11 A 5/2015

Rubrum

Číslo jednací: 11A 5/2015 - 121 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha ve věci žalobce: L. N., narozený dne , bytem , zastoupený JUDr. Michalem Bernardem, PhD., advokátem v Táboře, Tábor, Příběnická 1908 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem v Praze 4, náměstí Hrdinů 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.8.2014, č.j. MV-80782-4/VS-2014 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 22. 8. 2014, č. j. MV-80782-4/VS-2014, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému advokátovi JUDr. Michalu Bernardovi, PhD., bude za zastupování žalobce v řízení o podané žalobě z účtu Městského soudu v Praze do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku vyplacena odměna ve výši 16.456,- Kč.

Odůvodnění

2 11A 5/2015 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22.8.2014, č.j. MV- 80782-4/VS-2014, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odbor všeobecné správy, oddělení občanskoprávní, ze dne 5.5.2014, č.j. MV- 49542-2/VS-2014 (dále také jako správní orgán I. stupně), jímž byla žalobci dle § 62 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád) uložena pořádková pokuta ve výši 10.000 Kč z důvodu, že žalobce učinil hrubě urážlivé podání ze dne 23.3.2014 nazvané jako Věc: Korupce státního úředníka Ministerstva vnitra ČR, odboru všeobecné správy. V tomto podání žalobce použil vůči JUDr. M. Z., jakožto oprávněné úřední osobě odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra, hrubě urážlivé a vulgární výrazy.

2. Žalobce namítl, že jak správní orgán, tak i ministr vnitra, více jak čtyři roky ignorují trvající protiprávní stav páchaný na žalobci a další poškozené ze strany Policie ČR, státních zástupců a osob stojících v čele státní správy a GIBSEM, kdy výčet jednotlivých jednání uvedl ve své žalobě. Z tohoto důvodu se žalobce uchýlil k zoufalému kroku, konkrétně k zaslání vulgárního textu panu JUDr. M. Z., a to s cílem vyvolat stav, kdy se dotčená osoba proti žalobcem učiněnému podání ohradí trestním oznámením, a žalobce tímto způsobem získá možnost v rámci své obhajoby předložit důkazy. Tyto důkazy mají doložit páchání zvěrstev a zločinů na žalobci a další poškozené. Na podání žalobce však namísto JUDr. M. Z. jednala JUDr. I. B., která žalobci uložila pořádkovou pokutu ve výši 10.000,- Kč. Rozhodnutí o uložení pokuty bylo potvrzeno žalovaným. Žalovaní dle názoru žalobce nekonají z úřední povinnosti tam, kde konat mají, naopak hrubým a nelidským způsobem zasahují do základních práv a svobod a jejich jednání je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě žalobu označil za nedůvodnou a zmatečnou, neboť ze žaloby není patrné, z jakého důvodu se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí, na základě kterého byla žalobci uložena pořádková pokuta. Odkázal na § 37 odst. 2 a 3 soudního řádu správního, dle kterého musí žaloba kromě obecných náležitostí podání obsahovat z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadený výrok rozhodnutí za nezákonný nebo nicotný, rovněž tak stanoví povinnost uvést důkazy k prokázání tvrzení. Dále uvedl, že mezi uložením pořádkové pokuty a případnými procesními postupy Státního zastupitelství, Policie ČR či Generální inspekce sborů, jak uvedl žalobce ve své žalobě, není spojitost. Rovněž tak spolu nesouvisí uložení pořádkové pokuty za žalobcovo podání s v žalobě namítaném stanovisku Ministerstva spravedlnosti ze dne 3.9.2014, č.j. MSP-427/2014-ODSK-ODSK/8. Žalobce je vázán právními předpisy, které jsou součástí právního pořádku ČR, a dále pak morálními a společenskými normami, a proto způsob, jakým žalobce jednal a postupoval v rámci jím učiněných podání, zcela vybočuje ze všech společensky přijatelných norem, přičemž uložená pořádková pokuta pouze reagovala na podání učiněné žalobcem vůči správnímu orgánu. Žalovaný meze správního uvážení při Shodu s prvopisem potvrzuje Š. L. 3 11A 5/2015 uložení pořádkové pokuty nepřekročil a ani je nezneužil. Žalovaný navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout.

