánu náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že k žádosti žalobce soud ustanovil usnesením ze dne 27.6.2016 čj: 11 A 190/2014-61 tlumočníka, který byl přítomen ústnímu jednání u soudu a průběžně žalobci tlumočil, rozhodl soud o odměně za provedení tlumočnického úkonu podle § 17 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnicích, ve znění pozdějších předpisů, a to podle sazby odměn za tlumočnické úkony, uvedené ve vyhlášce č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnicích, ve znění pozdějších předpisů (§ 17 odst. 1 položka 1) ve výši 350 Kč. Uvedená odměna bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze, a to s přihlédnutím k ustanovení § 36 odst. 2 s.ř.s., podle něhož náklady spojené s přibráním tlumočníka platí stát.

Poučení

. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 6.října 2016 JUDr. Hana Veberová v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Kotlanová