11 A 79/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: Astrologické předpovědi s.r.o., se sídlem Praha 3, Husitská 107/3, zastoupen JUDr. Petrem Elšíkem, advokátem se sídlem Sokolská 7, Olomouc, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.3.2015, č.j. ČOI 24864/15/O100/1000/15/Hl/Št takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6.3.2015, č.j. ČOI 24864/15/O100/1000/15/Hl/Št, kterým byla zrušena část rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeského a hl.m.Prahy ze dne 30.1.2015, č.j. 10/0056/14/34 a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno ve věci uložení pokuty podle zákona o ochraně spotřebitele. Žalobce namítal, že uvedené rozhodnutí je nezákonné, když žalovaný dospěl k závěru, že se žalobce dopustil správního deliktu a uložená pokuta ve výši 50.000,- Kč je jako sankce přiměřená. Popsaná skutková podstata deliktu ohledně písemnosti ze dne 10.10.2013 adresované spotřebiteli panu J.V. je ve výroku i odůvodnění rozhodnutí neurčitá, nesrozumitelná a z tohoto důvodu nepřezkoumatelná. Žalobce nemohl prověřit, zda obvinění odpovídá skutečnému stavu, neboť chybí jakékoli bližší identifikační údaje uvedeného spotřebitele a rovněž nejsou v rozhodnutí identifikováni, respektive zmíněni žádní další spotřebitelé. Nezákonnost rozhodnutí je dle žalobce také způsobena vadou řízení před správním orgánem, neboť písemnost byla spotřebiteli adresována v říjnu 2013, avšak kontrola proběhla až v roce 2014, a to podle nového kontrolního řádu a nikoli dle právních předpisů účinných v době, kdy mělo k údajnému naplnění skutkové podstaty správního deliktu dojít. Neobstojí proto názor žalovaného, že se žalobce jednoznačně dopustil správního deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Žalobce dále uvedl, že žalovaný nesprávně vyhodnotil text písemnosti nabízející talisman posílený energií kosmického dobíječe, plnící všechna přání. Dle názoru žalobce je ovšem naprosto zřejmé, že taková informace není vzhledem ke své absurdnosti a neuvěřitelnosti vůbec způsobilá ovlivnit ani intelektuálně slabšího a velmi důvěřivého spotřebitele, natož aktivního, svědomitého spotřebitele, a proto k ohrožení jeho chráněného zájmu nedošlo. Každý spotřebitel si je vědom skutečnosti, že se jedná o společenskou zábavu při využití volného času a správní orgán se pouze uchýlil ke spekulacím, že mohlo dojít k tomu, že spotřebitel vynaložil peníze na koupi kosmického dobíječe a takový následek je pro daný správní delikt typický. Žalobce ovšem od zákazníka nikdy žádnou částku neobdržel a k žádné újmě na majetku ani jinému škodlivému následku nedošlo. Možnost ohrožení chráněného zájmu je tak naprosto nereálná a v řízení nebylo toto ohrožení žádným způsobem prokázáno. Současně není žalobci zřejmé, proč byla uložena pokuta ve výši 50.000,- Kč a z čeho výše uložené sankce vyplývá. Uložení pokuty nepokládá žalobce v souvislosti s absencí jakéhokoli následku za důvodné. Žalovaný nedodržel základní princip individualizace trestu, když pominul zákonné kritérium následku způsobeného správním deliktem a pochybením při posouzení konkrétní závažnosti deliktu. Nebylo v celém rozsahu prokázáno porušení zákona o ochraně spotřebitele a formální i materiální stránka skutkové podstaty správního deliktu nebyla v žádném případě naplněna v té míře, aby žalovaný mohl uplatňovat nástroje správně-právní odpovědnosti včetně uložení uvedené pokuty. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že vymezení skutku prvostupňovým orgánem je naprosto dostatečné a žalobcem vytýkaná písemnost je specifikována datem sepsání, iniciálami spotřebitele, kterému byla zaslána, a v odůvodnění rozhodnutí je z písemnosti citováno. Celé jméno spotřebitele bylo uvedeno v protokolu o kontrole ze dne 11. 2. 2014, se kterým byl žalobce podle doručenky seznámen dne 19. 2. 