11 A 42/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobců a) Ing. T. A., bytem v P. 6, P. B. 276/3, b) PhDr. M. H., bytem v P. 6, P. B. 276/3, c) Bytového družstva Tychonova 18/272, IČ 60194812, se sídlem v Praze 6, Tychonova 18, všech zastoupených JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph. D, advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, za účasti společnosti CC Real – Na Valech, s. r. o., IČ 24207721, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1963/6, zastoupené JUDr. Romanem Rudolfem, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 8, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 5. 12. 2014, č. j. MHMP 1741307/2014: t a k t o:

Výrok

I. Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 5. 12. 2014, č. j. MHMP 1741307/2014, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 30.731,- Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců JUDr. Ondřeje Tošnera, PhD., advokáta.

Odůvodnění

Žalobci se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhali přezkoumání a zrušení rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy (dále též „žalovaný“), o zamítnutí odvolání žalobců proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6 (dále jen „stavební úřad“), ze dne 4. 2. 2014, jímž byla zrušena stavebním úřadem povolená výjimka z článku 10 odst. 3 vyhlášky hl. m. Prahy č. 26/1999 Sbírky hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (dále jen „vyhláška č. 26/99“) a umístěna stavba „Přístavba výtahu a nástavba domu č. p. 274, Praha - Hradčany, Na Valech 26, na pozemcích parcelních čísel 493, 495 a 500/7, vše v katastrálním území Hradčany“, a byly stanoveny podmínky pro umístění této stavby. Žalobci v podané žalobě namítli, že stavba nesplňuje požadavky vyhlášky hl. m. Prahy č. 26/1999 Sbírky hl. m. Prahy, když porušuje zákaz narušení jednoty a hodnoty zástavby navyšováním staveb. Pro danou stavbu je stěžejní ustanovení článku 4 odst. 8 uvedené vyhlášky, podle něhož „při přestavbě a dostavbě řadové zástavby nesmí být narušen architektonický vzhled celku a výrazně změněny objemové parametry stávající nástavby.“ Uvedená stavba toto ustanovení právních předpisů podle názoru žalobců nesplňuje. V daném případě má dojít k navýšení jedné ze střech masivní nástavbou, střecha má být změněna ze sedlové na mansardovou a má dojít k navýšení hřebene střechy o 2,53 m. Umísťovaná nástavba působí velice masivním dojmem, výrazně mění objemové parametry stávající zástavby zejména z hlediska objemu střešní části a výšky objektu, a zcela negativně mění vzhled daného celku – daného bloku domů. Tím dochází k nežádoucímu navýšení objemu střešní zástavby daného bloku. Realizace stavby by působila rušivě a nepatřičně, došlo by k negativnímu a nepřípustnému narušení charakteru a hodnot daného území. Žalobci namítli, že stavební úřad přezkum stavby s uvedeným ustanovením § 90, písm. c/ zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) neprovedl, což mělo za následek umístění dané stavby a rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů vzhledem k absenci řádného odůvodnění rozhodnutí. Stavební úřad nijak neuvedl, jakým způsobem uvedený požadavek vyhlášky hl. m. Prahy při svém rozhodování zohlednil, a na základě jakých skutečností a podkladů dospěl k závěru, že je u navrhované stavby splněn. Rovněž žalovaný správní orgán namísto toho, aby územní rozhodnutí pro jeho uvedené vady k odvolání žalobců a dalších účastníků řízení zrušil, toto rozhodnutí ve vztahu k umístění dané stavby potvrdil, čímž stejnými vadami zatížil i rozhodnutí své, přičemž nesplnil svojí povinnost přezkoumat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo správními předpisy. V druhé žalobní námitce žalobci namítli, že stavba nesplňuje požadavky na stavební činnost v pražské památkové rezervaci. Žalobci v této souvislosti požádali, aby soud podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“ - přezkoumal i závazné podklady přezkoumávaného rozhodnutí, zejména závazné stanovisko dané stavby, vydané Magistrátem hl. m. Prahy, odborem památkové péče, ze dne 19. 