11 A 24/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: V. Č., proti žalovanému: Univerzita Karlova v Praze se sídlem Ovocný trh 5, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutím rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 21.7.2014, č.j. 5-7-102452-III- 14, a ze dne 21.11.2014, č.j. 5-7-102452-III-14, takto:

Výrok

I. Žaloba proti rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy ze dne 21.7.2014, č.j. 5-7- 102452-III-14, se odmítá.

II. Rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy ze dne 21.11.2014, č.j. 5-7-102452-III-14, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, upřesněnou podáním ze dne 13.7.2016 domáhal zrušení rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy ze dne 21.7.2014, č.j. 5-7- 102452-III-14, kterým byl žalobci vyměřen poplatek za delší studium ve výši 10.000,- Kč za započatých šest měsíců studia na dobu od 4.8.2014 do 3.2.2015 (dále též „rozhodnutí ze dne 21.7.2014“) a rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy ze dne 21.11.2014, č.j. 5-7-102452-III- 14, kterým bylo rozhodnuto o žádosti přezkoumání rozhodnutí ze dne 21.7.2014 tak, že žádost se pro opožděnost zamítá (dále též „rozhodnutí ze dne 21.11.2014“). Žalobce v podané žalobě uvedl, že poté, kdy obdržel rozhodnutí ze dne 21.7.2014, nepodal žádost o přezkum, neboť v té době neměl jako student k podání této žádosti důvod. Dne 22.9.2014 žalobce řádně ukončil studium. Žalovaný ovšem uplatňuje institut tzv. podmíněného prominutí poplatku, což znamená, že poplatek může být v situaci řádného ukončení studia absolvováním do termínu splatnosti poplatku prominut pouze na základě podané žádosti o přezkum. Prvostupňové rozhodnutí ale informaci o možnosti využít institut podmíněného prominutí poplatku neobsahovalo. Navíc žalobce pokládá za překvapivé a administrativně náročné, aby učinil podání nikoli z důvodu, který nastal, trvá či s jistotou nastane, ale z důvodu, který by nastat pouze s nějakou pravděpodobností mohl. Žalobce dále odkázal na webové stránky žalovaného, na kterých je uvedena informace o podmíněném prominutí poplatku s odkazem na opatření rektora č. 16/2006, které v čl. 1 v druhé větě uvádí, že poplatek bude prominut jen se zřetelem k ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. a) přílohy č. 6 Statutu Univerzity Karlovy, tedy v případě vynikajících studijních, vědeckých nebo dalších tvůrčích výsledků. Nelogická je dle názoru žalobce rovněž věta první čl. 1 opatření rektora č. 16/2006, podle které žádosti studenta o poskytnutí úlevy na poplatku spojeného se studiem uvedeného v § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách bude vždy alespoň částečně vyhověno. Není totiž zřejmé, proč by mělo být studentovi vždy alespoň částečně vyhověno. Žalobce považuje stávající praxi žalovaného za diskriminační, neboť umožňuje ve dvou zcela shodných případech rozhodnout odlišně, což je v rozporu s čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zásadou legitimního očekávání podle § 2 odst. 4 správního řádu. Taková situace nastane v případě, kdy je dvěma studentům vyměřen poplatek za delší studium na stejné období, oba řádně ukončili do doby splatnosti poplatku své studium, nicméně poplatek je prominut pouze studentovi, který si podal včasnou žádost o přezkum. Žalobce proto pokládá za žádoucí, aby klauzule o prominutí poplatku v celém rozsahu pod podmínkou, že student řádně ukončí studium absolvováním do termínu splatnosti poplatku, byla uvedena již v prvostupňovém rozhodnutí, s případným doplněním podmínky podání žádosti o přezkoumání. Žalobce uvedl, že ačkoli rozhodnutí o vyměření poplatku obsahovalo správné poučení o možnosti podat žádost o přezkum s tím, že součástí žádosti může být i žádost o snížení, prominutí nebo odložení termínu splatnosti poplatku, není pro studenta zřejmé, že má podat žádost, pokud v blízké budoucnosti řádně ukončí své studium a nechce zbytečně platit poplatek. Navíc podle názoru žalobce ani není možné žádat ex ante o prominutí z důvodu možného pozdějšího úspěšného absolvování studia, neboť takovou možnost interní předpisy ani neupravují. Příloha 6 Statutu Univerzity Karlovy užívá v čl. 4 odst. 1 písm. c) pojem jiný vážný důvod a v čl. 4 odst. 4 pojem