11 Af 23/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně: MEDIWARE a. s., IČO 26739488 sídlem Na viničních horách 1834/24, 160 00 Praha 6 zastoupená advokátem Mgr. Davidem Švecem sídlem Újezd 450/40, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2025, č. j. 23745/25/5100-10612-713127, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku („napadené rozhodnutí“), ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 18. 9. 2025, č. j. 25648/25/5100-10612-713127. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně proti platebním výměrům ze dne 18. 12. 2023, č. j. 9284747/23/2000-31475-109760, č. j. 9284877/23/2000- 31475-109760 a č. j. 9285045/23/2000-31475-109760 („platební výměry“), které vydal Finanční úřad pro hlavní město Prahu („správce daně“, případně „prvostupňový orgán“). Správce daně rozhodl následovně: - platebním výměrem č. j. 9284747/23/2000-31475-109760 ze dne 18. 12. 2023 („PVO 1“, za období roku 2019) byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 933 925,00 Kč (vzhledem k tomu, že žalobkyně vrátila před vydáním platebního výměru na účet poskytovatele o 98 176,00 Kč více, zbývalo splatit odvod ve výši 835 750,00 Kč), - platebním výměrem č. j. 9284877/23/2000-31475-109760 ze dne 18. 12. 2023 („PVO 2“, za období roku 2020) byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 75 100,00 Kč, - platebním výměrem č. j. 9285045/23/2000-31475-109760 ze dne 18. 12. 2023 („PVO 3“, za období roku 2021) byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 17 075,00 Kč.

2. Žalovaný napadeným rozhodnutím, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností, rozhodl následovně.

3. Stran období roku 2019 žalovaný sice potvrdil výši odvodu, avšak změnil text výroku týkající se žalobkyní uhrazené částky. Žalovaný shledal, že v rámci PVO č. 2 byla již část vyměřeného odvodu ve výši 873 475,00 Kč uhrazena dne 17. 3. 2021 na účet poskytovatele, a proto není nutno tuto částku znovu hradit. Tato částka v sobě zahrnovala mj. i částku 98 176,00 Kč, na kterou odkazoval správce daně v rámci daňové kontroly (ve výroku PVO č. 1). Ačkoliv na tuto skutečnost žalovaný upozornil v odůvodnění napadeného rozhodnutí, již ji nepromítl v rámci výroku, neboť ponechal v rámci PVO č. 1 text o uhrazené částce beze změny. Žalovaný se tak při vyhotovení napadeného rozhodnutí dopustil jiné zřejmé nesprávnosti ve smyslu § 104 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu („DŘ“), kterou napravil rozhodnutím o opravě zřejmých nesprávností.

4. Stran období roku 2020 zvýšil odvod na 1 730 676,00 Kč.

5. Stran období roku 2021 zvýšil odvod na 17 672,00 Kč.

6. Soud pro snazší porozumění argumentaci účastníků řízení předesílá, že Ministerstvem průmyslu a obchodu („poskytovatel“ nebo „MPO“) byla na základě uzavřené smlouvy č. FV40426 ze dne 7. 8. 2019 („Původní znění Smlouvy“), ve znění dodatku č. 1/2019 ze dne 3. 1. 2020 („Dodatek“ nebo souhrnně jen „Smlouva“) ve smyslu § 9 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje) - „zákon o podpoře výzkumu a vývoje“, poskytnuta účelová podpora žalobkyni, a to na řešení projektu formou dotace z výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace ze dne 7. 8. 2019 ev. č. FV40426 „Nadstavbová platforma PKPB“ („projekt“). Spolu s příjemcem dotace se na řešení projektu podílel taktéž další účastník projektu – České vysoké učení technické v Praze, Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky, se sídlem Jugoslávských partyzánů 1580/3, 160 00 Praha, IČ: 68407700 („DÚP“ nebo „ČVUT“). Mezi příjemcem dotace a ČVUT byla dne 3. 10. 2019 uzavřena samostatná smlouva o účasti na řešení projektu za podmínek stanovených Smlouvou („Smlouva o spolupráci“). Realizace projektu a čerpání dotačních prostředků bylo rozloženo celkem do čtyř období: 2019, 2020, 2021, 2022. Cílem projektu bylo: „zvýšit konkurenceschopnosti podniku díky vytvoření prototypů nových objektů fyziologicky zaměřených na farmakokinetické modelování (PBPK, cca 12 objektů) a software (nové objekty v simulačním jazyce Edsim++) využité též v produktu MewPharm++, zejména pro terapeutické monitorování léčiv. Jde o vytvoření nové základny ve stávajícím produktu Edsim++ (simulační jazyk určený zatím pro PKPD modelování), zaměřené na fyziologicky založené farmakokinetické modelování.“ Žalobní body 7. Žalobkyně v žalobě nejprve nastínila průběh řízení před správními orgány, následně přešla k uplatnění žalobních námitek.

8. V prvé řadě namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, je totiž názoru, že se žalovaný řádně nevypořádal s argumentací uplatněnou v odvolání. Žalovaný podle žalobkyně pouze převzal závěry správce daně, aniž by přesvědčivě reagoval na odvolací námitky, zejména na argumentaci týkající se výkladu smlouvy, dopadů pandemie COVID- 19, absence materiálního porušení a nepřiměřenosti uloženého odvodu.