4. Žalobce prostřednictvím ustanoveného zástupce v replice k vyjádření žalovaného ze dne 21.9.2015 uvedl, že je přesvědčený, že jeho žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné a věcně nesprávné, kdy toto rozhodnutí zasahuje do žalobcových hmotných a procesních práv, rovněž tak došlo k zásahu do jeho vlastnického práva, práva na svobodu projevu a práva na spravedlivý proces. Uložení pořádkové pokuty dle § 62 odst. 2 správního řádu v daném případě není možné, neboť nebylo v předmětné věci vedeno správní řízení. Hrubě urážlivé podání je možné učinit pouze vůči správnímu orgánu. Odkázal na odbornou literaturu, ze které vyplývá, že hrubě urážlivé podání lze učinit pouze vůči správnímu orgánu, neboť se jedná o úkon, který je způsobilý směřovat pouze vůči němu, resp. vůči úřední osobě. Tedy lze ji uložit pouze v případech, kdy to vyžaduje, a v rozsahu, v jakém to vyžaduje zajištění průběhu a účelu řízení (dle § 9 správního řádu). Podání žalobce však v žádném případě nesouviselo se správním řízení, jednalo se o reakci na sdělení správního orgánu dle § 154 správního řádu ze dne 27.2.2014, č.j. MV-149914-4/VS-2013. Uložením pořádkové pokuty byly překročené pravomoci vymezené zákonem a to nejen orgánem prvního stupně, stejně tak i odvolacím správním orgánem. Žalobce je přesvědčen, že obě rozhodnutí jsou v rozporu se zásadou zákonnosti (§ 2 správního řádu) a se zásadou materiální pravdy (§ 3 správního řádu). Žalobce rovněž namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť odůvodnění rozhodnutí neobsahuje podklady pro jeho vydání, dále pak úvahy, kterými se správní orgán řídil, a neposledně vypořádání se s námitkami účastníků. V této souvislosti odkázal na soudní judikaturu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.8.2009, sp.zn. 9 As 88/2008). Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:

5. Žalobce dne 23.3.2014 učinil podání vůči Ministerstvu vnitra ČR, konkrétně směřované k č.j. MV-149914-4/VS-2013 a MV-155899-2/VS-2013, které bylo přijato na podatelně Ministerstva vnitra dne 4.4.2014 pod č.j. MV-49542-1/VS-2014. Své podání nazval jako Korupce státního úředníka Ministerstva vnitra ČR, odbor všeobecné správy, kdy jako podezřelého označil JUDr. M. Z., vedoucího odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra ČR. V úvodu uvedl, že forma textu a jeho vulgárnost je přímo úměrná jednání zločince JUDr. Z., který zahlazuje zločiny spáchané proti lidskosti, porušování občanských, ústavních a lidských práv, páchaných státními úředníky státní správy ČR na občanech ČR, což vedlo ke ztrátě důstojného života, těžké újmy na zdraví s doživotními následky a dalším souvisejícím škodám u žalobce. Z obsahu textu je patrné, že žalobce označil JUDr. Z. mnoha extrémně vulgárními výrazy.

6. Ze správního spisu dále vyplývá, že žalobci byla rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 5.5.2014, č.j. MV-49542-2/VS-2014, uložena pořádková pokuta ve výši 10.000,- Kč dle § 62 Shodu s prvopisem potvrzuje Š. L. 4 11A 5/2015 odst. 2 správního řádu za za hrubě urážlivé podání žalobce ze dne 23.3.2014. Podání nazval žalobce jako Věc: Korupce státního úředníka Ministerstva vnitra ČR, odboru všeobecné správy. Správnímu orgánu prvního stupně bylo doručeno dne 2.4.2014. V tomto podání žalobce užil hrubé a vulgární výrazy vůči JUDr. M. Z., jakožto úřední osobě pracující v odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra ČR. Žalobce předmětný dopis zaslal proto, že nesouhlasil s vyřízením jeho nesouhlasu (které spolu s ním podala další poškozená, paní I. D.) s výsledkem přezkoumání postupu správních orgánů k jeho podnětu na prověření zákonnosti postupu Magistrátu města Olomouc, resp. komise pro projednávání přestupků statutárního města Olomouc a krajského úřadu Olomouckého kraje. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí uvedl, že dle správního řádu je hrubě urážlivé podání neurčitým právním pojmem a správní orgán tak objektivně posuzuje, které podání vyhodnotí jako hrubě urážlivé. Podání žalobce považoval za naprosto neospravedlnitelný osobní útok vůči cti, důstojnosti a soukromí oprávněné úřední osoby, zároveň pak za vyjádření despektu k úkonům učiněným v rámci správního řízení ve smyslu správního řádu. Správní orgány jsou vázány zákony a jedinou možností, jak reagovat na tento typ podání, je využití institutu § 62 odst. 2 správního řádu. S ohledem na maximální výši možného uložení pořádkové pokuty v částce 50.000,- Kč dle zákonného ustanovení, rozhodl o uložení pokuty ve výši 10.000,- Kč. Pořádková pokuta tak byla uložena v dolní hranici, avšak v takové výši, aby došlo k naplnění zásady individuální prevence.

7. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí rozklad, který byl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 22.8.2014, č.j.MV-80782-4/VS-2014 zamítnut. K uložení pořádkové pokuty žalovaný uvedl, že podmínkou k uložení pořádkové pokuty je, že hrubě urážlivé podání má souvislost s konkrétním správním řízením a směřuje proti konkrétní oprávněné úřední osobě. Uvedl, že podání žalobce je plné zcela nepodložených skutečností a vulgarit, kdy toto podání hrubě překračuje hranici únosné míry tolerance slušnosti, kdy v takovém podání navíc pokračoval i v podaném rozkladu. Z příslušného správního spisu je pak zřejmé, že se nejedná o ojedinělý exces žalobce. Odkázal na judikaturu soudů, která za urážlivá podání označuje ta, která útočí na autoritu, odbornost orgánů veřejné moci, důstojnost, čest a dobrou pověst úředních osob aj. Žalovaný rozhodnutí orgánu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

8. Městský soud v Praze přezkoumal podle § 75 odst. 2 s.ř.s. napadané rozhodnutí v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobu soud shledal důvodnou.

9. Podle § 42 správního řádu je správní orgán povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu. Sdělení správní orgán nezasílá, postupuje-li vůči tomu, kdo podal podnět, podle § 46 odst. 1 nebo § 47 odst.

1. Shodu s prvopisem potvrzuje Š. L. 5 11A 5/2015 10. Podle § 62 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, může správní orgán rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že a) se bez náležité omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu, b) navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek, nebo c) neuposlechne pokynu úřední osoby.

11. Podle odst. 2 pořádkovou pokutu podle odstavce 1 lze uložit i tomu, kdo učiní hrubě urážlivé podání. Podle odst. 3 při stanovení výše pořádkové pokuty dbá správní orgán, aby nebyla v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení; pokutu lze ukládat i opakovaně. Podle odst. 4 pořádkovou pokutu vybírá podle zvláštního zákona27) správní orgán, který ji uložil. V řízení o uložení povinnosti, k jejíž exekuci je správní orgán příslušný, je exekučním správním orgánem (§ 103 odst. 2) správní orgán, který pořádkovou pokutu uložil. Příjem z pořádkových pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správního orgánu, který pokutu uložil. Podle odst. 5 účastníkem řízení o uložení pořádkové pokuty je pouze osoba, které má být pořádková pokuta uložena. Prvním úkonem v řízení ve věci uložení pořádkové pokuty je vydání rozhodnutí. Odvolání proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty má vždy odkladný účinek.