mimořádný důvod hodný zvláštního zřetele. Žalobce se domnívá, že řádné ukončení studia do termínu splatnosti poplatku nespadá ani pod jeden z uvedených pojmů. Žalobce nesouhlasí s formalizovaným způsobem vyřízení žádosti o prominutí poplatku z důvodu řádného ukončení studia do doby jeho splatnosti, když žalovaný zamítl tuto žádost jako žádost o přezkum a po materiální stránce se jí vůbec nezabýval. Žalobce si ovšem byl vědom uplynutí lhůty k podání žádosti o přezkum, a proto žádal o prominutí na základě nastalých skutečností. Tato žádost sice zákonem o vysokých školách není upravena, nicméně žalobce odkazuje na zásadu legální licence zakotvenou v čl. 2 odst. 4 Ústavy. Žalobce dále uvedl, že na pozvánce k promoci bylo uvedeno, že je nutné ze strany absolventa urovnat veškeré závazky ke škole, jinak nebude k promoci připuštěn, a tudíž logicky neobdrží diplom. Žalobce se promoce nezúčastnil, nicméně po jejím začátku si byl vyzvednout diplom a osobně se podepsal do příslušné matriky. Dodatek k diplomu si z důvodu administrativní chyby žalovaného vyzvedl o asi tři týdny později. Žalobce neobdržel žádnou opakovanou výzvu k zaplacení, a proto ani neví, zda je skutečně ještě k potenciálnímu zaplacení poplatku povinován, protože v případě, že student neuhradí poplatek, má mu být výzva zaslána dle čl. 3 odst. 7 Přílohy 6 Statutu Univerzity Karlovy do 10 dnů. Dle žalobce není zcela jednoznačné, pokud úspěšným absolvováním studia pozbyl status studenta, zda se na něj nadále vztahuje poplatková povinnost dle § 63 odst. 3 písm. a) zákona o vysokých školách, neboť nelze použít extenzivní výklad pojmu student. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaný zřejmě nerespektuje judikaturu správních soudů, neboť podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 41/2013-37, nestačí pouhé stanovení rozsahu poplatků ve statutu s tím, že konkrétní výši stanoví jiný orgán, ale je nutné ze strany veřejné vysoké školy uvést výši poplatků spojených se studiem přímo v jejím statutu, jak jednoznačně plyne z § 58 odst. 6 zákona o vysokých školách. Žalovaný tímto způsobem výši poplatků nezveřejňuje a výši poplatku lze nalézt až v opatření děkana Právnické fakulty č. 5/2013. Žalovaný by proto měl upravit interní předpisy tak, aby již v prvoinstančním rozhodnutí byla uváděna věta, že „Pod podmínkou, že student řádně ukončí studium absolvováním do termínu splatnosti poplatku, poplatek se v celém rozsahu promíjí.“ Žalobci by tedy měl být vyměřený poplatek v celé výši prominut. Alternativně by mělo být vydáno nové rozhodnutí o vzniku povinnosti hradit poplatek za delší studium z důvodu nezákonnosti toho stávajícího a bylo by možné standardně podat žádost o přezkoumání. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že žalobcovu žádost o prominutí poplatku posoudil dle jeho skutečného obsahu, nikoli dle způsobu, jakým ho žalobce označil. Uvedené podání je řádným opravným prostředkem podaným opožděně proti rozhodnutí prvoinstančního orgánu a současně žádostí o prominutí poplatku spojeného se studiem podanou rovněž opožděně podle ustanovení § 58 odst. 8 zákona o vysokých školách. Tvrzení žalobce, že se podání nebylo žádostí o přezkoumání rozhodnutí prvoinstančního orgánu, pokládá žalovaný za účelové a právně zcela nerelevantní. Žalovaný se domnívá, že z ustanovení zákona o vysokých školách vyplývá naprosto jednoznačně, že rektor může prominout poplatek jedině v rámci rozhodování o žádosti o přezkoumání. Uvedený názor vyplývá z § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách, podle kterého může student požádat o přezkoumání do 30 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno, zmeškání této lhůty lze ze závažných důvodů prominout, a z § 58 odst. 8 téhož zákona, podle kterého může rektor v rámci rozhodování o žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměřený poplatek snížit, prominout nebo odložit termín splatnosti s přihlédnutím zejména ke studijním výsledkům a sociální situaci studenta podle zásad uvedených ve statutu veřejné vysoké školy. Žalovaný nepovažuje námitku žalobce, že neměl důvod podávat žádost o přezkoumání rozhodnutí, případně že o takové možnosti ani nevěděl, za důvodnou. Protože žalobce nevyužil možnosti podat žádost o