9. Následně přešla k uplatnění námitek týkajících se zjištění, za něž jí byl uložen odvod PVO 1. Uvedla, že dne 17. 3. 2021 vrátila na účet poskytovatele dotace o 98 176,00 Kč více a tato částka se započítala dle § 14f odst. 5 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), do plnění povinnosti provést odvod za porušení rozpočtové kázně vyměřený platebním výměrem, na základě napadeného daňového výměru tak byl žalobkyni uložen odvod ve výši 835 750,00 Kč. Dále uvedla, že nikdy nerozporovala, že byl její postup z formálního hlediska v rozporu s čl. VI. odst. 16 Smlouvy. Žalobkynino porušení však dle ní neznamená, že by byla dotace použita jinak než na financování projektu či v rozporu s jejím věcným určením. Nevznikl tak žádný finanční rozdíl v celkové bilanci projektu. Uvedené však nebylo nijak zohledněno ve výši uloženého odvodu, resp. došlo k nesprávnému posouzení závažnosti žalobkynina pochybení. Žalobkyně poukázala na to, že sám správce daně připouští, že všechny prostředky byly použity v souladu se svým účelem.

10. Žalobkyně k tomuto dodala, že její pochybení mají původ v posunutém harmonogramu realizace projektu způsobeném pandemií COVID-19, kdy ČVUT nefungovala a projekt tak nemohl být realizován v rámci určeného časového harmonogramu. Došlo tak k posunutí realizace projektu a veškeré finanční prostředky byly použity k naplnění účelu dotace. Pochybení žalobkyně jsou tak čistě formální.

11. Poté přešla k námitkám stran PVO 2. Žalobkyně zopakovala, že prostředky byly využity v souvislosti s realizací projektu, i když došlo k formálním pochybením v souvislosti s jeho vyúčtováním. Těmito pochybeními však nevznikl finanční rozdíl v celkové bilanci projektu. I stran tohoto období (rok 2020) poukázala na tehdy probíhající pandemii COVID 19 a její vliv na možnost realizace projektu. Problémy dle žalobkyně způsobilo rovněž to, že rozhodnutí o přidělení dotace obdržela až v květnu roku 2019. Došlo tak k posunutí realizace projektu. Žalobkyně uvedla, že z tohoto důvodu realizační fáze neodpovídala finančním fázím projektu a docházelo k opoždění plateb. Rovněž stran tohoto platebního výměru žalobkyně uvedla, že výše uvedená specifika pochybení nebyla zohledněna ve výši uloženého odvodu. Sám správce daně přitom dle žalobkyně uznal, že prostředky dotace byly použity na realizaci projektu.

12. Stran PVO 3 a pochybení v něm vytýkaných uvedla následující. V prvé řadě poukázala na to, že ani v rámci těchto pochybení nedošlo k použití dotace jinak než v souladu s účelem dotace. Správce daně to však dle žalobkyně nijak nezohlednil ve výši uloženého odvodu.

13. Přímo stran napadeného rozhodnutí žalobkyně v prvé řadě poukázala na to, že žalovaný rozšířil výčet zjištěných pochybení. K novému zjištění č. 6 a č. 7 žalobkyně uvedla, že tato nová zjištění navíc vyplývají z poskytnutí peněžních prostředků dalšímu účastníkovi dne 24. 3. 2021 ve výši 836 525,00 Kč, přičemž tyto finanční prostředky nemají žádnou návaznost na účelově poskytnutou dotaci, neboť byly hrazeny z vlastních zdrojů žalobkyně, a proto ani nepodléhají režimu zákona č. 218/2000 Sb. Žalobkyně je toho názoru, že i pokud by se tyto finanční prostředky daly podřadit pod poskytnuté prostředky v rámci účelové dotace, budou muset být sečteny ve světle ostatních zjištění v návaznosti na daňovou kontrolu č.

2. V opačném případě by žalovaný stanovil odvod ve výši přesahující výši poskytnuté účelové podpory. V takovém případě se žalovaný dopustil excesu nad rámec zákonných zmocnění, neboť stanovil odvod z nepostižitelného plnění. Žalobkyně i zde zopakovala svá tvrzení stran posunutí realizace projektu s ohledem na tehdy probíhající pandemii COVID 19. Pokud tedy žalovaný hovoří o zadržení prostředků, je tím dle žalobkyně myšleno pouze odeslání prostředků dle posunutého harmonogramu realizace, nikoliv ponechání si prostředků či jejich využití k jinému účelu než financování projektu. Argumentace ohrožením účelu dotace je tak nejen zcela formalistická, ale i nesmyslná.

14. Stran nového zjištění č. 9 žalobkyně poukázala na položku, která je v tabulce ukazující pohyby bezprostředně nesouvisející s předmětem řešení projektu. Je jí položka „srážka exekuce – FÚ pro Prahu“ ve výši 97 952,46 Kč. Žalobkyně k ní uvedla, že tuto srážku provedl finanční úřad z nesprávného účtu, nejedná se tedy o pochybení žalobkyně, ta tuto skutečnost nemohla nijak ovlivnit. Dle žalobkyně je proto nepatřičné a chybné z tohoto důvodu považovat tento pohyb za porušení rozpočtové kázně z její strany, trestat ji za tuto operaci, a nijak nezohlednit ani závažnost vytýkaného pochybení.

15. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i platební výměry, které mu předcházely. Současně navrhla, aby jí soud přiznal náhradu nákladů řízení. Vyjádření žalovaného k podané žalobě a replika žalobkyně 16. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě setrval na právním názoru uvedeném v napadeném rozhodnutí, na které odkázal, a navrhl, aby soud žalobu zamítl.

17. Předně uvedl, že sama žalobkyně v žalobě několikrát potvrdila, že její postup byl v rozporu s čl. VI. odst. 16 Smlouvy.

18. Dále uvedl, že ač žalobkyně v bodě 14. žaloby cituje závěr správce daně stran „zjištění č. 1“ (nezpůsobilé výdaje ve výši 72 075 Kč), jedná se o zjištění, které žalovaný zrušil, neboť správce daně nesprávně identifikoval některé platby.