12. Žalobcem učiněné podání adresované Ministerstvu vnitra, konkrétně k rukám JUDr. M. Z., ze dne 23.3.2014, Ministerstvem vnitra přijaté dne 4.4.2014, lze posoudit jako podnět adresovaný žalovanému k zahájení řízení z moci úřední ve smyslu § 42 správního řádu. Žalobce požádal žalovaného o vyrozumění, jak bude s jeho podáním naloženo, a jaká budou učiněna opatření. Podání nebylo učiněno v rámci konkrétního probíhajícího správního řízení, samotné rozhodnutí správního orgánu I. stupně pak řízení, v němž byla pořádková pokuta uložena, nijak nevymezuje. Uložení pořádkové pokuty podle § 62 správního řádu je přitom jedním ze zajišťovacích prostředků, který umožňuje správnímu orgánu přijmout opatření směřující k naplnění účelu správního řízení, tedy jeho použitím donutit účastníky správního řízení, aby něco konali, anebo se něčeho zdrželi. Z ustanovení § 62 správního řádu jednoznačně vyplývá, že správní orgán smí přistoupit k uložení pořádkové pokuty pouze v průběhu správního řízení (tj. řádně zahájeného). To se podává jednak ze znění § 62 odst. odst. 1 správního řádu, kde je výslovně uvedeno, že správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje postup, rovněž tak v odst. 3 tohoto ustanovení je uvedeno, že při stanovení výše pořádkové pokuty správní orgán mj. přihlíží k závažnosti následku a k významu předmětu řízení. V tomto směru lze rovněž odkázat na rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23.4.2010, sp.zn. 5 As 76/2009-69, v němž soud dovodil, že „u pořádkových deliktů a priori jde čistě o porušení procesní povinnosti, zpravidla ztěžování průběhu správního řízení. Pořádková pokuta je tedy jednou z forem pořádkových opatření, jejichž funkce je de facto zajišťovací (ust. § 62 správního řádu, srovnej též např. § 44 odst. 1 s. ř. s.) Účelem uložené sankce je nutit účastníka řízení splnit svoji povinnost (např. dostavit se k jednání, předložit listinu, apod.), popř. zdržet se jednání narušujícího průběh řízení. Za objekt pořádkového deliktu je tedy možno považovat určitý správní proces; objektivní stránka spočívá v jednání, které maří či jinak ztěžuje průběh, popřípadě účel řízení. Pořádkový delikt projednává správní orgán, který vede správní proces (nikoli k návrhu, ale ex offo), k jehož zajištění pořádková pokuta slouží; o uložení pořádkové pokuty se rozhoduje samostatným rozhodnutím, vydaným ve správním řízení. Podmínkou sine qua non tedy je, že je vedeno v určité věci správní řízení, tzn., že takové Shodu s prvopisem potvrzuje Š. L. 6 11A 5/2015 řízení bylo kvalifikovaným způsobem zahájeno a jeho cílem je vydání určitého správního aktu, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má nebo je nemá. Z uvedeného plyne, že se ani v případě hrubě urážlivého podání nejedná o jakoukoli písemnost, ale pouze o takové podání, které má souvislost s probíhajícím konkrétním správním řízením a směřuje proti určité úřední osobě, resp. oprávněné úřední osobě, nikoli proti jakékoli jiné osobě, která takový statut nemá (např. vůči jiným osobám na úřadě se vyskytujícím – např. poštovní doručovatel, apod.).“ 13. V nyní posuzovaném případě byla pokuta uložena mimo rámec jakéhokoliv vedeného správního řízení, rozhodnutí o uložené pokutě tedy nemá reálný procesněprávní zákonný poklad. V absenci procesního rámce, v němž mohla být pořádková pokuta uložena, soud spatřuje v prvé řadě vadu řízení, rovněž lze konstatovat nezákonnost napadeného rozhodnutí.

14. Soud pro úplnost konstatuje, že obsah posuzovaného podání žalobce překračuje rámec akceptovatelného chování nejen v oblasti veřejnoprávní, avšak i v rovině soukromoprávní a jako takový je zcela společensky nepřijatelný. Dotčená úřední osoba mohla danou situaci řešit prostřednictvím jiných institutů (žalobou na ochranu osobnosti, podáním podnětu k zahájení přestupkového řízení, či k podání trestního oznámení). Uložení pořádkové pokuty však v daném případě s ohledem na shora uvedené okolnosti možné nebylo. Z výše uvedených důvodů soud rozhodnutí žalovaného zrušil bez nařízení jednání, a to dle ust. § 76 odst. 1 písm. c) pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Uložení pořádkové pokuty mimo zahájené správního řízení je podstatným porušením o ustanovení o řízení před správním orgánem, rovněž je rozhodnutí z uvedeného důvodu nezákonné. Soud proto žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. K tomu soud doplňuje, že tak rozhodl na základě žalobního bodu namítajícího, že rozhodnutí je nespravedlivé. K výše uvedeným závěrům soud dospěl při posuzování toho, zda rozhodnutí obstojí z pohledu elementárního kriteria spravedlnosti. Žalobní body obsažené v podání ze dne 21.9.2015 učiněném ustanoveným zástupcem žalobce soud posoudil jako podané po uplynutí lhůty pro podání žaloby (§ 71 odst. 2 s.ř.s.), tedy k nim nepřihlížel. V dalším řízení je žalovaný právním názorem soudu vázán, zohlední je tedy při novém rozhodování o opravném prostředku podaném žalobcem.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení pod bodem II. je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s. a contrario. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly.