přezkum včas, poplatek mu nemohl být prominut a žádost byla zamítnuta pro opožděnost. Žalovaný dále uvedl, že žalobce o možnosti podmíněného prominutí věděl, když podal žádost o přezkoumání poplatku spojeného se studiem v roce 2011 a přitom využil formulář obsahující odkaz na opatření rektora č. 16/2006 a text uvádějící, že podmíněné prominutí poplatku bude poskytnuto každému, kdo podá žádost o přezkoumání, přičemž podmíněním prominutí poplatku se rozumí, že vyměřený poplatek bude prominut ke dni splatnosti poplatku za předpokladu, že student studium řádně ukončí nejpozději do termínu splatnosti poplatku absolvováním. V tomto případě byl poplatek žalobci prominut, stejně jako mu byly podmíněně prominuty i další poplatky v roce 2011 a 2012. Žalovaný uvedl, že pokud se žalobce domnívá, ž jeho podání není žádostí o přezkoumání rozhodnutí, pak nevyčerpal opravný prostředek a žaloba je nepřípustná. V souladu s § 5 soudního řádu správního se lze ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon, kterým je zde zákon o vysokých školách a jím upravená žádost o přezkoumání rozhodnutí. Žalovaný nepovažuje námitky žalobce týkající se úpravy podmíněného prominutí poplatku spojeného se studiem v předpisech univerzity za důvodné, neboť je věcí každé veřejné vysoké školy, za jakých podmínek a v jakém rozsahu upraví prominutí poplatku. Tuto úpravu považuje žalovaná směrem ke studentům za velmi vstřícnou a odkázala na čl. 4 Přílohy č. 6 Statutu Univerzity Karlovy. Posouzení, zda je řádné ukončení studia absolvováním podřazeno pod kategorii vynikajících studijních výsledků a současně mimořádným důvodem zvláštního zřetele, náleží pouze rektorovi. Každému účastníkovi řízení, kdo podá žádost o přezkoumání a požádá o prominutí poplatku, rektor v souladu se zásadou legitimního očekávání podmíněně promine, opožděnou žádost je ovšem povinen zamítnout. Výše poplatku spojeného se studiem byla stanovena přímo v čl. 10 odst. 4 Přílohy č. 6 Statutu Univerzity Karlovy a povinnost uhradit stanovený poplatek trvá i v případě, že osoba již není studentem. Žalobce v replice ze dne 23.6.2015 uvedl, že není zřejmé, proč žalovaný tvrdí, že každé podání se posuzuje podle jeho skutečného obsahu, když zároveň v dalším odstavci říká, že podání je řádným opravným prostředkem podaným opožděně. Žalobce k ustanovení § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách doplnil, že nepovažuje nevědomost, že musí podat žádost o přezkoumání rozhodnutí, i když žádný důvod nemá, za závažné důvody, proto o prominutí zmeškání lhůty nežádal. Žalobce zopakoval, že rozhodnutí prvoinstančního orgánu neobsahovalo poučení o možnosti podmíněného prominutí, a skutečnost, že v minulosti již žalobce podal žádost o přezkoumání, neodůvodňuje absenci takového poučení. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že proti tomuto rozhodnutí není přípustný žádný opravný prostředek, proto žalobce považuje žalobu za přípustnou. Žalobce nepovažuje řádné ukončení studia za mimořádný důvod hodný zvláštního zřetele či kategorii vynikajících studijních výsledků. Institut podmíněného prominutí poplatku považuje za diskriminační z důvodu informační asymetrie, neboť student, který o existenci institutu neví, nepodá žádost o přezkum. Žalobce uvedl, že v čl. 10 odst. 4 Přílohy č. 6 Statutu Univerzity Karlovy je uveden pouze způsob výpočtu a minimální výše poplatku, nikoli jeho výše jako taková. Takový stav je ovšem podle judikatury Nejvyššího správního soudu v přímém rozporu s § 58 odst. 6 zákona o vysokých školách. Žalobce v replice rovněž navrhl úpravu žalobního petitu tak, aby žalovaný nebyl povinen větu „Pod podmínkou, že student řádně ukončí studium absolvováním do termínu splatnosti poplatku, poplatek se v celém rozsahu promíjí.