19. Žalovaný se dále vyjádřil ke zjištěním o pochybení, které žalobkyně zpochybnila v žalobě. Uvedl, že v rámci projektového období roku 2020 popsal nová zjištění, která označil jako zjištění č. 6 - DK2 (nevrácení nepoužité dotace v rámci projektového období za ČVUT) a zjištění č. 7 - DK2 (použití dotačních prostředků pro ČVUT v době, kdy už neměly být používány). Žalovaný uvedl, že se žalobní argumentace shoduje s argumentací, kterou žalobkyně předestřela v návaznosti na její seznámení s těmito novými pochybeními v rámci odvolacího řízení prostřednictvím písemnosti ze dne 20. 2. 2025, č. j. 5129/25/5100-10612- 713127 („seznámení“). Tyto námitky pak žalovaný vypořádal ve svém rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že nespotřebovaná část dotace za období roku 2020 činila 753 475,00 Kč. Jelikož v rámci dotačního období roku 2020 žalobkyně nevyčerpala (nepoužila ve vztahu k projektu) dotační prostředky určené pro ČVUT ve výši 753 475,00 Kč, byla povinna tuto částku dle čl. VI. odst. 16 Smlouvy vrátit poskytovateli dotace do 15. 2. 2021. Nevyčerpanou dotaci ve výši 753 475,00 Kč sice žalobkyně vrátila, ale učinila tak až po uplynutí termínu pro vrácení dotace stanoveného Smlouvou a také po uplynutí náhradního termínu stanoveného ve výzvě k vrácení ze dne 5. 3. 2021, č. j. MPO 250385/21/71400/477. S ohledem na uvedené žalovaný konstatoval porušení rozpočtové kázně v rámci nového zjištění č. 5 - DK2 a stanovil jí odvod ve výši 753 475,00 Kč. Má přitom za to, že své úvahy stran výše odvodu řádně uvedl v napadeném rozhodnutí.

20. Žalovaný zdůraznil, že v rámci zjištění č. 6 - DK2 a č. 7 - DK2 konstatoval porušení rozpočtové kázně a stanovil odvod stran té části dotace, kterou žalobkyně použila na náklady projektu, avšak po termínu čerpání pro dané projektové období. Jednalo se o částku ve výši 836 525,00 Kč. V rámci zjištění č. 5 - DK2 pak bylo žalovaným konstatováno, že žalobkyně nevyčerpala, tedy nepoužila ve vztahu k projektu dotační prostředky určené pro ČVUT. Jednalo se o částku ve výši 753 475,00 Kč.

21. Dále uvedl, že v rámci zjištění č. 7 – DK2 žalobkyně dne 24. 3. 2021 převedla nepoužité peněžní prostředky pro ČVUT ve výši 836.525 Kč, čímž porušila podmínku uvedenou v čl. VI. odst. 1 Smlouvy a dále podmínky pro výplatu peněžních prostředků DÚP uvedené v čl. IV. odst. 4 Smlouvy. Tímto postupem dle žalovaného došlo k neoprávněnému použití peněžních prostředků dle § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech a k porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona.

22. Odvod za zjištění č. 6 - DK2 a zjištění č. 7 - DK2 byl stanoven toliko „souhrnně“ ve výši 836 525,00 Kč, neboť částky, v jakých byla porušena rozpočtová kázeň, se mezi těmito zjištěními navzájem „absorbovaly“. Žalobkyni byla připsána účelová podpora pro rok 2020 ve výši 2 530 000,00 Kč. Odvod za pochybení ve vztahu k období roku 2020 byl pak stanoven ve výši 1 730 676,00 Kč. Nejedná se tedy o odvod převyšující částku poskytnuté dotace. Současně žalovaný uvedl, že finanční prostředky, které poskytla ČVUT dne 24. 3. 2021 ve výši 836.525 Kč, nebyly hrazeny z vlastních zdrojů žalobkyně.

23. K námitkám stran zjištění č. 9 žalovaný uvedl, že žalobkyně vůbec nebrojí proti stěžejním závěrům uvedeným v napadeném rozhodnutí, resp. proti důvodům, na základě kterých žalovaný shledal předmětnou námitku vznesenou v reakci na seznámení nedůvodnou. Žalovaný uvedl, že srážka finančního úřadu je pouze jedna z 5 plateb, které nesouvisely s projektem. Ve zbylých případech se jednalo opět o srážku z titulu exekuce (1x), o příchozí platbu od správce daně (2x) a o splátku úvěru (1x). Žalobkyně pak refundaci těchto nesouvisejících plateb neprováděla obratem, ale až v rámci jiných plateb provedených po uplynutí projektového období. Což je stěžejní při dalších úvahách o možném porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. Žalovaný rovněž odmítl tvrzení žalobkyně, že by v daném případě nezohlednil závažnost vytýkaného pochybení a další okolnosti svědčící v prospěch i neprospěch žalobkyně. V napadeném rozhodnutí uvedl, že se jedná o spíše nejméně závažné pochybení, kterému odpovídá odvod v rozmezí 0,1 % - 1 % z poskytnuté částky se startovací pozicí v jeho středě.

24. Dále pak žalovaný uvedl, že všechny odvody byly určeny v souladu s principem proporcionality, zohlednil závažnost pochybení žalobkyně, otázku, zda byly finanční prostředky použity v souladu s účelem dotace, stejně jako okolnosti svědčící ať už ve prospěch či v neprospěch žalobkyně. Současně uvedl, že vždy posuzoval, zda zadržené finanční prostředky byly v konečném důsledku použity ke svému účelu. Přihlédl pak k tomu, když došlo „pouze“ k pozdnímu převodu dotačních prostředků do Fondu účelově určených prostředků pro stanovené období.