7. 2013, a potvrzení tohoto stanoviska závazným stanoviskem Ministerstva kultury ze dne 1. 9. 2014. Žalobci totiž mají za to, že závazná stanoviska orgánů Státní památkové péče byla vydána v rozporu s článkem 3 nařízení vlády č. 66/1971 Sb., a ustanoveními § 2 odst. l a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, přičemž těmito nezákonnosti jsou zatížena i rozhodnutí o umístění stavby a žalobou napadené rozhodnutí žalovaného, jimž byla tato stanoviska podkladem. Navíc byla uvedená rozhodnutí vydána v rozporu se stanoviskem dotčeného orgánu dané stavby, tedy v rozporu s ustanovením § 90 písm. e) stavebního zákona. Pokud bylo stanovisko vydáno s podmínkou, že hřeben střechy bude ve vztahu k uliční části zachován ve stejné výšce, pak nebylo vydáno souhlasné závazné stanovisko orgánů památkové péče k dané stavbě, neboť to tento hřeben nezachovává a stavební úřad ani nemohl vydat pro umísťovanou stavbu územní rozhodnutí. Ve třetí žalobní námitce žalobci namítli, že stavba nesplňuje požadavky na zachování osvětlení a denního oslunění, vyplývající z článku 23 a 24 vyhlášky 26/99. K uvedené námitce žalobci předložili světelně technickou studii společnosti A.W.A.L. s. r. o., hodnotící vliv stavby na proslunění a denní osvětlení domu č. p. 276, přičemž z této studie je jednoznačně zřejmé, že po provedení přístavby a nástavby domu k č. p. 274 byt č. 3 v domě č. p. 276 ve vlastnictví druhé žalobkyně prosluněn dle požadavků vyhlášky nebude, a pokud správní orgány vycházely ze znaleckého posudku společnosti Dekprojekt s. r. o., pak ten zcela vychází ze zcela vadné aplikace článku 23 odst. 4 vyhlášky 26/99 a uvedené ustanovení této vyhlášky podle názoru žalobců nelze vůbec aplikovat. Předložený znalecký posudek nehodnotí stávající stav oproti stavu po realizaci dané přístavby a nástavby, popřípadě stávající stav oproti stavu po případné realizaci nástaveb všech domů, ale stav po realizaci dané stavby oproti stavu po realizaci nějakých dalších nástaveb, což je argumentace zcela mimoběžná a v daném řízení nijak nevypovídající. Porovnávání budoucí souvislé zástavby oproti stavu jen s budoucí nástavbou je zcela opačným postupem, než předepisuje vyhláška, kdy je nutno porovnávat stávající stav s budoucí zástavbou. V daném případě tak nemělo dojít k porovnání s nějakými případnými budoucími nástavbami, ale k porovnání stávajícího stavu se stavem po realizaci umisťované nástavby, což daný posudek znalce nehodnotí vůbec. Závěry doloženého posudku společnosti Dekprojekt s. r. o. jsou proto nepoužitelné, neboť vůbec nezkoumají naplnění požadavků vyhlášky č. 26/99. Je proto vadou žalobou napadeného rozhodnutí, pokud se v něm rozhodující orgán nevypořádal se všemi žalobcem namítanými skutečnostmi, jejichž porušení mohlo ve svém závěru způsobit nezákonnost rozhodnutí. Žalobci namítají, že předmětná stavba je navržena v rozporu zejména s článkem 23 a 24 vyhlášky č. 26/99 a nelze jí umístit; rozhodnutí o umístění stavby bylo vydáno v rozporu s ustanovením § 76 odst. 2 a § 90 písm. b) a c) stavebního zákona a v rozporu s čl. 4, 13 odst. 3, 22 odst. 1, 23 a 24 vyhlášky č. 26/99, jakož i ustanovení 20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. s tím, že žalovaný odvolací orgán tyto vady neodstranil a zatížil jimi i rozhodnutí své, přičemž jeho rozhodnutí je zároveň nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný ve vyjádření v podané žalobě uvedl, že žalovaný správní úřad ve svém rozhodnutí