11 A 34/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobkyně: Mgr. L. S., bytem M. L., proti žalovanému: Univerzita Karlova v Praze se sídlem Praha 1, Ovocný trh 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 10.2.2014, čj: 100-8-27378-III-08 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 10.2.2014, čj: 100- 8-27378-III-08 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy ze dne 10.2.2014, čj: 100-8-27378-III-08, kterým rektor potvrdil, že rozhodnutí o vyměření poplatku se dostalo do dispozice žalobkyně až s doručením výzvy k úhradě poplatku ze dne 20.9.2013 a kterým rektor změnil své rozhodnutí ze dne 22.8.2008, č.j. 100-8-27378-III-08 tak, že vyměřil žalobkyni nově poplatek ve výši 9.012,- Kč, ve zbytku své původní rozhodnutí potvrdil a zamítl žádost o přezkoumání. Žalobkyně rozhodnutí rektora považuje za nezákonné, když podle statutu UK Praha, přílohy č. 6 ze dne 28.4.2006 byla výše poplatku podle článku 1 odst. 2 stanovena rozmezím trojnásobku až devítinásobku základu za každých započatých šest měsíců studia. Tento způsob stanovení výše poplatku je v rozporu se zákonem č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, který stanoví, že výše poplatku má být stanovena statutem vysoké školy. Přitom odkázala na judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 4.7.2013, sp.zn. 7 As 41/2013, dle kterého k tomuto požadavku zákona o vysokých školách nepostačuje při stanovení výše poplatku pouhé stanovení rozsahu poplatku ve statutu. Taková úprava je podle tohoto rozhodnutí v přímém rozporu se zněním zákona. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě konstatoval, že rozhodnutím rektora Univerzity ze dne 22.8.2008 byl žalobkyni vyměřen poplatek za další studium ve výši 12.982 Kč na započatých 6 měsíců studia na dobu od 15.9.2008 do 14.3.2009 se splatností ke dni 28.11.2008. Na základě žádosti o přezkoumání bylo vydáno napadené rozhodnutí. Námitka žalobkyně týkající se výše poplatku byla shledána důvodnou, a výrok rozhodnutí orgánu prvního stupně byl proto změněn tak, že poplatek byl vyměřen ve výši 9.012 Kč a ve zbývající části bylo rozhodnutí potvrzeno a žádost o přezkoumání zamítnuta. Poplatek spojený se studiem byl žalobkyni stanoven dle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách ve spojení s článkem 1, odst. 2 písm. a) přílohy č. 6 Statutu Univerzity Karlovy v Praze UK ve výši trojnásobku základu pro stanovení poplatků spojených se studiem pro akademický rok započatý v roce 2007 vyhlášenému ve smyslu ustanovení § 58 odst. 2 věta druhá zákona o vysokých školách Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy dne 24. ledna 2007 pod čj: 1 417/2007-30 ve výši 3.004 Kč. Pro akademický rok 2007/2008 byl tedy stanoven poplatek v nejnižší možné výši 9.012 Kč, což odpovídá trojnásobku základu stanovenému MŠMT. Námitku žalobkyně ohledně nezákonně stanovené výše poplatku považuje za nedůvodnou, nemající oporu v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Podle citovaného judikátu ustanovení § 58 odst. 6 zákona o vysokých školách požaduje, aby byla výše poplatků spojených se studiem stanovena přímo ve statutu veřejné vysoké školy. Nepostačuje proto pouhé stanovení rozsahu poplatků ve statutu s tím, že konkrétní výši stanoví jiný orgán (zde děkan fakulty). Uvedl, že žalobkyně citovala právní věty neúplně, odkázal na citovaný judikát a uvedl, že poplatek byl žalobkyni vyměřen v souladu se závěry tohoto judikátu, neboť odpovídá v daném případě nejnižší možné výši poplatku stanovené přímo ve statutu, tj. v příloze č. 6 statutu žalované. Konkrétní výše tedy byla stanovena jednoznačným pravidlem (vzorcem) pro výpočet konkrétní částky poplatků (trojnásobek základu stanoveného MŠMT- 3x 3.004 Kč). Ustanovení článku 1 odst. 4 přílohy č. 6 a ustanovení článku 33 odst. 1 písm. b) a odst. 2 statutu nebyla v případě žalobkyně aplikována. Proto