25. Neztotožnil se s tvrzením žalobkyně, že v důsledku pandemie COVID 19 nebylo možné projekt realizovat, a že pochybení mají příčinu v tehdy probíhající pandemii. Žalovaný totiž zjistil, že ČVUT projekt realizovalo, neboť mu vznikaly reálné náklady. Tyto však žalobkyně ČVUT neproplácela a namísto toho je používala na svém bankovním účtu. Žalovaný rovněž poukázal na to, že první případy onemocnění COVID-19 byly v ČR potvrzeny teprve dne 1. 3. 2020 a první související opatření pak byla přijata dne 3. 3. 2020 a 10. 3. 2020, tedy po ukončení projektového období 2019.

26. Žalobkyně v replice ze dne 3. 2. 2026 setrvala na žalobním návrhu. Vyjádřila nesouhlas s argumentací žalovaného uplatněnou ve vyjádření k žalobě. Uvedla, že žalovaný požaduje částku, kterou již žalobkyně vrátila (nové zjištění č. 5 – DK2). Žalobkyně má za to, že je trestána za chybné jednání Finančního úřadu pro Prahu 6, který jí srazil částku z účtu určeného výhradně k financování projektu. Dále uvedla, že již několikrát poukázala na to, že rozhodování o krácení dotace musí zohledňovat naplnění účelu dotace. Toto zohlednění v rozhodnutí žalovaného chybí a je tak nepřiměřeně přísné, anebo je zcela zavádějící, když účel dotace vykládá formalisticky a vztahuje jej pouze k určitému úseku projektu/projektovému období. Žalobkyně také nesouhlasila, že by prostředky dotace použila pro své soukromé účely. Dle jejího názoru nemá tento závěr oporu ve spise. Následně žalobkyně zopakovala svou argumentaci stran vlivu pandemie COVID 19 na realizaci projektu. Průběh řízení před správními orgány 27. Soud ze správního spisu zjistil, že Ministerstvem průmyslu a obchodu byla na základě Smlouvy poskytnuta účelová podpora žalobkyni, a to na řešení projektu formou dotace z výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace ze dne 7. 8. 2019 ev. č. FV40426 „Nadstavbová platforma PKPB“. Spolu s žalobkyní se na řešení projektu podílelo České vysoké učení technické v Praze, Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky. Mezi příjemcem dotace (žalobkyní) a ČVÚT byla dne 3. 10. 2019 uzavřena samostatná Smlouva o spolupráci. Realizace projektu a čerpání dotačních prostředků bylo rozloženo celkem do čtyř období: 2019, 2020, 2021, 2022.

28. Na základě podnětu MPO ze dne 06. 01. 2023, č. j. MPO 6709/22/71400/45, správce daně zahájil u žalobkyně dne 22. 2. 2023 daňovou kontrolu související s čerpáním dotace v letech 2019 až 2021.

29. Správce daně dospěl k závěru, že se žalobkyně dopustila porušení rozpočtové kázně ve smyslu ust. § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. Jednotlivá zjištění správce daně popsal v samostatných zprávách o daňové kontrole, konkrétně: - ve vztahu k čerpání dotace v roce 2019 ve zprávě o daňové kontrole č. j. 9121973/23/2000- 31475-109760, přičemž konstatoval jedno pochybení specifikované v bodě 3 písm. a) napadeného rozhodnutí, - ve vztahu k čerpání dotace v roce 2020 ve zprávě o daňové kontrole č. j. 9122019/23/2000- 31475-109760, přičemž konstatoval tři pochybení specifikovaná v bodě 5 písm. a) až c) napadeného rozhodnutí, - ve vztahu k čerpání dotace v roce 2021 ve zprávě o daňové kontrole č. j. 9122048/23/2000- 31475-109760, přičemž konstatoval tři pochybení specifikovaná v bodě 7 písm. a) až c) napadeného rozhodnutí.

30. Správce daně následně vydal platební výměry, jimiž žalobkyni vyměřil odvod za porušení rozpočtové kázně. Tyto soud popsal výše v části Vymezení věci tohoto rozsudku. Proti platebním výměrům podala žalobkyně odvolání.

31. V odvolacím řízení žalovaný doplnil dokazování a korigoval závěry správce daně, přičemž provedl změnu stran výsledku všech kontrolních zjištění správce daně a současně také stanovil zjištění nová. Přehled těchto změn je patrný zejména z tabulky č. 4 uvedené v bodě 17 napadeného rozhodnutí. Před vydáním samotného rozhodnutí byla žalobkyně s hodnocením provedených důkazů a se zjištěnými skutečnostmi obeznámena seznámením ze dne 20. 2. 2025.

32. Žalovaný následně setrval na závěrech vyslovených v seznámení a odvolací námitky i námitky učiněné v reakci na seznámení, která byla žalovanému doručena dne 15. 4. 2025 („reakce na seznámení“), neshledal důvodnými.

33. Žalovaný proto ve vztahu k období roku 2019 sice potvrdil výši odvodu ve výši 933 925,00 Kč, avšak změnil text výroku stran žalobkyní uhrazené částky. Stran období roku 2020 zvýšil odvod na 1 730 676,00 Kč. Ve vztahu k období roku 2021 zvýšil odvod na 17 672,00 Kč.

34. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 35. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

36. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná.

37. Žaloba není důvodná.

38. Městský soud o věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem účastníci nevyjádřili výslovný nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Důvodem pro nařízení jednání nebylo ani dokazování, neboť veškeré listiny potřebné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí [rozsudek Nejvyššího správního soudu („NSS“) ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, (všechna citovaná soudní rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz)]. Městský soud proto přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí.