respektoval závěry stanoviska Ministerstva kultury České republiky, vzešlého z přezkumu závazného stanoviska odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy. Z názvu předmětného záměru žadatele „Přístavba výtahu a nástavba bytového domu“ je zjevné, že se jedná o zcela jiné stavební pojmy, než uvádí žaloba v dané věci. V konkrétním případě nyní posuzovaném se tak rozhodně nejedná o přestavbu a dostavbu řadové zástavby a dvojdomů. Podle názoru žalovaného je zcela irelevantní odkaz žaloby na vyhlášku č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, neboť tato vyhláška se v době, kdy probíhalo územní řízení, pro předmětný stavební záměr na území hl. m. Prahy neaplikovala, neboť se postupovalo podle vyhlášky č. 26/99, přičemž k tomuto postupu byla Praha zmocněna zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebním zákonem). Žalovaný odkázal na skutečnost, že ve vztahu k námitkám nynějších žalobců ministerstvo v závazném stanovisku dotčeného orgánu státní správy uvedlo, že popisování vizuálních, hmotných objektů a jevů pomocí pouhého textu je v případě složitějších tvarů náročné. Závěr, ke kterému dospěl Magistrát hl. m. Prahy ve svém závazném stanovisku, považuje ministerstvo za věcně správný, reflektující zájem státní památkové péče, přičemž bylo doloženo, že hodnoty chráněné státní památkovou péčí v daném území, tj. hodnoty památkové rezervace hl. m. Prahy i památkové hodnoty předmětného záměru nebudou jeho realizací narušeny, ohroženy ani poškozeny. Pokud jde o bod č. 3 podané žaloby, žalovaný odkázal na to, že oproti světelné studii žalobců doložil žadatel k dokumentaci pro územní řízení studii o oslunění a denního osvětlení, kterou zpracovala společnost Dalea s. r. o. Podle závěrů této studie stavební záměr údajně vyhoví požadavkům na oslunění, neboť posuzované obytné místnosti, u kterých dochází vlivem záměru ke snížení doby oslunění pod normové hodnoty, náleží bytům, které budou dostatečně osluněny prostřednictvím obytných místností situovaných při uliční východní fasádě. Vlivem realizace záměru tak nedojde u posuzovaných obytných místností ke snížení kvality denního osvětlení pod normové hodnoty a světelné studie žadatele a žalobců si zjevně odporují. Během odvolacího řízení byl do spisu doložen znalecký posudek znaleckého ústavu Dekprojekt s. r. o., jehož úkolem bylo posouzení míry zastínění s pohledu denního osvětlení a oslunění bytového domu v ulici Pod baštami 276/3 přístavbou výtahu a nástavbou bytového domu v ulici Na Valech 274/26. Tento znalecký posudek ve svém závěru konstatuje, že míra stínění bytového domu v ulici Pod baštami 276/3 vlivem projektované přístavby výtahu a nástavby bytového domu v ulici na Valech 274/26 je vyhovující a splňuje požadavky vyhlášky č. 26/99. Na základě tohoto posudku žalovaný konstatoval, že nedojde k přímému dotčení věcných práv žalobců, které je třeba jinak chránit. Žalovaný na základě uvedených skutečností shledal žalobu nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Městský soud v Praze vyrozuměl podle ustanovení § 34 s. ř. s. osoby, které mohou uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení. Jedná se o osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí a o osoby, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrh výroku rozhodnutí soudu. Na výzvu soudu ze dne 7. 5. 2015 uplatnila právo osoby zúčastněné na řízení společnosti CC Real - Na Valech s. r. o., která na další výzvu soudu ze dne 9. 6. 2015 písemné stanovisko k předmětu soudního řízení v soudem stanovené lhůtě neuplatnila. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Dne 9. 10. 