11 Ad 15/2025

Rubrum

čj. 11 Ad 15/2025 - 71 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně: Herb-Pharma Corporation s. r. o. sídlem Veľké Ludince 404, 935 65 Veľké Ludince, Slovensko zastoupená advokátem Mgr. Štěpánem Cyprínem, LL.M. sídlem Rumunská 1720/12, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2025, čj. MZDR 37613/2022-3/OLZP takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2025, čj. MZDR 37613/2022-3/OLZP, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 270 do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, Mgr. Štěpána Cyprína, LL.M.

Odůvodnění

1. Vymezení věci 1. Žalobkyně se na soud obrátila, neboť nesouhlasí s tím, že spáchala přestupek. Toho se měla dopustit tím, že jako zadavatelka zadala reklamu na zdravotnické prostředky VIROSTOP ústní sprej a VIROSTOP nosní sprej (oba dále jen Virostop), která obsahovala nepravdivé Shodu s prvopisem potvrzuje X. 2 11 Ad 15/2025 informace o účinnosti tohoto prostředku jako ochraně a prevenci před onemocněním COVID-19. Taková reklama je dle žalovaného nekalou obchodní praktikou, která je zakázána.

2. Soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro vnitřní rozpornost. Žalovaný totiž na jednu stranu tvrdí, že pro věc nebylo rozhodné, kdo byl výrobcem propagovaných prostředků Virostop, jestli žalobkyně, nebo její dceřiná společnost Fytofontana se sídlem v Maďarsku, zároveň ale vycházel pouze z návodů k použití a dalších podkladů, které se týkaly pouze maďarských výrobků a které neobsahovaly informaci o účinnosti Virostopu proti onemocnění COVID-19. V návodech k použití slovenských výrobků tyto údaje uvedeny byly, žalovaný k nim však nepřihlédl.

2. Předchozí průběh řízení 3. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) zahájil v březnu 2022 s žalobkyní řízení o přestupcích podle § 8a odst. 2 písm. b) zákona č. 40/1995, o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (zákon o regulaci reklamy). Žalobkyně se měla dopustit přestupku tím, že zadala reklamu na zdravotnické prostředky Virostop, která - byla nejpozději od 25. 1. 2022 šířena na webových stránkách https://www.fytofontana.com/cs/fytofontana-health/products/virostop/virostop-ustni- sprej a ve které bylo k zdravotnickým prostředkům Virostop uvedeno „Chrání před průnikem bakterií a virů, včetně koronaviru SARS-CoV-2“, - byla nejpozději od 23. 7. 2022 šířena na šířena na webových stránkách https://cz.virostop.info/ a ve které bylo uvedeno „Před koronavirem vás ochrání VIROSTOP; VIROSTOP ústní a nosní sprej, přírodní štít prosti SARS-CoV-2“, - byla nejpozději od 9. 12. 2021 šířena na webových stránkách https://www.youtube.com/watch?v=nSEZkxnQ1No a ve které bylo uvedeno „VIROSTOP – ochrana proti COVID-19 včetně nových mutací; Několikanásobné snížení rizika infekce COVID-19“, - byla nejpozději od 7. 2. 2022 šířena na webových stránkách https://www.lekarna.cz/fytofontana-virostop-ustni-sprej-30-ml/ a ve které bylo k zdravotnickým prostředkům Virostop uvedeno „Chrání před průnikem koronaviru SARS- CoV-2, včetně nových mutací; Jediný registrovaný přípravek na prevenci proti nemoci COVID- 19 a chřipce typu A i B; Klinická studie prokazující účinek proti SARS-CoV-2; Několikanásobně snižuje riziko infekce COVID-19; Účinný proti novým mutacím; Pomáhá při akutních stavech COVID-19; Odstraňuje také příznaky nemoci COVID-19“, - byla nejpozději od 7. 12. 2021 šířena jako newsletter od „Dr.Max E-shop“ [email protected] s názvem předmětu „VIROSTOP poskytuje ochranu proti chřipce A, B a COVID-19“, ve které bylo k zdravotnickým prostředkům Virostop uvedeno „Snížení infekčnosti COVID-19 až o 60 %“.