“ uvést ve výroku prvoinstančního rozhodnutí, ale žalovaný je povinen v rámci poučení tohoto rozhodnutí zmínit možnost podmíněného prominutí poplatku, zejména pak pro studenty vyšších ročníků. V upřesnění ze dne 13.7.2016 žalobce uvedl, že smyslem podání žaloby je zproštění od poplatkové povinnosti, považuje za nelogické a nespravedlivé, že upozornění: „Pod podmínkou, že student řádně ukončí studium absolvováním do termínu splatnosti poplatku, poplatek se v celém rozsahu promíjí“, se objevuje až v reakci v žádosti o přezkum a nikoliv již v prvotním rozhodnutí o vyměření poplatku. Pokud by univerzita informovala studenta o institutu tzv. podmíněného prominutí poplatku již v prvotním rozhodnutí o vyměření poplatku, všem studentům by byl vyměřený poplatek prominut, jestliže by ukončili řádně studium v době před jeho splatností. Pak by měl student k dispozici konkrétní důvod podat žádost o přezkoumání rozhodnutí ve stanovené lhůtě. Nedostatek prvotního rozhodnutí spatřuje v tom, že je netransparentní, protože z něho nelze dovodit, že by si student měl podat, byť i bezdůvodnou, resp. bianco žádost o přezkum, na základě které mu bude za splnění jisté podmínky – řádné ukončení studia před splatností poplatku – poplatek za delší studium prominut. Druhé rozhodnutí pouze formálně potvrzuje první, aniž by materiálně řešilo žádost ze dne 15.10.2014. Na základě ustanovení § 78 odst. 3 s.ř.s. předpokládá, že může žalovat obě rozhodnutí současně. Při jednání u soudu setrvali účastníci řízení na svých stanoviscích. Žalobce poukázal na to, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu musí být poplatek pevně stanoven. S odkazem na svá písemná podání zdůraznil, že kdyby věděl o možnosti podat bianco žádost, mohl tak učinit, o institutu podmíněného prominutí poplatku nevěděl. V letech 2008 až 2012 podal pět žádostí o prominutí poplatku za studia, a v těchto případech však v žádostech o přezkum uváděl konkrétní důvody. Proti rozhodnutí z 21.7.2014 žádné konkrétní důvody neměl, proto žádost o přezkum nepodal. V době, kdy mu bylo toto rozhodnutí doručeno, nevěděl, zda a kdy studia dokončí. Z poučení, které je uvedeno v rozhodnutí z 21.7.2014, nelze seznat, že by mohl požádat bianco o přezkum bez uvedení konkrétních důvodů. Má za to, že v žádosti o přezkum musí být i důvody uvedeny, jde v podstatě o obdobu odvolání. Setrval na svém návrhu zrušit obě žalobou napadená rozhodnutí. Zástupkyně žalovaného s odkazem na písemné vyjádření k žalobě poukázala na ustanovení § 68 odst. 4 a § 58 odst. 8 zákona o vysokých školách s tím, že bylo postupováno podle zásad uvedených ve Statutu univerzity a navrhla zamítnutí žaloby jako bezdůvodné. Městský soud v Praze posoudil důvodnost žaloby z hlediska námitek uvedených v podané žalobě, neboť rozsahem námitek je soud vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s.ř.s.“) a po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Je nutno zdůraznit, že soud se mohl zabývat pouze těmi námitkami, které se vztahují k tomu, co bylo předmětem napadených rozhodnutí. Smyslem a cílem soudního přezkumu nejsou teoretické úvahy o správnosti či vhodnosti právní úpravy či úpravy uvedené v předpisech veřejné vysoké školy, pokud tyto otázky bezprostředně nesouvisí s řešením toho, co bylo předmětem napadených rozhodnutí. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že dne 21.7.2014 rozhodl rektor Univerzity Karlovy v Praze pod č.j. 5-7-102452-III-14 tak, že se žalobci vyměřuje poplatek za delší studium ve výši 10.000,- Kč za započatých šest měsíců studia na dobu od 4.8.2014 do 3.2.2015. Poplatek je splatný ke dni 30.10.2014. V odůvodnění tohoto rozhodnutí rektor poukázal na dobu studia žalobce na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a Právnické fakultě Univerzity Karlovy se závěrem, že povinnost hradit poplatek za delší studium vznikne ke dni 4.8.2014, protože k tomuto dni překročí student délku studia, která není zpoplatněna. V poučení tohoto rozhodnutí je uvedeno, že proti tomuto rozhodnutí lze podat žádost o přezkoumání ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení, žádost se podává rektorovi Univerzity Karlovy v Praze. V žádosti lze též požádat o snížení, prominutí nebo odložení termínu splatnosti vyměřeného poplatku, informace o možnosti poskytnutí těchto úlev a dokládání žádostí včetně formuláře Žádost o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku, jsou k dispozici na www.cuni.cz v sekci týkající se studia a poplatků spojených se studiem. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 29.7.2014. Podáním ze dne 15.10.2014 požádal žalobce rektora Univerzity Karlovy o prominutí poplatku za delší studium z důvodu řádného ukončení studia do konce akademického roku 2013/2014, tj. zároveň do termínu jeho splatnosti, neboť mu bylo sděleno, že povinnost platit poplatek nadále trvá. V úvodu tohoto podání výslovně uvedl, že toto není žádost o přezkoumání podle § 68 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, neboť lhůta 30 dnů k jejímu podání ode dne doručení příslušného rozhodnutí již uplynula. V odůvodnění tohoto podání žalobce uvedl, že žádost o přezkum podal v minulosti čtyřikrát, jednou mu bylo vyhověno. Žádost vždy podával ze zcela konkrétního a nepodmíněného důvodu, který existoval již v době doručení rozhodnutí o vyměření poplatku. Také proto žádost o přezkum tentokrát nepodával, protože v měsíci srpnu nemohl vědět, že na konci září studium s jistotou dokončí. V negativním případě by totiž celá žádost byla zbytečná a jen by administrativně zatěžovala aparát univerzity. Neví, co by vlastně mělo být jejím obsahem, ať již v rámci petitu nebo odůvodnění. Domníval se v souladu s logickým myšlením, že povinnost uhradit poplatek za delší studium odpadá automatiky všem, kteří studium řádně dokončí do termínu splatnosti a nejen těm, kteří podají, podle něj, zcela absurdní žádost o přezkum. Má za to, že studenti jsou diskriminačně rozděleni na dvě skupiny. Jednak jsou to ti, kteří neváhali žádost o přezkum podat, aby jim pak bylo sděleno, že pod podmínkou, že student řádně ukončí studium absolvováním do termínu splatnosti poplatku, se poplatek v celém rozsahu promíjí, jednak ti, kteří z hlediska účelnosti, zásad logického uvažování a i v dobré víře zbytečně nezatěžovat agendu správního aparátu univerzity tuto žádost nepodali, studium sice řádně dokončili, nicméně jim poplatková povinnost trvá, a to jen pro to, že nepodali nesmyslnou žádost. Má za to, že je nelegitimní žádat o poplatek v plné výši za období od 4.8.2014 do 3.2.2015, jestliže studium bylo řádně ukončeno dne 22.9.2014. Rozhodnutím ze dne 21.11.2014 rozhodl rektor Univerzity Karlovy v Praze ve věci žádosti o přezkoumání rozhodnutí orgánu I. stupně vydaného dne 21.7.2014, č.j. 5-7-102452- III-14, o vyměření poplatku za delší studium a žádosti o úlevu na tomto poplatku tak, že žádost se zamítá. V odůvodnění bylo konstatováno, že napadené rozhodnutí ze dne 21.7.2014 bylo doručeno 29.7.2014, lhůta pro podání žádosti o přezkum uplynula dnem 28.8.2014. Žádost o přezkum byla podána 15.10.2014, tedy opožděně. Žadatel neuvedl žádné důvody, které by vedly k rozhodnutí o prominutí zmeškání lhůty. Protože rektor nerozhodoval ve věci samé, nepostupoval ve věci žádosti o úlevu způsobem předpokládaným v článku Přílohy č. 6 Statutu Univerzity Karlovy. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení dvou rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy, a to rozhodnutí ze dne 21.7.2014 a rozhodnutí ze dne 21.11.2014. Soud se v prvé řadě zabýval otázku, zda tato rozhodnutí lze považovat za rozhodnutí, která byla vydána v rámci jednoho řízení, tedy zda jde o rozhodnutí správního orgánu I. stupně (rozhodnutí z 21.7.2014) a rozhodnutí správního orgánu II. stupně (rozhodnutí z 21.11.2014). Po posouzení věci dospěl k závěru, že tomu tak není a že je nutno na obě napadená rozhodnutí pohlížet jako na rozhodnutí zcela samostatná. Tento závěr učinil soud zejména s přihlédnutím k tomu, že žalobce v podání ze dne 15.10.2014 výslovně uvedl, že toto jeho podání není žádostí o přezkum rozhodnutí ze dne 21.7.2014. Tuto zcela jednoznačně vyjádřenou vůli žalobce soud respektoval. Proto dospěl k závěru, že nelze na napadená rozhodnutí pohlížet jako na rozhodnutí prvostupňové a druhostupňové, neboť by se dopustil stejného pochybení, jako žalovaný, který vycházel z oho, že podání žalobce ze dne15.10.2014 je žádostí o přezkum, ačkoliv z obsahu tohoto podání vyplývá opak (viz níže k rozhodnutí ze dne 21.11.2014). Nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že rozhodnutí ze dne 21.11.2014 potvrdilo rozhodnutí ze dne 21.7.2014, když z výše uvedeného obsahu spisového materiálu vyplývá, že rozhodnutí ze dne 21.11.2014 se otázkou správnosti rozhodnutí ze dne 21.7.2014 vůbec nezabývalo, když rektor univerzity shledal opožděnost podané žádosti o přezkum. Vzhledem k tomu, že se žalobce výslovně žalobou domáhá přezkoumání a zrušení obou rozhodnutí, zabýval se soud otázkou splnění podmínek řízení pro to, aby se oběma těmito rozhodnutími mohl zabývat samostatně. Podmínky řízení posoudil ve vztahu ke každému rozhodnutí zvlášť. Pokud jde o rozhodnutí ze dne 21.7.2014, vyplývá z obsahu spisového materiálu, že toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 29.7.2014. Žaloba soudu proti tomuto rozhodnutí byla podána dne 5.2.2015. Soud se zabýval otázkou, zda žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě. Podle § 72 odst. 1 s.