2013 podala společnost CC Real - Na Valech s. r. o. u odboru výstavy Úřadu městské části Praha 6 žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby, nazvané „Přístavba výtahu a nástavba domu č. p. 274 v Praze - Hradčanech, ulici Na Valech č. 26, na pozemcích parcelních čísel 493, 495 a 500/7, v katastrálním území Hradčany.“ Následně žadatel podal dne 21. 10. 2013 žádost o udělení výjimky z článku 10, odst. 3, vyhlášky č. 26/99 a dne 4. 11. 2013 požádal o sloučení územního řízení a řízení o výjimce. Stavební úřad žádosti o sloučení vyhověl a nadále vedl společné řízení o umístění stavby a o udělení výjimky z vyhlášky č. 26/99. Stavební úřad dne 21. 11. 2013 oznámil zahájení územního řízení a řízení o udělení výjimek známý účastníkům řízení a dotčeným orgánům veřejné správy. Zároveň byla ve smyslu § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, informována příslušná občanská sdružení. Stavební úřad posoudil okruh účastníků řízení a mezi účastníky řízení zahrnul i vlastníky sousedících nemovitostí v rámci bloku domů č. p. 272, 273 a 275 a 276, a sousedících pozemků v katastrálním území Hradčany. Záměr nástavby a přístavby stávajícího bytového domu č. p. 274 obsahuje nástavbu stávající jižní střešní roviny domy směrem do dvora vnitrobloku, přístavbu výtahu při severní straně domu v ose schodišťového traktu, umístění nových anglických dvorků při severní straně v území pravého podzemního podlaží a obnovu stávajících krytých anglických dvorků při jižní uliční straně domu v prostoru předzahrádky bytového domu. Nástavbou dochází k navýšení stavby oproti současnému stavu o 2,53 m půdní vestavbou a nástavbou vznikají páté a šesté nadzemní podlaží. Stávající kapacita domu tak bude navýšena o dvě bytové jednotky s obytnou plochou nad 100 m². Nové bytové jednotky budou napojeny na stávající rozvody bytového domu, vytápění jednotek bude řešeno samostatnými kondenzačními plynovými kotli v každé jednotce. Účastníci řízení uplatnili námitky v rámci společného stanoviska podaného dne 23. 12. 2013, v němž namítali, že vestavba je v hrubém rozporu se zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, namítali deficit čtyř parkovacích stání a napjatou situaci ohledně parkovacích míst v rámci bloku domů. Namítali snížení úrovně oslunění oken přilehlých bytových domů a argumentovali předchozím záměrem z roku 1998, který zvýšil úroveň stínící hrany o 2,5 m a jeho územní rozhodnutí již bylo v minulosti z obdobných důvodů rušeno. Účastníci řízení zároveň namítli, že plánovaná stavba je v hrubém rozporu s aktualizovaným zněním zásad původních vestaveb, které rada Městské části Praha 6 schválila dne 16. 10. 2013. Rozhodnutím ze dne 4. 2. 2014, č. j. MCP6 008062/2014, stavební úřad pod bodem I povolil výjimku z vyhlášky č. 26/99 ve věci článku 10 odst. 3 ohledně deficitu čtyř parkovacích státní pro dvě nové bytové jednotky nad 100 m², a pod bodem II vydal rozhodnutí o umístění předmětné stavby. Pod bodem III rozhodnutí pak stavební úřad stanovil celkem 32 podmínek, za nichž lze předmětnou stavbu realizovat. Na stranách 7 – 10 rozhodnutí se stavební úřad vypořádal s návrhy a námitkami účastníků řízení. Proti uvedenému rozhodnutí podali účastníci řízení společné odvolání, v němž vznesli námitky jak proti povolení výjimky z článku 10 odst. 3 vyhlášky č. 26/99, tak proti vydání rozhodnutí o umístění stavby. Zároveň namítli nesprávnost a nedostatečnost podkladů napadeného rozhodnutí ve formě přezkoumání koordinovaného závazného stanoviska odboru územního rozvoje Úřadu městské části Praha 6 a přezkoumání závazného stanoviska Magistrátu hl. m. Prahy ve věci půdní nástavby a stavebních úprav předmětného domu. O podaném odvolání rozhodl žalovaný odvolací správní úřad žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 5. 12. 2014. Rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4. 2. 