4. Rozhodnutím ze dne 25. 10. 2025, sp. zn. sukls45541/2022, čj. sukl230158/2022 (prvostupňové rozhodnutí), SÚKL uznal žalobkyni vinnou ze spáchání dvou přestupků podle § 8a odst. 2 písm. b) zákona o regulaci reklamy, kterých se dopustila tím, že zadala reklamu na zdravotnické prostředky Virostop, která byla klamavou obchodní praktikou, neboť obsahovala nepravdivá tvrzení o účelu použití propagovaných zdravotnických prostředků. SÚKL žalobkyni uložil pokutu ve výši 1 500 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Shodu s prvopisem potvrzuje X. 3 11 Ad 15/2025 5. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Vyjádření účastníků 3.1 Obsah žaloby 6. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhuje, aby jej soud zrušil.

7. V prvním žalobním bodě namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť nebyl řádně zjištěn skutkový stav. Žalobkyně byla shledána vinnou za zadání reklamy na lékařské prostředky, které vyrábí společnost Fytofontana Kft. 1146 Budapešť, Hemina út. 17, Maďarsko (Fytofontana). Žalobkyně se ale tohoto přestupku dopustit nemohla, protože zadala reklamu na prostředky, jejichž výrobcem je ona sama, tedy společnost Herb-Pharma Corporation s. r. o., sídlem Veľké Ludince 654, 935 65 Slovensko. Žalovaný sám připouští, že zemi výroby nelze z reklamy zjistit (vyjma jediného případu), a zároveň uvádí, že lékařské prostředky byly vyrobeny společností Fytofontana. Z napadeného rozhodnutí tak nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno a zároveň je výrok v rozporu s odůvodněním. Není zřejmé, jaké důkazy byly provedeny k prokázání tvrzení, že reklama byla zadána na prostředky vyrobené společností Fytofontana. Napadené rozhodnutí je tudíž nepřezkoumatelné, o čemž svědčí i judikatura Nejvyššího správního soudu (NSS), z níž žalobkyně citovala.

8. Žalobkyně dále poukázala na přístup, kterým se SÚKL vypořádal s prohlášeními o shodě ze dne 30. 11. 2020, která se týkala prostředků vyrobených žalobkyní. SÚKL pouze tvrdil, že tato prohlášení se týkají jiných výrobků než těch, které byly předmětem reklamy, a nejsou tedy relevantní pro posouzení žalobkyniny odpovědnosti za přestupek. Přitom právě tato prohlášení o shodě se týkala prostředků, na které odkazovala reklama, a jejich obsah je důkazem, který potvrzuje, že žalobkyně postupovala zcela v souladu se zákonem. Správní orgány však tyto důkazy opomněly.

9. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalobkyně spatřuje i v tom, že se žalovaný řádně nevypořádal s důkazy (návody k použití prostředků Virostop), které mu předložila v odvolacím řízení.

10. Ve druhém žalobním bodě nesouhlasí s tím, že v reklamě uváděla nepravdivá sdělení o účinnosti Virostopu proti onemocnění COVID-19. Tento závěr nemá oporu v provedených důkazech a v návodech k použití, které žalobkyně předložila. Ty prokazují, že deklarované účinky prostředků Virostop byly uvedeny v návodech s indikací SARS-CoV-2 a byly podloženy odbornými studiemi, které žalobkyně podrobněji představila.

11. Prostředky byly registrovány na Slovensku. Součástí registrace byl také návod k použití, v němž je výslovně uvedeno, že vědecké studie potvrdily inhibiční účinek proti infekci koronavirem SARS-CoV-2 a dalším respiračním virům. Tyto návody žalobkyně předkládala, žalovaný je však odmítl vzít v úvahu a své závěry založil pouze na verzi návodu, která byla přiložena k doprodeji starších šarží a která již nebyla v době šíření reklamy aktuální. Reklamu zkoumala arbitrážní komise Rady pro reklamu Slovenské republiky, která shledala, že reklama byla adekvátní s ohledem na prezentaci vlastností a fungování prostředků Virostop.