2014. Jiní spotřebitelé nebyli v rozhodnutí zmiňováni, neboť uvedené jednání nebylo ve vztahu k dalším spotřebitelům v předmětném správním řízení řešeno. Dále uvedl, že při kontrole je třeba použít právního předpisu účinného v době, kdy mělo dojít k prověřovanému jednání. Kontrola byla zahájena dne 5. 2. 2014, tedy za účinnosti zákona o kontrole č. 255/2012 Sb., přičemž dříve platného zákona č. 552/1991 Sb. by bylo použito pouze v případě, že by kontrola byla zahájena v době účinnosti zákona č. 552/1991 Sb. Trestnost činu byla posuzována a sankce byla ukládána podle zákona účinného v době spáchání správního deliktu. Výši pokuty žalovaný považuje za řádně odůvodněnou, neboť správní orgán hodnotil všechna zákonná kritéria, posuzoval individuální okolnosti daného případu a stanovená výše pokuty odpovídá závažnosti spáchaného deliktu. Žalovaný zdůraznil, že v případě praktik vyjmenovaných v příloze č. 1 zákona o ochraně spotřebitele není třeba se zabývat otázkou naplnění znaků generální klauzule nekalých obchodních praktik podle ustanovení § 4 odst. 1 a ustanovení § 5 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. Při určování výše sankce nebyl způsob spáchání správního deliktu vyhodnocen ani ve prospěch ani v neprospěch žalobce, správní delikt byl spáchán způsobem pro něj typickým. Žalovaný uvedl, že možnost vynaložení peněz na koupi kosmického dobíječe není spekulací, neboť pokud by spotřebitel chtěl aktivovat svůj talisman kosmickým dobíječem a tento dobíječ využívat, musel by vynaložit finanční prostředky ve výši 1.000,- Kč, možnost vzniku újmy zde tedy nepochybně byla. Skutečnost, že ke vzniku újmy nedošlo, měla vliv na výši uložené pokuty. Při jednání u Městského soudu v Praze setrvali účastníci na svých stanoviscích. Zástupce žalobce zopakoval námitky, uvedené v podané žalobě, zdůraznil samotný název žalobce, z něhož vyplývá, že se zabývá astrologií. Průměrný spotřebitel nemohl být, vzhledem k absurditě obsahu dopisu, ohrožen, není zřejmé, v čem měla spočívat nebezpečnost a škodlivost jednání žalobce. Základní sdělení se neliší od horoskopů, které nejsou sankcionovány. Jde o šikanu ze strany žalovaného. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí, popř. snížení pokuty nebo upuštění od ní. Na nákladech účtoval odměnu za zastoupení, ztrátu času za 12 půlhodin a cestovné ze sídla kanceláře k soudu – jedna cesta 265 Kč (jízdenka byla po nahlédnutí vrácena). Zástupkyně žalovaného s odkazem na písemné vyjádření k žalobě, uvedla, že šlo o individuální dopis, obsahující konkrétní nabídku, naléhavost sdělení směřovala k adresátovi, aby uvěřil obsahu dopisu. Ochrana by měla být poskytnuta právě osobám, které se z důvodů rozumové nedostatečnosti samy bránit nedokáží. Navrhla zamítnutí žaloby. Městský soud v Praze přezkoumal na základě podané žaloby napadené rozhodnutí z hlediska námitek v žalobě uvedených, neboť jejich rozsahem je soud vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že dne 6. 1. 2014 a 15. 1. 2014 byly vyhotoveny záznamy o úkonech před kontrolou, která byla zahájena oznámením o zahájení kontroly ze dne 27. 1. 2014, doručené žalobci 5. 2. 2014. Proti uvedenému oznámení žalobce podal námitky, které byly žalovaným jako opožděné zamítnuty. Dne 11.2.2014 byl sepsán protokol o kontrole, ve kterém správní orgán uvedl kontrolní zjištění. Protokol o kontrole byl žalobci doručen dne 19.2.2014 Příkazem České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeského a hl.m.Prahy ze dne 16.10.2014 byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000,- Kč pro porušení ustanovení § 4 odst. 3 v návaznosti na ustanovení § 5 odst. 3 příloha č. 1 písm. o) a pro naplnění skutkové podstaty ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Proti příkazu podal žalobce odpor, a proto bylo dne 20.10.2014 zahájeno správní řízení pro porušení povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele, ve kterém byla rozhodnutím České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeského a hl.m.Prahy ze dne 30.1.2015, č.j. 10/0556/14/34 (dále též „rozhodnutí ze dne 30.1.2015“) uložena pokuta ve výši 50.000,- Kč pro porušení výše uvedených ustanovení zákona o ochraně spotřebitele tím, že žalobce v písemnosti ze dne 10. 