ř.s. lze žalobu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu podat do dvou měsíců poté, co rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručení písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. soud, nestanoví-li tento zákon jinak, usnesením návrh odmítne, jestliže návrh byl podán opožděně. Protože v daném případě není zvláštním zákonem stanoveno jinak, platí pro podání žaloby lhůta, jež je stanovena v § 72 odst. 1 s.ř.s. Lhůta pro podání žaloby počala běžet od okamžiku doručení rozhodnutí ze dne 21.7.2014 žalobci, lhůta pro podání žaloby uplynula dnem 29.9.2014 ( § 40 odst.1 odst. 2 s.ř.s.). Žaloba byla podána dne 5.2.2015, tedy opožděně. Soud proto žalobu v části, v níž směřovala proti rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy ze dne 21.7.2014, podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. odmítl. Závěr o opožděnosti žaloby ve vztahu k rozhodnutí ze dne 21.7.2014 brání v tom, aby se soud zabýval věcnou důvodností či nedůvodností podané žaloby ve vztahu k tomuto rozhodnutí. Pokud jde o druhé žalobou napadené rozhodnutí, tedy rozhodnutí ze dne 21.11.2014, je zřejmé, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě. Soud se tedy zabýval ve vztahu k tomuto rozhodnutí otázkou důvodnosti podané žaloby. Jak již bylo uvedeno, rozhodnutím ze dne 21.11.2014 bylo rozhodnuto ve věci žádosti o přezkoumání rozhodnutí orgánu I. stupně vydaného dne 21.7.2014 o vyměření poplatku za delší studium a žádosti o úlevu na tomto poplatku. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí je pak zřejmé, že žádost byla zamítnuta proto, že žádost o přezkoumání rozhodnutí ze dne 21.7.2014 byla podána opožděně. Je tedy patrno, že předmětem rozhodnutí ze dne 21.11.2014 byla žádost o přezkoumání (žádost o úlevu na poplatku nebyla posuzována právě s přihlédnutím k tomu, že nebylo rozhodováno ve věci samé). Za žádost o přezkoumání byla považována v rozhodnutí ze dne 21.11.2014 žádost žalobce ze dne 15.10.2014. Tato žádost je však uvedena výslovně tak, že nejde o žádost o přezkoumání podle § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách, a to proto, že již marně uplynula zákonem stanovená lhůta pro její podání. Z tohoto výslovného tvrzení je zřejmé, že žalobce neměl v úmyslu podat žádost o přezkoumání rozhodnutí, tuto skutečnost nelze dovodit ani z obsahu podání žalobce ze dne 15.10.2014, a to právě proto, že žalobce výslovně a jednoznačně uvedl, že o žádost o přezkoumání rozhodnutí nejde. Pokud tedy žalovaný rozhodnutím ze dne 21.11.2014 rozhodoval o žádosti o přezkoumání rozhodnutí, rozhodoval tak o něčem, co podáno nebylo. Žalobce nepodal žádost o přezkoumání rozhodnutí, proto nedošlo podáním jeho žádosti o zahájení správního řízení o této žádosti a nebyl žádný právní důvod k tomu, aby o této žádosti bylo rozhodováno. Podání žalobce ze dne 15.10.2014 je žádostí o prominutí poplatku za další studium a takto mělo být s ním zacházeno. Obsah podání je nepochybný a vzhledem k výslovnému tvrzení žalobce nelze dovodit, že podle obsahu jde o žádost o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku. Pokud žalobce namítal, že nebyly důvody k tomu, aby s jeho žádostí ze dne 15.10.2014 bylo zacházeno jako se žádostí o přezkum, shledal soud tuto námitku žalobce důvodnou. Pokud jde o další námitky, je třeba zopakovat, že důvodnost uplatněných žalobních námitek je nutno zkoumat vždy z pohledu předmětu, o němž bylo rozhodováno žalobou napadeným rozhodnutím. V daném případě bylo rozhodnutím ze dne 21.11.2014 rozhodnuto o zamítnutí žádosti žalobce o přezkoumání rozhodnutí ze dne 21.7.2014, žádost byla zamítnuta jako opožděně podaná s tím, že ve vztahu k žádosti o úlevu na poplatku za delší studium bylo v odůvodnění konstatováno, že nebylo