12. Žalobkyně tak má za to, že žalovaný založil napadené rozhodnutí na nesprávně zjištěném skutkovém stavu a nesprávném právním posouzení. Zcela pominul klinické studie, prohlášení o shodě a platné návody schválené Štátným ústavem pre kontrolu liečiv (ŠÚKL), Shodu s prvopisem potvrzuje X. 4 11 Ad 15/2025 a nahradil je nerelevantními dokumenty. Reklamní sdělení nebyla klamavá, naopak odpovídala platné dokumentaci a současně byla podložena vědeckými studiemi.

13. Ve třetím žalobním bodě namítá, že se žalovaný nezabýval materiální stránkou přestupku. Napadené rozhodnutí neobsahuje jedinou úvahu o tom, v čem měla spočívat nebezpečnost žalobkynina jednání nebo proč by tvrzení doložená vědeckými studiemi měla být společensky škodlivá. Žalovaný pouze uvedl, že k trestnosti vytýkaného jednání není nezbytné, aby došlo ke skutečné škodě na zdraví. Žalobkyně má navíc za to, že společenská škodlivost jejího jednání byla natolik nízká, že materiální znak přestupku nebyl naplněn. Žalovaný měl rovněž přihlédnout k žalobkynině pohnutce přispět k ochraně veřejného zdraví a rozšířit možnosti prevence i zmírnění příznaků COVID-19. Těmto aspektům se však žalovaný vůbec nevěnoval.

14. Ve čtvrtém žalobním bodě namítá, že uložená pokuta byla nepřiměřené vysoká vzhledem k tomu, že žalobkyně nezpůsobila újmu spotřebitelům ani neohrozila veřejné zdraví a propagované prostředky měly deklarované účinky. Žalobkyně navrhuje, aby soud od uložené pokuty upustil, případně aby ji výrazně moderoval. 3.2 Vyjádření žalovaného 15. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby ji soud zamítl.

16. K prvnímu žalobnímu bodu odkazuje na str. 8 až 9 napadeného rozhodnutí. Od počátku řízení bylo jasně vymezeno, na který výrobek reklama mířila a žalobkyně to nijak nerozporovala. Z hlediska ochrany spotřebitele nemůže být rozhodné, zda mají prostředky maďarský nebo slovenský původ. Oba prostředky totiž jsou vyráběny podle totožné švýcarské receptury, mají tedy shodné složení i vlastnosti. Informace o tom, kdo je výrobcem prostředku proto nemohla ovlivnit rozhodování spotřebitele o tom, který výrobek koupit. Průměrný spotřebitel vnímá reklamu jako propagaci konkrétního produktu a zemi původu nerozlišuje. Reklama navíc byla šířena v období vysoké informační nejistoty a strachu značné části populace z nákazy onemocněním COVID-19. Nelze předpokládat, že by v takové situaci byly informace o výrobci zdravotnického prostředku, který má chránit před tímto onemocněním, zásadní pro průměrného spotřebitele, natožpak pro zvlášť zranitelného spotřebitele. Ani žalobkyně nepovažovala za významné v průběhu správního řízení namítnout, že sdělení propagovalo prostředky od jiného výrobce. Žalovaný trvá na tom, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, neboť z něj jasně vyplývá, jakými úvahami se žalovaný řídil.

17. Ke druhému žalobnímu bodu uvádí, že setrvává na odůvodnění napadeného rozhodnutí. SÚKL rozhodoval podle návodů, které měl v řízení k dispozici (návody s daty revize 8. 10. 2020 a 6. 3. 2020). Předložení návodů s uvedenou účinností proti infekci koronavirem až v odvolacím řízení se nejeví jako věrohodné. Pokud by tyto návody byly platné již v době šíření reklamy, jak žalobkyně uvádí, nevidí žalovaný žádný rozumný důvod, proč je žalobkyně nepředložila již v rámci řízení před správním orgánem prvního stupně.