10. 2013 adresované spotřebiteli J. V. uvedl informace, které byly způsobilé ve spotřebiteli vyvolat dojem, že jím nabízený výrobek usnadní spotřebiteli výhru v sázkových a hazardních hrách, když odešle kupon na bezplatné testování a uhradí příspěvek ve výši 1.000,- Kč a poštovné a balné. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, ve kterém namítal neurčitost a nepřezkoumatelnost popsané skutkové podstaty deliktu ve výroku i odůvodnění, nedostatečné vypořádání se s dříve podanými argumenty žalobce, chybné označení obchodní praktiky za klamavou a nekalou a žalovanému vytkl nesprávnou aplikaci nového kontrolního řádu namísto předchozího právního předpisu. O odvolání rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 3. 2015, č.j. ČOI 24864/15/O100/1000/15/Hl/Št (dále též „napadené rozhodnutí“) tak, že zrušil slova „které byly způsobilé vyvolat ve spotřebiteli dojem“ a ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že prvostupňový správní orgán učinil ve věci potřebná skutková zjištění a nepochybil ani při právním hodnocení předmětné věci. Proti tomuto rozhodnutí směřuje žaloba. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že žalobci byla uložena pokuta za správní delikt podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o ochraně spotřebitele“), podle něhož se podnikatel dopustí správního deliktu tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik. Co se rozumí nekalými obchodními praktikami, je upraveno v ustanovení § 4 zákona o ochraně spotřebitele. Podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele nekalými obchodními praktikami jsou zejména obchodní praktiky klamavé a agresivní. Co je klamavou obchodní praktikou upravuje ustanovení § 5 zákona o ochraně spotřebitele. Podle ustanovení § 5 odst. 3 tohoto zákona klamavou obchodní praktikou je vždy praktika uvedená v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Podle přílohy č. 1 k zákonu o ochraně spotřebitele jsou obchodní praktiky vždy považovány za klamavé, pokud podnikatel prohlašuje, že jím nabízené nebo prodávané výrobky nebo služby usnadní výhru ve hrách založených na náhodě (písm. o) této přílohy). Žalobce v podané žalobě namítal, že skutková podstata správního deliktu, popsaná ve výroku i odůvodnění v rozhodnutí, je nepřezkoumatelná z důvodu neurčitosti a nesrozumitelnosti, protože spotřebitel, kterému měla být zaslána písemnost obsahující klamavou obchodní praktiku, není blíže určen, je pouze označen iniciály a chybí bližší identifikační údaje. Žalobce nemůže prověřit, zda obvinění odpovídá skutečnému stavu věci. Kromě neurčitého odkazu na nespecifikovaného spotřebitele nejsou uvedeni žádní spotřebitele. Tuto námitku neshledal soud důvodnou. Z výroku rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeského a hl.m.Prahy ze dne 30.1.2015 je zřejmé, že ve výroku je uvedeno, že se žalobce dopustil správního deliktu tím, že : „ …..v písemnosti ze dne 10.10.2013, adresované spotřebiteli panu J.V., uvedl informace, které byly způsobilé vyvolat ve spotřebiteli dojem, že jí nabízený výrobek „Talisman posílený energií Kosmického dobíječe“ usnadní spotřebiteli výhru v sázkových a hazardních hrách díky účinkům Talismanu aktivovaného prostřednictvím Kosmického dobíječe, když odešle „Kupon na bezplatné testování“ a uhradí příspěvek ve výši 1.000,- Kč plus poštovné a balné, jak bylo zjištěno při kontrole dne 11.2.2014.