39. Městský soud vyzval žalovaného, aby doložil Pokyn č. GFŘ – D–53 pro stanovení odvodů za porušení rozpočtové kázně („Pokyn č. D-53“), spolu s Přílohou Pokynu č. GFŘ – D–53 pro stanovení odvodů za porušení rozpočtové kázně. Na tyto podklady v napadeném rozhodnutí opakovaně odkazoval, soudu se je však nepodařilo najít ve správním spise. Soud tyto podklady následně v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. zaslal žalobkyni, přičemž ji umožnil se k těmto podkladům vyjádřit. Ta svého práva nevyužila. Soud poznamenává, že k tomuto postupu přistoupil i přestože jsou jmenované dokumenty veřejně přístupné na webových Finanční správy z důvodu procesní opatrnosti tak, aby nezkrátil žalobkyni na jejích právech.

40. Městský soud považuje za podstatné, že argumentace uvedená v žalobě je velmi obecná a v podstatné části kopíruje odvolací námitky. Soud se má v takovém případě zabývat námitkami v takové míře podrobnosti, jež plyne z podoby žaloby (rozsudek NSS ze dne 26. 7. 2023, č. j. 1 Afs 157/2022-45). Rovněž je nutné poukázat na to, že „žalobní body mají primárně směřovat proti napadenému rozhodnutí (tj. rozhodnutí o odvolání) a jeho důvodům. Pokud odvolací orgán uplatněné námitky dostatečně vypořádá a žalobce je v žalobě pouze zopakuje, aniž by na důvody rozhodnutí o odvolání reagoval, podstatně tím snižuje své šance na úspěch, neboť soud za něj nemůže domýšlet další argumenty.“ (rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2020, č. j. 7 Afs 440/2018-63). Stejně tak platí, že „je-li rozhodnutí žalovaného důkladné, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, není praktické a ani časově úsporné zdlouhavě a týmiž nebo jinými slovy říkat totéž. Naopak je vhodné správné závěry si přisvojit se souhlasnou poznámkou“ (rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, 1350/2007 Sb. NSS).

41. Nejvyšší správní soud setrvale zastává názor, že soudy nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19). Podstatné je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí věnoval všem stěžejním námitkám účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013-33).

42. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť vlastní přezkum rozhodnutí je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Musí se jednat o rozhodnutí srozumitelné a opřené o dostatek relevantních důvodů (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64). Dle žalobkyně je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jelikož se řádně nevypořádalo s její argumentací uplatněnou v odvolání. Žalovaný podle žalobkyně pouze převzal závěry správce daně, aniž by přesvědčivě reagoval na odvolací námitky, zejména na argumentaci týkající se výkladu smlouvy, dopadů pandemie COVID-19, absence materiálního porušení a nepřiměřenosti uloženého odvodu.

43. Dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

44. Dle ustálené judikatury jsou nepřezkoumatelnými pro nedostatek důvodů rozhodnutí, není-li zřejmé, z jakých podkladů rozhodnutí činil a jakými úvahami se při hodnocení těchto podkladů správní orgán řídil (rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006-36). Z rozsudku NSS ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003-51, je dále zřejmé, že nepřezkoumatelnost je také dána, jestliže správní orgán v rozhodnutí neuvede podklady rozhodnutí, z nichž dovodil své závěry, případně jestliže nevypořádal rozpory mezi zjištěnými podklady, tj. nevysvětlil proč upřednostnil podklady svědčící o určitém skutkovém závěru oproti jinému (rozsudek NSS ze dne 11. 8. 2004, č. j. 5 A 48/2001-47).

45. Městský soud konstatuje, že nepřezkoumatelnost je nutné brát jako extrémní vadu rozhodnutí spočívající v jeho nesrozumitelnosti, případně absenci důvodů pro něj, a nikoliv jako pouhý nesouhlas se závěry v něm obsaženými. Smyslem nepřezkoumatelnosti je, zda napadené rozhodnutí splňuje podmínky stanovené pro odůvodnění a zda je možné ho přezkoumat. Soud poukazuje na to, že sama žalobkyně se závěry obsaženými v napadeném rozhodnutí věcně polemizuje a vznáší ve vztahu k nim námitky, což by dozajista nebylo možné, pakliže by byly zatíženy vadou nepřezkoumatelnosti.

46. Žalovaný v této věci vycházel ze zjištění správce daně, stejně jako z dokazování, které sám provedl a s jehož výsledky žalobkyni řádně seznámil. V rámci seznámení rovněž žalobkyni vyrozuměl o nových zjištěních. V rámci řízení byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, ze kterého žalovaný následně vyšel při odůvodnění svého rozhodnutí. Rozhodnutí se tedy opírá o dostatek důvodů, které jsou srozumitelně prezentovány. Pakliže správní orgán jasně a přehledně uvedl důvody svého rozhodnutí, z těchto důvodů poté logicky vyvodil závěr a zároveň byly vypořádány rozpory ve zjištěních, pak není možné označit napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

47. Vzhledem k tomu, že soud shledal napadené rozhodnutí přezkoumatelným, mohl přistoupit k jeho věcnému přezkumu.

48. Ze žalobkyniny argumentace se podává, že si je vědoma porušení povinností plynoucích ze Smlouvy (viz např. bod 12 žaloby). Porušení povinností dovodil také správce daně i žalovaný. V čem se ale argumentace účastníků liší, je následné hodnocení těchto porušení a stanovení odvodů. Žalobkyně namítá, že její porušení jsou formálního charakteru, přičemž nevznikl žádný finanční rozdíl v celkové bilanci projektu a veškeré prostředky byly použity v souladu s účelem projektu. Stejně tak žalobkyně namítá, že stanovené odvody byly stanoveny nezákonně, nebyly stanoveny v přiměřené hodnotě a žalovaný při jejich určení nevzal v potaz všechny podstatné skutečnosti. Žalovaný s těmito námitkami nesouhlasí.