2014 změnil tak, že výrok č. I o povolení výjimky z článku 10 odst. 3 vyhlášky č. 26/99 zrušil a podmínku č. 9 rozhodnutí o umístění stavby změnil způsobem, uvedeném ve výroku rozhodnutí. Co do „zbytku“ bylo rozhodnutí stavebního úřadu potvrzeno s odůvodněním, že důvodnou shledal toliko námitku týkající se stanovení rozměrů ateliérových oken v pátém nadzemním podlaží, další odvolací námitky odvolací správní úřad shledal nedůvodnými a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je částečně nesprávné. Proto v této části žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu změnil a v další části již neshledal žádné důvody pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků řízení nepožádal výslovně o nařízení ústního jednání, vyjádřili tím žalobci i žalovaný správní úřad svůj souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé bez nařízení ústního jednání. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze postupoval podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Věc soud posoudil takto: Žalobci se podanou žalobou domáhali přezkoumání a zrušení žalovaného, jímž bylo pravomocně rozhodnuto jednak o zrušení stavebním úřadem povolené výjimky z článku 10 odst. 3 vyhlášky č. 26/99, jednak o umístění stavby „Přístavba výtahu a nástavba domu č. p. 274, Praha - Hradčany, Na Valech 26, na pozemcích parcelních čísel 493, 495 a 500/7, vše v katastrálním území Hradčany“. Žalobci v podané žalobě namítli, že stavba nesplňuje požadavky vyhlášky hl. m. Prahy č. 26/1999 Sbírky hl. m. Prahy, když porušuje zákaz narušení jednoty a hodnoty zástavby navyšováním staveb. Pro danou stavbu je stěžejní ustanovení článku 4 odst. 8 uvedené vyhlášky, podle něhož „při přestavbě a dostavbě řadové zástavby nesmí být narušen architektonický vzhled celku a výrazně změněny objemové parametry stávající nástavby.“ Uvedená stavba toto ustanovení právních předpisů podle názoru žalobců nesplňuje. V daném případě má dojít k navýšení jedné ze střech masivní nástavbou, střecha má být změněna ze sedlové na mansardovou a má dojít k navýšení hřebene střechy o 2,53 m. Umísťovaná nástavba působí velice masivním dojmem, výrazně mění objemové parametry stávající zástavby zejména z hlediska objemu střešní části a výšky objektu, a zcela negativně mění vzhled daného celku – daného bloku domů. Tím dochází k nežádoucímu navýšení objemu střešní zástavby daného bloku. Realizace stavby by působila rušivě a nepatřičně, došlo by k negativnímu a nepřípustnému narušení charakteru a hodnot daného území. Městský soud v Praze nepochybuje o tom, že architektonická kompozice je tvůrčím procesem, jehož hodnocení je zcela v kompetenci stavebního úřadu, který rozhodne, jak vzhledné a po architektonické a urbanistické stránce kvalitní stavby na svém území povolí. Stavební úřad vzhled předmětné stavby v napadeném rozhodnutí odůvodnil, nicméně pokud je rozhodnutí správního úřadu prvého stupně v odvolacím řízení ze strany účastníka napadeno jakožto vnitřně rozporné, pak je odvolací správní úřad povinen v rozhodnutí o odvolání skutečné či tvrzené rozpory náležitě vypořádat v odůvodnění. Je zřejmé, že uvedenou odvolací námitkou se zabýval již stavební úřad. Jestliže však žalobci v odvolacím řízení jeho závěry zpochybňovali, měl žalovaný odvolací správní úřad povinnost zabývat se jejich obsahem z povinnosti garanta zákonnosti stavebního řízení. Pouhý odkaz na odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu se tedy v případě zpochybnění jeho závěrů jeví v posuzované věci jako nedostatečný a v žádném případě nemůže nahradit vlastní správní uvážení odvolacího úřadu v tomto směru. Žalovaný by se tak zbavoval své aktivní role v rozhodovacím procesu a jeho role by v krajním případě byla zredukována na pouhé deklarování závěrů prvoinstančního úřadu cestou formálního vydání rozhodnutí. Je zřejmé, že takovou