“. Z uvedeného výroku vyplývá, že sankce byla uložena za jednání, které bylo ve výroku rozhodnutí ze dne 30.1.2015 popsáno tak, že šlo o písemnost ze dne 10.10.2013, která byla adresována spotřebiteli J.V. s tím, že byly uvedeny informace o tom, že nabízený výrobek – Talisman posílený energií Kosmického dobíječe - usnadní spotřebiteli výhru v sázkových a hazardních hrách. Tento popis jednání je podle názoru soudu dostatečně konkrétní a určitý, když je zřejmé, že jde o písemnost, která byla datována dnem 10.10.2013 a adresována spotřebiteli J.V. Uvedení iniciál spotřebitele postačí pro konkretizaci subjektu, jemuž byla předmětná písemnost adresována a to zejména v situaci, kdy je proveden odkaz na kontrolu ze dne 11.2.2014, přičemž z protokolu o této kontrole vyplývá, že je zde uvedeno celé jméno adresáta, kterému byla předmětná písemnost ze dne 10.10.2013 adresována. Tento protokol obdržel žalobce ve stejnopisu dne 19.2.2014, proto nelze souhlasit se žalobcem, že nemohl prověřit, zda obvinění odpovídá skutečnému stavu věci. Lze jen poznamenat, že napadeným rozhodnutím byla změněna formulace výroku rozhodnutí ze dne 30.1.2015, když byly vypuštěny slova: „které byly způsobile vyvolat ve spotřebitele dojem“. Odvolací správní orgán tuto změnu odůvodnil tím, že pro naplnění skutkové podstaty podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele není nutno posuzovat subjektivní stav spotřebitele (vyvolání určitého dojmu). Skutečnost, že spotřebitel, jemuž byla předmětná písemnost zaslána, je označen v rozhodnutí pouze iniciály, neznamená neurčitost rozhodnutí, když kromě iniciály je jednání konkretizováno nejen datem písemnosti, jež byla uvedenému spotřebiteli zaslána, ale také základním obsahem této písemnosti, kterou je nabídka Talismanu, jež má usnadnit výhru v sázkových a hazardních hrách. Popis jednání je dostatečně určitý pro posouzení otázky, za jaké jednání byla žalobci pokuta uložena. Současně je patrno, že pokuta byla uložena za jedno jednání, resp. za odeslání předmětné písemnosti ze dne 10.10.2013 jednomu spotřebiteli, proto nebyl ani důvod k tomu, aby správní orgán uváděl další spotřebitel. Námitku neurčitosti neshledal soud důvodnou. Obdobně to platí o námitce nesrozumitelnosti rozhodnutí. Za nesrozumitelné rozhodnutí lze považovat zejména rozhodnutí, jehož výrok je vnitřně rozporný, u něhož existuje rozpor mezi výrokem a jeho odůvodněním apod., jak plyne například z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005, č.j. 3 Ads 21/2004-55. V posuzovaném případě odůvodnění odpovídá výroku rozhodnutí a žalobce mohl z rozhodnutí seznat, za jaké jednání byl postižen a jaká je právní kvalifikace tohoto jednání. Soud je přesvědčen, že neuvedení celého jména spotřebitele nemá vliv na srozumitelnosti popsaného jednání, za které byl žalobce potrestán. Je nutno konstatovat, že žalobce v průběhu celého správního řízení obdobnou námitku o nedostatečné specifikaci jednání, pro které bylo zahájeno správní řízení, neuplatnil. Z výše uvedených důvodů soud námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v neurčitosti a nesrozumitelnosti rozhodnutí, neshledal důvodnou. Pro úplnost soud uvádí, že si je vědom toho, že výrok rozhodnutí, zejména ve správním trestání, musí být dostatečně konkrétní, a to zejména proto, aby bylo vyloučeno, že za shodné protiprávní jednání dojde k dvojímu postihu, nicméně má za to, že výrok napadeného rozhodnutí, resp. skutečnost, že spotřebitel je označen pouhými iniciály neznamená, že výrok tohoto rozhodnutí nemůže z pohledu případné zaměnitelnosti obstát. Dle názoru soudu nelze pominout skutečnost, že písemnost, jejímž obsahem naplnil žalobce skutkovou podstatu správního deliktu je blíže specifikována v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí ze dne 30.1.2015, je podrobně konstatována i v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Součástí spisového materiálu je pak přímo sama tato písemnost ze dne 10.10.2013, takže je nepochybné, kterému spotřebiteli byla adresována a následně zaslána. Žalobce dále namítal vadu řízení, která spočívala v tom, že kontrola byla provedena podle nového kontrolního řádu, nikoliv podle právních předpisů účinných v době, kdy došlo k jednání, ve kterém je spatřováno údajné naplnění skutkové podstaty správního deliktu (říjen 2013). V tomto směru je napadené kontrolní zjištění nepřezkoumatelné a proto neobstojí závěr o tom, že se žalobce dopustil správního deliktu. Ani tyto námitky neshledal soud důvodnými. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že kontrola byla zahájena v roce 2014, tuto skutečnost ostatně akceptuje i žalobce. Od 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 255/2012, o kontrole (kontrolní řád) Podle § 29 odst. 1 kontrolního řádu kontrola zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. To a contrario znamená, že kontrola, která byla zahájena za účinnosti kontrolního řádu, se provede podle platného právního předpisu, tedy v daném případě podle kontrolního řádu, který byl platným a účinným zákonem v době, kdy kontrola byla provedena (rok 2014). Lze dovodit, že nepřezkoumatelnost kontrolního zjištění spatřuje v tom, že bylo postupováno podle kontrolního řádu. Z tohoto pohledu kontrolní zjištění nepřezkoumatelné není. Naopak, pokud by správní orgány postupovaly podle předcházející právní úpravy platné do 31.12.2013, jednaly by v rozporu s právními předpisy, neboť skutečnost, kdy došlo k jednání, které je předmětem kontroly, je právně irrelevantní. Žalobce dále namítal, že ve vztahu k výši pokuty není zřejmé, proč je správní delikt sankcionován částkou 50.000 Kč s tím, že při posuzování způsobu spáchání deliktu správní orgán nesprávně vyhodnotil text písemnosti nabízející jakýsi Talisman posílený energií Kosmického dobíječe plnící všechna přání, když je zřejmé, že taková informace není vzhledem ke své absurdnosti způsobilá ovlivnit spotřebitele, neboť každý spotřebitel je si vědom, že jde o společenskou zábavu. Správní orgán označil delikt za ohrožující a uchýlil se ke spekulacím, že mohlo dojít k tomu, že by spotřebitel vynaložil peníze na koupi Kosmického dobíječe. Žalobce žádnou částkou od zákazníka nikdy neobdržel, ke škodlivému následku u nikoho nedošlo. Podle § 24 odst. 10 zákona o ochraně spotřebitele lze za správní delikt podle § 24 odst. 1 písm. a) tohoto zákona uložit pokutu až do výše 5.000.000 Kč. Podle § 24 b) odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele přihlédne správní orgán při určení výměry pokuty k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za něž byl spáchán. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že správní orgán při určení výměry pokuty přihlédne k závažnosti správního deliktu, přičemž demonstrativně jsou uvedena hlediska, která při úvaze o výši pokuty mají být zohledněna. Pokud jde o výši uložené pokuty, je z žalobou napadeného rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím ze dne 30.1.2015 zřejmé, že se správní orgány zabývaly všemi hledisky, které jsou v ustanovení § 24 b) odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele uvedeny. Z odůvodnění rozhodnutí ze dne 30.1.2015 vyplývá, že byl hodnocen způsob spáchání správního deliktu, k němuž prvostupňový správní orgán uvedl, že neshledával žádnou okolnost, kterou by mohl hodnotit jako polehčující nebo přitěžující. Současně konstatoval, že následkem zpřístupnění informací spotřebiteli mohlo dojít k tomu, že spotřebitel vynaložil peníze na koupi kosmického dobíječe, ačkoliv koupě nemohla zajistit výhru ve hře založené na náhodě. Okolnost, že informace byla zpřístupněna formou osobního dopisu, byla hodnocena jako přitěžující, jako polehčující zhodnotil správní orgán skutečnost, že šlo o prvé pochybení žalobce. Žalovaný, jako odvolací orgán k výši uložené pokuty zopakoval, že ve způsobu spáchání správního deliktu nebyly shledány polehčující ani přitěžující okolnosti, neboť správní orgán byl spáchán způsobem pro něj typickým. Konstatoval hodnocení prvostupňového správního orgánu o možnosti koupě výrobku, který nemohl spotřebiteli výhru ve hře založené na náhodě zajistit s tím, že takový následek je typický pro správní delikt, proto nebyl hodnocen ani