49. Soud konstatuje, že žalobkyně tyto námitky v obdobné (či téměř totožné) formě vznesla již v rámci správního řízení. Tyto námitky žalovaný v napadeném rozhodnutí náležitě vyčerpávajícím způsobem vypořádal. S argumentací žalovaného se soud ztotožnil, proto na její příslušné části odkazuje. Za takové situace není nutné, aby soud znovu opakoval to samé. To totiž není jeho úlohou v rámci přezkumu správních rozhodnutí. Dále se tak soud vypořádá pouze se stěžejními žalobními námitkami.

50. Městský soud se v rámci věcného přezkumu nejdříve zabýval námitkami uvedenými v bodě 19. žaloby, tedy námitky stran zjištění č. 6 – DK2 (nevrácení nepoužité dotace v rámci projektového období za ČVUT) a č. 7 – DK2 (použití dotačních prostředků pro ČVUT v době, kdy už neměly být používány).

51. Dříve než přejde ke zjištěním č. 6 – DK2 a č. 7 – DK2, musí soud zmínit rovněž zjištění č. 5 – DK2 (nevrácení nespotřebované části dotace za ČVUT). I to totiž žalobkyně v námitce zmiňuje a dále s ním ve svých tvrzeních pracuje. Toto pochybení by se dalo shrnout tak, že za období 2020 nebyly vyčerpány dotační prostředky pro ČVUT ve výši 753 475,00 Kč. Vzhledem k tomu, byla žalobkyně povinna tyto prostředky vrátit do 15. 2. 2021 (dle čl. VI. odst. 16 Smlouvy). To však neučinila. Ke dni 16. 2. 2021 proto došlo k zadržení peněžních prostředků ve smyslu § 3 písm. f) zákona o rozpočtových pravidlech, a tedy k porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona ze strany žalobkyně. Částka, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň byla vyčíslena jakožto částka, v jaké byly prostředky zadrženy (§ 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech). Tyto prostředky přitom nebyly využity ve vztahu k projektu. Žalovaný proto důvodně shledal, že se jedná o porušení rozpočtové kázně s velmi závažným charakterem, stanovil proto odvod v celé výši porušení. Soud současně musí poukázat na to, že žalobkyně tuto částku již uhradila, a to k Výzvě k vrácení ze dne 5. 3. 2021. O tuto částku tedy byla snížena povinnost úhrady odvodu za porušení rozpočtové kázně. Soud se s hodnocením žalovaného ztotožnil, neshledal v jeho postupu nezákonnost či jinou vadou, ke které by byl povinen přihlédnout.

52. Co se týče zjištění č. 6 – DK2 (nevrácení nepoužité dotace v rámci projektového období za ČVUT), žalobkyně v rámci dotačního období 2020 nevyčerpala do 15. 1. 2021 dotační prostředky určené pro ČVUT ve výši 836 525,00 Kč, resp. tyto nepřevedla na SBÚ-ČVUT podle čl. IV odst. 4 Smlouvy. Dle čl. VI. odst. 16 Smlouvy měla tedy žalobkyně tyto prostředky vrátit poskytovateli do 15. 2. 2021, avšak v tomto termínu tak neučinila. I zde tedy došlo k zadržení peněžních prostředků a porušení rozpočtové kázně. Částka, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena se rovná částce, v jaké byly prostředky zadrženy (§ 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech). Žalovaný shledal, že žalobkyně využívala peněžní prostředky dotace pro své vlastní potřeby, přičemž tak tyto po omezenou dobu nemohly sloužit svému účelu. Na předmětné pochybení nelze nahlížet jako na formální pochybení spočívající „pouze“ v čerpání dotace v nesprávném termínu, tedy s nejméně závažným charakterem, kterému by bylo možné stanovit odvod pouze ve výši 1 % z částky zadržených prostředků za každý započatý kalendářní měsíc trvání protiprávního stavu (čl. III bod 5. přílohy Pokynu č. D-53). Naopak se jedná o velmi závažné pochybení, kterému odpovídá zpravidla odvod ve výši 100 % z částky zadržených prostředků. Soud se v tomto případě ztotožnil se žalovaným, že jsou přítomny zvlášť závažné a výjimečné důvody, pro které stanoví odvod ve smyslu čl. III odst.

4. Pokynu č. D-53 v částce vyšší, než která vyplývá z jeho přílohy. Odvod žalovaný určil ve výši 836 525,00 Kč, neshledal totiž žádné polehčující okolnosti. Soud se k takovému hodnocení přiklání.

53. Stran zjištění č. 7 – DK2 (použití dotačních prostředků pro ČVUT v době, kdy už neměly být používány), soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně použila k 15. 1. 2021 nepoužité peněžní prostředky pro ČVUT ve výši 836 525,00 Kč (ve výši zbylých, neproplacených nákladů ČVUT vzniklých v roce 2020), čímž tak porušila podmínku uvedenou v čl. VI. odst. 1 Smlouvy a podmínky pro výplatu peněžních prostředků DÚP uvedených v čl. IV odst. 4 Smlouvy. Tímto postupem došlo k neoprávněnému použití dotačních prostředků (§ 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech) a k porušení rozpočtové kázně (§ 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona). Částka, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň se rovná neoprávněnému výdaji (§ 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech). Také v tomto případě se pak nejedná o „pouhé“ opožděné použití dotačních prostředků, nýbrž o porušení s velmi závažným charakterem. V takovém případě je pak možné uložit odvod v částce vyšší, než která vyplývá z přílohy Pokynu č. D-53 (čl. III odst.