18. Žalovaný se zabýval předloženými studiemi. První z nich neprokazuje, že Virostop měl deklarované inhibiční účinky proti viru SARS-CoV-2. Druhá studie nebyla pro řízení relevantní a třetí studií se žalovaný nezabýval, neboť byla publikována až po vydání prvostupňového rozhodnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje X. 5 11 Ad 15/2025 19. Tvrzení, že návody k použití byly schváleny slovenským ústavem, je zavádějící. ŠÚKL při registraci zdravotnických prostředků neschvaluje obsah předložených dokumentů, pouze kontroluje, zda je dokumentace kompletní a zda obsahuje zákonné náležitosti. Registrace je totiž založena na oznamovacím principu. Nelze proto dovozovat, že tvrzení v návodech k použití jsou pravdivá, protože byla schválena ŠÚKL. Případný rozpor návodu k použití a klinického hodnocení může být zjištěn až v rámci dozoru nad trhem.

20. Ke třetímu žalobnímu bodu uvádí, že ke spáchání vytýkaného přestupku dojde již samotným ohrožením právem chráněného zájmu (ohrožovací přestupek). Žalovaný nemá za to, že by okolnosti věci snižovaly společenskou škodlivost natolik, že by nebyla naplněna materiální stránka přestupku nebo aby musela být snížena uložená pokuta. Žalovaný nezpochybňuje, že prostředky Virostop mohly mít určitý prospěch. Není však možné je propagovat způsobem, který s využitím nekalých obchodních praktik těží ze strachu a obav ohrožených skupin osob.

21. Žalovaný nesouhlasí ani se čtvrtým žalobním bodem. Zopakoval, že SÚKL v prvostupňovém rozhodnutí odůvodnil výši pokuty dostatečně. SÚKL řádně zvážil všechny polehčující i přitěžující okolnosti a uložil pokutu ve výši 30 % maximální pokuty, kterou lze uložit podle § 8a odst. 7 písm. c) zákona o regulaci reklamy. Žalovaný neshledal, že by pokuta byla pro žalobkyni likvidační ani že by byly dány podmínky pro její moderaci. Pokuta ve stejné výši byla uložena i v jiném skutkově obdobném případě týkajícím se zdravotnického prostředku Taffix. 3.3 Žalobkynina replika 22. Žalobkyně ve své reakci uvedla, že vyjádření žalovaného nepřináší nové argumenty a pouze opakuje závěry napadeného rozhodnutí, aniž by se vypořádalo s podstatou žalobních námitek.

23. K námitce nepřezkoumatelnosti se žalovaný soustředí na vnímání průměrného spotřebitele, čímž však míjí podstatu žaloby. Ta poukazuje na vnitřní rozpor ve skutkových zjištěních správního orgánu, který současně tvrdí, že z reklamy nelze určit zemi výroby, a zároveň činí jednoznačný závěr o konkrétním výrobci. Tento rozpor žalovaný nijak neodstraňuje a jeho argumentace o spotřebitelském vnímání nenahrazuje chybějící spolehlivé zjištění skutkového stavu.

24. Žalovaný se obdobně nevypořádává s časovou relevancí návodů k použití. Trvá na podkladech, které měl k dispozici, a zpochybňuje aktualizované návody jen kvůli jejich pozdějšímu předložení. Opomíjí však tvrzení, že reklama byla šířena již v době existence aktualizované dokumentace, zatímco kontrolní nákup zachytil starší šarže. Neřeší tedy, zda měl být skutkový stav posuzován podle dokumentace odpovídající době šíření reklamy, nebo podle dokumentace z náhodně zakoupeného balení.

25. Také v otázce odborných studií žalovaný polemizuje s jinou tezí, než jakou žalobkyně skutečně uplatnila. Zdůrazňuje omezenou průkaznost studií in vitro, aniž by reflektoval jejich zasazení do širšího kontextu včetně studií in vivo, a současně redukuje obsah reklam pouze na preventivní účinek, ač se část tvrzení týkala symptomatickému účinku. Žalobkyně netvrdila, že by registrace prostředků u ŠÚKL potvrzovala pravdivost reklamních sdělení. Její argumentace směřovala k tomu, že návody, které obsahovaly indikace, byly součástí dokumentace, kterou správní orgány pominuly. Shodu s prvopisem potvrzuje X. 6 11 Ad 15/2025 26. Tvrzení žalovaného, že dodatečná dokumentace nemůže zpětně legitimizovat reklamní tvrzení, se míjí s podstatou sporu. Žalobkyně totiž netvrdí, že by pozdější studie měly reklamu ex post legitimizovat. Argumentuje tím, že relevantní odborné podklady existovaly již v době jejího šíření. Žalovaný tak polemizuje s tvrzením, které žalobkyně ve skutečnosti nevznesla.