ve prospěch ani v neprospěch odvolatele (žalobce). Dále konstatoval, že nemusí dojít ke škodlivým následkům, protože jde o správní delikt ohrožovací. Pokud by k následku došlo a spotřebitel by vynaložil peníze na koupi Kosmického dobíječe, šlo by o přitěžující okolnost a výše uložené pokuty by pak byla vyšší. Souhlasil s hodnocením skutečnosti, že informace byla zpřístupněna formou osobního dopisu jako okolnosti přitěžující. Je tedy zřejmé, že oba správní orgány hodnotily kritéria, která zákon stanoví pro úvahu o určení výměry ukládané pokuty. Soud má za to, že správní orgány při úvaze o uložení pokuty správně hodnotily otázku ohrožení chráněného zájmu i otázku možnosti vynaložení peněz na koupi kosmického dobíječe, a to právě s přihlédnutím k obsahu sdělení, který vytváří dojem, že adresát je subjektem, který byl odesílatelem písemnosti vybrán k tomu, aby mu byla umožněna výhra. Pokud žalobce namítal, že možnost ohrožení chráněného zájmu je naprosto nereálná, nelze se žalobcem souhlasit. Pokud by žalobce od počátku považoval za nereálné, že by někdo reagoval na obsah sdělení ze dne 10.10.2013, jistě by nevyvíjel aktivitu k tomu, aby toto sdělení vůbec někomu odesílal. Úvaha, jež je obsažena v odůvodnění obou rozhodnutí je dostatečná a má oporu v obsahu spisového materiálu. Jak již bylo uvedeno, byly správní orgány při úvaze uložení pokuty povinny hodnotit závažnost správního deliktu, resp. demonstrativně uvedené skutečnosti, které v rámci hodnocení závažnosti deliktu přicházejí v úvahu, tedy způsob spáchání a následky a okolnosti, za který byl správní delikt spáchán. Všechny tyto skutečnosti byly hodnoceny. Soud se neztotožňuje se stanoviskem žalobce, že text písemnosti byl natolik absurdní, že nebyl způsobilý ovlivnit ani intelektuálně slabšího, či důvěřivého spotřebitele, natož spotřebitele svědomitého, takže k ohrožení chráněného zájmu nedošlo s tím, že si musel být vědom toho, že jde o společenskou zábavu. Nelze nezohlednit osobní charakter písemnosti ze dne 10.10.2013, který vyvolává dojem, že adresát je jedním z vyvolených, kterému je nabízena pomoc. Obsah dopisu je sugestivní, naléhavý, zdůrazňující potřebnou aktivitu adresáta v relativně krátké době 10ti dnů. K sugestivnosti sdělení ze dne 10.10.2013 přispívá „kupón na bezplatné testování“, v němž je uveden požadavek symbolického příspěvku ve výši 1.000,- Kč a poštovné a balné za zaslání kosmického dobíječe a přiložený „Certifikát“ o pravdivosti a prokázaných účincích Talismanu. Právě naléhavost sdělení ze dne 10.10.2013 ve spojení s přílohami k tomuto sdělení byla dle názoru soudu schopna zastřít žalobcem potvrzenou absurditu o obsahu tohoto sdělení. Ze skutečnosti, že žalobce od zákazníka žádnou finanční částku neobdržel a nedošlo tedy ke škodlivému následku, nelze dovodit, že nebyly splněny podmínky pro uložení sankce za správní delikt, jak tvrdí žalobce. Je nutno zdůraznit, že při hodnocení otázky, zda došlo či nedošlo ke spáchání správního deliktu v této věci, je otázka ohrožení zájmu či možnosti následku, spočívajícího v poskytnutí finanční částky, nerozhodná (viz dále k naplnění znaků skutkové podstaty deliktu). Tyto skutečnosti přichází v úvahu k posouzení pouze v souvislosti s úvahou o výši ukládané pokuty. Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaný ve vztahu k tomu, že finanční částku adresát sdělení neuhradil, uvedl, že se tato skutečnost projevila ve výši uložené pokuty, protože kdyby k úhradě požadované částky došlo, byly by pokuta vyšší, když by tato skutečnost byla hodnocena jako přitěžující okolnost. Žalovaný se tedy touto otázkou zabýval. Soud nesdílí názor žalobce, že nebyl dodržen základní princip individualizace trestu, když žalobce žádné konkrétní námitky o tom, že nebylo přistoupeno k individuálnímu posouzení věci, neuvádí. Za takové námitky nelze považovat obecné tvrzení, že bylo pominuto kritérium následků správního deliktu a došlo k pochybení