4. Pokynu č. D-53). Ani zde přitom není možné shledat žádné polehčující okolnosti, které by mohly vést ke snížení odvodu. Žalovaný za toto pochybení uložil odvod ve výši 836 525,00 Kč. S úvahami žalovaného zanesenými v napadeném rozhodnutí se soud ztotožnil, když neshledal důvod se od nich odchýlit.

54. Žalobkyně stran zjištění č. 5 – DK2 zjištění č. 6 – DK2 a zjištění č. 7 – DK2 namítla, že je nucena uhradit odvod vícekrát za totéž pochybení, přičemž uložené odvody přesahují částku, která byla jakožto účelová podpora žalobkyni připsána na období 2020. S tímto se soud neztotožnil. V prvé řadě je nutné uvést, že každé z výše uvedených zjištění míří na jiné žalobkynino pochybení, jak je zřejmé z jejich vymezení. K tomu soud odkazuje rovněž na příslušné části napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný zabýval všemi předmětnými zjištěními. Co se týče námitky, že je žalobkyně nucena uhradit částku přesahující připsanou účelovou podporu, ani s tímto se soud neztotožnil. Za zjištění č. 6 – DK2 a zjištění č. 7 – DK2 byl totiž žalobkyni uložen „souhrnný“ odvod, jelikož spolu tato dvě zjištění souvisejí. Uvedené je patrné z tabulky č. 19 v napadeném rozhodnutí. Co se týče celkové částky odvodu za období 2020, ta činí 1 730 676,00 Kč. Žalobkyni přitom byla na toto období připsána účelová podpora ve výši 2 530 000,00 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně není nucena hradit odvody nad rámec připsané účelové podpory.

55. Soud se dále zabýval námitkou proti zjištění, které je v napadeném rozhodnutí označeno jako zjištění č. 9 - DK2 (nepoužívání účtu žalobkyně určeného výlučně pro financování projektu ve vztahu k projektu).

56. Žalobkyně v námitce poukázala na položku „srážka exekuce – FÚ pro Prahu 6“ ve výši 97 952,46 Kč. Tuto srážku provedl dle žalobkyně dotčený finanční úřad z nesprávného účtu, jeho pochybení pak nelze přikládat žalobkyni k tíži a uložit jí za ně odvod. Žalovaný tak i přesto učinil a nepřihlédl k tomu, že se tato událost stala bez přičinění žalobkyně. Žalovaný tuto námitku odmítá, poukázal na to, že žalobkyní zmíněná transakce je pouze jednou z vícero. K nim už se žalobkyně nevyjádřila. Dodal, že v rámci hodnocení závažnosti pochybení a následného určení výše odvodu přihlédl k závažnosti pochybení, přičemž zdůraznil, že žalobkyně nesouvisející platby nenarovnala.

57. Ani tuto námitku neshledal soud důvodnou. V prvé řadě je možné přisvědčit žalovanému, že žalobkyně odkazuje v žalobě na špatnou tabulku (č. 13, která se vztahuje k období roku 2019), zatímco žalobkyní odkazovaná položka se objevuje až v tabulce č. 14 (Platby nesouvisející s dotací v rámci projektového období 2020).

58. Za další je vhodné zmínit, že se doopravdy nejedná o jedinou transakci, která by nesouvisela s projektem. Tuto skutečnost pak žalobkyně v žalobě ani nesporuje. Přitom je významná při celkovém vymezení pochybení a následném hodnocení jeho závažnosti. Soud současně předesílá, že se téměř totožnou námitkou zabýval rovněž žalovaný v napadeném rozhodnutí (body 141 až 146, následně pak v bodech 186 až 189). Z napadeného rozhodnutí se podává, že podstatou pochybení je porušení čl. VI odst. 6 Smlouvy, který žalobkyni zavazoval k vedení bankovního účtu, který bude používán výlučně ve vztahu k projektu a poskytnutým dotačním prostředkům, aby tak byla zajištěna přehlednost a transparentnost jejich čerpání. Žalobkyně v uplatněné žalobní námitce přitom reálně netvrdí, že by zmíněné ustanovení Smlouvy neporušila. Odkazuje pouze na jednu transakci, kterou dle svého názoru neměla šanci ovlivnit. I kdyby dal soud žalobkyni za pravdu v tom, že opravdu neměla šanci zmíněnou transakci ovlivnit, nemůže odhlédnout od dalších, o kterých se již žalobkyně nezmiňuje, a jejichž uskutečnění nijak nesporuje. Žalobkyni je navíc žalovaným vytýkáno, že účet, na němž byly uloženy dotační prostředky, byl subjektem srážek a plateb, které nesouvisely s řešeným projektem. Žalobkyně navíc bezodkladně nepřistoupila k narovnání plateb, nýbrž tak činila až s odkladem.

59. Soud neshledal nezákonným ani určení výše odvodu za zmíněné pochybení. Žalovaný přesvědčivě uvedl důvody, pro které určil výši odvodu (body 141 až 146 napadeného rozhodnutí). Přihlédl přitom k závažnosti pochybení, otázce naplnění účelu dotace, stejně jako k polehčujícím i přitěžujícím okolnostem. Vytýkané pochybení považoval žalovaný za spíše nejméně závažné. Takovému hodnocení pak odpovídala rovněž výše uloženého odvodu ve výši 0,7 % z poskytnuté částky na projektové období 2020, tj. ve výši 17 710,00 Kč. S hodnocením žalovaného se soud ztotožnil, a proto v dalším odkazuje na příslušnou část napadeného rozhodnutí.