pasivní roli odvolacímu správnímu úřadu zákon nepřisuzuje. Rozhodnutí odvolacího orgánu musí obsahovat odůvodnění v takovém rozsudku, aby soud mohl v řízení o žalobě ve správním soudnictví přezkoumat skutkové i právní premisy, na nichž bylo rozhodnutí založeno. Pokud se však rozhodnutí nevypořádá vyčerpávajícím způsobem s námitkami žalobce, uvedenými v opravném prostředku, pak tento požadavek nesplňuje. Takové rozhodnutí je rozhodnutím nepřezkoumatelným. Tato skutečnost je v rozporu se zákonem obzvláště v případě, jakým je souzený případ, kdy se jedná o časově dlouhodobé řízení o námitkách žalobce proti sousedící stavbě. Ze základních zásad, ovládajících správní řízení plyne povinnost odvolacího orgánu, aby své rozhodnutí odůvodnil jasným a určitým způsobem do té míry, že z něho musí být patrno, z jakých podkladů vycházel, které podklady byly použity pro jeho rozhodnutí, které nikoli a proč. Je vadou žalobou napadeného rozhodnutí, pokud se v něm rozhodující orgán nevypořádal se všemi žalobcem namítanými skutečnostmi, jejichž porušení mohlo ve svém závěru způsobit nezákonnost takového rozhodnutí (z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2004, č. j. 6A 143/2001 – 151, dostupného na www.nssoud.cz). Ve druhé žalobní námitce žalobci namítli, že stavba nesplňuje požadavky na stavební činnost v pražské památkové rezervaci. Žalobci v této souvislosti požádali, aby soud podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“ - přezkoumal i závazné podklady přezkoumávaného rozhodnutí, zejména závazné stanovisko dané stavby, vydané Magistrátem hl. m. Prahy, odborem památkové péče, ze dne 19. 7. 2013, a potvrzení tohoto stanoviska závazným stanoviskem Ministerstva kultury ze dne 1. 9. 2014. Žalobci totiž mají za to, že závazná stanoviska orgánů Státní památkové péče byla vydána v rozporu s článkem 3 nařízení vlády č. 66/1971 Sb., a ustanoveními § 2 odst. l a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, přičemž těmito nezákonnosti jsou zatížena i rozhodnutí o umístění stavby a žalobou napadené rozhodnutí žalovaného, jimž byla tato stanoviska podkladem. Navíc byla uvedená rozhodnutí vydána v rozporu se stanoviskem dotčeného orgánu dané stavby, tedy v rozporu s ustanovením § 90 písm. e) stavebního zákona. Pokud bylo stanovisko vydáno s podmínkou, že hřeben střechy bude ve vztahu k uliční části zachován ve stejné výšce, pak nebylo vydáno souhlasné závazné stanovisko orgánů památkové péče k dané stavbě, neboť to tento hřeben nezachovává a stavební úřad ani nemohl vydat pro umísťovanou stavbu územní rozhodnutí. Výše uvedená žalobní námitka je důvodná potud, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný odvolací správní úřad se nezabýval podrobně a srozumitelně zcela konkrétními a určitými námitkami, uvedenými žalobcem v odvolání a odkázal na odůvodnění rozhodnutí správního úřadu prvého stupně, aniž by se však vyjádřil k tomu, z jakých skutkových či právních okolností dovozuje, že tytéž odvolací námitky neshledal důvodnými. Žalobcům je nutno přisvědčit, že stavební úřad nijak neuvedl, jakým způsobem uvedený požadavek vyhlášky hl. m. Prahy při svém rozhodování zohlednil, a na základě jakých skutečností a podkladů dospěl k závěru, že je u navrhované stavby splněn. Rovněž žalovaný správní orgán namísto toho, aby územní rozhodnutí pro jeho uvedené vady k odvolání žalobců a dalších účastníků řízení zrušil, toto rozhodnutí ve vztahu k umístění dané stavby potvrdil, čímž stejnými vadami zatížil i rozhodnutí své, přičemž nesplnil svojí povinnost přezkoumat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo správními předpisy. Tvrzení žalovaného, že ve vztahu k námitkám žalobců ministerstvo v závazném stanovisku dotčeného orgánu státní správy uvedlo, že popisování vizuálních, hmotných