při posouzení konkrétní závažnosti správního deliktu. Jak bylo již výše uvedeno, dle názoru soudu byla hodnocena všechna zákonem stanovená kritéria. Nebyl pominut možný následek způsobeného správního deliktu, když bylo konstatováno možné ohrožení chráněného zájmu, hodnocena byla i závažnost správního deliktu, když bylo konstatováno, co je považováno za přitěžující a polehčující okolnost a konstatováno co je považováno za typický způsob spáchání správního deliktu. Hodnoceny byly konkrétní - a tedy individuální - okolnosti jednání žalobce. Důvodné neshledal soud ani námitky žalobce, v nichž poukázal na to, že jde o společenskou zábavu při využití volného času, jež je obdobná k objednání horoskopu, či provozování věštíren Je nutno konstatovat, že předmětem řízení v této věci bylo posouzení otázky, zda žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu. Otázka, zda se takového protiprávního jednání dopouštějí i další subjekty, není předmětem tohoto řízení. Žalobce neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že se jiné subjekty dopustily jednání, které by naplnilo skutkovou podstatu správního deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele a nedošlo by k jejich sankčnímu postihu. Důvodnou neshledal soud ani námitku, v níž žalobce tvrdí, že nebylo porušení zákona o ochraně spotřebitele prokázáno a nebyla naplněna formální ani materiální stránka správního deliktu. Jak již bylo uvedeno, žalobce byl postižen za správní delikt podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, protože porušil zákaz používání nekalých obchodních praktik, konkrétně se dopustil klamavé obchodní praktiky, která je uvedena v příloze 1 k zákonu o ochraně spotřebitele pod písm. o) této přílohy, podle něhož se za jednání, kdy podnikatel prohlašuje, že jím nabízené nebo prodávané výrobky, nebo služby usnadní výhru ve hrách založených na náhodě, vždy považují za klamavé obchodní praktiky. To znamená, že pro úvahu o tom, zda byla či nebyla naplněna skutková podstata správního deliktu, postačí zjištění, že podnikatel v nabízené službě nebo výrobku prohlašuje, že tyto služby nebo výrobek usnadní výhru ve hrách založených na náhodě. V daném případě není sporu o tom, že sdělení ze dne 10.10.2013, v němž je adresát vyzýván k přijetí Talismanu a k propojení s tajemným klíčem a posílený energií Kosmického dobíječe (za 1.000,- Kč) usnadní výhru v sázkové hře, když je výslovně uvedeno, že výsledkem zaktivovaného Talismanu, posíleného o energii Kosmického dobíječe může adresát, pokud se zapojí do nějaké sázkové hry, získat velmi vysoké výhry (str. 3 sdělení ze dne 10.10.2013), s příslibem, že v případě, že adresát touží zaznamenat samé velké výhry v oblíbených hazardních hrách se mu s Talismanem přání vyplní (str. 4 sdělení ze dne 10.10.2013). Jak správně konstatoval žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, u obchodních praktik, které jsou vyjmenovány v přílohách zákona o ochraně spotřebitele, není třeba zabývat se otázkou naplnění znaku generální klauzule nekalých obchodních praktik podle § 4 zákona o ochraně spotřebitele, protože takové praktiky jsou nekalé vždy. Ke spáchání správního deliktu tak dochází pouhým prohlášením prodávajícího, že jím nabízený výrobek nebo služba usnadní spotřebiteli výhru ve hře založené na náhodě. Žalovaný správně konstatoval, že pro posouzení otázky, zda došlo či nedošlo ke spáchání správního deliktu není rozhodné to, jaký dojem je jednání podnikatele způsobilé vyvolat se závěrem, že žalobce tím, že prohlašoval, že jím prodávaný výrobek usnadní výhru ve hrách založených na náhodě, zcela nepochybně naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Je vhodné zopakovat, že z výslovného znění ustanovení § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele vyplývá, že nekalou praktikou je zejména praktika klamavá a z ustanovení § 5 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že klamavou obchodní