navrhl zamítnout žalobu jako nedůvodnou. Žalobkyně reagovala na vyjádření žalobce a uvedla, že tehdy platný Statut Univerzity Karlovy v Praze, ani jeho příloha č. 6 neobsahovaly konkrétní částku poplatku, ani zcela jednoznačné pravidlo pro výpočet konkrétní částky poplatku, jak vyžaduje rozsudek NSS. Žalovaným zmiňované ustanovení nestanovuje přesnou výši poplatku za prodlouženou dobu studia, nýbrž pouze rozsah, v jehož rámci určuje konkrétní výši poplatku, ani neobsahuje zcela jednoznačné pravidlo pro výpočet konkrétní částky. Příloha statutu, stejně tak jako příloha statutu přezkoumávaná judikátem Nejvyššího správního soudu dle žalobkyně stanovují rozsah, v rámci něhož určují konkrétní výši poplatků, což jak dokládá judikát NSS, je v rozporu se zákonem a odporuje požadavku rigidity poplatků. V nové příloze Statutu UK ze dne 31.1.2014 již Univerzita Karlova ve shodě s judikátem uvádí vzorec pro výpočet konkrétní části poplatků. Žalovaný reagoval vyjádřením, ve kterém uvedl, že závěry žalobkyně nemají oporu v rozsudku Nejvyššího správního soudu čj: 7 As 41/2013. V přezkoumávaném rozhodnutí byl studentovi vyměřen poplatek spojený se studiem ve výši 15.000 Kč, tedy v rozmezí stanoveném ve Statutu Masarykovy univerzity, přičemž konkrétní výše poplatků byla stanovena opatřením děkana příslušné Fakulty Masarykovy univerzity. V případě žalobkyně je ale situace jiná. Výše poplatků odpovídá v daném případě nejnižší možné výši poplatků stanovené přímo ve statutu, tj. v příloze č. 6 statutu žalované. To judikát připouští. Vzorec pro určení výše poplatků vyplývá tak přímo ze statutu žalované, na jehož obsahu a tím i nejnižší možné výši poplatků spojeného se studiem se shodla akademická obec, včetně studentů, neboť statut byl schválen akademickým senátem žalované jako vnitřní předpis. Žalobkyně následně zaslala další vyjádření, ve kterém shrnula své dosavadní námitky a uvedla, že předmětné ustanovení neobsahuje konkrétní částku poplatku, ani žádné jednoznačné pravidlo pro výpočet konkrétní částky poplatků, obsahuje pouze množství nespecifikovaných vzorců pro stanovení možné výše poplatků v rozsahu od 9.012,- Kč do 27.036,- Kč. Tímto také toto ustanovení odporuje požadavku rigidity poplatků. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně studovala na Filozofické fakultě UK magisterský studijní program Filologie, studijní obor Němčina od 16.9.2001. Od 1.10.2008 do 12.5.2009 měla studium přerušeno a studium ukončila v roce 2009. Rozhodnutím ze dne 22.8.2008, čj: 100-8-27378-III-08 byl žalobkyní vyměřen poplatek za delší studium ve výši 12.982,- Kč na započatých šest měsíců studia na dobu od 15.9.2008 do 14.3.2009 se splatností ke dni 28.11.2008. Rozhodnutí bylo žalobkyni odesláno dne 27.8.2008 na adresu Za Strahovem 1101/31, Praha 6, kde si žalobkyně dopis nevyzvedla. Dne 27.9.2013 byla žalobkyni odeslána výzva k úhradě poplatku spojeného se studiem na adresu jejího trvalého pobytu, písemnost byla doručena 1.10.2013. Dne 30.10.2013 zaslala žalobkyně vyjádření, ve kterém upozornila, že se na uvedené adrese Nad Strahovem nezdržovala a nemohla se proto dozvědět o doručení vyměřeného poplatku a tím ani využít 30 denní lhůtu pro podání žádosti o přezkoumání. Uvedla, že o vzniku poplatkové povinnosti nebyla informována ani při opětovném zápisu do studia dne 15.5.2009 po jeho přerušení na dobu od 1.10.2008 do 15.5.2009. Žalobkyně uvedla, že nezákonně vyměřený poplatek zaplatila, aby se vyhnula dalším exekučním nákladům, avšak bude soudní cestou vymáhat škodu i úroky. Rektor Univerzity konstatoval, že předchozí doručení nebylo účinné, a proto žádost o přezkoumání napadeného rozhodnutí posoudil jako podanou v zákonem stanovené lhůtě. Citoval ustanovení § 58 odst. 3, článek 1 odst. 2 písm. a) přílohy č. 6 Statutu UK i ustanovení § 58 odst. 2 věta druhá zákona o vysokých školách. Uvedl, že zohlednil stávající judikaturu Nejvyššího správního soudu a změnil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že vyměřil poplatek spojený se studiem v nejnižší možné výši, a to ve výši trojnásobku základu ve výši 3.004,- Kč stanoveného MŠMT. Pro akademický rok 2007/2008 Univerzita mohla stanovit poplatek v nejnižší možné výši 9.012,- Kč, stanovená výše poplatku 9.012,- odpovídá trojnásobku základu stanoveného MŠMT a byla tedy stanovena v souladu se zákonem o vysokých školách a v souladu s vnitřními předpisy. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními orgány obou stupňů z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 soudního řádu správního) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí rektora žalovaného, neboť má za to, že způsob stanovení výše poplatku uvedený ve statusu UK Praha, Příloze č. 6, v článku 1 odst. 2 rozmezím trojnásobku až devítinásobku základu za každých započatých šest měsíců studia, je v rozporu se zákonem č. 111/1998 Sb. o vysokých školách. Nezákonnost rozhodnutí rektora spatřuje v tom, že Statut nestanovil přesnou výši poplatků spojených se studiem (zde poplatku za prodlouženou dobu studia v dalším studiu), nýbrž určil pouze rozsah, v jehož rámci děkan opatřením stanoví konkrétní výši poplatků pro příslušný akademický rok. Žalovaný trval na tom, že při stanovení výše předmětného poplatku dodržel podmínky zákona o vysokých školách, neboť vycházel z minimální hranice poplatku stanovené zákonem i Statutem. Při posouzení důvodnosti podané žaloby vyšel městský soud z následujících ustanovení. Podle ust. § 58 odst. 2 ZVŠ základem pro stanovení poplatků spojených se studiem je 5 % z průměrné částky připadající na jednoho studenta z celkových neinvestičních výdajů poskytnutých ministerstvem ze státního rozpočtu veřejným vysokým školám v kalendářním roce. Základ vyhlásí ministerstvo do konce ledna kalendářního roku; základ platí pro akademický rok započatý v tomto kalendářním roce. Pro výpočet základu slouží údaje za uplynulý kalendářní rok. Podle ust. § 58 odst. 3 věta před středníkem ZVŠ, studuje-li student ve studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně jedenapůlnásobek základu. Podle ust. § 58 odst. 6 ZVŠ veřejná vysoká škola zveřejní výši poplatků spojených se studiem podle odstavců 1 až 5 pro příští akademický rok před termínem pro podávání přihlášek ke studiu. Výši, formu placení a splatnost poplatků určí statut veřejné vysoké školy. Podle čl. 33 odst. 1 bodu b) Statutu určuje příloha č. 6 rozmezí pro stanovení poplatků spojených se studiem jednotlivých bakalářských a magisterských studijních programů. Podle odst. 2 tohoto ustanovení výši těchto poplatků určuje děkan příslušné fakulty po vyjádření akademického senátu fakulty. Podle čl. 1 odst. 2 písm. a) Přílohy č. 6 Statutu výše poplatku spojeného se studiem jednotlivých bakalářských a magisterských studijních programů činí u poplatku uvedeného v § 58 odst. 3 zákona nejméně trojnásobek a nejvýše devítinásobek základu za každých započatých šest měsíců studia Z uvedeného je patrné, že Statut nestanoví přesnou výši poplatku za prodlouženou dobu studia, nýbrž pouze rozsah, v rámci něhož určuje konkrétní výši poplatků pro příslušný akademický rok svým opatřením děkan, po projednání v akademickém senátu fakulty. V posuzované věci je přitom sporné, zda tato úprava Statutu je v souladu s ust. § 58 odst. 6 ZVŠ či nikoliv. Správní soudy se problematikou poplatků za studium opakovaně zabývaly. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2013, č. j. 7 As 41/2013-37 (dostupný na www.nssoud.cz ), ustanovení § 58 odst. 6 zákona o vysokých školách jednoznačně požaduje, aby byla konkrétní výše poplatků spojených se studiem (či alespoň vzorec umožňující výpočet jejich přesné výše) stanovena přímo ve statutu veřejné vysoké školy. Nepostačuje proto pouhé stanovení rozsahu poplatků ve statutu s tím, že konkrétní výši stanoví jiný orgán (zde děkan fakulty). V rozsudku ze dne 20. 