27. V otázce materiální stránky přestupku žalovaný setrvává pouze u obecného předpokladu, že naplnění formálních znaků automaticky implikuje i společenskou škodlivost. Nekonkretizuje však, v čem mělo spočívat ohrožení spotřebitele, jaké reálné riziko měla reklama vyvolat, ani proč by tvrzení založená na odborných podkladech měla být škodlivá.

4. Posouzení věci soudem 28. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, jenž tu byl v době rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

29. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná.

30. Žaloba je důvodná.

31. Soud se nejprve věnoval namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Poté zkoumal, zda byla reklama klamavá a zda se žalovaný zabýval materiální stránkou přestupku. Na závěr se vypořádá s otázkou přiměřenosti pokuty. K nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí 32. Žalobkyně spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v tom, byla shledána vinnou ze zadání reklamy na prostředky, jejichž výrobcem je společnost Fytofontana. Má za to, že ze samotných webových stránek, na kterých byla reklama zveřejněna, přitom vyplývá, že výrobcem prostředků Virostop je přímo sama žalobkyně. Z výroku napadeného rozhodnutí proto nelze seznat, o které věci bylo rozhodováno, a zároveň je výrok v rozporu s předloženými důkazy i odůvodněním napadeného rozhodnutí. Podle žalobkyně tak správní orgány nezjistily dostatečně skutkový stav.

33. Nepřezkoumatelné je rozhodnutí, jež je nesrozumitelné, spočívá na nedostatku důvodů nebo jehož odůvodnění je ve vztahu k výroku nejednoznačné. Nepřezkoumatelnost musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-76, dostupné stejně jako všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu též online na www.nssoud.cz, a publikované pod č. 1566/2008 ve Sbírce NSS). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám, kvůli kterým skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat (např. rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2013, čj. 1 Afs 92/2012-45, bod 28).

34. Soud shledal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, která je dána jeho vnitřní rozporností.

35. Soud předně uvádí, že v samotných reklamních sděleních, která byla zveřejněna na několika webových stránkách, není uvedeno, kdo je výrobcem prostředků Virostop. Pouze v reklamě, která byla šířena k 23. 7. 2021 na webových stránkách https://cz.virostop.info/, je až u údajů o kontaktu uvedeno, že výrobcem prostředků je žalobkyně. Na ostatních webových Shodu s prvopisem potvrzuje X. 7 11 Ad 15/2025 stránkách ani v newsletteru od „Dr.Max E-shop“ informace o výrobci uvedena nebyla. Žalobkyně tedy nemá pravdu v tom, že by ze samotné reklamy vyplývalo (kromě reklamy zveřejněné na https://cz.virostop.info/), že by výrobcem propagovaných prostředků Virostop byla ona sama.

36. SÚKL se proto v prvostupňovém rozhodnutí zabýval tím, kdo je výrobcem prostředků Virostop, na které žalobkyně zadala reklamu. Na základě shromážděných podkladů dospěl k závěru, že jím byla maďarská společnost Fytofontana. Čerpal přitom hned z několika podkladů. Předně žalobkyně ke svému vyjádření z 8. 3. 2021 (ev. č. 67058/21-sukl) přiložila prohlášení o shodě ze dne 29. 10. 2014 a návod k použití k prostředku Virostop (ústní sprej, s datem poslední revize 8. 10. 2020), v nichž je jako výrobce tohoto prostředku uvedena společnost Fytofontana. Při kontrolním nákupu prostředků Virostop (ústní a nosní sprej) si dále SÚKL opatřil návody k jejich použití (s daty poslední revize 8. 10. 2020 a 6. 3. 2020), ve kterých je uvedeno: „Výrobce na základě receptury Herb-pharma AG, Švýcarsko vyrábí Fytofontana Kft, Maďarsko“. Žalobkyně i ve svém vyjádření ze dne 21. 9. 2021 (čj. sukl280157/2021) potvrdila, že „výrobcem přípravku Virostop ústní sprej je maďarská společnost Fytofontana Kft, která je dceřinou společností slovenské fy. Herb-Pharma Corporation s.r.o.“. Konečně žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 21. 4. 2022 k zahájení přestupkového řízení uvedla, že je distributorkou prostředků Virostop, nikoli jejich výrobcem.

