11 A 80/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: nezl. T. T. D., právně zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného správního orgánu v řízení o jeho žádosti o trvalý pobyt na území České republiky, kterou podal dne 25.6.2015 na zastupitelském úřadu v Hanoji. Uvedl, že žádost mu byla zastupitelským úřadem proti jeho vůli vrácena, tato skutečnost nemá vliv na to, že řízení bylo dne 25.6.2015 zahájeno a nebylo ukončeno v zákonem stanovené lhůtě. O žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti nebylo Komisí pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ke dni podání žaloby rozhodnuto. Navrhl, aby soud uložil žalovanému vydat do 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí ve věci správního řízení o žádosti o trvalý pobyt žalobce. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě poukázal na obecný charakter podané žaloby a uvedl, že provedeným šetřením v dostupných elektronických evidencích bylo zjištěno, že ve vztahu k žalobci bylo vedeno správní řízení o žádosti o povolení trvalého pobytu na území České republiky, která byla podána osobně v době pobytu žalobce na území České republiky na základě víza, ve věci bylo již pravomocně rozhodnuto a byl žalobci dne 24.6.2016 pod č.j. OAM-8390-16/TP-2016 udělen trvalý pobyt. Navrhl zamítnutí podané žaloby. Následně žalovaný uvedl, že bylo rozhodnuto též o žádosti žalobce, která byla podána dne 25.6.2015, a to usnesením ze dne 22.8.2016, č.j. OAM-13083/TP-2016, kterým bylo řízení o této žádosti zastaveno pro zjevnou bezpředmětnost dle § 69 odst. 1 písm. b) správního řádu. Toto usnesení bylo doručeno zástupci žalobci dne 28.8.2016. Žalobce v této věci podal žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Řízení o těchto žalobách je upraveno v ustanoveních § 79 až § 81 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Zde jsou stanoveny podmínky pro podání žaloby, náležitosti žaloby a možný způsob rozhodnutí soudem. Podle ustanovení § 79 odst. 1 s.ř.s. se žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu lze – za splnění zákonem stanovených podmínek – domáhat toho, aby soud uložil správnímu orgán povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. V případech, kdy se soud zabývá otázkou důvodnosti žaloby z hlediska věcného, pak z ustanovení § 81 odst. 1 s.ř.s. vyplývá, že soud rozhoduje na základě skutkového stavu, zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Podle § 81 odst. 2 s.ř.s. soud v případě, je-li návrh důvodný, uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Podle § 81 odst. 3 s.ř.s. soud žalobu zamítne, není-li důvodná. Z ustanovení § 81 odst. 2 a odst. 3 s.ř.s. vyplývá, že v případě věcného posuzování žaloby může soud rozhodnout rozsudkem buď tak, že uloží správnímu orgánu vydat rozhodnutí nebo osvědčení se stanovením přiměřené lhůty nebo tak, že žalobu zamítne. Zamítnutí žaloby je vázáno na nedůvodnost podané žaloby. Žalobu je nutno považovat za nedůvodnou i tehdy, bylo-li rozhodnutí nebo osvědčení do doby, než soud ve věci rozhodl, již správním orgánem vydáno. Žalobu je nutno považovat za nedůvodnou také tehdy, jestliže soud shledá, že nejsou splněny podmínky pro to, aby žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Tomuto výkladu svědčí i samotné znění ustanovení § 81 odst. 2 a odst. 3 s.ř.s., ze kterých vyplývá, že jiný způsob rozhodnutí, je-li rozhodováno ve věci samé, soudu nepřísluší. Soud tedy buď může uložit správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení, a nebo musí žalobu zamítnout. V případě, že rozhodnutí nebo osvědčení v mezidobí správní orgán vydal, je pojmově vyloučeno, aby mu soud rozsudkem uložil toto rozhodnutí vydat a stanovil mu k tomu přiměřenou lhůtu, neboť rozhodnutí bylo již správním orgánem vydáno. Pak nezbývá, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Ochrana práv žalobce spočívá v přijetí rozsudku, kterým by soud uložil správnímu orgánu zjednat nápravu, tedy vydat rozhodnutí nebo osvědčení. Účelem žaloby na ochranu proti nečinnosti není konstatování, zda k nečinnosti správního orgánu došlo či nikoliv. V daném případě je z obsahu spisového materiálu zřejmé, že o žádosti žalobce ze dne 25.6.2015 bylo již rozhodnuto, a to usnesením o zastavení řízení o této žádosti. Není sporu o tom, že uvedené usnesení je usnesením procesního charakteru, kterým bylo ukončeno řízení o žádosti žalobce, neboť bylo zjištěno, že žalobci byl pobyt na území České republiky již povolen. Protože usnesení ze dne 22.8.2016 není rozhodnutím ve věci samé, zabýval se soud otázkou, zda jsou splněny podmínky pro to, aby žalovaný o žádosti žalobce ze dne 25.6.2015 věcně rozhodl. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že tomu tak není. Jak bylo konstatováno, je z obsahu spisového materiálu zřejmé, že žalovaný vydal žalobci povolení k trvalému pobytu na území České republiky rozhodnutím ze dne 24.6.2016, č.j. OAM-8390-16/TP-2016. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 18.7.2016. Je tedy zřejmé, trvalý pobyt žalobci byl udělen, byť se tak stalo na základě jiné žádosti žalobce, než té, ve vztahu k níž žalobce tvrdí nečinnost. Přesto však nepřichází v úvahu meritorní rozhodnutí k žádosti žalobce ze dne 25.6.2015, protože meritorně již bylo rozhodnuto a žalobci bylo povolení k trvalému pobytu vydáno zmíněným rozhodnutím ze dne 24.6.2016. Bylo-li žalobci dne 24.6.2016 vydáno povolení k trvalému pobytu, nemohlo být rozhodnuto ve stejné věci –vydání povalení k trvalému pobytu- znovu rozhodnuto meritorně, tedy nemohlo být vydáno další rozhodnutí ve věci samé. Je tomuto tak proto, že žalobci již trvalý pobyt byl udělen, takže do dne 24.6.2016 neskončené řízení o žádosti žalobce ze dne 25.6.2015 mohlo být po vydání uvedeného rozhodnutí ukončeno jediným možným způsobem, a to procesním rozhodnutím o zastavení řízení ze dne 22.8.2016, které představuje zformalizovaný způsob ukončení správního řízení, které bylo žádostí žalobce ze dne 25.6.2015 zahájeno. Je tedy zřejmé, že soud nemůže žalovanému uložit, aby meritorně rozhodl o žádosti žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu, proto nelze žalobu považovat za důvodnou. Soud proto žalobu podle § 81 odst. 3 s.ř.s. zamítl. Je vhodné podotknout, že usnesení ze dne 22.8.2016 bylo doručeno zástupci žalobce dne 28.8.2016. Na tuto skutečnost nebylo žádným procesním způsobem ve vztahu k žalobě v této věci reagováno. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl soud bez nařízení jednání, když žalobce sdělil soudu, že na nařízení jednání již netrvá, žalovaný vyslovil souhlas s projednáním věci bez nařízení ústního jednání. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, žalovanému náklady nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 29. listopadu 2016 JUDr. Hana Veberová v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Kotlanová