11. 2014, č. j. 7 As 227/2014-39, pak Nejvyšší správní soud zdůraznil, že z citovaného ustanovení vyplývají dvě podmínky, které musí být kumulativně splněny. První podmínkou je určení konkrétní výše poplatků ve statutu a druhou její zveřejnění pro příští akademický rok před termínem podávání přihlášek ke studiu. Tyto dvě podmínky jsou samostatné v tom smyslu, že splněním jedné z nich automaticky nemusí dojít ke splnění druhé. Na druhou stranu to neznamená, že by mezi oběma podmínkami neexistovala určitá vazba. Hovoří-li zákon o zveřejnění výše poplatků, myslí se tím nepochybně zveřejnění výše, která již byla určena. Zveřejněný údaj o výši poplatku musí vycházet z aktuálního znění statutu. Vyjadřuje určitou povinnost studentů, kterou tito studenti nemají (a v budoucnu mít nemusí), dokud nebyla zákonným způsobem stanovena. Ze shora uvedeného přehledu relevantní právní úpravy vyplývá, že Status stanovil pouze meze, v nichž se děkan mohl při stanovení konkrétní výše poplatku za prodlouženou dobu studia v dalším studiu pohybovat. Takový způsob stanovení výše předmětného poplatku byl nezákonný, neboť nebyla-li konkrétní výše poplatku spojeného se studiem stanovena ve Statutu tak, jak požadoval zákon o vysokých školách, nemohl žalovaný takový poplatek vůbec vyměřovat. Žalovaný se brání tím, že výše poplatků odpovídá v daném případě nejnižší možné výši poplatků stanovené přímo ve statutu, tj. v příloze č. 6 statutu žalovaného, což je podle něj v souladu s judikátem Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2013, č. j. 7 As 41/2013-37 S tímto názorem městský soud nesouhlasí. Jak soud již shora uvedl, nebyla-li konkrétní výše poplatku spojeného se studiem stanovena ve Statutu tak, jak požadoval zákon o vysokých školách, nemohl žalovaný takový poplatek vůbec vyměřovat. Tento nedostatek v legislativním procesu na straně žalovaného nebylo možno dodatečně zhojit vyměřením poplatku v minimální zákonné výši. Nestačí totiž, že povinnost platit poplatky spojené se studiem vyplývá v obecné rovině ze zákona o vysokých školách. Tato obecně zákonem stanovená povinnost musí být konkretizována ve statutu veřejné vysoké školy a k jejímu vynucení musí být ze zákona splněna také podmínka včasného zveřejnění výše poplatku. Splnění těchto podmínek má zajistit informovanost studentů a uchazečů, která ovlivňuje jejich rozhodování o zahájení studia nebo pokračování v něm. Tento cíl nemůže být splněn, jsou-li studenti informováni včas, ale o nezákonně stanovené výši poplatků. Pokud je v čl. 1 odst. 2 písm. a) přílohy č. 6 Statutu výslovně uvedeno, že výše poplatku spojeného se studiem jednotlivých bakalářských a magisterských studijních programů činí u poplatku uvedeného v § 58 odst. 3 zákona nejméně trojnásobek a nejvýše devítinásobek základu za každých započatých šest měsíců studia, nelze vymezení „nejméně trojnásobek“ vykládat jako konkretizaci výše předmětného poplatku ve smyslu § 58 odst. 6 zákona o vysokých školách, ale pouze jako ze zákona o vysokých školách vycházející dolní mez pro jeho další bližší určení. Výše předmětného poplatku tedy nebyla konkretizována způsobem souladným se zákonem. Jinak řečeno žalobkyni se předem nedostalo informace o tom, že dle statutu bude předmětný poplatek pro příslušný akademický rok vyměřován v částce odpovídající trojnásobku základu stanoveného ministerstvem, tedy ve výši 9.012,- Kč. Z výše uvedených důvodů soud shledal rozhodnutí rektora nezákonným, a proto jej zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 3, 4 s. ř. s.). V něm bude žalovaný vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví- li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšné žalobkyni proto přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 24. srpna 2016 JUDr. Hana Veberová předsedkyně senátu