objektů a jevů pomocí pouhého textu je v případě složitějších tvarů náročné a že závěr, ke kterému dospěl Magistrát hl. m. Prahy ve svém závazném stanovisku, považuje ministerstvo za věcně správný, reflektující zájem státní památkové péče, uvedeným požadavkům na rozsah a kvalitu odůvodnění odvolacího správního orgánu nevyhovuje. Žalovaný tvrdí, že bylo doloženo, že hodnoty chráněné státní památkovou péčí v daném území, tj. hodnoty památkové rezervace hl. m. Prahy i památkové hodnoty předmětného záměru nebudou jeho realizací narušeny, ohroženy ani poškozeny, nicméně tento závěr neodpovídá na zcela konkrétní, určitě a srozumitelně formulované námitky žalobců uplatněné v odvolání. Městský soud v Praze proto dovodil, že uvedeným postupem žalovaný odvolací správní úřad porušil svoji povinnost, neboť napadeným rozhodnutím a jeho odůvodněním nevysvětlil žalobci, proč jsou jeho námitky liché. Rozhodnutí tak je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí. Ve třetím žalobním bodě žalobci namítali, že závažnou vadou stavby je rozpor návrhu s požadavkem článku 4 odstavec 1 vyhlášky č. 26/1999, neboť stavba neodpovídá požadavku na zachování pohody bydlení v okolních stavbách, zejména v bytech prvého a druhého žalobce. Realizací povolované stavby došlo zejména k zastínění obytných místností bytu druhé žalobkyně. Městský soud v Praze má za to, že posouzení této žalobní námitky není závislé pouze na studii osvětlení a oslunění, ale do pohody bydlení může být nepřípustně zasaženo i stavbou jinak splňující limitní hodnoty osvětlení a oslunění. Žalovaný se k této námitce vyjádřil v odůvodnění napadeného rozhodnutí tak, že s odkazem na závěry Studie oslunění a denního osvětlení společnosti Dalea nebyly zjištěny žádné nepřípustné hodnoty z hlediska oslunění a osvětlení a soulad stavby s OTPP tak byl stavebníkem prokázán. Stavební záměr údajně vyhoví požadavkům na oslunění, neboť posuzované obytné místnosti, u kterých dochází vlivem záměru ke snížení doby oslunění pod normové hodnoty, náleží bytům, které budou dostatečně osluněny prostřednictvím obytných místností situovaných při uliční východní fasádě. Vlivem realizace záměru tak nedojde u posuzovaných obytných místností ke snížení kvality denního osvětlení pod normové hodnoty a světelné studie žadatele a žalobců si zjevně odporují. Během odvolacího řízení byl do spisu doložen znalecký posudek znaleckého ústavu Dekprojekt s. r. o., jehož úkolem bylo posouzení míry zastínění s pohledu denního osvětlení a oslunění bytového domu v ulici Pod baštami 276/3 přístavbou výtahu a nástavbou bytového domu v ulici Na Valech 274/26. Tento znalecký posudek ve svém závěru konstatuje, že míra stínění bytového domu v ulici Pod baštami 276/3 vlivem projektované přístavby výtahu a nástavby bytového domu v ulici na Valech 274/26 je vyhovující a splňuje požadavky vyhlášky č. 26/99. Na základě tohoto posudku žalovaný konstatoval, že nedojde K uvedenému považuje Městský soud v Praze ve stručnosti poukázat na to, že stavební úřad je povinen se podle ustanovení § 89 odstavec 5 i § 114 odstavec 3 stavebního zákona zabývat námitkou ztráty oslunění, respektive nadměrného zastínění. Termín „kvalita prostředí “ podle ustanovení § 25 odstavec 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, kterým byl s účinností ode dne 1. 1. 