postupováno způsobem předpokládaným v článku 4 Přílohy č. 6 Statutu Univerzity Karlovy proto, protože nebylo rozhodováno ve věci samé. Žalobce sice v podané žalobě projevil nesouhlas s tím, že s jeho žádostí bylo zacházeno jako se standardní žádostí o přezkum, konkrétní námitky ve vztahu k úvaze včasnosti či opožděnosti podané žádosti o přezkoumání neuplatnil, neuplatnil ani žádné konkrétní námitky ve vztahu k úvaze, vyjádřené v napadeném rozhodnutí ze dne 21.11.2014, ohledně závěru o tom, že žádost o prominutí poplatku nebyla posuzována proto, že nebylo rozhodováno ve věci samé. Neexistence námitek ve vztahu k úvahám, jež jsou vyjádřeny v odůvodnění napadeného odůvodnění ze dne 21.11.2014 brání soudu v tom, aby se k těmto úvahám blíže vyjadřoval, neboť soud přezkoumává napadené správní rozhodnutí jen z hlediska uplatněných žalobních námitek ( § 75 odst. 2 s.ř.s.). Žalobce v podané žalobě polemizoval s obsahem opatření rektora č. 16/2006 a poukazoval na znění Statutu Univerzity Karlovy, konkrétně Přílohy č. 6 Statutu a zpochybňoval správnost postupu, když je za jednu z podmínek, aby byl poplatek v situaci řádného ukončení studia prominut, je podání žádosti o přezkoumání s tím, že se jedná o institut tzv. podmíněného prominutí poplatku. Poukazoval na výčet důvodů pro pominutí poplatku a dovodil, že z postupu žalovaného lze vydedukovat, že jiným vážným důvodem je situace, kdy student řádně ukončí studium do termínu splatnosti poplatku. K těmto tvrzením je třeba konstatovat, že tyto otázky nebyly předmětem řízení ani předmětem rozhodnutí ze dne 21.11.2014. Soud se proto těmito otázkami nemůže zabývat. Přezkum rozhodnutí správních orgánů soudem je založen na tom, že soud přezkoumává správní rozhodnutí z hlediska námitek (žalobních bodů) tak, že posuzuje, zda právní názory a závěry v napadeném správním rozhodnutí uvedené, jsou či nejsou v souladu se zákonem. To znamená, že v případě, kdy správní orgán v napadeném rozhodnutí určitou otázku vůbec neřešil, nemůže ji řešit ani soud, protože by v podstatě nahrazoval činnost správních orgánů. To soudu nepřísluší. Soud považuje za vhodné v obecné poloze konstatovat, že vnitřní předpisy odrážejí právní úpravu, která je provedena zákonem o vysokých školách. Pokud jde o poplatky spojené se studiem, resp. o oprávnění snížit, prominout nebo odložit termín splatnosti takovéhoto poplatku, je nutno poukázat na ustanovení § 58 odst. 8 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Podle věty druhé uvedeného ustanovení platilo, že rektor může v rámci rozhodování o žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem vyměřený poplatek snížit, prominout nebo odložit jeho splatnost s přihlédnutím zejména ke studijním výsledkům a sociální situaci studenta podle zásad uvedených ve Statutu veřejné vysoké školy. Ze znění citovaného ustanovení zcela jednoznačně vyplývá, že rozhodnout o snížení, prominutí či odložení termínu splatnosti vyměřeného poplatku spojeného se studiem lze pouze v rámci rozhodování o žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku za delší studium. Mimo řízení o žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření tohoto poplatku není pravomoc rektora ani veřejné vysoké školy stanovena. To znamená, že rozhodovat o prominutí vyměřeného poplatku lze výlučně v rámci rozhodování o žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem. Je totiž nutno přihlédnout i k ustanovení § 58 odst. 9 uvedeného zákona, podle něhož se na poplatky, spojené se studiem stanovené podle odstavců 1 až 5 tohoto ustanovení, nevztahují obecné předpisy o poplatcích, tedy ani zákon o správních poplatcích ani daňový řád (dříve zákon o správě daní a poplatků). Je vhodné poukázat na obsah poučení, uvedeného v rozhodnutí ze dne 21.7.2014 o vyměření poplatku za delší studium, které kromě standardního poučení o oprávnění podat žádost o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku za delší studium, obsahuje navíc i poučení o tom, že v žádosti o přezkoumání lze též požádat o snížení, prominutí nebo odložení termínu splatnosti vyměřeného poplatku (s odkazem na internetové stránky univerzity). Je tedy zřejmé, že adresát rozhodnutí o vyměření poplatku za delší studium (žalobce) byl poučen též o tom, že v žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku lze požádat rovněž o jeho snížení, prominutí nebo odložení termínu splatnosti. Toto poučení je zcela nepochybně odrazem ustanovení § 58 odst. 8 věty druhé zákona o vysokých školách, když kromě poučení o možnosti požádat o přezkoumání vydaného rozhodnutí (§ 68 odst. 4 zákona o vysokých školách), je adresát navíc poučen o právu požádat o snížení či prominutí vyměřeného poplatku, resp. požádat o odložení jeho splatnosti. Také formulář „Žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku“ zcela nepochybně odráží právní úpravu provedenou v ustanovení § 58 odst. 8 zákona o vysokých školách, když je v ní je obsažena i možná žádost o prominutí, snížení poplatku, odložení termínu splatnosti, popřípadě žádost o podmíněné prominutí poplatku ve smyslu opatření rektora č. 16/2006 s tím, že je zde uvedeno, že podmíněným prominutím se rozumí to, že vyměřený poplatek bude prominut ke dni splatnosti poplatku za předpokladu, že student studium v daném studijním programu ukončí nejpozději do termínu splatnosti poplatku absolvováním, tedy nejpozději dnem splatnosti poplatku vykoná poslední část státní závěrečné zkoušky. Možnost prominout poplatek v případě, kdy ke dni splatnosti poplatku student ukončí studium na vysoké škole, zcela koresponduje znění ustanovení § 58 odst. 8 zákona o vysokých školách, ze kterého je zřejmé, že možnost vyměřený poplatek snížit či prominout, popř. odložit jeho termín splatnosti, lze také s přihlédnutím ke studijním výsledkům. Jde tedy o využití oprávnění, které rektorovi vysoké školy stanoví zákon. Pokud žalobce poukazoval na podmínky účasti na promoci, faktického obdržení diplomu, povinnosti uhradit veškeré závazky, jde o námitky, které nesouvisí s předmětem řízení, proto se soud k těmto skutečnostem nemůže vyjádřit. Obdobně to platí o otázce nutnosti splnit povinnost uhradit pravomocně vyměřený poplatek za delší studium. Pokud žalobce s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7As 41/2013- 37 poukazoval na to, že nestačí pouze stanovit rozsah poplatků ve Statutu, jde o otázku, která rovněž nebyla předmětem tohoto řízení. Otázka výše poplatku za delší studium by přicházela k posouzení v případě, že by soud přezkoumával rozhodnutí o vyměření tohoto poplatku. Jak bylo uvedeno výše, rozhodnutí o vyměření poplatku, kterým je v této věci rozhodnutí ze dne 21.7.2014, nebylo soudem přezkoumáváno proto, že žaloba byla podána opožděně. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Proto soud žalobou napadené rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 21.11.2014, č.j. 5-7-102452-III-14 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, odst. 4 s.ř.s.). Na žalovaném bude, aby vyřídil žádost žalobce ze dne 15.10.2014 a přihlédl k výslovnému sdělení žalobce, že tato žádost není žádostí o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku. Soud si je vědom skutečnosti, že podle zákona o vysokých školách je pravomoc rektora omezena v tom, že rozhodnout o prominutí poplatku může pouze v rámci řízení o žádosti o přezkum. Pokud však žalobce požádal pouze o prominutí poplatku, je na žalovaném, aby tuto žádost vyřídil mimo režim přezkumného řízení, protože přezkumného řízení se žalobce nedomáhal a výslovně uvedl, že o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku za delší studium nežádá. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Ve vztahu k rozhodnutí ze dne 21.11.2014 měl žalobce ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení přísluší. Náklady řízení představují soudní poplatek zaplacený z podané žaloby ve výši 3.000,- Kč. Pro úplnost soud uvádí, že ve vztahu k rozhodnutí z 21.7.2014 soud netrval na úhradě soudního poplatku, protože žaloba byla odmítnuta a podle ustanovení § 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud vrátí z účtu soudu poplatek, byla-li žaloba odmítnuta. To znamená, že v případě, že by soud trval na úhradě poplatku i z tohoto rozhodnutí, uvedený poplatek by byl podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích žalobci vrácen.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze, dne 3. listopadu 2016 JUDr. Hana Veberová v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mikolášová