37. Žalobkyně proto nemá pravdu v tom, že by žalovaného závěr, že propagované prostředky byly vyrobeny maďarskou společností Fytofontana, neměl žádnou oporu v předložených důkazech. Z výše rekapitulovaných zjištění žalovaného vyplývá, že tato společnost prostředky Virostop skutečně vyrábí, což žalobkyně ve svých vyjádřeních v řízení před SÚKL opakovaně potvrdila.

38. V odvolání a následně též v žalobě nicméně žalobkyně tvrdila, že zadala reklamu na vlastní výrobky, nikoli na výrobky společnosti Fytofontana. Dokládá to tím, že v reklamě, která byla šířena od 23. 7. 2021 na webových stránkách https://cz.virostop.info/, bylo u údajů o kontaktu uvedeno, že výrobcem propagovaných prostředků je ona sama. To uznal i žalovaný. Přesto i u této reklamy správní orgány jako výrobce označily maďarskou společnost Fytofontana.

39. Tato vada by však prvostupňové ani napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným ani nezákonným nečinila. Jak uvedl již žalovaný v napadeném rozhodnutí, v návodech k prostředkům Virostop vyrobeným jak v Maďarsku, tak na Slovensku je totiž uvedeno, že jsou oba výrobky vyráběny podle stejné receptury vyvinuté společností Herb-pharma AG Schweiz se sídlem ve Švýcarsku (žalobkynina mateřská společnost). Rovněž v reklamě bylo zdůrazněno, že prostředky Virostop jsou vyráběny podle švýcarské receptury. Jedná se proto o totožné výrobky, které mají shodné složení i vlastnosti. Z pohledu spotřebitele, na kterého reklama mířila, proto není rozhodné, zda byla výrobcem prostředků Virostop žalobkyně, nebo její maďarská dceřiná společnost. Výrobky obou společností jsou totiž složením i vlastnostmi totožné.

40. Žalovaný však tento svůj závěr, který by sám o sobě obstál, v dalších pasážích napadeného rozhodnutí popřel. Přestože totiž tvrdí, že je nerozhodné, zda reklama mířila na maďarské nebo slovenské výrobky, při úvahách o pravdivosti reklamních tvrzení vycházel pouze z návodů k použití k maďarským výrobkům, které neobsahovaly informaci o účinnosti proti infekci koronavirem SARS-CoV-2. Žalobkyně přitom na podporu svých tvrzení předložila též návody k použití jí vyráběných (slovenských) prostředků Virostop s datem Shodu s prvopisem potvrzuje X. 8 11 Ad 15/2025 poslední revize 10. 9. 2020, které naopak obsahovaly údaj o inhibičním účinku proti infekci koronavirem SARS-CoV-2. Z nich však žalovaný odmítl vycházet. Žalobkyně na to v žalobě upozorňuje a namítá, že je z tohoto důvodu napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, protože se žalovaný těmito návody nezabýval a pouze uvedl, že se mu jeví jako nevěrohodné, protože je žalobkyně předložila až v odvolacím řízení.

41. Žalobkyně mohla uvádět v odvolacím řízení nové skutečnosti nebo důkazy (§ 97 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich – zákon o přestupcích). Navíc procesní strategií v přestupkových řízeních, ve smyslu využití práva na efektivní obhajobu, může být úplná i procesní pasivita (rozsudky NSS ze dne 27. 6. 2025, čj. 3 As 214/2024-27, bod 19, a ze dne 10. 12. 2025, čj. 8 Afs 108/2025-40, bod 41). Žalobkyně tedy měla právo zůstat v řízení před správním orgánem prvního stupně pasivní, a důkazy mohla navrhovat až v odvolacím řízení. Nelze proto předložené důkazy označit jako nevěrohodné jenom proto, že je žalobkyně navrhla až v odvolacím řízení.

