11 Af 18/2015

Rubrum

Usnesení Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: M. M., advokát, se sídlem B., insolvenční správce dlužníka VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, se sídlem Germeringer Str. 1, Krailling, Spolková republika Německo, zastoupen JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8, proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad, se sídlem nábřeží Kpt. Jaroše 1000/7, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2015, čj. 7987/15/4000-50715- 050201, takto:

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se domáhal podanou žalobou, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2015, čj. 7987/15/4000-50715-050201, kterým zamítl námitku podanou žalobcem proti protokolu o ústním jednání ze dne 16. 10. 2014, čj. 220176/14/4000-27901-107540. Předmětný protokol byl sepsán pracovníky žalovaného podle ustanovení § 60 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), při ústním jednání, které se konalo se zástupci společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, jejímž je žalobce v současnosti insolvenčním správcem, a to v souvislosti s daňovým řízením k vymožení nedoplatků žalobce na dani z přidané hodnoty. Žalobce v předmětné žalobě namítal, že v protokolu o ústním jednání byl jako daňový subjekt označen toliko odštěpný závod společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, který však sám o sobě nemá právní subjektivitu. Rozhodnutí o námitce, jakož i protokol samotný jsou proto podle názoru žalobce nicotné nebo přinejmenším nezákonné. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro to, aby mohl rozhodnout ve věci. Postup soudu při přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů je upraven zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s.ř.s.“), ve kterém jsou upraveny i podmínky, které musí být splněny pro to, aby soud mohl podanou žalobu věcně projednat. Z ustanovení § 68 písm. e) s.ř.s. vyplývá, že žaloba je nepřípustná tehdy, domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkumu podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Kompetenční výluky jsou pak upraveny v ustanovení § 70 s.ř.s., podle § 70 písm. a) s.ř.s., podle něhož jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutím. Předmětná žaloba směřuje proti rozhodnutí o námitce podané proti protokolu o ústním jednání, který byl vyhotoven ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 daňového řádu správcem daně při správě daní. Tento protokol je svým charakterem jen zákonem stanovenou formu zachycení ústního jednání, resp. jeho obsahu, který posléze může sloužit jako podklad pro rozhodnutí ve věci. Účelem protokolu je tedy zaznamenání určité skutečnosti, aby mohla být v budoucnu použita jako důkaz. Takový úkon sám o sobě zcela jistě žalobci nezakládá žádná práva ani mu neukládá povinnosti a nezasahuje tak do jeho právní sféry. V důsledku zamítnutí námitky proti tomuto protokolu pak dochází jen k potvrzení obsahu protokolu, tzn. nastává pouze situace, že se protokol nemění a právní sféra osoby zúčastněné na správě daní jím tedy nijak dotčena být nemůže. Rozhodnutí o námitce podle ustanovení § 159 daňového řádu proti protokolu o ústním jednání proto není rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 soudního řádu správního. Ke shodnému závěru dospěla rovněž judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 As 95/2010 - 64 ze dne 19. 11. 2010). Podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. Tento závěr brání soudu, aby se zabýval námitkami, uvedenými v žalobě. Protože předmětná žaloba směřuje proti úkonu, který je vyloučen ze soudního přezkumu, soud žalobu odmítl jako nepřípustnou podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 15. listopadu 2016 JUDr. Hana V e b e r o v á v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mikolášová