praktikou je vždy praktika, která je uvedena v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Uvedený závěr je zcela v souladu s právním názorem, vyjádřeným Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 23.10.2014 č.j. 7 As 110/2014-52, ve kterém se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou posuzování obchodní praktiky uvedené v příloze č. 1 a č. 2 zákona o ochraně spotřebitele se závěrem, že správní orgán nemusí posuzovat dopad použité praktiky na ekonomické chování průměrného spotřebitele, resp. nemusí zvažovat otázku, zda např. prohlášení, že jím nabízené výrobky, nebo služby usnadní výhru ve hrách založených na náhodě, způsobilo, nebo mohlo způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí, které by jinak neučinil. To znamení, že tím, že jednání žalobce je jednáním, které je výslovně uvedeno v příloze k zákonu o ochraně spotřebitele, došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Žalobce tuto skutečnost, tj. skutečnost, že byl postižen za jednání, které je výslovně uvedeno v příloze č.1 zákona o ochraně spotřebitele, nezpochybňuje a zcela jednoznačně to vyplývá z dopisu ze dne 10.10.2013 S odkazem na uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu neshledal zdejší soud důvodnou ani námitku o průměrném, obezřetném, spotřebiteli. Pro naplnění skutkové podstaty není rozhodné, zda je spotřebitel svědomitý a je schopen posoudit reálnost žalobcova tvrzení, protože pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu postačí konkrétní zjištění o tom, že jde o jednání, které je výslovně v příloze zákona o ochraně spotřebitele, uvedeno. Užití klamavé obchodní praktiky, vyjmenované v příloze č.1 zákona o ochraně spotřebitele, je nekalým jednáním vždy. Pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu nemusí dojít ani k následku, tedy k chování, k němuž je spotřebitel nabídkou vyzýván, zcela nerozhodná je pak vědomost, či nevědomost spotřebitele, jeho subjektivní vztah či opatrnost. Navíc podle názoru soudu je nutno poskytnout ochranu nejen obezřetnému spotřebiteli. Žalobce v podané žalobě navrhl, aby soud rozhodl o upuštění od uložené pokuty, popř. o jejím snížení. Podle § 78 odst. 2 s.ř.s. v případech, kdy soud rozhoduje o žalobě proti rozhodnutí, kterým správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od uloženého trestu anebo trest v mezích zákonem dovolených snížit. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že soud může upustit od uloženého trestu, resp. uložený trest snížit pouze v případě, kdy je zjištěno, že trest byl uložen v nepřiměřené výši, která je zjevná. Skutečnost, že došlo k uložení sankce ve zjevně nepřiměřené výši, je přitom povinen tvrdil a doložit žalobce, který se moderace podle uvedeného právního ustanovení dovolává. V daném případě však žalobce netvrdí, že by byla uložena pokuta v nepřiměřené výši a již vůbec ne ve výši zjevně nepřiměřené. Žalobce svůj návrh nijak neodůvodnil. Za odůvodnění návrhu na moderaci nelze považovat námitky, které uplatnil žalobce v žalobě k výši uložené pokuty, neboť z těchto námitek vyplývá, že žalobce je toho názoru, že výše pokuty je nedostatečně odůvodněna. Netvrdí však a ani nedokládá zjevnou nepřiměřenost pokuty. V daném případě byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000 Kč, tedy pokuta při samé dolní hranici. Podle názoru soudu pokuta vystihuje společenskou nebezpečnost jednání žalobce a neshledal podmínky pro to, aby přistoupil k moderaci uložené pokuty. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, žalovanému správnímu orgánu náklady nevznikly. Pro úplnost soud uvádí, že o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě bylo rozhodnuto soudem usnesením ze dne 23.6.2015 čj: 11 A 79/2015-27, toto usnesení nabylo právní moci téhož dne.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 13. října 2016 JUDr. Hana Veberová v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Kotlanová