42. Pokud by se tedy žalovaný odmítl zabývat návody k použití pouze proto, že je žalobkyně předložila až v odvolacím řízení, dopustil by se procesní vady. SÚKL a žalovaný totiž dospěli k závěru, že reklamní tvrzení o účinnosti prostředků Virostop proti koronaviru SARS-CoV- 2 nebyla pravdivá (a tudíž se jednalo o klamavou obchodní praktiku) právě proto, že se neshodovala s účelem k použití uvedeným v návodu k použití, který je podle žalovaného stěžejním dokumentem k zdravotnickým prostředkům. Pokud by se tedy žalovaný nezabýval návody k použití, které skutkové závěry SÚKL vyvrací, zatížil by řízení vadou, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

43. Žalobkyně ale nemá pravdu v tom, že by žalovaný návody k použití hodnotil jako nevěrohodné jenom proto, že je žalobkyně předložila až v odvolacím řízení. Žalovaný totiž předložené návody hodnotil jako nevěrohodné také proto, že v nich uvedené informace o účinnosti proti infekci koronavirem SARS-CoV-2 nejsou uvedeny v později revidovaných návodech k použití shodných zdravotnických prostředků vyrobených společností Fytofontana, které žalobkyně předložila v řízení před SÚKL: „Vzhledem k tomu, že zdravotnické prostředky VIROSTOP bez ohledu na zemi výroby jsou materiálně shodné (vyrobeny dle stejné receptury), tak předložení dokumentů s informací ohledně účinnosti proti infekci koronavirem SARS-CoV-2, která však není uvedena v později revidovaných návodech k použití shodných zdravotnických prostředků (pouze vyrobených v jiné zemi), až při odvolání se nejeví jako věrohodné“ (str. 19 napadeného rozhodnutí).

44. Tato úvaha žalovaného však není zcela přesná. Žalobkyně v řízení před SÚKL předložila návod k použití prostředku Virostop ústní sprej (výrobcem Fytofontana) s datem poslední revize 8. 10. 2020, který neobsahoval informaci o účinnosti proti infekci koronavirem SARS- CoV-2. Při kontrolním nákupu pak SÚKL získal návod k použití prostředku Virostop nosní sprej (výrobcem Fytofontana) s datem poslední revize 6. 3. 2020, který rovněž neobsahoval tutéž informaci. V odvolacím řízení následně žalobkyně předložila dva návody k použití prostředků Virostop ústní sprej a Virostop nosní sprej (výrobcem žalobkyně), oba s datem poslední revize 10. 9. 2020, které oba obsahovaly informaci o účincích proti infekci koronavirem SARS-CoV-2. Je tak zjevné, že později revidován bez uvedení indikace na koronavirus SARS-CoV-2 byl pouze návod k Virostopu ústní sprej, nikoli návod k Virostopu nosní sprej. Argumentace žalovaného tak ve vztahu k návodu k použití prostředku Virostop nosní sprej neobstojí. Shodu s prvopisem potvrzuje X. 9 11 Ad 15/2025 45. Jiné důvody, proč shledal předložené návody jako nevěrohodné, žalovaný neupřesnil. Ve svém vyjádření k žalobě pouze uvedl, že neshledává rozumný důvod, proč žalobkyně návody nepředložila již v řízení před SÚKL, pokud byly platné již v době šíření reklamy. Soud však již výše vysvětlil, že toto zdůvodnění samo o sobě neobstojí.

46. Žalovaný tedy staví svou argumentaci na závěru, že není rozhodující, zda byly propagované prostředky vyrobeny žalobkyní, nebo společností Fytofontana, protože jsou složením i vlastnostmi stejné. Z jeho dalšího postupu ale není jasné, proč pak ale vycházel pouze z návodů k použití prostředků vyrobených společností Fytofontana, přestože mu žalobkyně předložila i návody k použití stejných prostředků, jejichž výrobcem byla ona sama, a které obsahovaly informaci o tom, že „vědecká studie potvrdila inhibiční účinek (…) proti infekci koronavirem SARS-CoV-2, stejně jako proti respiračním virům chřipky typu A a B“. Pokud by žalobkyně prokázala, že jí vyráběné prostředky Virostop byly účinnou prevencí proti koronaviru SARS-SoV-2, v logice žalovaného by musely mít stejný účinek i prostředky Virostop vyráběné žalobkyninou dceřinou společností Fytofontana.