16. Ve výroku III. soud rozhodl o odměně a hotových výdajích ustanoveného zástupce žalobce, a to v souladu s ust. § 35 odst. 9 ve spojení s § 57 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Ustanovenému zástupci žalobce soud za zastupování žalobce přiznal odměnu dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně za jeden úkon právní služby přiznal částku ve výši 3.100,- Kč/1 úkon, kdy za čtyři úkony právní služby dle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d), k), konkrétně za přípravu a převzetí zastoupení, podání návrhu na přiznání odkladného účinku, podání kasační stížnosti a podání ze dne 21.9.2015, soud přiznal částku ve výši 12.400,- Kč. Dále pak soud přiznal dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu Shodu s prvopisem potvrzuje Š. L. 7 11A 5/2015 4 režijní paušály ve výši 300,- Kč/úkon, celkem částku ve výši 1.200,- Kč. Ustanovený zástupce je plátcem DPH, proto soud celkovou částku navýšil o DPH ve výši 21%. Celkem tedy soud ustanovenému právnímu zástupci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 16.456,- Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 22. února 2017 Mgr. Aleš Sabol, v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje Š. L. 8 11A 5/2015 11 A 5/2015-125 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl předsedou senátu Mgr. Alešem Sabolem ve věci žalobce: L. N., bytem K., S. 18, zastoupený JUDr. Michalem Bernardem, PhD., advokátem se sídlem v Táboře, Příběnická 1908 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 4, náměstí Hrdinů 3, o návrhu žalovaného na opravu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.2.2018, č.j. 11A 5/2015-121, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22.2.2018, č.j. 11A 5/2015-121, se v záhlaví opravuje tak, že text „rozhodnutí žalovaného“ se nahrazuje textem „rozhodnutí ministra vnitra“; ve výroku I. se rozsudek opravuje tak, že text „rozhodnutí Ministerstva vnitra“ se nahrazuje textem „rozhodnutí ministra vnitra“. II. Odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.2.2018, č.j. 11A 5/2015- 121, se v odst. 1 větě první opravuje tak, že text „rozhodnutí žalovaného“ se nahrazuje textem „rozhodnutí ministra vnitra“, v odst. 8 větě první opravuje tak, že slovo „žalobkyní“ se nahrazuje slovem „žalobcem“, v odst. 13 větě první opravuje tak, že slovo „poklad“ se nahrazuje slovem „podklad“, v odst. 14 větě páté opravuje tak, že slovo „správního“ se nahrazuje slovem „správní“, v odst. 14 větě desáté opravuje tak, že slovo „je“ se nahrazuje slovem „jej“. III. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22.2.2018, č.j. 11A 5/2015-121, se v označení data vydání rozsudku opravuje tak, že datum 22. února 2017 se nahrazuje datem 22. února 2018. Odůvodnění: Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ministra vnitra ze dne 22.8.2014, č.j. MV- 80782-4/VS-2014, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 5.5.2014, č.j. MV-49542-2/VS-2014 (dále také jako správní orgán I. stupně), jímž byla žalobci dle § 62 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád) uložena pořádková pokuta ve výši 10.000 Kč. Ve věci byl dne 22.2.2018 Shodu s prvopisem potvrzuje Š. L. 9 11A 5/2015 soudem vydán rozsudek č.j. 11A 5/2015-121. Podáním došlým zdejšímu soudu dne 10.4.2018 žalovaný požádal o opravu rozsudku. Podle ust. § 54 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. Vzhledem k tomu, že písemné vyhotovení rozsudku obsahuje zjevné nesprávnosti a chyby v psaní, soud je postupem podle § 54 odst. 4 s.ř.s. odstranil. Soud neopravil žalovaným namítanou zjevnou nesprávnost v odst. 3 větě páté odůvodnění rozsudku (návrh na nahrazení slova „žalobce“ slovem „žalovaný“), v tomto směru se odůvodnění rozsudku shoduje se zněním soudem interpretovaného vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 13. května 2015. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 3. května 2018 Mgr. Aleš Sabol v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje Š. L.