2006 nahrazen pojem „pohoda bydlení “ podle ustanovení § 8 odstavec 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, se od původní úpravy liší v zásadě jen tím, že umožňuje nově posouzení právě dostatečnosti odstupových vzdáleností (popřípadě doplňujících ochranných opatření) i mezi stavbami, z nichž ani jedna není stavbou určenou pro bydlení. I nadále je tak ustanovením § 25 odstavec 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. stavebnímu úřadu uložena povinnost hodnotit zcela komplexním způsobem veškeré parametry relevantní z hlediska užívání okolních staveb, jen se již toto hodnocení neomezuje čistě na hodnocení parametrů relevantních pro kvalitu bydlení. Splnění limitu stanoveného v technické normě (zde zastínění konkrétních místností v bytech žalobců), na niž odkazuje úprava obecně technických požadavků na výstavbu, ani skutečnost, že pro určitý parametr prováděcí předpisy ke stavebnímu zákonu žádný limit nestanoví, ještě neznamená, že se relativně vysoké hodnoty ještě podlimitního faktoru v součtu s dalšími nepříznivými faktory (včetně výslovně neupravených) nemohou projevit v rámci komplexního hodnocení vlivů stavby na okolí formou závěru, že realizace stavby by vedla k nepřijatelnému zhoršení kvality prostředí ve smyslu ustanovení § 25 odstavec 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. (viz též rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2014, č. j. 45A 59/2012 – 67, dostupný na www.nssoud.cz). Žalobou napadené rozhodnutí uvedené parametry nesplňuje a žalobní námitka žalobce je proto rovněž důvodná. Protože žalobou napadené rozhodnutí neobsahuje náležité odůvodnění splnění zákonem formulovaných podmínek, za nichž lze dodatečně povolit stavbu, postupoval městský soud podle ustanovení § 78 odstavec 1 s. ř. s. a napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost, spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a postupoval podle ustanovení § 78 odstavec 4 s. ř. s., podle něhož zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. V tomto řízení bude na žalovaném správním orgánu, aby se znovu zabýval odvoláním žalobce a jeho obranou, uplatněnou ve správním řízení. V intencích shora uvedeného žalovaný správní úřad znovu rozhodne o odvolání a znovu posoudí, zda a z jakých zákonných důvodů lze učinit závěr o splnění či nesplnění zákonem stanovených podmínek, za nichž lze žadateli dodatečně povolit předmětnou stavbu a přitom je žalovaném, aby dbal na to, že jeho rozhodnutí bude mít náležitosti požadované obecně závaznými právními předpisy. Správní orgány jsou vázány právním názorem soudu (ustanovení § 78 odstavec 5 s. ř. s.). Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními § 60 odstavec 1 s. ř. s. Ve věci úspěšným žalobcům náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému správnímu úřadu. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 12.000,-Kč a dále odměna právního zástupce JUDr. Ondřeje Tošnera, advokáta, a jeho hotové výdaje. Mimosmluvní odměna v daném případě činí dva úkony právní služby po 3.100,-Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) podle §§ 6, 7, 9 a 11 odst. 1 advokátního tarifu, vypočtené jako dva úkony společného zastoupení tří osob podle § 12 odstavec 4 písm. c/ advokátního tarifu po 7.440,- a dvakrát režijní paušál po 300,-Kč za náhradu hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dále byla jako součást odměny zástupce žalobců přiznána 21% daň z přidané hodnoty z celkové odměny za právní zastoupení v částce 3.251,- Kč, neboť právní zástupce žalobců je podle předloženého osvědčení plátcem DPH. Celková výše přiznaných nákladů řízení tak činí 30.731,- Kč, jejichž povinnost k náhradě soud přiznal proti žalovanému k rukám právního zástupce žalobců ve třicetidenní lhůtě k plnění. Osoba zúčastněná na řízení má podle ustanovení § 60 odstavec 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V daném případě soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil, a proto jí právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem v Brně, Moravské náměstí 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst.1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 29. listopadu 2016 JUDr. Hana V e b e r o v á , předsedkyně senátu