47. Již v řízení před SÚKL zároveň žalobkyně předložila prohlášení o shodě k prostředkům Virostop, které vydala dne 30. 11. 2020 jako výrobce těchto prostředků (viz přílohy žalobkynina podání ze dne 21. 4. 2022). SÚKL však tato prohlášení shledal irelevantními, neboť se týkala prostředků vyrobených žalobkyní a nikoli prostředků vyrobených společností Fytofontana. Podle SÚKL se tedy týkaly jiných prostředků Virostop než těch, které byly předmětem reklamy (str. 22 prvostupňového rozhodnutí). Toto zdůvodnění však v logice žalovaného neobstojí. Podle napadeného rozhodnutí je přeci nerozhodné, zda reklama mířila na prostředky od žalobkyně nebo od společnosti Fytofontana. Obdobně jako u návodů k použití tak není jasné, proč žalovaný z těchto prohlášení o shodě vydaných žalobkyní k jí vyráběným prostředkům Virostop nevycházel.

48. Podle soudu mají tyto vnitřní rozpory v odůvodnění napadeného rozhodnutí za následek jeho nepřezkoumatelnost. Správní orgány nevyjasnily, jakých prostředků Virostop se reklama týkala, zda těch vyrobených žalobkyní, nebo těch od společnosti Fytofontana. Žalovaný se proto této otázce musí v dalším řízení znovu věnovat. Pokud dospěje k závěru, že je nerozhodné, zda se reklama týkala slovenských nebo maďarských výrobků, musí se zabývat dokumentací předloženou k oběma výrobkům, případně přezkoumatelně vysvětlit, proč z dokumentace k jednomu z nich nevycházel.

49. Jelikož soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro jeho vnitřní rozpornost, nemohl se zabývat tím, zda informace uváděné v reklamě byly nepravdivé, a tedy zda se jednalo o klamavou obchodní praktiku. Posouzení této otázky totiž závisí mj. na tom, kterého přípravku se reklama týkala a zda byly informace uvedené v reklamě obsaženy v návodech k použití a v dalších dokumentech, které žalobkyně předkládala. A právě při posouzení těchto otázek se žalovaný dopustil vnitřních rozporů v odůvodnění, pro které soud nemohl napadené rozhodnutí přezkoumat. Ze stejného důvodu se soud nemohl zabývat ani námitkami týkajícími se materiální stránky přestupku a uložené pokuty.

5. Závěr a náklady řízení 50. Žaloba je důvodná, neboť napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Soud jej proto zrušil postupem podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., aniž nařizoval k projednání věci ústní jednání.

51. Výrokem II. soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť byla se svojí žalobou plně úspěšná. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve Shodu s prvopisem potvrzuje X. 10 11 Ad 15/2025 výši 3 000 Kč a odměny za zastupování advokátem. Ten ve věci učinil dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), za které mu náleží částka 4620 Kč/úkon (§ 9 odst. 5 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu). Zástupci dále náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč/úkon. Soud zástupci nepřiznal náklady spojené s podáním návrhu na přiznání odkladného účinku, včetně zaplaceného soudního poplatku. Tyto náklady nehodnotil jako účelně vynaložené, neboť žalobkyně neosvědčila, že by jí v případě nepřiznání odkladného účinku mohla hrozit újma, což je předpokladem pro přiznání odkladného účinku (bod 43 rozsudku NSS ze 7. 10. 2022, čj. 10 As 1/2022-61). Žalobkynin zástupce je plátcem DPH, proto mu náleží dle § 57 odst. 2 s. ř. s. i náhrada této daně. Celkem tedy žalobci náleží na náhradě nákladů řízení částka 15 270 Kč [(2×4620+2×450)×1,21+3000].

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 10. června 2026 Mgr. Marek Bedřich v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje X.