60. Dále se soud zabýval námitkami stran hodnocení závažnosti pochybení ze strany žalovaného a proporcionalitou odvodů za zjištěná pochybení. Ani tyto přitom neshledal důvodnými.

61. Žalobou se prolíná námitka, že žalovaný nevzal v potaz pandemii COVID 19 a omezení, která z jejího průběhu plynuly. Žalobkyně namítá, že projekt nebylo možné v předem sjednaném harmonogramu realizovat právě s ohledem na „protipandemická“ opatření. V projektu však bylo pokračováno v posunutém termínu, přičemž dotační prostředky byly užity v souladu s jejich určením. Vytýkaná pochybení jsou dle žalobkyně pouze formálního charakteru. I těmito námitkami se žalovaný zabýval v napadeném rozhodnutí (body 95, 194 až 196).

62. Stran těchto námitek je v prvé řadě nutné konstatovat, že žalobkyni jsou vytýkaná pochybení týkající se převodů dotačních prostředků, jejich využívání v době, kdy k tomu již nemělo docházet, nevrácení a zadržení nepoužité části dotačních prostředků. Soud přisvědčil tvrzení žalovaného, že období 2019 ještě nebylo zasaženo „protipandemickými“ opatřeními, jelikož ta byla na území České republiky zavedena až v březnu roku 2020. Tedy až po jednom ze tří řešených dotačních období. I přestože byla na území ČR přijata „protipandemická“ opatření, ČVUT projekt realizovalo. Vznikaly mu totiž reálné náklady. Dotační prostředky pak žalobkyně zadržovala na svých účtech a ČVUT je proplácela opožděně.

63. Stejně tak musí soud odmítnout tvrzení žalobkyně, že problémy s nedodržováním harmonogramu realizace projektu byly způsobeny pozdním rozhodnutím o přidělení dotace v květnu roku 2019. Soud k tomuto uvádí, že Smlouva byla uzavřena dne 7. 8. 2019 a účelová podpora pro rok 2019 byla na SBÚ žalobkyně připsána 9. 8. 2019, tj. dva dny po uzavření Smlouvy. Projekt byl rozložen do období 1/2019 až 12/2021. První etapa projektu přitom měla být ukončena v termínu 12/2019. Na základě Dodatku došlo ke změně v harmonogramu projektu. Nově byla realizace projektu rozložena do období 8/2019 až 6/2022. Žalobkyně však, ačkoliv disponovala dotačními prostředky již od 9. 8. 2019, tyto nepřevedla na SBÚ-ČVUT. Naopak žalobkyně převedla tyto prostředky na svůj jiný bankovní účet, než který sloužil pro potřeby projektu.

64. Žalobkyně rovněž namítla, že žalovaný nevzal v potaz to, že sice došlo k „formálním“ pochybením, avšak dotační prostředky byly použity ke svému účelu.

65. Ani zde se soud neztotožnil se žalobní argumentací žalobkyně. Žalovaný totiž v příslušných částech napadeného rozhodnutí řádně uvedl, zda byly dotační prostředky použity ke svému účelu. V některých případech dospěl k závěru, že ano, a to např. v bodě 168, kde žalovaný konstatoval, že došlo „pouze“ k pozdnímu převodu. V jiných případech pak dospěl k závěru opačnému. K tomu soud odkazuje např. na bod 164 napadeného rozhodnutí. Tam žalovaný shledal, že prostředky nebyly využity v souladu s účelem projektu, když z nich byl hrazen audit.

66. Soud se neztotožnil s námitkami stran neproporcionality uložených odvodů. Odvody byly totiž uloženy v zákonné výši a po přezkoumatelně zachycené úvaze žalovaného. Žalovaný při stanovování odvodů využíval zpravidla pokyn GFŘ č. D-53 a jeho přílohu. Tyto dokumenty jsou přitom veřejně přístupné. Jak už soud uvedl, žalovaný v rámci jednotlivých pochybení uvážil nejen o jejich závažnosti, ale také o polehčujících a přitěžujících okolnostech, stejně jako o tom, zda nebyly dotační prostředky přece jen využity ve vztahu k projektu a v souvislosti s jeho účelem. Nedopustil se přitom žádného excesu, když u stanovení odvodu za zjištění č. 6 – DK2 a č. 7 – DK2 stanovil pouze jeden souhrnný odvod.

67. V žalobě se objevují rovněž tvrzení, že dotační prostředky byly sice přeposílány ČVUT, či vraceny poskytovateli dotace opožděně, což je však dle žalobce pouze pochybením formálního charakteru a není nikterak závažné.

68. Ani s těmito tvrzeními nemůže soud souhlasit. Ustanovení § 3 písm. f) zákona o rozpočtových pravidlech totiž stanovuje, že se rozumí zadržením peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu porušení povinnosti vrácení prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu ve stanoveném termínu. (pozn. - podtrženo soudem). Již ze samotného zákona je tak zřejmý zájem na tom, aby nevyužité prostředky byly vraceny ve stanovených termínech. Nepoužitá část dotace nemá zůstávat u jejího příjemce po uplynutí lhůty rovněž z důvodu, že po lhůtě pro její vrácení chybí právní titul k používání těchto prostředků (rozsudek NSS ze dne 20. 9. 2007, č. j. 2 Afs 58/2007-56). Pozdní vrácení pak „nenarovná“ nezákonné jednání příjemce dotace, lze k němu pouze přihlédnout při stanovení odvodu. Závěr a náklady řízení 69. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

70. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak mu v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 10. srpna 2026 Mgr. Marek Bedřich, v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.